Tak si mi přišla postěžovat kolegyně, jak se nemůže domluvit se svou příbuznou. Ona je totiž seřízená na jedničky a nuly, na ano / ne. A to moje kolegyňka ne, ta je na tom podobně jako já. Moje ano i ne má spoustu odstínů a příchutí, a mimo ně jsou pro mě důležité také kategorie „možná“, „někdy“ a „jestliže, tak potom“. Občas je mi teplo, když je dvaadvacet stupňů, a někdy zima. Většinou mám ráda sluníčko, ale když je pár dnů přes pětatřicet ve stínu, nemám ho ráda ani trošku. Nestojím o zimu, ale někdy sníh tak jiskří a mráz voní, že z ní mám radost.
Taky jsem nedávno četla rozhovor s jednou mladou meteoroložkou. Popisuje, jak si od dětství všechno přesně plánuje, dokonce i rodičům rytmus dne na dovolené. Mimo jiné řekla, že když si naplánovala, že si bude hodinu číst, tak to dodržela, nečetla ani o minutu déle. To mi vyrazilo dech – skončit přesně na čas třeba uprostřed kapitoly? Dobrovolně? Ano, taky se mi stávalo, že třeba zazvonění ve škole mě donutilo přestat číst, ale většinou jen na nezbytně nutnou dobu. A kolikrát jsem zhasínala ve dvě, ve tři, ale i v pět ráno, abych si alespoň hodinku pospala, než budu muset vstávat do práce. A i v té hodince jsem plula příběhem, kterého jsem byla plná. A občas jsem se s ním nemohla rozloučit vůbec, a tak jsem začala knížku číst znovu od začátku.
Jsem chaotik a krajně neorganizovaný a nezorganizovatelný člověk. Jedničkovým a nulovým lidem musím lézt na nervy, protože se mnou se jim každý plán zákonitě začne bortit hned v prvopočátku. A naopak, mě rozčiluje, že bych si měla denní práci naplánovat a vykonávat v daném pořadí bez ohledu na to, co se mi zrovna teď přece jen chce dělat, i bez ohledu na počasí.
Nejsem zkrátka člověk řádu a uvědomuji si to čím dál silněji. Kdysi jsem ráda četla sci-fi, kde svět byl plný robotů a automatů. Ale vlastně mě nikdy takový svět nelákal. Byl zajímavý, to ano, ale že bych se na něj těšila? Přesto jsem se ho dočkala, alespoň mi to připadá, když bojuji s různými nevyžádaným předvolbami ve Wordu i nejrůznějších přístrojích a zařízeních, když se pokouším někam dovolat a dozvím se jen… když chcete, stiskněte… Kolikrát si celou nabídku vyslechnu dvakrát třikrát, ale žádná volba mému požadavku neodpovídá.
A na lidskou bytost na druhém konci drátu zřejmě už žádné číslo nezbylo.
Nastalo období úklidu. Neee vánočního, ale předdaňového. Prostě celý rok ukládám potřebné dokumenty do jednoho šuplíku v práci. Někdy i mistrovským hodem. Tentokrát jsem obsah mého pestrého šuplíku musela přestěhovat v listopadu domů. Stěhovala jsem tu směsku v krabici a třídila a rovnala až dnes. (wasntme) No, že by to byla zábava, tak to fakt ne. Ale už se nemám na co těšit. Vše je v šanonech a já můžu vyplichtit daňové přiznání. (puke) Když se to tak vezme, že vím, kde všechny podklady celý rok mám, ale jen jako siláž, tak fakt nevím, jaká jsem 😉 Ale stopětka excelentní. Celý den mi šrotovalo na dané téma (sun)
O.T. Včera jsem četla tenhle článek. A tam při jedné otázce J.Machálková odpověděla, že 33 lidem přišla na podfuky a tak ..“TI VŠICHNI BYLI ODEJITI“ :O Proboha, to se tak opravdu dneska běžně říká, když někdo dostane výhazov (shake)
http://zpravy.idnes.cz/dostala-jsem-sto-tisic-usetrila-miliony-haji-premii-sefka-dobesova-kabinetu-17u-/domaci.asp?c=A110215_125211_domaci_jw
Jo, jo, nový český newspeak. (headbang)
Ještě bych dodala, že to je politicko-novinářský newspeak, v běžné mluvě se příliš nevyskytuje.
Maričko, už hoooodně dlouho. Talže když někdo končí, tak se jen dotážu : Sám? A je mi odpovězeno buď kladně nebo záporně s dovětkem – byl odejit. Je to děsnej terminus technikus, ale stručnej a jasnej.
OT: dnes je světový den koček, tak ať se všem kočkám dobře daří. (cat) (cat) (cat)
Ať žijou (cat) :*
Ať žijí (cat) (h) (cat) (h) (cat) (h)
Ať žijí Kočky a jsou pořád své a trpí nás ve své blízkosti. (y) (cat) (h) (heidy) (myš tu není)
Já jako střelkyně si naprosto nezřízeně libuju v chaosu, zatímco naši jsou pořádkumilovní a puntičkáři 😀 Mě jednou mamka v nějakém hnutí mysli pouklízela komplet celý pokoj, a když sem jí na to řekla že je to sice pěkné, ale že teď v tom mám bordel a nevím kde co mám, tak se mnou týden nemluvila 😀
Není nad asertivní domluvu s rodičkou (chuckle) (chuckle) (chuckle) – je vidět, že jsi ještě mlaďoch, jinak bys věděla, že rodné matce se takové věci neříkají (rofl) (rofl) (rofl)
uklízet pokoj svému synkovi, takto Býkovi ( 13. května) jsem přestala v pudu sebezáchovy , když mu bylo 10 😀 v té době jsme pravda měli basety, takže nedojedené svačiny byly promptně odstraněny… a když tam nemohl Alex Fleming závidět, to ostatní různo už nemělo cenu komentovat 😀
Hřívnatec předevčírem: „Mami, nemohla by ses do tý krabky podívat, asi tam vzniknul novej život!“
Si z toho nic nedělej, když jsem se nastěhovala do svého bytu, matka mi přijela na víkend hlídat Šarika a protože se nudila, přerovnala mi celou kuchyň…takže jsem pak volala a ptala se: Kam jsi dala to a to? A těch jmen, co jsem jí v duchu dala a nepěkná byla… (think)
PS: a ty přerovnaný kořenky, ty jí nezapomenu nikdy!!!!!!!
Milá Vave, též se řadím do fronty chaotiků. Jsem nezorganizovaná, ale mám manžela, který je v tomto směru můj pravý opak (jsem mu za to vděčná, protože je třeba, aby tuto schopnost alespoň jeden z nás měl). Myslím, že člověk už se takový narodí, snažit se ho předělat nemá cenu. Tedy ne, že by to nešlo, ale už bychom to nebyli my a kdybych se všichni lidé chovali předvídavě na jedno brdo, svět by byl nudný. Ale to neznamená, že si někdy těmi našemi protipóly nelezeme na nervy. 🙂
Teprve dneska jsem dělala mufíny podle Zany. Recept jsem si už opsala, jakmile je vyzkoušela Renata. Tímto ti Renáto děkuji za dodatečné rady. Přečetla jsem si je, ale protože jsem hned nepekla, zapomněla jsem na tvou důležitou radu. A sice . já mám české perníkové koření z Prahy, ale to bez prdopeče. Tak jsem tam dala americký a pro jistotu i tu sodu, když byla v receptu. Sice se mi to nezdálo, normálně když je v receptu soda (a sůl – většinou do sušenek), nedává se prášek. No ale byl to neznámý recept, tak jsem jí dala. Až, když byly mufiny v troubě, šla jsem se znovu podívat na tvoje rady. No a ty jsi přesně psala – že u více prášku není třeba soda. Mufíny jsou dobré, ale chuť je přeci jen trochu „přepráškovaná“ a příště se polepším. Mám na ně formu střední velikosti a protože jsem recept zdvojnásobila (to dělám, vždycky, když recept vypadá lákavě), bylo jich z toho 20.
Tady je dokaz a přidala jsem první narcis, který mi včera rozkvelt na záhoně. A nalévají se další.
http://marickac.rajce.idnes.cz/Mufiny_podle_Zany/
Maričko, „přepráškovaný“ mufíny jsem měla taky, když jsem je dělala poprvý. V receptu bylo „hrnek“, tak jsem vzala malej – a už to bylo.
Narcis je kráááásnej (f) . Dneska jsem vlezla do Kotvy a tam je prodávali po 7 Kč – chápete to? Teda ne že bych si stěžovala, ale bylo to jak zlatá šedesátá :O
Znovu potvrzuji, že mufíny jsou moc dobré. Já jsem jednu nedočkavě snědla hned po vyndání z trouby, ale když zcela vychladly a trochu se rozležely byly mnohem lepší – dali jsme si je ke kafi, choť snědl 4, já 2+tu „za horka“. Mázli jsme si na každý odlomený kousek máslo. Pak jsme je jeli i s Trixie „vyběhat“ do parku. Také mě překvapilo, že v receptu není žádné vejce? Ale budu je dělat.
Naricy nechávám na záhoně, protože tam vydrží déle, než ve váze – to i čerstvě utržené zvadnou za dva dny. Na záhoně vydrží i dva týdny. Ale mám čím dál více listů, než květů, chtěla jsem všechny cibulky letos na podzim vykopat, probrat a ty největší znovu zasadit ale…plány se dělají hlavně proto, aby se pak mohly měnit, že 🙂
Možná by trochu pomohlo nějaký hnojivo?
(Jasně, vykopat a roztrhat srostlý cibule je jediný opravdu účinný řešení, jenom tak mě to napadlo… )
Na narcisy pomůže jenom vykopat, nechat cibule vyzrát, probrat a znovu zasadit. Ony se totiž časem „zavrtávají“ do hloubky a pak už jim zbývá síla jen na ty listy.
Přesně tak Ioannino, jak pode mnou píše Renata. Dříve jsem trochu hnojila, ale došla jsem k závěru, že akorát podporuji ten mohutnější růst listů. Ale letos jsem to třídění už prošvihla, tak se musím těšit s těch mála narcisů, co mi vykvetou. Ale na podzim se na ně vrhnu. 🙂
No budete mít obě pravdu, protože mě to tak učila i babička – já se jenom snažila najít línou cestu kolem, páč tohleto kopání se podle babičky provádí na podzim a na to už je teď trochu pozdě. Neva, tak příště. 🙂
Maričko, teď jsi mě dostala! Ono v tom receptu opravdu není vejce 🙂 Já jsem totiž pekla svou oblíbenou metodou: je to hrnkovej recept, to znám, nové je perníkové koření a povidla, skvělý nápad! Takže jsem uplácala poslepu hrnkové těsto s jedním vejcem, přihodila koření a povidla a bylo (rofl)
No Renáto, já jsem také váhala, jestli vejce Zana omylem nevynechala. Ale znám těsta bez vajec a tak jsem ho tam nedala i když mě to svádělo. Těsto bylo takové trochu těžší, lesklé. Mufíny jsou moc dobré, ale asi právě proto nám na nich chutnal ten kousek másla, aby byly „vlhčí“.
Zano prosím, jak je recept správně, dáváš tam vejce, nebo ne ? 🙂
Maričko, já zase (oroti Renatě) naopak, když dostanu recept, tak šťastně vypnu hlavu a postupuju podle něj. Takže odpověď zní: nedávám. Ale možná to s ním je lepší – zkusím příště 🙂
To jsem ráda, že jsem recetp dělala „zanovsky“. A znovu zdůrazňuji, že mufíny byly mňamka (už jsou všechny fuč). Do druhého dne se skvěle rozležely a byly ještě lepší, než v den pečení. To je výhoda prdopeče, pečivo s ním nestárne ba naopak. Zato těsto s droždím je nejlepší, když se tahá z trouby a druhý den už to není ono, i když rozpečením v troubě se trochu vylepší.
Ano, zanovské mufíny budu dělat. Povidla se zde dají koupit, prodávají se jako „Prune Butter“ – „prune“ je sice sušená švestka (jinak je to „plum“), ale myslím ,že to „máslo“ je dělané z čerstvých, chuť má opravdu povidlovou.
Je výprodej kytek, co se neprodaly na Valentýna..taky jsem nesla domů úlovky za třetinu ceny (clap)
Narcis je úžasnej!
(Mi připomíná, že bych měla jít zalít balkónovou zahrádku… uvidíme, co přežio zimu… )
První jarní narcis sprostě závidím!
Milá Vave, celej den se mi ten článek líbí. Jakožto bohémsky založenej perfekcionista nemám zrovna lehkej život a ti kolem mě taky ne, ale těch pár let už to nějak překlepem. 🙂
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Služka u Landauerů nedostává už delší dobu výplatu a rozhodne se, že bude stávkovat. Ulehne do postele a předstírá nemoc. Pan Landauer zavolá lékaře, který ji chce prohlédnout, ale služka mu zašeptá do ucha: „Já jsem zdravá, pane doktore, ale oni mi neplatí, tak jsem si lehla.“ „Aha, tak se posuňte, já si lehnu k vám. Mně jsou taky už za půl roku dlužni.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
a pěkně se vyspinkejte. ~o)
Jo – tak takhle se to dělá. A ti naši doktoři pořád „Děkujeme, odejdeme“ – (chuckle) (chuckle)
YGÓÓÓÓL ! (rofl) (rofl) (rofl) (y)
Muhehe! (y) To je parádní vtip, Jovásku! (h)
😀 (rofl) =)) (rofl) 😀
Myslím, že neexistuje moc zmatenějších a chaotičtějších lidí, než su já. Snad je to mým životem, snad nějakým tím stresem, co si ač nerada, už pár let vychutnávám. Prostě den, kdy nic nehledám, den, kdy si neříkám, že jsem už před měsícem měla někam zavolat (a zase nezavolám), kdy zapomenu jít na objednanou schůzku, kdy mám klid a nemám v hlavě vykřičníky, co všechno musím a neudělám. Takový den neexistuje.
Třeba teď mě ubíjí hromádka voucherů od Vánoc.U nás v rodině se s tím roztrhl pytel a já mám pár dní na to zkusit školu smyku, sníst kachnu a jinde vepřové koleno, nechat se thajsky zmasakrovat a jindy zase naložit do bylinkové koupele a pak tu ještě mám hrozivou návštěvu polária! No, jsou to krásné dárky, ale pro mě, jako člověka, který si nedokáže nic naplánovat a dokopat se k tomu tam zavolat, je to jen přídavek nervů…vaví, znáš někoho horšího?
Proboha – návštěva polária (co to je?), teď, v zimě – to ti určitě nedaroval milující příbuzný! (chuckle)
Známí to velmi vychvalovali, jak to „pomáhá na vše“. Je to malá komora, ve které je moc pod nulou, lidi v tom chodí docela nalehko oblečení v nějakém mundůru, který si buď můžou půjčit nebo koupit. Na hlavě čelenku, rukavice a ponožky, aby neomrzli. tady příklad http://www.polarium-teplice.cz/
My jedno takové máme kousek od domu, ale nikdo by mě tam nedostal. (shake)
Ovšem odkaz sem dát musím, hlavně pro Zanu – ty přece máš podobné plavky z polární lišky? (rofl)
http://www.kryocentrum.cz/praha/pobyt-v-solne-jeskyni/
Taky jsem si na zaniny plavky vzpomněla (rofl)
Má vhodné plavky – tedy může do jeskyně. (nod)
No počkej, ale ty plavky by potřebovala štětinka!
Copak solná jeskyně, to je příjemná věc, ale do polaria ( minus sto a více stupňů) by mě nikdo nedostal ani heverem. Co kdyby ty dveře zamrzly.
Měla jsem na mysli ledovou jeskyni. (chuckle)
Jejda, tady je naraz veselo. neco cerneho humoru pred spanim nezaskodi. (sun) – To je na dobre rano.
kryocentrum….mě by zajímalo,jak někdo přijde na to, začít tomu říkat jinak…chápu, že je tam strašná zima, takže všude jsou Kryocentra a v Teplicích mají polárium (rofl)
Milá Vave, díky za krásnou stopětku (h) . I já jsem odjakživa beznadějný nezaškatulkovatelný chaotik 🙂 . Ale vichni kolem mě s tím tak trochu počítají, za což jim strašně děkuju. Ale taky mi to komplikuje život. Například jakýkoli papír je v mých rukou beznadějně ztracen. Přečtu ho, vyhodnotím obsah, zapamatuju si obsah…ale kam jsem sakra dala ten papír? (bat) Taky je pravda, že se zvířátky a dětmi se sice plánovat dá, ale člověk nesmí počítat s tím, že ty plány opravdu vyjdou 😛 Nakonec jedna zcela neplánovaná papouchová mi teď jemně okusuje ucho a já jen trnu hrůzou, kdy trochu přitlačí a já ho budu mít neplánovaně perforované 😀
když přitlačí, budeš mít aspoň záminku zakoupit si apartní náušnici… třeba od Blažolenky, nějakou s kamínkem 😀 ale přesně to sedí… přísný detailista nemůže mít ani basety, ani ptáky jarabáky, natož myšatky nebo ješterky… to je všechno naprosto volnomyšlenkářká společnost 😀 (h) přijedete na Dubnění s Buffčou?
Díky, milá Vave za látku k zamyšlení, sice mám taky ráda pořádek, ale asi jen kdyby se udržoval sám. Takže jsem vlastně bordelář a chaotik, a i na dovolenou jezdímbez zajištění čehokoliv pouze s rámcovou představou kudy asi bych se chtěla pohybovat a co bych mohla vidět, pokud se zadaří. Díky tobě teď vím, že v tom nejsem sama.
Jo, pořádek na stole…pořádek v životě…
Pěkný téma, pěkný…
Já plánuju furt, ale ne věci jako nákupy, úklidy a víkendy. Průběžně mívám před sebou nějakou přehlídku možnejch budoucností – tak aspoň rok dopředu 😛
A taky chodívám s krhavejma očima, když je ta kniha hodně tlustá (chuckle)
Mila Vave, opet potrava pro hlavu – zamyslet se. Chicht, mam to jako posezeni u psychologa.
Muj prednosta zije v cerno/bilem uvazovani v absolutnich pojmech a jak starne, tak se to stupnuje. Ale kompenzuje chaotickym pristupem k predmetum – resp. se snazi sve hracky a jine veci organizovat, kdyz uz mu prerostou pres hlavu. Coz dopadne tak, ze to nacpe do skatuli, zapomene na to napsat, co tam bylo a ulozi je nekam. Takze mame doma jasno v politickych a filosofickych otazkach, a kdo je nejspatnejsi clovek a nejlepsi clovek na svete, ale zas nemame tak zcela jasno, kde se nachazi treba kladivo. 🙁 A leze na mne chcip, takze jsem, jak vidno, nemile naladena.
Hani, to byl dokonalej povzdech. Aspoň se nemusel vydrat z mé hrudi, abych to řekla vzletně.A tady máš kytku proti chcípu (rose1)
Hanko, má dojem, jako by mi to něco připomínalo 😛 .
Nedej se (h) (y) !
baty, zano: taky? Vitejte do klubu. (A co by byl vhodny smajlik??) 8-| Jeste ze ty velke veci nekdo za nas vyresi. Mne uz dneska spis zajima, kde zas krucinal je to kladivo – ne z agresivnich duvodu. 😀 To by chtelo dobrou flasku vina, nejakou mnamku a dat rec. (h)
Taky…
Jj, flaška pomáhá, řeč rovněž (chuckle)
A taky podpatek od dřevěnejch pantoflí (ten zas pro změnu na to absentující kladivo 😀 )
Milá Hano – tak to máš blbý. Leze na tebe chcíp, ale kladivo na něj je založeno v některé krabici v některé skříni a v některé místosti. No, ale hlavní je, že víte, kdo je nejzlejší člověk na světě (clap)
Milá Hano W (inlove) , hlavně že i s chcípem a bez kladiva neztrácíš svůj skvělý humor! (y) (h) (rofl)
YGO (inlove) – jsi dnes ve velmi dobré formě! (y) (rofl)
Co jinyho jednomu zbejva?
Milí Zvířetníčci, jsem moc ráda, že jsem se vlastně ve vás všech poznala, tedy že jsme jedné krve, vy a já. 🙂 (h) :*
Děkuju vám moc za milé ohlasy a přeju pěkný večer. (h)
Láska
je nejmocnější silou v tomto světě.
Povinnost bez lásky činí mrzutým,
zodpovědnost bez lásky činí bezohledným,
spravedlnost bez lásky činí tvrdým,
pravda bez lásky činí kritickým,
výchova bez lásky činí rozporuplným,
chytrost bez lásky činí prohnaným,
laskavost bez lásky činí pokryteckým,
pořádek bez lásky činí malicherným,
znalost věcí bez lásky činí neustupným,
moc bez lásky činí násilnickým,
čest bez lásky činí pyšným,
vlastnictví bez lásky činí lakotným,
víra bez lásky činí fanatickým.
Běda těm, kteří v lásce šetří,
neboť oni ponesou vinu
jestliže svět nakonec zhyne sebeotravou.
K čemu a proč žiješ, neumíš-li milovat .
Lao-Tse
(y) (f)
Dik!
To si jdu opsat. 🙂
Milá Vave, to je zase výživné téma. Já bohužel neumím koukat moc černobíle, tím si většinou strašně komplikuju život. Neumím nikoho jednoznačně odsoudit, ale taky nebývám nikým bezmezně nadšená. Lidi mi připadají zajímaví právě proto, že nejsou jen černí nebo jen bílí. A co se pořádku týče? Jsem beznadějný „bordelář“ a celý život s tím zarputile a bohužel marně bojuji. Jsou lidé třeba moje sestra, kteří se narodí pořádní a ti mají jednoduchý život, ale já nepořádník se musím stále přemlouvat, abych si ve věcech udělala pořádek a to je děsně náročné. Sice plánuji, ale změna mě nerozhází, ostatně s mojí rodinou se plánovat nedá, bez improvizace bychom nepřežili.. 🙂
Milá Vave,kde bereš ta skvělá témata a jak přesně vystihneš jejich klady i zápory?Taky neuznávám,že je něco jen černé,nebo bílé – výjimkou je Xerxovic Betka (happy) , tam se mi černobílá moc líbí.Nikdy jsem nebyla pedant na pořádek |-( , ale o věcích denní potřeby většinou vím,kde jsou.Nemám od mala ráda číslice,přesto 105 ráda čtu.Trochu mě odradila ta číselná diskuze pod článkem 😉 :O 😀 .Většinou nic neplánuju,protože život mně naučil,že když si něco naplánuju,tak většinou mi to zásahem náhody nebo jiných lidí nevyjde (wasntme) . (wave)
Mimochodem, já jsem hrozný chaotik, ale chaos mě možná udržuje v duševní čilosti. Pořád si musím pamatovat, co jsem kam dala. Tedy mít pro předmět jedno stálé místo je celkem nuda. Jen když mi ten předmět pak někdo uloží na původní místo a já ho proto nemohu najít…. to je problém. Z paní meteoroložky bych se asi pominula. Jsem knihomol, když na to přijde, dokážu číst celou noc. A nevyžádané předvolby ve wordu? No z těch se mohu někdy pominout a pak musím vyhledat, jak je vlastně zrušit. Nesnáším, když si ten počítač myslí, že to ví lépe než já.Tedy on to leckdy ví, třeba takové výpočty statistik,ale to já zase nesmím vědět, že to ví lépe 😛
A díky za další krásnou 105.
Tak tohle můžu komplet podepsat. (Jo a Word i jiné programy mě překvapují jen málokdy, ale když se jim to povede, tak to teda stojí za to, grrrr ) 🙂 😀 🙂
Skvělá 105, jako vždy. (y) (h)
No vida, komentář kratší bez problémů odešel.
Jinak jsem Beran se vším všudy – někdy hlavou proti zdi, někdy se otočím a nechám toho. Nemám ráda pedanty, co neustále sledují, zda je vše tam, kde být má a tak, jak být má. Tihle lidé mně rozčilují. Jinak ovšem chápu rozčilení mých zaměstnanců, když celé dopoledne hledají moje klíče, které jsou na tom nejnemožnějším místě. Když zavelím, že nemám klíče, rázem se všichni rozeběhnou ne ke stolům či stolkům, ale otevírají ledničku, hrabou se v šuplících dílenského stolu, kontrolují zásobníky na toaletní papír apod., tam všude jsem schopná klíče odložit. Až to vyvrcholilo jednou tím, že asistentka přikázala, že klíče budou na levém rohu stolu po mém příchodu do kanceláře, že si to osobně zkontroluje, protože už nemá nervy na to, aby lítala někde po celém prostoru a hledala na místech, kam by normální člověk nikdy nepoložil nic! A takové hledání odložených brýlí bez brýlí, to je taky zážitek.
Ale nákup si taky vždycky sepíšu na úhledný lísteček. A co chybí v chalupě a je zapotřebí doplnit taky. Jen je problém pak najít, kde ten lísteček zrovna je. To pak stojím v Makru zasněná u nějakého regálu a snažím si v hlavě přehrát to, co bylo na lístečku napsané. Většinou koupím věci, které běžně dostanu všude, možná i levněji, ale to, pro co jsem do toho Makra vlastně jela, to nemám a jedu tam znovu!
Nemám to rád! Sežralo mi to dlouhý příspěvek! :@
Já mám na stole chaos, ale když někdo přijde a o něco si řekne, sáhnu a vytáhnu. Jen mi tu nesmí nikdo uklidit. Jednou to udělala jedna bývalá asistentka – z pilnosti a trochu vlezlosti mi umyla stůl a seřadila papírky podle velikosti, některé i vyhodila, když se jí zdály třeba moc upatlané. Myslela jsem, že mně odvezou do Bohnic. Kdybych neodjížděla někam na jednání, tak snad měla hodinovku!
Jinak jsem zvyklá na pořádek. Kvůli tatínkovi, který byl téměř slepý a musel najít vše tam, kam sáhl a jak byl zvyklý. Na toto téma u nás proběhla spousta historek. Např. jak jsem přišla z plesu domů, odlíčila se lanolínovým krémem v tubě a omylem ho šoupla mezi zubní pasty. Tatík pak ráno s opatlanou protézou hlasitě nadával na to, co to ti bolševici do těch past dávaj za svinstvo když to nepění a smrdí mu to v h…… a ještě se to mastně patlá. Přála jsem si být v ten moment červotočem ve skříni. Neměl moc dobrou náladu.
V tomto jsem silně postižena svými rodiči, jeden je pozitivní plánovač, druhý negativní. Máma štír totiž vždycky přesně ví co, kde, kdy a jak udělá a jak dlouho to bude trvat. Táta rak vždycky přesně ví co, kdy, kde a jak neudělá, navíc je děsnej puntičkář a pořádníček. Navzájem si svoje systémy narušujou a to je pak ta správná výbušná směs :@ a všecko lítá, co peří má i nemá.
Z toho jsem si udělala vlastní výstup, že vlastně plánování pro mě není (shake) a vlastně si jen tak užívám. A toto deptá moje rodiče stejným dílem a stále se mě snaží převychovávat (wait) . Ale kdy už plánovat musím, tak se snaím a ono to většinou vyjde (skoro) přesně-viz Áňa a Sváťa 🙂
týnooooo já mám taky rodiče Raka a Štírku 🙂 a já jsem čistokrevný Vodnář ( málem jsem napsala s PP, jak mám plnou hlavu práce + koček) zatímco přítel má rodiče Vodnářku a Blížence a sám je rovněž klasický Blíženec… čili 100+1 zvíře v jednom člověku 😀
Milá příbuzná, i já mám moc rád pořádek a všechno hezky srovnané – jenže v tabulkách a grafech, tam ten řád patří. V životě jsem tak napůl. Můj pracovní stůl je zavalen haldou nejrůznějších věcí, ale když něco potřebuju, obvykle sáhnu zcela přesně. Když se netrefím, následuje zběsilé uvažování kdy jsem to naposled použil a z toho plyne umístění daného. Teď například už asi týden dumám, kdy a kde jsem naposled použil transportku (takovou tu zamřížovanou lampu na dlouhém kabelu). Dost ji postrádám. Nepostrádám šroubky do el. krabic, ty jsem raději koupil nové. (chuckle)
Jinak od té doby, co jsem s MLP jsem nucen chápat, že čas je jaksi… gumový, takže vyjet někam v půl znamená vyjet mezi půl a celou a snaha o posun směrem k půl obvykle končí větší či menší rozepří a dalším oddálením termínu. 8-|
Ale 105ka jako vždy moc krásná a k zamyšlení vhodná.
Vlastně mám taky ráda pořádek a systém a všechno hezky srovnané. A jsem poměrně systematická a umím systémy vymyslet a vybudovat téměř geniální (chuckle) , ale jak jsem současně a převážně chaotik, neudržím je v chodu. Vymyslím dokonalý systém škatulek, ale buď tam věci vůbec nedám, nebo je záhy vytahám, protože když něco dělám, potřebuju „od každého kousek“. a pak jednou za čas mívám třídící dny … (wasntme)
Je obrovské štěstí, že třeba systémy, co jsem vymyslela v práci, udržuje v chodu někdo jiný než já. Taky je obrovské štěstí, že nemám čas je zdokonalovat. (chuckle) Doma tyto pokusy končí většinou tak, že dotyčnou věc už nikdy, ale opravdu už nikdy nenajdu. (blush)
Vave, Vave, zasejc si bušila hřebíka na hlavu. Sem dočetla, to mluvíš o mně ? Chachá.
Někdy z toho mívám déprese. (rofl)
Ještě že to vím – a přestávám vymýšlet šuplíky … když to stejnak nefunguje (chuckle) .
Jinak – i já mám ráda pořádek … akorát mě nebaví ho dodržovat. Stejnak je to sysifovská práce – semtam se přinutím si uklidit stůl, a s jakou pýchou pak na něj hledím. Co platno, do konce týdne to už není ani poznat – není zbytečnější práce, než setřídění papírů na MÉM pracovním stole (whew) !
ani na mém stole by oko perfekcionistovo nespočinulo se zalíbením 😛
Já bych na stole pořádek měla – víceméně – ale v těch krabicích s namalovaným ksichtíkem nebo s nápisem Genyjální nápady – neklopit!, tam je bordel!
Měla jsem kolegyni, která každé odpoledne opouštěla pracovní stůl, na kterém kromě PC, telefonu a stojánku se dvěma propiskami a jednou tužkou nebylo NIC. Velmi dlouho jsem obdivovala její systematičnost, až ta dáma dlouhodobě onemocněla a bylo nutno převzít její agendu. Když se nám konečně podařilo získat klíče od jejího stolu, tak jsme na ten systém přišli. Vždycky shrábla papírovou závěj na jednu hromadu a hodila jí do spodního hlubokého šuplete, dva dny jsme měli co dělat. Pozoruhodné ovšem je, že měla výborné výsledky. Všechny termíny plnila, nic jí neuteklo. Prostě ten systém opravdu měla, akorát byl jen její 🙂
Asi tak nejak. V kódu mám pořádek, na stole neporadek a v zivote bordel.
Jendo, tohle je kytát přímo k zapamatování! (y)
Tak – a teď mi to sežralo komentář. Dobrou chuť, milé PC. Nechceš taky (beer) ?
Právě jsem dumal, co bych tak ještě chytrého k tématu přidal. Jsou totiž činnosti a místa, kde mám pořádek rád. Na jednání chodím připraven a včas, nádobí v kuchyni po sobě myju s protivnou důsledností a nemám rád, když věci po domě migrují (vždycky bez cizího zavinění) a nezůstávají tam, kde jsem je nechal, případně kam patří. Práce na poslední chvíli je můj celoživotní nepřítel a poslední den před zkouškou (i státní), když kolegové šprtali do rána, chodíval jsem do kina, do šermírny nebo na rande. Tolik geny mého pedantického tatínka. ÁLE!
Vlastně nikdy dlouhodobě neplánuji, protože nerad dělám zbytečnou práci. Dlouhodobé plány mi zpravidla překříží tolik „objektivních potíží“, že je při realizaci ani nepoznám. Nastupuje čistá improvizace. Dokážu dělat víc věcí najednou, aniž bych významně ublížil výsledku nebo sobě a dokážu číst do noci. Kdybych si musel plánovat čas na minuty, skončím v Bohnicích. Občas činím okamžitá a impulzivní rozhodnutí, která vzápětí důsledně realizuji. Zatím na to nikdo nedoplatil. Bývám dochvilný a když nejde o život, držím dané slovo. Nedochvilnost druhých mi v době mobilních telefonů vadí méně než dřív, pokud dotyčného napadne svůj komunikátor použít a alespoň se za zpoždění omluvit.
Obávám se, že podobně jako pro ioanninu a některé další zde přítomné, pro mě platí jistá nezařaditelnost. Je mi v ní dobře. A Vave, dík za dnešní zamyšlení, je to vážně hodně zajímavé a hodně osobní téma… (h)
(chuckle) terro,
napsal jsi: nemám rád, když věci po domě migrují ….
a mě v tu chvíli naskočilo,že náš zákoník bere zvířata jako věci, tudíž logicky vzato nemáš rád,když kočky po domě migrují (chuckle)
(aneb jak píše jistý Karel May: Jste Sokol, tedy žerete hraboše!)
Jestli se nepletu – hihihi! Tak ten, co mu přišili, že žere hraboše, byl Sam Hawkins osobně. Z hlediska výrokové logiky to nemá chybu – jenže kočky nemají přesně určené místo pobytu jako třeba ponožky. Taky to nejsou ponožky, ale tvorové s vlastní vůlí a hlavou. Tvrdou hlavou. Někdy. Kočky se mohou pohybovat, kde chtějí – a já (ani Sam Hawkins) nežereme hraboše. Anžto on nebyl sokol a já nejsem kocour. (wave)
Ale rostou na tobě baobaby (f) , jelikož jsi planeta.
*schovává se*
Schovávat se netřeba, i to je z hlediska formální logiky správně – a já nejsem tak nedůtklivý jako starý dobrý Sam. A buď od té dobroty a nešlap po mně – když jsem ta planeta 😀
Dnešní třetí fotka:
http://www.astro.cz/apod/ap091123.html
Jééé!!! Planeta! (h) (h) (h) (h)
Kdepak teďka asi Rosetta je? Já si vždycky představovala, jaký by to bylo, kdyby ji někdo opravdu našel…
To je krása… Kdybych bydlela nějak úplně jinak (nejlíp asi na zámku – Konopiště by mohlo vyhovovat (chuckle) ), měla bych některý stěny plný astrofotek.
Některý… Myslíš třeba – ty vnitřní? (inlove)
Noo, ty by se na to mohly docela hodit 😉
Konopiště Konopiště … ale nechtěla bys, aby nosila přízvisko Chodková, co?!
Tsss – ta nevěšela astrofotky, ta věšela paroží 😀
V tom případě se nedivím, že jel Ferdinand do Sarajeva (chuckle)
Dobře, tak já dám moc pozor, budu jeno tak poletovat a našlapovat zlehounka, žádný sloní dusot. 🙂
A hlavně si budu moc hlídat třepání motýlích křídel, to je strašně nebezpečná věc, takovej motýl hurikánovej!
Kočky se vždy pohybují, kde chtějí, hihihi, jestli se nepletu . (chuckle) a jinak tleskám, pochopil jsi to hned, ani nápovědu jsem psát nemusela (clap)
Mayovky – zvláště některé jejich části – se nezapomínají. Quod erat démon srandum. 😀
Ano, ano tenhle Kája se nezapomíná. Známí měli kdysi komplet – zabíralo to asi 2 řady v knihovně. Akorát, že to nebylo všechno, po 89 vyšly další.
Jo, jo nezapomenu jak jednou Vinnetouovi a Old Shatterhandovi ukradli jejich skvělé zbraně. „Vinnetouova bronzová tvář zšedla hněvem.“ Tak tuhle větu jsem jednou ocitovala doma a naši málem lehli, jak se chechtali. Jo, to už je hodně dávno.
Vlastně je pozoruhodné, co všechno Vinnetou a Old Shatterhand dokázali přežít :O . Vlastně byli skoro pořád svázaní, jak je zlosyni zajímali nebo nepřátelští indiáni chtěli neustále tahat až k mučednickému kůlu a indiány přitom nikdy nenapadlo je včas zabít, aby se naši hrdinové nemohli náležitě osvobodit a přitom si nezapomenout pobrat veškeré své zbraně, koně a osvobodit k tomu pár svázaných spoluvězňů a ještě uspořádat vztahy mezi znepřátelenými kmeny nebo zlikvidovat bílé zlosyny.
Uznávám ale, že ve své době tyto knihy měly velký význam, protože Karel May asi jako jeden z mála měl pochopení pro krutou situaci indiánů a obranu jejich území a nepovažoval je za pouhé krvežíznivé bandity. Takových názorů v 19. století asi mnoho nebylo, i když k tomu jistě přispěl fakt, že May v Americe nikdy nebyl a jeho představy byly hodně naivní a vzdálené skutečnosti.
že byl Olda Šetrnej s Vinetůem co chvíli svázanej mi ani tak nevadilo. Mě spíš vždycky štvalo jak byli zásadoví a šlechetný a v průběhu jedný knihy klidně i několikrát po patřičném proslovu propustili padouchy, aby je po zabití pár dalších náhodných kolemjdoucích opět zajali a až na konci knihy zcela neplánovaně a náhodně zabili a oplakali.
Ty ty ty padouchu! To se nedělá bacat lidi. Běž a už buď hodný!
Nojo, ale kdyby je zabili hned na začátku, tak o čem by pak psal? 🙂
terro, vzhledem k tomu, že máš 1/4 kočičí krve, ne-li víc, popis padne jako ulitý… nemohl jsi nás překvapit 🙂 kočky, ať jsou podle práva věcmi nebo podle zdravého rozumu čímkoliv jiným, si dělají vždycky co chtějí a kde chtějí…jako třeba naši miláčkové, když rajzají ve 3 hodiny nad ránem s křeslem ušákem a z něho pořádají skoky na Katzenbeobachtungstelle…namísto aby spokojeně a spořádaně chrupkali, malebně rozpoloženi na křeslech a pohovkách, jak se na vznešené šelmy sluší a patří… btw: zdravíme smečku!!! (cat) (bat) (cat) (f)
Přidávám se do spolku nezařaditelných.
Miluju tabulky a schémátka. Kdykoli potřebuju prozkoumat možnosti, udržet pořádek v obrovské hoře informací nebo si něco správně a nadlouho zapamatovat, vyrobím schémátko.
Jenomže. (chuckle) Schémátko je většinou 4D (přála bych někomu vidět tabuli latinské syntaxe, co lze mutatis mutandis použít pro jakýkoli ie. jazyk a možná i pro tu japonštinu), takže je ozdobené řadou barviček a symbolků, kterým rozumím jenom já. (rofl)
A někdy to taky dopadne jako obecná struktura, která je sama na dvou A4, ale její výklad a návod na použití je na knihu, protože v tom jsou všechny výjimky a další jinakosti zhůvěřilosti, takže to občas vypadá, že je to živý (latinská morfologie – a důvod, proč nesnáším řeckou morfologii. Furt vylejzá! ) (a taky bjorkhallenskej systém zkoušek) ((nikdo netvrdil, že jsem normální!) .
No a když je takovýhle schémátko… tak se jde vnořit do tvůrčího chaosu!
Nejlepší věci se mi daří, když improvizuju, nebo když nechám chlapce ve sklepě nerušeně stěhovat. To pak vyhrabou poklady. (blush) (inlove)
Ostatně i schémátka, nebo aspoň jejich zárodky, se občas tvoří třeba ve snu… (emo)
To asi nebude 0-1…?
Čas… je relativní. Akademická čtvrthodinka je požehnání. Byla jsem krutým světem donucena fungovat i na minuty, ale když se mi dá volnost, je mi líp. (f)
Na druhou stranu, co fakt nesnáším, je, když se dá slovo a nedodrží. (punch) Nechápu, proč tomu lidi říkají „zdvořilý“ vymlouvání – jako že abych nevypadal špatně, tak ti řeknu, že jako jo, ale stejně to neudělám. Tady mám radši ano-ano, ne-ne.
Takže asi chaos. Chaos s vlastnoruční mapou. Občas jsou tam i lvi, a jsou krásní! (makeup) (angel)
No, pochopil jsem první odstavec a pak až to od toho hitlera jak si uhlazuje patku. To mezi tím mi jaxi uniká… sorry (rofl) (rofl) (rofl)
To mezitím je … právě ten chaos. (chuckle)
Ioannino, když si místo svých lingvistických pomůcek dosadíš schéma metabolických drah většiny živých organismů, budeš na tom stejně jako já. To schéma jsem naštěstí nemusel vymýšlet, ale musel jsem ho perfektně znát (kdeže loňské sněhy jsou, dnes bych měl se státnicí z biochemie problém – nejspíš), důvěrně jsme mu říkali „patvajzy“ (od anglického nadpisu „Metabolic pathways“) a to moje pracovní hrálo všemi barvami… Taky bylo 4D a nejvíc si vlastním životem žil metabolismus tuků… 😀
Chaos s vlastnoručně zhotovenou mapou a krásnými lvy se mi nicméně líbí. Lva někde uprostřed fotosyntézy bych bral.
Patvajzy zařazuju do slovníku!
A můžeš za to, že mám živě před očima lva uprostřed slunečnice. 😀
(Vono tímhle způsobem funguje asi spousta věcí – dokud se dá udělat mapa a dokud jsou lvi… )
Když já furt v tom vašem 4D vidím 4rozměrný prostor a tak nějak si takové schéma neumím představit. (A to jsem bez potíží konstruoval 3D grafy – osy x,y,z a průsvitné výplně.)
Však jo, však jo, však jo!!!
To se udělá takhle: namaluješ schémátko. Papír je 2D, žejo. Ale s trochou představivosti… No a pak potřebuješ ještě jednu úroveň. Tak vezmeš a) jinak barevný pastelky nebo b) provázky a…
… a hrozně moc a moc představivosti.
(bat)
JJ, 4D schéma znám taky důvěrně. U mně občas to čtvrté (nebo spíš páté?) D znamená paralelní řešení, aniž by mě nějak zaráželo, že obojí nejde. A kdyby jen schéma! Občas si dokonale naplánuju dva odlišné, promyšlené a náročné programy, navazující na to před a potom, dokonalé, až na to, že oba na jeden a ten samý den. – Proto je lépe se do toho nepouštět a nechat vše plynout pod jakýmsi rámcově shovívavým dohledem. (chuckle)
Anebo strčit do Schrödingerovy bedny. 😉
To nejde, se nevleze – je tam už Schrödingerova kočka (rofl)
Honzo, v případě té biochemie byl striktě čtvrtým rozměrem starý známý čas, protože dokud jeden cyklus něco nevyrobil, jiný to nemohl spotřebovat… a anžto v praxi jsou tyhle živé systémy vesměs stochastické, každá dráha běžela trochu jinak a podle toho, jak rychle běžela, se mohl lišit výsledek na druhém konci schematu… Já mám teorii chaosu rád. Když mě z ní nikdo nezkouší! (chuckle)
Sakryš, tak tohle jsem kdysi zkoušel napodobit animací – 4 složky navzájem se měnící. Tře v grafu a ten měnil tvar s časem. Kde ty loňské sněhy jsou…
ano, taky jsem spíš neřád 😎 ale občas s tím bojuju, abych neměla výčitky.
jááá, jááááá jsem taky chaotiiiik, maximální chaotik, rodina potvrdí, rodina si ovšem stále ještě ne úplně zvykla 😀 😀 😀 . Náhodou být chaotik má spoustu výhod. Nikdy se nebudete nudit, neustále jste v kondici, páč furt něco hledáte, taky jste dostatečně rychlí, páč furt musíte něco dohánět…. a je toho spousta, co je na tom být chaotik pozitivního. Aspoň teda pro mě chaotika (y) (rofl)
nic proti paní meteoroložce, ale naplánovat si čtení, už to mi přijde – nooo, řekněme zvláštní, a přestat číst ve stanovenou dobu, to mi už přijde doslova řečeno ujetý. Z pohledu chaotika teda, neb chápu, že pro toho, kdo si vytvoří řád, to je pochopitelné. A taky asi pro něj jednodušší, jet podle řádu. ale, já prostě řády pořád a pořád porušuju 😀
Petro, včera jsem neměla příležitost nahlásit, jak moc mě zase Ešus potěšil (inlove) (dog) .
A doprovodnou diskuzi jsem téměř oplakala (chuckle)
Milá Vave – jedničky a nuly … nejprve jsem se lekla, žes zabrousila do hájemství ajťáků a tudíž se já nebudu chytat :O .
Já teda jednička a nula nejsem v žádném případě. Jak nejsou veci jenom černé či bílé, tak není jenom ano a ne – spíš „ano, ale … “ či „ne, i když … “ . Ovšem, v některých případech … pokud se jedná o zvířátka, stromy či staré lidi, tam často vidím černobíle … no, spíš rudě (chuckle)
Co se týká plánování – tak mám v plánu začít plánovat (ale ze zkušeností z krizového vývoje vím, že čím víc a líp plánuju, tím se skutečnost mění k naprostému opaku ;( ). Navíc jako váha jsem dost nerozhodná – udělat to tak nebo tak? je lepší to či ono? a nakonec to nechám, Ať se to vykrystalizuje … no, jsem nemožná |-( , ale co s tím?
Naprosto OT: Hledala jsem něco pro sharku a uvědomila jsem si, že bude jaro a začne těšení na zahrádku a kytičky no a tím pádem mám trochu nerudovské Kam s ním. Jsem milovnice kan a vzhledem k tomu, že loni příliš nekvetly a o to více se množily. Nechce někdo na zahrádku vysokou kanu žlutočervenou nebo tmavý list květ snad oranž?
Kanu jsem musela nastudovat na Googlu, abych zjistila, že je to ta kytka, co se mi líbí, akorát že nevím, jak se jmenuje. Jendže nevím, jak ji dostat na jižní Moravu….
Jednoduše počtou. Zabalím a pošlu, stačí poslat adresu na mail inusanka@seznam.cz
Nalidskou bytost… Ona plechová huba je mnohem levnější a u institucí, jako Telekomika by ta lidská bytost, pokud by měla mít smysl, musela být řádně kvalifikovaná a o taková má specielně Telekomika velkou bídu (99% odborných prací se zajišťuje outsorcingem) a navíc není dost dobře řešitelné obsazení takovéhoto postu osobou s vysokou kvalifikací a tím pádem i odpovídajícím platem.
Na převod do jedniček a nul su moc líná, může být komentář v ASCII, hehadecimál?
56 61 76 65 2c 20 68 65 7a 6b 79 20 63 6c 61 6e 65 6b 21
Týýýý, Jarko (inlove) , a není to nějaká …. třeba jakože sprosťárna? (blush) (chuckle)
😛 To není sprosťárna, to jsou prosím čísla Štastných deset jak nás krmí v televizi před zprávami 😉
No konečně někoho napadlo sem dát výherní čísla (clap) ! Ale je to šlendrián – jedno chybí (wait) ! Žádám okamžitou nápravu (nod) .
Tak chytej: Dvě nuly – to je záchod. Někdy velká výhra 🙂
Mám moc ráda Tvé ulpívavé myšlení, jarko. (chuckle)
Jo jo – loni na Josefa (si to fakt pamatuju) bych ty dvě nuly brala všema deseti, jsa s Toyou ve velmi frekventovaném lese – na Josefa je jasné, že stěží kvetly sněženky, zeleného lista vůkol nikde – ani na stromech, by mě milosrdně kryly, ani lopuchy s berunkou, by mi poskytly jinou službu – a v kapse pouze mikrotenový sáček (whew) . To byla muka Tantalova – ještě teď jsem orosoná, když si na to vzpomenu (sweat) ! Takže mouku dvounulku beru!!!
dobrý, ale než jsem to přečetla, tak mi to chvilku trvalo. Když tam cpeš (já vím že spávně) i mezeru po čárce ve větě (chuckle)
Máš recht, Jarko, zcela s tebou souhlasím (rofl) (rofl) (rofl)
a já ciiiiiiiiiiii překlad!!!!!!!!
huš netřeba, huš vim 😉
Dovolím si přeložit:
1010110 1100001 1110110 1100101 101100 100000 1101000 1100101 1111010 1101011 1111001 100000 1100011 1101100 1100001 1101110 1100101 1101011
100001
(chuckle)
Tos mi fakt pomohla 😉 !
A navíc pět a šest není čtrnáct (fubar) !
Tak aby si teta z Modřan nemyslela, že jí píšu nějakou sprosťárnu 🙂
56 61 76 65 2c 20 68 65 7a 6b 79 20 63 6c 61 6e 65 6b 21 znamená:
Vave, hezky clanek!
Já měla být líná a neluštit 😀
Děkuju, Jarko! :* (wave)
Uffffffffffffff, ten překlad, ten mi dal. Nejen diakritická znaménka, ale i mezery (clap) (clap) . Ale vygůglit lze naštěstí vše a pak je to jen o trpělivosti (chuckle) Souhlasím s Jarkou. A nepovím, nepovím 😡
Tfuj, to jsem se lekl, milá JarkoF. – kdy já naposledy viděl ASCII? 😀 Ale dovolím si souhlasit se zakódovaným výrokem.
No konečně je zde překlad! Zvědavost byla klasicky veliká, ale moje mozkové buňky se něčeho takového tak lekly, že se schovaly a ne a ne vylézt. Jinak já jsem někdy jednička (makeup) a někdy prostě nula (fubar) , tak si vyberte. Někde už se tu vyskytl termit „hrubý obrys“, to mně zcela vyhovuje. Kdy a jak moc je nutno jíti do detailu většinou řeší – neřeší teorie chaosu.
Já se hlásím z pelechu. Dneska budu sama doma celý den, ale jsem obložena zábavou a obživou, tak opravdu nemusím vstávat víc, než na ten záchod. Já totiž budu hodná, já nechci zpátky do nemocnice, mají tam strašně nepohodlnou postel. Ale jinak byli moc hodní a překvapivě dobře vařili. Cítim se dobře, jen jsem pořád ještě dost unavená, ale zatím to vypadá, že vše bude v pořádku.
Sebelepší nemocnice se nevyrovná vlastnímu pelíšku a domácímu prostředí, držím palce na rychlé uzdravování. (sun)
Jo a Rysík je u babičky. To taky byla legrace. V úterý ráno jsem ho dovezla ségře na hlídání a naštěstí bylo vyzvednutí dohodnuto na pozdní odpoledne. Takže MLP mohl nejdřív doběhnout za mnou, donést mi věci a pak teprve vyrazit pro kluka. Mezitím se dohodl odvoz k mojí mámě, ale MLP chtěl, aby Rysík viděl, kam se mu ztratila maminka, tak ještě mazali za mnou. Byl uplně zlatej a rozumnej. Jenže pak cestou k babi se rozpadlo auto. Takže uvízli na pumpě na jižní spojce. Díky tomu, že na MLP toho bylo moc a do auta musel naložit spoustu věcí a tak, tak už bylo 1/2 9 večer. Náš táta někde něco slavil, tak je zachránil muj strejda. Když doma vybalovali a stavěli postýlku, tak Rysík jen seděl v křesle a koukal na to a vůbec nic nechtěl. Jen pak už začal kňourat: „Venda hají“. Zapadl do postele a spal až do rána, měl toho chudák dost. Zatím je u babičky za vzorňáka, tak snad mu to vydrží, nevím, jak dlouho ho tam budeme muset nechat :(. Ale jeho vyexpedování byla jedna z podmínek propuštění z nemocnice (kdybych tam zůstala, tak by taky doma zůstat nemohl, tak je to jedno).
Karakale, drž se! (y) Moc na Tebe myslím – zvládneš to. (h) (h) (h)
Myslím, že se držet má někdo jiný než Karakal (chuckle) … Buď hodná, ať na ten sraz Zvířetníků nejedeš !! (inlove)
než mi to došlo (chuckle) 😉
No, taky jsem si musela přešlápnout. (y) (y) (y) (sun)
Já víííím, ale to se nesmí říkat. (wait)
Já sice nevím, ale tuším … (nod) . Tak hlavně dávej na sebe pozor a buď brzo kou kej. (h) (h)
Vobě buďte.
A šelmičko, pěkně hajej. (f)
Jo tydle vidle! Tak to jsem se svým přáním brzkého uzdravení vedle jak ten smrček. No neva, hlavně ať to dobře dopadne. (y)
(h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Hezky hajej, Karakal. Je to za odměnu! (h)
Šelmy a šelmičky karakalí, držte se všici, ono to nakonec dobře dopadne… (h)
Ať ti všechno dobře dopadne! (y) (h)
Taky tuším, asi (chuckle) a držím šééécky prstíky (y) (y)
taky držím všechno co mám (y) (y) (y) (y) ……a ono to půjde 😉
Držím velice velmi – hezky v klídku a pmalu, jo? (inlove) (inlove) (inlove)
Brzké uzdravení přeju. Holt někdy je pelíšek nutný nejen pro chlupatce. (y) (h) (f)
OT všem kočkomilům… Vy co znáte se omluvuju…těm co neznají přeji bezva zábavu !
http://www.videoportal.cz/video/f819359eac82828/Ko%C4%8Dka-posedl%C3%A1-%C4%8F%C3%A1blem
chaaaaazký 😀 😀 😀 😀 😀 😀
Kouzelný!!! (rofl) (rofl) (rofl)
achjo, vy se všichni máte 🙁 … máte rádi chaos a v tom nemáte chaos, anóbrž jasno
já jsem věčný pochybovač, nic není černobílé a úplně jasné … vždy mám nějaké to „no jo, ale co když…“ anebo „ale víš, ono tam přece…“…
ale jsem detailista, precizní, až puntičkář, nikdy bych úkol nenechala na poslední chvíli (a málem jsem se udusila zuřivostí, když jsem dcery přihlášku na VŠ nesla – z donucení JÁ(!!!!) – na poštu posledního února)… v životě bych si ani pod pohrůžkou smrti nepověsila v kuchyni vedle sebe utěrku a ručník jiné barvy, to bych dostávala kopřivku pokaždé když bych na to koukla, resp. bych FURT VIDĚLA, i když bych k tomu byla zády…
ale když chci něco říct, pořád měním formulaci, opravuju sama sebe, vidím odstíny a nuance… pořád nejsem schopna si pořádně uklidit (ale štve mě to)… při balení si na hromádku pečlivě a promyšleně snesu na hromádky všechny věci (trička s dlouhými rukávy, s krátkými rukávy, mikiny, kalhoty, atd., atd.) – a pak je do tašky nastrkám bez ladu a skladu…
ale na nákup chodím se seznamem (a někdy si dokonce v krámě odškrtávám) … když jedu do města vyřídit víc věcí, promyslím si jejich pořadí tak, aby mi to dobře navazovalo a abych jela v nějakém úsporném, co nejktaším okruhu
ale myšlenky mi skáčou od jednoho k druhému, vidím co vše mám udělat, až z toho neudělám nic… od rozdělané věci s nutkavým pocitem odejtu rychle udělat něco jiného (i když mám ráda odškrtnuto a“prázdný stůl)…
tož a teď babo raď |-( (whew) (shake)
jo a neumím dělat dvě věci najednou!!!! 😛
Nejsi moje příbuzná? Většina toho co jsi napsala platí pro mne. Dvě věci najednou dělávám, ale ty konce ….
Občas se snažím plánovat, ale je to takové orientační, nikdy se to přesně nedodrží. Letos jsem takhle organizovala vánoce a ve výsledku se to vyplatilo, i když se některé věci dělaly o dva dny později. Prostě když mám pocit, že toho je moc a na závěr je pevný termín (štědrovečerní večeře), tak na velkou plachtu načárám kolonky pro zbývající dny a do nich vepisuju činnosti. Nejdřív ty, u kterých je jasné, že se musí dělat až na závěr a pak ten zbytek rotrousím do zbylých dnů. A protože sem realista, do jednoho dne toho nedávám moc, takže pak se dá stihnout i něco, co přeteče. A ono přeteče, protože MLP je totálně neorganizovatelný a Rysík je machr na odvádění od práce.
Zcela OT:
Máte někde někdo jasnou oblohu? Zkuste se večer na ni koukat, je značná pravděpodobnost vzniku polární záře.
http://www.astro.cz/apod/ap110217.html
Teda Veram! (inlove) To je nádhera – takový by se mi líbil kámen (do šperku od Bláži). 🙂
No, kámen to teda není 😀 , povrch Slunce má kolem 5 800 stupňů, je to bouřící a promíchávající se plyn (přesněji plazma), hlavně vodík s malou příměsí helia. Ta světlá až bílá místa jsou výrazně teplejší. A v jádru Slunce – tam, kde termojadernou fůzí vzniká jeho energie – teplota dosahuje 15 000 000 stupňů a hustota plazmy(slunečního materiálu) je asi desetkrát vyšší, neš hustota olova.
Aůůů, neŽ …
Mám neblahé tušení, že jasno nad Prahou tedy nebude… ale dík za zprávu, veram – a ta fotka je úžasná.
Ty, Veram, když je to ta plazma, jaktože je to slunce tak hezky kulatý (mm) ? Ale hezká plazma, hezká.
Mně to připomíná jablečný koláč a že bych na něj zrovinka teď měla chuť! 😉 🙂
To je nespravedlivý, proč musí být zataženo??? (emo) Když byla černá Luna, taky zrovna sněžilo. Já vím, že jsem žebrala o sníh celou zimu, ale proč musel přijít zrovna ten večer, kdy jsem chtěla koukat na nebe!!!
Tak dnešní fotky jsou přesně to, co mám rád!
Tedy já budu, hm, taky spíš chaotik než akurátník. Ale nesnáším, opravdu nesnáším lidi, co chodí pozdě. Nemyslím akademickou čtvrthodinku nebo nečekaná zdržení, ale ty, kteří soustavně kašlou na čas jiných lidí. Považuju to za jednu z největších bezohledností, protože čím jsem starší, tím víc se mi zdá, že čas je to nejcennější, co máme. Ofšem ti, kteří chodí na návštěvu DŘÍV, ti jsou taky na zabití. 😀
Jsi mi připomněla kámoše….mělaq mu přijít návštěva a jelikož žije sám, tak to podle toho u něj vypadá.Žádný sterilní byt, všude něco…tak se jal uklízet, protože návštěva měla dorazit v 16:00h. Teda on říkal celej tejden, že uklidí dřív, ale nějak to zase nevyšlo…kmitak jak šílenej, uprostřed pokoje velkej igelitovej pytel,do něj házel misky od jídla,plastový příbory,pytlíky od chipsů atd…do druhýho házel špinavý prádlo…měl to odhadnutý tak, že v půl čtvrtý vleze do sprchy a v těch 16 hodin uvítá návštěvu do vcelku uklizeného bytu….jenže ona slečna zazvonila v půl třetí….no a po odmlce, kdy nás napínal,z něj vylezlo, že když ji z okna viděl,jak stepuje před vchodem, tak ani nezvedl sluchátko, protože měla přijít až v 16:00, on ještě neměl uklizeno a když měli danej čas, tak se tedy nemusel vyskytovat ani doma. Tudíž slečna po 15 minutách pochopila, že zvonit nemá cenu,poslala mu sms kde je, on jí poslal taky sms,že na cestě domů, kde bude na tu 16tou,jak jsou domluveni a uklízel vesele dál…slečna pak hodinu a půl courala sídlištěm…je to už cca 5 let, ale řehtám se vždycky,když si představím, jak ta holka bloumá mezi paneláky. Jo,byl prosinec a mrzlo. (chuckle)
kámoš je teda drsňák – i když v principu měl pravdu 😀 😀 😀
Tvrďák, to se musí ocenit! (rofl) (rofl) (rofl)
Chichichichi, slečna se těšila, no…. (chuckle)
Nojo, ale chlapec měl pravdu. Přijít na návštěvu o hodinu a půl dřív, to se nedělá.
Ne, to se tedy fakt nedělá a mladý muž byl zcela v právu, když „nebyl doma“ 😀 Myslím, že by mě na jeho místě kleplo – a to bych ani nemusel uklízet mládeneckou zabydlenost (tu bych při své povaze asi ani nedopustil). Prostě všechno chce svůj čas.
To je zase pěkné čtení, Vavísku (teda vono vždycky :* ).
Se mnou to není tak jednoznačné. Výchova od plánovité pečlivé mamule a vliv starší ségry, ještě pečlivější než jsem si kdy myslela, že by to šlo, ze mne udělaly osobu, která ráda vidí alespoň hrubé obrysy. Takže když někam jedu, udělám si přípravu, abych věděla, co můžu vidět, co můžu zažít…. Ale kam se nakonec podívám, to se uvidí.
Tatánek je chaotik, nebýt deadline, nic není hotové.
A já se potatila. Ale oceňuji výhody plánu. Jen potřebuju tu svobodu se ho nedržet.
To se ve mě pere Býk s Koněm (punch)
Ségra ze mne roste, protože v šuplíku s příborama mám všechny lžičky a dezertní vidličky naházené a pomíchané v jedné přihrádce. A na klamerky na sušáku mám barevné schéma. (fubar)
Asi tak, milá Bubu. (inlove) To je velmi výstižně řečeno. Asi mě stejně baví dělat plány, jako je pak nedodržovat. Vždyť při plánování si to člověk vlastně všechno užije dvakrát, i víckrát! (chuckle)
Psi nejlépe rozumnějí jedničkám a nulám, příliš „možná, jestliže a někdy“ škodí i nám. Ale číst si přesně hodinu, to je uhozenost. To nebyla zvědavá na pokračování děje? Dobrou knížku občas nejsem schopná zavřít a MUSÍM číst do konce, kdyby to mělo být do rána. A když to nejde, stejně jsem myšlenkou napůl v té knize a přemýšlím nad tím jak asi skončí. Někdy je potřeba řád, jasné ano/ne, jindy je příjemné nechat se unášet okolnostmi.
Krapet OT, Petro. Koukala jsem na fotky z Prazeni a nemohla jsem se vynadivat na Barryho. Prijde mi podle kukuce takovy sebejisty – v nejlepsim slova smyslu. A taky moc hezky. (sun)
No to on je sebejistý i v tom nejhorším slova smyslu 😀 . Ale jo, je to zlatíčko (dog) . Jsem ráda že jsem ho tam mohla nechat volně čenichat, jindy má v hospůdkách nekompromisní uložení u nohy, tady si to první dvě hodiny opravdu užíval (pak padnul)
Jinak víc fotek máme na petrs01.rajce.net – Bardovy osobní stránky už dva roky potřebují komplet předělat a furt nejsou lidi (blush) , tak je radši ani nezvěřejňuju
Barry je opravdu moc hezký pes, ale přijde mi takový… no vážný. Bez jiskry v oku. A to měl podle Petry volno! Jak asi vypadá, když musí poslechnout na pozdvižené obočí, jak jsem jaksi vyrozuměla. Budiž mi omluvou, že jsem zvyklá na výmluvné oči retrívra, takže ono to bude asi rasou.
No to jsem se musela smát – že si četla přesně hodinu! A jak na to byla pyšná! (wasntme)
Mi přijde, že si to určila za trest. (chuckle)
Vave! (rofl) To je zase úvaha! No já jsem naprostej Beran a tedy jsem předurčena k řešení i neřešitelného stejně jak Chuck Noris. Ale i tak mám věci, kde vládnou jedničky a nuly a to třeba ve složenkách a ještě… no to bude asi tak všechno 🙂 A zbytek života se odehrává podle situací, nálad, počasí, lidí co jsou právě kolem. Postavím, zbořím, postavím, poopravím. Když někdo řekne Tak a je to hotový, já vždycky vím, že ještě ne…že by to ještě chtělo… (chuckle) . Jen jsem se naučila nebýt už tak hlasitá. A nediplomaticky napíšu, že Těch co nestíhají tramvaj v 8:52 přesně (přestože druhá jede za 3 minuty) a nevaří si kafe přesně v 16:20 a v takových oakmžicích přestávájí fungovat, protože se musí komplet přeprogramovat, je mi hloboce líto. To není život do je plazení se od minuty k minutě … no ne ?
Představte si třeba Dede kdyby byla 1/0 a cestovala domů tak jak cestovala…to by snad v tom baráku s pejsyny byla ještě teď… (rofl)
Miluju plány a grafy!
Miluju tabulky a přehledy!
Miluju harmonogramy a diagramy a histogramy a síťové grafy!
Umím je i vytvořit, heč!
Neumím je dodržet…
Ostatně: moje děti si kdysi vyvěsily na dveře pokoje: pořádek je pro blbce, inteligent ovládá chaos.
Jsem inteligent, huráá!
Jsem odstínová, ale někdy paličatá,jako každej beran a pak to A/N je definitivní. Chaos miluju, dá se v něm tvořit…po vyznačených kolejích se jen vozí. Tam se žádné nápady nečekají. Organizovat a řešit zmatky, to mi jde..dá to hodně práce a stojí to spoustu času,já mám dobrej pocit,že jsem to zvládla, ale nikdo to neocení, prpotože se to ode mne prostě očekává. Vlastně, když jsem unavená, jsem víc beran, tudíž paličatá, striktní a jednička nebo nula.
PS: a něco na tom bude, mám to za 10 😉
Já moc děkuji, zrovna teď se mi taková úvaha hodí. Myslím že jsem zlatý střed, ale přece jenom bych spíše inklinovala k chaotiků. Moje kolegyně, která se za pár dní vrací do práce je jedničkonula jak vyšitá a já jsem z toho vždycky byla trochu nesvá. Teď si holt zase budu muset zvyknout.
Vave (h) , opět velice dobré zamyšlení, já jako střelec nic neplánuju a nemám černobílé, sem tam střelím sem tam vybouchnu ale udělat se to musí, tak to beru jak to je. Dcérenka je blíženec to je též znamení neplánovací a dohromady nás sežene býk /MLP/ a ten tomu dá řád 😀 ale podobrém.
Všem Mílám, Miloslavám všechno nej, nej , nej … (f)
Všechno nejlepší, milé Míly a Miloslavy! (h) (f) (h)
Milé Míly, Miloslavy a všichni ostatní, co něco slaví! Všechno nejlepší, pohodu, radost a hlavně zdraví, zdraví, zdraví. Protože, myslím, taky slaví Míla z Klokánie, posílám polární záři nikoli severní, ale tu jižní! A ještě trochu z výšky:
http://www.astro.cz/apod/ap100701.html
Krása, to jsou super fotky.
Míle Klokánský všecko nej (rose1) (h) (rose1) (h) (rose1)
Milé Míly, všechno nejlepší. (h) (rose1) (^) (d)
Milá Mílo od protinožců – hezký sváteček, hodně štěstí, lásky a spokojenosti – a činčin, připíjím ti Cabernetem Sauvignonem (d) .
Noo, já ráda vím plán dopředu, ale přizpůsobím si ho, jak se mi to v tu chvíli šikne, jen nemám stres té úplně poslední chvíle. Ten mě totiž vybičuje k úžasným výkonům, ale pocit z něj dobrý nemám celou tu dobu práce. A taky oblibuju slovíčka „příště“, „někdy“a tak. Protože zavrhnout něco je strašně snadné, ale co kdyby přece jen…
Pokud by někomu zbyly palečky, tak je prosím přidržte mé babičce (86), včera ji záchranka odvezla s mozkovou příhodou do nemocnice.
Matyldo, držíme a držíme (y) (y) (y) (y) (y) (h)
Matyldo, moc na babičku myslím (h) Ať máte co nejdřív dobré zprávy a babička se pěkně hojí (f)
(y) (h) (rose1)
(h) (y) (y)
Matyldo (h) , už od včerejška držím – hoří mi tu svíčka.
Matyldo – pro babičku (y) (y) (h)
držím a nepouštím (h)
Matyldo, držíííííím (y) (y) (y) (h) (h) (h)
Držím, drřím, držím.
(y) (y) (h) (y) (y)
Matyldo, drzim!!!!!
Připojuji i své (y) (y) (y) Hodně síly Matyldo! (wave)
Taky držím. Mám na to teď spoustu času. (y)
Taky se s dovolením zavěsím, staří lidé to obzvláště potřebují. (rose1)
Držím (y) (y) (y) (f)
(y) (h)
(y) (y) (y)
(y) (y) (y)
(y) (y) (y) (y) (h)
(y) (y) (y) držííím!
Držím, ať to dobře dopadne . (y) (y) (y) (h)
celý Pětikočičín je na značce a tlapky i drápky v pozoru pro tvojí bábinku milovanou !!! (h) (rose1) (f) držíme fest!!! jinak vy jste asi všichni pejsánčí a kočičí drželi tlapky a drápky dneska pro naší babču – moji mamku, aniž jsem vás žádala… protože operace šedého zákalu dopadla pro dnešek na 1… zítra je kontrola v nemocnicíi, tak doufám, že i ta bude OK. babi je ročník 1928…:-)
Matyldo, moc na babičku myslím (h) (y) !
Evo, šedý zákaly dneska většinou klapnou dobře, tak ať se to rychle usadí.
(y) Držíme palečky nemocným babičkám. (y)
taky si to myslím… děda ( taťka) byl s oběma očima vloni… všechno OK, brýle má jen občas na čtení. dělali jsme si legraci, že má z nemocnice certifikát na čočky jako na brilianty 🙂 tak teď mají certifikát na brilianty oba 🙂
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Já se tak snadno zaškatulkovat nedám. Nic nevidím černobíle, nemám ráda „jednoznačné“ závěry. Na skoro všem černém je něco bílého a naopak. Koneckonců i na černé Ešusce jde někdy najít růžová šálka a rukavičky (chuckle) . Ale to není tak úplně k tématu….
Plánuju ráda. A někdy se to vyplatí. Dovolené (i víkendové výlety) mám rozmyšlené a sestudované dopředu – jak jinak vědět, co všechno se tam vyplatí vidět… Ale vše je „jen plán“ – vůbec se nemusí dodržet – může se předělat, nedodržet, výrazně pokrátit. Podle nálady, podmínek, možností, nově objevených zkutečností. A vůbec mi změny neva a vůbec mě to nevykolejí.
Když mám nějaký termín na práci – nerada to dodělávám pod tlakem poslední minuty. Většinou mi zbyde den navíc.
Ale plán domácích prací, čtení či procházek opravdu nemám (chuckle)
Milá Xerxová, ty jsi vzor, kam bych ráda jednou došla 😀 Zatím mám ošklivou tendenci odkládat věci a mlžit v termínech, a ač nechci, vždy „šturmuju“ před dnem D a hodinou H (rofl) Jinak jak jsem si odjakživa libovala v chaosu, tak nějak (asi s věkem?) se snažím věci kolem sebe organizovat lépe a efektivněji. Možná je to podvědomá ochrana před nástupem toho Němce… jak že se jmenuje??? 😉
Nějak od A, milá Dede! Sakra dyt‘ sem to včera věděla (nod) .
OT k věci: V úterý jsme odvezli maminku do specializovaného zařízení na tuto nemoc, už to dál nešlo. Ani jedna z dcer ještě nejsme v důchodu, mamča navíc bydlela sama… Obrečely jsme to všechny, ale není jiná možnost. Teď musíme jenom doufat, že si brzy zvykne a že tento přesun nezpůsobí zhoršení nemoci. Potřebujeme podržet palečky.
(y) (y) (h) (h)
(y) (h) Tyhle rozhodnutí bolí. Moc. Držím palce ať to dopadne co nejlíp!
(y) (y) (y) (h)
Milá Ldu (inlove) , držím! (y) (h) (y) Nejsi v tom sama, něco podobného mají před sebou i jiní Zvířetníci a vím, jak se tím trápí. ;( Hladím po tlapce. Někdy to prostě jinak nejde.
Držím, a určitě nejen já .))
Všem moc děkuji. Probíraly jsme to hodiny, zkoušely ještě další a další měsíc v domácí péči, ale tohle byl pokyn shůry – uvolnilo se jedno místo v soukromém sanatoriu, ale nástup v co nejkratší době. Tak jsme se musely rozhodnout… Zatím ještě napětí neopadlo, všechny jsem ve střehu. A navíc u nás ještě ta operace Šerinky (mmch. prasklo jí několik stehů, ale začíná se to postupně zatahovat) a na zítra máme domluvenou kastraci Popelky Bety. Doufám, že tím to pro tentokrát skončilo.
(h) (f) (h)
Tohle je moc těžký. Ale když chodíte do práce, prakticky není co řešit….
(y) (h) (y)
Ach jo, to jsou přetěžká rozhodnutí. Držím palce, ať se to nezhorší.
(h) (y) (y) (y) (h)
(y) (y) (y) Vím přesně jak vám je.
(y) (y) (y) (h)
Milá Xerxová (inlove) , tomu já (radši) neříkám dělat plány, ale „mapovat možnosti“. Přednosta totiž patří spíš k těm, kdo mají tendenci se PLÁNU chytnout a nepustit – mluvím zejména a především o plánech cestovních. Jenže já miluju nečekané postranní uličky a tajemné stezičky …. (nod) Rovněž čas odjezdu v osm v mém podání rozhodně není 8:00, ale tak nějak okolo osmé …. (chuckle)
Přeju všem krásný den a moc se těším na vaše příspěvky. 🙂 (h) 🙂
(hele, ten součet ale asi bude přesně 8,00, že?)
Jo, a jinak jsem termíňák jako hrom, ono to pak nějak rychleji odsejpá (wasntme) …. jen přehozy pro miminka jsem „odevzdala“ jako první – protože jsem si popletla termín. (chuckle)
Jojo, přidávám se mezi chaotiky. Můj přepečlivý a puntičkářský tatínek musel být naprosto zdrcen, když jsem se mu vylíhla já. Roky jsem se snažila být jiná, už jsem se se sebou sžila. Mně je totiž v chaosu dobře.
Musím se smát tomu „přepečlivému tatínkovi“. Když jsem s ním někam jela (např. na první dovolené jsme byli spolu a bylo to moc hezké), tak měl itinerář do poslední minutky rozepsaný (kam jsem se hrabala já s itineráři na závodech) a byl děsně nervózní, když jsme se opozdili nebo naopak dojeli dřív. To se nedělá! Musí se dodržet limit přesně rozepsaného harmonogramu. Jenže stačila jedna objížďka a bylo hodinové zpoždění a už s ním nebylo k vydržení.
mila Vave (h) tak s temi „metereology! jsem vzdycky mela problem…ono planovat vsechno nejde a ma zkusenost je, ze se z ivot vzdycky nejak zvrati proti planu a pak zjistim, ze to tak presne melo byt…
No a jak vysvetllit kocicakovi, ze ty tulipany ve vaze nema okusovat..ma kytky rad a proste je musi a holt se uprostred noci pobleje, no. Uplne mimo plan meho spankoveho rezimu, ale mela bych s tim pocitat. :S
Vave,to cteni “ jeste jedna kapitola a jdu spat “ to znam.Obycejne tak na prvni sup prectu celou knihu.Kdyz je opravdu dobra,tak rodina ma smulu.Delam mrtveho brouka a vecere se nekonaji.A rad a poradek;ja nevim.Kdyz jsem byla mlada,tak jsem neplanovala.Proste jsem se rozhodla a podle toho rozhodnuti jsem napasovala zivot.Ted jsem „starsi’a asi vic rozumna,nedelam splasene zavery,vsechno promyslim a skoro kazde rozhodnuti je spatne. (doh)
oooo Vave, jak bezvýhradně tě chápu!!! jako čistokrevný lednový Vodnář jsem svobodymyslná, rozevlátá, hladce zvládající chaos , ale naprosto nemilující škatulky a grafy. životem plachtím s méně či více napnutými plachtami a větší či menší dřinou u kormidla…dril dodržuju, jen když bezpodmínečně musím. obdivuju precizně uspořádané,pořádkumilovné a decentní lidi ( jako je například moje vlastní maminka, mimochodem Štír (h) ) – já jsem spíš pátrací balon 🙂 na druhou stranu, není s námi o to větší švanda? (f)