Domnívám se, že nejen spravedliví lidé touží mít čisté ruce. Zejména pak po použití toalety a před jídlem. Ostatně, doba se nese v duchu zvýšených nároků a co není čistoskvoucí a hygienicky čisté, to je nejspíš úplně špinavé. Člověk by řekl, že těmto požadavkům se přizpůsobí i výrobci sanitárního zařízení a budou se snažit lidem očistu zjednodušit, ale není tomu tak. Alespoň ne pro mne.
Návštěva toalet veřejných či nacházejících se v nejrůznějších institucích a obchodních střediscích se pro mě opět stává traumatizujícím zážitkem. Ne proto, že by jako kdysi dávno byly obrazem pekla na zemi, ale protože nevím, neumím.
Nezapomenutelné jsou pro mě toalety na autobusové zastávce v Krušovicích. Jsou černě lesklé, čisté, k použití za pětikorunu, ale zákeřné. Dámy jistě znají tu vratkost těla vznášejícího se nad prkýnkem, tak si dokážou představit, jaký šok jsem tam jednou zažila. To když jsem se trochu pozvedla, abych dosáhla na potřebnou proprietu do kabelky, a opět se vrátila do původní polohy.
Bdělá fotobuňka ovšem tento můj manévr vyhodnotila po svém a měla jsem v tu chvíli čisté nejen ruce. Navíc na tu fotobuňku jsem se tam dost urazila, protože co mě má co fotit, když jsem jí k tomu nedala souhlas, nota bene ze strany, kterou nepovažuji za zcela fotogenickou. Od té doby se snažím tomu místu vyhnout, a pokud musím, vždy se tam pohybuji se zvýšenou pozorností a veškeré úkony provádím velmi ostražitě.
Naposled jsem svůj souboj se sanitární technikou prohrála v nové budově ČSOB, kde jsem byla na daňovém semináři. Nebyla jsem tam poprvé, stejně jsem ale bezradně stála nad umývadlem a marně vzpomínala, jak se tam pustí voda. Nejdřív jsem zkoušela otočit tím, co vypadá jako kohoutek-invalida. Nešlo to. Pak jsem na to zatlačila. Nic.
Mávala jsem v umývadle různě rukama, jako ten dobrý muž v reklamě na bytové ovonítko a nic. Tedy skoro nic! Jen sem tam jako by vytryskl pramének, ale vzápětí zase zmizel. Začala jsem ze zoufalství pronášet různé magické formule, když na toalety konečně vstoupila světačka, ruce strčila hluboko do umývadla, a hle! Nízko umístěné čidlo hbitě dalo vody kohoutkovi.
Po skončení semináře jsem se na toaletu vydala znovu. Bylo tam dost plno a tam mi paní uklízečka pokynula na právě uklizenou velkou toaletu pro invalidy. Odhodila jsem plášť a kabelku na pultík se zabudovaným umývadlem a začala se věnovat své potřebě. V tu chvíli věci sklouzly hlouběji do umývadla a čidlo úslužně pustilo vodu. Bohužel jsou okamžiky v životě lidském, kdy prostě nemůžete jít hned zachraňovat svět, i když byste z celého srdce chtěli.
Odcházela jsem z banky v mokrém plášti a s kabelkou, ze které kapala voda, pokořená vědomím, že rukáv mého pláště je inteligentnější než já, protože on umí. A nostalgicky jsem vzpomínala na kadibudku za rohem u babičky přeslicové. Byla zevnitř samý obrázek z loňského kalendáře s kytičkami. Na dvorku stálo štokrle s bílým lavorem plným vody a mýdlem v plechové krabičce a ručník visel na plotě.
A to je pěkný… A komentáře si taky asi počtu, jak znám zdejší spolek. Teď jen svoji historku z Bretaně. Skoro z Brtetaně.
Při vjzedu do Bretaně po dálnici je velké odpočívadlo. Na něm velký komplex kadibudek tureckého typu – vše perfektně čisťounké, s hudbou. Ale nedá se to zamknout. Což by nevadilo. Splachování je zařízené na otevření dveří, což by taky nevadilo, naopak – člověk se opravdu nemusí starat. Třetí neškodnou skutečností je velký provoz – tak občas někdo zacloumá dveřmi, no.
Jenže on jimi nezacloumá, on je otevře. Pravda – slušně se omluví. Ale poleje vám nohy. Je léto, takže v sandálech. A když člověk stojí tam kde stojí… Pravda, kalhoty jsem uchránil, ale bylo to o fous…
Oh! :O Taky moc pěkná příhoda – díky, Lapile. 🙂
Zvýšilo se na 5 939
6387
Tak jsem zase klikala a už to je 5923 🙂 http://nejpes.blesk.cz/pejsci/fotosoutez/nejpes-z-utulku-iii.-jenom-pro-utulky/rasta-kocici-nadeje.html
5934
Všem vám moc děkuju. (h) Mám radost, že se vám dnešní stopětka líbila. A kajícně přiznávám, že nadpis byl ode mě obmyslnost. (blush)
Vave, ze se mi tve povidani libilo prevelice, jsem uz napsala. ted jen dodavam, ze diskuse taky nabrala grady. Ale nemam cas pridat svoji trosku do mlyna, tak se jen uculuju. Hlavne ponekud surealisticka predstava one mistnustky u K.M. Ale vse dalsi taky dobre.
Jsem ouplně zapomněla: Vave, skvělé, tvoje povídání by měli dávat na předpis na lepší náladu 😀
Milá Vave tvoje fastinující dobrodružství mně nadchlo neboť mé záchodové zážitky jsou téměř srovnatelné a v některých případech se promítají do mých letitých opakujících se snů o příšerných těchto místech (rofl) (chuckle) , některé jsou přímo hororové a nezadají si s mistry v tomto oboru.
Chvíli jsem byla mimo,cestovala jsem po rumunských Karpatech a navštívila jsem rumunský Banát s českými vesnicemi, ve kterých žijí potomci našich vystěhovalců z I. republiky, kterým byla jedním uherským šlechticem slíbena budoucí hojnost. Pokusím se něco napsat až přijde čas. Teď jsem na úhyn, nespala jsem už tři dny , přepoutíme a regulujeme protipovodňové nádrže, díky těmto vodním dílům nejsme pod vodou, což o okolí nelze říct. Bůh pomoz Troubkám,mé rodné město je na tom taky mizerně, tam kde jsem žila jsou už taky pod vodou. Tři dny jsme se nedostali z obce teď máme zaplaveno prameniště, tak jsme bez vody. Vodárna má pro 20 obcí celkem 3!!! cisterny, navíc si asi zdražováním vodného nevydělali (devil)
Všechno teprve dočítám a dělám si poznámky pro odpověď, tak mi prosím promiňte,že nereaguji dříve.
Moc Vás zdravím, zatopeným vodníkům přeji hodně sil.Mé nervy pracují taktéž – napnelismus i s cukaturou. Dnes k nám vtrhla voda i z opačné strany, jezéďákům spadl chatrný mostek a voda utopila krtky na hřišti a vracela se do dědiny, fakt lahůdka ale zvládli jsme to.
Držte mi prosím palečky,myslím na vás ze všech zbývajících sil.
Ahoj Jenny, vsak se tady na tebe taky usilovne myslelo. Aspon, ze nejste pod vodou. (h)
jenny, konečně, měli jsme starost. (y) (y) (y) (h)
Jenny – stále myslím na tebe, jiného Honzu a Ap, jak se s tou strašnou katastrofou probojováváte. Jsem ráda, že jsi se ozvala. Nadále držím palce všem těm, kteří bojují s velkou vodou.
Držte se, myslíme na váš (y) (y) (y)
Jenny, milá Jenny (inlove) , moc jsme na Tebe a jiného Honzu všichni mysleli. Objímám Tě a doufám, že už se to otočí, že už budete chvíli v klidu. (h) (y) (h)
A na Ap, samozřejmě! I všechny ostatní neznámé. Achjo.
Milá Jenny, jsi naprosto skvělá! Moc přeju tobě i všem ostatním, co je tahle hrůza postihla, ať to rychle skončí a neudělá tak strašné škody… Sakra, (sun) , kde se flákáš, koukej svítit tam kde je to nejvíc třeba!
A na povídání o rumunských Karpatech se moc těším, taky mě lákají!
Jenny, taky na vás intenzivně myslím. Drž se! (h)
Ehm, vyprávění o Banátu je skvělý příslib, ále nutně musím prásknout, že předcházet by mu měl dáávno slíbený článek o Koločavě 😛 (inlove) .
Hodně sil a pevné nervy a hoodně štěstí, myslíme na vás na všechny vodníky.
Milá Jenny a všichni vodníci – moc na vás myslím, ten boj je nějaký nekonečný. Pořád vyhlížím lepší zprávy, aspoň o počasí, ale nic. Držte se! (h)
Tolik špatných zpráv okolo, tak aspoň jednu dobrou, že pozitivní myšlení funguje:
Přestože švagrová prodělala toxu těsně před těhotenstvím nebo během prvního měsíce, tak všechny testy i vyšetření ukazují, že je 99 procentní pravděpodobnost, že je vše v pořádku. Léky ovšem bude brát až do konce těhotenství.
Všem zvířetníkům moooooooc děkuju za držení palců a vzpomínku (h)
Nadále také držím všem potřebných, teď hlavně pro Myšce!
Ehm, i já mám obrazovou dokumentaci k dnešnímu tématu. Nicméně křehčím povahám nedoporučuju 8-|
http://1234zana.rajce.idnes.cz/Sazava_8-_9._kvetna_2010/#P1010342.JPG
Milá Zano, teď jsi mě dočista zlomila. Od té doby, co jsi přiznala své návštěvy na pánském WC v cukrárně, bojuju s nutkáním podělit se o jednu příhodu, která se před lety stala ne mně, kdepak! ale jedné mé roztržité přítelkyni. Když ovšem vidím, že na pánské záchodky chodíš i fotit, tak vám ji povím:
Jedna moje přítelkyně kdysi byla v restauraci a pak měla potřebu, a tak zamířila na toaletu. Jak je roztržitá, tak sice viděla na dveřích postavičku v kalhotech, ale protože to konvenovalo s jejím oblečením, vstoupila – a pak se zarazila. Místnost neodpovídala jejímu očekávání, na stěnách byly rozvěšené mušle a před nimi postávalo několik mužů. Přítelkyně se stále ještě duševně nevyrovnala se svým omylem, a tak se rozhořčeně zeptala: Co tady děláte!? Všichni muži se na otočili, naštěstí jen hlavou, a jeden z nich vlídně odpověděl: My tady normálně chčijeme, madam. Ale jsem zvědavej, jak si s tím poradíte vy!
Moje přítelkyně tehdy utrpěla psychický šok. A kdybyste někdy potkali před záchodky zmatenou ženu, která si drmolí: holčičky nosí sukýnky a chlapečci kalhotky, Skotové sice nosí sukýnky a já kalhotky, ale to nevadí, musím do sukýnky a Skot půjde do kalhotek – aby pak neomylně vstoupila do kalhotek, tak na ni nevolejte mravnostní policii. Je to chudák ona a ještě se z toho dávného zážitku nevzpamatovala. (wasntme)
Vavííís (rofl) (rofl) (rofl)
To fotil přednosta (ehm … všecko (chuckle) ), když už ten foťák držel 😀 . Je to z trampský hospody na Sázavě a byli jsme tam sami!
Zuzanko, jsem ze svého omylu zdrcena. (whew) (wasntme)
Ale ty ostatní fotky máš úžasné!, je to moc krásný kraj a Ty ho vidíš neopakovatelně. (clap) (y)
Vave, Ty jedna! Já se tady v devět večer svíjím smíchy, až jsem se zakuckala 😀 😀 😀
My hyeny trpělivě čekající v dámské frontě po určité kritické době fabulujeme a koukáme na pána ošklivě, že se spletl on… několik mladíků takhle utrpělo na přehradě ošklivý šok (wasntme)
Mila vave, jak jsem v nejakem pracovnim pnuti mysli, tak jsem si precetla o zmatene pritelkyni a normalne jsem zacala hlasite skytat. Kolega z vedlejsiho kanclu se prisel slusne optat, jestli jsem OK a videl, ze mi tecou slzy. No, nevysvetlila jsem mu presne proc…. (rofl)
Asi na psychinu… a co tam dělali? Dyž vešla dáma? Nemohli jí to sdělit mravně, slušně, kulantně, kultivovaně? To je pak těžký.
Zano, díky za krásné fotky kousku naší země, který VŮBEC neznám. Kajícně se přiznávám, že na Sázavsku jsme ještě nikdy nebyla. Takže díky Tobě vidím i hrady trošku jinak než z reklamních fotek. Šikuláááá (wave)
Zano, to je tedy nářez (y) (rofl) .
Ajvaj, Vave, tolik s kolegyňkou soucítím… asi proto, že jsem schopná téhož 😛 . Nejhorší v tomto směru byla jedna místní mexická hospůdka – i když jsem vypnula autopilota a zapnula všechny smysly, ty příšerný panáčky v klobouku a ponču ne a ne rozlišit (blush) . Tss, žádná sukýnka (wasntme) .
No v Jižní Americe možná panáček v klobouku znamená seňoras, ne? Kdo tam nosí bouřky?
Soy yo, muchachas.
Indiánky v Andách (chuckle)
Znam jednu hospodu kde je na patricnych dverich „i“ a „y“. A ted si vyberte. 🙂
Hlásím nástup na šichtu: 5 944! 🙂
že by pánI a dámY?
17, už mlčím (headbang)
Vpodstate ano. FerdinandI a FerdinandY. 🙂
Jen teda v nedeli nastvali. Meli zavrino.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) V přeplněném autobusu stojí chlapeček a jí dort, přičemž dortem umaže kabát paní, co stojí vedle. Maminka ho kárá: „Dávej přece pozor, vždyť ten dort budeš mít samý chlup!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer a krásné sny. ~o)
JoVo (rofl) (rofl) – a je to pravda (wasntme) , kdo ví, kde s tím ta ženská seděla 😀 😀
To jde jen o zvyk. (wait) Člověk si po čase soužití s kosourky a Ankou musí pod kůži hluboce vrýt moudré pořekadlo: Nehledej na všem chlup!, jinak by se z toho zbláznil. (headbang)
Mám všude ty lepící válečky z IKEA a tuhle jsem se přistihla, že jedním přejíždím i talíř, ne˛si na něj dám chleba. (rofl)
Uf, (cz) porazili jsme Kanadu. Ještěže je Hřívnatec v Itálii, z toho konce by ho mohla klepnout pepka a kdo by pak dělal rozhodčího Krejgova poháru?
Já už viděla jen konec, ale ten teda byl (cz)
Tohle je horší:))
http://www.novinky.cz/koktejl/200556-mladik-uvizl-v-zachode-vyprostit-ho-museli-hasici.html
(rofl) (rofl) (rofl)
(clap) (clap) (clap)
Čtu s dvoudenním zpožděním, jak jinak – kvůli vodě, tak jen dodatečně – Myši, držím palce moc! (h)
A taky držim palce všem, kteří mají vodní problémy – kdyby to jen šlo nějak tady u nás nahooooře zadržet, ráda bych… zbývá mi ale jen sledovat stav vody na potoce (stále kolísá, fujtajblix).
Kdy že to bude konečně (sun) ???
(chuckle) Vavísku, popis WC příhod nemá chybu. Píši do žákajdy 1+ (*) (*) (*) + .:o3 + :bz (clap)
Hanonýme, hanonýme, ležíš mi v hlavě. Kdo to může být? Žeby JoVásek? (inlove)
Podle včelího medvídka je to určitě Hanoným Jovásek. (inlove) Děkuju do Plzně a objímám Janičku. Je mi moc líto, že jsem se nedostala do ZOO (teď dvojnásob) a tuze chválím fotečky! (clap) (y) (h)
(headbang)
No, jó voňy ty hanyňoumové sou hrozný. (headbang) (rofl)
Připomínám RASTU. Prosím, klikněte si (dog) (sun) http://nejpes.blesk.cz/pejsci/fotosoutez/nejpes-z-utulku-iii.-jenom-pro-utulky/rasta-kocici-nadeje.html
Hrome, ať už jdou ty zatracený povodně do – no ano, právě tam!!!
Zrovna jsem si přečetla, že u Jenny už mají zatopené prameniště pitné vody, postihlo to 19 obcí! Do pieruna, boga jego jasniego!
A ty Troubky, chudáci …
Ještě jeden krásný záchodek musím vzpomenout. Bylo to kdysi dávno (tuším) na Lužnici, vylezli jsme v zátočince a pánové napravo a dámy nalevo jsme se rozprchli. Šla jsem po cestičce a viděla do prkénka vypálenou směrovku „K SALOONU“, tak jsem se vydala tím směrem. Za zatáčkou byla přes cestičku „závora“ z plaňky přes cestu, i podlezla jsem ji, a za ohybem cesty viděla skvostnou kadibudku, která měla místo dveří jen ve výšce pasu klasické saloonové lítačky. Neodolala jsem a vlezla tam, usadila se a zírala – byl odtud krásný průhled na řeku.
Dodatečně se omlouvám nepřítomným majitelům chaty, kterou jsem objevila opodál, že jsem za použití jejich WC nezaplatila. Ale vzpomínám na něj dodnes. (y) (clap)
A děkuju vám všem za báječnou diskusi a moc milé komentáře. (inlove)
Vave, když toto téma je tak půvabné. Jako ostatně všechna tvá povídání. Nicméně na ono zařízení musíme všichni a i císařpán tam musí pěšky, takže máme všichni nějaký ten nezapomenutelný zážitek.
Já si vzpomínám na zážitek z Moskvy, kde jsem se v mých 17 letech na dva týdny ocitla. První večer jsem se jela se známými koupat do řeky Moskvy, oblíbeného koupaliště Moskvanů. I po dvou dnech ve vlaku na mě přišla potřeba – velká, obrovská a naléhavá, velice naléhavá, strašlivě naléhavá. Do řeky to pustit nešlo, tak jsem se začala pídit po vhodném zařízení. Známí mi ukázali dřevěnou boudu. Což o to, na koupališti žádný luxus nečekám. Upalovala jsem tam, protože naléhavost potřeby už byla skoro ta největší, jaká může být. Přijdu tam a co vidím. Malý schůdek a na něm pět děr do země. Nekonalo se žádné oddělení jedné díry od druhé. Asi na dvou dírách dřepěly ženy a před nimi byly jejich kamarádky a něco si vyprávěly. Já se úplně zkroutila při představě, že musím usednout na jednu z těch děr a nechat se okukovat dalšími…. Jenže to už nešlo jinak, potřeba už nemínila počkat ani vteřinu, tak jsem v křečích skončila nad jednou z děr…. Zážitek nezapomenutelný, to mi můžeš věřit.
Vave, dnes je opravdu zajímavé téma 😀 . Také přihodím jednu historku. Před 4 roky jsme byli na dovolené v Bulharsku. Jak je známo v Bulharsku používají jiný toaletní systém (i jiné zvyklosti) než na jaký jsme zvyklý…. Zachtělo se mladšímu synkovi na pláži na záchod…. Hledali jsme příslušné zařízení, našli, poplatek zaplatili, pánové odešli na onu místnost …. Za 10 vteřin vyletěl Pepino ze soustavy kadibudek, které byly spravovány správcem s výkřikem:“Maminkóóó tam je to tak strašný, tam já kakat nemůžůůů. Správcem kadibudek byl upozorněn, že není na Malorce…. (chuckle) a pánové to vzali poklusem klus do ubytovacího zařízení….. 😀 (rofl)
Tureckej bulharskej záchodek…litej beton, do něj díra a dvě vyvýšené stupačky…smrad, larvy…a úpěnlivý hlas mojí maminky – musíš, fakt musíš, už jsi 5 dní nebyla,od toho je ti blbě, musíš, zatlač….a já slzičky v očích…něco se ve mě seklo a prostě ne, tady ne! Napájeli mne kefírem, cpali mi jogurt, projímadlo…moje vůle byla silnější. Břicho bolelo,už jsem nechtěla ani nikam chodit, bolest z přeplněných střev střílela až k ramenům…ale vize, že za 4 dny pojedeme domů (já blb-nedošlo mi,že vlakem je to další 2 dny navíc), mi dávala sílu. Občas by to i šlo, ale všude byly ty „hajzly“ stejný. Takže po vstupu do nich, to opět přešlo. A venku ..to je zvláštní, to mě nenapadlo… Až jsme takhle vlezli do prodejničky se suvenýrama, docela velké a s pěknými vkusnými věcmi…no a paní prodavačka, když viděla,moji barvu,chůzi a utrpení napsané v obličeji, mne vzala za ruku a dovedla za krám- tam v chodbě byly dveře, na nich panenka a za dveřmi – Záchod…málem jsem ho objala. Náš klasickej záchůdek,záchůdeček…. střeva se rozpohybovala…holky, já mám pocit,že tam větrají ještě dnes po 30ti letech a pořád jsem tam s nimi. Maminka tam plakala,děkovala té paní a mě se chtělo lítat, jak jsem se cítila lehká…
Na mne takhle před pár lety dolehla pomsta faraonů přímo v Luxoru… na sanitární zařízení jsem extra cimprlich, ale nebylo zbytí. Vystála jsem si dlouhatánskou kosmopolitní frontu na toalety-přesně s obavou, že uzřím díru… nebyla to díra, byly tam mísy, ale splachování nefungovalo už tak odhadem pár dní. Za ten majlant, co tam museli vybrat-1USD/osoba-to vážně mohlo být v lepším stavu.
S pěstičkou vraženou až v krku (puke) jsem se chtě nechtě poddala přirozenému běhu věcí, ale polilo mne horko při představě, jak na tom bude další dáma na forhontě za mnou (sweat)… nedalo se nic dělat.
A mám to za patnác, chjo
Ufff! Já mám taky vždycky trauma, když se dostanu na nepříliš čistý a nepříliš funkční toaletu a prostě ji už použít musím, že mě uvidí další zájemkyně vycházet a bude si myslet, že za tu spoušť mohu já. 🙁 Brrrr, hu!
Vave, tohle je vážně výživné téma – a podané lehkým perem na zlatém podnose! Bavím se královsky, a současně vzpomínám na vlastní zážitky na téma „jak jsem bojoval s inovacemi“. Myslím, že co do panické hrůzy vedou jedny toalety v nejmenovaném francouzském restaurantu: měly skleněné dveře, takže bylo vidět ven! Člověk by soudil, že tedy bude logicky vidět i dovnitř, ale to se tak nějak vylučovalo se zdravým rozumem. Několikrát jsem si ověřil, že zvenčí dovnitř opravdu vidět není – sklo bylo opatřeno nějakou ďábelskou polopropustnou úpravou. Ale stejně to byl zvláštní pocit… vidět ven. Opravdu není vidět dovnitř? Sakra, co blbneš, vždyť sis to třikrát ověřil, že zvenku sem vidět není! Fakt není, vždyť vidím ven…?
K myčkám nádobí: hlásíme se k bezmyčkovým domácnostem, bez ohledu na vzniklé nepohodlí. Chemie používaná do myček je dost agresivní k vodě i k mytému sklu, a my docela rádi používáme starší porcelán nebo všelijak pěkné sklo -na většině těch kousků by bylo napsáno: do myčky nevhodné! – pokud by v okamžiku výroby toho stolního náčiní myčky existovaly. A já mám navíc protivnou úchylku – všechno nádobí, které v kuchyni použiju, průběžně taky myju a mým ideálem je skončit s vařením tak, jak jsem začal – s čistými pomůckami. Asi tím občas lezu rodině na nervy 😀
Pokračujeme v průběžném držení palců všem ohroženým povodní, a zvláště Myšce, kterou ohrozilo něco úplně jiného… tak co nejrychlejší uzdravení, Myšičko. (h)
Vyšetření proběhlo. Embolie potvrzena, co se Myšky týče. 🙁 Co bude dál zatím nevím.
Díky za zprávu – tak v tom případě bude zdlouhavé léčení s dobrou prognózou a pak možná nějaká další změna „životního stylu“, aby se skon ke tvorbě krevních sraženin zmírnil (bývá i dědičný…) Opatrnost na věky věků – ale Myšička to zvládne! Je to tak enjšikovnější Myš (h)
Tak zaprvé NEJŠIKOVNĚJŠÍ, a zadruhé mě tam míchá ten ušklíbací smajla. Dělá se příliš ochotně místo běžných závorek, takže omluva – k ušklíbání tu nic nevidím.
Moc Myšku pozdravuj, prosím. (inlove) Myslím, že doktoři teď musí zajistit průchodnost cév a přijít na to, proč se to stalo. Bude to asi chvilku trvat, ale to nejhorší je snad zažehnáno. Hlavně, že je Myška v rukou doktorů a pod stálým dohledem. (h)
Manžela podobná situace jako Myšku postihla už několikrát (neměl plicní embolii, ale ucpané žíly na nohách). Má poruchu srážlivosti krve (sráží se více než má) a tak je odkázán na každodenní pilulku řediče krve… Když se stane a krev se srazí moc a ucpe žílu, tak nastupuje zjištění problému v nemocnici a poté já… naučila jsem se píchat injekce …. Ta první byla, no první.., ale už to zvládáme oba v pohodě.
Myši držím moc palce (h)
No tak aspoň už se ví, oč jde, a to je první krok. Však Myška to s pomocí doktorů zvládne…. (y)
Pů, vyřiď Myšce,že ji všichni držíme palce, myslíme na ni a moc a moc pozdravujeme. Teď, jak už to bylo napsáno přede mnou je to běh na dlouhou trať, je to věc zklidnění se, nebo ubrat plyn jak někdo říká a přeházet si životní priority co se týká těch prvních míst. Vypadá to jednoduše, ale tak lehké to není :S . Ale Myška to zvládne, je to moudrá a šikovná Myš (h) .
Myšce držím všechny palce, ať se nevhodné cucky brzy vstřebají a ať je jí brzy lépe. (h) (h) (y) (y) (h) (h) (y) (y) (h) (h) (y) (y)
Stále na Myšku myslím – hlavně ať se jí brzy uleví – no a při následném léčení a rekonvalescenci ať poslouchá rady lékařů a bude dobře, protože musí!!! (y) (h) (f)
Pozdravuj ji (h) A vyřiď jí, ať poslouchá doktory, nebo na ni pošlu Kosatku (bat)
I já posílám pozdrav. Mocmoc na tu nemocinu myslím. (h)
Taky. (h)
moc všichni doma pozdravujem a myslíme (h)
(h) (h) (h)
Taky moc pozdravuji. A držíme!Já palce, kočkosmečka tlapy. Všechny. I ty zadní!! (y) (y) (h) (cat)
Taky zdravím, taky držím (h) (y) (h)
Ale do prcic. Tak se rano probudim, kouknu na Zpravy idnes a Troubky pod vodou. Tam to znam – projezdila jsem tenhle kraj mezi Olomoucem a Tovacovem krizem krazem na kole. I kdyz presne ausgerechnet nevim, kde je Jenny, tak mam takovy pocit, ze taky ma ruce plne prace. A nahore na Morave to vypada, ze i Jini Honzovic a Ap jsou v prusvihu, jakoz i Matyldy manzel v Hodonine a Lanzhot…
Jak je něco s vodou, Troubky mají trouble. To je nešťastný kraj.
Vodu ve firmě zatím nemají a tchýni v Ostravě mám taky v pořádku, večer jsme se jí dovolali. Jinak, jelikož firma byla zaplavená už víckrát, mají namontované hodně výkonné čerpadlo a doufají, že by to v případě nouze mohlo pomoct.
Je to bohužel špatné, pršet tam má údajně celý dnešek. ;( Troubských je mi líto, snad už mají alespoň domy, které tu vodu vydrží. I tak budou mít plné ruce práce. Ach jo, je těch velkých povodní v poslední době trochu příliš.
Máš pravdu, je jich moc. Domnívám se, že to opět zavinila lidská chamtivost. Půda, která dříve vodu zachytávala a odváděla je zabetonovaná, nepropustná. Hltouni si rozmnožili miliony na svém kontě výstavbou, která nikomu nescházela a jiní to ted‘ holt musí platit. A ti ty miliony nemají. Je to k blití, velebnosti!
Povodně bývaly vždycky, zvláště v 19. století. A hrozné. Dnes mají lidé větší majetky, takže vznikají větší hmotné škody. Možná je víc staveb v záplavovém území. Ale že by ten beton za něco mohl měrou větší než nepatrnou, tomu nevěřím.
Bohužel musím souhlasit. Zpevněné plochy mění odtokové poměry v území, ale na povodně si člověk zadělává vždycky, když
a) zaváží, znečšťuje nebo zastavuje nivy řek a potoků, takže snižuje přirozenou schopnost krajiny zadržet velké objemy vody
b) špatně hospodaří v lesích (velké holoseče, monokultury), které ztrácejí schopnost vodu vázat a zpomalovat – rozkládat na menší – povodňové vlny
c) zkracuje, zpevňuje a napřimuje koryta vodních toků regulacemi – jen řeka Morava se prostřednictvím takových úprav zkrátila za posledních 150 let zhruba o 37 km (jo, sedmatřicet, taky jsem napřed nevěřil).
d) odstraňuje z krajiny meze, remízky, rozdělená pole s různými typy plodin (to navíc ještě podporuje erozi a tedy ztráty kvalitní ornice, která se prostě spláchne a odsviští napřímenými koryty řek směr nejbližší móře…)
Hydrologický režim krajiny je strašně složitá věc, důsledky zásahů do něj nejsme dodnes schopni přesně předpovědět… to by bylo na dlouhé povídání. Beton v tom taky není bez viny, ale jen jako jeden z mnoha… A vemte mi ty povodně z ruky, nebo zapomenu, že dneska nepřednáším 😀
Nevezmem. Přednášku sím.
Lidé dnes mají určitě větší majetky. Také zapomněli, že něco jako povodně existuje a nastavěli si spoustu domů v záplavovém území. Že to povolily stavební úřady je další věc. Já za totáče neslyšela snad o jediné povodni, i když jistě byly. Asi se neslučovaly s životem správného socialistického člověka, tak bylo jednodušší o nich nic nepsat. Ten beton bohužel může za spoustu těchto problémů. Voda po něm teče, nikam se nevsákne a také se usměrní často naprosto nevhodně. Za spoustu věcí také může narovnávání toků a s tím snížená schopnost krajiny absorbovat tu vodu. Co chybí jsou poldery, lužní lesy, zákruty řek, které to zpomalí, roztáhnou……. Tak toho jsme se sami do značné míry zbavili. Tam, kde něco z toho je, jsou škody vždycky menší. Samozřejmě, když je vody moc, škody napáchá vždycky. Mě by ale nikdo nedonutil postavit si dům rovnou někde u řeky a už vůbec ne s přízemím v úrovni terénu. Navíc mám pocit, že se počasí opravdu mění ať už za to může globální oteplování nebo cokoli jiného.
Mívala jsem mlejn na řece Kocábě, tak dvěstě let staré stavení. Při velké povodni 2002 plaval sice celý dvůr, ale voda se zastavila pod posledním čtvrtým schůdkem do domu. Voda se rozrazila o štít a rozlila okolo. Ale to holt bylo tím, jak už tu někdo zmiňoval, že tehdá lidi věděli jak, co a kde stavět.
No jo, je jasné, že mlejn už z principu věci musí stát přímo u vody. Jak je vidět, dá se ale postavit inteligentně, aby mu velká voda nenapáchala škody. Z toho by si měli lidé vzít příklad. Prostě dříve předpokládali, že si příroda jednoho dne vezme hlavní slovo a podle toho se zařídili. Dnes s veškerou naší technikou toto nebereme v úvahu.
Technikou a taky mozkem! To samé teď na Sázavě. Naproti přes řeku stará hájenka a tři nové chaty téměř v jedné řadě. Při velké vodě, chaty po okna ve vodě, avšak na zápraží hájenky majitel v bačkorách poklidně sleduje řeku.
To je asi o znalosti různých proudů, malých terénních nerovností a tak podobně. A tak ta hájenka na Sázavě mohla klidně zůstat v suchu, zatímco chaty byly zatopené. Připomněla jsi mi, že právě na Třeboňsku jsem se před časem byla podívat na jednu prastarou hájovnu. (ne ten statek, o kterém jsem se tu zmínila před tím). Je od Lužnice doslova pár metrů (tak asi 10-15m) a terén je placka. Koryto jen malý kus pod plackou. Vyprávěli mi, že tam nešla voda ani v roce 2002, že jim tam nikdy nepřijde voda. Prý se tam proudy stočí tak šikovně, že to jde všechno okolo. Ještě mi ukazovali, kudy se voda stáčí. Já to prostě nechápala, ale v té placce je asi kousek o pár centimetrů výše než ten zbytek a tam je ta hájovna. A o tom to asi v mnohých případech je, o pár centimetrech, o znalosti kde a jak a proč se voda stočí.
A když máte ještě blbýho souseda, který má v záplavovém území skládku dřeva, navážky různého materiálu a všelijaké boudy pro drůbež, bydlí tam asi 20 let a tvrdí vám při velké vodě, že máte uřezat stavidla aby mu voda neškodila a řve na vás a napadá vás, tak to je někdy na mašli. A přitom my bydlíme v bývalém mlýně, který tady existuje nejméně od roku 1650. A úředníci na životním prostředí se ho asi bojí, protože veškerá měření a opatření jsme museli udělat my. Zatím tady na severu Čech zaplaťpanbůh neprší. Chudáci Moraváci. Asi jsem se nevhodně rozepsala, ale když to čtu, vidím a poslouchám
„Roztomilí“ sousedi se bohužel najdou všude. 🙁 Je mi tě líto, mám s něčím podobným také zkušenosti, ale v našem případě naštěstí nejde o vodu.
Ještě k tomu: v baráku voda také nikdy nebyla jen někdy na dvoře ale to když přijde voda ze strání při prudké bouřce, z Mohelky zatím ne.
Strašně moc se bojím, jak to jiní Honzovi zvládají a o Ap ani nemluvím. Doufám, že dají brzo o sobě vědět.
A ty Troubky – slzy se mi draly do očí, když jsem si přečetla, že vody tam je pomalu tolik co v sedmadevadesátém. Nešťastná vesnica.
Lanžhot má jednu výhodu – a tou je Prales, který velice moc vody pojme. Tchyňovi mají baráček až na spodním konci a ani 97 neměli vodu na dvoře – a to se voda valila jak z Moravy tak z Dyje (letos je Dyje zatím pokojná), tak věřím, že se to i tentokrát povede. Daleko horší na tom budou další vesnice, např. Týnec – no a potom slovenští bratří – Brodské, Kúty, …
Prales, to je báječná věc. Příroda, když má šanci, dokáže zadržet mnohem více vody, než přehrady. Tak doufá, že Lanžhot zůstane v suchu. Staří rybníkáři o tom také věděli své. V roce 2002 třeboňská soustava rybníků pojala mnohem více vody, než přehrady a bez ní by to na Lužnici a pak dále na Vltavě bylo o mnoho horší. A rybníky to vydržely, i když třeba Svět nebo Rožmberk měly hodně namále. Ale i dnešní rybníkáři jsou frajeři a zvládli se postarat.
Hodně myslím na Ap (snad dostala koně do sucha, ale co ten kotel ve sklepě a vůbec dům)? Držím palce i Jinému Honzovi a komukoli, kdo se s tou hrůzou potýká.
Zajed to s tema rybnikarema rict treba blatenakum. Tam se tech rybniku tehdy seslo asi patnact. Ze dvou ruznych smeru. Na namesti tak pul druheho metru vody a neprisla tam po ulici ale skrz baraky. Blatna nejaky cas na dva kusy, z jednoho do druheho veeelikou oklikou, hraz Pusťáku se silnici protrzena, sklad stavebnin odplaveny, (nastesti byvala) cistici stanice mistni Tesly vyplavena, most u sokolovny strzeny (obvykle je mostovka tak ctyri metry nad hladinou), hraz zameckeho vodniho prikopu protrzena a par starych baraku odplavenych, novy most u silnice Plzen-Pisek zaplaveny (nevedelo se jestli tam vubec je), …
Drzim palec at vsechny rybniky a prehrady vydrzi a at uz alespon par dni neprsi!
Nojo, vždycky se bohužel nezadaří. V Blatné měli smůlu. Já to sledovala právě u Světa a u Rožmberka – na dálku. Byla jsem odříznuta od Třeboňska právě vodou, ale zase jsem tam měla další část rodiny. Ti rybníkáři makali jak diví dnem i noci, ale zachránili jak Svět, tak Rožmberk a dokázali nevyplavit Třeboň a i vesnice pod Rožmberkem by na tom byly mnohem, mnohem hůře, kdyby rupnul. Díky Krčínově hrázi zadržel více než 2 x tolik vody, co v něm normálně je. Pak spočetli, že třeboňská soustava zadržela více vody než celá slavná vltavská kaskáda.
Důsledky povodní v roce 1997 jsem na zmiňovaných místech viděla – pocházím z Veľkých Levár na Záhorí – bylo mi všech postižených moc líto. Je to děs, který si ostatní lidi nedokáží představit. Proto všem postiženým držím palce, aby měli co nejnižší škody.
Když ony ty Troubky stojí na naprosto nevhodném místě, o čemž svědčí už to, že za posledních 300 let podle dobových záznamů „vyplavaly“ zhruba 10x tak, že je to bezmála srovnalo se zemí. Většina obyvatel by to za takových podmínek vzdala a posunula nově stavěné nemovitosti alespoň trochu od vody. Ne tak troubečtí. Kolega má kdesi tam bratra, jemuž v roce 1997 voda zcela zničila dům. Když začínal stavět nový, na svažitém pozemku na konci obce, snažil se ho kolega přemluvit, aby tedy budoval výš, kam voda nedosáhla – když už je ten pozemek jeho a má vyzkoušené, že zůstává nad vodou. Z nějakého důvodu to dotyčný neudělal. Ani on, ani mnozí jeho sousedé… Obávám se, že „plavou“ znova.
Mě stačil vytopený sklep a spoušť, kterou povodeň napáchala v Praze. Když už jsem se potom musela stěhovat, tak jsem řekla, že jedině na kopec. Do Karlína by mě nikdo nedostal a už vůbec nechápu snahu o zastavění Rohanského ostrova. Jednou mi to opravdu stačilo, a to jsem ve třetím patře dopadla excelentně, pouze jsem se musela zúčastnit evakuace a sklep to odnesl a s ním vánoční ozdoby a tím leckteré vzpomínky. Nešel dlouho proud, teplá voda, telefony, topení až do zimy……. Ale oproti jiným to bylo vynikající. Nemohu tu dělat chudáka, nic se nám, až na pár ozdob z dětství, které jsem obrečela, nestalo. Přesto mi to stačilo. Tam, kde nyní jsme ,hrozí opravdu pouze prasklé trubky, ale potoky a řeky ne.
Já dovedu pochopit, že jinou parcelu na dům třeba lidé nemají, ale kdybych měla možnost posunout ten dům výše, určitě bych to udělala. Navíc bych udělala výrazně zvýšené přízemí nebo možná dům na pilotech. Obdivovala jsem za povodní 2002 jeden starý statek ještě z 19. století. Voda byla okolo všude, i na dvoře jak z Lužnice, tak z druhého potoka. Na suchu zůstala příjezdová cesta a dům. Do domu a do stodoly chybělo možná 5 cm, ale dovnitř nešla. To jsem obdivovala lidi, kteří to postavili a uměli žít s přírodou.
Njn, kolem potoků a říček obvykle bývala „obecní lada“, na kterých si chalupníci směli sekat trávu a pást kozy… Domy a statky stály co nejdál od řeky a ještě mívaly (podle místní zkušenosti) zvýšené prahy, takže ke vchodu vede prakticky vždy několik schůdků… Velice zajímavý byl v tom směru letecký pohled na zaplavené Polabí v roce 2002 – nad vodou a nedotčená zůstala historická centra menších i větších obcí (kostel, škola, nejstraší domy) a staré usedlosti…
Troubky navíc mají naprosto nešťastnou polohu z hlediska možné ochrany před povodní – aby byla účinná, museli byste ohrázovat půl Moravy… Podobně prokleté jsou Otrokovice, ale tam je to trochu neprozřetelným založením – vznikly „v lavoru“, v mělkém a uzavřeném údolí, kam voda sice snadno nateče, ale pak tam měsící stojí (a škodí), protože vypustit ji není kudy.
Ona neodtekla a zůstala tam dva týdny právě kvůli kvůli zamezení přetoku z řeky postaveným hrázím. Kúrňa to sem to pohnójil. Tú větu. Šak ať, zakruťte si hlavú.
Připomínám hlasování, milí Zvířetníčci! (inlove)
http://nejpes.blesk.cz/pejsci/fotosoutez/nejpes-z-utulku-iii.-jenom-pro-utulky/rasta-kocici-nadeje.html
Vaví, to jsou takový pedly, že je musím ocitovat znovu:
„Navíc na tu fotobuňku jsem se tam dost urazila, protože co mě má co fotit, když jsem jí k tomu nedala souhlas, nota bene ze strany, kterou nepovažuji za zcela fotogenickou.“
„Bohužel jsou okamžiky v životě lidském, kdy prostě nemůžete jít hned zachraňovat svět, i když byste z celého srdce chtěli.“
Umíš (y) (rofl) . Díky! (inlove)
Ale kdovíproč se mi vybavil Plíhal: „Špína je velmi relativní pojem, někdo je čistý, i když páchne třeba hnojem, někomu nepomůžou mýdla ani louhy, kam šlápně všude dělá černý čmouhy…“ Pardon, k tématu to úplně není, jen jsem udivená jak mrcha paměť selektivně (a dost neprakticky 😛 ) funguje.
Na Myšku moc myslím (h) . Jakož i na vodou ohrožené (y) (h) .
… na dvorku stálo štokrle s bílým lavorem plným vody a mýdlem v plechové krabičce a ručník visel na plotě…
Vave, nebydlela’s s náma u naší babičky? (sun)
To bylo na našem statku z roku 1862 pod Koséřem nebo na dvoře v Rohatci samozřejmě… na starém amatérském filmu z 1942 stojí můj svalnatý opálený stréc Zdenek na dvoře nad lavórem a s rozkoší si na sebe fíká vodu, a pak se a la John Wayne rozzáří bílýma zubama na vás… a je léto na Hané a je po žních a je horko a teď je mu blaze. A vám je nepojmenovatelně.
Když bylo ve vodě příliš našedlých mýdlových bublin, vylila se voda do strouhy, umývadlo otřelo a nalila se z konce voda čistá. 🙂
Jako děti jsme se na tom dvorku taky koupávaly (moje sestřenice a já) v bílé smaltované vaničce – za bílého dne, když bylo teplo. Když bylo zima, byla vanička doma a nesměly jsme moc cákat. (h)
Našla jsem si na Sázavě na smeťáku krásnej smaltovanej bílej škopek s modrejma uchama, stojí venku na pařezu, mejdlo vedle, ručník taky, dětství sice nedohoním, ale je mi, jak píše Jakub, nepojmenovatelně.
A v plechový vaničce na dvorku koupu v létě vnučku. Třeba si jednou vzpomene jako my.
(h) (h)
U naších na dvoře se děcka (teda vnučky, ale myslím, že to čeká i pravnučku) cachtala celý léto – ne v misi, ale v lodně (to je taková bedna na hrozny o obsahu 30 litrů). Lepší než supermoderní bazény s protiproudem a mořskou vodou (clap)
Milá Vave, to nemá chybu. Máš mě na svědomí, to se prostě bez výbuchů smíchu číst nedá. Zkušenosti mám podobně stejné (rofl) Dokonce jsem takhle jednou v hotelovém pokoji, kde bylo světlo v koupelně na blbě fungující fotobuňku, při vstupu do místnosti dělala ,,baf!!!“ Ještě že jsem tam byla sama (wasntme) A kohoutky na benzínkách, to je taky kapitola sama pro sebe.
Checheche, Vave, jsi pruhované žíže. Plně souhlasím s Ygou. Já si dala největší souboj s fotobuňkou v 90. před Mnichovem. Fešácká benzinka, umývárna oddělená od WC a tam jsem se potkala s tureckou maminou. Ona a mimino jedno byli, měla jen jednu ruku volnou a chtěla naplnit velikou lahev. Jenomže ta se do umyvadla vešla jen nakloněná tak, že nešla naplnit. Vyndala jsem svoji půllitrovou a přelévaly jsme jako vodníček Česílko. Já plnila a ona volnou rukou zacpávala fotobuňku 🙂 Ve finále jsme tak dokázaly i umýt mimi prdelku (chuckle). Vycházeli jsme z umývárny jako hrdí vítězové.
Jo, ještě něco trošku vedle. Jedno moje zaměstnání se točilo okolo vyšlapávání staveních povolení. Na Praze 9 byla velmi schopná a rozumná referentka, ale měla ….no, libůstku. 🙂 První její rozhlídnutí po stavvebních výkresech končilo VŽDY u WC. Nikdy eodsouhlasila otevírání dveří do kabiny, pokud nebyla dostatečně veliká. Její heslo znělo:“Mně takovej h..neprojde pod rukama. Je nedůstojný člověka, sápat se při otevírání dveří do mísy.“ Kolikrát jsem si na ni vzpomněla. Naposledy včera ve Staré Boleslavi v cukrárně. Tam bylo mezi mísou a otevíranými dveřmy cca 15 cm.
To máš pravdu. :S Víš kolikrát jsem „protékala“ úzkou škvírkou okolo dveří? A jak mě to vždycky naštve? :@ Proč jim mám oblečením utřít kachličky? A kolikrát jsem se umazala „od šmíru“, protože jsem se otřela o západku zámku? Pravdu měla paní úřední. Takový h…. je týrání.
JJ! Kolikrát to chce složité logistické úkony, posunout nohu, vytočit bok, strnout, pomalu posunout dveře, strčit nohu za ně, obtéct je, zavřít dveře – pááááni! Když je spěch, je to docela horor. Zvláště když po takovém náročném prolnutí se do WC místnustečky zjištíš, že je třeba utržené sluchátko … ééé …. splachovadlo. :O (headbang)
Obzvlášť zábavná kratochvíle je to v devátém měsící těhotenství (rofl)
No ale to musí byt doslova olol! Lze to vůbec?
Na některých toaletách nelze.
Ts, a zkusili jste někdy lézt na toaletu v širokých sukních z třicetileté války? Spodnice, sukně, široká zástěra- už jen zvednutí znamená plnou náruč hader, natož se v úzkých kabinkách jakkoli vymotat… taky mě vždycky napadne, jak to řeší nevěsty s vlečkou a krinolínou, jak je zvykem mít na těch cukrkandlových svatebních šatech…
Asi chodí na dvorek. (chuckle)
Možná nevíte, že v některých druzích krojů se děvuchy snaží po celou dobu, co jsou v nich, vydržet a jít až potom…
Ale vím – například u nás. Si to představte – konec srpna, slunko pálí, jak kdyby mu platili, děvčica na sobě bratru až šest sukní (jedna podhrnutá, štyři trčenice a vrchní brokátka, každá má obvod větší než 4 metry), pod tím ještě klasické vroubkované pančocháče (sweat) (whew) . Napít se moc nesmí (aby nemusela), ale někdy to přijde a to je potom olol – musí mít k sobě ještě jednu, lépe dvě nadzvedávačky a jednu podstrkovačku klasického kbelíku. A tomu se u nás říká „jít za kmotřenku“ – jako těm osobám okolo.
Někeré děvčice to v kroji řešily jednoduše – plínou…
A teď si představ v tom opravdu pořád chodit a řešit tyto potřeby několikrát denně celý život. Kdysi (tuším ve Florencii) jsem byla v zámeckých komnatách v denní místnosti dvorních dam. Zdi byly silné a u oken byla dvoje dvířka, která vedla právě na tuto místnůstku – upravenou po starém způsobu. Na místnůstku se vstupovalo po několika schůdcích nahoru. Tedy něco tak úzkého a malého se hned tak nevidí. Úplně jsem si představovala ty dámy, jak se tam derou se všemi těmi sukněmi, spodnicemi a kdoví čím, balancují na schůdcích, snaží se za sebou zavřít……. A to byl ještě luxus. I když já bych v takovém případě byla asi vděčnější za pěknou velkou kadibudku na dvorečku.
Asi nezavíraly… Když ty sukně mám na sobě tři dny v kuse, ujišťuju tě, že sice manévry zvládnu, ale pořád se bojím, aby z některé sukně nějaký cíp nevyklouzl. Pokud navíc prší a mám ty sukně po kolena od bahna, tak vzít je do náruče je… náročné.
Ono stačí mít na sobě tzv. OVERAL – kalhoty s vrškem vcelku! Na posledním plese byly toalety tak nečisté, že jít na ně byl opravdu horor. Takže co teď s overalem? Vyrolovat hedvábné širokánské plandavé a děsně klouzavé kalhoty až ke kolenům a pevně je přichytit, aby se neurousaly v tom sajrajtu na podlaze. Sundat svrchní kabátek, sundat tenká ramínka, stáhnout vršek overalu až po kolena k těm vyrolovaným nohavicím, umístit se a vybalancovat nad mísu a neposadit se na prkénko, držet přitom kabátek i kabelku – v místnosti není háček. Držet usilovně vyrolované kalhoty i sundaný vršek overalu – vlastně je člověk nahý do pasu, vykonat potřebu a zase se pomalu soukat do daného textilu. Jak já v ten moment chtěla být chlapem!!! Další pokus už nehrozil, raději jsem celý večer nepožila kapku tekutiny a další pokus byl učiněn až doma!
Matyldo, v tomhle má praxi MLP, zvládají to s ostatními dámami ve „druhobarokních“ širokých suknicích s drátěnou krinolínou, o těžkých renesančních šatech s vycpanou spodnicí nemluvě. Nevím jak, nešpehoval jsem je, jsemť slušně vychován.
No, ale, Terro, zeptat by ses mohl, ne? 😉
Moudrá to žena! Byť referentka. Sú aj také, chvála bohu.
Referentce bych dala metál za takové rozhodování. (y) Ode dneška si na ni vždycky vzpomenu, až zase budu muset prosáknout okolo takových dveří a snažit se neotřít oblečení o mísu. Budu vědět, že existuje paní, která by takovou zhůvěřilost nikdy neschválila.
Ano, ta dáma je mi svým přístupem ke komfortu velmi sympatická. Tvrzení, že je nedůstojné člověka sápat se při otevírání dveří do mísy je fakt na metál. Úředník s hlavou na správném místě…
Diky Vave, super napsane, – podobne zkusenosti – napr namydlene ruce a voda netece a netece na dalnici v SRN … pekny den vsem
Vave – ty zvíře pruhovaný!!! To se dělá – já po přečtení nadpisu se duševně přichystala na regulérní rozbor politické situace před volbami a po volbách a ty totok …
„Navíc na tu fotobuňku jsem se tam dost urazila, protože co mě má co fotit, když jsem jí k tomu nedala souhlas, nota bene ze strany, kterou nepovažuji za zcela fotogenickou.“
„Bohužel jsou okamžiky v životě lidském, kdy prostě nemůžete jít hned zachraňovat svět, i když byste z celého srdce chtěli.“
To jsou klenoty, které by měly být zachovány pro příští generace (rofl) (rofl) (rofl)
Ale jinak je to zcela o mě – taky nad umyvadly různě šermuju rukama, tlačím tlačítka, která tam prokazatelně nejsou, šlapu na šlapky, které tam taky nejsou (poučena z WC na rakouských dálnicích) a pronáším věty typu „Sezame otevři se.“ Ne vždy zvítezí rozum nad hmotou (chuckle)
Přidávám se pod YGU, při čtení článku jsem dopadla přesně tak. Napřed úlek, šmárjá, politika a pak se regulérně řehtám 😀 . Už jsem též ve střehu před použitím zatím pro mne neznámého sanitárního zařízení (think) .
A není to důležitější než polsituace včil? Co je víc eklhaft – no – ? Naschvál, vyzývám vám k jasné stručné odpovědi!
Možná občas konzumace politiky zvyšuje naléhavost potřeby použít podobná zařízení?
(Aneb zas jsme na/v tom hajzlu, přátelé. (chuckle) )
Nikoliv zas… kontinuálně. Alas, poor Yorick…
Taky jsem se lekla politiky… A ono úplně jiné téma. Musím říct, že občas taky bojuju. Jen to vlastní zorientování se v systému.
Taky mám příhodu s okamžikem v životě lidském, kdy prostě nemůžete jít hned zachraňovat svět, i když byste z celého srdce chtěli. Já tedy nechtěla zachraňovat svět, ale i tak. Možná už jsem to tu vyprávěla…
Stalo se, v době po nastěhování, před vnitřními dveřmi. Měli jsme dlouho místo dveří do místností jen závěsy. Nějak jsme se nemohli dohodnout na materiálu, tvaru, barevnosti, dodavateli,… A navíc bylo spousta jiných věcí, které byly potřeba. Ale zpět k onomu okamžiku. Sedím takhle v zimě po ránu na oné místnůstce za závěsem a Báře se též zachtělo. Usadila se na rohožce u dveří ven a čekala. Jenže já byla upoutána jinde. I obsloužila se sama. Opřela se tlapama o kliku, dveře se otevřely, Bára vyběhla a se zavíráním se neobtěžovala. Venku zima a tma, pohybové čidlo zafungovalo, světlo nade dveřmi se rozsvítilo, přišel poryv větru a závěs přede mnou vlál a vlál. A soused odnaproti právě odcházel do práce.
Naštěstí byl taktní a po prvotním šoku se tvářil jako úplně a naprosto slepý. Ale od té doby se na mne vždycky tak mile culí…
Tak – jistě jsi byla velmi pěkné děvče…!
Chet ma takovy opakovaci sen. Sedi na zachode a venuje se prislusnym telesnym funkcim a najednou si jako uvedomi, ze je v narvanem obchodnim dome Sears a provozuje toto na modelu zachodove misy. (whew)
… ale že je to úžasný téma… (rofl) (rofl) (rofl)
Sakra, jak se ze mne stal anonym??? :@
Bubu (inlove) , tohle jsem našla až teď. Zabiješ mě jednou, ty příšero! (rofl) (rofl) (rofl)
A já mám k tématu dokonce rajče http://renatae.rajce.idnes.cz/interier/#album
Upozorňuji, že se jedná o čistoskvoucí hospodu a vše je pouze nadsázka architekta!
Prosím, povšimněte si, že zdokumentovaný záchodek navštěvuje i ctěný pp Piškotek. 😉 (rofl)
Ano, tohle je krásný, ryze český téma (clap) . Kdo nezažil, ať … konečně zkusí jít jinde než doma (rofl) (rofl) (rofl) .
Už léta vím, že na záchodě cukrárny před Olšanskejma hřbitovama si ruce normálním způsobem neumeju. Mají tam fotobuňku, která prostě nefotobuňkuje (headbang) . A tak se vždycky rozhlídnu jak indián na válečný stezce, vniknu na pánskej a vracím se čistoskvoucí. Ještě že do cukrárny chlapi tolik nechodí (dance)
Nikoliv české. Slovanské. A v zájmu národní hrdosti tvrdím, a každý se znalostí věci, že naprostá většina entit téhle množiny má tuhle stránku svého života horší. Jsou věci, kde je stud relativní – vůči komu, před kým…
Vavísku, děkuji za krásné zamyšlení!
Já jsem silně nedůvěřivá ke všem novotám, a proto má moje kabelka váhu onoho nedávno zmíněného tělesa určeného k sebeobraně, protože v ní stále nosím toaletní papír i vlhčené ubrousky, šitíčko, lupu se šroubováčkem, atd. 🙂
Moc držím palce Myšce – jedná-li se o plicní embolii, je to běh na dlouhou trať ale určitě to dobře dopadne – Luzy by mohla vyprávět. (y)
A jen tak na okraj hlásím, že až ve včerejších televizních novinách jsem se dověděla, jak je u nás vážná povodňová situace, protože při běžném pohybu městem a blízkým okolím bych konstatovala jen to, že trošku víc prší a fouká, jinak nic. A z velké vody nemáme strach – u nás na kopcích se voda nezdrží – horší to mají v dolinkách, kde se jim to stéká.
Takže držím palce všem, kteří jsou ohrožení, aby už se konečně vodní toky umoudřily a byl klid. (sun)
Ano, moc myslím na Myšku (h) (h) (h) a držím palce všem přípotočním a poříčním (y) (y) (y)
Dobře že ses, Alčo, ozvala, nebyli jsme si jistý (i když teď, jak jsi to napsala, mám dojem, že to někde v externí paměti bude – ale s vybavovací dobou kolem měsíce (fubar) )
Je jí lépe, bolesti už tolik nemá, ale vyšetření ještě není hotové.
Díky za zprávu, milý Pů (inlove) . Věřím, že akutní nebezpečí je zažehnáno a že Myšičce (inlove) bude čím dál lépe. Pozdravuj ji mocmoc, prosím. (h) A palce (y) držím dál, stejně jako všem v záplavových oblastech. (h) (y)
(y) (y) (h) (h) (y) (y) (h) (h) (y) (y)
Myslím na Myšku, ať dá té hnusné nemoci na frak (y) (h) (y) (h)
Dík Pú za hlásání, myslím na ni fest.
Myško, per se s tím, jak to jen jde. (h)
Myško, Myšičko, ať je ti líp! (y)
Tohle se mi sice až tolik nestává, ale spíš mně deptají takové nenápadnější moderní vymoženosti, jako jsou velmi krátké rourky od kohoutků (to jak z toho teče voda, neznám odborný název), takže pod to ruce pořádně nestrčíte. Ostatně i doma jsem krátce po nastěhování vyletěl z bytu, rázoval jak brigadýr do zdejšího obchodu pro instalatéry a zakoupil ty rourky delší a doma je neprodleně zaměnil, abych pod tekoucí vodu vůbec mohl cokoliv strčit. V koupelně ruce, v kuchyni pak nádobí.
Pomáhám kamarádovi s rekonstrukcí kuchyně svépomocí. To je vám psina, člověk se za pochodu naučí devatero řemesel a je náramné že dneska je na výběr nepřeberné množství kvalitního materiálu i nářadí, nicméně! Chytám se za hlavu jak mrňavé jsou dnes dřezy. Na dva talíře, hrnek a lžičku a jakmile tam dáte toho trochu víc, je plný – příčina je nejspíš v tom, že výrobce počítá s kladením špinavého nádobí do myčky, ale tu kamarád nemá a nechce.
Nás ty spotřebiče jednou znesvéprávní. Myčku taky nechci a reklama, kde se mi zbytky jídla lepí na umyté nádobí, mne ničí, nějak jsem nepochopila, proč to nedojedené jídlo nesetřou stěrkou do odpadků nebo do dřezu,pod kterým je drtič odpadků….A proč je dřez menší,než náš hrnec na držkovou polívku,které nelze uvařit jen 0,33litru ….takže ten a mísu na brsál, meju ve vaně…. :S
Ani já ji nechci. Nevadí mi stát chvíli u dřezu a to nádobí umýt. Ve spotřebě vody mně myčka zas o tolik neporazí (pokud vůbec), vždyť ta voda nemusí téct jak z hasičské stříkačky, ono stačí naštelovat si pramínek a umeju to líp než myčka. Pokud tam nějaký rozdíl přeci jen vznikne, nechť se odečte spotřeba elektriky, na tu moje pazoury a houbička nefungujou. 🙂
Obávám se, milý Pů, že líp než myčka nádobí ve většině případů neumyješ. Myčka totiž myje v 60 stupňové vodě.
Od cerky vím – a v tomhle jí věřím na slovo, vlastně ve všem – že myčka má překvapivě n i ž š í spotřebu vody než mytí od oběda v dřezu!
No, tuhle reklamu taky nechápu, nicméně už jsem se setkala i s tím, když známá donesla do myčky talíře ze stolu tak, jak byly po dojedení – se zbytky omáčky a dokonce i s ubrouskem! Hezky to tam vnořila a já jen zírala. Zeptala jsem se jí, proč to nesetře a proč nedá ubrousky do odpadků, odvětila, že proto má myčku, aby nemusela nic dělat! No, taky názor! Jak dlouho jí bude sloužit, to netuším, doufám, že používala aspoň tenké ubrousky, co se snadno rozpouštějí! Ty pevné jsou asi dost homogenní! A doufejme, že dělá to, co já, tzn. jednou za čas vyčistí filtry, protáhne myčku na nejvyšší teplotu speciálním čističem, když je prázdná a bez nádobí a hlídá doplňování všeho, co do myčky patří! Já ale na myčku nedám dopustit a ne, že bych neumyla nádobí ručně, ale to, co udělá s nádobím myčka je úžasné! Bohužel i se zlatými proužky apod., člověk musí hodně selektovat, co do myčky dá! Starožitný porcelán určitě nedoporučuji. Ani prý se nemá dávat broušené sklo, ale ten lesk nikdy jinak nedocílíte! A také šetří vodu a šetří místo – nikde se mi neválejí hromady nádobí po dokončeném obědě, když se mi nechce vstát a jít ho umýt hned po jídle! Tak, jako automatická pračka už je nedílnou součástí života a neumím si představit praní na valše v neckách (taky jsem si ho užila dost a dost!), a nikdo už ani neuvažuje o tom, že by pračku neměl, tak myčka se jednou stane tou samou nezbytností ať se tomu dneska člověk brání nebo ne!
Tak tohle taky nechápu. Navic některé zbytky mají velmi dobrou přilnavost. Třeba nasekané bylinky. Takže buď lehce opláchnout ve dřezu, nebo pustit oplach hned po narovnání do myčky. A zkusila si ona známá dát do myčky hrnek od klasického českého turka? Lógr umí v myčce neuvěřitelné věci.
Starožitný porcelán a jemné sklo se prostě musí umýt ručně. Takže toho taky dost myju ručně. Stejně jako bych neprala v pračce vyšívaný mušelínový přehoz a halenku či šátek z přírodního hedvábí. Jenže já mám ráda kafíčko zrovna ze stoletého šálečku. A ráda nosím ten hedvábný ručně malovaný šátek. A tak mi to za to stojí.
Obzvlášť špenát je velmi přilnavý 🙂 Ve zkušebnách, kde testují účinnost myček, používají standardizovanou špínu, která mj. obsahuje právě složky, které myčkám dělají potíže – špenát, vejce… (rofl)
To jak z toho teče voda se myslím jmenuje raménko. A copak velký dřez, ten se koupit dá, ale zkus někde sehnat kohoutkovou vanovou baterii, aby nevypadala jako svoje vlastní parodie!
Pákovky mi nesmí do domu. To se nedá přesně štelovat. :@ Zlatý kohoutky. (y)
Umyvadlovou baterii jsme ze svého života již zcela vyloučili a myjeme si ruce pod klasickou dřezovkou – tam je to raménko delší.
TO JE O MNE!!!!!
Vave dakujem,som si myslela,ze len ja som kazdu chvilu postavena pred problem,ktory je nad moju inteligenciu a jeho zvladnutie ma zakazdym kompromituje.Neskorsie sice medzi kamaratkami patria tieto prihody medzi bonboniky,ale v danej chvili…../ a este bankomaty v zahranici!!!!
A co dyž jste byli prvně v dekadentním zahraničí v hotelu a byli postaveni před záhadu, jak otevřít/zavřít/zamknout/odemknout pokoj? Zvenku, zevnitř? Bez normálního zámku a klíče? No?
U mna to bolo v Izraeli.Nedostala som kluc,na dverach neboli zamky a nech som ich prosila sebevrucnejsie-neotvorili sa.I vratlia som sa na recepciu-recepcne a pokojske su vesmes Rusky s povodnym zamestanim namestnicky ci riaditelky nejakeho podniku-i zahlasila som: u mne nerabótajut dveri. Ona:Kak ?No,prosto nerabótajut.Este stale tam stoji s otvorenou pusou,ale sla,zastrcila karetku a rabótali.
Já byla taky za blba kvůli kartičce. Že se má karta zastrčit do takové mezírky ve dveřích a dveře se otevřou, jsem už uměla. Jenže vlezu dovnitř, zavřu za sebou a … tma. Nic nesvítilo. Ani v pokoji, ani v koupelně. Stropní světlo, lampa…. Tak jsem šla na recepci jak blb, že nejde elektrika. Paninka z recepce šla se mnou, kartičku za dveřmi vetkla do pojistek a vot těchňyka … všechno svítilo. (blush)
(rose1) Vavísku moc krásné povídání! Vzpomínám na kadibudku u babičky na dvoře hned vedle kupy hnoje, vždy vydrbanou, až dřevo bělelo, spodní část cihlová, omítnutá, obílená, uvnitř žádné obrázky, ale natrhaný novinový papír a ve dveřích srdíčko ve výši očí sedícího. Nikdy jsem novinový papír nepoužila, štítila jsem se toho, takže mi maminka u babičky tajně kradla ubrousky. My na chalupě dlouho měli kadibudku v kůlně. Tedy – ještě tam pořád je, ale nepoužívá se k účelu, ke kterému původně sloužila, je v ní skladiště všeho možného. I když se už nepoužívá, z nostalgie si ji tam nechávám i s tou výzdobou. Léta tam visel portrét Lenina, Stalina, Naděždy Krupské, Novotného, Gottwalda, Marxe a Engelse a jim podobných „velikánů“, také k nim přibyly sebrané spisy Hodžovy v originální řeči a soubor projevů KimIrSena v originální řeči! Dokonce vázané v kůži! To aby si uživatel užil i kultury. Obrázky sloužily jako startovací materiál pro ty, co trpěli dlouhodobou zácpou! Fungovalo to bezchybně. A v zimě tam foukalo tak strašně, že jsem se musela hodně přemlouvat, abych tam došla! Je mi ho líto zlikvidovat, tak zabírá stále kus kůlny, kde by se třeba složilo dříví, ale vzpomínky jsou vzpomínky! (rofl)
Takováhle kadibudka by měla bejt památkově chráněná (clap)
I s cedulkou jako je to u památných stromů!
Ale fakt, myslím to vážně! Stojí ještě, K?
VYFOTÍM A POŠLU VÝMĚNOU ZA KNÍŽKU!!!
Ale neboj!
S těmi spisy Kim Ir Sena vázanými v kůži jsi mi připomněla jednu naši historku. Má babička jednou koupila tátovi snad k narozeninám Brežněvovy spisy v portugalštině (rofl) Měla opravdu svérázný smysl pro humor. Brežněv u nás oblíbený autor rozhodně nebyl. A vlastně jsme pochopili, proč v portugalštině. Ne, že by portugalsky uměla, to opravdu ne, ale ovládala plynně asi 5 jazyků a jsem přesvědčena, že ji vlastně ani nenapadlo, že kupuje spis v nějaké výrazně cizí řeči. Ona se v tom jistě rozebrala a možná si ani nevšimla, že je to cizí řeč, tak proč by si to nemohli přečíst i ti ostatní?
A kadibudka? To je krása – pro mě ovšem pouze v létě, v zimě moc táhne na obnažené části těla.
Já mám k těmto knihám nostalgickou vzpomínku – dostala jsem je na služební cestě jako klenot! Vážily asi 10 kg, takže jsem cestou do Prahy platila nadváhu služebka neslužebka – byli neoblomní! Letěli jsme tehdy korejskými aerolinkami, ze kterých jsme vystupovali v Laosu. Tam jsme byli asi 3 dny na nějakých rozhovorech a pak se letělo nějakým šíleným místním spojem do Hanoje a z Hanoje do Prahy. Něco strašnějšího jsem zažila snad jen na vnitrostátních linkách po tehdejším Sovětském svazu, když mi např. babča v sukních při cestě z Tbilisi do Moskvy do klína vrazila košík se syčící husou, navrch přihodila jehně, pod nohy mi vrazila koš s vejci a na hlavu nasadila korunu z asi 2 m dlouhých růžových poupat. Sama se nacpala vedle mne a obložila se zeleninou! Vše určeno pro ranní moskevský zeleninový trh! A já, celá v bílém…………..
To jsou zážitky :O Když tak nad tím uvažuji, možná by mi ta husa až zase tolik nevadila, kdyby ta trhovkyně byla jinak v pohodě. Z čeho bych měla opravdovou hrůzu, to je technický stav letadel na ruských vnitrostátních linkách. O tom už jsem slyšela hodně. Ostatně i na Asijských linkách to musí být roztomilé. A nadváha zavazadel? To zase vyprávěla máma. Byla s bratrem kdysi dávno rok v Americe a učila ho tam z českých učebnic, protože se chtěl vrátit ke svým kamarádům do třídy. Do té americké školy chodil také. Když se měli vracet, mámu nenapadlo nic jiného, než jeho české učebnice sbalit také. Poté, co v prvním letadle zaplatila spoustu dolarů za nadváhu, brala ten kufr jako příruční zavazadlo a před personálem s ním pohazovala, jako že je lehký. Přitom byl plný knížek a vážil snad 20 kilo. Od té doby kolikrát říkala, že ty učebnice měla rovnou vyhodit a nedřít se s nimi. Dovezla je ale až do Prahy.
Já se rozkurážených hus bojím jak čert kříže! A když má syčící otevřený zobák asi 10 cm od mého obličeje, potřebuju plínu! Krom toho baba v pohodě byla, akorát pořád něco mlela a já netušila, co, bála jsem se přikývnout, jistá jsem si nebyla ani odmítnutím, taková blbá situace. Jídlo, které jsem dostala – nějakou pirožku či čo, sežrala dílem husa a dílem jehně, nemohla jsem se ani pohnout, letadlo řvalo jako Niagara, houpalo se to, časem jsem zjistila, že je to pravidelná linka, která slouží jako jakýsi autobus, takže tam lidi i stáli! Ale hlavně – pracovník velvyslanectví, který mne doprovázel, se vzadu řehtal jako nastydlý kůň, protože mi to předpovídal a zakázal mi vzít si bílé džíny a bílé triko! Jenže tehdy to byl vrchol módy a ten já rozhodně držela stůj co stůj – kde jsou ty časy, dneska mi to je skoro jedno! Můj přílet do Moskvy, kde mne čekala velvyslanecká limuzína byl impozantní – špinavá, upatlaná, rozcuchaná zástupkyně Československého státu na jednání v Moskvě!
K.M. promiň, ale chechtám se nahlas. Představa, jak tě celou bíle oblečenou upravila husa s jehnětem, a jak se to líbilo vypiglovaným lidem z velvyslanectví, je pro mě neodolatelná. (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) Věřím, že toto už nikdy nezapomeneš.
Milá KáMo (inlove) , až teď jsem objevila Tvou leteckou historku. Ufff! Ještě že ne v práci! (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Já bohužel občas i propadám panice při zamykání se na toaletách, už se mi jednou stalo, že mne mechanismus nechtěl pustit ven. Jinak jsem silně netechnický typ, takže jsem v Maďarsku v hotelu měla problém se špuntem u vany, nakonec jsem zacpala patou a moc si teda nepoležela. Bohužel teď jezdím častěji a tak v každém hotelovém pokoji dumám, co si na mne připravil a ono pokaždé něco. Asi by to byl problém používat jednotný systém špuntů, vodovodních kohotků a potažmo splachovačů. Na to aby měl jeden školení.
Inko, mě už se stalo, že jsem se zamkla, pak někdo přišel, zkusil kliku a dveře se OTEVŘELY. (sweat) Hrozné. Přitom ty dveře byly opravdu zamčené, dokonce byla venku zástrčka – zkontrolovala jsem si to.
Ano, to je to správné téma v okamžiku, kdy jedna čeká příchod elektrikářů a montáž infrapanelů. Obydlí se postupně mění v kůlničku na dříví a potřebuje to duševní vzpruhu. Vave, díky! 😀
Zdravím! Bydlíme v krabicích, přestavujeme a navzájem se s manželem trápíme otázkami: Kde mohou být kapesníky? Nevíš, kde mám kabelky? jojo…
Do téhle fáze jsme naštěstí nedospěli, tu už máme zasebou. Ale vzpomínám si na to dobře …. brrrr! Takže soustrast (y)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h) Myško – buď vzorný pacient, ať jsi brzy zase s námi (u)
a znovu připomenu hlasování pro útulky (tedy pro Rastu z Kočičí naděje) :
http://nejpes.blesk.cz/pejsci/fotosoutez/nejpes-z-utulku-iii.-jenom-pro-utulky/rasta-kocici-nadeje.html
klikat se dá každou půlhodinku… takže když půjdete kolem, klikněte, opište kód … a další hlas pro (cat) a (dog) je v suchu
Vavísku – jsi děsná (rofl) A to jsi tvor necestující… Víš jak jsme byli vykulení na záchodcích na západ od našich hranic třeba na jaře 1990 ?? (chuckle)
Tak, tak, dodnes nezapomenu na záchody v Paříži, kde jsem napřed pohňápala všechny kachlíky za mísou, než došlo k ne spláchnutí a potom totéž nastalo u umyvadla, tam ovšem k činu nedošlo. Protože se za mnou utvořila fronta, dala jsem přednost za mnou stojící starší dámě, která mi srdečně poděkovala, vrazila ruce do umyvadla a vodu spustila. Umyly jsme se obě a já věc korunovala tím, že jsem tu vodu chtěla zastavit…, no jaksi to nešlo, žejo. 😀
Moc držím palce Myši, ať se vše v dobré obrátí, a taky lidem v Troubkách, protože tam už to je moc špatné. Před 13 lety se tam utopilo 9 lidí a kamarádovi 6 koní.
Vave, mluvíš mi z duše (rofl). Já jsem se se samosplachovacím záchodem prvně setkala před léty na letišti. Bylo tenkrát prostě nutné spláchnout, ale já nevěděla jak. Stála jsem tam zahanbená, bála se vyjít a čekala jsem, až tam nikdo nebyl. Právě, když jsem se chystala zbaběle prchnout a otevřela dveře – záchod se spláchnul sám. Od té doby už vím, že na tom motorovém čidle je takový malý červený puntík a ten se dá zmačknout a spláchu si pro jistotu sama. Ale stejně se při mém odchodu spláchne ještě jednou. Větráky na sušení rukou nemám ráda, trvá to dlouho a poku jsem v místnosti sama, tak si ho „předehřeji“, spustím než jdu do kabinky a pak jako první, než vyjdu. Po druhém či třetím spuštění už je vzduch dostatečně teplý. Tak jsem vždy radši, když jsou k dispozici vytáčecí papírové ručníky, ale po nimi také často máchám rukama, než ten papír vyjede. Ale nedávno jsem prvně zažila „obalovací prkénko“. Když jsem vešla, bylo potažené papírovou ponožkou, takže se dalo bez strachu usednout. Když jsem vstala a poodstoupila od záchodu, prkénko zapředlo, papír se rozjel proti směru ručiček a celé prkénko se potáhlo novým čistým papírem. Nestačila jsem koukat, možná už je to jinde zaběhnutá novinka, ale já se s tím setkala poprvé.
Xerxová, dodatečně chválím krásné skotské povídání a nádherné fotky
A moc myslím na Myšku a přeji brzké uzdravení (h) (h) (h)
Jojo, tuhletu papírovo prkýnkovou krásu si můžete užít na patřičných místnostech pražského magistrátu. Já se poprvé tak lekla, že málem – no nic, dobře to dopadlo. 🙂
Veram (rofl) (chuckle)
Joo, ústředí, joo, magisrát….
Joo veram, joo zana (rofl) (rofl) (rofl) . To my vesničani neznáme – samopotahovací prkýnko, taková dekadence (chuckle)
Jednou v IKEA jsem narazila na zásobník s pokrývkou na prkýnko – páááni, měla jsem tak hygienický pocit, i když jsem musela papír naklást ručně! Příště jsem se tam hnala radostně, ale kde nic, tu nic. 🙁 Byla to jedna zázračnáa neopakovatelná chvilka. (rofl)
– zlaté české ruce. No nebo romské.
Vave – bravo (clap). Myslim, ze s tim bojujeme kazdy. Ovsem ty to umis popsat jak je ty umis. Usli jsme dlouhou cestu od tech prapodivnych spinavych zarizeni s hajzlpani a jednim bavlnenym rucnikem na smenu. Ovsem treba jsme dosli prilis daleko. ….
Vave? Mám pro Tebe vzkaz. Od Piškota:
(cat) Jsem rozrušenej kocour!!Jsem hodně rozrušenej. Kocour. Hluboce vědecky bádám na stole velké holky, po její pravé ruce. To je v souladu se stavem věcí, protože jsem její pravou rukou!! Se stavem věcí je v souladu i hluboký noční klid, ve kterém se mi spí…é, bádá velmi dobře. Moje bádání bylo narušeno!!Hrubě! Bylo narušeno výbuchem. Smíchu. Holky. Velké. Vybuchla smíchy. Poprskala mne! Byl jsem vyděšenej kocour!! Hluboká noc a moje holka řve smíchy a drmolí něco jako „Milujustopětkykrátstoštyřicetvosmičky!!!!“.
Kruci!Kruci!! Ne dost na tom, že mám přerušené bádání! ještě abych soupeřil s nějakými Stopětněco…. TSSSSS! Projevuji zásadní nesouhlas!!Všichni přece víme, že tady milujeme jenom mne.
V drobné neúctě Piškot Pišutka v. t. (cat)
Vave, jdu uchlácholit vzbuzeného vědce tyčinkou a Tobě – díky!!
Vážený a ctěný pane Profesore Piškůtku (cat) , hluboce se omlouvám za příkoří, která jste utrpěl (oh! být poprskán holkou! skandální! (wasntme) ). Ovšem na druhé straně musíte vědět, že i já jsem v souvislosti s Vámi utrpěla újmu, a to hluboce morální. Ano! Byla jsem Vámi kompromitována, neboť jsem byla přistižena (no, přišly se podívat, proč tak děsně v kanclu řvu), kterak Vám projevuji svou oddanost a vyznávám lásku. Vlastně byste si mě měl vzít za ženu! (chuckle)
Ale to by mi asi doma neprošlo, jen jsem naznačila a Mikeš s Bertíkem svorně prohlásili, že žádné mnohokocourství se u nás tolerovat nebude; no dobrá, dvoukocourství ano, to už je nějak dáno od přírody, ale tím to končí. 😡
Tak prosím, vážený a milý a milovaný PPP, smažeme to, ano? Vy se na mě nebudete zlobit a já si vás nevezmu (i když bych moc ráda. (inlove) )
A milá Lucy ++, děkuju moc! (h)
(h) ste míláškové FŠICHNI (rofl)
Jooo! Piškotku, tak jsi mě rozhodil, že jsem zapomněla napsat do dopisu závěrečnou větu – heslo:
S přátelským pozdravem „tady milujeme jenom mne“ a s neskonalou ústou
Vave (h)
teda … vlastně … Tady milujeme jen tebe! (cat) (inlove) (rofl)