Jak jsem se už předešle zmínil, tak náš mladší syn Martin odletěl na vědeckou konferenci do San Francisca v sobotu 3. dubna. V neděli 4. dubna jeho žena Edita k nám dovezla jejich dvě děti, pětiletého Fynna a skoro tříletou Janu a jejich psa Maxe, jinak bráchu našeho Ferdinanda. V pondělí 5. dubna letěla Edita za Martinem do San Francisca, kde strávili společný týden. 8. dubna měli desáté výročí od sobáša, tak jim budiž přáno. Chod našeho domečku se jaksi změnil.

Počasí moc přívětivé nebylo, často pršelo a tak se většina aktivit odehrávala v domečku. Přesto jsme se jeden den vydali s vnoučaty nedaleko, od nás asi jen 30 km, na vinici jménem Vicary’s Vinery, kde se nejen pěstuje víno, ale i vyrábí. Hlavní atrakcí pro drobotinu však tam je ráj vláčkařů. Jak v občerstvovně, kde je model jezdících vláčků, tak hlavně venku na pastvinách, kde je asi půl kilometru natažených kolejí v mírně zvlněné krajině. 

Po těchto jezdí elektrické lokomotivky táhnoucí vagónky s výskajícími caparty. Lokomotivky mají podobu, barvy a jména lokomotiv dětmi oblíbených z kreslených filmů. Tedy modrá je Thomas, zelená Percy, červená je James, Toby je hnědá a Mavis černo žlutá. Vagónky mají také neodolatelná jména, jako Henrietta, Annie, Clarabel, Sodor a podobně. Dojeli jsme tam ve všední den kolem poledne a tak tam nebylo nijak nacpáno, i když byly školní prázdniny.

Vnoučatům jsme koupili jízdenky na 3 jízdy každému a vydali se na nástupiště. První jízda se odehrávala vláčkem taženým lokomotivkou jménem Thomas, jasný to favorit většiny dětí. Tuto jízdu jsme absolvovali s dětmi, protože na každé platící dítě může jet jeden dospělý zdarma. Nejlepší způsob jak udělat pěkné fotky. Přestože zatažená obloha hrozila deštěm, tak ani nekáplo.

Trať se vine po zvlněných pastvinách v zářezech i na náspech aby se jednou ponořila i do krátkého tunelu. Vláček jede klipity klap po spojích kolejnic a iluze je téměř dokonalá. Děti jsou uneseny a po první jízdě by hned jely znova. Trochu je brzdíme, aby jim to déle vydrželo, a jdeme obdivovat modelovou železnici v občerstvovně.

Poté se prostory začínají jaksi vylidňovat a tak další dvě jízdy děti absolvují v poloprázdných vagónech. Pak si ještě se spokojenými vnuky projdeme areál vinice a vinařského závodu, kde neschází ochutnávárna a prodejna místních výrobků. 

Koštujeme co tam umí vyrobit, a kupujeme dvě flašky výborného portského. Tawny Port. S lítostí musím dodat, že doma už vyschly. Místnost prodejny a ochutnávárny jsou prostory, kde se dříve víno zpracovávalo a nyní tam mají expozici historických sudů a presů na víno. V areálu neschází koutek s prolézačkami pro děti, čisté a papírem vybavené toalety a také jakýsi přístřešek či bouda, zde zvaný woolshed, kde se o víkendech pořádají „Vicary’s Famouse Country Woolshed Dances.“ Tedy jakési country bály.

Takže diversifikace zasáhla i vinaře. Neprodukují jen boutique vína, je to malá vinice, ale provozují i zábavu pro děti i dospělé. Domů se vrátila vnoučata spokojená, projížďky na vláčcích byl úspěch, a děda s bábou rovněž, dovezli si kloktadlo, každý jednu flašku. Navíc děti obdržely malý certifikát opravňující je při další návštěvě ke slevě.

Další fotky najdete zde