Dívám se s nevírou na svoji počasovou aplikaci – varování před extrémními povodněmi? Už zase? Vždyť je to od začátku téhle zimy nejméně počtvrté! Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že se naše středoevropská zima mění v období dešťů.
Zimní lijáky znamenají tání sněhu na horách. Proto se tady u nás pod Zvičinou umí Labe rychle vzedmout, divoké a červené od místní železité půdy, kterou s sebou bere velká voda. Hartský potok u královédvorské nemocnice se zas a znovu mění v rozvodněnou říčku, která nepustoší své okolí jen díky bytelně postavené kaskádě splavů.
Hartský potok u královédvorské nemocnice. Věřte mi, že jeho hukot bylo slyšet hodně daleko. Tuto zimu už počtvrté.
Vzedmuté řeky a potoky jsou jen tím viditelnějším a zajímavějším následkem období dešťů. Tím druhým je bahno. V listopadu se narodilo a od té doby šťastně sílí. Sníh, který padal v prosinci, mráz nedoprovázel, takže si bahno bez problémů lebedilo i pod sněhovou přikrývkou.
Labe ve Dvoře Králové – obvykle je voda hluboko v regulovaném korytě. Díkybohu za přehradu ve Špindlerově mlýně a za Les Království. Bez nich by tady tuhle zimu bylo ouvej.
Letos tady u nás poprvé – a zatím i naposledy – zmrzlo až v průběhu ledna, asi na dva týdny. Bylo to úžasné. Konečně zima! Jenže potom začalo na zmrzlou zem pršet a zima se šla klouzat. Po pár dnech na zabití, někdy doslova, se mráz ztratil kdesi na severu, a naše bahno opět radostně ožilo.
Princezna Ari 🙂
Pokračující deště mu dodávají sílu. My všichni, kdo nežijeme jen na zpevněných plochách, jsme se museli obrnit další trpělivostí a mnohými čistícími prostředky. Pro nás, naše děti, psy, boty, oděvy, auta. A tak se stalo něco, o čem jsem před pár lety začala uvažovat jen v teoretické rovině.
Rex – vlk a Karkulka v jednom 😀
Moji psi jsou ovčáci s dlouhou hustou srstí. Nevadí jim ani zima ani voda. Ovšem dejte si dohromady bahno, déšť a huňatého psa. Co vám vyjde? Nekonečná snaha udržet ta zvířata čistá. Od listopadu do dubna. Takže pro dny, kdy vytrvale prší, dostali letos moji psi pláštěnky.
Pláštěnky psům vůbec nevadí. Vím, že by postroj nebo obojek měly být vespod, ale nevyhovuje mi to. Takhle to pro mě funguje lépe – oni to neřeší. Naštěstí je nosí jen ve dnech, kdy prostě lejt nepřestane.
Bílá Ari je v bleděmodré prostě princezna. Ovšem mladému Rexovi se v červené pláštěnce podařil rovnou dvojitý zásah – stal se tak naráz vlkem i Karkulkou!:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2024
Prší a prší. Je teplo, větrno a opět prší. Krátké sněhové a mrazivé epizody jsou v nížinách a už i ve středních polohách výjimkou z pravidla. Vypadá to, že si na novou podobu nezimy budeme muset chtě nechtě zvyknout a přizpůsobit se jí. Včetně velké vody.
A tak se ptám – jak zasáhly letošní deště vás? Co vy a velká voda? Co vy a bahno? Co vaše zvířata a bahno? Napadá mě, že majitelé koní to musejí mít ještě o pořádný kus horší, než to máme my, lidé psí a kočičí. Jen představa výběhů… a když se koník vyválí… to je pořádný kus miláčka k čištění!
Před hodinkou jsme se vrátili z procházky, když jsme vycházeli, svítilo sluníčko. Za tu hodinku a něco jsme stačili 2x zmoknout a sluníčko svítilo asi 1/4 hodiny 🙂
Jak já tohle počasí a hlavně bahno, bahno a zase bahno nesnáším !!!!. Ale už vidím, jak v létě vyhlížím alespoň malý mráček, ze kterého by něco káplo.
Kočky mokro a bahno nemusí, tak se drží doma. Darek by si to užíval, ten miloval všechny louže, které potkal a domů chodil černobílý pes. Polomáčená sušenka, říkal MLP. Naštěstí do vany skákal ochotně, když to bylo nezbytně nutné a jeho srst byla tak nějak „samočistící“. Prostě pes na přinášení kachen z vody – v životě by ho ani nenapadlo, pro nějakou kachnu vlézt do vody a nedej bože plavat 🙂
Jo, polomáčení psi umějí být, pokud to tedy nevezmou komplet:)) Vlastně to bylo fajn, že Darek nebyl loveckej, když vy jste taky nebyli lovecký:))
Meg má pláštěnku (vlastně dvě – lehkou a podšitou), dalmatini jsou choulostiví. Ale jinak má kliku, že žije v oblasti, kde může běhat na velikánské louce nebo v lese, který roste na skále.
Dalmatini potřebují běhat! 🙂 A louky na to jsou fajn. Pokud tedy nejsou rozryté divočáky, jako ty naše, no. Pak je příšerné bahno i na těch loukách…
Co k tomu upršenému počasí dodat? Jen to, že k nám přijedou zítra z životního prostředí, na udání našeho, všemi milovaného souseda. Kus louky vedle jeho betonem ohrazeného pozemku je zalitý vodou a ne z Mohelky. My prý za to můžeme protože jsme nevypustili jez. To je ten, jak jsem psala, že rozjezdil ten kus louky na kterém se vždycky bruslilo. Nevím, co si mám myslet i o pracovníkovi odboru životního prostředí když my dodržujeme vodoprávní řád a regulujeme podle toho.
Musela jsem upustit tady trochu páry abych vzteky nepraskla.
O pracovníkovi si nic zlého nemysli, on k vám přijde z povinnosti, každé takové udání musí prošetřit. Tipla bych, že dorazí slušný a inteligentní člověk (a přeji, abych se trefila). No, soused, to je jiná liga. Vydrž a dýchej zhluboka. Lidská blbost je věčná a boj s ní taky. 🙁
Maruško, zlý a nepřející soused je noční můra, lity lity. Už proto, že se ho prostě nezbavíš. Leda způsoby postižitelnými trestním řádem, že jo 😛
Vydrž. JJ může mít pravdu. A pak, teď je zatopené kde co a co není zatopené, čvachtá od deště…
Dík, já v to doufám také protože je všude mokro tak, že už není pomalu s pejsanem kam chodit krom asfaltovaných cest.
Poslední týden je to u nás takové… pravidelné. Jeden den překrásně jarně slunečno a druhý den méně krásně jarně deštivo.
Dneska je druhý případ – právě jsem se vrátila z… ééé… lesa; zas aspoň mrholí, když neprší. Nyní mohu říci – díky bohu za naši teplomilnou dubinu na píscích. Bahno naštěstí se téměř nekoná, akorát vždy večer mohu doma stavět písečné hrady z písku, který postupně z psů vypadá (+ chlupy z Frama, které jsou stejné barvy).
Jo jo, písek 🙂 Ten je taky dobrej. Ale ne tak strašně špinavej, řekla bych 🙂
Tak abych pořád nekňourala, že je u nás sucho – dnes jsou dešťové přeháňky, hurá! Když se dívám na Windy déšť, tak je vidět, jak okolo hodně prší, ale rozsáhlému okolí Brna se dešťová oblačnost vyhýbá.
Tady dnes jdou lehké přeháňky jedna za druhou. Připomíná to běžný duben…
U nás to o víkendu vypadalo na obrat k lepšímu, pokud jde o počasí, i sluníčko se ukázalo, ale dnes už jsme šli do lesa zase v pořádném dešti. Některé pěšiny jsou jedno jezero, vůbec se tam nedá chodit, o podmáčených loukách nemluvě. Chodíme ovšem za každého počasí, aby psisko trochu upustilo páru. Taky jsme premiérově vyzkoušeli vanu, abychom zjistili, že voda, ani ta doma, fakt není oblíbený živel – Culek se snažil zachránit skokem z vany anebo aspoň přestupem do umyvadla. 😀
Ari jde azurová pláštěnka ohromně k srsti a vlček Rex maskovaný za Karkulku je neodolatelný! 😀
Musím říct, že mám živou představu Culka v koupelně! 🙂 Ne, nesměju se, ona to moc legrace není, vím z vlastní zkušenosti (u nás takhle bojoval Max a věř mi, že i osmikilový rozhodnutý jezevčík dá jednomu zabrat 🙂
Bláto, bláto, bláto… To nám nedělá velká voda, ale naši hafi, když běhají kolem plotu za každou sukní (teda fenou), co jde kolem.
Naše předzahrádka se změnila v ring pro netradiční souboje.
Úkol pro mne – provést nápravu terénu a vymyslet běhací pěšinu.
Úkol pro psy – čekat celý den v kotci, až přijedu z práce, když se neumí chovat důstojně.
Jak nostalgicky vzpomínaní na leden, kdy byla celá naše dědina zasypána tou skvělou bílou peřinou a oni mohli vén a dóm a maximálně jsme je otřeli na hřbetě a na packách, aby nezamokřili celý barák.
Jojo. A už zase „chčije“ jak by řekl pan Kemr.
Mamutku, sousedi si klepali na čelo (někteří veřejně, jiní až doma:)), když jsme nechali vydláždit pískovcem štěkací cestičku kolem plotu. Jak moc se mi to už vyplatilo! Psi jsou čistější a kolem plotu není bahno.
A ne, nekupovali jsme ho přímo na to, ale už před lety jsme se vzhledem ke stále delšímu období bahna rozhodli pořádně vydláždit takové patio u studny za domem. Byly tam jen v písku položené kusy plochého pískovce a provozu to nestačilo. Takže tam šly normální pískovcové kostky a to, co jsme tam vyndali, šlo na tu pěšinu kolem plotu.
Zrovna dnes jsem si říkala, o kolik víc zpevněných ploch kolem domu máme – právě kvůli blátu. Letos psi ničí i trávník na místech, kde pravidelně přebíhají, takže tam Martin dal rákosové rohože. Ty trávu ochrání a přitom ji nedusí. Neudělat to, tak tam už na jaře žádná tráva nevyroste – neměla by z čeho.
Jj, to mne čeká.
Uspána neblátivými roky a dvěma předchozími psími flegmatiky, jsem to letos schytala na první dobrou
Dede, mám už dávno vydlážděnou cestičku okolo plotů. A osvědčují se, že?
Fantasticky. Jsem fakt ráda, že jsme do toho šli.
V sobotu jsem byl v Rax Alpen, svahy měly sníh, na vrchu v 1800 metrech bez sněhu. A pořád pršelo. V údolích samozřejmě nula sněhu. Byl to zvláštní pohled
Asi bychom si na něj měli zvyknout.
První pláštěnku jsem kdysi dááávno pořídila Barouškovi na treky – když v tom má jít pes několik hodin a nedejbůh potom někde zabivakovat… to nechceš. No a dávám je i na normální dešťové venčení – nemusím se bát o prochladnutí psí páteře od provlhlého kožichu a i pelechy (a postel) suchého psa ocení.
Jinak na většinu bahna a špíny stačí „mokrý ručník“ – geniální to věc.
Mám pocit, že tato zima se skládá jen z vody a větru. Už tři zimněplavecké závody se rušily kvůli povodním – nepamatuji to doteď u žádného závodu (covid nepočítám), natož tři za sezónu! Na třech různých řekách!
Petro, klidně ti potvrdím, že povodňové stupně na Labi byly od Vánoce už čtyřikrát, takže se ničemu nedivím.
Mokrý ručník je fajn, ale na huňaté psy je jen trochu lepší než ten klasický. Prostě ten svinčík v dlouhých chlupech zůstává, pokud psa dokonale nevypláchneš. Ovšem jak s ním potom můžeš jít zase ven, když po důkladném opláchnutí schne klidně celý den (hloubkově až tři), i když je pes v teple a ne venku?
Pro jejich zdraví je lepší jen utírat, ale takříkajíc na postel to není skoro nikdy.
Choďáka jsem kdysi po důkladném zabahnění důkladně vysprchovala – byla to neskutečná práce se skrz ten jeho kožich prodrat vodou do hloubky. A potom vysušit, děs běs. A potom… z něj postupně vypadalo další bahno. Neskutečný!
Víckrát jsem to neudělala, nemělo to cenu. Prostě uschnul, opadal a to se zametlo či vysálo.
To je přesně to, o čem mluvím:))
Jasně, jinak to u choďáka nelze. V nouzi nejvyšší osprchovat „podvozek“ 🙂 a dále čekat, až to uschne a opadá…
Máme choďáka, tak vím, o čem mluvíš. Když přijde domů mokrý a špinavý, máme v předsíni velký starý froťák. Tím ho z nejhoršího otřeme a většina bahna pak vypadá a zametám. Naštěstí nemáme (schválně) nikde koberce, to si neumím představit. Je zajímavé, že do svého pelechu leze, až když trochu oschne.
O nic lepší to není ani u koliáka i když má srst jemnější a hladší než choďák. Pískoviště máme doma všude.
Ani, mi Dede, nemluv! Naše koňské ohrady už jsou zase pod vodou, dokonce se nám v jedné kvůli podmáčení vyvrátil strom. Druhý polovyvrácený visí ve větvích okolních stojících a ani po dvou a půl hodinovém úsilí se ho včera nepodařilo odstranit. Zítra nastupuji horolezci, společnost lidi kolem koní naštěstí zahrnuje mnoho profesi 😀
Když ustoupí voda z ohrad, zůstávají ještě dlouho podmáčené a rozbahní se velmi rychle. Do toho vyrážíme s kolečky a snažíme se sbírat kobyláky. Občas nás bahno vyzuje i z holínek.
Koně mají většinou pláštěnky, ale dokážou se zabahnit na vyčnívajících částech těla, například hřívu si umí obalíme bahnem tak, že jim trčí jako pankáčům Kohout.
Bahno také koním vyzouvá podkovy, takže kovář je neustále vytížen.
No, nemáme tento druh zimy rádi.
Jo, ty výběhy si umím představit. Kdo ví, jestli ještě existují parkurové stáje v Poděbradech, které byly kousek od Labe. Ti mívali výběhy a občas i stáje pravidelně vyplavené už kdysi, když jsem byla koňská já. S obdobím dešťů je Labe vysoké podstatně častěji.
Mimochodem o tom vyzouvání podkov v bahně jsem se poprvé dozvěděla vlastně předevčírem, když jsem kvůli druhému dílu Alžběty začala podrobněji studovat podkovářství 🙂 Za mých časů se nám to s koňmi nestávalo. Možná i proto, že jízdárna byla písková a výběhy jsme neměli.
My měli koně naboso 😀
My jsme se venku v přírodě vyhýbali bahnitým úsekům, jak to šlo, právě kvůli podkovám.
U nás pod Hostýnkem bylo zmrzlo jen chvíli ale mladí si nestihli ani zabruslit. Jinak denně průběžně prší, odrovnala jsem oboje boty pro psí prochajdy, zimní i jarní, ty se rozlepily minulý týden. Už fakt nevím ,co si pořídit aby to chvíli vydrželo. Bahno tláská pod nohama a já místo po ledě a sněhu, kloužu po blátě, podle toho taky vypadáme.Jenka má kabátek a Cony dlouhé nohy,naštěstí. Divná zima, taky jsem se dívala teď před chvíli na radar, jde déšť, už zase.
Jenny, už jsme s Danou konstatovaly, že ty boty ani nemá cenu mýt. Kdykoliv vyjdeme ven, jsou zabahněné zase. Moje horské zatím drží, ale mám je teprve druhou sezónu. Jak jsem ráda, že jsem si ty zimní nekoupila s kožíškem! Bylo by mi v nich v bahně zbytečně teplo 😛
U nás, sever Brna, se jezdí po lese na kolech…
A dobře, povrch cest je vlhký a neklouže to na přeschlém písku, což nastane za pár dní. Dnes uklízejí ulice od „zimního“ posypu. Ten jsme využili naposledy před vánocemi, od té doby jenom silně práší.
Ehm, u nás boční ulice ani nesypali, jen shrábli radlicí, čímž vytvořili báječné klouzačky. Chuděrky stařenky, co po tom mají chodit, nebylo to příjemné ani mně.
Momentálně je u nás bahno, ale teplo, a tak psice neoblíkám- oblečky vyfasují jen v mrazech a když prší. Nedejbože prší a fouká. Nemáme to ani kvůli bahnu, jako spíš aby dámy nebolely záda 🙂
Na bolavá záda mám pořád kabátek, který kdysi ušila Kazanovi Bubu. Funguje stále skvěle. Naštěstí to zatím nikdo nepotřebuje… 🙂
No jo, u vás není ani pořádná zima ani spousta vody. To je taky na prd.
Kůň je dobrý příklad, a co teprve slon! 🙂
U nás bychom trochu víc vody brali, na horší časy, které přijdou v létě. Lesy pijí jak houba, je potřeba se vyhýbat spíš loukám. Stála jsem v pátek v zamyšlení nad bledulemi v botanické zahradě, jestli už je čas jet je obdivovat do Nedvědice a okolí. To bývá naše tradiční jarní pouť bahnem. 🙂
Pohled na Labe plné až po okraj je opravdu impozantní, jak píšeš, díky za přehrady. A psíčci jsou opravdu modelky. 🙂
Přiznám se, že mě tento typ zimy znepokojuje i kvůli vodě. Ano, je to tu namořené tak, že když jdu po zahradě, půda se mi houpe pod nohama. jenže taky ze zkušenosti vím, že stačí pár dní slunečného teplého počasí a větru a půda začne poměrně mohutně vysychat. Prostě chybí postupné zasakování vody do půdy z ležícího sněhu. Dokud byly zimy aspoň částečně snehové, oblékání psů jsem neřešila. Prostě těch pár týdnů bahna se dalo přežít. Jenže teď to jsou měsíce bahna a dny, kdy prší nepřetržitě. Takových už bylo od Vánoc hodně. A čištění a sušení těch dvou chlupatců fakt dá zabrat. Pláštěnky to neeliminujou, ale opravdu hodně pomohou 🙂