Vztahy v rodinách nebývají vždy růžové, zejména v období dospívání. Dnešní píseň je o vzdoru v dospívání, vymezování se vůči autoritám, o tom, že člověk se v tomto období může také spálit a pak je rád, pokud se má kam vrátit.

  ****

Máma myslí, že jsem dobrej,
řekla mi, když byl jsem mladej:
„Život ubíhá a čte se jako kniha,
také se nezavírá, dřív než smrt nezavítá.
Plamen nechť v Tobě plane, nesžírá.“
V paměti mi zůstalo, co říká.
Ale už ten čas se blíží,
kdy syn pouze k matce vzhlíží.

Tak nech mne už jít,
nech mne si dál snít.
Tak, mami, nech mne už jít,
Hej. nech mne po svém si žít.

Rebel, nové jméno mám.
V žilách koluje krev horká.
Myšlenky temné v hlavě mne šimrají,
stále pokoj si nedají.
Domov už dávno opustil jsem
odchod nemyslel jsem nijak zle.
Nežádal jsem o odpuštění,
věděl jsem, že to nic nezmění.

Tak nech mne už jít,
nech mne si dál snít.
Tak, mami, nech mne už jít,
Hej, nech mne po svém si žít.

Neptal jsem se,
pouze bral,
získá si mne prázdnota
až přijde můj čas.
Neptal jsem se,
pouze bral,
získá si mne prázdnota
až přijde můj čas.
Po svém chci žít.

A tak vracím se já zpátky domů,
avšak ne jak chtělas tomu,
ale mateřská láska vře
výtky žádné neuřkne.
Bral jsem to za samozřejmé,
ale jsou věci přes které nepřejde se.
Teď bych vřelou náruč bral,
ale cítím jen ledový chlad.

Tak nech mne už jít,
nech mne si dál snít.
Tak, mami, nech mne už jít,
Hej. nech mne po svém si žít.

Tak nech mne už jít,
nech mne si dál snít.
Tak, mami, nech mne už jít,
Hej. nech mne po svém si žít.

Neptal jsem se,
pouze bral,
získá si mne prázdnota
až přijde můj čas.
Neptal jsem se,
pouze bral,
získá si mne prázdnota
až přijde můj čas.
Po svém chci žít.