Pepř a sůl nebývá jenom na stole při obědě. Barvu p+s mají i knírači, jeden z barevného rázu, podle FCI. Tito vousatí skřítkové ve střední velikosti mi učarovali už více než před 40 lety. Současná fenka, Iowa Gloria Leones, Ajvi, je už naše čtvrtá.

Před pár roky, těsně před covidem (uvědomuji si, že dělím vzpomínky na před a po covidu) jsem objevila na FB působivé foto středního knírače pepř a sůl. Protože jsem tenkrát ve svém okolí znala málo pepřáků, Evi měla ještě černou kníračku Waiki, slovo dalo slovo, a tak jsem se seznámila s Jankou, která žila a pracovala v Brně, ale pochází z Košic.

Dotyčný pejsek nejenom že byl můj srdcový p+s, ale navíc pochází ze stejného chovu jako Ajvinka, oba mají stejné příjmení Gloria Leones! Danko je o tři roky starší a je to strejda naší princezny. Takže jsme vlastně s Jankou rodina. Časem jsem poznala i Jančinu maminku, a když se Janka vrátila zpět do Košic jsme ve spojení na sociálních sítích. Jenom skončily společné vycházky.

Posadit tuhle partičku, aby vydržela alespoň chvilku, to je umění.

Danko už je pán v letech, býval záchranářským psem, a protože už nemůže naplno pracovat, jeho panička si nedávno pořídila mladého pejska, dnes půlročního Frankiho. Jak jinak opět Gloria Leones! Dlouho na něj čekala, na toto spojení, až si jednoho dne jela z Košic do Třebové pro malého lumpíka. Jančina maminka je také v držení středního knírače p+s, Arga, jeho otcem je Danko. Stále se pohybujeme v naší rodině 🙂

Ruby, Lilly, Frankie, Danko, Argo, Ajvi, Meggie

Před několika týdny přijela Jana s maminkou a se všemi třemi pejsky na pár dní do Brna. A bylo opět veselo. Jeden den jsme podnikly výlet do okolí Velké Bíteše, přidala se k nám Eva s pepřandou, naší kamarádkou Meginkou, ta je sice z chovu Fortuna Moravia, ale je to spřátelená rodina, a navíc je s Meginkou velká legrace. Právě je v pubertě….

Jako první nevydrželo štěně Frankie 🙂 , posléze Meggie a už se to sypalo celé

Celou pepřenou vousatou partu doplnila ještě Janina kamarádka z výcviku o malou kníračku Lilly a erdelteriérku Ruby. A protože nejsme rasisté, tak jsme Ruby přijali do vousaté party a všichni jsme svorně strávili krásné psí odpoledne, v přírodě.

Druhý den přijely dámy k nám domů na návštěvu, a tak vznikla takřka historická fotka na schůdcích do zahrady.

Štěně Frankie, Argo, Danko a Ajvi

Ano, život s kníračem je radostný život, plný překvapení a veselých příhod. Za těch čtyřicet uplynulých let to mohu potvrdit.

Dede: Děkuju Alex za fousaté vyprávění! 🙂 Musím říct, že spříznění přes zvířata určitě existuje a nemusí jít zrovna o rodinu pokrevní. Na psích vycházkách vzniklo nejedno přátelství! Ovšem i nejedna zášť, i tak to chodí. Jeden čas v Praze jsme si rádi povídali s pánečkem polského nížinného ovčáka. Ten ovšem tak hrozně otravoval mého Maxe, že se jednou ohradil a pánové se začali nesnášet. Co už – s ovčákovým pánem jsme na sebe aspoň mávali, a na dálku si gesty ukazovali, kdo půjde kudy, aby se naši svěřenci (radši) nesetkali:))

A tak se dnes ptám – seznámili jste se a spřátelili s nějakými lidmi srze vaše zvířata? 🙂