Dede: Zápis z přírodovědného pozorování může různou formu a DavidL dává přednost poezii. Takže dnes mám pro vás lahůdku – poetický fotočlánek! 🙂
Konipasové
Najednou na polní cestě
konipas tu ukáže se.
Přilétl i ještě druhý
a tu začínají námluvy.
Já jsem machr španělský,
figuru ti vystavím.
V rychlosti hned uskočím
a pak se ti pokloním.
Abych nebyl hned tak rychlý,
svoje tělo předvedu ti.
Jak mrav říká, se ti představím,
abys věděla, že i to umím.
A nejen to, umím i víc,
snad tě k sobě přivábím.
Říkáš, že fakt stojím za to,
no tak zlato, pojďme na to.
A tak bude u Drslavic
zas o pár konipasů víc.
Dede: děkuju ta text i fotky a hned se ptám – jestlipak i vy občas pozorujete ptačí námluvy?
Já jsem kdysi vídala jen holuby, se jejich hlubokým vrkáním, sklopenými křídly a „zametáním“ roztaženým ocasem:)) Tady u nás mohu pozorovat pořádně jen vrabce a musím říct, že jejich milostný a vůbec společenský život je hodně… no… ukřičený. A ty nálety někdy nevypadají vůbec hezky! Ale že bych to dokázala vyfotit, to ani náhodou 🙂
Díky všem za komentáře.
Budu se snažit zase poslat nějaké další fotočlánky v podobném duchu.
Budeme se těšit.
Díky! Moc bezva článek a fota konipásků! Tohle se velmi podařilo, někteří profíci čekají na takové záběry dny a hodiny v sofistikovaných úkrytech a tady štěstí přálo připraveným,obdivuhodné!
Moc hezké fotky i veršíky.
Na naší zahradě se celkém často stanu svědkem ptačích námluv s pokračováním 🙂 Stačí si ve správnou dobu na chvíli sednout venku 🙂 Takže jsem sledovala vrabce, střízlíky, hrdličky, bluebirds, mockingbirds. Z těch „okřídlených“ jsem ještě sledovala „svatební tanec“ otakárků, poletovali „slepení na koncících“ překvapivě dlouho (jak vůbec v těch polohách dokázali tak dlouho balancovat a nepadnout na zem). Dokonce i veverky se předvedly. Ale u těch ptáků to nikdy nebyly tanečky jako na fotkách, odehrávaly se na větvích, kdy párek vždy pár minut na větvích a větvičkách poskakoval a přeskakoval. Skoro to vypadalo, že samička „dělá drahoty“, jakože uhýbala, ale při tom „vábivě“ třepotala křídly, až se nakonec nechala samečkem dohnat. Nikdy jsem je nesledovala skrytě, prostě jsem seděla na židli, ptáci o mě jistě věděli, přesto se nijak nežinýrovali 🙂
Veršovaný fotočlánek – to jsme ještě neměli, je to osvěžující 🙂 Fotky krásné, to se mi nikdy nepovedlo.
Taky už mám pověšená krmítka, ale mám pocit, že tam létá jen jedna sýkorka. Před pár lety na stejném balkóně byla sýkorčí fronta, posedávaly na zábradlí a když se jedna nazobala, letěla další a ostatní se posunuly. Uvidím, jestli s postupující zimou zájem poroste.
Nad Dalmatinovem krmím i přes léto a zájem je obrovský.
Skvělé fotky a komentář. To musel být prima zážitek, pozorovat je.
Bezvadné fotky a dokonalý komentář k nim. Moc se mi to líbí.
Tak ptačí námluvy se mi nepodařilo nafotit, ba dokonce jsem je snad ještě ani neviděla (vyjma kura domácího).
Krásné fotky, moc. U nás máme spíš vrabce a sýkorky, létal sem párek hrdliček, už létá jen jedna, bohužel. Krmítko máme pověšené pod střechou, protože jinak by ty naše chlupaté potvory měly hody. I takhle pořád hlídají, ale nedoskočí. A když doskočí, nechytí se, protože je na provázku a uhne. Ale divadlo tam mají pěkné.
A naproti na stráni bydlí volavky, ty pozorujeme vždy k večeru, jak se tam usazují na stromě. Až budu mít konečně čas, vytáhnu stativ a taky zkusím nějaké ptáky nafotit… až, někdy…
Díky.
Jo, ještě já a konipásci… jsou to mí velmi oblíbení ptáci, ale posledních hodně let je u nás vůbec nevídám. Letos v létě se k nám jeden na zahradu zatoulal… asi omylem. Bylo horko, voda byla jen v ptačím pítku a přes zahradu vedl ošklivý výkop. Pozdravila jsem ho, ale holt zdvořilost vodu nenahradí, takže zase odletěl. Přitom kdysi jich tu bývalo hodně – možná je to tím, že blízký rybníček je definitivně pryč – zaneslo ho bahno a pomalu vyschl.
Ale když jsem ještě jezdila k nám na chalupu do Krkonoš, hnízdil v budce na domě konipas horský, to je ten nažloutlý (jasně, vedle byly hned dva horské potoky a stále mokré louky:)). Vždy byla radost je pozorovat 🙂
Tedy Davide, jak se ti povedlo být s foťákem na správném místě ve správný čas? 🙂 Chodí k vám konipasové častěji? Tak či onak, povedla se ti moc pěkná reportáž! Je tam všechno – hezky podle tvých veršů:)))
Takže díky moc!
taky to nechápu, ale prohlížení výsledných obrázků mne vždycky potěší…tady se sešlo fotografické oko s nadáním být ve správnou dobu na správném místě 🙂 a já pak z bohatého archivu čerpám pozadí a spořiče do kompu, jaké hned tak někdo nemá, heč 🙂
Šel jsem na vycházku s foťákem, měl jsem jej zapnutý a zároveň jsem ho před sebou uviděl. Blýsknul jsem toho jednoho, chtěl jsem se rozejít směrem k němu a pak jsem zahlédl, že přilétá druhý a už to šlo ráz na ráz. 🙂
Je to výběr asi z celkového počtu 25-30 fotek, co jsem tam v té sérii nafotil.
Náhoda přeje připraveným 🙂
Správně – já včera byla líná vzít s sebou foťák a byla jsem vytrestána! Volavka na pět metrů ode mne a jak se naparovala, káně dokonale pózovalo s poštorenským kostelem za zády a pozór! ptačí drahokam ledňáček lovil na řece.
Děcka, noste nám ty foťáky s sebou! 🙂
P.s. dneska den jak malovaný, foťák nachystaný a co? a nic! Kromě volavky, schované za roštím v potoku.
No jo, někdo má den jako malovaný a někdo mlhu 😛 Já mám domácí vězení dokud zase nenajdu svůj ztracený hlásek – konipásek 🙂 Tak hledám!
To jsou moc krásné fotky a ty texty k tomu! No, dnes se mé oko potěšilo! A v lednu už se připravujeme na sčítání ptáků, už teď jim podstrojujeme koulemi se semínky a ořechy! 🙂
Taky jsem už dala koule, ale zájem je nulový. Ono u nás na vsi je pořád ještě pro ptáky po teplém podzimu bohatě prostřeno – zajímat se obvykle začnou až po novém roce, nebo když delší dobu leží sníh…
všichni naši domácí ptáčkové na koule kašlou 🙂 vlažný zájem se dostaví za mrazů, jinak bych si milé koule mohla sezobat sama. zato slunečnice a jiný volný zob, ten bychom mohli do krmítka sypat každý den 😀 mmch. krmítko je také od lokální autorky: https://www.fler.cz/shop/lavender/prodano/seskupeno?search=krm%C3%ADtko
Tedy Evo, to je moc krásné krmítko! Já mám jedno hezké tradiční dřevěné, doplněné praktickým velkokapacitním plastovým. Protože když přijde nouze na ptactvo, mohla bych do toho tradičního dosypávat dvakrát denně a běda, pokud bych třeba odjela! To plastové má prostě zásobník (je to tzv. gravitační krmítko:)) Akorát nefunguje ve velkém větru, protože rozhoupané vesele sype slunečnici všude kolem… 😛
U koulí záleží na složení. Byť na pohled vypadají stejně nebo skoro stejně, kupuju jen vyzkoušené v prodejně pro zvířátka.Ty nakoupené v marketech jsem si také mohla sezobat sama.
Jo, to je naprostá pravda.
Tyhle (co jsou v koulodržáku:)) mám z naší Zeleniny a ty vždycky ptáci jedli. Jiné ne, dokonce ani vypadající podobně. No, já je neochutnávám, tak se držím prodejce…
my taky, jen ty naše potvůrky pernaté chtějí sypané a koule si můžeme sezobat sami. možná bych je mohla nadrvit a rozsypat, pak by je jedli?
Já jsem četla, že tuk je pro ně v zime podstatný a ne každý druh dá tu slunečnici. A brouky nesypu 😛 Takže teď koule pro případné hladovějící (zatím se zdá, že nejsou), později slunečnice + koule až do konce března, v dubnu pak zase hlavně koule – hnízdící ptáci je žerou neuvěřitelnou rychlostí, zatímco o slunečnici už ten zájem není. Prý to pomáhá hmyzožravým ptákům v době, kdy je pro ně ještě hmyzu málo.
aha, tak toto jsem nevěděla – díky za info. zkusím vyměnit ty naše koule ( mám plný 5 kg kbelíček) s kamarádkou z práce, u nich v zahradě koule jdou na dračku. a pro náš pernatý tým si nechám poradit jiný druh.
To je taky faktor – složení pernatého týmu:))
Bezva fotky a dokumentace. Letos jsem sledovala konipase u nedalekého lesního rybníčku. Pozorovali jsme se navzájem.
Díky. 🙂
Konipasové bydlí celou sezonu s námi. Chodí kolem vody, třepetají ocásky a naparují se. Nejen konipasi ale i skorci, ti jsou docela hluční ale zato nás neopouštějí ani v zimě.
Maruško, skorce vůbec neznám! Ani z hor si je nepamatuju…
skorec vodní! pamatuji si je pochodovat po potoce, když jsem byla malá a bydleli jsme ve Sv. Janu pod Skalou 🙂
taky je tu máme..ráda je pozoruju, ale ani nevím proč,mne je nenapadlo vyfotit…
Nevyfotím, ale konipasové létají na mělčinu jezírka a s obrovským potěšením se tam koupou. Třepou ocáskem a vůbec vypadají nadšeně:)
Však se jim říká trasořitkové 😛 Ten pohled ti trochu závidím, ti ptáci prostě vypadají radostně 🙂 Naši převažující vrabci hlavně řvou a často se i rvou 😛
u nás sýkorky a spol. mají pítko/koupátko od Zlobivé kočky, velká radost je pozorovat ten rej 🙂