HOST DEDENÍKU – Klokanice: Kdo ještě bydlí ve stáji

Stáj je plná koní, to je jasné. Ale není to tu žádná monokultura. V naší stáji se v množství větším, než malém vyskytují ještě kočky a psi.

 

Psi patří svým páníčkům. Domácí jsou dva, další dva si přibíhají hrát od sousedů a proměnlivý počet je přivážen na více či méně pravidelné návštěvy. Každý nově příchozí se hladce zařadí do smečky a smečka se přelévá z jednoho kouta do druhého, ze dvora na kolbiště, z kolbiště na opracoviště, odtud na přilehlou louku nebo do řeky.

 

1 – Bertička

 

2 – Trhač Berta

 

Jako nepsího člověka mě fascinuje, že se to většinou obejde bez štěkání a vrčení. A jako by nově příchozí byli poučeni, že není dobré lézt do ohrady koním pod nohy. Domácí bohužel někdy podlehnou „pasteveckému“ pudu a snaží se pomáhat při odvádění koní z ohrad. Naštěstí i ti koně už jsou zvyklí.

 

3 – Kamarádi. Na velikosti nezáleží

4 – Když jsou závody, psi se smějí jen dívat

5 – Ale někteří si o přestávce zajdou k bufetu na jedno

 

Naopak kočkám patří maštal. Kvůli psům žijí spíš na půdách a střechách přístřešků, i své misky mají na střeše. Koťata jsou zřejmě poučena, že na zem se nesmí, dospělé kočky zjistily, že když neutíkají, psi je nechají na pokoji. Úplný ráj to tedy není, to nebudu lhát, ale výchovou se nakonec jakés takés příměří daří udržovat.

 

6 – Pro změnu parkur pro psy (povšimněte si párku v ruce)

7 – Kategorie „pes“, velikost nerozhoduje

8 – Koza Růžena

9 – Vodní příkop

10 – Boj zblízka

 

Před rokem jsem psala na spřáteleném webu, jak jsme museli přistoupit k hromadné kastraci. Narodily se nám tehdy tři vrhy a zůstaly. Kopíruji z Hadopasů, kam jsem nejdřív šla pro rady a pak se pochlubila hladkým průběhem akce:

 

11 – Tady sice kočky vypadají jako domácí, jak se tak vyhřívají v závětří přede dveřmi, ale kromě jednoho ochočeného kocoura na sebe nenechají sáhnout.

12 – Hlídací kocour

 

„Dnes jsme odchytili 7 koček, zbývající 3 se snad chytí do sklopců přes noc. Jsou to vesměs roční koťata, tak pomalu stála ve frontě 🙂

Teď čekají v přepravkách v klidné místnosti po dekou na zítra. Zítra nastupují dvě veterinářky a 4 studenti a bude se pokračovat.

V první vlně se nakonec chytlo 5 koček (2 březí) a 5 kocourů, všichni přečkali noc v přepravkách (ani jsem netušila, že je nás tam tolik majitelů koček) a po obědě šli pod nůž. Další noc trávili zase v přepravkách pod částečnou kontrolou. A v noci se ještě do zapomenutého nastraženého sklopce chytil největší kocour, už si myslel, že je klid.  Tak ráno také přišel o svou chloubu.

 

13 – Krmení

 

Bohužel nevyšel náš plán, že aspoň kočky zůstanou v přepravkách ještě další den a noc – byly ve stresu tak, že ani nepily, natož jedly, jedna se prorvala ven ze starší přepravky. Ale jsou na půdě na seně, mají tam vodu, žrádlo, psi za nimi nemůžou. Některé se večer přišly ukázat ke krmicímu místu na stříšce. Tak snad to zvládnou.

Nás se tady na tom podílelo hrozně moc – i finančně, i pomocí. A nakonec tu byly 3 veterinářky a jeden student, který to vlastně všechno organizoval, kočky v přepravkách kontroloval a na závěr myslel i na to, že se musí vydezinfikovat ty půjčené přepravky.

 

14 – Tak co bych ještě sežral…?

 

Sklopce jsme měli 3, takže to, čeho jsme se nejvíc báli, že chytíme jen pár z nich, se nevyplnilo.“

 

Někde jsem pak vyčetla, že kočičí populace na jednom místě obvykle nově příchozí nepřijme. Nevím, jak jinde, ale ta naše smečka s nastřiženými uchy se skutečně nerozrůstá. Mám z toho radost i po tom roce, jak si tam tak spokojeně žijí.

 

15 – Ohrada už se zelená

16 – Šimlové

 

Občas se to tak přihodí, že je většina lidí někde pryč na závodech – pak tu zavládne líný nedělní klid, koně popocházejí v ohradách, kočky se povalují na střeše, psi se tiše mordují pod tribunou a jediný zvuk civilizace je vlak projíždějící v dálce. Takhle to musí vypadat v ráji.

 

Dede: Milá Klokanice, připadá mi, že vidíme ráj ve velmi podobním tvaru 🙂 A fotky jsou úchvatné, takže si už umím představit ten tvůj:))

A co vy, milá čtenáři, jak by vypadal váš ráj? 🙂

 

 

Aktualizováno: 25.5.2022 — 08:59

22 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Koně se mi strašně líbí, ale mám respekt. Vlastně jsem nikdy neměla šanci se k nim přiblížit, když pominu poníky v ZOO parku.
    Psi mě odjakživa měli rádi, ostatně já je taky a oni to poznají. Po asi 8 letém soužití s kočkou Čerťou se už začínám považovat i za kočičího člověka a je pravda, že kočky, když mě vidí s Darkem, neutíkají, Darek je neřeší, ony jeho taky ne a obvykle se i nechají pohladit. A pomaloučku začínáme být dvoj kočičí. Sousedka přes ulici „nafasovala“ od svých sousedů mámu kočku i se 6 koťaty ( škoda slov). Nechala je vykastrovat, část udala po příbuzenstvu a máma s 3 „kousky“ jí zůstala. Kocourek a 2 kočičky. Všichni jsou černobílí, téměř k nerozeznání, jen jedna je bílá, fleky trošku černé, trošku mourek, ocásek černobíle pruhovaný s bílou špičkou. A protože má jako jediná růžový čumáček, jmenuje se Růžena. No a Růžena usoudila, že jí bude u nás dobře. Darek ji už neřeší, jinak „cizí“ kočky ve spolupráci s Čerťou hnal, už na sebe s Čertinou přestaly syčet a včera dokonce seděly svorně – sice každá na jednom konci – na venkovním parapetu u kuchyňského okna. Čerťu krmím doma, Růžu venku. Růža spinká přes den na pergole na houpačce nebo na židlích (mají polstry), občas spolu s Čerťou. Růža se strašně ráda mazlí, téměř se nám vrhá do náruče a mňouká a přede. Už se mi podařilo jí celkem bez problémů aplikovat spot proti blechám a klíšťatům, byla chudák jak jehelníček, teď je v pohodě. Strašně ráda by dovnitř, ale zatím nechci mít popraný kočky a z bytu kůlničku na dříví, nechávám tomu čas. Na noc asi chodí spát naproti do stodoly, mají tam seno a něco jako pelíšky. Tak uvidíme, jak se to vyvrbí na podzim a v zimě. Je teda fakt, že od té doby, co se objevila Růžena, chodí Čerťa spát k nám do postele, což nikdy před tím nedělala. To asi abychom věděli, že ONA je tady doma 😀 . Neboj Čerťo, pořád tady budeš doma.

    1. Alimo, to je kouzelné povídání! Růženka má obrovské štěstí, když ji dokonce i Čerťa jakž takž snáší. Ono u koček to jde málokdy přímočaře… v tom jsou psi takoví jednodušší:))
      Doufám, že nám sem budeš psát průběžně i nějaké ty kočičí aktuality, na hlavní téma nehleď, tady není diskuze nijak řízená 🙂

  2. Milá Klokanice, tenhle článek mi udělal upřímnou radost 🙂 Sice se od tebe vždy těším hlavně na koně, ale ta dnešní smečka různorodých spokojených zvířat člověk prostě pohladí. I s tou kozou! 😀
    Pokud jde o kočky, nemít my skvělé nové sousedy, mohla jsem řešit něco podobného.
    S domem zdědili starého kocoura, který chvíli po jejich příjezdu a začátku ochočování přišel o oko. I odvezli ho na veterinu, nechali ošetřit oko, či spíš důlek a při té narkóze rovnou přišel o kocourství (prý mu v té době mohlo být tak deset let) Vzápětí se za ním přistěhovala kočka, která dobře odhadla skvělé a soucitné domácí, a obdařila je čtyřmi koťaty. Samé holky to byly!
    Jedno kotě se sousedům podařilo udat, zbytek smečky postupně kastrovali. Nejhorší to bylo s mámou – ta byla ochotná se tam nažrat, hodit jim na krk děti, ale nechat si na sebe sáhnout? Ani omylem. Ale sousedi jsou kočičí lidé, takže to nakonec zvládli ještě dřív, než ta potvora přišla s další várkou koťat 🙂 Jiní kocouři přicházejí a odcházejí… Když si představím, v kolika koťatech bychom se tu koupali, pokud by tu byly čtyři plodné kočky v nejlepším věku s jedním stálým a mnoha procházejícími kocoury, je mi kapku mdlo. Takhle tu žijí spokojené kočky a ten kocour (Mikeš:)) je skoro kulatý a nejšťastnější za celý svůj život, i když je už jednoočko…Díky za dobré lidi 🙂

    1. To jsou příběhy, které člověka vždycky potěší. Snažím se teď na zahradě ochočit procházejícího kocoura, má něco s okem, tak bych mu ráda pomohla. Poté, co tu chodil kocour od sousedů s hnisajicima očima a oni ho tak nechali, jsem se zařekla, že na něco takového už se nechci nikdy dívat. Tak snad ho nalákám.

      1. Víš, nějak nechápu tu bezbřehou lidskou lhostejnost, s jakou nepečují o svá zvířata a nechávají je trpět.
        Na FB sleduju jeden koňský útulek (Gentle Giants Draft Horse Rescue) a když čtu, v jakém stavu k nim přicházejí zvířata, v jakém je kolikrát pošlou majitelé na jatka, aby jim nemuseli pomoct, člověk by brečel – nebo hůř, má chuť těm lidem oplatit stejným. Zarostlé ohlávky a řetězy v živém mase nejsou to nejhorší, co tam bývá. Jsou tam občas i dlouhá videa, kde ukazují, jak se snaží vyděšené vystresované koně znovu dostat do pohody, aby jim našli nový domov. A jak se jim to daří… Nebo také ne. Mají tam ohradu jen pro slepé koně a nevěřila bych, když vidím, že i taková se ve známém prostředí orientují a běhají!
        Když budeš mít chuť a čas, koukni tam… 🙂

  3. Tak by měl vypadat ráj. Souzním s ostatními a až budu jednou odcházet,budu usilovně myslet na ten ráj, že určitě přes duhový most nějak dolevituji na místo určení 🙂 Díky Klokanice,krásné !

  4. S kočkama se zadařilo, prima! Líbí se mi hříbě. Jako děti, chvíli nepostojí, pořád v pohybu! 🙂

    1. A pak najednou padnou, kobyla si stoupne nad hříbě a nehnutě hlídá, dokud se nevyspí.

      1. To musí být taky moc pěkný pohled 🙂 Četla jsem, že klisna chránící hříbě umí být opravdu velmi nebezpečná. Naštěstí nemám osobní zkušenost – kdysi „naše“ kobylka byla i s hříbětem opečovávaná tak, že se nemusela cítit ohrožená 🙂 A malý Paleček přesně takhle běhal a běhal… a zpočátku kosil lidi, které chtěl pozdravit. Chvilku trvalo, než se naučil chovat… no… přiměřeně:))

  5. Nádhera a potěšení jak povídání, tak fotky. Myslím, že kočky ke stájím neodbytně patří (přece jenom seno, sláma a futro lákají hlodavce). Ve stájích v Podolí, kde má teď Terka koně, jsou kočky opravdu opečovávané – mají své boudičky a pelíšky a veterinární ošetření, takže je radost na ně pohledět. Jsou zvyklé jak na koně tak na místní psy, též lidi jim nevadí a mnohé se dají s radostí pohladit a jsou krásné, jak už tak kočky bývají.

    Jinak ve stájích panuje Kačenka (mini jorkšírka), která každé ráno běží do sedlovny, jestli tam na ni už čeká Terčin Framík (BOM) – to je radosti, když tam je. Když není, tak se urazí a s nikým nemluví 🙂 . S dalšími psy se nesetkáváme, protože ti chodí až odpoledne.
    https://yga.rajce.idnes.cz/2021_Cerven_9_a_cervenec_1_-_ve_stajich_v_Podoli/

    A můj ráj jsou lesy, louky, rybníky, potůčky u nás doma – tam to znám (i když jsem i tam už několikrát zabloudila).
    https://yga.rajce.idnes.cz/2022_Kveten_10_-_Divocina_za_mestem/

    1. Náš služebně nejstarší pes je něco jako russel teriér, ten je zase závislý na házení míčku. Pořád nějaký nosí, a jak najde vhodnou oběť (tj. někoho neznalého), hodí mu míček k nohám a štěkne: „Člověče, házej!“ A znovu. A znovu. Když člověk nehodí, štěká. Naštěstí je celkem učenlivý, už ví, že já nehážu, tak na mě neštěká. Ale běda, kdybych se jednou slitovala 🙂

    2. Mně se líbí, že minijorka se těší na maliňáka a rozdíly ve velikosti neřeší.
      Podle mých zkušeností je takových malých pejsků moc málo…

        1. Copak to Ari je na tom stejně – ale chybí nám tu jiný druh malých pejsků než těch, co je majitelé nosí (řvoucí) v náruči, no…

  6. Velmi výmluvné fotky! A dobré, zvířata v pohybu se nefotí nejlíp.
    Jak se psi snesou mě vgždycky překvapovalo na zvířetnických Setkáních. Přijeli jsme někam, kde bylo už hafo psů, naše dámičky se vetkly mezi ně a byl klid, jen si hráli, kdo nechtěl, šel pryč.
    Kočky ve velkém množství s hromadou polomrtvých koťat jsou moje noční můra. Poo zkušenostech od babičky vím, že i opečovávaná kočka může mít jeden vrh za druhým a koťata jsou čím dál méně životaschopná, pokud jdou vrhy moc rychle. Takže je bezva, že jste to vyřešili!

    1. A k tomu pohled na tu malinkou maminu, čím dál tím strhanější, to bylo k nesnesení. Teď je to krásná spokojená smečka.
      Psí fotky jsou od mého zetě, abych se nechlubila cizím peřím 🙂

    2. Na zvířetnická setkání jsem si taky onehdy vzpomněla, jak se tam všichni cizí psi v pohodě proplétali mezi jim cizíma lidima a až na jeden incident v Podmitrově (Bertíček 😉 ) to byla naprostá pohoda. Navíc v Podmitrově byla ještě hospodářská zvířata.

      1. Jo, Nazgúlové si to vysloveně užívali a Berry taky (tolik lidí, na kterých se dalo něco vyžebrat!:))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN