Vyjdu z domu a slyším naštvané skřípání. Automaticky se rozhlédnu a rychle ho najdu. Špaččí tatík sedí na drátech, v zobáku má svačinu pro mláďata a vzteká se – před domem někdo je! Jak má přiletět k hnízdu, když tam někdo je?
Před domem máme starou jabloň. Když jsme před čtyřiadvaceti lety pozemek koupili, měla v šikmo rostlém kmeni velkou prasklinu, která jejíž dno už začínalo tlít. Strom jsme vyspravili takovým způsobem, že vznikla chráněná dutina. Té si pochopitelně všimli ptáci a začali v ní hnízdit.
Jabloň
Prakticky vždy to byly sýkorky koňadry – skoro bych řekla, že na tenhle byt měly dekret:)) Soužití s ptačími rodiči nikdy nebyl problém. Přímo kolem stromu moc často nechodíme a lidé na protější dřevěné terase ptákům nikdy nevadili – ani psi ne.
Letos je však situace jiná, protože dutinu osídlili špačci. Copak s paní špačkovou potíže nejsou. Když se vylepšilo počasí a začali jsme sedávat na terase, byla hodně opatrná, ale rychle zjistila, že od nás nebezpečí nehrozí. A taky děti měly hlad. Takže létá a krmí, ať je před domem takřka kdokoliv.
Tatík špaček otálí…
Tatík špaček je ale naprosto jiný případ. Vyšiluje, zbytečně tráví čas nadáváním na drátech nebo v úkrytu větví jabloně. Někdy úplně slyším, jak mláďata vřeští – máme hlad!!! A špaček okolkuje. Mezi tím tam pravidelně přilétá máma, krmí a občas vřískne na manžela: Neječ na těch drátech a krm! Já to všechno neutáhnu.
Snažíme se, aby měli špačci klid, ale co naděláme – terasa je hned vchodu do domu a tím prostě chodit musíme. Když tu byly na víkend děti, byl Patrick fascinován. Seděl na zahradním křesílku, na klíně knížku o ptácích a nehnutě sledoval špaččí drama. Moc se mu to líbilo! 🙂
…a otálí…
Pokud jde o mě, těším se, až špaččata konečně vyletí. Kromě toho, že si tímto způsobem vychováváme další nájezdníky na jakékoliv bobule, které vypěstujeme, je tu ten neurotický špaččí otec. Mohla bych ho ignorovat, ale nějak nemůžu – představa uhynulých mláďat je silnější. Takže mám tendenci plížit se ven a dovnitř domu jako zloděj, a pokud se zapomenu, a špaček nadává (jako špaček:)), mám špatné svědomí.
Takže jen doufám, že příště se opět nastěhují sýkorky… S těmi to prostě funguje:))
Ta šmouha u kmene je paní špačková, která krmí 🙂 Fotky jsou focené mobilem…
Každý celý den sledujeme ptacicvrkot okolo nás. A že je to hustý provoz. Nejenom že stále jejím, aby nemuseli riskovat nebezpečné situace, ale pítko funguje i jako koupelna. A oni se tam fakt jednotlivě střídají po jednom. A žádná tlačenice nebo hádky se nekonají. Vrabci, kosové,všechny druhy sýkorek, pěnkavy, brhlíci, drozdi. Na zobání chodí pravidelně strakapoud a už se z nás neplaši. Nejvíc čistotná je samice kosa. V tom strašlivém suchu to opravdu využívali. Dnes v noci a do nyní, hodně pršelo , takže zatím je v koupelně klid.
Alex! U vás pršelo? Tak to je bezva, třeba už to prašné zakletí, co u vás tak dlouho bylo, pomine…
Krmítko na balkoně funguje, ptáci mají mladé, takže si u nás rádi zobnou. Pořád vidím sýkorky – koňadry a modřinky, kromě nich manželé Zvonkovi a občas kolega Stehlík (Franta měl v práci kolegu Stehlíka, takže od té doby…).
Loni mi sem lítala celá sýkorčí rodina, mladí seděli na krmítku a ječeli, ať je rodiče krmí 🙂
Kolega Stehlík 😀 To mi trochu připomíná včerejší článek:))
Taky ještě krmím, ale už mi končí slunečnice, dokupovat nebudu. My jsme tu Pořád ještě žírný kraj a naše zahrada je bohatá na spoustu věcí sama o sobě.
Ale kvůli Patrickovi jsem koupila tu knihu o celoročním krmení ptáků – a tam vysvětlují, proč se má krmit a jak. Tak vím, že slunečnicí nic nezkazím. Ale taky vím, že moučné červy jim kupovat nebudu 😛 Na to je tu opravdu ten venkov 🙂
Pozorování ptačího života na zahradě je bezvadná zábava! Pořád sypu slunečnici do krmítka, někdy v únoru jsme optimisticky koupili druhý 40kilový pytel, ale jakmile se udělalo teplo, mnoho zimních strávníků, hlavně sýkorky, se přesunulo do lesů, luk a strání a asi půlka pytle zbyla. Ale stále dosypávám a vypadá to, že do další sezóny nezbyde ni zrnko. Lítají k nám hýlové (ano, vždy v páru), zvonci, strakapoud – mizera, který vykloval díry do střechy na krmítku, na zemi paběrkují kosové, hrdličky a holubi. Sem tam nějaká sýkora přiletí jenom za deště. Už jsem zapochybovala, jestli dělám dobře, když stále sypu, jestli opeřenci nezleniví – a tak ráda vidím, že zdaleka nejsem sama! 🙂
mají mladé,taky krmím..když přiletěj pomačkané sýkorčí matky, tak vědí,že se u mě nafutrujou slunečnicí…
Milá Hančo, pokud jde o nezimní krmení, tak viz výše 🙂
Máte tam moc hezkou ptačí společnost!
Na slunečnici v krmítku nám trvale chodí stehlíci. Mám je ráda, jsou krásně barevní. Ovšem musí se mít na pozoru, Adélu jsem viděla sundat vlaštovku v letu, když ptíca nabrala vodu v jezírku a zase stoupala. Vlaštovka byla bleskově odebrána a vypuštěna, ale bezpečné to u nás není…
Takhle sebrala před lety sousedovic kočka naši „oprsklou“ jiřičku. Po několik let, jaro co jaro, zkoušela zahnízdit u nás doma:)) Vždycky vlétla do ložnice nebo do kuchyně (okna ve štítu domu), v poklidu si sedla na garnýž a začala plánovat, kde tedy bude hnízdo. Žádný zmatek, strach, poplašené poletování. Vždycky mě rozesmála a měla jsem co dělat, abych ji přiměla odlétnout. No a další rok nepřiletěla. Bavila jsem se později se sousedkou a ona mi s údivem řekla, že se k nim snažila nastěhovat jiřička, ale že jí sejmula kočka dřív, než ji stačila vyhodit ven. Inu, nerespektovat predátory se nevyplácí.
jsi mi jiřičkami připomněla ty moje, co jsem ještě odchovala za manželství… kdysi jsem o nich taky psala článek..
Naše kočky tráví nejvíc času na hlubokém parapetu a pozorují ptáčky. Ptáci jsou pěkně oprsklí neb si klidně sednou před kočky na římsu nebo na rýnu a koček si vůbec nevšímají. Už dávno přišli na to, že kočky nemůžou ven atak jim pořádají rejdy přímo po nosem. Kočky se někdy i leknou jak jim před čenichem někdo profrčí. 🙂 Ráda pozoruji osídlení rybníka,sem tam se tam objeví i nějací exoti. Stálým obyvatelem se staly volavky,jsou tam asi dva páry,každý na jedné straně anebo je to rodinka. Taky přiletěli racci,pozorovala jsem boj o území, vyhrály volavky a pak pyšně obsadily vršky bříz a dvě vatovaly dole na kamenech. Racci ječeli a ječeli a nakonec odlétli.
Poslouchej, ti ptáci, co ignorují kočky za sklem – reagují na tebe nebo tě berou stejně? Ti naši tady jsou pořád tak plaší, že stačí prudší pohyb za oknem a ptáci na tak 3 metry vzdáleném krmítku udělají frnk a uletí. A to jim nic neděláme! 🙂
U rybníka musí být krásně… taky jsem chodila u nás k Zátlukám, než to tam kolem vykáceli a zplanýrovali tak, že zůstala vlastně jen hlavní cesta a pěšina kolem rybníka v podstatě zmizela.
Jinak když vidím volavky, je mi naprosto jasné, že ptáci pocházejí z dinosaurů:)) To ten jejich pohled! 😀
Máš pravdu, volavky mají opravdu divný pohled. Jsou to takoví ponuří ptáci u nás jsou hodně plaché, jen se podívám z okna a už odletí.
Nafotila jsem jakousi volavčí ságu. U nás nejsou, takže když jsem ji potkala na lesním rybníku Babí doly, byla jsem překvapená. Mají takové žluté oko, proto ten divný, dinosauři pohled .
a já furt, co mi je na nich divnýho..a máš pravdu, čučí jak ještěr…
Kde konkrétně kdo hnízdí nevím, asi určitě (mimo jiné) v sousedově zarostlé zahradě zvaná džungle – ráj pro ptáky všeho druhu a bohužel i pro kočky. Ale ty tam spíš chodí na čumendu, alespoň Čerťa nosí domů, teda na dvůr, jen myši.
Ale pořád máme v provozu krmítko se slunečnicí. Naučili se tam chodit manželé Hýlovi, asi taky někde poblíž hnízdí. Pan Hýl je krásně vybarvenej, sedí na kraji krmítka a slupky vrší vedle, samička je méně nápadná, ale sed í na druhém konci nebo přímo v krmítku a dělá stejný nepořádek. Jsou lepší než televize – ČT rozhodně 😀
Jé, Alimo, fakt máš hýly? Ti jsou moc krásní a sem tam u mě bývají v zimě. Normálně je u mě ptačí společnost velmi obyčejná – v zásadě jen hodně vrabců a sýkorek, teď jiřičky, špačci, kosáci, hrdličky (to je fakt pták Noh, když se jednomu vykálí na auto! 😛 ) a začal se objevovat pár holubů doupňáků. Jo a občas přiletí strakapoud – z něj mám radost 🙂 Občas straky – z těch ji mám méně, protože jsou přece jen hrozba pro ty malé. Z ostatních krmítkových hostů nevidím nikoho, asi bydlí za humny v lese 🙂
u nás jsou trvale na bytě dvě rodinky rehků, vrací se každé jaro 🙂 jedna rodinka využívá stabilně roh pod střechou mezi zastřešeným průchodem a domem, kde původní majitelé nedokončili podbití 😀 tak už ho zkrátka dokončovat nebudeme, ať Panu a Paní Rehkovým nekazíme vchod do bytu 🙂 ukecanejšího ptáčka jsem snad nepotkala – celý den poletuje a píská na celé kolo. minulou sobotu měli schůzi s Eddiem: kocour na rantlu bazénu, rehek tak metr od něj stojí na dlažbě a vykládá nějaké ptačí rozumy…no, nic nebylo, u nás se neloví 🙂 a ptáci to vědí, proto k nám létají na zob, vykoupat se do misky s vodou, klábosit na ibišek. skoro mám dojem, že mají z našich koček legraci.
Evo, to je nádhera! Nejen rehkovi, ale i vaše kočky a vůbec 🙂
U nás jsou ptáci spokojení, protože kočky sem jdou jen zřídka a ještě si musejí dávat pozor na větší příšeru (psy:)) Hned v sousedních dvou zahradách je zakočkováno a zajatci se neberou. U nás je ale spousta keřů, živých plotů a hustých stromů. Ptačí jekot (hlavně vrabci 😛 ) se přesouvá – na zimu jsou ve velkém a hustém stříbrném smrku, pak jsou do velkých přerostlých muchovníků, aby všichni skončili v červeném javoru, jehož kulovitá koruna se spoustou listí je naprosto neprůhledná. Popravdě s nadcházejícím podzimem je ten strom už obvykle tak po… pokálený, že na něj občas vezmu hadici a za řevu naštvaného ptactva ho pořádně opláchnu 😛
Dede, teď jsem se fakt zasmála nahlas při té představě, jak se pod pršící vodou vznese hejno namíchnutých opeřenců.. aby Ti zakroužilo na hlavou a potom se zase sneslo zpátky na osprchovaný strom 😀
Představu máš správnou – a namíchnutí opeřenci jsou navíc hrozně hluční:)))
To se ti na auto ještě nezneuctila volavka !
Máme taky, chodí na slunečnici. Nejen ti i dlask a hlavně manželé pěnkavovi. Pan pěnkava je taky krásně vybarvený a paní je jen nevýrazná.
Pěnkavy byly na chatě u babičky – máš pravdu, pan pěnkava je elegán 🙂 U nás se mihnou jen v zimě, škoda
Brzy jsem odklikla- na balkoně se mi vzteká skorec. Chodí po zábradlí, klove do něj a občas do okna a řve. Nevím kde mají hnízdo, na balkoně ne protože hnízdí na břehu. Ale pod balkonem jsou často kačeny a černý čáp a asi ho rozčilují. Také nadává jako špaček i když je skorec. 🙂
Tak tohle už zní jako z pohádky – Patrick by byl nadšen 🙂 (má teď ptačí a borovicové období:))
Černé čápy jsem také vídala u nás na horách a popravdě poprvé, když jsem ho zastihla na zemi a on vzlétl, mě pěkně vyděsil – ono je to pořádné ptačisko! 🙂
Skorce znám jen z knížek. To ta vaše voda všude kolem… 🙂
Měla jsem přichystanou zeminu na rajčata, protože nemám zeleninovou zahrádku- tak v pytlích. Sázím vždycky jedenáct rajčat u jedné strany baráku. Letos jich je jen deset. V jednom pytli se zeminou si udělala hnízdo paní konipasová a snesla tam šest vajíček. Teď už tam má vyseděná mláďátka a je tam šest otevřených zobáčků místo jedné sazenice rajčat
Maruško! Ty budeš letos sklízet konipasy – kdo tohle má? 🙂 Pravda, rajčata se dají sníst, ale konipasi jsou pohlední ptáčci a je na ně moc hezký pohled, když poskakují kolem. My je tu máme jen zřídkakdy, což mě mrzí – mám je ráda. Na horách nám pravidelně hnízdil konipas horský – ten je víc do žluta 🙂
máme bílé i ty do žluta ani nebudu vyjmenovávat co tady všechno máme. To opravdu ta voda kolem a roští. Jen pstruzi tu nejsou. Rybáři mají po žížalkách /a to jsem ráda/
to je krásné 🙂