Když jsem byla v úterý v Hradci u doktorky, zastavila jsem v jedné skvělé pekárně. Vždycky to tam nesmírně svůdně voní právě pečenými dobrotami a já mám obvykle zážitek jen z toho, že do toho krámu vlezu. Tentokrát jsem se rozmazlila dvěma dokřupava vypečenými špaldovými houskami.
Cestou domů dokázaly provonět i auto a já jsem mlsně přemýšlela, s čím si je dám. Byť se nabízelo možností víc, nakonec jsem nepřekvapivě zůstala u klasiky: namazala jsem je máslem a… udělala jsem si k nim kakao. To už překvapivé bylo – věřili byste, že posledních spoustu let mě nikdy nenapadlo si kakao udělat? Inu, když si člověk snaží hlídat kalorie, sladké nápoje vypadnou z jídelníčku jako první.
Když jsem byla malá, pila jsem sladkých nápojů spoustu – a nic z toho nebyly kupované limonády, ty byly jen relativně sváteční záležitostí třeba na výletech. Ráno slazený čaj s citronem nebo kakao, přes den voda se sirupem – nebo čistá voda, samozřejmě. Nějak si nepamatuju, že by se někdo nad nápoji coby zdroji kalorií pozastavoval. Když jsem byla o něco starší, objevila jsem meltu – s mlékem to bylo moc dobré, jen trochu pracnější na přípravu. Nakonec (nevím kdy) se v obchodech objevilo Caro – kávovinová směs. A to byla teprve dobrota! Vůbec, když k tomu bylo čerstvé pečivo.
Dnes piju hlavně čistou vodu a zase vodu, pokud jsem doma, pak se rozmazluju vodou bublinkovou – můj soda stream se nezastaví. Mým denním slazeným nápojem zůstala káva už jen proto, že bez mléka a cukru ji můj žaludek odmítá. A jak se říká, bez kafe jsem buď k ničemu nebo nebezpečná svému okolí:)) Čajů za obvyklých okolností moc nepiju a pokud ano, snažím se je pít „holé“ 🙂
Výjimkou je doba, kdy jsem nemocná a nastupují bylinkové čaje obvykle poctivě vyfutrované nastrouhaným zázvorem. Ty piju vždy a citronem a medem, nebo s některým ze svých bylinkových sirupů. Asi nejvíc mi chutná bezový a mátovo-meduňkový. Navíc si kalorie omlouvám jejich léčivostí 🙂
Je vám tedy jasné, že moje „ách“ nad špaldovou houskou s máslem a kakaem odpovídá nadšení, jaké jiní mívají z hříšně dobrých dortů a kafem se šlehačkou:))
Poznámka: Melta mě kdysi zachraňovala, když jsme na horách dostávali „nadrobeno do mléka“. Rozhodně jsem mnohem radši jedla chleba nebo rohlík zvlášť, ale horská babička to považovala za správnou snídani nebo večeři, takže jsme obvykle obdrželi puclák s touto… směsí. V zásadě platilo, že pokud byl do tekutiny droben chléb a ne rohlíky, byla jsem schopná to sníst jen v případě, že onou tekutinou byla melta. Pokud byly nadrobené rohlíky, zvládla jsem to s mlékem, kakaem i s meltou (s tou to bylo opět… no… nejjedlejší:)) Jenže u nás na horách, kde bylo všude strašně daleko, bývaly rohlíky luxusní zboží – chleba přece jen vydržel i při střídmějším nakupování.
A tak se dnes ptám – máte rádi kakao? Nebo některou z kávovinových směsí? Patří tyhle nápoje do vaší běžné nápojové nabídky nebo jsou spíš sváteční?
Pamatujete někdo pokrm zvaný „nadrobeno do mléka/ kafe“?
Mám ráda kakao a taky se mi ztratilo. Od minulých Vánoc přežívám bez kakaa, musím doplnit zásobu ale nevím,které z prodávaných pořídit, nechci žádnou náhražku.Jak doplním ,hned si ho udělám. Mám na kakao chuť asi tak jednou do roka a teď po článku si budu chuť šetřit až do realizace. 🙂
Jenny, doufám, že nějaké dobré brzy ulovíš a vychutnáš si tu nostalgicky hříšně dobrou chuť:))
Kakao jsme v dětství pili, hlavně v zimě na chatě pro zahřátí. Pamatuji se – jak už tu bylo zmíněno – tu přípravu, kdy jsem si s bratrem každý ve svém hrnku míchali lžíci kakaa se lžičkou cukru, pak trochu mléka a zase míchali až se vše rozpustilo na kašičku. Tu maminka zalila horkým mlékem, které mezitím uvařila. Že by maminka dělala brďol pro všechny a pak rozlévala do hrnků si nevybavuji. Občas jsme si to hrnku namáčeli starší rohlík, ale jen rychle, protože drobky v hrnku jsem také ráda neměla.
Už vdaná jsem si začala kupovat sáčky instantního kakaa. Veliká krabice sáčků byl jeden z žádaných dárků, který jsem vozila mamince do Prahy. Ona si prášek zalévala mlékem, já vodou, myslím, že ve směsi už je trochu sušeného mléka a s dalším mlékem mi to bylo moc syté. Nikdy jsem ho ale nepila k snídani, nejvíc v zimě po návratu „z mrazu“ – tedy jako v dětství pro zahřátí. Byla to rychlovka, stačilo ohřát vodu. I tady jsem si sáčky tohoto „kakaa“ pár let pravidelně kupovala, ale postupně přestala. Jen v chladném počasí si občas ještě koupím menší balení, právě kdybych se chtěla zahřát.
Jinak, jak asi známo Am. milují máčení jejich „donuts“ do kafe. Odpovídá tomu jeden ze zdejších nejznámější řetězců „Dunkin’Donuts“. Mně docela chutná namočit si by uplně nejjobyčejnější a starší ráno do kafe (zbylé v krabici, když manžel koupí rovnou celý tucet). Ale Am. si máčí i různě pocukrované, polité polevami atd. (manžel tedy ne, on také jen ty obyč.) Tak k tomu jsem se tady zatím nepropracovala.
Dole je zmínka o Cantucci, ty mám moc ráda, ale nemáčím si je ani do kafe, ani do červeného vína (ano tak je to správně „po italsku“), ale chroupu je jen tak samotné. Myslím, že jsem kdysi napsala recept na Zv. jen už nevím kdy. Recept mám ho od italské maminky mojí kamarádky, u které jsem je prvně chutnala a byla jsem jimi nadšená, Jeden čas jsem si je pak pekla často. Hm, je zase upeču. Tady je recept, kdybyste si je chtěla některá zkusit upéci. Počet kolik jich z toho množství je už si nepamatuji, ale je jich dost. Navíc, jak jsou 2x pečené, jsou tvrdé, suché, takže dlouho vydrží a nekazí se. Správně mají být sekané mandle, ale je to dobré i s ořechy, ty jsou navíc trochu měkkčí pro kousání „na sucho“ 🙂
Cantucci (2x pečené tvrdé italské sušenky)
250 gr mouky
150 gr cukru
špetka soli
3 vejce
lžička prášku do pečiva
200 gr. hrubě sekaných ořechů (neloupané mandle, vlašské)
První 4 přísady zpracovat v těsto, pak přidat sekané mandle, ořechy – vznikne tušší těsto.
Rozdělit na 4 díly. Každý díl vyválet asi na 30cm (budou dost tenké). Pruhy se dají na plech a tam mírně zplacatí.
Péci v předehřáté troubě (180) asi 20 do mírně růžova.
Vyndáme a necháme mírně schladit (jinak se budou při krájení lámat). Dlouhým zubatým nožem cantucci podélně nakrájíme (jako veku na chlebíčky) asi na 2cm proužky. Ty řezem nahoru hustě poklademe znovu na plech a pečeme dalších asi 25 minut.
Maričko, ten recept se mi líbí, i když je s ním celkem práce 🙂 Ale znám to a vím, že to stojí za to:))
To už je hodně dávno, co jsem naposledy pila kakao!
V dětství to byla u nás součást nedělní snídaně, ve všední den jsme pili bílou kávu. Ale když jsem vylétla z hnízda, přešla jsem na čaj ( ráno, v poledne, večer, černý, zelený, ovocný i bylinkový) a toho se držím dodnes. Čaje prokládám kávou s mlékem bez cukru a jednou za čas si dám kávu vídeňskou.
Našim dětem jsem kakao vařila, ale časem jsme přešli na Granko, ráno to bylo prostě rychlejší. Vnoučata snídají buď musli zalité mlékem, čaj nebo mléko s medem. Kakao jsem jim jednou zkušebně uvařila, ale velký dojem na ně nezanechalo. A tak kakao u nás používáme jen do moučníků.
Nadrobené něco v nápoji mě naštěstí nikdo nenutil jíst (bývala jsem velmi sveřepá, pokud jsem se rozhodla, že něco nejím), ale pamatuji si, že babička si máčela rohlík v bílé kávě nebo meltě. Moc chutné mi to nepřipadalo, zvlášť v kombinaci se škraloupem! D)
😀 Pamatuju se, že pro měl ten škraloup už jen nevinnou „třešničkou“ – v rámci celého toho jídla se ztratil:))
Promiňte OT – k dnešnímu datu:
http://www.vhu.cz/70-vyroci-americkeho-naletu-na-prahu-25-brezna-1945/
V článku je zmínka i o továrně Marconi. Ale tam se nevyráběly jen rozhlasové přijímače.
Tam vyvíjeli za války betatron pro německý jaderný výzkum.
Když to zjistily tajné služby, požádali spojenci vedení firmy Marconi o souhlas s bombardováním (!). Souhlas samozřejmě dostali a bomby zasáhly cíl. Přístroj však vylétl oknem a téměř bez poškození zůstal ležet na trávníku až do konce války. Po příjezdu Rudé armády okamžitě zmizel východním směrem…
(To jsme se učili ve škole :-))
Tak já určitě ne 🙂 Slyším o tom poprvé.
To a jiné zajímavé věci nám vyprávěl jeden pedagog na ČVUT. Pracoval u firmy Marconi, i když na betatronu zrovna ne.
O tom přístroji slyším poprvé, ale máma ten nálet zažila. První bomby padaly, když byla ještě na schodech do krytu. Nikdy dříve ani potom se už tak nebála. V domě byla vysklená všechna okna a prasklá zeď mezi byty. Prostě bydlet se tam nedalo. Podobně dopadl domov táty, tam to vzalo porcelánový servis a naskladalo ho pod vanu. Prý se rozbil jen 1 hrneček. Táta v té době byl nasazen na kopání zákopů u Ostravy. Bylo mu 17 let. Určitě by oba prožívali to bombardování na Ukrajině. No, někdy je asi dobře, když nějakou katastrofu už nemohou vidět.
Mam o tom docela slusnou domumentaci…
Zcela OT, moc se omlouvám, ale znáte nebo si některá pamatujete Evu Kostolányiovou? Onehdy jsem se na netu koukala na ten seriál s Klárou Melíškovou a na konci hrála jedna písnička od EK, tahle: https://www.youtube.com/watch?v=g3AZFaeRxCE&ab_channel=JosefAlzheimer
Ona hrozně brzo zemřela, snad jí nebylo ani 33, ale z dětství si ji pamatuju dobře, měla jsem ji ráda.
Zpivala s Dočkom..Halo sem…halo tam… mama tu pisnicku mela moc rada…
A ještě k tomu drobení – to milovali stařeček (dva zuby) a mamka! To bylo taky poslední jídlo, které u nás jedla…
I nám se snažila, co by děckam, dávat drobený do mlíka. Já z toho vyjedla jen to mlíko, chleba ostal. Tak s tím přestala a radši namazala chleba sádlem – ten mi nezůstal nikdy. 🙂
🙂 pro mě to byl chleba s máslem 🙂
Ty nemáš ráda opečené kostičky chleba do česnečky?
Nezačíná se to tady kapku rozhazovat? Před chvílí jsem Ti psala odpověď a někam se ztratila.
já (my) jo. Dělám do zásoby opečené kostičky chleba i ze zatvrdlých housek. Někdy se stane, že nakoupím víc než se spotřebuje protože to mám do obchodu 8 km a nenakupuji každý den. Něco odložím do mrazáku no a když zbyde tak opeču nebo to jistí strouhanka.
No ano, kakao patří k dětství a mládí. Vzpomínám, že mamka ho poctivě každé ráno vařila (kór v zimě) ještě v době, kdy jsem byla vdaná, abysme do práce nešli nalačno. 🙂
Jinak já Terce vařila snad do pěti roků – vždy nad ránem mne vzbudila upřeným zíráním, já rychle uvařila kakao do flašky, vrazila jí do ruky a zapadla do peří. Ta tak dlouho, až jsem jednou u toho omdlela a vychrstla ho na čertvě vymalovanou stěnu v obýváku.
A ještě taková vzpomínka: po převratu naše Danuška se švagrem odjela na autobusový zájezd po francouzských vinicích. A každé ráno při snídani celý zájezd jako jeden muž při dotazu (rukama nohama), co si dají na pití, pronesl „Kakao!“ „Pořád mně bylo divné, že při tom kroutí hlavou a posměšně se usmívají. Nakonec to došlo tak daleko, že už se neptali, ale zrovna s potutelným úsměvem říkají „Kakaó!“ Až doma mně řekli děcka, že tam se tomu říká Šokolad“ 🙂 🙂
Dělávám si kakao, ale svátečně. A k tomu chleba s máslem, nebo rohlík. Častěji si dám mléko, zvláště když je čerstvě, nadojené. Caro používám, když se mi zvýší tlak, tak místo kávy. Kafe piju černé a bez cukru, stejně i všechny čaje včetně bylinných. Do našeho covidu jsem pila vodu se sirupem. V nemocnici jenom vodu a tak jsem si na ni zvykla. Bereme kohoutovku, ale máme filtrační konvici. Bacouši jsou stejní prevíti jako virouši.
dělám si van Houten cacao s horkým mlíkem, jen ho musím rozmíchat na kašičku se lžící vřelý vody, aby v kakau nebyly hrudky…není sladký a je moc dobrý..a k tomu křupavý slaný rohlíky s máslem a jako to čuně,si je do toho kakaa máčím…
ale větší prasátko byla sestřenka, ta mívala od tatínka jahodový Benco z Tuzexu a dělal si ho do horkýho mlíka..chápeš to? Horkej jahodovej koktejl? No,složení už zkoumat nemůžu,ale chemická laboratoř s jahodovou příchutí to byla..teda mě to tak smrdělo…
kávovinová směs..no,meltu ano..jinak moc ne…vždyť mám Kávoviny přímo ve městě a když je před deštěm, tak jsou tím provoněný celý Perníkovice….
Sharko, to s Pardubicemi a kávovinou jsem nevěděla 🙂
Jinak tyhle jako ovocné nápoje si pamatuju (banánový a jahodový?), ale nikdy mě to neoslovilo – já byla kakaová:))
jj, banánové a jahodové Benco…brrrr
Banánové Benco se nesypalo do mléka, to se dlabalo lžičkou z piksly 🙂
Bylo to podobné jako s Vitacitem – neznám nikoho, kdo by z toho dělal nápoj. Ale odřené jazyky jsme měli všichni 🙂
Snaha socialistického plánovaného hospodářství o napodobení západních produktů byla neutuchající. Víte, proč se Pigi čaj tak jmenuje?
Ale to snad ne! No, nejspíš ano 🙂 To měli Angličani z konkurence radost nebo srandu? 😀
Jsem o tom přesvědčená, že to je paskvil PG tips. Kdysi jsem to trochu zkoumala, všechny ty eidamy, blaťácká zlata, nivy atd. Dokonce jsem napsala do Jemči, jestli o tom názvu něco vědí – neodpověděli. Nemám pro ten název jiné vysvětlení než kreativitu tehdejšího propagačního oddělení 🙂
Sharko, kam se hrabeš na tu Habeš! Nejlepší pochoutka k namáčení do kaka byl rohlík s játrovou paštikou! Pubertální vnučka projevila při vyprávění značnou skepsi, tak jsme to promptně vyzkoušely a uznala, že to má hodně do sebe.
Chutnalo stejně jako v dětství, jen už svačinka nebyla okořeněna obvyklou tatínkovou poznámkou k mamince „co z toho roste za vepříka, podívej se na to, co to zas u té knížky jí.“.
Batýsku, tak to je docela zvláštní kombinace, ale pokud ti ji vnučka schválila… 😀
Tvůj tatínek by si s mým rozuměl – taky jsem pravidelně četla u jídla:))
Pokud doma děláme kakao, tak jen bez cukru. Vyzkoušejte, je to překvapivě dobré. Vynikne chuť toho kakaa. Taky jde udělat kakao bez kakaa, z karobu, zkuste to.
Kávu ani čaj nesladím, sladké nápoje vlastně vůbec nepiju (a naučila jsem to i děti), kromě výjimky, kdy mám tak jednou za dva-tři roky chuť na kolu. Tak si jednu malou koupím a zas mám na pár let klid. Taky je dobrá na různé ty žaludeční obtíže.
P.S. Z popisu toho nadrobeného chleba se mi udělalo fakt zle. Já to tady čtu vždycky po ránu, na zahájení dne. Tohle jsem musela ale rychle zavřít, fakt to nebylo ono. Stejně tak už bohužel nečtu (ač jistě zajímavé a krásné) články o netopýrech, mně se u toho čtení o červech fakt vždycky navalí.
Aido, kakao bez cukru zkusím. U mě je problém, že musím mléko bez laktózy a to samo o sobě není dobré. Občas, když pro děti koupím čerstvé mléko z Dubence (to není 3,5% tuku, to je aspoň osm:)), s chutí se napiju… maličko, ale užiju si to (a pak musím laktázu, nebo jak se ty tabletky jmenujou:)) Ale stojí to za to. Ale obecně se mléčným nápojům vyhýbám, kvůli kaloriím, samozřejmě. Jinak je mám ráda, i s těmi svými omezeními.
Kakao je lahůdka a nejlepší holandské, které musím přelít přes sítko, protože ho prostě neumím dodnes rozpustit bez hrudeček. V hrníčku po něm zbyde trochu hnědé sedlinky (zbožňuji jej i na krupici ).
Caro miluje manžel, který do té doby v sobotu neděli vařil hrnec melty.
Meltu s mlékem dávala maminka malým králíčkům, když bylo parné léto .
A já, kromě svátečního kakajíčka jsem kafař žbluňkavý. Kafe bez cukru, někdy s mléčkem jinak bez, a vodu. Nejraděj tu naši ze studny – nechlórovanou a orosenou, prosím
zkus malou šlehací metličku ( tu nerezovou ) a nejdřív rozšlehat v troše mléka, až pak dolít zbytek. ony se vyrábějí i úplně mrňavé.
píšu výše, lžice horký vody….a hrudky nebudou…
Ta melta pro králíčky… nejasně si pamatuju, že se skutečně používala pro zvířata jako… ne snad lék, ale podpůrný prostředek k něčemu. je to už strašně dávno, co jsem to slyšela, tak už nevím.
Jinak naši vodu taky miluju, byť je to voda vesnická, chlorovaná – je z artézského vrtu a má kvalitu vody kojenecké. Mňam! Voda z naší studny je bohužel nepitná – obrovská pole na svahu nad námi dávají odpověď 🙁
Melta byla určena králičím samičkám, aby měly dostatek mléka pro malé králíčky. Nebo obecně pro králíky, kteří byli odkázáni na suchou stravu (dávala se i voda), králíci mají meltu rádi.
No tedy! 🙂 Díky Alčo, to si budu pamatovat 🙂
Nejprve smíchat kakao s pískovým cukrem, pak trochu mlíka a rozmíchat na kašičku. Až se vaří zbývající mlíko, přelít kašičku a míchat a míchat a povařit! Je to crcání, ale bez hrudek a úplně nejvíc mňam.
Děkuji za dobré rady, vyzkouším. To víte, já jsem takové životní potrhlo.
Dede, my máme štěstí, že z polí kolem jsou obří zahradní parcely, kde nikdo nic nechemikuje, a náš pramen pod domem vlastně sbírá vodu z vyvýšeninky, kde my máme velikou zahradu, trávu a pár stromů.
Jo, to je klika 🙂
Jó, když je dobrá studniční voda, tak to je ňamka.
Kakao jsem pila jako malá holka. Teď mi ani nenapadne si ho uvařit.
Můj vnouček má k snídani rád takové ty cereální kuličky NESQUIK s kakaem zalité mlékem.
Ale teď už pomalu přechází na chléb s máslem.
Kafe si sladím, jinak by mi nechutnalo.
Ale přešla jsem na med. Zkuste to, není to špatné.
Proč ne, Míšo. Kvůli žaludku si dávám do kafe mléko, ale když piji černé, nasypu do něj přiměřeně skořici. Získám tím dojem, že je káva oslazená. Ono se v kávě snese leccos, tak možná někdy vyzkouším.
já sypu od Sonnentoru Aladinovo koření do kafe..je skvělý….
Míšo, kafe s medem jsem zkusila a je to fakt dobré! 🙂 Jen se mi hůř dávkuje…
Kakao u nás bývalo víkendová záležitost, taky na táborech jsme ho měli většinou v neděli. Sama pro sebe jsem si ho už léta neudělala. Já jsem v práci pila ráno černou kávu a přes den ovocný čaj neslazený. Doma piju ráno Caro s půl lžičkou cukru a trochou mléka a přes den ovocný čaj a dvě hořké kávy bez mléka.
Meltu vařenou mám moc ráda, jen se mi s tím nechce crcat, ale když jsem ji dělala, ať už na táboře, nebo doma dětem, vždycky měla úspěch.
Nadrobeno znám a jen při pomyšlení se mi dělá nedobře
Nadrobeno jsem jedla hlavně proto, že jsem byla poslušné dítě vychované jíst, co se mu dalo – a tohle aspoň nebyl špenát 😀 Ale stálo to opravdu hodně přemáhání, občas jsem měla chuť zvolat: ale babi, já zuby mám! 😀
Jako dítko jsem pila Granko a posléze se objevilo Granko banánové(to bylo achach, protože u nás nic takového nebylo, zato v Maďarsku na dovolené se dalo koupit ocucené mléko v láhvi- tuším, že karamelové a čokoládové). Babička vařila Meltu, tu jsem u ní pila- doma ne, doma bylo kakao a Melta byla divná- a časem se objevila tuším Vitakáva. Jinak někdy oslazený čaj a přes den voda se sirupem, limča jen při oslavách.
Dneska piju ráno lehounce oslazený černý čaj s citrónem a tam cukr končí. tři kávy denně s mlékem bez cukru, bylinkové čaje bez cukru, v práci neperlivá Magnesia nebo Mattonka (podle toho, co místní obchod zrovna má). Měli jsme něco jako sodastream, ale od té doby, co vybuchl Kačce v rukou a láhev proletěla domem a udělala důlek ve dveřích na druhém konci, jsem ohledně tohoto přístroje zdrženlivá a nový jsem nekoupila. Asi se bez bublinek obejdu a kohoutková je taky fajn 🙂 Jo a cokoli nadrobené do hrnku jsem snědla jednou v životě po operaci nosní mandle a myslím, že mám splněno na celý život.
Tedy Matyldo, vy máte výkonné anděly strážné. Ještě dodatečně se mi při představě letící tlakové lahve s uraženým ventilem dělá zle. Dolík ve dveřích je opravdu malá škoda ve srovnání s tím, co se stát mohlo. Nekoupi nového přístroje naprosto schvaluji. 🙂
Matyldo, tu příhodu s lahví si pamatuju – to byl soda granát!
Je fakt, že jsem pak na svůj už opravdu letitý soda stream koukala podezřívavě, ale rychle mě to přešlo. Když já jsem bublinková a naše místní voda je skvělá.
Ehm, na té vlastně tlakové láhvi je záruční datum. Dneska bych si ho prohlídla a případně koupila novou.
No já po té tvé příhodě novou lahev koupila 🙂
Mléko piji ráda, kakao občas taky, z melty, tedy Cara, žiju většinu dne, když chci nahradit kávu.
Jinak u nás se ze ztvrdlého chleba dělala polévka anebo topinky, drobit ho do nápoje nebylo zvykem. Takže mě ta představa nenaplňuje nadšením a každou obranu považuji za přiměřenou (kdo pozná autora či povídku, má bod):
Děti měly jako zvláštní povyražení slíbeno, že pojedou na pláž do Jagborough. Mikuláš s nimi jet nesměl, neboť byl v nemilosti. Právě to ráno odmítl zdravé a výživné teplé mléko s nadrobeným chlebem pod zřejmě nejapnou záminkou, že je v něm žába. Starší, moudřejší a zkušenější lidé mu vysvětlili, že není možné, aby měl v mléce žábu, a že nemá vykládat nesmysly, on však na těch očividných nesmyslech tvrdošíjně trval a popisoval barvu i tvar domnělé žáby až do nejjemnějších podrobností. Dramatická stránka epizody tkvěla v tom, že Mikuláš v misce s mlékem opravdu žábu měl; dal si ji tam
sám, takže se cítil oprávněn něco o ní vědět. Dlouze a široce se pak probíralo, jak těžkým prohřeškem je sebrat žábu na zahradě a dát ji do misky zdravého a výživného mléka s nadrobeným chlebem, Mikulášovi však z toho všeho nejzřetelněji utkvěl v mysli fakt, že starší, moudřejší a zkušenější lidé byli usvědčeni z naprostého omylu ve věcech, o kterých se vyjadřovali se svrchovanou jistotou.
„Říkali jste, že není možné, abych měl v mléce žábu, ale já žábu v mléce měl,“ opakoval s houževnatostí zkušeného taktika, který nemíní ustoupit ani o píď z výhodného postavení.
Mikulášovy patálie?
to budou Kruté šprýmy..anglický suchý humor…
Ano, tam je ta povídka taky, já ji znám z jiného výběru.
Povídka Haraburďárna. Přeji hezké sobotní poctěni. https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/45/15/96/krute_sprymy.pdf
René Goscinny – někde tu knížku musím mít!
JJ, text neznám, ale rozhodně i ten úryvek je objevný:))
Jinak podle mě principem nadrobeného nebylo primárně zpracování starého chleba, na to byly skutečně topinky nebo polévka (topinky miluju, polévku ani náhodou), ale bylo to prostě levné jídlo, protože se onen kus chleba nebo rohlíku nemusel ničím mazat. A za druhé, tam nahoře v horách spousta lidí ke stáru měla problém se zuby (velmi chudý kraj) a nadrobeno se fakt, ale fakt kousat nemusí 😀
Dede – myslím, že knížky o Mikulášovi by se děckam líbily. Navíc mají velice vtipné ilustrace. A na CD ji namluvil famózně – jak jinak – František Filipovský.
Kouknu 🙂 Díky
Ja jsem na kakau vyrostla, myslim, ze se instantni smes jmenovala Granko. Vypravovala jsem se prakticky od 1.tridy sama do skoly,k snidani jsem si kazdy den ohrala mleko a zalila jim 2 lzicky kakaa. O vahu jsem se tenkrat nemusela vubec bat a rodice byli zrejme radi, ze vubec neco rano pozru. Kdyz byly deti male, kakao jim chutnalo a nase Annie rikala, ze chce „kakao mliko.“ Dneska kakao vubec nepiju, ani bych si nevzpomnela si ho uvarit.
Muj dedecek pochazel z Vysokeho nad Jizerou a pullitrak caje s nadrobenym chlebem snidal cely zivot. Kdyz jsem byla mala, docela mi chleba ve sladkym caji chutnal, ted bych takovou snidani s laskou odmitla.
No jo, Vysokej! 😀 To je přes Jizeru na druhé straně od hor, odkud je můj tatínek. 🙂 Takže je jasné, že ten pokrm znáš. I když variantu s čajem jsem (naštěstí) nezažila:)) To mi přijde snad ještě horší než s tím mlíkem.
Jako malá jsem měla ráda Malcao, což byla zřejmě napodobenina Ovomaltiny. Máma ještě kupovala Bikavu, ale ta mi nechutnala, a tenkrát mi nechutnalo ani kakao.
Zato teď si občas uděláme s Vílou supersladkou snídani – pořádně oslazené kakao a croissant s pomerančovou marmeládou.
Pokrm „nadrobeno do čehokoliv“ neznám a pravděpodobně bych ho nedokázala pozřít. Drobky v nápoji nesnáším a musela jsem proto vyvinut zvláštní technologii namáčení cantuccini do kávy, aby mi tam ty drobky nenapadaly:)
Kromě kakaa a frappé žádné nápoje nesladím. Džusy ředím 1:1 a pepsicolu si dám tak dvakrát do roka. Bublinky mám ráda v pivu a v sektu.
jak nesladím žádné nápoje ( kromě zimního čaje medem), nesladila bych ani kakao…ke sladkému croissantu s pomerančovou marmeládou by krásně ladilo :-)už dlouho mne nenapadlo si ho uvařit, ráno piju kafe kafe kafe 😀 bez cukru, s mlékem. hmmm že bych to zase po letech zkusila? ve špajzu na polici sedí pravé holandské, přesýpnuté do prastaré originální plechovky Van Houten, dávám ho do bábovky 🙂
To Holandské mám taky… Ale i nějaké Holandské instantní pro děti – sypu jim to na kaši 🙂
Asi ho někdy zkusím bez cukru – nakonec hořké kafe jsem s chutí pila mnoho mnoho let (než jsem si s ním zkazila žaludek:))
nadrobeno nebrat…přijatelná je verze nasypáno (opečené kostičky) do česnečky, ale to sem nepatří 😀
Tak Renato, umíte si udělat s Vílou radost“! 🙂 Bych se k vám klidně přidala:))
Jinak cantuccini jsem si musela vygooglit a zjistila jsem, že jak neznám název, znám pochutinu 🙂 Jen ji obvykle doma nemám.
Říká se jim taky cantucci (cantuccini je zdrobnělina) a většinou se konzumují ne namáčené do kávy, ale do Vin Santo (něco jako naše slámové víno). Znám to jen z četby, nezkoušela jsem.