Je jaro, a to je období, kdy opadávají loňské kudlibabky. Obrovské lopuchy zmizely s podzimem a zůstaly jen hnědé ježaté kuličky, které se do psí srsti zacuchtají vcukuletu. Psice je naberou při každé procházce. Nicméně teď už jsem měla pocit, že je na té trase musely vysbírat všechny.
Nikoliv, při každé vycházce poctivě nasbírají další. Onehdy jsem si tak šla, psice mi pobíhaly kolem nohou a najednou se Vanilka zpozdila. Otočila jsem se a uviděla psici s žalobně pozvednutou přední packou. Psí dáma se odmítala pohnout a musela jsem dojít blíž, abych zjistila příčinu a zjednala nápravu.
Přední packa byla obalená hrstí kudlibabek. Vůbec netuším, kde je v tomhle množství našla. Vytahala jsem kudlibabky a pobídla Vanilku, že jdeme. Pozvedla koneček zadní packy. Ano, byly tam taky. Vytáhla jsem kudlibabky ze zadní packy a podrbala psici pod bradou… no to ne!
Vanilka si slepila uši pod bradou dalšími kudlačkami a tvářila se, že tohle teda fakt nezvládne. Pečlivě jsem odtrhla uši od brady a začala tahat ježaté kličky ven. Mezi námi, z dlouhých uší to jde nejhůř. Karamelka si v mezičase stihla zapracovat do ucha hrst kudlibabek, které podrbáním dostala do neřešitelného stavu, pokud nejsou po ruce nůžky.
Odcházela jsem domů s jednou naštvanou psicí (měla kudlibabky na uchu) a jednou nadšenou psicí, která jich měla většinu venku, ale do večera stihla vyrobit dredy i z těch zbytků.
Já se z těch kudlibabek jednou zblázním!
Dede: Musím říct, že když mi tuhle příhodu Matylda vyprávěla, smála jsem se až mi tekly slzy – možná i proto, že aspoň vlčí uši si pes pod bradu nesváže:)) I když strašlivé zkušenosti s těmito bodláky mám taky – vůbec, když si to psi snaží vykousat a tu věc rozdrobí a oslintají. Nicméně věřím, že tohle může být problém i u koček. Takže se ptám – znáte? A jak s tímhle přítulou bojujete? 🙂
Matyldo, chudinky pejsky, obalené těmi kudlibabkami. A samozřejmě lituji i tebe, že je musíš trpělivě vytahovat. Trixie, jak měla hladkou srst, tak se toho na ní moc nelepilo. Zato nám ano. Nevím, jestli to byly stejné bodláčky o kterých píšeš, le stačilo jít vyšší trávou a měli jsme s manželem tyhle pichlavé titi-kuličky nalepené až ke kolenům. Která travina či kytka je „rodila“ jsem nikdy nezjistila. Často se zapletly i do ponožek, kde dokázaly nepříjemně píchat i skrz pleteninu. Nedaly se setřepat, také se musely vytrhávat po jednom – otrava !
Myslím, že takové minikuličky u nás produkuje právě svízel přítula – sama o sobě je lepivá a ještě má tyto nesetřepatelné plody!
Přesně. Možná je svízel přítulou i za oceánem! 🙂
Milá Matyldo, jak já tě chápu,Jenka je ve znamení zadel zem,takže kudláme už po cestě a Conča je kudrnatá,kudláme až doma. 🙂
Jenny, dnes jsi mě teda dostala – znamená zadel zem ne a ne rozluštit:))
Jako že je malá (nízká), takže se to na ni chytá hodně? 🙂 Dnes mi IQ nějak bublá u kotníků:))
Dneska by mela narozeniny Karolína….
No jo….
Kočky mávaj do nebe! srdíčko
Sem já.
Víš, když si na Karolínu vzpomenu, tak mě napadne… ten zku*venej osud. Já vím, že dělala spoustu chyb (ale kdo je nedělá), ale takhle umřít, když se jí konečně život obracel k lepšímu… to mi přijde nespravedlivý.
Také jsem si na ní vzpomněla.
Měly jsme je ve stejný den, jen ona asi byla starší než já.
O něco málo.
Jo, ještě moje zkušenosti 🙂
V zásadě jsou podobné, až na ty uši! 😀 Vlčky si uši obvykle bodláky neslepí:))
V mém denním životě se díkybohu tyhle bodláky skoro nevyskytují – v našich lesích nebývají. Ale stačí sejít dolů k Labi a tam jich je! 🙂 Vzhledem k tomu, že kolem Labe se jde po cyklostezce, nebývám tam často.
Jo a v Anglii jich bylo!
Taky jsem to nejhorší občas vystřihla. Jinak se mi osvědčil takový ten drápkatý kartáč, co je složený ze spousty jemně zahnutých drátků. Jen Berryin kožich měl tendenci ho polykat (ten kartáč – měla jsem malej:))
Co mi ale lepí psy pravidelně je svízel přítula… jak ho nosily v kožiších, vysel se mi i na zahradě!
Já používám spíš nůžky a prořezávač- kdysi mi ho objednala Pitrýsek. No a pak hřeben s otočnými zuby…
to jsi mne, Matyldo, opravdu pobavila. 🙂 🙂
Bodláky jsou na prd, ale nejsou tak hrozné jako jistá tráva, která má klásečky s háčky – ty fakt nejdou ven. Kdysi jako štěňátko se mi do nich zamotala Toyenka – tenkrát jsem fakt bečela, že to z ní nedostanu. Jinak bodlákama se mi stačila „slepit dohromady“ tak, že neotevřela tlamku (protože fousy!) a navíc přišla o jednu přední nohu, kterou si k té tlamě též přicucla.
Erník sice též chytá bodláky – kupodivu, ač na pohled stejná srst jako u Toye, tak z něj ty bodliny jdou dolů daleko líp a jednodušeji. U Brooke tento problém odpadá – díky bohu aspoň za to.
Zikmund ve svých dlouhých chlupech nosí právě ty klásky – a jak jinak nesnáší česání, tyhle si nechá vyčesat (ale nic navíc).
Ty klásečky máme taky a ty jdou fakt jen vystříhat.
Víte, co mě na Matyldině smečce baví nejvíc? Že ti hračkokočkoví hedvábní pejsci jsou psi jak se patří 😀 Ovšem ten pravý a hravý psí temperament ve spojení se zjevem psíka gaučáka vede k neodolatelným paradoxům – ať už to jsou ty nešťastné bodláky nebo ten prostý fakt, že Matylda už musela platit slepici 😀
Prostě mám radost z kouzelných psíků vyšlechtěných do nebezpečné roztomilosti vyskytujících se pravidelně i v podobě podobě zabahněné, zabodlákované a se spokojenýma očima:))
Tu slepici jsem náhodou nakonec neplatila, i když se mě majtel k tomu snažil přinutit- prý mu Karamel zakousla během pěti minut dvě, páč nebyl na dvorku- a neviděl ji! Prostě to zkusil. Vypadají fakt nebezpečně!
Hlavně Karamel! Té se báli už když jí byly čtyři měsíce – to bude tou lupičskou maskou, co nosí… 😛 😀
Nebezpecny slepice?
Ehm, vzhledem k povaze našich psů bych řekla, že ano- drzé klobnutí by asi nevydejchaly a vyděsily se 🙂
Milá Matyldo, musím říct, že nejvíc pobaví cizí neštěstí, zvláště když dětem se uši pod bradou neslepí. Ale taky zvládají perfektně to, že jednoho řešíš a druhý ti za zády vyvede to samé (to je to první, co se s dvojčaty, nejspíš i sourozenci, naučíte ošéfovat).
Takže hodně štěstí s kudlibabkami a příště nejspíš nůžky do kapsy. 🙂
P.S.: Mezi řádky čtu, že kotník je dobrý natolik, že už umožňuje procházky. Pokud se nemýlím, tak gratuluji.
P.P.S.: Všechno nejlepší k dnešnímu svátku! (Jednou učitelka, pořád učitelka. 🙂 )
Čteš dobře, kotník chodí. Nějak jsem ho rozhýbala, byť s dopomocí fyzioterapeutky a kotníkových trekovek.
A děkuji za přání, na pančelku si hraju už jen asi tři hodiny v týdnu a po Skypu 🙂
JJo, máš pravdu s připomenutím 🙂
Dobrý učitel je nad zlato a já bych si moc přála, aby nebyli jako zlato vzácní 🙂
Všechno nejlepší vám všem, kdo se snažíte co nejlépe učit – lhostejno koho a v jakém věku – a činíte tak s otevřeným srdcem:))
Za sebe znám a potvrzuju JJ, Matyldu (máš odsloužených moc let:)), Myšku a Mamutka, ale určitě je jich tu mezi čtenáři víc (srdíčko)
Sláva vám! 🙂