BTW: Tulipány

Únor je úmorný měsíc. Možná i proto má méně dnů, aby se dal nějak přežít:)) Přestože je stále více světla a celkově je konec zimy nadohled, člověk už obvykle postrádá jakékoliv nadšení z představy zasněžené zimy kdekoliv jinde než na dovolené v horách. I proto si spousta z nás hledá způsoby, jak si s tím úmorem poradit.

 

Letošní únor se nejen u nás tak nějak nepovedl a začátek března to nevylepšil. I kdybych odečetla hrozivou až zoufalou mezinárodní situaci, pořád ještě tu zbývají trable s očima (na kontrole jsem si pro velký úspěch laserovou operaci zopakovala), covid a nakonec prvního března odchod Berry za duhový most. Moje tělo i duše dostávaly zabrat, ale člověk se nemůže jen tak vzdát, že ne?

 

 

Přemýšlela jsem o šití. Ne, že by mi to extra šlo, ale je to způsob, jak si vypnout myšlení na cokoliv jiného. Tedy aspoň u mě… jen si věci propočítat, rozměřit, nařezat látku, mi dá pěkně zabrat. Výsledné šití je už vlastně za odměnu. Jenže to nefungovalo – opravovaným očím se mžourání do látek a stehů nelíbilo.

 

 

Chození na dlouhé svižné vycházky, jinak skvělý recept na vyčištění hlavy a znovuzrození těla, mi zrušil covid. Ne, že bych měla extra těžký průběh, ale ten hnusák mi vlezl do všech jen trochu načatých kloubů a já se po většinu času plížila hůř než Berry. (Už to řeším:))

 

 

Přece jen jsem ale našla způsob, jak čelit trudnomyslnosti – odpovědí byly tulipány. Ano, každý rok v únoru a březnu vytáhnu vázy a kupuju tulipány. Jenže letos mi z toho vyšla až obsese 😛 Nejde o žádné náhodné nákupy typu – hele, v Tescu mají tulipány, co takhle si je koupit? – ale o skutečný hon na květiny. Tulipány do vázy, tulipány v květináčích. Dívám se na ně skoro pořád, neustále je fotím. Taková tulipánová náplast na duši:))

 

 

Když jsme potřebovali v době nemoci a karantény nakoupit, přivezla mi nákup sousedka Lenka. Byla jsem trochu v rozpacích, protože jsem jí poslala velmi skromný seznam a ona mi dala k vrátkům velkou tašku. Těžkou! Venku už ale byla tou dobou tma, nic jsem neviděla, takže jsem na dálku vřele poděkovala a slíbila poslat peníze na účet. Popadla a tašku a šla domů.

 

 

A v předsíni se málem rozbrečela. Na vrchu plné tašky ležela nejkrásnější kytice tulipánů, jakou jsem letos měla. Možná dvacet květin všech možných barev, svěží, krásné… a na seznamu opravdu nebyly! Okamžitě jsem vyběhla z domu a hulákala za plot – děkujuuu!!! Teprve potom jsem zjistila, že Lenka přistoupila k mému nákupnímu seznamu hodně tvořivým způsobem a přidala dle svého uvážení plno dobrot pro marody – hlavně spoustu dobrého ovoce a zeleniny. A ty tulipány! 🙂

 

 

Moje jídelna je tedy poslední týdny plná tulipánů. A to navzdory tomu, že po zbytek roku po řezaných květinách nijak netoužím – zahrada mi stačí. I teď se na jednu kytici dívám – tentokrát to jsou žluté a červenožluté.

 

A tak se dnes jednoduše ptám – co pomáhá vám nepodlehnout únorovému úmoru? 🙂

 

Aktualizováno: 10.3.2022 — 15:53

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Před týdnem jsem u naší báječné květinářky Verunky kupovala pro Vílu kytici k narozeninám. Narcisy, irisky a tulipány. Vydržela v kondici 6 dnů a za tu dobu tulipány vyrostly o pět centimetrů. Bylo to legrační, jak z kompaktní kulaté kytice vystrčily své barevné hlavičky.
    Řezané tulipány kupuju málokdy, ale mám je ráda na záhonech. Naše městská část jimi pravidelně osazuje obecní záhony a ještě nám k tomu na cedulky napíšou, jaké to budou. Letos budeme mít „papoušky“, takové střapaté, v kombinaci s hyacinty. Už pomalu lezou ze země.
    Proti trudnomyslnosti si kupuju kytky často, většinou karafiáty. Mám je ráda a dlouho vydrží.
    Letos na MDŽ květinářka Verunka měla vtipnou retro nabídku. Červený karafiát se snítkou asparágusu. Měla připravené varianty s jedním, třemi a pěti karafiáty, jen to věnování od ROH chybělo 🙂 Vyprodala to všechno a nepochybně pobavila hodně lidí.

    1. Jé, to jsem ráda, že konečně někdo má rád karafiáty, kolem mě na ně všichni ohrnují nost a kdyxž je chci k narozeninám, málem se stydí je koupit, aby nebyli za přestárlé svazáky, i když mám ráda bílé a růžové.
      S těmi červenými to je perfektní fór, dovedu si představit, jak se kupující i obdarované bavili.
      Dneska už dokážou mít všechny barvy, předposlednéí vídeňský Opernball v roce 2018 v nich úplně tonul, a opravdu, celá duha, i oranžové, modré, nemarinované ve váze s inkoustem, lila,o zelených nemluvě, béžové, prostě nádhera.

      1. Baty, já je mám taky ráda. Měla jsem svatební kytici z karafiátů a na padesáté výročí svatby jsem jich dostala padesát. Moje maminka je měla ráda, hlavně ty letní.

        1. Já mám ráda hlavně ty drobnokvěté, i když bych nepohrdla ani tou „socialistickou“ kyticí – karafiáty a frézie 🙂 …

          1. To jsou ty, který se říkalo čínské? Co voní? 🙂 Ty jsem taky měla moc ráda, babička je mívala na zahradě…

      2. Zrovna teď mám ve váze deset oranžových. Květinářka Verunka má vždycky na výběr několik barev a vždycky jsou velmi kvalitní. A taky jsem měla svatební kytici z bílých karafiátů jak Marska.

    2. Líbí se mi, když města dbají o květiny, u nás se dokonce v tomto směru probouzí i Dvůr Králové. Moc krásné záhony mají v Hradci Králové.
      Karafiáty mám taky ráda, ale moc je nevídám – myslím v nabídce květinářství.

      1. V Břeclavi se záhonky obměňují minimálně třikrát do roka, navíc se začaly osazovat i velké betonové truhlíky. Je to opravdu moc pěkné a milé

        1. Ve Dvoře začala jedna paní s občanskou iniciativou a lidé si „adoptují“ kousky veřejných prostor a ty osazují nebo sejí květinové louky. Jak město roky moc nedokázalo s květinovou výzdobou pohnout, tohle znamenalo výrazné zlepšení. Tak už to úřad začal pořádně podporovat a na městě je to vidět.
          U nás na vsi máme zahradnictví a je to vidět – truhlíky s kytkama jsou u autobusových zastávek, u kapličky, u památníků, křížků a dokonce i na zábradlí na mostku přes potok. Samozřejmě i na budově úřadu a před ní. Jak jsme mrňavá vesnice, tohle je fakt hezké.

  2. Dede, máš nádherné tulipány, jistě taková krása pomůže alespoň trochu zahnat chmury, nahrnulo se ti jich víc než dost.Pamatuji se na záplavy tulipánů při přesedání v Amsterdamu. Trsy v různých kombinací barev tam měli v kbelících snad u každého obchodu v letištní hale.

    Také je mám ráda, jen si je nekupuji, ze stejného důvodu o jakém níže píše Zana. Je mi líto, že ty řezané příliš rychle odkveto, tady je to otázka dvou, tří dnů. Už jsem zapomněla, jak dlouho mi vydržely ve váze v Německu. Tam jsem si často svazek koupila, měli je vždy lákavě vystavené hned u vchodu do obchodu. Kdysi jsem si je zkusila zasadit tady na zahradě, ale zdejší podnebí jim jako trvalky nepřeje, takže se musí každý rok sázet nové cibulky a se mi nechtělo.

    Ano pamatuji se, jak se v Praze – třeba na Václaváku u květinových stánků – brzy zjara prodávaly malé svazečky sněženek, konvalinek a fialek. Hlavě kolem MDŽ. Ještě tu mám dvě maličké vázičky, které byly právě na tyhle svazečky (jednu jsem měla v Praze na stole v kanceláři a fialky či konvalinky mi voněly celý den pod nos).

    S těmi pugéty jsem si vzpomněla na kamarádku. S manželem to byli naši sousedé v Německu, vídali jsme se s nimi později i tady v Am. Kdykoliv jsem u ní byla, na nízkém stolku v obýváku měla krásný veliký pugét. Kupované kytice, někdy opravdu umělecky vázané, jasně drahé. Ptala jsem se, jestli tak často květiny dostává. Řekla mi, že občas ano, ale když ne, sama si je kupuje, chce se z nich těšit každý den. Důvod – prý „až mi lidi budou nosit kytice na rakev, už si je neužiju, tak raději teď“. Poněkud morbidní, ale měla recht.

    1. Ještě O.T. když už se Dede potrápila s covidem Včera jsem v nemocnici dostala novou čočku i na druhé oko. Za další dvě hod. jsem byla no kontrole u stejného doktora, ale už v jeho soukromé rdinaci. V čekárně jsem se dala do řeči s jednou paní. Ta v r.2020 prodělala dost těžký covid, v nemocnici byla skoro měsíc. Ale už asi v polovině léčby jí začalo silně bolet pravé oko, jenže nemohla k lékaři ani on k ní (karanténa), tak čekala až nemocnici opustí. Jenže, než k tomu došlo, zcela na oko oslepla. Paní měla skla brýlí s narůžovělým nádechem, tak jsem to na první pohled nepoznala. Ale když je sundala, pravé oko bylo úplně bílé – jako oko třeba slepého psa. Paní zcela přestala řídit a od té doby dochází 3x týdne k tomuto dr. který se nějakými kapkami snaží tohle zlo zvrátit, ale zatím marně. Jedinou naději dává transplatci nové oční rohovky. Pak už na mne přišla řada a dál už jsem s ni nemluvila. Ovšem, že člověk může od covidu i oslepnout jsem netušila.

      1. Maričko, blahopřeju k dalšímu bystrému očku! 🙂
        A ne, nevěděla jsem, že se může po covidu oslepnout. Ale je to hnusná nemoc se všemi možnými vedlejšími účinky, takže se moc nedivím. Snad se to paní spraví.

  3. Miluju tulipány a trošičku ti je závidím, ale jen trošičku, protože ty důvody, proč jich máš plný dům, bych radši neměla.
    Závidím proto, že v práci jsem si je dávala mezi okna, kde dlouho vydržely. Doma v paneláku vydrží tak asi třicet… hodin. Takže dostávám většinou chryzantémy, které … ehm, řekněme tolik ráda nemám. Ale vydrží.
    Jo a únor taky nesnáším a nic moc na to nepomáhá.
    Ale už je březen, tak se rychle uzdrav!

    1. Zano, mně tulipány vydrží 6 dní až týden. Trochu to ovlivní, jestli topím v kamnech, pak se rozvíjejí trochu rychleji. A denně jim musím doplňovat vodu – pijí jak duhy:))

  4. Dede, předpokládám, že pod takovými náplastmi se duše bude hojit dobře. Bylo by na čase!

  5. U nás je pořád zima a zase zima, do toho vítr. Takže jsem viděla u někoho na zahrádce sněženky a to je všechno. U nás na zahradě ani ty narcisky nevysrkují růžky. Tulipány mám moc ráda, ale tady na vsi je neseženu a v Kralovicích jsem onehdá nevzpomněla.
    Jak já se těším, až budu moct dát něco do truhlíků a květináčů ven ! Dostala jsem na Vánoce velký květináč – kočku a už ji vidím plnou surfinek na schodech. Zatím trůní prázdná v pokoji a spíš překáží 🙂 . Mám spoustu plánů co na pergolu, co na schody (teda kromě té kočky 🙂 ) , co před dveře, jen to jaro jaksi moc není.
    Všem marodům ,včetně Oriáše, přeju brzké uzdravení a moje koleno by taky už mohlo dát pokoj 🙂

    1. Jé, Alimo, velký květináč-kočka by mě zajímal. Takový by se mi asi líbil:))
      Ó kolena kolena, asi teď zlobí všechna 😛

  6. Dobře jsi udělala, opravdu jsi měla poslední týdny chmurné. A sousedka Lenka zaslouží velkou pochvalu.Hlavu i srdce má na pravém místě.
    U nás se jaro už mnoho dní nekoná. Mnoho týdnů ani kapka, ani vločka, chodím z lesa zaprášená. Sále svítí slůňo. Navíc začalo fest mrznout. V noci-7, před chvílí v deset hodin -1 , takže teplá voda v ptačím pítku je opět zamrzlá. Doplnila jsem hlavně slunečnici a lojové koule, aby měli pípákové dostatek energie na zahřátí.

    1. Je strašné sucho a o ptačím apetitu jsem psala OT včera 🙂 Na krmítkách u mě teď mizí slunečnice i lojové koule neuvěřitelnou rychlostí – to jsem za zimu nezažila.

  7. Krása až oči přecházejí. Máš kouzelnou náplast na duši a nejskvělejší sousedku
    Také si ty kouzelné hlavičky na útlých stoncích pravidelně kupuji, kdykoliv jsou v obchodě.
    Můj nejtulipánovatější zážitek se odehrál před jedenácti lety. Na mé tehdejší půlkulatiny se vypravil manžel za holkama do velkoskladu a na mrkačku „však ji znáte“ vykoupil děvčatům celou dodávku žluťásků. Málem jsem je dávala i do zavařovaček
    Celý dům se rozzářil sluníčky tulipánů

  8. Jaro si přivolávám petrklíči v truhlíku za oknem, ale tulipány, to je moje srdcová záležitost. Díky za nádherné fotky!!

    1. Já jsem asi před 14ti dny nutně potřebovala vyměnit zimní truhlíkové aranžmá za jarní a tak jsem zasadila primule. Teď jsem na týden v HK a trochu se bojím, jak přežívají současné mrazy. Že by je Někdo na noc třeba přikryl, to asi nehrozí. Uvidím v neděli.
      Než jsem odjížděla, jen narcisy měly vystrčené špičky listů. Růžovými kvítky kvetly keře kaliny bodnantské – jediní otužilci, kteří na naší zahradě kvetou v zimě.

  9. Jo, únor je všeobecně měsíc na prd a letos to ještě vylepšil! Hlasuju pro jeho celostátní zrušení…

    Já si ho vylepšuju knížkami (i když… knížkami si vylepšuju i červenec 🙂 ).

    Jen bych chtěla podotknout, že poslední roky jaro vypuká tak o měsíc dřív. Už koncem února jsem našla první rozkvetlé podléšky a fialky (pravda, ty v závětří u baráků, kde mají tmavé obklady podezdívky a kde se opírá slunko, ale i tak!). Dobře si pamatuju doby, kdy jsme se sjeli k mamce na narozeniny (na Kvida – posledního března) a odpoledny, když nechrstalo (a ono často chrstalo, ba i mrzlo a sněžilo), jsme vyrazili do Hajku na fialky – a byla radost, když jsme našli aspoň pár přikrčených na mezi, ne že bychom natrhali kytičku!

    1. U nás obvykle dlouho není nic – myslím na loukách a kolem cest. V zahradách je to lepší, ale stejně jsme hodně pozadu.
      Letos je to špatné – sucho, vítr a vytrvalé noční mrazy (ještě teď mi u nás na zahradě teploměr ukazuje -3,7) všechno brzdí.
      Zatím mohu přiznat jen kočičky a jehnědy 🙂

      1. Také mám venku kočičkovou suchou kytku, zakotvenou, Mamutku!, v košíku a v něm šutrák, aby to celé neulítlo

  10. kytky doma nee..moc zvědavých kočičích paciček a výzkumný tým má své metody…tulipány mám ráda..u nich nekejchám..stejně tak astry a jiřiny…

  11. V posledních letech je březen zákeřný – přes okno je to paráda (tak jako dnes), ale venku zima a ledový vítr, který profoukne až do morku kostí. Léčím se sluníčkem v závětří a jednou týdně kytkou něčeho kvetoucího. Stačí to do doby, kdy je na parapetu houština paprik a salátu. Na zahradě má zatím cibulový záhon čtyři sněženky, krokusy teprve lezou.
    Ale všichni víme, že jednou bude líp…

    1. U nás je to podobné – zatím mi kvetou jen sněženky. Narcisky asi budou letos jezevčičí – jsou sotva vidět od země a už mají nasazená poupata 🙂

  12. DEDE tulipány a narcisky miluju. Máme je na chatě na záhoncích. Domů je kupovat nemůžu, protože náš kočičák Daník žere bohužel kytky. Všechny. Tak si je koupím do práce do kanceláře.

    Také jsem si v únoru užila. Chytla mě ta moje artróza a bolesti byly veliké. Ale, klepu na stůl, dneska prvně je to mnohem lepší.
    Včera jsem byla u ortopéda, dal mi léky na bolest kloubů. Až se to trochu zklidní, absolvuji rehabilitaci a bude zase fajn.

  13. No, trochu kytky. Jinak nic moc. Únor jsem přestála s nechodící sádrou a kulhavou nohou, Kája měl covid (já možná taky, ale se sádrou jsem na testy nešla)- prostě nic moc. Do toho Oriáš s těma struvitama, teď se to zhoršilo a protože ho nejsem schopna udržet v domě v noci a sebe při zdravém rozumu (fakt musím v noci spát a ne poslouchat naštvaného kocoura, jak mlátí do dveří a řve), tak nějak nevidím konce kraje. Tulipány zatím nepomohly. U dveží venku mám primulky a v přdedsíni dva hyacinty, jenže když vidím, jak na tom suchém úhoru se venku snaží kvést kytky a jsou poloviční, tak nějak nejsem ve své kůži.

    1. Jo, taky sis užila. A ještě navíc Oriáš – snad bude konečně líp. Když ten kocour má vlastní náhled na věc a odmítá ho měnit – to máš za to, že si pěstuješ kočičí osobnosti:)) Já vím, ne, že bys měla na vybranou 🙂

    1. 🙂
      Aido, zkouším dnes ty karbanátky podle toho tvého doporučeného receptu 🙂 Dám vědět, jak to dopadlo 🙂

      1. No, to jsem celá zvědavá. Tak ať to dobře dopadne. Je to sice trochu piplačka, ale výsledek podle mě stojí za to.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN