Únor je úmorný měsíc. Možná i proto má méně dnů, aby se dal nějak přežít:)) Přestože je stále více světla a celkově je konec zimy nadohled, člověk už obvykle postrádá jakékoliv nadšení z představy zasněžené zimy kdekoliv jinde než na dovolené v horách. I proto si spousta z nás hledá způsoby, jak si s tím úmorem poradit.

Letošní únor se nejen u nás tak nějak nepovedl a začátek března to nevylepšil. I kdybych odečetla hrozivou až zoufalou mezinárodní situaci, pořád ještě tu zbývají trable s očima (na kontrole jsem si pro velký úspěch laserovou operaci zopakovala), covid a nakonec prvního března odchod Berry za duhový most. Moje tělo i duše dostávaly zabrat, ale člověk se nemůže jen tak vzdát, že ne?

Přemýšlela jsem o šití. Ne, že by mi to extra šlo, ale je to způsob, jak si vypnout myšlení na cokoliv jiného. Tedy aspoň u mě… jen si věci propočítat, rozměřit, nařezat látku, mi dá pěkně zabrat. Výsledné šití je už vlastně za odměnu. Jenže to nefungovalo – opravovaným očím se mžourání do látek a stehů nelíbilo.

Chození na dlouhé svižné vycházky, jinak skvělý recept na vyčištění hlavy a znovuzrození těla, mi zrušil covid. Ne, že bych měla extra těžký průběh, ale ten hnusák mi vlezl do všech jen trochu načatých kloubů a já se po většinu času plížila hůř než Berry. (Už to řeším:))

Přece jen jsem ale našla způsob, jak čelit trudnomyslnosti – odpovědí byly tulipány. Ano, každý rok v únoru a březnu vytáhnu vázy a kupuju tulipány. Jenže letos mi z toho vyšla až obsese 😛 Nejde o žádné náhodné nákupy typu – hele, v Tescu mají tulipány, co takhle si je koupit? – ale o skutečný hon na květiny. Tulipány do vázy, tulipány v květináčích. Dívám se na ně skoro pořád, neustále je fotím. Taková tulipánová náplast na duši:))

Když jsme potřebovali v době nemoci a karantény nakoupit, přivezla mi nákup sousedka Lenka. Byla jsem trochu v rozpacích, protože jsem jí poslala velmi skromný seznam a ona mi dala k vrátkům velkou tašku. Těžkou! Venku už ale byla tou dobou tma, nic jsem neviděla, takže jsem na dálku vřele poděkovala a slíbila poslat peníze na účet. Popadla a tašku a šla domů.

A v předsíni se málem rozbrečela. Na vrchu plné tašky ležela nejkrásnější kytice tulipánů, jakou jsem letos měla. Možná dvacet květin všech možných barev, svěží, krásné… a na seznamu opravdu nebyly! Okamžitě jsem vyběhla z domu a hulákala za plot – děkujuuu!!! Teprve potom jsem zjistila, že Lenka přistoupila k mému nákupnímu seznamu hodně tvořivým způsobem a přidala dle svého uvážení plno dobrot pro marody – hlavně spoustu dobrého ovoce a zeleniny. A ty tulipány! 🙂

Moje jídelna je tedy poslední týdny plná tulipánů. A to navzdory tomu, že po zbytek roku po řezaných květinách nijak netoužím – zahrada mi stačí. I teď se na jednu kytici dívám – tentokrát to jsou žluté a červenožluté.

A tak se dnes jednoduše ptám – co pomáhá vám nepodlehnout únorovému úmoru? 🙂