HOST DEDENÍKU – Mamut: Povídání do košíku (5) – Pomlázkové veselí aneb budou Velikonoce

Vrba je sklizená, vytříděná. Rozdvojené silné pruty zasychají v koutku, aby posloužily jako opory k hráškům a jiným rostlinkám, krásné rovné pruty vhodné k pletení si užívají právě wellness zabalené ve vlhkých starých osuškách a igelitu, aby pěkně zvláčněly a daly se z nich plést košíky.

 

Jenže, když už máme ty proutky, neměli bychom zapomínat, že se blíží jaro. A co jaro, ale Velikonoce. Březen je sice v plenkách, ale už to tady za chvíli bude. Než se dvakrát otočíme, bude třeba vyrazit na proutky a připravit si pomlázku.

Pro tentokrát začněme něčím jednoduchým, aby se kluci nemuseli stydět za tu měkkou z márketu, co po dvou plácnutích vypadá jako zamindrákovaný paragraf a krčí se bojácně v jeho ručce 😉

 

Co budeme potřebovat:

8 + 1 pružných stejně silných proutků

nůžky na větvičky

motouzek na stažení špičky

pentle – veselé, barevné

 

Postup:

Nejprve si v ruce seřadíme 8 proutků. Založíme si je hezky od špiček, aby byly na závěr v jedné rovině a nevyčuhovaly jako střapatí vrabčáci. Dolní konce si zastřihneme také do roviny podle nejkratšího prutu.

A jde se na to.

Omotávka rukojeti
Devátý proutek otočíme do protisměru a přiložíme k těm osmi tak, aby hrubý konec čouhal ke špičkám. Přidržíme si rukou a začneme omotávat kolem konce pomlázky směrem ke špičkám. Ve chvíli, kdy nám ruce zůstává cca 15 cm proutku, prostrčíme jej za omotávku směrem k hrubým koncům pomlázky a zatáhneme. Přečuhující konce (hrubý i tenký) opatrně zastřihneme.

Tělo
Pomlázku si otočíme hrubými konci nahoru (od omotávky) a pruty rozdělíme po čtyřech kusech do každé ruky.
Postupně zaplétáme – vždy krajní prut z levé ruky přehodíme předem mezi dva a dva pruty v pravé ruce a zadem přiložíme zpět k prutům (zevnitř) v levé ruce.
Stejně pokračujeme na druhé straně. Krajní vnější prut z pravé ruky přehodíme předem mezi dva a dva pruty v levé ruce a zadem přiložíme zpět k prutům na pravé straně (zevnitř).

(viz nákresy pro lepší představu, než by se vám ruce zamotaly 🙂 )

 

a) z leva mezi dva a vrátit

 

b) zprava mezi dva a vrátit

 

Tento postup stále opakujeme. Při správném zaplétání se pruty postupně vyměňují na své pozici krajní – druhý – třetí – čtvrtý (vnitřní) a celá pomlázka se uzavírá do pružného těla.

Špička
Pleteme až do špičky, cca 10 cm od konečků, kdy jsou již proutky příliš jemné. Zakončení důkladně zatáhneme motouzkem, aby se při lehkém zaschnutí proutků nesesmeknul a pomlázku dozdobíme veselými jarními stuhami – zelená, žlutá, oranžová, růžová.

A máme hotovo. Pomlázka, šmigrust, korbáč, karabáč. Jak a kde krajově tenhle proutkový posel jara pojmenovávají. Jeho hlavním úkolem bylo pošlehat dívčí, ale i maměnky, tetky a babičky, aby byly celý rok svěží a pružné, jako ty proutky. Pučící větévky měly předávat svou sílu.

Dobře upletená pomlázka je pružná a přitom pevná. Děvčata popleská, ale neublíží. A navíc si koledník vyslouží pochvalu, když prokáže, že si ji upletl sám.

 

Vždy, když pletu pomlázky doma (bohužel, na můj zadeček já sama, ale aspoň vím, jaká je 🙂 ), vzpomenu si na film Krakonoš a lyžníci, kdy na konci se odehrává slovutná scéna závodů na sky spojená s velikonočním veselím, jak tam všichni ti malí šmudlové běhají se svými pomlázkami a děvčata výskají a za odměnu podarovávají chlapce vajíčky.
„Rózičko počkej!!!  🙂

 

Minulé díly najdete zde: prvnídruhýtřetí, čtvrtý

 

Dede: Děkuju moc Mamutku za báječný návod! A hned se ptám – kdo z vás umí uplést pomlázku z osmi proutků? A kdo ji pořád ještě plete? 🙂

 

Stejně silné proutky

 

Horními konci k sobě

 

Jeden proutek do protivky

 

Obtáčíme rukojeť

 

Pevně utažená obímka rukojeti

 

Koneček zasuneme za obímku

 

Protáhnout za obímkou

 

2x čtyři proutky do každé ruky

 

Přehazujeme

 

Z levé na pravou a naopak

 

Přehazujeme

 

Špičku zavážeme motouzkem

 

Ozdobíme pentlí

Aktualizováno: 9.3.2022 — 18:31

31 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. OT – za celou zimu mi nemizela z krmítka slunečnice a lojové koule takovým tempem, jako teď. Držák na 4 koule je prázdný za 4-5 dní, to jsem nikdy nezažila. Možná je to tím, že nemusejí bojovat se síťkou, že jim to jde líp.
    Ještě v půlce února jsem si myslela, že mi slunečnice zbude, byla jsem v půlce pětikilového pytle a dalších pet kilo čekalo frontu. A dnes mi je jasné, že budu přikupovat, pokud se něco nezmění.
    Tak nevím – krmím hnízdící páry nebo jsem v okolí zbyla jako jediný krmič?
    Jak je to u vás? Taky takový ptačí hlad?
    Jinak je tu zima jak v psírně – celé dopoledne bylo na nule (zataženo), pak přišlo sluníčko a ejhle, 4 stupně! Teď jsme zpátky na nule a ledově fouká.
    Asi se těm ptákům nedivím.

    1. Chtěla jsem jít dočistit prutnik – za oknem to vypadalo krásně, ale pak jsem vyšla ven.
      Brrr…
      Teď tady sedím u telky a dělám podložku spící kotěcí slečně.
      Jak mne krásně zahřívá

  2. Hlubokosklon, já bych se asi do toho zapletla a to by zrovna hezká ozdoba nebyla. Nikdy jsem se o to nepokoušela.
    Tento týden Jana stříhala vrbičky ale přerostlé, protože loni nebyl ten kdo by je ostříhal. Narostly strašně veliké a silné, usušit a spálit. Na nic jiného se nehodí.
    Nasázel si je sem k potoku jeden pan košíkář ale nyní už nežije, byl už dost starý. A když to říkám já tak opravdu starý byl.

    1. Zavést do zoo nebo kozám na okus ☺️
      Od nás ze školy přebytek „nevhodných“ pro pletení bere třeba ZOO Ostrava – sloní párátka

  3. Děkuji za milé komenty a náměty na zdobení .
    A aby to nebylo líto těm co umí, připravíme pro vás i pomlázku točenou

  4. Tu z osmi proutků mě táta naučil. Není to tak těžké. Chce to jen vhodné proutky. Dá se udělat i z jiného sudého počtu, pak se trochu liší tvarem. Princip je totiž pořád stejný. Zvenčí zahnout doprostřed druhé půlky a na vnitřní původní stranu, přesně, jak je nakresleno. Dělala jsem třeba i ze 6, to si jeden musí vybrat, zda zahne u prvního nebo druhého proutku a pak to dodržovat, pak vyjde trojúhelník. Jinak třeba šestihran, závisí na počtu prutů… Co neumím, jsou ty krásné rukojeti, jak někteří umí. To jsem se nikdy nenaučila. Jo a proutí. Jezdili jsme kdysi na proutí do jednoho místa, ale dnes už je tam dávno pískovna a jezero.

    1. Máš pravdu. Sudý počet osnov a dodržova postup.
      A tak já vám tady příště zamitám hlavu luchým počtem .
      Zkus tu rukojeť podle návodu

  5. Když vidím povídání od Mamutka,tak se těším na to,že bude útěšné,pohodové,i rukodělné,prostě něco co mne potěší v těchto dobách. A taky jo,jaro,pomlázka,tvoření, paráda. U nás se říká tatar ale plete se stejně. Chodili jsme na proutky k Bečvě,tam bylo vrbiček fůry,vždycky jsme měli doma upletený tatarec s mašličkami. Byl pak využitý celý rok a sloužil k domácím exekucím, to si pamtuji. Chlapi a chlapci chodili po kamarádkách,pojedli,popili,pak to leckdy i někam uložili. Moje rodné město bejvávalo dříve jako dědina,než tam naládovali paneláky,takže po celém městě bylo plno koledníků. Největší žilu nosívali místní kominíci,chodili v partě, ráno zvesela později v předklonu,měla jsem přehled,páč se srocovali ráno naproti našeho domu. Ta kočičková pomlázka se mi taky moc líbí,to je prostě už jaro!

    1. Děkuji za pochvalná slova.
      Ona ta kočičková pomlázka – to se mi okočičkovala vrba v prutniku Z vrby jívy by byly buclatější.
      Jinak – jako dívčí jsem byla holka z bytovky, z Ostravy. Ale byli nás pět, z toho dva brášci. Tedy koledníků dost, když došli spolužáci.
      Takové ty echt velikonoce jsem zažila až v době študentských let v Brně, kdy jsem bydlela na privátě Újezdě u Brna, to jsem si je užívala a mám ráda Velikonoce pořád. I když dnes už je to pro mne hlavně o vítání jara

  6. Velikonoce miluju!. To mlácení bylo dobrodružství, utíkat schovávat se a vyzrát na pitomé kluky. Dnes je mám ráda proto, že jsou blízká naděje. Víc než trudomyslné Vánoce ve tmě.
    Jdu cvičit.

  7. Pomlázku plést neumím a proč taky, já umím dělat kraslice 🙂 Velikonoce jsem nikdy nemilovala, proč se mám nechat mlátit a ještě za to rozdávat vajca, když si kluci lítají venku a já mám sedět doma jako čekanka. Asi je definitivnš zruším 🙂

    1. Matyldo, myslím si o velikonočním pondělku to samé 😛 a pokud jde o moji osobu, Velikonoční pondělí jsem zrušila už před více než 10 lety a ulevilo se mi. Místo toho chystám svému mužstvu hon za pokladem a koledu jim schovávám:))
      Ale mám ráda to zdobení, barvy, jaro! Vůbec, když jsou Velikonoce dubnové…

      1. Vida – jako dítko jsem je taky moc nemusela. Ony to byly taky nervy – přijde někdo, nebo nepřijde… Ale čím jsem starší, tím víc mne berou, protože je to moc krásný zvyk. Byla bych dost nerada, kdyby se na něj zapomnělo – je to vlastně první sousedské setkání po dlouhé zimě.

        1. Dnes mám velikonoce opravdu jako posla jara.
          Už teď šije kolegyně ve škole zajíčky a slepičky a zahradníci si chystají podklady na věnce proutěné a závěsy.

  8. Jo ještě k té zmínce o wellness vrbových proutků 🙂 Tak nějak jsem si nejdřív představovala, že se máčejí rovnou ve vodě:)) Ale tohle mi dává smysl. Uvidím, však ty to určitě v některém z dalších dílů vysvětlíš 🙂

    1. Sedím na rehabilitaci. Článek jsem přečetla. Pomlázku jsem viděla plést na jednom workshopu v našem zahradnictví. Jejich přednášky navštěvuji ráda, ledacos jsem se tam u nich naučila o kytkách.

    2. Ony se dají ty pruty máčet ve vodě.
      Ale- ta voda se musí měnit, aby nezahnily ( máčí se tak týden, dva, skladované na sucho až šest týdnů).
      A musela bych mít tří metrovou vanu a to nemám

  9. Tak tenhle článek jsem si užila! Jak odmítám účast na velikonočně pondělních aktivitách, pletení pomlázek mě bavilo. Učil mě to taťka i děda a vždycky to bylo fajn.
    Moje první pomlázka byla ze čtyř proutků – byla jsem na ni hrdá, ale nebylo to ono:)) No a pak jsem se naučila i tu z osmi. Ještě jsem to naučila kluky (Martin to taky umí, i když u nich se pomlázky nepletou:)) a pak to šťastně zapomněla.
    Jo a ty naše bývaly taky kočičkové 😀
    Uvidím, jestli dnes najdeme nějaké proutky, mohli bychom to s dětmi zkusit – jsou tu na prázdninách 🙂

    1. Děkuji za poklonu.
      Když jsem byla holka, chodili spolužáci a bráškové. Když jsem byla študačka, jezdili jsme na velikonoční čundry a nebo chodili hoši ze sousedství.
      Pak moji synečci a dnes už jen manžel mne zdvořilostmě poklepe, abych mu neuschla, a pak od známých kluci.
      Takže tradici dodržujeme i s vajíčky

  10. Jůů – z kočiček jsem ještě nikdy neviděla. Je krásná a určitě se hezky vyjímá i jako velikonoční výzdoba.

    Nikdy jsem žilu nepletla – proč taky, my byly ty princezny, na které se s ní chodilo 🙂 ! Ale tohle bych snad i zvládla. Jinak takhle pletená bývala vždy ta obrovská žila, se kterou chodili bandy rovniků a na kterou se věšely nejenom pantle, ale i plyšáci, botky i spodní prádlo 🙂 . Malé žile, se kterými se šlahalo, bývaly spíš více propracované – s ozdobnou rukojetí a hranaté.

    1. Ygo, spodní prádlo??? 😀 Coby osoba vyrůstající v Praze si to jen těžko představuju:))

      1. No jó – ta obrovská žila (nosila se přehozená přes rameno a měla minimálně dva a půl metru, ale spíš víc) byla ověšená kde čím a podprsenky se na ní hezky vyjímaly 🙂 🙂

      2. to neznáš? šprndy tam visely běžně..od těch hezkejch holek,s pěknejma ..ehm, co je měly akorát… 😉

        1. Jo, napadla mě ještě taková přízemní věc… co bylo s těmi podprsenkami potom? nechávali si je vítězní lovci nebo je vraceli majitelkám – za úplatu? 😛 😀
          Když lepá děva mládencům zavěsila hezký kousek prádla, byla to dost drahá legrace… a ta na vyhození už zase obvykle neudělala parádu, že jo:))

          1. Ne, nic se nevracelo – žila se postavila pěkně do kouta a celý rok zdobila interiér budoucího dospělce (ženáči už nic takového nezažili 🙂 )

    2. Ty jo. To byly výzdoby.
      My dávaly a dáváme jen ty pentle.
      Čím milejší byl šuhaj, tím dostal krásnější a delší i s mašlí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN