BTW: Mezistavy

Zadívám se na dlažbu v chodbě a přemítám: Mýt či nemýt? Pravidelně se vyskytující doba bahnitá mě totiž nutí přehodnocovat obvyklý časový interval, ve kterém se podlahy v Domě mění z čistých přes ujdoucí až ke špinavým, kdy je už drhnutí nezbytné. A při váhání, zda se chopit kýblu s vodou či nikoliv, si uvědomuju, jak důležité jsou v životě lidském mezistavy:))

 

Vezměte si jako příklad třeba ty podlahy. Jedna hranice říká čisto, druhá špinavo. Pokud bych chtěla kráčet pouze po hranici „čisto“, nebudu dělat jiného, než vytírat, protože v Domě, kde žijí lidé, psi a topí se v kamnech, by to jinak nešlo. Po hranici „špinavo“ zase kráčet nechci.

I nastupuje běžný pohodlný mezistav, který udržuju každodenním zametáním, přičemž jeho hranice se zlehka pohybují v závislosti na vnějších podmínkách. Razantní zásah pak vyžadují pouze nehody. Pro život je to optimální, energii šetřící nastavení.

Ostatně lidé se v životě v mezistavech běžně pohybují. Jsou užitečné ve vztazích, v zaměstnáních, při trávení volného času. Chůze přímo po hranicích, které bychom mohli v těchto případech označit jako „skvělé“ a „nesnesitelné“ bývá riskantní. Přesto je dobré obě hranice nepouštět ze zřetele.

Ona totiž stačí nemoc, vyčerpání nebo nedej bože nějaká katastrofa a my pak musíme dočasně své optimální hranice posunout. Někdy se dočasné opatření protáhne, a když nedáváme pozor, můžeme skončit někde, kde nechceme být – v totálně neuspokojivém zaměstnání, ve zničujícím vztahu, v naprosté prázdnotě.

Nebezpečné je, že ke kritickému posunování hranic do těch špatných poloh dochází častěji kvůli ubíjejícím maličkostem – nehody si umíme ohlídat lépe. Však víte, jak je to s tou žábou a horkou vodou!:))

 

Tohle je vlastně článek o kompromisech – těch běžných denních, které neustále děláme, abychom dokázali být se světem nějak v míru. Je to naprosto legální způsob přežití navzdory tomu, že slovo kompromis může mít i významně negativní podtón. Tady je na každém, aby si uvědomil, že to, co je běžné při posuzování špíny na podlaze nebo u nepropletých záhonů neplatí v otázkách základní morálky a kompromis není schvalování lži:))

Aktualizováno: 14.3.2022 — 07:11

29 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Přečetla jsem si tvé psaní o přestávce u kafíčka… odložila…
    Přišla jsem domů, převlíkla se do monterek a vyběhla do zahrady dokud hezky… dlaždičky překročila…
    Zmožena ze zahrady jsem skopla tenisky a šla nakrmit psy a kočky… dlaždičky zapomenuty…
    Teď mi leží na nohách kotě a z mobilu na mne kouklo tvé povídání… aha! Dlaždičky!
    No, jsou holky trpělivé
    Ale prý má ve středu pršet, tak to je vytřu. Protože blátiví psejci
    PS: Prostě mezistavy v přiměřeném podání.
    Já totiž vím, že jeden den lenošení prospěje víc než strhaná matička

    1. Mamutku, řekla bych, žes dělala zajímavější věci. A věř, že dlaždičky neutečou. Ty moje taky to taky ještě nikdy neudělaly, tak proč by s tím ty tvé měly začínat! 😀

  2. Já už ani nevím, co je mezistupeň. Díky Amálce je všechno více či méně zachlupacené. Méně, když vyluxuju nebo utřu mokrou houbou koberce a všechno vytřu. Ono to v bytě stejně zůstane. O něco více, když s úklidem …. ehm… zase tolik nepospíchám. Někteří příbuzní se dusí při jakékoli hladině chlupů. Pokud mají přijít, tak se fakt snažím, ale je to jedno. Od té doby, co máme Mourečka je v bytě tak nějak šedivěji, jeho línání totiž není skoro vidět. Navíc se ty jeho chloupky drží pevně úplně na všem. Amálčiny jsou alespoň v chuchvalcích, takže se dají sbírat. Mourečkovy lze pouze vysávat a pravidelně měnit a prát povrchové tkaniny – třeba ubrusy. Kočka se totiž, na rozdíl od psa, pohybuje ve 3D prostoru.
    Pak je zde zvláštní kategorie – záchodky. Amálka je estét a na záchodku skoro nehrabe. To raději packou drápe o zeď, aby splnila úkol a přitom se nezamazala. Občas si vykoupe packu v misce na pití. Prostě po záchodu se myjí ruce, tedy packy, že… Zato Moureček – to je dělník. Ten se velmi intenzivně věnuje výkopovým pracím, snaží se prohrabat pomalu někam do Austrálie. A to to lítá. Navíc dost často uklízí i po Amálce, prostě to nesnese, tak, když Amálka nechá svá velká oona, tak to Moureček často jde uklidit. A já uklízím donekonečna všechno, co ze záchodku vymete při hrabání. Takže asi tak.

    1. Apino, občas jsou chvíle, kdy chápu, že chodit se psima na venčení ven může být sakra výhoda, 😀 i když se kvůli tomu musí na jedné straně dne vstávat a na té druhé se odtrhnout od gauče a ještě večer vylézt ven.
      Napsalas to tak, že se musím smát, ale mám naprosto přesnou představu o tom, jak „zábavné“ to ve skutečnosti je…

      1. Máme kočky s volným pohybem sem a tam, domů a ven, takže většinou se venčí samý venku, ale někdy je venku moc mokro nebo zima, tak pak raději hrabou doma 🙂 Kromě nejmladšího přírůstku: ta se v písečku s rozkoší válí a vyvenčit se běží ven. Nicméně důsledek je stejný, skřípající písek na dlaždičkách v širém okolí. Člověk tak nějak otupí 😀

        1. 😀 Člověk tak nějak otupí
          Jo, přesně. Pokud má pud sebezáchovy a chce si zvířata uchovat:))

  3. Aktuálně je Denis ve vrcholící fázi línání. Takže to vypadá tak, že sotva je doluxováno a vytřeno a pes se několikrát projde domem, jsme zase okamžitě, pokud jde o podlahy, v mezistavu. 🙂
    Mimochodem týden, co jsem nebyla doma, nebyl pes kartáčován – nejspíš je potřeba této činnosti pod mužskou rozlišovací schopnost 🙂 – a co z něj padalo, když jsem ho vzala do parády, to by stačilo na dalšího psa.
    Taky si rád drbe záda na zahradě, v suché trávě – a oklepe se zásadně až v obýváku. To je pak už mezistav opravdu hraniční!

    1. Hančo, dnes se ti podařil vtipný a svěží komentář na kapku zoufalé téma – co jiného je línání? 😀
      Kupodivu Ari zatím „drží chlup“. Ono o nás taky zatím ještě žádné extra teplo není.

  4. Koukám, že se tu ozývají prakticky samí psí lidé, ale upozorňuju, že stejné dilema má kočkař. Zvláště mající těch koček víc. Zabahněná chodba mě tedy míjí, protože kočule jsou opatrné. Jediná výjimka je moje dlouhosrstá, neučesatelná Alžbětka bez ocásku, která se mi po příchodu z venku klidně nakýblovala do postele. Jinak domů nosí v kožichu všechno možné a navíc trousí spoustu cuchů. Vůbec, podle toho, co přinášejí všichni v kožíšcích poznám, kde byli. A z chlupů mě někdy málem trefí, zvlášť teď, kdy se začínají přesrsťovat a já mám chlupy úplně všude.

    P.S. K jednomu z předešlých zamyšlení: tu knihovnu jsem opět nepřebrala.

    1. Myslím, že Alžbětka by si mohla s Berry podat packu, pokud jde o nošení svinčíku domů. „Odvětvi, prosím, toho psa, než ho vezmeš domů!“ žádávala jsem Martina, když pustil do domu Berry plnou modřínových a ostružinových větviček, včetně menších modřínových šišek 😛 Neuvěřitelné, co to zvíře dokázalo v kožichu přinést!
      To by si asi poctivá hospodyně domů nepustila:))

      1. Já vždycky říkám, to jsi hodný Legýsku, že jsi mi přinesl větvičku. Krásně drží i smrkové, o ostružinčí nemluvě. A potom to vytahování, musím pořád mluvit, jinak se nechce dát.

        1. Zamotá se všechno, ale to ostružiní nejhůř. Navíc bez rukavic to člověk ani pořádně nechytí, aby pak neměl ruku plnou trnů. Berry to taky neměla ráda, ale obvykle jsem ji nakonec nějak přemluvila, aby držela.

  5. Já jedenkrát týdně, většinou v sobotu dopoledne, vysaju a vytřu celý byt. Utřu prach a vydrbu záchod a koupelnu.
    A ejhle, chytila mě ta moje altróza kolen a muselo to všechno 14 dní vydržet.
    Uklízela až jsem teď o víkendu.

    1. Taky jsem zjistila, co všechno počká, když musí! 😀
      Ovšem na druhou stranu jsem taky potají uklízela, protože jsem měla být v klidu a už jsem se třeba na ten prach v ložnici nemohla koukat (a nechtělo se mi honit Martina, který byl v naší době covidové přede mnou napřed, ale vlastně byl jen o kousek zdravější než já:))

  6. Jj, rozhraní,kompromisy,diplomacie….. to jsou vědy. Kdybych byla nekompromisní,tak by MLP už byla po smrti. 🙂

    1. 😀 Jenny, myslím, že v nekompromisních manželstvích nebo partnerstvích mnoho lidí nepřežije 😛 Nekompromisní lidé jsou buď sami nebo mají otroky…

    2. Jenny, to u nás taky. Ale za těch skoro 58let jsem si zvykla/otupěla/. I když někdy nadávám dost ošklivě, když mi bouchnou saze. Kdybych ho měla pořád honit když něco dělá venku, pro něco jde a nezuje se nebo si nechá montérky tak bychom se zabili.

  7. Přijela na návštěvu Kačka s Pralinkou. Pokud mohu soudit podle průběžných průzkumů, navýšení zvířat v naší domácnosti o jeden kus jakékoli velikosti( ze 4 na 5) zvyšuje množství bince třikrát. A pak mi něcoo říkejte o dilematu uklízení…

    1. Potom uklízíš ve chvíli, kdy ti to už nepříjemně křupe pod nohama:))
      Nebo uklízí Kačka, to je taky řešení 😀

  8. A to celé se zašmodrchá, když to vnímá více osob. Každá osoba má ty mezistavy i kritické meze jinde a dává jim jinou prioritu. A nebo dokonce se vnímání změní , aby to vypadalo dobře pro další osobu/osoby.

    1. Máš naprostou pravdu – pak je umění kompromisu opravdu uměním, aby se všem žilo… no… aspoň uspokojivě:))

  9. Ubyly čtyři tlapky i to je na stavu podlahy znát. Ale nevadilo by kdyby ještě s námi byly. Promiň, že jsem zase ve stavu vzpomínání. Nějak mě to nechce přejít.
    Na odlehčení- Janina kamarádka má migrénu když denně neotře parapety na oknech, zevnitř i zvenku a nevytře barák od půdy po sklep. / Promiň, já spěchám, dneska jsem nevytřela ještě sklep…/ To už je obscese.

    1. Maruško, samozřejmě mi to nevadí, jsme na tom stejně. A o psech asi ještě budu nějakou dobu psát, protože prakticky všechno za posledních mnoho let se vztahuje k situaci se psy, ne se psem…
      Jo a takové uklízení už obsese je. Člověka by i napadlo, to nemá nic lepšího na práci? 🙂

    2. …. a jestli pak má v tom sklepě i umytá okna? Chudina,to je mi ji líto. Jedna naše obecní zaměstnankyně to měla taky a když uklidila celý barák před Vánocemi,musela ještě na Štědrý den ráno, vzít celý dům ještě jednou od shora dolů. Pak si dala flašku vodky a byla spokojená. Zatím ještě žije.

    3. Vytírání sklepa bledne před činností, o které mi bylo vyprávěno před mnoha lety. Už si ale nepamatuju frekvenci. Ona dáma pravidelně drhla vkleče kartáčem dlažbu před domem.

      1. tak daleko Danuška ještě nedospěla. Okna v baráku má i ve sklepě tak čistá, že už tam moc skla asi nezbývá, dlažbu před barákem má taky čistou, že ji nemám ani já tak na chodbě. A ručně sbírá i spadlé listy. Není to nic ve špatném ale má to tak nastavené, jinak je to hodná holka.

        1. Zajímalo by mě, jestli je to pro její rodinu požehnání nebo peklo. Může to být oboje… v závislosti na to, jestli chce totéž i po svém okolí ne. Viz příspěvek od Čísla 🙂

          1. to si piš, že to vyžaduje. Jeden syn je po ní a druhý už má svou rodinu a o něm nevím jak funguje. Asi jinak. Má dva kluky…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN