„Víte, mladá pani, my bychom dnes měli výročí svatby. Třináctýho jsme se brali, ale nevadilo to, opravdu ne… a František mi pořád chybí. Tak aspoň si to kafíčko tady dám, kam já bych už chodila…“
Sedím ve své oblíbené hradecké kavárně, popíjím kávu a ten hlas mě nutí zvednout oči od knížky. Patří staré paní, pečlivě oblečené, hezky učesané a… zcela jistě dost osamělé. A právě dnes si potřebuje povídat! Tiše sleduju servírku, která se na paní usmívá a vlídně jí odpovídá, zatímco připravuje kávu pro jiného hosta.
Možná je to náhoda, nicméně když nějakou chvíli poté servírka srdečně pozdraví ustaraně vyhlížejícího muže, uvázne v dalším rozhovoru. Muž má jít na operaci, je nervózní, a zjevně potřebuje ke své kávě hrst milých a uklidňujících slov. Už se nedivím, když se mu jich dostane. Ta servírka je vážně třída.
A není sama – i její dvě další kolegyně jsou příjemné a vedle kávy servírují i milé slovo, účast a úsměv. Musí to vycházet z jejich povahy, protože pokud by to dělaly jen z povinnosti, nefungovalo by to. Přemýšlím o tom, jak asi majitel této kavárny vybíral personál.
A napadlo mě, kolik toho asi takové vstřícné barmanky, servírky a číšníci vyslechnou. Kolik všelijakých osudů sledují. A jak je to důležité. Protože vlídné slovo a zájem dokážou nejen pohladit, ale třeba někdy u nešťastného člověka i přehodit výhybku z činů zoufalých na ty sebezáchovné.
Přitom je mi jasné, že provozovat zpovědnici i v tak omezeném prostoru, jaký nabízejí kavárny, hospody a bary, není snadné, a ty naslouchající to kousek po kousku vyčerpává – víc než tác plný půllitrů. Takové lidi je třeba nabíjet, aby nevyhasli. Nejlépe to jde uznáním, díky a úsměvem, i když to nejste vy, kdo zrovna dnes potřebuje zpovědníka.
A tak na to zkuste myslet a vracejte vlídnost vlídností – nikdy nevíte, kdy se vy sami neobejdete bez chápavého ucha. Tak ať nám nevyhynou:))
Tak jsem se sem dostala a tak si čtu hezký článek…
A napadlo mě, že i Ty, Dede, jsi jedním z takových lidí. V diskuzích poctivě reaguješ na všechny komentáře, pro každého máš slovo vlídnosti a pochopení a zcela jistě víš o nás, kteří se tu občas svěřujeme se svými bolístkami na těle i na duši, mnohdy víc, než jejich nejbližší.
Takže díky!
Díky Alčo 🙂 Já vás tu mám tak nějak ráda, no:))
Krásný článek, tak milý o milých lidech.
Ve škole mi kolegové říkají, že jsem chodící bomba optimismu. Asi mám úsměv vrozený.
A ikdyž jsem dnes ráno musela řešit jednu nepříjemnou klukovinu a zvýšit hlas, pak už jsme dojeli hodinu i den s děckama tradičně i s našimi obvyklými vtípky.
A když už jsme u těch povzbudivých lidí, tak krásným příjladem jsou role Elišky Balzerové a Bolka Polívky v Srdci na dlani. Krásně mi zakončili dnešní odpoledne 🙂
Mamutku, řekla bych, že tvoji svěřenci mají prostě kliku 🙂 Zvýšit hlas na klukovinu je normální, hlavně, že není zvýšený pořád 🙂 (no, ono by to stejně časem nefungovalo:))
Některým lidem se vyloženě nelíbí když se usmívám a chválím ale mně je to fuk! Stejně to budu dělat až do smrti smrťoucí. 🙂 Dobrý ,potřebný článek akorát, že sem žádné šklíby nechodí,což je fajn.
Vidíš, tohle je zajímavej postřeh – skutečně jsou lidé (naštěstí ne moc), kteří reagují na úsměv negativně. Moc to nechápu, jako jediné vysvětlení vidím to, že v jejich prostředí úsměv znamená výsměch… pak by to možná sedělo.
a nebo se toho úsměvu bojí….
Snažím se usmívst,ale přehlídla jsem dneska poslední schod a došlápla z výšky nakřivo a ten kotník pekelně bolí.
Sím tě,dávej na sebe pozor, foukám na kotník,bolí to jak čert,sem si takhle zlomila zánártní kůstky,doprčic.
Matyldo, tvoje kotníky by potřebovaly nějaké ochranné zaklínání – před tebou! Ty jsi na ně fakt ras 🙂
Jinak lity lity, ať je kotník jen naraženej a brzy v pořádku
Šiš, Matyldo! I ty Brute?! Budeme tady jako u kulhavejch a pajdavejch. Hráškuj a běž do peřin.
a vemte sebou i tu třetí, co si je při sportu zlomila…. holky vážně, dávejte na sebe pozor….
Konečně tady, díky za výdrž i za hezký dnešní článek. A jdu na ty předešlé 😉
Díky za snahu se sem dostat 🙂
Taktéž, po celotýdenním úsilí,říkala jsem si, tak naposled dnes a vyšlo to. Hurááá SEMPER FIDELIS!
Hezký napsané! Snažím se na lidi usmívat, když s nimi komunikuji. Vždyť já mám také radost, když na mne mluví lidé s úsměvem. Nejhorší je sebestřednost a ta se bohužel získává opičí výchovou.
Pořád jsou vidět lidé kráčející život s nespokojeně semknutými rty 😛 vypadající, jako by každá radost nebo pochvala byly hříchem 🙂 No a pořád tu jsou tací, kdo jsou apriori agresivní, je v podstatě jedno o co se jedná. Flákanci.
Většina lidí vypadá ve veřejném prostoru mírně duchem nepřítomná 🙂
No a pak tu jsou lidé s úsměvem a pochvalou. Není jich moc, ale dělají svět lepší 🙂 Důležité je, že se to fakt dá naučit! 😀
Otéčko – koukejte, jak u nás lítají káňata. A Erník v novém střihu 🙂
https://yga.rajce.idnes.cz/2022_Leden_5_-_letecky_den_a_lovy_v_trave/1523199529
Ygo, jako obvykle máš krásné fotky! Pravda, u vás to moc zimě nevypadá:))
Káňata u nás jsou, znám jejich křik a líbí se mi, když dělají na poli pařízky (sedí nehybně na zemi a číhají:))
Jinak teda aby nebylo, začal jsem shánět jiný hosting. Takže se přesnuneme (se stejnou adresou, pro čtenáře to nebude žádná změna) k jinému poskytovateli. Tohohle už bylo dost.
Jo jo, nemáte prosím někdo tip na dobrého providera hostingu? Nebo by nevěděl nějaký váš známý nebo příbuzný se zkušeností v oboru? 🙂
Úsměv a dobré slovo nic nestojí, tak proč jimi šetřit. 🙂 Dobře napsaný článek.
Jo – a sláva, dneska jsem se sem dostala bez obštrukcí!
Díky!
I za tu snahu překonat obstrukce:))
No nechval dne před večerem a přístup na Dedeník před druhým vstupem. Už zase mi to hlásá, že tu není bezpečno 🙂
Máš naprosto pravdu, Dede, bez dobrých lidí by byl svět daleko horší místo k životu.
Hurá, Chrome funguje!
Dobří lidé dělají svět dobrým, i když nemusí zrovna nacházet ve svém nejlepším období. Ale lidé-vrby, jak jsou potřební, tak jsou vyčerpatelní…
Jo, zatím mě to od rána nevyhodilo… uvidíme 🙂