To mám za to, že jsem na základní škole podváděla a moje ruční práce na známku mi obvykle udělala moje milovaná prababička:)) Teď potřebuju mít pro divadlo hotové vyšívání a moje jediná celoživotní zkušenost obsahuje jen několik řádků poskakujících nestejně velkých křížků na kanavě…
Kam s rukama? To je taková záludná otázka, kterou řeší všichni veřejně vystupující, kteří zrovna v ruce nedrží nějaký (nejčastěji hudební:)) nástroj. Popravdě to platí i na prknech, co znamenají docela maličký kousek světa jednoho amatérského divadla.
Když píšu texty, v duchu vidím živě rozpohybované postavy. Když to začneme číst, vidím postavy zírající do papírů, do kterých co chvíli něco dopíšou nebo cosi razantně podtrhnou (nebo škrtnou:)). Jediný další pohyb obvykle směřuje ke skleničce s vodou nebo hrnku s kafem. Jak začneme hrát, tedy text už v podstatě zvládáme, je to tu zase: a co mám vlastně dělat, když zrovna nemluvím?
Řeším to všelijak. Vzhledem k charakteru mých her (převážně konverzačních komedií) musím uznat, že třeba takové koště je geniální nástroj. Co všechno se s ním dá podniknout! Ale jaksi se nehodí všude, to dá rozum. Základním útvarem většiny mých scén je stůl a židle. Jinými slovy, pomůže cokoliv, co se dá na ten stůl dát – a věřte nevěřte, jídlo a pití je co do efektů hned za koštětem. Však Cimrman věděl své! 😛
Ve hře s bájnými kněžnami Kazi, Tetou a Libuší jsem se rozhodla vložit vznešeným dámám do ruky obligátní vyšívání. Žádná věda – budou mít kruh s kusem látky, kde bude něco vyšitého a jehla s bavlnkou, aby bylo možno na dálku předstírat více či méně úspěšnou činnost. A tak se konečně dostávám k jádru problému – co a jak mám, proboha, na tu látku vyšít???
Ne, že bych neměla nápady. Mám utkvělou představu, že bych mohla vyšít strom – dlouhé stehy na kmen, kratší na větve, ještě kratší na větvičky:)) Jenže už mám dost zkušeností na to, abych věděla, že představy a řemeslo nemají styčné body, pokud člověk to řemeslo aspoň trochu neovládá. No a já vyšívat neumím. Mám kruh, mám vhodnou látku. Jak dál?
A to je má dnešní otázka – kdybyste čelili stejnému úkolu jako já, koho byste se zeptali? Kde byste hledali? Existují nějaké návody? Nějak nepředpokládám, že by bájná kněžna vyšívala školními křížky 😀 Takže prosím, sem s nápady! 🙂
PS: Myslím to vážně. Já vím, že když si člověk pořídí divadlo, musí být mistrem (no dobrá, aspoň tovaryšem:)) mnoha oborů. Už jsem si ověřila, že mít divadlo a neumět šít, je naprosto zásadní chyba! Tak se aspoň učím. Ale vyšívání?
PPS: Vím, že v nejhorším jim tam dám na stůl jen džbánek a poháry, možná nějaké bylinky k přesýpání… ale to vyšívání je neodolatelné klišé, které bych tam ráda měla (chápejte, je to komedie). Jen nějak začít! 🙂
Tak jsem si tu diskuzi pod mým článkem přečetla a stojí to za to. Apina je jako Terminátor…..
Je to mazec. Člověk má hned pocit, že vlastně se svými pády měl docela kliku:))
Dede, tvé nové hře už předem přeji velý úspěch a budu se těšit , že ji časem zase nabídneš k poslechu i na youtube.
Ač jsem kdysi jeden čas docela ráda vyšívala, přeci jen pletení a háčkování v mých ručních pracích převažovalo. O vzorech historického vyšívání ale nevím nic. Jen nevím, jestli bych ho vložila do ruky právě rázné Libuši 🙂 Té bych spíše dala třeba leštit nějakou sponu k opasku, pouzdro na meč, nebo když už jehlu, tak na přišití koženého pasku k Přemyslovým sandálům. Však ty jistě něco trefného vymyslíš s patičně vtipnou koverzací.
My si teď v poslední době s chutí pouštímě na streaming staré am. filmy. A asi nejvíce mi na nich vadí, právě to vyplnění „co s rukama“ – cigaretami. To jsou desitky cigaret co herci během filmu vykouří – no často jen zapálí, párkrát si šluknou a cigaretu ťipnou, nebo odhodí. A když nevyndají cigaretu, tak sáhnou po alkoholu. Tedy alkohol je skcělá výplň „co s rukama“ i v moderních filmech, jen tam to je víno do velké sklenice, zatímco ve starých filmech sáhnou spíše po karafě s whiskey. Anglické dámy zase žmoulaly vyšívané kapesníčky.
Alex, dobrá zpráva, u Matyldy bohužel méně – oběma vám přeji co nejrychlejší doléčení. Moje oko prokouklo, dva hod. po stažení zákalu na klinice chtěl oko dr. znovu vidět už v jeho soukromé ordinaci. Tam jsem tedy užasla, že přestože bylo oko stále zamlžené, dokázala jsem jím přečíst písmenka dobře o tři sady menší než před zákrokem. Můj problém teď je ten, že levým okem nejenže vidím jasněji, ale mohu číst bez brýlí, na pravé je potřebuji (takže teď levé u počítače zavírám). Za týden jedu na další kontrolu, kde domluvíme opravu i toho pravého. Sice to není tak akutní, ale chci mít obě oči stejně vyrovnané. Důvod proč asi všichni mají zákal nakonec sundaný z obou očí (můj manžel před 9 roky).
Maričko, to mám radost, že se to tak povedlo!
Ale dávej si pozor, ono se to přece jen nějaký čas hojí. Já vím, že jednou budu dost neklidná . ani u mojí babičky ani u taťky se to bohužel moc nepovedlo.
Jinak s Libuší máš pravdu, ale to by se mi zařizovalo ještě hůř.
Jo a mám novinu – nabídla se mi známá, že mi vyšije divočáky i dvojocasou kočku 🙂 Já se mám!
No já se picnu! Utrousím něco z hecu a hned se ozve někdo, kdo bude tu blbost realizovat! Jsem nebezpečná vosoba, seberte mi klávesnici… :O
Jsi skvělá osoba! Už k tomu mám i báječnej dialog 😀
To oko chce klid, podle pokynů lékaře kapat. Já s tím osobní zkušenost nemám, ale MLP má odstraněný šedý zákal z obou očí, jedno asi před 8 lety, druhé před 3 lety, obě operace bez problémů, jen se nesměl cca měsíc – možná dva (jsem sklerotik) ohýbat a nesměl dělat – nosit, nic těžkého. Celý život nosil brýle, teď vidí jako rys, jen má slabé brýle na čtení.
Dede, MLP byl na odstranění zákalu už před lety a strašně se těšil na zákrok na tom zbývajícím oku. Protože jasně viděl ty ohromné rozdíly. Ale to druhé oko mu udělali až dva týdny po tom prvním. Moc si to pochvaloval. Dokonce se mu před časem to jedno opravené oko náhle zhoršilo, tak mu udělali na něm jakousi opravu a už je to zase OK. Jo, jsou to věci v některé moderní medicíně……
He, he, Maričko, …leštit sponu k opasku. Rázné Libuši bych dala olejovat sedlo a uzdečku tomu koni, co potom eskortoval Přemysla oráče Libušce domů. A vůbec, měl tenhle staropověstní kůň nějaké jméno?
Podle mě to byl Šimlík! 🙂
Uzdečku jí to roky nedám, i tak musím přemýšlet nad tím, aby mi kulisy a rekvizity moc nebobtnaly – nebo se nevejdeme:))
Přes den jsem se nemohla zase dostat na Dedeník,před chvílí to normálně šlo, ale než jsem napsala příspěvek, tak už nešel odeslat. Takže pokud, jsem tady přes FB, přes Dedeník.
Ještě dodatek k mému článku o pádech. Ráno jsem byla s kolenem na chirurgii, od úrazu to budou dva týdny. Konečně RTG, prý mělo být uděláno hned po úrazu. HURÁÁÁ, JE TO DOBRÉ!!! Nic není natržené, je to „jenom“ silně pohmožděné. Nechodit (ha, ha), nebo s berlama (brrrr), obrnit se trpělivostí (ufff), ještě tak tři, čtyři týdny (óóó), bolest vydržet. Zaplaťpánbůh, že to tak dopadlo .
Je mi líto, jak to dopadlo s Matyldiným kotníkem .
Tak po dvou týdnech chození jsi dostala příkaz nechodit? 😛 No potěš!
Jinak přečti si nové příspěvky u svého článku – Apina a Petra líčí horory…
ja vedela, ze si mam dedenik nechat po praci … takhle mi tu mysl bloudi v hlubinach pameti a vidim se, jak v minulem tisicileti jako nactileta vysivam a pletu a hackuju … a pak nastupuje fantazie a vidim, jak Kazi, Teta a ta treti (viz bratri Justi) sedi a dle sikovnosti bud zapasi s navlecenim nite do jehly (kam jsem dala brejle? aha, jeste je nikdo nevynalezl!), s vypnutim platna do ramu (zatraceny truhlar / drvostep / Bivoj! kram jeden! zas mi prinesli dva stejne ramy! tak ne, ja jen ten vrchni obratila), tu pri vysivani ztrati jehlu (au! tady je ta vcerejsi mrska a kde je ta, co jsem ted drzela v ruce?), tu se pri vysivani a probirani vazneho tematu splete ve vzoru a zas musi parat (to jde taky bez reci. parani se od vysivani lisi ve vyrazu obliceje a praci rukou velice podstatne) a divila by ses, jak snadno jde poplest rub a lic vysivaneho. Bez reci o vysivani se da prebirat v klubku niti a vybirat spravnou barvu, ci zamotane nite rozmotavat, nebo si dokonce pri vysivani prisit ubrus k sukni. Kdybys snad zamyslela tragikomedii, da se polovysite demonstrativne trhat na milion kousku… no, jdu se zas vratit k cislum na minitoru
Evo, ledacos z těch představ mám taky 😀 Vůbec, pokud holky zapomenou text 😛
No Dede, já bych v rámci zjednodušení napnula do kruhu už cosi vyšitého a protagonistky Libuše a Kazi nechala obšívat tvar jen po obvodu. Uznávám, že je to návrh bez špetky fantazie, ale stejně divák v další než první řadě (a možná, že ani ten ne) nerozezná, jestli je vyšíván kanec nebo luční kvítí, ne? 🙂 A představitelky bájných kněžen by třeba i přivítaly, že nebudou muset krom textu zvládat i práci s jehlou. 🙂
Nepočítám, že tam něco doopravdy ušijí. Bude to předmět, který bude možné brát ze stolu a zase ho odkládat, udělat o něm nějakou (jedovatou:)) poznámku a tak. Proto to musí být skoro hotové…
Vítejte v perníkově:
https://tv.idnes.cz/lifestyle/cesky-vyletnik-14-dil-vitejte-v-pernikove.V220119_000836_idnestv_krr
Kdysi jsem jezdila do Pardubic služebně a paní, se kterou jsem jednala, bydlela v té uličce vedle hlavního náměstí, myslím, že tam byla nějaká voda (náhon?) Prostě úplný střed města – obvykle jsme šly i někam blízko na oběd. Moc se mi tam líbilo 🙂
Když nevím, musím se zeptat.
Když se nemám koho zeptat, ptám se YouTuba.
Zdá se mi být nepřebernou studnicí blbostí, nerealizovatelných nápadů a geniálních postupů krok za krokem.
Teď jen jak je odlišit ?
😀
DYI zkusíme? Na YouTubu?
😀
Na YT je toho strašně moc, přesně jak říkáš – blbiny a skvělé věci promíchané dohromady. Je lepší si trochu zúžit hledání 🙂 No a mě šlo i o ty nápady… 🙂
Dede, píšu z mobilu a na první dobrou mě to pustilo!!! Přes mobilní data.
No, snad… Vzpomeňte si, jak dlouho jsme bojovali s „Kalifornií“, když nám to blblo čas… Chjo. Fakt někdo nemáte tip na dobrý hosting? 🙂
Matylda ti vyšije a ty tam pár stehů dáš, ať padne jak padne…. /radím podle vlastní zručnosti/
Dede, hlavně se nepopíchat. „Aúúú“, jistě ve scénáři nemáš….
Když jsou kněžny z dobrých důvodů rozrušené, dojde i na to píchání! 😛
ale Tetu z toho vynech,ta je nad tohle povznesena…. ;-p
Ahoj Dede, asi bych si to maximálně zjednodušila. Dostala bych do hry možnost něco si zapsat – v tu chvíli můžeš do ránu natáhnout předtištěnou/předkreslenou látku. 🙂
Ohledně vyšívání ti neporadím – asi klást nit vedle niti jako na té ilustrativní výšivce nebo perličkový steh – hezký a jednoduchý, protáhneš jehlu ještě smyčkou niti a perlička je na světě. Anebo může být Libuše vynálezkyní křížkového stehu – Teta by si mohla pochvalovat, že zastavuje běsy, i ty nejmenší. 😀
Co by měly dámy vyšívat, v tom mám jasno. Kazi samozřejmě kance – Bivoj ho chce mít všude a ji už to nebaví. (Libuše si jednou s Kazi to vyšívání prohodí a vyšije několika tahy to dětské prasátko z obdélníku, trojúhelníku a nožiček ke krmelci :). ) Teta symboly boha Peruna – blesk, dub, taky volá po zjednodušení a chodí se za scénu radit, jestli by se to líbilo. (Taky by se mohl líbit kříž, že ano. 🙂 )
No a Libuše? Dvouocasou kočku v kožešinové kapuci. Viděla ji ve vidění, že to má být státní symbol síly a moci… ale furt jí z toho leze něco jako Hello Kitty anebo dětský plyšák…
Proč nepřiznat panovnici sympatickou slabost? 😀
(Tak jsem se vyblbla a jdu něco dělat. :D)
JJ, ty máš nápady hodné realizace 🙂
a co Přemysl Oráč a jeho lýčené střevíce a bílí voli?
No, ti by mohli být státním symbolem teď, jenže okolní národy by se posmívali, že jsme národ hovad. 🙂
(Neberte mě vážně. 😀 )
Posmívaly, taky už.
😀 JJ, ty jsi ale číslo!
JJ, tvoje nápady jsou geniální! 😀
U mě vyšívá jen Kazi a Libuše, Teta je taková dost povznesená nad běžné lidské záležitosti:))) Prase a kočka se dvěma ocasy… tomu říkám téma! Díky
Rádo se stalo. 😀 Na blbiny, na ty mě užije, ale na pořádnou vědeckou práci… 😀
Tebe užije na cokoliv 🙂
No, v nejhorším to můžeš poslat mně 🙂 já ti tam vyšiju,co budeš chtít a ty budeš předstírat. Na vyšívání existují návody v kmížkách nebo speciály časopisů-kreativ, praktická žena a tak,které se dají dokoupit.
Jinak můjkotník se stále horšil,tak jsem na něj vyfasovala slušivou sádrovou dlahu a berle. Výstup do patra do ložnice je peklo,tak den musím zvládnout dole,ale tam mám kolečkovou židli 🙂
Matyldo, chudák kotník a chudák ty. Srůstejte. (h)
Matyldóóó!!! Moc lituji.
Myslím na tebe! Chudák ty. Už si říkám, jestli ten Alexin článek nebyl až moc sugestivní 😛
Jinak děkuju za nabídku 🙂 Pokusím se tě nezneužít, ale pokud to nedám, mohu mít aspoň záložní řešení. Já jsem to ještě ani nezačala zkoušet, protože jak na dálku už koukám celkem dobře, na blízko mi v oku ty zbytky krevní sraženiny prostě vadí. Ale lepší se to, tak uvidím. Možná je čas na kreslení divočáků a koček se dvěma ocasy:))
Teta by možná vyšívala, určitě předla, tkala nebo šila. Podle závaží na tkaní se pozná hrob ženy ze starých dôb.
O tkaní jsem toho přečetla hodně, ale tím to končí. Je fakt, že Ivana křečková přede i tká… 🙂 Ale to zase nejsem já 😛
No, můžeš vyšívat pánskou košili nebo spíše halenu. Můžeš vyšívat pás, který obepíná boky. Jenom nevím, jestli v té době to byl ten kruh nebo spíše rám
spíše rám…
Divadní licence by vzala i kruh 🙂
Je to divadlo a komedie… kruh se snese. Koneckonců se nacházíme v mýtu, ne? 🙂
že bys tam pak nasadila, jak Oráč pláče – oral jsem oral,ale málo,kolečko se mi polámalo a z polámanýho kolečka by si Líba udělala vyšívací stahovací kroužek 😉
😀