Dolovala jsem v hlavě myšlenky a rovnala je do wordovského dokumentu. Vzhledem k tomu, že nebylo moc větru v mlýnech mé mysli (děkuji pane Kantorku:)), seděla jsem u počitadla už nějakou dobu. Výsledkem ovšem v tu chvíli nebylo mistrovské dílo, ale chlad pronikající do kostí.
Vstala jsem, dala si vařit vodu na čaj, a pak si vymyslela důvod, proč jít do venkovní komory. Proč? Bylo mi jasné, že se a) potřebuju rozhýbat a b) po návratu z venku můj osobní termostat pochopí, že v jídelně opravdu žádná zima není. To jen můj organismus má tendenci po delší době bez pohybu tak nějak vychladnout, tedy pokud kolem není aspoň 25 stupňů. Naštěstí obvykle stačí se rozhýbat. Ovšem ne každý má takové štěstí.
Minule jsem se nachomýtla k jakési diskuzi, která se týkala topení v bytech. Zrovna se prudce ochladilo a na FB se diskutovala na téma – budeme už doma topit nebo ještě ne? Upozorňuju, že se říjen chýlil ke konci. Svoje zkušenosti si tam vyměňovalo několik žen kolem základního příspěvku jedné z nich. Ta se snažila vtipně popsat fakt, že jí je už nějakou domu doma pořádně zima a zlehka vypočítávala vrstvy oblečení potřebné k domácímu přežití. Pointou opravdu svižně napsaného textu byl okamžik, kdy začala být konečně zima i jejímu manželovi (druhovi, partnerovi) a ona mu s lehkým úsměvem doporučila otužování.
Musím přiznat, že těch několik posplétaných příběhů ve mně nechalo ošklivou pachuť. Podle všeho v těch rodinách rozhodoval o teplotě v bytě mužův osobní termostat, podpořený pravděpodobně i jeho příjmem. Pochopím, když je v bytech někomu zima, protože prostě nejsou peníze na odpovídající vytápění. Nebo lidé z nějakého důvodu žijí v obecně těžko vytopitelných prostorách. Nebo jako rodina neovlivní, kdy topná sezóna začne (takhle jsme v přechodných obdobích na jaře a na podzim v bytech kdysi mrzli všichni, když se topilo podle kalendáře, a ne podle venkovní teploty). Ovšem tohle to nebyl případ ani u jedné z diskutujících.
Napadalo mě, jaké mám vlastně štěstí. Nejenže mě můj muž přijal za svou i s mou zimomřivostí a poctivě se snaží mít mě v potřebném teple, ale stejným způsobem se vlastně vždy choval i můj tatínek, a to byl nějaký otužilec! Vlastně to bylo stejné i u babičky, jen tam děda co chvíli hudral, že babička by pořád jen větrala! 🙂 Doteď mě nenapadlo, že normální muži (nemluvím o psychopatech, tyranech a podobných týpcích) mohou držet svoje ženy v zimě, který je jim nepříjemná, aniž by k tomu měli jiný důvod, než že jim ještě zima není!
Samozřejmě mě napadaly různé otázky. Třeba… ozvaly se doma ty ženy? Daly jasně najevo, že jim teplota v bytě nevyhovuje? Proč vlastně čekaly na mužovo rozhodnutí – proč si doma nezatopily, když evidentně nešlo o takovou nouzi, aby platilo „teplo nebo jídlo“?
Pamatuju si na jednu diskuzi se svou známou z Anglie. Byla to vzdělaná žena, učila cizince anglicky a byly jsme prakticky stejného věku, takže jsme se staly… no, v rámci anglických zvyků skoro přítelkyněmi. Jednou se mě po hodině angličtiny v ledové učebně, kdy reptali prakticky všichni její žáci (většinou ze střední a východní Evropy:)), naprosto vážně zeptala: „Prosím tě, řekni mi, jak to, že je vám všem pořád zima? Vždyť tam u vás máte zimy mnohem chladnější, než jsou tady? „Víš,“ odpověděla jsem jí laskavě, „u nás máme zimu venku, ale ne doma!“
Tehdy jsme se tomu obě zasmály a já jsem byla přesvědčená, že říkám pravdu – aspoň pokud jde o většinu normálně žijících lidí. No… dnes už vím, že jsem kapku přeháněla.
A tak se dnes ptám – dokážete se doma dohodnout na společně příjemné domácí teplotě? Máte radši chladno nebo teplo? On pocit příjemného domácího klimatu se přece jen člověk od člověka liší…
Prosím, nezapomeňte, že právě probíhá Akce a stojí za to 🙂
Maminka mi říkala, že kdy jsem byla miminko, při jedné kontrole jí dětský lékař řekl, že jsem holčička, která „bude potřebovat mít stále nohy a bříško v teple“. Hm, nevím jak byl tak prozíravý a na mne to poznal ale měl pravdu. Celý život až dodnes mě rychle a snadno jako první začnou zábzs nohy. I v létě téměř nechodím naboso. A jak se ochladí, musím nosit spodní košilku. Prostě, když prochladnu (hlavně ty nohy a záda), jsem nešťastná, mám hned nachlazený měchyř běhám na záchod. Proto miluji horkou koupel ve vaně a rozhodně jsem se nikdy nepokoušela jakkoliv otužovat. V noci si pod peřinu beru ponožky a i doma v zimě musím nosit boty s uzavřenou špičkou nebo i patou, v sandálech i s ponožkami je mi zima. Jinak, když mám tyhle dvě „choulostivé“ části těla v teple, v místnosti nemusí být přímo horko. Kupodivu ale v noci (když už konečně neběží klimatizace) musím mít přístup čerstvého vzduchu, třeba jen trochu otevřené okno, jinak se mi spí špatně (na noc topení hodně snížíme). Celkově jsem ale zimomřivá, už bych si špatně zvykala na evropskou zimu a mrazy, miluji zdejší počasí. Manžel dříve snášel chlad a zimu mnohem lépe než já, teď už také odvykl (a přibyly nám léta) a když je nám chladno, rádi si oba přitopíme. Velká výhoda vlasního topení, nejsme závislí na teplárnách či jiném majiteli. Když nás (snad v r. 65?) vystěhovali z Žitné ul. (celý dům, my nechtěli, bylo to kvůli magistrále, nakonec se domy nebouraly), jediné na co jsme se (hlavně maminka) do paneláku v Zahr. m. těšili bylo ústřední topení v celém bytě. Už nebylo třeba ze sklepa do třetího patra tahat kbelíky s uhlím a ve velkém obýváku, kde byla kamna zavírat dveře, aby se udrželo teplo. V Německu jsme v bytech také už měli buď ústř. topení,nebo topení v podlaze. Zato v Anglii to byl děs. „Ústřední topení“ v našem prvním (najatém) letitém domku byly plechové podlouhlé „krabice“ vyplněné cihlami (snad dva tuckty už si přesně nepamatuji). To jsme zjistili,když se jedno těleso rozbilo. Přišel opravář, vrchní kryt sundal a my jen vykulili oči. Nic takového jsme před tím neviděli. Cihly byly cik-cak propletené el. dráty, které se zapnutím rozžhavily, rozpálily cihly, ty ten plechový obal. Tedy dávalo to smysl, ale že by v domě bylo teplo to rozhodně ne, hlavně pro mne, zvyklou právě z paneláku na teploučko to byl šok. V dost velké koupelně se topilo el. tělesem „teplometem“ na zdi, ale zase tam byl el. železný vyhřívač ručníků. Bydleli jsme tam jen dva roky, odletěli na 2 do Am. a po návratu do Anlgie další rok v domě, kde topení nebylo vůbec. Jen krb na dřevo v obýváku, kde jsme trávili veškeré chladné dny (naštěstí jen tu jednu zimu). Když jsme z vytopené uzavřené místnosti chěli jít jinam (do kuchyně, na záchod), museli jsme si obléci svetr, nebo dokonce kabát. Bylo to v sedmdesátých letech, doufám, že od té doby se vytápění anlg. domácností trochu vylepšílo (no jak píše Dede asi moc ne). Ale tenkrát mi byla zima i u přátel v londýnském bytě, nepamatuji se, jako topení tam měli, ale na můj vkus jasně nedostačující.
Jo, Maričko, mnoho lidí mi už říkalo, jak rádi se stěhovali ze starých bytů do paneláků – právě kvůli teplu a teplé vodě. Dnes se zase perou o ty staré byty, ale ty už prošly obvykle několika rekonstrukcemi a pohodlí v nich je nesrovnatelně lepší. Pokud vím, do mnoha starších domů se podařilo dostat i výtah, i když kolikrát tím hodně utrpěl vzhled těch domů – hlavně u těch krásných prvorepublikových. Jenže bydlet ve vyšších patrech už pak bylo hlavně pro starší lidi neúnosné, takže tu krásu snadno oželeli. I když jsem viděla i moc hezké výtahy tam, kde bylo velkoryse točené schodiště – a hodně peněz.
Jinak máš pravdu i s tím, že jak jdou roky, má většina lidí radši to teplo (ne horko). Vůbec, když začnou bolet klouby:))
Z domova jsem byla zvyklá na studený odchov, protože topení nebylo ve (velké) předsíni, na WC ani v koupelně – ta se ohřívala z kuchyně a před koupáním se zapnula přenosná kamínka (jindy ne!). V kuchyňských kamnech se zatápělo až po příchodu ze školy, takže rána byla fakt chladná. Ale neřekla bych, že mě to otužilo. Naopak v paneláku jsem pak byla vděčná za teplo ve VŠECH místnostech. 🙂 Samozřejmě teplo bylo teprve tehdy, když venkovní teplota klesla pod stanovený stupeň a držela se tam po stanovený počet dní. Teď v domku máme nastavenou teplotu na 21,5 – 22 st. a jsme s MLP v této otázce zajedno. Zajímavé je, že ačkoliv ta teplota je takto nastavená celý den, můj organismus večer vychládá a abych se necítila nepříjemně, beru si svetr, župan nebo se na gauči přikrývám lehkou dečkou.
Jediné, na co máme s MLP rozdílný názor, je větrání v ložnici, v zimě. Já potřebuji spát při otevřeném okně – a MLP si zvykl a bere se na noc hřejivou čelenku. 🙂
Hančo, vy jste ukázka toho, jak to funguje, když se lidé dokážou dohodnout.
O tom vlastně ten článek – ne o tom, kolik má kdo doma stupňů, to je věc každé domácnosti. Podstatné je, že to reflektuje dvě základní věci – možnosti (finanční apod.) a dohodu všech zainteresovaných.
Když jeden řekne: „Bude takhle, protože jsem to řekl“ a druhému nezbude říct „ano, prosím“, o dohodu docela určitě nejde 🙂
MLP nám zařídit podlahové vytápění. Moc se osvědčilo, když byly děti malé.
Podlahové topení je báječná věc! 🙂 Miluju hotely, kde jsou krásné koupelny s vyhřívanou podlahou. 🙂
Máme ho taky, ale málokdy ho používáme – je elektrické, tedy zbytečně drahé, radiátory napojené na tepelné čerpadlo dům vyhřejí i tak 🙂
Jak se říká, správným Sibiřanům ne že by nebyla zima. Oni jsou pořádně oblečení 🙂
No, sedět u počítače v kožichu a rukavicích mi nepřijde jako skvělej nápad 😛
Kdyz venku skoncilo leto a teply podzim se prehoupnul do topne sezony, topilo se u nas v kamnech pouze v obyvaku. Uhlim. Rano s popelem, po skole zatopit, vecer s popelem. V kuchyni byla plynova kamna, zapinala se jen zridka. Topilo se varenim.
Az na koleji jsem mela v zime teply nos i pri sezeni nad ucenim. Muj prvni byt byl zateplenem panelaku s ustrednim topenim. To byla pohoda! Dnes mame stary nezatepleny dum a s naklady na topeni bojujeme zatahovanim zavesu na oknech a netopenim v koupelne a loznici. Zima je proste teply svetr doma, zimni bunda venku a poradna perina na spani ve 14ti stupnich. Manzel je na tom s pocitem zima/teplo stejne jako ja.
Nejvetsi zimu v mistnosti jsem zazivala kazdy zimni patek, kdyz jsme dorazili na chalupu. Nez se vytopila kuchyn, sli jsme spat do studenych vlhkych perin a rano otloukali rampouchy u nosu. Brrrrr.
V praci bojuji s neznamou osobou o teplo na zachode. Mne neznama zenstina (nebo mozna chlap, co chodi na damske zachody, dnes by me to neprekvapilo) je toho nazoru, ze na zachode se musi vetrat a soucasne topit. Hoooodne topit. Asi ji mrzne to… zadek, kdyz pul hodiny sedi a kouka do mobilu. Ja jsem toho nazoru, ze kdyz se vetra, topeni se vypne. A ze na skoro verejnem zachode je nutno zdrzovati se co nejmene. K tomu tepla netreba.
Tu ledovou místnost a vlhké ledové peřiny jsme si užívali vždy po příjezdu na chalupu. V zimě i vevnitř slabě mrzlo a po příjezdu v pátek večer se to nikdy do noci vytopit nestihlo. Ale druhý den to už byla vždycky paráda – výkonná kamna na dřevu umí produkovat spoustu velmi příjemného tepla .)
Akce? Vím, o ní ale nedostanu se tam. Protože jsem stará větev a neumím všechno
Maru, napiš mi mejla a nějak to spolu dáme.
Napadl mě vtip o Ivanovi:
„Vy prej máte u vás velkou zimu?“
„Ale kde, jenom venku. Doma je pohodových minus deset.“
Ale vážně. U nás doma je průměr v zimě 18 na dpaní, 20 na žití a 22 na zahřátí (trochu to přitopíme.
Barometr je můj chladnoucí nos. Přes to žádné otužování nejede.
Ach ano, ledový nos a ruce jsou velmi přesný ukazatel, že je třeba s topením přidat 🙂
V letech mého dětství jsem si moc tepla neužila. Uhlí nebylo,dřevo taky ne,všichni jsme byli většinou v kuchyni, kde se vařilo. Ráno a dopoledne se netopilo v žádné místnosti. Kachláky v jídelně byly roztopeny jen někdy na večer, jen u tetičky v kabinetu,kde učila žhnula americká kamna ale tam jsme zase nesměly rušit. V základní škole pak bylo už ústřední topení, topilo se koksem a litinové radiátory byly vřelé a všude smrděly spaliny a naolejovaná podlaha. Poprvé jsem se pořádně ohřála až když jsme byla přestěhována do třípatrového domu,činžáku,který si moje nová rodina postavila svépomocí v rámci zaměstnání. Teď na stáří mám svůj kotel,který ovládám sama dle mé potřeby a MLP si dle své potřeby nastaví ve svém vigvamu regulátorem radiátor. Občas se jde podívat jestli topím neb platí plyn a já elektriku ale už raději nekomentuje,výcvik byl nutný. Optimálně mi je,když mám nastaveno na 22 až 23st.. Teď zrovna mám ale vypnuto úplně a je 21,5st., takže topím taky dle momentálních pocitů.
Souhlasím s Petrs01, že je daleko jednodušší se vyhnout chladu přidaným svetříkem než opačně. Při přehřátí se člověk z kůže nesvlékne. Z toho vyplývá, že jsem typově chladnější 🙂 a můj muž to vzal také za své. Si teda myslím. Taky nevím, proč máme dva krby, (tedy ne v jedné místnosti) když se kupodivu shodneme – a radši ne, bylo by tu moc vedro. Já hudruju i když je moc teplo v létě a uchyluji se do spodního obýváku, kde je příjemné chladno. Myslím, že pro mne je příjemné pobýt tak při 20-21˚.
Eh, kdyby jen přidaný svetřík 😛
Martin v domě se mnou nijak netrpí – když nic jiného, máme v každé místnosti termostat, takže pokud by měl pocit, že mých oblíbených 22-23 stupňů je moc, může si bez problémů ve svých prostorách držet chladnější režim. 🙂
Jo jo, viz Taiwan 🙂
To patří dolů pod „Číslo“ 🙂
Včera večer jsem už měla vypnutý počítač, když mě napadla odpověď na jednu z položených otázek – proč se ty ženy nesnažily přesvědčit muže, aby jim „povolili“ si zatopit, když už jim bylo doma opravdu zima?
Řekla bych, že je to místním přesvědčením, že kdo nesnáší zimu je padavka a má se koukat otužovat.
Že otužování nijak extra nepomůže tam, kde buď vsedě pracujeme (je úplně jedno, jestli se to „má“ nebo „nemá“, realita je taková, že prostě spousta z nás pracuje vsedě u počítače) nebo kde máme v klidu a pohodě po pracovním dni odpočívat.
Přitom se požadavek na teplo vlastně nevztahuje ani na teplotu v ložnici, kde může být podstatně chladněji než v obytných místnostech, protože na spaní se člověk může zachumlat do peřin.
Prostě každý správný muž nosí v kapse nůž a každý správný člověk musí vydržet zimu, protože má být otužilý a pokud není, je to jeho vina (a ať si mrzne, má se víc snažit)
Takže ty ženy měly nejspíš v podvědomí pravidlo, že kdo potřebuje mít doma teplo, je slaboch a měl by se stydět. Neboli jejich muži, držící je v zimě mají vlastně pravdu. Potom ale nechápu, proč v té zimě nepokračovali i poté, co byla zima tomu chlapovi? Nebylo by to výchovnější? Když už se dospělí potřebují vychovávat navzájem?
Jak jsem šťastná, že já se dokážu se svým mužem normálně a bez debilních pravidel (tak by SE to mělo) dohodnout!
Problém je když jsou ti dva odlišně nastavení. Když mám doma 24, je mi prostě vedro (tričko a kraťasy) a větrám. Kdybych měla žít s někým, kdo ve stejné teplotě opatrně odkládá druhou mikinu a zkouší jestli přežije v jedné, tak fakt nevím jak tohle vyřešit. Asi bych ho odstěhovala do teplých krajin.
Aktuálně sedím v kanclu 23°, krátká sukně (ano, šla jsem v ní do práce) a halenka (tenká mikina na cestu). Když je tu v létě 26, tak prostě nefunguju, nepřemýšlím, jen přežívám. Těžko bych si na podobnou teplotu úmyslně topila.
Takže jak to mají oni mužové udělat? Vědí-li tedy vůbec, že si žena přeje zatopit (a proč si sakra nezatopí umrzlé ženy? Neuměj otočit čudlíkem na kotli či radiátoru?). Zatopit doma a jít do hospody, tam není takový hic 😀
Zajímalo by mne, kolik stupňů ty ubohé ženy doma mají – Taiwanských 10° to asi nebude (brr, to bych teda taky nepreferovala, ještě s tou vlhkostí)
To my máme doma studený odchov, mužíček se zasekne a topit nejde. Máme tedy teplo na turbínu ale ten náš potok toho moc neutáhne. Tak máme teplo v obýváku, u Jany v pokoji už méně a v kuchyni mívám tak 16 až 18 st. Abych nezapomněla- tak tedy máme ještě ohřev vody. Ve čtyřiadvaceti st. už umírám vedrem. Za to se u nás nesmí nechat otevřené dveře a to zase pes má misku s vodou na chodbě.
Mám s Legýsem problém, nechce pít na jiném místě než na chodbě. Tam kde měli vodu s Luxem, /měli misek víc, na různých místech/ tam se jí ani nedotkne i když jsem misky nechala původní nebo vyměnila za nové. Nevím čím to je? Setkaly jste se s něčím podobným?
Protože tam přece pil Lux, já piju za rohem? Vašek má taky oblíbenější místo, prohození misek to nezměnilo. Zkus jiné místo ve stejné místnosti?
V Brně mi babky z vedlejšího domu říkaly, že za Hitlera měly v bytě 16 stupňů a stačilo, tak proč mi vadí 19? No, vadilo, protože jsem měla doma kojence a kojila, chtěla jsem svých 22- což se zastaralou kotelnou nešlo, ale nakonec se naštěstí rozbila (v lednu).
Pokud žiješ v místě, kde v létě je přes 30 stupňů úplně normálka, tak si prostě časem zvykneš…
Za 10 let jsem si nezvykla, v létě prchám ven, kde to vedro snáším daleko líp, a v noci umírám, nespím a ráno podle toho vypadám. Aspoň v noci potřebuju dýchat!
Malé děti jsou jiná kategorie, ty potřebují víc tepla.
Noc je jiná liga. Na noc vychladíme ložnici klimatizací, vadí mi, když jede v noci, tak předem. A otevřené dveře na balkon, i když je venku teplo. Ale přes den jsem si prostě zvykla… a většinu času trávím na terase.
Čím jsem starší, tím míň pořebuju tepla. Doma máme stabilně 22 °C, což je pro mne tričková a bezponožková teplota (Jeník je ve svetru) a jsme spokojení oba. V noci spím odkopaná, Jeník zabalený až po uši ;).
Tak to bylo u mojí babičky 🙂 Je to otázka dohody. Což je ok i v případě, že se ti dva dohodnou, že 16 stupňů stačí 😛
u nás to samé, Jiří spí i v ponožkách a nohy přikryté ještě jednou dekou.
S těmi anglickými zvyky jste mi připomenula období, kdy jsem pracovala pro Angličany – pokud oni byli v Čechách, vždy si stěžovali na přetápění a my se u nich „třásli“ zimou. Ale tam jsem se naučila na noc na spaní používat ponožky a to mi vydrželo dodnes. Bezva zvyk, který mne ušetřil dlouhé zahřívání nohou večer v posteli…..:-)
V Anglii jsem měla na spaní nejen chlupaté spací ponožky, ale i tradiční spací kabátek! 😀 Jen čepičku jsem nepotřebovala, zatím nemám pleš 😛
No tak my jsme se k teplotám dopracovali společně, prakticky kvalitní topení máme posledních 16 let. Předtím jsme si užili dost zimy, takže naše společné +21°C je nejen kvůlivá fudlákům. Ale znám i to topení či spíše netopení z důvodů finančních praktikuje můj tchán. Osobně se raději uskrovním v čemkoli jiném, ale těch svých 21 bych prosila
My se naštěstí doma dohodnem (doufám, že to muž vidí stejně), ale Ty bys u nás, Dede, asi zmrzla. Jenže oblíknout se člověk může vždycky, ale když máš na sobě téměř nic, potíš se a dusíš… zkusily jste se na to podívat z pohledu té druhé strany?
Obecně příroda vyrobila ženám tenčí kůži, počítala s tukovou izolací. S čím nepočítala byla móda štíhlosti a hlavně mnohahodinové vysedávání u PC, kdy ani ta izolace nepomůže.
Takže obecně – na kancelářskou práci přiodít a je-li to možné, proložit ji něčím záhřevným. Takové vysávání mne zahřeje naprosto spolehlivě. A ano, otužit. Na venčení o vrstvu méně (pokud si nevěřím, strčím ji pro jistotu do batohu). Na krátké přebíhání mezi vytopenými prostory (domov, auto, práce, obchody, vímjákamchodíš) přehodit jen jednu vrstvu a nemyslím zrovna péřovku. Ono to tělo těch pár minut přežije, ono by to v pohodě přežilo i bez té vrstvy.
Když mám doma teplo, nepotřebuju se extra nevlékat na ven – zajímavé, co?
Tatínek je z hor, otužovali nás odmala. Jezdili jsme na chalupu do hor, kde byl záchod i voda venku. Trávila jsem spoustu času venku – v každém ročním období. Od dvanácti jsem chodila na jízdárnu a dělal vše potřebné, včetně mrznutí na koňském hřbetě za mrazivých vycházek, kdy se kvůli kluzkému terénu skoro pořád šlo krokem. neměla jsem s tím problém, pokud jsem se mohla vrátit do tepla.
Říkali mi (i maminka), že až projdu jistými roky, bude teplo i mně. Jí nakonec bylo. No, nepovedlo se, je mi zima pořád – pokud musím trvale existovat v chladném prostředí.
Moje osobní teplota pro pobyt v místnosti, když se nehýbám (sedím u počítače, pletu atd.) a nemusím mít na sobě svetr, je 22-23 stupňů. Naštěstí můj muž souhlasí 🙂
Dtto 🙂
Největší zimu jsem zažil, když jsme bydleli na Taiwanu. Téměř celý rok je tam potřeba klimatizace, byty (tenkrát začátkem 90. let) neměli klimatizace kombinované s ohřevem a 10 C v lednu při 100% vlhkosti 24 hodin denně vedl k tomu, že nic neschlo, večer jsme zalezli do vlhkých peřin, ohřívat jsme se chodili do obchoďáku :-). A pak začal únor, vše vykvetlo a svět se vrátil do tepla.
Tam to bylo opravdu strašné, protože nebylo úniku 🙂
Paradoxně největší zimu svého života jsem zažil ve Španělsku. Trvalo to snad 2 měsíce, kdy venku bylo vždy mezi nulou a 20 stupni a uvnitř se držel asi zlatý střed kolem 10