Všimli jste si, že minuly Hromnice a lidé začali toužebně mluvit o jaru, jako by už bylo přímo na spadnutí? Přitom jsme teoreticky a letos kupodivu i prakticky v nejchladnějším období roku – je čas na tu nejzimovatější zimu. V únoru jsou už delší dny, takže bychom si měli užívat sněhu třpytícího se sluncem a hlubokých jasných mrazivých nocí.
Ono to možná bude těmi ptáky. Zima nezima, ptáci už pilně cvičí na jarní koncertní sezónu a měli byste slyšet ten rozhořčený štěbet u krmítka, když se zpozdím s lojem a slunečnicí! Ale na jaro v těchto dnech radši ještě nevěřte, bylo by to zbytečně frustrující. Já mám pro vás jiný pohled na únor, který je sice reálně nejkratším měsícem v roce, ale pro jaromily bývá dlouhým k neunesení.
Představte, že právě teď stojíme na prahu toho nejhezčího, co nám rok může nabídnout. Těžko snesitelný listopad i prosinec máme spolehlivě za zády, a kdo nemá rád zimu, se může radovat z toho, že už je jí většina pryč. Ještě jsme neukousli ani kousíček divoce větrného prosluněně mokrého předjaří, o něžně teplém a kvetoucím jaru ani nemluvíc.
Jak se nám budou pod nohama prodlužovat dny, doběhneme k rašícímu listí omládlých stromů, vůni první posečené trávy, láskou zmámenému máji, a tedy i k romantickým večerům, které dokážeme strávit v parku na lavičce, aniž by nám zuby drkotaly zimou. Potom už je to jen skok k prvním rozkvetlým růžím, červenajícím se třešním a hledáním stínu před pálícím sluncem.
Právě teď, v únoru, stojíme na prahu toho tak postrádaného světla a tepla. Nic jsme ještě nespotřebovali. Jaro i léto jsou svůdně neporušené, slibují to nejhezčí, co nám touha dokáže napovědět. S takovou perspektivou si člověk může ten únor i zamilovat!
Podle předpovědi nás čekají ještě pořádné mrazy, ale… už jste si všimli prodlužujícího se dne? A častějších slunečných dní? Pro mě je to veliká radost!
A tak se zvědavě ptám: jak si užíváte případně mentálně zkracujete ledový a kapku úmorný únor? Co právě čtete? Sledujete nějaký prima seriál? Co vám chutná, když je venku fakt, ale fakt zima? 🙂
A pamatujte, v tomto okamžiku už máme to nejhorší za sebou, a to nejhezčí úplně celé před sebou. Radujme se!:))
Dnes jsem si rozjasnila únor nákupem tří kvetoucích fialek – fialové, růžové a bílé. A k nim různobarevné (žlutý, růžový a bordó) květináče 🙂
Taky způsob 8)
No, už jsem toho napsala o našem trávení karantény dole dost, ale ještě dvě věci mě napadly: vloni se mi (po roce a půl čekání, protože zájemců bylo moc) podařilo zapsat se na kurs dějin umění pořádaný Moravskou galerií. Z pochopitelných důvodů to teď nejde navštěvovat prezenčně, takže nám každých 14 dní posílají odkaz na videoprezentaci příslušné přednášky. Tak si to vždycky jednou za těch 14 dní s MLP pustíme, už jsme se propracovali k baroku mimo Itálii a rokoku.
Další věc, co nás baví, je Vyvážené revue Ondřeje Cihláře, vysílaná v rámci Rádia Dada na Vltavě, dá se to najít na i-vysílání Českého rozhlasu. Už vyšlo asi 30 dílů a je to neuvěřitelná legrace. Ondřej teď o víkendu mj. moderoval (spolu se Světlanou Witovskou) Ceny filmových kritiků, na které jsme dívali, bylo to pěkné, decentní a vtipné. Mmch – víte, jak se jmenuje fiktivní kapela českých filmových scénáristů (Ondřejův nápad, na který se ptal scénáristy Marka Epsteina)?
No a jestli si myslíte, že tady dneska prokrastinuju místo práce, tak jste se trefily/i. 🙂 Do příštího týdne mám přeložit dvě prezentace, jedna má 67 stran, druhá 39. Ale už jsem na dobré cestě, trochu jsem si odfrkla a ono to půjde. Zas si dám pár nočních směn a bude.
Aido, neznám ani jeden z pořadů – díky za zmínku.
Co však znám dobře, je prokrastinace 😀
Ceny české filmové kritiky jsou zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/13915403613-ceny-ceske-filmove-kritiky-2020/22154215042-ceny-ceske-filmove-kritiky/
Pořady rádia Dada tady (hledej Vyváženou revue): https://vltava.rozhlas.cz/radio-dada-5989099
Jo, spolu s Ondřejem Cihlářem tam účinkuje Petr Prokop (syn Michala Prokopa). Oba jsou z Divadla Vosto5.
Pro mě není úmorný únor, ale úmorné je čekání na návrat k normálnímu životu. Ale to je na jiné téma.
Mně se tenhle únor líbí, zima v přírodě je pořád krásná, sníh křupe pod nohama a cesty, i ty hlavní v lese, kde občas projede auto, nestačí být uklouzané, protože každý den připadne čerstvý sníh. Když zasvítí slunce, je to krása nesmírná, a díky sněhové pokrývce je i víc světla. Dnes dopoledne jsme měli solidní mráz -11,5 st., až mi tuhla čelist, když jsme se vraceli s Denisem z procházky. Taky jsme za celou dobu potkali jediného psa, asi se všichni válí u kamen! 😀
V naší knihovně zavedli něco jako výpůjční okénko, už mám objednáno a zítra v určený čas si půjdu knihy vyzvednout. Při té příležitosti zjistím, jak jsou na tom chodníky ve městě, nebyla jsem tam asi týden. Musím zmínit knížku, kterou jsem dostala k Vánocům, a sice Kolem Jakuba od Michala Vrby. Je to útlá knížka, pět povídek, odehrávajících se každá v jiném čase, propojených nejen místem – rybníkem Jakubem. Jsou nesmírně působivé, první povídka je hodně drsná, až jsem měla obavu pustit se do další, ale každá je jiná a opravdu stojí za přečtení.
Byla tu řeč i o jídle – tak my díky mladšímu synkovi, který tak pečuje o naše zdraví, že nám objednal 2 balíky kimči, teď jedeme na vlně kimči (téměř) ke každému jídlu! (chuckle) Já jsem to nikdy nejedla, ani nejsem zvláštní fanoušek nakládané zeleniny, ale tohle je překvapivě chutné, jen na můj vkus dost ostré. Tak to musím vždy ještě s něčím kombinovat.
A co tam bylo ještě – jo, seriály. Tak se zpožděním jsem dokoukala Boženu a o ní si myslím, že tak bulvární přístup si naše drahá klasička nezasloužila, byť zřejmě nebyla tak úplně vzorná manželka ani matka, natož hospodyně. Dnes mám v plánu Hercula Poirota v podání Davida Sucheta, vůbec tu sérii neznám a doufám v odpočinkový zážitek. 🙂
Hančo, tohle čekání je úmorné už úplně pro každého!
Kimči mi svého času doporučila HankaW, že je moc zdravé a dobré. No… zdravé určitě je, ale existují rozhodně věci, které mi chutnají víc:))
David Suchet je podle mě nejlepší Poirot a ta série je výborně zpracpvaná, moc se mi líbí i prostředí a kostýmy.
Jo, ta atmosféra pohody a klidu -byť je to plnokrevná detektivka, mě vždycky dostane a jsem na ty díly schopná koukat kolem dokola. Určitě se ti bude líbit.
Zimu se sněhem mám moc ráda. Momentálně jezdím na běžkách. Smůlu mají pejsci, těžko se hledá, kam s nimi jít na dlouhou procházku. Těším se na pevnou ledovou krustu na sněhu, která se neboří. Vznikne tak, že do sněhu prší nebo jen hodně změkne při oblevě, a potom mrzne. To jsou pro psy nádherné několikahodinové výlety. Říká se tomu „chodit po površku“.
Už dávno jsem nechodila „po vršku“ 🙂 Naposledy předloni v Grand Teton u Jenny Lake. V botaskách, páč byl květen:))
A hrozně mě rozčilovalo, že jsem pěkně šla a tak každý pátý šestý krok jsem se propadla až po koleno a nabrala si sníh do bot. No a Martin, se svými veletlapkami, ten byl v pohodě – chodil po vršku úplně v pohodě! 😀
Dvakrát „po“ není překlep, u nás je to opravdu površek,takže chodíme po površku :).
(y) 🙂
Jj,přesně, tohle jsme si dnes na prochajdě užívaly.Já moc néé ale psice,paráda!
Jednu jedinou výhodu pro mě momentální doba má, a to, že pokud něco chci vychladit, strčím to za okno a klidně to tam nechám. V poledne jsem odtamtud vyndala hrnec s vývarem, aby rozmrzl a já ho mohla postavit na vařič. Koukla jsem na teploměr, ukazoval -10. V poledne! A předpověď na příštích 9 dní nic pěkného neslibuje. Začíná zase něco padat (devil)
No jo, když teď je taková zima, že co nesmí zmrznout, nemůže ven – musí do ledničky:))
Mně zima nevadí, jen se do ní musím pořádně obléct 🙂 a protože se prodlužuje den a je dlouho světlo, mám teď víc prostoru na procházky.
nezapomeň před cestou ven vyklepat z mikiny netopýry! 8)
Já jsem na home office a jak se teda říká, že je to druhá dovolená, tak u nás to tak nějak neplatí, makám jak šroubek, podřízený řídím na dálku – kdo to zkusil, ví, o čem mluvím – a práce mám nad hlavu. Proběhly tu roční uzávěrky, nastavování dalšího roku, do toho nějaký ty kontroly… no fakt se nenudím. Z HO ale radost nemám, chybí mi ty předěly – odejít do práce, přijít z práce… odpoledne jsem unavená, občas vypadneme aspoň tady za barák, ale to většinou radši a k večeru, páč jinak je tu plno aut a lidí z Brna… ani jsem nějak nezaznamenala, že profičel leden a je pomalu půlku února. Nestíhám skoro nic jiného, nenapsala jsem už dávno ani ťuk a tak nějak už mě to nebaví. Ale to mám tak každý rok, tenhle blázinec. No a těším se na jaro, jako každý, asi. Čtu. Mám rozečtenýho Žižku od Čorneje, Slepé skvrny od Daniela Prokopa, Americkou elegii od J.D.Vance – teda ty poslední dvě jsou dost smutný čtení, náladu si lepším Radami zkušeného ďábla od C.S.Lewise a na televizi natož něco dalšího už moc času nemám. Jednou, možná 😀
Kdy ti to nejhorší končí? Po daních? 🙂
Představa, že nepíšeš, je taková těžko uvěřitelná:))
Já osobně jedu HO na dvě směny. Přes den pracuju tak normálně, jako bych byla v práci. No a pak dělám večer, to mi jde líp, líp mi to myslí. Jak jsem to tak počítala, za týden mám odpracováno tak za dva, nejmíň.
My s daněma nemáme až tak moc společného, to ne. U nás je ten blázinec asi pořád nebo co. Nebo už jsem možná nějaká vyhořelá, kdo ví.
Dede, také se těším na to, co bude a mám na tu potěchu pár týdnů Je ze mne momentálně TĚŠITEL. Potom, v koncem března už jenom SPOTŘEBITEL 🙂 .
Alex, je fakt, že vaše zima moc často nepatří mezi ty echt romantické:)) Ale podle tvých výletů s Ajvinkou bych řekla, že si ji umíš užít taky 🙂
Mně v podstatě nevadí žádný měsíc ani období. Jen bytostně nesnáším šílená udušená vedra. Četbu vánoční si dávkuji aby to neskončilo jako v létě,velká objednávka a dočteno vše ještě před dovčou na samotě u lesa. 8)
Čtu Kechlibara,mám v zásobě Toru, tu ještě šetřím až přijde nějaký splín,mám jednu Mornštajnovou,přečetla jsem Vzpouru deprivantů od Koukolíka a už mi přišel první letošní National Geographic,dostala jsem předplatné jako vánoční dárek. :-)Vím,že nemám kupovat knihy ale stejně kupuju. Chudáci děti. 🙂
Jenny, do léta se snad knihovny otevřou! 8)
Takže čti dle chuti a potřeby:))
U nás se už zase otevřelo okénko – na netu si vybereš knížky, zavoláš a pak si v určitý čas vyzvedneš. Sice to není ono (strašně ráda se probírám knížkami ve štelářech), ale taky cesta…
Už jsem to částečně komentovala dole, nicméně – my teď pořád vaříme/pečeme. Třeba toto bylo moc dobré: http://hrnecvhlave.cz/pasteis-de-nata/ – rozdávala jsem všem tady na patře.
Ovšem těsto jsem nekupovala (dívali/y jste se někdy někdo na složení kupovaného listového těsta? To je fakt něco, co nechcu), dělala jsem toto: https://www.toprecepty.cz/recept/38488-listove-testo-snadno-a-rychle/
Fakt doporučuju, je to rychlé a dobré – a víte, co v tom je.
No a pak jsme si onehdy v Lídlu koupili olihně (měli je zrovna v akci), byly z toho dvě jídla, jednak chopitos (jak jste mi tady kdysi radili/y), jednak toto: https://www.jutarnji.hr/dobrahrana/recepti/jednostavne-i-brze-punjene-lignje-u-bogatom-umaku-od-rajcice-s-maslinama-15038777 – veliká dobrota, veliká.
A pak jsme si ještě udělali náš oblíbený sýrový salát: na velkých očkách nastrouhat cca 400 g sýra (nejlepší je Gouda, nebo Gouda s nějakým uzeným sýrem napůl), přidat 2 prolisované stroužky česneku, jednu na jemno pokrájenou kapii, sůl, pepř, jednu malou skleničku zavařených hub včetně nálevu, asi půlku velké Hollandie, několik lžic olivového oleje a pak nechat zaležet. Je to dobré.
Mysleli jsme si, že nám to vydrží nacelý víkend, už v sobotu jsme měli snězeno
Já jsem jednou koupila v Lidlu olihně a letěly do popelnice, se kterou nebylo možné být v garáži a šla ven.
Tyhle teď byly dobré a za dobrou cenu. Dcera nám je onehdy objednávala z Rohlíku, protože ví, že je máme rádi, a to se nedá srovnat. Cena poloviční a množství dvojnásobné. Ale asi už to tam v tom Lídlu nemají, ta akce byla minulý týden.
Aido – tak hlavně že chutnalo. (h)
Já ti nevím – já teda mořské plody vůbec neoblibuju, ale smažené olihně popřípadě sépie (nebo je to to samé :O ) můžu – ale jen u móře. Když tak teď hledím z okna a vidím, jak se tam sype bílý sajrajt (ano, i na nás už došlo), tak bych si dala spíš čerstvě vyuzenou domácí klobásu než lehký olihňový salát. (rofl)
Ale třebas můj švagr a jeho mladší dcera dokáží zpracovat (švagr) a zbaštit (dcéra) mořské plody kdykoli a kdekoli (chuckle) .
Jasně, když se to jí tam, tak je to úplně jiné. Taky mi ty potvoračky (jak jim říká MLP) nejlíp chutnají tam na jihu. Osobně nejím ryby, ale ty mořské potvory jo.
Tak u mne je to naopak -ryby jím, potvoráky nejím. 🙂
já rovněž, z potvoráků mám husinu, naopak ryby můžu ale tady nejsou, v obchodě jen pangasius a toho zrovna nemusím. A v Lidlu jsem nebyla už hodně dlouho. Už bych tam nutně potřebovala ale zatím se mi nechce.
No, já jím oboje, jen ne se stejnou chutí:)) Ryby mám ráda v zemích, které mají moře – nebo když mi je někdo připraví (vzít do ruky celou syrovou rybu je pro mě horší než vzít do ruky živého hada – ano, jsem blázen, ale co už)
Mořské potvorstvo mám moc ráda, ale opět – jen málokdy si je přepravuju doma. Tak maximálně krevety…
🙂
Aido, škoda, že nebydlím hned vedle! 😀 Já bych klidně ochutnávala:))
S tím, jak mívá Martin HO, tak taky vařím a peču, ale byla bych mnohem radši, kdyby to dělal někdo jiný 😛
Do Vánoc to jde, jsou nějaké zásoby z léta. Po Novém roce je mi nejbídněji, leden by nemusel být. Teď už se hezky prodlužuje den, večer unavená z práce jedu na svíčky a pohodovou hudbu, tma je pořád ještě dlouho.
Ale už vidím světlo na konci tunelu – jaro určitě bude a letos se dokážu i těšit, neboť odcházím na zasloužený odpočinek.
Alčo, moc ti přeju zasloužený odpočinek a s ním i krásné jaro… (inlove)
Únor mám docela ráda. Po říjnu a listopadu, které jsou pro mne smutnou připomínkou odchodů nejbližších lidí (šesti z osmi – inu, nepočetná rodina), mě s krátkými dny kapku smiřují Vánoce, po nich následuje dlouhý leden (už to jméno zebe) a konečně únor. Světla už je znatelně víc a hlavně! je krátký. A s jeho koncem se užuž blíží závěr zimy, byť jen kalendářní.
V lednu vždycky žasnu, jak se můj svět rozjasní… Vždy je slunečnější než prosinec a pokud sněží, je to světlo ještě významnější 🙂
Mě zima strašně unavuje, když musím na chvíli ven, tak do mě potom několik hodin nic není. Takže sice je hezký, že je sníh, lepší než kdyby nebyl, ale od cca deseti let výš jsem nikdy nejásala, že hurá, nasněžilo, akorát je mi takový blbý tvářit se nespokojeně teď, když je to taková vzácnost a třeba už víckrát nebude. Tak nic neříkám a vegetuju. Źádné činnosti určené extra pro zimu jsem nikdy neměla, čtu pořád celý rok a na seriály naopak koukám jen výjimečně taky po celý rok
🙂 To tě lituju… Mně stačí, že nesnáším dva měsíce v roce, ty to máš delší (sun)
Jinak to máme stejné – čtu pořád a na filmy také nekoukám – pořád:))
No, my teď trochu začli, předplatili jsme si Aerovod, je tam spousta pěkných a zajímavých věcí, trochu nám to nahrazuje předkoronové časy, kdy jsme do kina chodili aspoň jednou za týden.
Včera jsem poprve zkusila Netflix (první měsíc zdarma (rofl) ) – tak uvidím, jestli se nám vyplatí či nikoli…
Tak sím Tě pak sděl zážitky. Taky o tom uvažuji.Dík!
My ho předplacený nemáme, ale prý jsou tam bezvadné věci (různé seriály atd.). No, však uvidíš sama.
No mne nachytali na ten měsíc zdarma (rofl) a možnost, kdykoli ukončit odběr bez finančního postihu. Ty seriály mne teda moc neberou – ságy nejsou moje hobby, i když ti Vikingové… no, ale filmů je tam neúrekom. Včera jsem se dívala na neuvěřitelnou krávovinu (ne kravinu!) Případ mrtvého nebožtíka a protože jsem od toho nic nečekala, tak jsem se bavila – jsou tam snad všechna klišé, co v detektivce očekáváš, ovšem tak přehrávaná, že mne to bavilo… a Táborský i David Novotný fakt dobří.
Všem zimomilcům přeju hezký zasněžený a ledový únor, pro nás jarmily přeju zatnout zuby a představovat si, jak tu bude krásně (rofl) .
Jsem na tom jak Matylda – listopad mi nevadí, ten bývá u nás ještě i barevný a prosinec je ve znamení světýlek a Vánoc a volných dnů. Ale přehoupne se Nový rok, světýlka zajdou na úbytě, denního světla zatím moc nepřibylo (stále ráno venčím za tmy) a před námi ten nejméně sexy měsíc. Ještě že je aspoň krátký (rofl) . Ono to bude tím, že v našem kraji ta zima moc romantická není – sněhu jen poprašek a když tak holomrázy (zatím letos naštěstí ani ty ne). Ale určitě se najdou i hezké věci – třebas když se člověk večer zakutá do teplého pelíšku, to mu rázem ani únor za okny nevadí (chuckle)
Ygo, myslím, že zrovna ty to vnímáš jako já: teď je všechno nejlepší před námi a slunovrat daleko! 😀 Ať už je únor otravný jakkoliv… 🙂
Když to beru podle ročních období – nejšťastnější jsem v okamžiku, kdy stromy začnu ukazovat zelené prstíčky, to vím, že už bude jen líp… a nejnešťastnější jsem o letním slunovratu, kdy vím, že už zase bude hůř a hůř (rofl) … Pravda, únor skončí za osmnáct dnů a pak už budu vyhlížet bez, na něm jaro začíná nejdříve
Letní slunovrat je depresivní událost. Sotva si začneš užívat tepla (tady pod horama to může být takřka doslova), už se to zase vrací zpátky! 8)
Pro mě taky, jak je po Slunovratu, už jde všechno v přírodě „dolů“, bohužel.
Já to tak neberu, dokud je teplo, jsem šťastná jak blecha. Pak přijde barevný podzim- ten taky miluju- no a s tou druhou částí podzimu to ještě nějak ujde. Listopad je na prd, ale dá se snést, páč bude ten advent a Vánoce- vlastně mi vadí, že po Vánocích zima nekončí, byl by celý rok fajn 🙂
Zimu jsem nemusela nikdy a letos dvojnásob. V -12 stupních se venku procházet moc nedá, nepotkáš živou duši a vůbec… 🙂
Připadám si jak vězeň na Bezdězu 😀 na jaře alespoň vidím a pozdravím se se sousedy na zahradě, alespoň na sebe houknem na dálku.
Zahřeju se dobrou kávou, čtu už po x té osvědčené detektivky z domácí knihovny (soudce Ti a pod.), protože ta obecní je zavřená a dala jsem se do pletení. A těším se na jaro, jak já se těším…. 🙂
Alimo, detektivky a pletení jsou dobrá metoda:))
Houknutí přes plot… to musíš mít sakra kliku, abys byla venku v tutéž dobu co sousedi – vidím to i u nás. Rozhodně v zimě se sousedy snáz setkám na FB než venku…
Koukám, že vězňů na Bezdězi tu je víc. Mně už asi z té dobrovolně-nedobrovolné karantény začne hrabat. Mluvím akorát na kočky, dříve jsem ven nechodila, zdravotní problémy se táhly a neodešly úplně, už se mi stýskalo po procházce po tržíčku, třeba jen na kuk, pak je zatrhli a do toho přišla ta bílá nadílka. Já prostě zimu nemusím, a ty haldy sněhu už vůbec ne. Zase mi rolbičkou zaházel ten kousek vyčištěného chodníku, byl to ten sajrajt z posolené silnice a je to přimrzlé, takže to nejde odhrábnout. Ráno tu bylo -8. Nejradši bych zalezla do postele a vzbudila se na první jarní den.Jediné pozitivum je delší den, na to se vždycky ty tmavé měsíce těším jak dítě na cukrátko.
Je to divné, leden je dlouhý a po tom vánočním ruchu docela nudný, a přesto mi docela uteče. Za to kratší únor se vleče jak týden před výplatou.
Je mi sympatickej ten mrzutej starej Šmoula, taky nemám ráda zimu. Hrábla jsem do knihovny a vytahuju knížky z dostihového prostředí. Přicházející věk a nastupující skleróza, navíc knihy v knihovně dvěma řadami má taky něco do sebe. 🙂
Já vytahuju a znovu čtu pana Větvičku, tam si připomenu zelenou přírodu / a že mám skoro všechny knížky/ a občas paní Kubátovou, to jsou knížky laskavé. Dneska jsem neodolala a objednala jsem si něco ke čtení. Jinak manžel má předplacené Téma /i když měl výhrady k vydavatelství ale je tam na ten týden dost zajímavého čtení. A ,,zejma“ mě užotravuje také i když jsem z hor.
Ahoj, alimo, ani netušíš, jak stejné zcela pocity zažívám. Ono není vůbec nic příjemného, když už slezu hnusných 40 schodů, které musím překonat pokaždé, když se chci podívat i jen před dům, plazím se o dvou francouzských holích s bodci,na nohách nesmeky a přece si usilovně přeju, abych někde neupadla. Dnes tady sice na chvíli zasvítilo slunko, které mne vytáhlo z bytu, ale ploužila jsem se jak šnek, nikde nikdo, s nikým jsem se nepotkala a venku se nedalo nikde odpočinout. Kyčel stále bolí jak čert, s chodítkem to venku na neprohrnutých chodnících nejde vůbec a sednot si na sedátko chodítka též dost dobře nejde. Dnes vpoledne teploměr na kuchyňském okně našem druhém patře ukazoval -1yslila jsem si, že špatně vidím, ale tutéž tlplotu mi potvrdila naše dosti přesná meteostanička.s velikým sebezapřením a se zcela zmrzlými prsty jsem tedy pomaličku obešla naši bytovku a už jsem se opět drápala těch 40 schodů k bytu. Jelikož trpím hnusnou diabetickou neuropatií, mesím pobyt venku zkracovat na minimum, aby se chladem a špatným prokrvením znecitlivělým prstům cosi zlého nepřihodilo. Podotýkám, že na rukou mám hned dvoje palčáky. Ty spodní jsou z pravého ovčího rouna a na ně navlékám ještě ještě jedny, teploučké a pletené. Musím nosit jen palčáky, jelikož v prstových rukavicích je mi strašná zima. Mám opravdu domácí vězení, které je zostřeno ještě skoro celodenní samotkou. Jiří stále ještě chce pracovat, protože nechápe, že takové vězení jde opravdu na mozek i zdravému člověku. Dnes Jiří dorazil z práce kolem třetí, najedl se a vyrazil okamžitě na běžky. večer se snad konečně potkáme před spaním, ale to on už bývá tak unavený, že nedokáže jakkoli no
rmálě komunikovat. Zkrátka samotka a ještě pekelná zima už není nic pro mne.
Já tu zimu moc nemusím.
Hlavně klouzající chodníky ve mě vyvolávají děs. Předloni jsem si na jednom takovém natloukla kokos.
Zimu se snažím přežít s hrníčkem dobré kávy v ruce a sledováním pohodových filmů a seriálů.
Já jsem svým naturelem jarní člověk. Mám ráda jaro, jarní květiny tj. tulipány a narcisky. Mám ráda teplé paprsky slunce, které hřejí ale nepálí. Mám ráda kvetoucí stromy na pozadí modré oblohy.
Léto a podzim snesu, ale jaro je jaro.
Snad je to tím, že jsem narozená na konci března.
Míšo, tak to máš své nejoblíbenější období skoro za dveřmi! (inlove)
Jinak s těmi chodníky máš pravdu. Zatímco většinu silnic (kromě Maruščiny – chudák Maruška)) posolí a po x hodinách zůstanou sjízdné, občas suché vymrzlé, chodníky bývají průšvih. Někde jsou jen odházené, jen výjimečně i pečlivě zametené, sem tam posypané. Někde na ně ani nesáhnou. Výsledkem je obvykle led – ušlapaný sníh zledovatí rychle. No a pokud nastane ledová kalamita jako teď na Moravě, pak posypaný ledový chodník obvykle během mírného oteplení uprostřed dne s chutí spolkne posyp a schová si ho… po led:))
U nás takhle dopadaly ty „jednoautové“ cesty po vsi – dokud se letos i ty nezačaly solit (díky za to). Důvodem pravda nebyla snaha omezit polámané končetiny občanů, ale snaha zajistit, aby vesnicí projeli třeba pošťáci a popeláři:)) Ale i to se počítá!
Míšo, vzhledem k tomu, že jsme narozené ve stejný den, tak se přidám. Zimu ráda nemám, jaro moc. A ještě nejlíp léto a teplo.
Za prodlužující dny jsem rád. Kdykoliv někde jsem, tak se podívám na hodiny a řeknu si: „Je pět hodin, deset minut a je vidět, skvělé!“. Kazí to ale dnešní doba. Dřív si to člověk neuvědomil, ale vědět, že když vyjdu někam ven, že jediné místo, kde se zahřeju bude až doma, docela sráží morálku. S výlety je to podobné. Když plánujete někam dojít a vrátit se vlakem, tak víte, že pokud vlak pojede až za hodinu, tak na něj v žádné hospodě počkat nepůjde. Takže život s mrazíkem opravdu naplno.
Do hospod jsme nechodili nikdy a vlak používáme raději pro cestu TAM, právě aby se nestalo, že to ujede před nosem a dvě hodiny čekáš. To nemám ráda ani v létě. Moje oblíbená kombiace je, že se nechám někde se psy vyhodit, MLP odjede autem do cíle a přijede vlakem tam, kam se mezitím přiblížím já. Netaháme psy vlakem, já si chvíli užiju svoje tempo a pak hromadně došlapem k autu.
Tohle mne omezuje na příliš krátkou oblast okolo bydliště, nicméně také takto občas výletuji. Nicméně tam stále platí, že pokud se počasí výrazně zhorší, není kde se schovat
Svatá pravda, takové čekání na vlak po běžko výletu na Ramzové (kde fouká vždycky) je opravdu výživné…
Nejsme tak dokonalí abychom dokázali výlet naplánovat přesně na čas :-).
A při celodenním výletu ta teplá polévka nebo oběd v teple hodně chybí.
Přesně tak, Ramzová je dobrý příklad. Podobně i u nás v Jizerkách nebo Českém Ráji. Byl jsem nedávno na Vysočině a tam jsem to teda udělal tak, že se autem jelo na vlak, vlakem na bus a od busu se pěšky šlo k autu, to je jedno z řešení. Nicméně ta zahřívací místa chybí. Zas měl jsem venku skvělou kulajdu i dobrý boršč 🙂
Já jsem takhle začátkem prosince řešila, co s autem, které muselo do Trutnova na prohlídku a pak na technickou… Cožpak servis se o servis postaral, ale kde já budu čekat těch odhadovaných 4-6 hodin? A to bylo zrovna příšerně… Naštěstí pak byl doma (na HO) Martin, takže jsem tam mohla s ním jeden den jet a druhý den odpoledne si auto vyzvednout…
No jo, no.
Náhradní auto. Pokud nebydlíš v Praze na dementní modré zóně (pořád nemáš kde zaparkovat, ale navíc za to platíš. Návštěvy mají smůlu.)
No jo, já sice zrovna náhradní auto mám, ale bez druhého řidiče mi je k ničemu:))
Myslím vzít náhradní auto od servisu.
Jde dočasně i přehodit registrační značka půjčeného náhradního auta na parkovací povolení.
Já mám náhradní skútr, ale v těchto mrazech už nevěřím ani svému pravidlu, že do 15 minut to jde vždycky 😀
Piju horkej hruškovej nebo jablkovej džus s rumem a Aladinovým kořením do kávy (je v nich super)..
dívám se na seriály Hrubá kůže a Peklo na kolech..
čtu – momentálně Janíkovu knihu – Mauthausen konečná stanice
mráz mi tolik nevadí,jako ty neprotažené silnice a neuklizené chodníky…
Eh Sharko, s tvým výběrem literatury mi to přijde jako přístup – pořád ještě je mi fajn, když nemusím být TAM. (inlove)
Aladinovo koření do kávy? Nějaký kardamom? 🙂 Ty znáš vždycky nějaké vychytávky:))
Šárka má asi na mysli toto: https://www.sonnentor.com/cs-cz/eshop/koreni/sladke-smesi/aladinovo-koreni-do-kavy-bio-krabicka
přesně tak…to je ono….
Jj, napsala si to i za mne,já tak vloni přečetla Wendy Holdenovou,jednak nechci zapomínat a druhák obdiv a úcta,včetně připomínky,že se by se to mohlo opakovat.
A ještě taky, že pořád je nám lépe než jim TAM, jak píšeš. (inlove)
Napsal mi Vlasta Janík, že mu vydali u Moravce a Toužimskýho to doplněný vydání, tak jsem po něm hrábla..však tam je i vyprávění Karla Duba, co jsi tu zveřejnila- o tom náhrobním kameni z mauthausenské žuly…na kterém pracoval jeho otec.
No, těžko snesitelný listopad a prosinec- ty já snáším na rozdíl od ledna a února dobře. Teď už mám těžký deficit světla, na konci roku ještě dožívám ze zásob. Vánoce mám ráda, zato ty měsíce potom snáším jen s pomocí různých aktivit a ty letos nesmíme (strašně mi chybí sauna). Mrazy by ušly, nebýt té strašlivé ledovice, která tu potrhala vedení a nešla dlouho elektřina, místy až 24 hodin a to na dědinách spousta lidí má elektrický kotel, protože zbudovat novou plynovou přípojku je strašný ranec. Takže já na únoru nic kladného nevidím, je jen nekonečný.
Naprostej souhlas. Ale ono mít plynovej kotel, když nejde elektrika je ti taky na houby, protože stejně nejde. Jen když máš kombinovaný kamna, tak si alespoň uvaříš.
No, u nás sice můžeme topit dřevem, ale bez čerpadla (na elektriku) taky nemůžeme. Takže výpadky elektřiny na vsi si taky užijeme – občas s vynášením hořících polen nebo žhavých uhlíků, když je fakt smůla.
Matyldo, na preferencích jednotlivých měsíců se podle mě odráží i to, kde žiješ. Pro mě jsou (minimálně) druhá půlka listopadu a prosinec děsné, protože je zima, tma a bahno, bez konce a bez naděje, protože poslední roky v prosinci vůbec nemrzne. Kdybych bydlela ve městě, na asfaltu, v dosahu veřejného osvětlení a třeba i někde v centru, jako kdysi na Vinohradech, viděla bych to taky jinak. Protože ve městě jsou nadcházející Vánoce vidět. U nás akorát u úřadu svítí strom – ale kolem něj maximálně projedu autem, je od nás dost daleko (jsme malá obec na počet lidí, ale velká rozlohou:))
I proto beru každých deset minut světla navíc jako radost a tak trochu… milost:))
Žiju ve městě, ale prosinec mě deptá a ubíjí, denní světlo vidím jen o víkendu. Na konci roku si naštěstí dobiju baterky na chatě a v lednu už se dny prodlužují a už vidíš jak je každý den o chlup líp a když je sníh tak vidíš i potmě a to už je prostě dobré.
Sebrali nám bazény a závody, zpropagovali otužování tak, že mám chuť s tím seknout. Ale jinak – práce a výlety a zase práce (neptej se účetních co dělají v únoru 🙂 ). MLP nadává na sníh, protože ho v práci uklízí, já si ho vychutnávám, dokud z toho není břečka. Je to lepší než bláto či holomrazy.
Petro, já toho teď slyším o otužování tolik (tuhle v rádiu říkali, že se otužují i Řekové:)), že jsem se rozhodla – jdu do toho taky! 8)
Takže když se sprchuju, si tu první studenou vodu pustím na špičky prstů od nohou… a vydržím to! 😛 První krok je za mnou (rofl)
Když mě už to vážně děsně štve. Navíc když vidím jak vznikají ty úžasné instagramové fotky – přijdou dva maníci k vodě, jeden se svlíkne a za strašného řevu vlítne do vody. 10 vteřin děsněkůlhepy úsměv, přičemž ho kolega vyfotí. Pak úprk z vody tyvole tykrávo ježišjázmrznu, honem oblíknout a jde do vody druhej se stejným scénářem. A na pozadí si plavu já – když přicházejí, plavu a když odcházejí, ještě pořád plavu. Ale nemám FB ani IG, tak prostě nejsem děsněkůl.
Jednou je to sranda, ale když na ně narážíš pořád, když se u vody stojí fronta aby se blbouni mohli vyfotit, zatímco staří otužilci v hrůze zdrhaj a potkáš je akorát potmě, protože to už se nedá fotit…
Studenou sprchu nesnáším! A tudíž neprovozuji. Vlézt do ledové vody je mi asi tak miliónkrát příjemnější.
Řada našich přátel a známých se taky začala ponořovat, mám z toho dost rozpačité pocity (protože jsem zimomřivá). Na FB, IG ani jinam to naštěstí nedávají.
Možná volám po jaru proto, že už mám nějak mentálně dost toho „domácího vězení“, karantén a zákazu vycházení. A i když večer ven nechodím a jinak taky nejsem moc courací, tak ta představa volného nadechnutí na jarní zahradě mě se mě neskutečně líbí! (f) 🙂
Blážo, bydlet v bytě, tak už touhle dobou lezu po zdi. Naštěstí mě moje lesy zůstaly, tedy jsem ještě i příčetná 😛 Nicméně i na takového asociála, jakým jsem já, je toho už moc. Ale na vybranou není.
možná bys je měla oškrabané a čerstvě vymalováno 😀
No, my to řešíme tak, že to naše bydlení (panelákové) různě vylepšujeme. Předělávám si moje pracovní místo (pod monitor jsem si koupila toto: https://www.ikea.com/cz/cs/p/sigfinn-stojan-na-monitor-pevna-vyska-bambusova-dyha-20362929/ a je to bezvadné) – šoupnu pod to klávesnici a budu mít stůl na šití.
Ještě mám nad tím stolem různé poličky, chci je přesunout a přidat nějakou další, tu další poličku a konzoly k ní jsem nakoupila na sbazaru, zrovna dnes jsem si to byla vyzvednout.
Jo a ještě další legrace – MLP rád vyvaluje těsto, když dělá záviny apod. A jak je ten technik, říkal, že by se mu hodilo něco se stupnicí, tak jsem hledala a našla toto, včera nám to přišlo: https://www.ctyrlistek.eu/drevovyroba-otradov-val-kuchyn-650x450x15mm-stupnice-mantinely
tak to bych zvládla el. pájecí jehlou…za to bych ty prachy nedala 😉
Hele, víš co – normální vál bez ničeho stojí úplně stejně, ne-li víc, takhle jsme si aspoň koupili něco, co jsme chtěli a navíc jsme zároveň podpořili nějakou chráněnou dílnu.
To jsem já, pardon.
Tak přemýšlím, kolik asi tak stojí ta elektrická pájecí jehla, když bych ji chtěla použít jen na to valadlo (think) ?! Protože vypalování není moje hobby a taky vypáleného jelena bych asi nechtěla (kór v mém podání)… U tohoto konkrétního valadla by mi spíš vadily ty mantinely, protože když válam, tak potřebuje kolem sebe prostor (rofl) .
Ony ty mantinely jdou oddělat, jsou „nandávací a zas tam dací“. Jsou tam takové kolíky a dírky na ně.
Tak to potom jo – někdy se zas ta ohrádka hodí!