Když jsem před časem napsala do článku, že v oblíbeném playlistu mé tříleté vnučky Kačenky figuruje na jednom z prvních míst Mobyho písnička Extreme ways, které říká podle začátku refrénu „oubejb“, reagovala jedna ze čtenářek s jistou nevírou: „Neříkej mi, že těm dětem pouštíš Agenta bez minulosti!“

Ujistila jsem ji, že mě to nenapadlo, jde jen o soundtrack. Nedodala jsem, že sedmiletý Patrick se mnou zhlédl trailer k poslednímu dílu tohoto napínavého akčního příběhu a moc se mu to líbilo. V dalších komentářích pod článkem se potom opakovaně objevovaly názory, že s malými dětmi by bylo lepší poslouchat jinou hudbu. Takovou… milejší. Dětštější.

Trochu mě to znejistilo. Jsem babičkou teprve sedm let, že bych to dělala špatně? Pravda, moje babička kvůli nám svůj hudební vkus neměnila. Dráťák v kuchyni vyhrával dechovky ať jsme si o nich mysleli cokoliv, a babička, často spolu s mojí prababičkou, s oblibou zpěvem doprovázely svého miláčka Pepíčka Zímu. Hm.

Na ony připomínky jsem si vzpomněla letos v létě, když jsme si s dětmi hráli na terase. Vyzvala jsem je tedy k tanci – zazpívala jsem „Pásla ovečky“ a ukázala jsem jim jednoduché taneční kroky. Bavili jsme, to ano. Děti se snažily, brzy jsme se ovečkami prozpívali a protančili k jakémusi výsledku, který jsme následně předvedli jejich rodičům.

Chvilku na to jsem šla vařit oběd. Poté, co kuchyní zaburácela moje oblíbená hudba, zjevila se za mnou Kačenka.  „Babičko,“ oslovil mě tří a půl letý andílek s dychtivým výrazem, „pustíš oubejb? Nahlas?“ Zasmála jsem se a za okamžik nás strhla dramatická hudba. Drsný Jason Bourne byl opět mezi námi a náležitě jsme si to užily.

Nedá se nic dělat, budu babičkovat po svém, stejně to jinak neumím. Kdo ví, třeba se jednou, jako dávno dospělá, podívá Kačenka na mužnou tvář Matta Damona a vzpomene si… na babičku.

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2020

PS: Trochu jsem se kolem tohoto tématu poptávala kolem a zdá se, že pokud se tříleťáci nechají poslouchat všechno možné (obvykle s rodiči), mívají vkus hodně odlišný od toho, co od nich dospělý očekává. PetruK od ohařů by jistě potěšilo, že Kačenka má mezi svými oblíbenými kapelami i Rammstein… a přesto důsledně vyhledává věci v růžovém:))

Pouštíme si s dětmi i klasickou hudbu, zkoušíme kde co, ale i tak se jejich nikým záměrně neřízený vkus pohybuje v drsnějších vodách. A proč říkám záměrně? Inu, děti odmalička jezdí s tátou kamkoliv a v autě dominují jeho písničky… I když jak říká Andy, třeba z kocoura Modroočka zase po x poslechů bolely zuby jeho! 🙂

A tak se dnes ptám – jak se liší nebo prolíná hudební vkus váš, vašich rodičů a vašich dětí? 🙂

Písničku s trailerem najdete třeba tady (je jich víc:)) Tohle se líbilo Patrickovi – ta auta! 😀