Dnešní tři témata jsou ze života, a to prosím přímo mého. V prvním se ponoříme hluboko, hluboko do minulosti, do doby, kdy jsem navštěvovala základní školu. Sami uvidíte, že není divu, že jsem si zamilovala dějepis. Další dvě drabble jsou ze žhavé současnosti, obě situace jsem zažila přímo během letošního měsíce dubna…

Unavený řemdih

Téma: Únava materiálu

Věřte nevěřte, tuhle příhodu jsem zažila na vlastní kůži. Nekecám. Jak si občas historky přibarvuji, tak tady není ani ťuk navíc. Jak je popsáno, tak to bylo. Opravdu.

Drabble:

Sedmá třída, dějepis. Husitské války.
„Zmenšeniny husitských zbraní,“ ukazuje nám soudružka učitelka.
Valíme oči.
„Okované cepy – každý sedlák s tím uměl,“ ukazuje asi metr dlouhý cep. Pak vytáhne tyč s připevněnou koulí, okovanou železnými hroty.
„Řemdih,“ představí učitelka zbraň. „S ním husité sundávali rytíře z koní. Roztočili kouli,“ roztočila řemdih, „zasekli a rytíře stáhli z koně.“ Zasekla.
Hoši vzadu zajeli pod lavici, urvaná koule přefičela nad jejich hlavami a zaťala se do skříně.
Vyděšená učitelka jen zalapala po dechu, když vtom se ze třídy ozvalo: „Ty brďo, a to se vždycky trefili, jo?“
Na husitské války jsem odborník, věřte mi.

Závěrečná poznámka:

Hodiny dějepisu s učitelkou Benešovou byly pověstné. Milovala svůj předmět a snažila se jeho výuku zpestřit mnoha způsoby. Tam někde je zřejmě začátek mé záliby v historii.
Zmenšeniny husitských zbraní (včetně malého husitského vozu, nekecám) byly v roce, kdy nám je předváděla, už letité. Pruh kůže, kterým byla okovaná koule připevněna, už prostě nápor výuky nezvládl.

Mami hajá

Drabble:

Téma: Nejzářivější hvězda

„Mama!“
To je sama, na rozdíl od mami, což je maminka.
„Nemůžeš jít sama z kopce, sletíš!“
Prásk.
„Vidíš, vstávej, šup!“
„Mama!“
„Jasně, že sama.“
„Mami hajá,“ oznamuje moje nejzářivější hvězdička kolemjdoucí paní.
„Ano, hajá, je nemocná,“ snažím se zjemnit řečené. Paní se usměje a jde dál.
„Mami hajá,“ oznamuje hvězdička sousedovi. Starší pán je evidentně dobře naložen, takže vesele odpoví: „Ta se má, ta tvoje maminka. A tatínek taky hajá?“
„Hajá,“ přisvědčí hvězdička. „Na mami,“ dodá důležitě.
Pán vyprskne, já popadnu hvězdičku do náruče a mažeme domů.
Rodičům posléze dlouho vrtalo hlavou, proč na ně sousedi tak šibalsky pomrkávají…

Závěrečná poznámka:

Po dvou dnech strávených s mou nejzářivější hvězdičkou mám prostě myšlenky jen u ní. Je opravdu kouzelná a já jsem na ni moc pyšná. Ostatně všichni, kdo mají své hvězdičky, určitě pochopí.

Obyčejní, a přesto výjimeční

Téma: Osamocen v davu

Tento zážitek je starý pár dní a přesto mi pevně utkvěl v paměti. Pořád je vidím před sebou, obyčejné, a přesto tak jiné…

Drabble:

Brno jako každé ráno ucpané až běda. Trčím v koloně, nervózní za volantem. Dav na zastávce netrpělivě přešlapuje.
Až na ně.
Stojí proti sobě, dav kolem nevnímají. Mají svůj svět, něžně se drží za konečky prstů, hledí si do očí. Čiší z nich láska, touha, nechuť se rozloučit po probdělé noci, ať první, sté, tisící… Ona mu láskyplným gestem urovná límeček, jemně, majetnicky. On se usměje, lehounce jí políbí konečky prstů. Dál setrvávají ve své bublině radosti, jediní nespěchající, jediní, kterým je kolona ku prospěchu.
Do práce dojedu pozdě, ale s úsměvem na rtech.
Viděla jsem lásku v přímém přenosu.