Mám ráda klid, jaký přichází s měsícem září. Po obloze se už obvykle nehoní bouřkové mraky, žhavé slunce mě nezahání do stínu a pokud prší, tak je to obvykle také v poklidu, bez přívalů a popadaného zahradního nábytku. S chladnými rány si o to víc užiju teplo dne, chlad těch deštivých dní úspěšně zaháním mikinou a voňavým čajem. A na zahradě pomalu končí letošní sklizeň.
Tedy, než bychom se letos mohli nějak extra chlubit. Velké jabloně i hrušně měly odpočinkový rok, takže rodila jen jabloň vzadu u plotu (Matčino), která už asi deset let vypadá, že spadne při silnějším závanu větru. Kmen má vykotlaný do tvaru prostorového písmene C, ale rodí rok co rok jako o život. Však ono jí už o život jde… Díky ní máme aspoň ty čtyři bedýnky jablek, takže se přece jen dočkáme trochu tak oblíbeného domácího moštu.
Mladé jabloňky se snažily – rajka se předvedla s hezkou úrodou aspoň trochu normálně velkých jablíček, ovšem jabloňka šampion se nejspíš rozhodla vzít si příklad ze sousední blumy. Takže byla doslova obsypána jablky, která však měla pohříchu většinou velikost těch blum. Navíc, většina z nich opadala už před dosažením zralosti – no jo, i vosy mají hlad.
Jabloňka Rajka
Obrovská planá hrušeň, kterou máme na zahradě, letos plození tak nějak úplně zabalila. Ta na dvorku, jinak boscova lahvice, dělala, co mohla, ale víc než jedna bedýnka hrušek z toho nebyla. Zato jsou obě napadeny rzivostí. Nevím, kdo v okolí má zanedbaný jalovec, ale trpí tím všechny hrušně v širokém okolí. Což většinou (jako u nás) znamená mohutné staré vysokokmeny, které prostě nepostříkám. Rzivost se objevuje každý rok, ale málokdy v takovém měřítku jako letos.
Ještě v květnu to vypadalo, že se doslova utopíme ve švestkách, leč i tady většina plodů opadala ještě před dosažením zralosti, většinou napíchaná od hmyzu. Ovšem ty, které vydržely, byly nesmírně lahodné – asi aby nám vynahradily ty hmyzí ztráty. I když… už pár let jsem u nás neviděla tolik motýlů, jako letos. Popravdě hmyzu bylo celkově víc, u nás hlavně vos, se kterými jsem svedla boj o zápraží. 🙂
Hrušky Boscova lahvice
Vyhrála jsem (bylo to nutné, jinak by nás nepustily domů), ale trochu mě to mrzelo. Jako správný alibista jsem radši, když jejich stavy drží na uzdě sršni. Jenže těm letos trvalo dost dlouho, než se ukázali – možná nemohli honem najít nějaké vyhovující bydlení. Je fakt, že jakmile jsem zase začala po večerech slýchat to jejich burácivé bzučení, přestaly nás doma vosy otravovat.
Na to, že jsem letos po cestách divokým západem nakoupila sazenice rajčat stylem – co vám, prosím, zbylo – jsem dopadla velmi dobře. Měla jsem většinou sherry rajčátka, pak jednu rostlinu těch černých – polovelkých. Mám vždycky jen 8 rostlin, ale letos to bylo poprvé, co jsem je nestíhala jíst – hlavně žluté hruštičky se činily:)) Načež po dvou týdnech srpnového vlhkého horka přišla plíseň.
Rajčátka, blumy a jablíčka… zdrobněliny reflektují velikost plodů:))
Napadenou rostlinu (ta černá rajčata) jsem odstranila celkem včas, takže zbytek stačil ještě slušně doplodit, než je to dostihlo také. Přemýšlím o tom, jestli by byl pomohl nějaký postřik, ale nikdy jsem to nedělala (plíseň na rajčatech jsem měla za všechny ty roky teprve podruhé), tak nevím. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti? Rajčata rostou volně na záhoně, ne ve skleníku nebo foliáku.
Co se však vyvedlo, jsou papriky. Na to, že mám jen pět rostlin, jsem paprikami zásobena nad schopnost rodiny je průběžně jíst. Ano, je to tím, že se jich u nás syrových jí o dost méně než rajčat, ale stejně mi přebývají. Co s nimi? Už jsem vyrobila a zmrazila dvě várky plněných paprik… Ony chvilku ještě vydrží, ale nakonec je asi budu muset nakrájet a zmrazit pro příští vaření. Takže se opět ptám – co děláte s nadbytečnými paprikami vy?
Troška z existující úrody… stále ještě nesklizené (venku na záhonu)
Zrovna tak bohatou úrodu mi nabídly bylinky – plocholistá petržel, pažitka, máta a meduňka. Což mi připomíná – letos mám rok sirupů. Vyráběla jsem bezový z květů, rybízový (toho bylo letos mocmoc), mátovo-meduňkový a aróniový. Taková limonáda z meduňkového sirupu, jemně bublaté vody ze soda streamu, čerstvé citronové šťávy a lístečky čerstvých bylinek je náramná dobrota.
Ach ano, byl to nakonec velmi dobrý rok. Možná se nám v trávníku dokonce i mírně zvýšil podíl skutečné trávy – dnes bych to už odhadla možná na 75 procent. A na druhém místě je díky srpnovému dešti rdesno a ne bodláky, za což cítím hlubokou vděčnost – na jaře jsme čelili jejich skutečné invazi. Třetí v pořadí je rozrazil… Jinak je náš „trávník“ velmi pestrou směsí bylin, příjemných i těch méně příjemných. Biodiverzita u nás opravdu netrpí:))
Jo, bez petržele není vaření:))
Fotky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Zahrada_zari_v_zari
A tak se vás ptám – jak se letos vydařila vaše zahradnická sezóna? A nemusí jít jen o zahrady, ale i o vaše opečovávané truhlíky na balkónech a parapetech. Z čeho jste měli opravdovou radost? Čelili jste nějaký škůdcům? A jak to všechno dopadlo?:))
Planá hrušeň na zahradě – foceno přes větve mého modřínu 🙂
My jsme měli velkou úrodu rybízu a ostružin a naopak se letos neurodila ani jedna moruše, kterých bylo hodně v minulých letech. Dokonce jsem se o moruši obávala, že uschla, protože neobvykle dlouho neměla žádné listy – a to by mě opravdu mrzelo, ona je hezká, i když neplodí, je to převislá forma a větve jí sahají až k zemi. Nakonec se naštěstí olistila, ale plody neměla žádné.
Ostružiny jsou fajn, protože plodí postupně, ještě teď tam nějaké jsou, takže se stačí konzumovat v syrovém stavu, což je ostatně nejzdravější a nejméně pracné (:P) . Ptáci je nechávají být, jen vosám chutnají až příliš. Zeleninu u nás nevedeme – zatím, třeba i na ni někdy dojde.
Máš ty bez trnů?
Sousedka je má… uvažovala jsem o nich, ale fakticky je moc nemám kam dát. Podle toho, co má ona, se rozrůstají opravdu mohutně 🙂
Ano, mám ostružiny bez trnů, ano, rozrůstají se mohutně. Mám je v rohu zahrady u plotu a snaží se expandovat k oběma sousedům. 🙂 Měly by se ovšem masivně stříhat, protože čím víc šlahounů, tím menší plody. Ty naše jsou zatím obrovské.
Máš krásnou zahrádku a zdravou krásnou úrodu. Hortenzii mám v PR za pomníkem, je krásně tmavěrubínová a beru ji na sušení,tady u mně je na ni příliš ostrého slunce.Mně letos pěkně zarodila rajčata v kyblících,sbíráme ještě ted. Papriky budou až příště. Nasadila jsem jen a posbírala papričky jalapeńos a habanero,půjdou do pálivé pasty.Taky nějaké to lupení jako salát a kedluben byly.Mám totiž ráda kedlubnové zelí. Ovoce letos nic moc, švestky vůbec,tekuté jsou naštěstí z loňské přehršle.Jablka budou od soukromníka.Letos jsem dala do truhlíků levanduli a stále kvete,krásně,vydržela i letní sucha a dovolenou.Truhlíky mám u venkovního posezení. K vůli kočkám jsem okna nenazdobila,je tam síť. Zahradu a chatu máme za humny v pronájmu,jen za elektriku,všechno naše mimo zónu naší vísky jsme již opustili.
Jakou pálivou pastu vyrábíš, milá Jenny? 🙂
Milá Dede, dám sem recepis ale je někde z dřívějška z netu,bohužel už nevím zdroj,není to jak se říká rodové,dříve pálivé věci moc nešly. Teď se naopak vyhledávají. Takže asi takhle,
asi 40 dkg paprik ty tlustý,zelený,letos zkusím červený
50 dkg pasírovaných rajčat,dávám z krabičky
1-2 lžičky sekaných pálivek
2 lžičky soli
3 lžíce oleje ol. oleje
lžíce cukru
Postup :
Papriky nahrubo pokrájím a rozvařím s ingrediencemi.
Pak všechno rozmixuji do hladké konzistence a velmi pomalu vařím do zhoustnutí.
Pak do skleniček pod víčko a klasicky zavařit cca 20 min. Napřed vyzkoušej pálivek jak je v receptu a příště třeba přidej,či uber,já pro MLP přidávám.
Díky všem za milé komentáře a za rady! Jo, musím něco vymyslet – i když je statečně jím, je jich moc. Možná opravdu vyrobím něco pod maso – to se hodí vždycky. 🙂
Ovšem – na rozdíl od Ri – si ty lilky musím koupit:))
U nás také sklízeli ptáci – já se ráda rozdělím, ale naštvali mě s borůvkami – stihla jsem natrhat a zmrazit jen malou misku, děti pak neměly co ozobávat – špačci, kosi a další opeřenci jim nenechali ani kuličku…
Dede, to je krásná úroda, tu petržel ti fakt závidím !!!
Papriky máš také moc krásné a souhlasím s tím, že syrových se jich moc nesní. Já samozřejmě na záhodně vždy nějakou schroupu, ale jedna, max, dvě mi stačí, jinak po nich krkám. A i do smíšeného (ledního) salátu bohatě stačí pokrájet jednu.
Já mám paprika vždy hodně, takže jako hlavní jídlo střídám plněné podle Neliny, nebo guláš (starého Sedláka) podle Liky – zde: https://tinyurl.com/y5939eaj
Jinak je nejvíc dělám jako přílohu. Papriky rozpůlím, vyndám vnitřky. Každou půlku pokrájím na tenčí proužky (0.5-1cm). Cibuli rozpůlím podélně a pak půlky (buď obě, nebo jednu) tence pokrájím na půlměsíčky (takže délka obou proužků bude skoro stejná). Cibuli dám na pávničku na olej a dusím (a míchám), až začne chytat barvu. Přidám papriky, sůl, pepř, případně trošičku podleji. Promíchám, přiklopím (jde to pak rychleji, ale i tak průběžně nakukuji a míchám) a dusím do měkka. Dříve jsem dávala jen tu sůl a pepř, pak jsem hledala změnu a napadl mě kním! A s ním nám to teď chutná nejvíce, kmín a cibule jdou vždy skvěle dohromady a zjistila jsem, že i na paprikách chutná skvěle.Pro nás dva bych podle tvého obrázku z košíčku dala tak 3 papriky (a smíchala jejich barvy). Nám tahle příloha chutná ke všemu a je to rychlé. Můžeš vymyslet i jiné koření, mě jiné nenapadá.
Dodatek ke guláši. Tenkrát, když jsem ho dělala prvně, vyndala jsem maso a papriky a cibuli rozmixovala. Omáčka mi přišla hořká (a napsala jsem to do komentáře). No a milá Baty mě upozornila, že to bylo právě tím mixováním, že jsem to měla protřít cedníkem. A měla zlatou pravdu. Udělala jsem to hned podruhé a chuťový rozdíl byl velký. Od té doby tedy nemixuji, ale protírám velkým cedníkem a co v něm zbyde vyhodím (nerozvařené slupky paprika i cibule).
Díky Maričko, ale mně slupky nevadí, já bych to asi nechala bez mixování nebo pasírování 🙂
Víš Dede, moje bachraté zelené papriky mají dost tuhé (ale šťavnaté) slupky a protože jich do guláše dávám hodně, omáčka je lepší, jemnější protřená. Ale samozřejmě nutnost to není. Ještě jako třetí variantu zpracování rozvařím pokrájené papriky a cibuli (dost cibule, tak poměr 2:1), protřu, je-li omáčka moc řídká trochu svařím a po částech mrazím. Používám v zimě jako přídavek do omáček (třeba když dusím vepřové kotlety). Jen pokrájené jsem mrazit přestala (třeba na „zimní“ lečo), po rozmražení byly kousky rozhňahňavé a moc chuti tam take nebylo. A to ať jsem mrazila za syrova, nebo krátce podušené. Ta omáčka je mnohem lepší. Ale já holt v sezóně pracuji s opravdu velkým množstvím paprik (a stále je na záhoně mám, jen už zdaleka ne tolik a jsou menší).
protože ta vlákna v paprice (v dužině) se mrazením narušila a po rozmrazení z toho byla nechutná hmota….
mixované jsou nejlepší, nebo jak dělají na Slovensku,
nakrájí cibuli,papriky a rajčata, promíchají s trochou soli a nechají přes noc odpočinout, ráno j ehrnec plný š´távy a zeleniny, tak to nandají- nepěchují, do sklenic, zalijí š´távou a zavaří… pod maso je to super, jako š´táva k masovým kuličkám je to tak d obré…
My letos čekáme úrodu brambor 🙂 Víla zasadila do bylinkového záhonku nad Dalmatinovem jednu naklíčenou bramboru, tak jsem zvědavá, jestli a jaký bude výnos.
Mátou a meduňkou bych letos mohla zásobovat jeden menší bar.
Jj, nám vyrostly asi dvě brambory (rostliny) na kompostě, asi jsem tam nějaké vyhodila nebo co. Tak byla sklizeň, na dva obědy to bude stačit 🙂
Zkusila jsem to jednou pod jabloňkou a zcela podle rčení o hloupém sedlákovi jsem měla bezva úrodu… 🙂 Jen mi to zabralo moc místa a já mám jen ty svoje „veletruhlíky“ Ve volné hlíně nic nevypěstuju, máme takřka čistý cihlářský jíl (však tady kousek pod námi byla cihelna)
Rajčata už mi zrajou bídně, letos jsem z ovoce měla jen ostružiny. Z petržele nemám nic, letos byla fakt bídná a to jindy jí mám náruč. Ostatním bylinkám se docela dařilo.
Zahradu nemajíc, nemám úrodu. Kdysi jsem zkusila pěstovat na balkoně rajčata, ale v současném počasí bych nesměla nikam jezdit. Tak tam rostou převážně netřesky.
Kdybych měla nadúrodu paprika, nadělala bych si pečené 🙂
A ještě O.T.
Prosím hlašte se na Pražení v pátek 4.10. – blíže na Hadech.
Zano, to mě mrzí, je to další z mých moravských víkendů – budu strašit v Beskydech:))
My máme zahradu malinkou, spíš zahrádku. Je tam jedna malá jablůňka (bohemie) vloni měla dvě přepravky jablek, což je na její velikost výkon, Letos má JEDNO jablko. Rajčat spousta, ale po těch deštích chytla plíseň a museli jsme je zlikvidovat. Škoda, byla tam ještě spousta velkých zelených, co by třeba ještě dozrála, ale napadených. Paprik bylo kupodivu vcelku dost, byl to takový pokus, u nás papriky mino skleník moc nejdou. Okurky předčily očekávání, z 9 sazenic mám cca 50 zavařených, kdo to bude jíst nevím, mám ještě od loni. Mladý nafasujou a budou je mít k snídani, k obědu a večeři včetně Andulky a Matěje :-))).
50 zavařených sklenic ne okurek…rychle myslím a pomalu píšu :-))
Jak jsi zmínila děti, milá Alimo, tak jsem si vzpomněla na Bleděmodrého Petra… Šunka s malinovou šťávou, okurčičky v čokoládě… (rofl)
Několikátý rok mám už jen svou miniaturní zahrádku na balkoně (dlužno říct, že mi to úplně stačí 😀 ). Jako obvykle mají hlavní slovo muškáty, letos různobarevné, rostou a kvetou jak o život. Teď ještě líp než v létě, tyhle mírnější podmínky jim vyhovují víc než to nadměrné letní vedro. Už třetí rok mám jednu a tutéž million bells, ani jsem nevěděla, že jde pěstovat jako trvalka. Rok od roku je mohutnější. Na zimu ji ostříhám až na základ a dám na chodbu, na jaře ji vyšoupnu zpátky na balkon a ona začne ihned růst. Letos v létě, když už byla až moc rozrostlá, jsem se ji odvážila zásadně ostříhat a ona vyrazila s novou silou, už je zase veliká a pořád kvete. Letos mi hodně poporostla oliva a dokonce i kvetla. No a teď na podzim začaly řádit ibišky. Mám dva, oba s jednoduchými velikými květy, které vypadají jak satelitní anténa 😀 . Jeden je intenzivně rudý, ten mám už asi dvacet let, má už pořádně silný kmínek a letos má jeden metr na výšku. Teď na něm rozkvétá každý den nejméně jeden květ. Druhý je zatím maličký, předloni jsem ho koupila v OBI z regálu s „chcípáky“, chvíli to vypadalo, že nepřežije, ale pak se dal přesvědčit a prosperuje. Je taky červený, ale s nádechem do růžova a právě teď taky kvete, jen ne až tolik, jako ten veliký. A jako bonbónek, aby taky bylo něco k jídlu, mám bazalku. Na jaře jsem od kamarádky dostala květináček s několika zelenými frňousky. Co z toho vyrostlo, mě naprosto šokovalo. Dva druhy bazalky – jedna s takovými obřími listy, druhá drobnolistá, voňavější. Průběžně ji používám do vaření, i tak je to úctyhodná houština. Až ji později na podzim ostříhám a nasuším, budu mít asi bazalku na několik let 😀 .
A ještě poznámka k hruškám. Na zahradě jsem měla dvě boscovy lahvice, staré a závratně vysoké stromy, kde jsme z nejhornějších partií hrušky ani nesklízeli, protože bychom na to museli mít snad výsuvný žebřík. Pro mě jsou to nejlepší hrušky na světě. Kam se na tyhle ošklivé, zelenohnědé a drsné hrušky hrabou ty barevné a krásně malované. Jsou lahodné, jediná nevýhoda je, že nevydrží a rychle hniličkovatí. Takže po otrhání jsme se vždycky ládovali čerstvými hruškami, co to šlo, a zároveň hned zavařovali. Hlavně kompoty, tedy oloupat a nakrájet hrušky na velké kusy, narovnat do velkých sklenic, trochu cukru (jen málo, jsou sladké), pár hřebíčků a citronovou kůru. Ach! To je jediné, po čem se mi ze zahrady stýská.
Mňam, Tapuz, hruškový domácí kompot!
Jestli budeš mít bazalky nadbytek, zkus ji rozmixovat s olejem nejlépe olivovým a osolit, přidej ořechy, já dávám trochu nastrouhaných vlašáků místo pinií a plácni to na špagety. Je to takové domácí, ne drahé pesto.
To kdysi sousedka zasela bazalku do skleníku a ona se všechna ujala a začala bujet. Tak jsme vymyslely co s tím nadělením. V závěru jsme tuhle pastu zavařovaly do skleniček od dětských podvýživ 🙂 .
No jo, Alex, díky za tip. Pesto mám ráda, kupuji ho. Nějak mě ta domácí výroba ani nenapadla.
O bazalce mi nemluv, já mám na zahradě každý rok tak jeden dva keříky, loni se mi potvory vysemenily a já jak beru ze zahrádky na jaře hlínu na přesazování pokojovek, tak mám v každém květináči kromě ibišků, citroníků, muškátů, begonií i houštiny bazalky…
I když dnes začal astronomický podzim, zahrada kvete a vypadá snad lepčeji než uprostřed léta. Ono to letní slunce, je opravdu spalující. Po mnoha letech jsem spokojená s výsledkem. Voda, která tu a tam pršela, dokázala pravé divy. Když jsem viděla, že to na pouštní sucho nevypadá, hnojila jsem jak kytky na záhonech, tak trávník. A stejně jako ty Dede, mám pocit těch 75-ti % trávy, hezky zelené, husté. Jestli zaprší, vytáhnu hnojivo PODZIM a rozhodím. Stejně kytkám. Letošní deště mne pobídly opět k zahradničení, jsem opatrný optimista, že snad bude takhle i příští sezónu. Rajčat jsme měli hodně, včas jim zatípnu vrcholy, aby stačily dozrát do začátku října venku, ve skleníku později. Ovoce letos nebylo absolutně žádné! Jenom rybíz se pochlapil. Plochou petržel mám první várku sklizenou, trochu pomixovanou (místo krájení) nacpanou do malých krabiček a v příručním mrazáčku. Bylinky nasušené, a zavařenou směs rajčat a paprik, takové lečo, nesolené, bez cibulky. Bezva jako lečo, nebo pod maso. Ale z kytek mám radost! Album na Rajčeti, jak kvetou před týdnem je tady:
https://dig.rajce.idnes.cz/Kvety_konce_leta
Alex, máš nádherné kytky!
Já papriky zavařuju nakrájené na proužky a smíchané s cibulí tak 3:1, do stejného nálevu jako okurky, jen scezeného od kuliček. Používám to pak jako základ na zbojnický salát, do masových směsí, nebo to jíme jen tak.
Jé, vidíš, sterilované papriky jsem zapomněla Dede poradit. Papriky přeříznout na poloviny, vybrat semeníky, vložit do vařící vody (10 g soli na litr), ovařit pět minut. Naskládat do sklenic, dát koření. Vodu z paprik nevylévat, odměřit, doplnit vodou na patřičné množství, přidat sůl (zmenšit o množství použité k předvaření), cukr, zahřejeme k varu a přidáme ocet.
Koření na litrovou sklenici: 2 zrnka nového koření, 1/2 bobkového listu, 1/3 lžičky hořčičných semínek.
Nálev:0,3l octa, 25g soli, 100g cukru. Sterilovat na 90 st, půllitrové sklenice 20 minut, 0.7-0.9 l 25 minut.
Používám na chlebíčky, do budapešťské pomazánky, na chleba s máslem a sýrem, šunkou, dá se přidat do vepřového guláše…
Jéžiš, já to snad nedopíšu správně – množství cukru, soli a octa je na jeden litr vývaru , nálevu je pak cca 1.35 litru.
Když už nevíš, co s paprikama: Nakrájet zelí, osolit a okmínovat. Po chvíli slít přebytečnou vodu, nacpat do očištěných paprik a papriky srovnat do sklenic. No, do jedné sklenice se vejdou tak tři 😀 a zalít nálevem na okurky. Steriluju to jen do doby, než vypouknou víčka, pak vyndám a počkám až to zchladne. Moc dlouho to nevydrží, teda vydrželo by ale sežerem to rychle!
Mňam. Také jsem dělávala, nejdřív jsem jeden rok papriky plnila celé, další roky jsem je půlila a zelí „nakládala do lodiček“, víc se toho vešlo do sklenice.
Sterilovaných mám ještě několik skleniček – hezky se mi před dvěma lety povedly, jenže je doma jím jen já 😛
Tak jsme na tom asi podobně, mám sice jenom dvě sloupovité jablůňky, ale proti loňsku nic moc, rajčata ještě máme a zrají, ale dvě rostliny z deseti už jsme radši zlikvidovali a papriky jsme nikdy neměli tak krásné a velké, že nám lámou bambusové tyčky, ke kterým je přivazuji…a na velké množství paprik používám recept na Čalamádu „Uncle Bens“:
1 kg cukety (na kostičky), 1 kg čerstvých paprik (na nudličky), 0,5 kg cibule (na drobno), 1 velká mrkev (nastrouhat), 1 lžíce soli, 2 lžíce cukru, 6 lžic sójové omáčky, 6 lžic worchesterové omáčky, 1/4 l oleje, 1 menší kečup pálivý, 1 větší kečup sladký( houby, ananas).Vše smíchat dohromady, směs vařit 25 minut a dalších 10 minut ještě sterilovat ve sklenicích. Používá se buď jako studená příloha nebo se přidává místo kupovaných omáček k orestovanému masu (jen se prohřeje s již hotovým masem).
Je výborný, je to zase něco jiného a rychlého…
No, vy se máte. My jsme sklidili ze dvou jabloní /Rubinola/ asi deset jablek a to ještě většinou načatých od vos. Borůvky, pokud nějaké byly sklidili ptáci i přes zasíťování- podletí. Rajčat jsem už musela přetáhnout netkanou textilií. Bylo už pod nulou.
Maruško, my máme tedy více odrůd, Rubinoly máme dvě, na různých podnožích. Ta, která vypadá jak chcípák, je každoročně obsypaná, ta, která vypadá líp, tak mívá jen pár jablek.
Já se picnu, co čtenář/ka, to zahradník.
No s čím se tak mohu pochlubit – ano, růže jedou třetí kolo, momentálně se činí hlavně ta růžovo-krémová, co mění barvu dle počasí. Rajčata pořád rodí, i když už tak rychle nečervenají – letos jsme stříkali dvakrát proti plísni, doba expirace postřiku(či jak se tomu nadává) tři dny, prodloužili jsme pro jistotu na pět (nejprve otrhat zralá rajčata).
Letos nám téměř nezarodily nektarinky (potřebovaly oddych), třešně byly nádherně velké a zdravé, jeden druh malin zraje ještě teď. Z kvetoucích rostlin se mi mimo růží daří především venkovnímu ibišku – teda až moc, mám ho všude jako plevel, ale zatím ho nechávám, chci si z něj na rok vysadit něco jako živý plot (+ něco k němu). Tož tak to by bylo všecko – teda až na dobromysl a meduňku, těch mám lány.
A OTéčko – zatímco se všichni chlubí fotkami ze své zahrádky (rofl) , já vám sem dám fotky ze zatopené louky. Ano, čtete dobře – my máme louku pod vodou. Leč to není vodou nebeskou, ale je to práce vodohospodářů, neb před dokončením přivaděče vody zřejmě vyplachovali potrubí. Jsou jedinci, kteří jsou z této jejich činnosti nadšení (dog) (dog)
http://yga.rajce.net/2019_Zari_vodove_a_hlavne_psi
Ech, Ygo, mít barák se zahradou a nesnažit se nic pěstovat…
Milá Ivo, já se naplahočila na jižanských plantážích do svých pět a dvaceti dost a dost, do smrti s tím už vystačím. Když si vzpomenu na ty metráky erteplí a řepy, odtahaných na vlastním hrbě do sklepa (padesát prudkých schodů) nebo stovky zavařenin – nene, to není můj šálek kávy.
Nevím, proč si každý myslí, že když má člověk barák na vsi, tak musí mít i latifundie, nota bene, když ho rýpání v zemi vůbec nebere. Já přeju druhým, kteří to mají rádi, či kteří se tímto způsobem musí živit, ať se jim daří a mají ze svých výpěstků radost, ba jsou na ně pyšní, ráda se podívám na hezkou zahrádku či dobře obdělané pole.
P.s. nemáme barák se zahradou, máme řadový domek se zatravněným dvorkem – bohudíky.
Ygo, padesát schodů do sklepa ti tak nějak nevěřím 😉 – máme barák – sklep, přízemí, patro a dohromady 40 schodů, pohodlných… Ledaže byste měli dvoupatrový sklep nebo šli venkem od baráku do sklepa někde pod kopcem.
Jo – to ale není sklep pod domem, to je kopaný sklep (a to jsme už nepoužívali loch, co byl v něm). Tak možná, že tech schodů je 40, ale výška schodu na cihlu a čtvrt. Proste díra jak do pekla.
Ahá
YGO,tvůj venkovní ibišek, před domem se letos krásně předváděl! Kvetl jako o život. Připletla jsem jako cop tři šlahouny, od země, když jsem ho sázela a tím stvořila takový copánkový kmínek a teprve potom korunku. A teprve letos si to sedlo! Loni bylo moc sucho. Musím se pochlubit, byl obdivován.
Juchůů – kdybys chtěla, začal mi tady vyrůstat i bílý s rudým středem. Ten se mi líbí ještě víc.
Je to jen tak orientačně, ty jabka mají při prvním protrhání cca 1,5 -2 cm..
Každý rok jsem pěstovali na balkoně malá rajčátka, ale letos ne. Mám tam jen květiny. Muškáty kvetou jako o život a letos se dařilo i voskovce.
Na chatě také preferujeme květiny.
Hned na jaře krásně kvetly tulipány i narcisky.
Růžička se nám letos odměnila již několika květy a kvetla celé léto.
Rododendron se také povedl, krásně fialově kvetl.
Azalky japonská i normální se také snažily. Afrikány kvetou ještě teď a přidala se k nim červená jiřinka.
Také máme 2 keříky angreštů a 2 keříky rybízu.
Bohužel pro nás, převážně je sklidili ptáci.
Zapomněla jsem pochválit fotky. Cha cha, co je moje růžovoučká hortenzie proti tvé barevné kráse! Ale vono je všechno relativní, že ano 🙂 .
Samozřejmě – a to je na zahradách a pěstování to nejlepší. každý to má jiné a vždycky to může být jinak krásné. Neexistuje nějaká stupnice… 🙂
To tedy relativní je! Nám veškerou úrodu rybízu, angreštu i arónie sklidili ptáci. Na ovocných stromech nebylo nic, všechno na jaře zmrzlo. Okurky chytly plíseň celkem brzy, rajčata dobrý, akorát jich mám spousty zelených, které už nedozrají. Zato máme slušný česnek a mrkev. Pokud jde o hortenzie, taky se mi nedaří, a rododendrony kvetou teď!
Přesně. Ovoce není žádné. Zmrzly květy i nasazené plody. Rybízu bylo tak do koláče. Rajčata, okurky a zelené fazolky docela ušly, akorát nemusely minulý týden zmrznout. Mohla bych je pak sbírat do listopadu. Květiny jsem vzdala a povolala profesionála. A nevypadá to vůbec špatně. Akorát mám dojem, že spousta hezkých kytek je plevel, se kterým budu za pár let tvrdě bojovat. Ale to je ještě daleko.
Abych neskuhrala jenom. Měli jsme první opravdu použitelnou úrodu lilků. A taky nám dozrály fíky (tři) 😀
Nemohu sloužit, ovocných stromů nemaje. Ale urodila se mi loňská hortenzie, kterou jsem přesadila z květináče. Proč se chlubím – zkoušela jsem to už pár let, zakoupila, přesadila, znovu a nic. Ono v našich podmínkách to není jen tak. Tentokrát krása nesmírná, růžová, mnohakvětá. Aby ne, každý pozdní večer jsem od ní odháněla slimáky, kteří ji chodili oždibovat! Já, na rozdíl od nich jí každý den chodim lichotit jak je krasná, tak se v tom asi zhlíží. A kvete!
Tak to klobouk dolů – to se mi ještě nepodařilo a že jsem to zkoušela:)) Měla jsem takovou s temně růžovými květy, nádhernou, fakt jsem se ji snažila piplat a nic 😛
Dede, několik rad. Pokud mají jablůňky velkou násadu plodů, je potřeba je protrhat, zvlášť u mladých je to potřeba, aby se zbytečně nevysilovaly. I na té Rajce je jich až až. Spoléhat se na přirozený propad je loterie, některé stromky si podrží skoro všechno. Rajčata proti plísni stříkám, pokud hlásí přeháňky nebo déšť na několik dní, stříknu den před hlášenou změnou počasí. Pokud je deštivé léto, tak je to horší, plíseň se objeví už v červenci, tak stříkám jednou za cca 14 dní (nejdřív oberu vše červené), je potřeba dodržovat ochrannou lhůtu a střídat postřiky, je potřeba otrhat plesnivé listy, napadené plody… Rajčata mi, pokud nezmrznou při jediném mrazíku koncem září (pak samozřejmě nemrzne několik týdnů) vydrží až do konce října. Přebytek paprik se dá nakrájet na proužky a usušit, je to pak výborný přídavek třeba pod pečené maso. Nebo kup lilek a velká rajčata a udělej si ratatuille – uvař ve velkém hrnci a normálně zasteriluj, v zimě jak když najdeš. Používám jako přílohu ke kuřecím prsům osmaženým na pánvi.
Díky Ivo, zkusím s těmi paprikami oboje 🙂 O tom protrhávání vím, ale když ono se mi to nedařilo – jak rostou v těch trsech, tak to bylo tak trochu všechno nebo nic 😛 Ale možná jsem to zkoušela v nevhodném čase – kdy to děláš ty?
Přetrháváme je v době, kdy už je vidět, které rostou, první propad je záhy po odkvětu. Pak je protrháme, většinou jdou ulomit i se stopkou (opravdu na jedno zatlačit a vylomit, nebo ucvaknout nehtem) ale ne úplně na hotovo, něco ještě spadne po prvním náletu obaleče, něčeho se zbaví v červnovém propadu. Pokud je jich ještě i tak moc, tak se přetrhají už na hotovo.
No jasně, začínala jsem s tím moc pozdě… 🙂