Předvánoční vystoupení v Doubravici považujeme my, členky Dedivadla, ze nejdůležitější představení v roce. Když se k tomu přidá fakt, že jde o premiéru, není divu, že nervy pracují. Ze zkušenosti víme, že každá hra se nám s časem pod rukama vyvíjí a náš výkon se obvykle zlepšuje. Nejednou mě napadlo, jestli by nebylo lepší hrát v Doubravici až později, až si budeme víc jisté, ale… premiéra se vší svojí nervozitou a novotou je náš speciální dárek domovské obci – jak bychom mohly jinak?

Aktuální hra (Z)Rádkyně aneb příběh o tom, že pomoc a přátelství se dají nalézt na nečekaných místech se od mých ostatních her liší tím, že vlastně vznikla na objednávku. Bylo to někdy začátkem července, když jsem se dozvěděla, že organizátoři Noci venku 2018 ve Dvoře Králové by stáli o náš příspěvek do programu.

Netušila jsem, co by to mělo být, a navíc zadání vypadalo opravdu těžko schůdné. Posuďte sami: mělo to být něco o bezdomovcích, o pomoci bezdomovcům, mělo by to být veselé a nesmím nikoho urazit. Hm. Vzhledem k tomu, že první požadavek byl na pouhých dvacet minut, vypustila jsem to z hlavy. Dvacet minut se vždycky nějak zvládne!

Premiéra je vždycky rodinná akce – Andy a Marek stavějí „most“ pro představení

Ovšem to se změnilo koncem července, kdy nám najednou prodloužili čas na dvojnásobek a mně v poště přistál e-mail od paní Marcely Hauke, šéfové pečovatelské služby, která za organizací Noci venku ve Dvoře Králové stojí. Byla v něm jednoduchá žádost, abych sdělila název a anotaci hry včetně údajů o Dedivadle, aby mohli ve Dvoře nechat vyrobit plakát. Nemusím vám vykládat, že žádná hra v té době ještě neexistovala!

Měla jsem představu, to ano, ale představa se od hotové hry liší asi jako přání něco sníst od hotového oběda. Začala jsem zoufale vymýšlet název – to není zrovna moje silná stránka. Naštěstí můj muž tento typ myšlení má, takže po několika neúspěšných pokusech přišel s tím správným a krásně dvojsmyslným – (Z)Rádkyně. „Ovšem, budeš muset trochu změnit děj, aby tam ta zrádkyně byla…“ upozornil mě. Vzhledem k tomu, že jsem v hlavě ještě žádný konkrétní děj neměla, nebyl to problém:))

Připravená scéna – Hostinec u Hrdinů, Doubravice 🙂

A tak jsem začala vymýšlet, tvořit dialogy a nutila svá děvčata ke konzultacím, protože podstatně lépe se vymýšlí, pokud o tom můžete s někým mluvit! Děj tak vznikl poměrně rychle, ale nápad vyžadoval hodně ověřování v literatuře. Pokud jsem totiž měla dodržet pravidlo „aby se lidé smáli a nikoho jsem neurazila“, musela jsem děj posunout do historie – a po studiu pramenů jsem se rozhodla pro začátek sedmnáctého století, na období před třicetiletou válkou.

Což znamenalo další důkladné bádání, pokud jsem měla vymyslet kostýmy, které odborníky neurazí a zároveň je budu schopná pro divadlo zajistit. Četla jsem, radila se s kamarádkami – jak s těmi, které rozumí historické módě a šití, tak s tou, která dělá divadlo a ví, jak za málo peněz získat slušnou muziku. (Jasně, že šlo o Matyldu:)) Následovala snaha vymyslet odpovídající scénu. Ani to nebylo jednoduché, protože nesměla být drahá, musela slušně vypadat, udělat čtyřem lidem zázemí (často hrajeme na místech, kde žádné není) a navíc se vše muselo vejít do mého auta!

Paní Anna se služebnou Kordulou (premiéra)

Nakonec odpověď přinesl reklamní banner, který jsem zahlédla, když jsem si nechávala tisknout nějaké materiály. Teď už jen drobnost – najít vhodný obrázek mostu, vyrobit ho v digitální kvalitě s takovým rozlišením, aby snesl tisk na rozměry 3×1,9 metru a z praktických důvodů ho podélně rozdělit na dva pruhy – jinak sbohem představo, že to do svého auta někdy narvu.

Tento nelehký úkol jsem radostně svěřila Markovi, který sice brblal, ale nakonec odvedl výbornou práci. Potom už jen přesvědčit Lukáše, Lucčina manžela, aby z koupených dílů vyrobil pevný, a přitom rozkládací rám, který by banner držel. I on odvedl skvělou práci, takže už zbývalo vyladit jen asi tak tisíc maličkostí. Například jak budeme banner upevňovat, vymyslet, jak vyrobím „kameny“ a pak to nějak realizovat, vyzkoušet a vybrat další rekvizity.

Paní Anna!!! (premiéra)

Bylo to vzrušující, na nervy, radostné a chvílemi děsivé – hlavně, když nám jako obvykle nemoci a objektivní důvody narušovaly plán zkoušek. Hru jsme poprvé předvedly v Hankově domě v rámci Noci venku 2018, ale ve zkrácené verzi, což znamenalo, že skutečnou premiéru celé hry zase měla Doubravice. Ale nakonec se to, myslím, povedlo 🙂

Od té doby jsme tuto hru hrály ve Velkém Vřešťově a v Domově sv. Josefa v Žirči. Konkrétní plány máme pro Dubenec, Dvůr Králové a Lipnici, další jsou v jednání. Rády bychom zase přijely do Prahy, takže bude třeba zase hledat místo, kde by se dalo hrát:)) Pokud byste měl někdo nápad… sem s ním! (inlove)

Adléta, hospodská s kariérní pauzou (Žireč)

Kordula všem líčí pekáč s pečenou husou:)) (Žireč)

Magdalena, zlomyslná čarodějka na útěku, Adléta a paní Anna:)) (Žireč)

Hra: (Z)Rádkyně

Scénář, režie, scéna: Dagmar Ruščáková

Osoby a obsazení:

Čarodějka Magdalena  –        Dagmar Ruščáková

Hospodská Adléta        –        Gabriela Lašťovka

Paní Anna                     –        Lucie Baliharová

Komorná Kordula          –        Dana Paulová