Blíží se večer. Zvěřinec je potěšen, že jsem doma.
Oriášův výraz je jasný. Odvraťte tvář… prostě ten kocour se na mě nepodívá a nepodívá, pokud držím foťák v ruce, a když ho stihnu vyfotit nějak normálně, akorát ho naštvu.
Oriáš: Fakt mě musíš fotit???
Adélka má přístup opačný. Jéééé, co to máš? Navíc si všimněte poněkud psího přístupu k řešení situací. Strčili nám letáky do štěrbiny ve dveřích – vyletí tam hlídačka Karamel a Adelína sviští s ní, aby o nic nepřišla. Kočka chce jít ven – tak mlátí do dveří packou stejně jako Karamel, ale navíc u toho povykuje, protože co kdybych ubohou pruhatou kočičku přehlídla?
Jéé! Co tak asi bude v akci?:))
Pokud to stihne, aniž bych zařvala, snaží se nakouknout do mého talíře s jídlem. Způsob, jakým do sebe umí vcucnout špagetu, jsem u jiné kočky nikdy nezažila!
Špagety? Špagety!!! Adélka se neupejpá:))
Karamelka je silně zaneprázdněná. Musí hlídat, zlobit kočky a ještě přehrabávat košík s hračkárnou, odkud si vytáhne tu správnou zábavu – ehm, plyšáci jsou pro paničku lepší, protože z nich neprší kousky, ovšem ta šiška se dá rozhryzat…
Karamel: Proč hryzat plyšáka, když z něj nic nepadá?:))
Světluška dohlíží. Pokud naše tragická operní heroina uzná za vhodné, vrhne se do hry taky, ale ROZHODNĚ se nebude o hračku přetahovat jako nějaký plebejec… jen ji prostě Karamelíně sebere zlomyslně před nosem!
Světluch: Dáš mi taky šišku? Nebo si ji mám… ale fakt si ji mám ukrást???:))
Další fotky najdete tady: https://malcka.rajce.idnes.cz/2019_02
Dede: krásný večer u Matyldy a její zvěře – fotky jsou parádní 🙂 A tak se ptám – jak si představuje večerní pohodu vaše zvěř?:))
Krásné fotky Matyldo.
A Adélka je celý náš Daník.
Matyldo, krásně si u vás žije směčka ! Moc se ti povedla fotka Karamelky a Adelky „u schránky“ 🙂 A obřík Oriáš se možná bojí, že mu fotkou vezmeš i jeho duši 🙂
No u nás je večerní pohoda dělená mezi Trixie a kočky. Nejprve s name v obýváku na svém polštáři spí Trixie, když odejde, pustím tak na další půl hod. z ložnice kočky. A to se pak téměř okamžitě na můj klín uvelebí šedivá Woody a přede a tře se o mne s takovou vervou, jakoby mě neviděla snad týden.
Dede, přeji Berry rychlé uzdravení. Píšeš, že bulka byla na obojku, tak tam to asi vadí. Ale jinak, jestli to byla „obyčejna“ tuková bulka – Lipoma, tak bych už případné další nechala být. Běžně se dělají starším psům. Bílá Sadie začala snad před 5 lety, možná dřív s jednou bulkou na stehně zadní nohy. Pro jistotu ji nechali vyříznout, nic vážného. Dobře se zahojila, ale v krátké době měla jinou, jinde. A pak už ji narůstaly dost rychle další a další – vetší a menší. Měla jich po celém těle nakonec jistě tucet, možná víc. Tím, že měla hladkou srst, byly sice vidět, ale jí nevadily, asi o nich ani nevěděla. Takže pokud nebrání psu v pohybu, nechala bych to být.
Tady je angl. odkaz, možná najdeš i nějaký český.
http://www.pethealthnetwork.com/dog-health/dog-diseases-conditions-a-z/lipomas-dogs
Oriáš si myslí, že mu nemám co blikat bleskem do očí 🙂
Maričko, lipom to není, je to něco jiného (zapomněla jsem ten název), ale v zásadě podobného (wasntme) Ona Berry na tyhle bouličky trpí, většina z nich je malá a nedělá potíže, mnohé (v tenčí kůži) je možné celkem snadno odstranit. Ale tahle rostla, pořád se na ní dělaly strupy a jak říkám, byla pod obojkem. Váhala jsem nad jejím odstraněním někdy od září, jako boulička se to objevilo někdy v červnu. Nakonec z ní vzali vzorek (biopsii) a když jsme se ujistili, že je to jen tohle, tak to paní doktorka v lokální anestezii řízla. Berry kvůli těm zádům nemůže dostat narkózu (leda by fakt šlo akutně o život) a tak jsme nechtěli, aby to narostlo tak, že by už to s lokálním umrtvením nešlo.
Aterom.
Ano, tak to znělo 🙂 Normálně žádný problém, tady už pomalu jo.
OT – dnes Berry vyřízli na krku takovou vytrvalou bouli (v kůži, naštěstí nic zlého) a místo stehů dostala elegantní kovové svorky… vypadá tak trochu jako Wolverine 😀
Znáte to? Ono je to na dost exponovaném místě a kůže za krkem je silná, tak tohle bude prý určitě držet.
Jo a je oholená tak, že vypadá jako opelichaný papoušek… (wasntme)
Tak přeji Berušce zlaté dobré uzdravení! Jj, ty strachy o zvířenu, to je na vždycky na mrtvici! Chůďa papouch! Ať to dobře zvládnete! (h)
Držím palce ať je brzy odwolwerinováno.
Díky 🙂
No jéje, držím palce, ať je Berruška co nejdřív v pohodě. A dávej ji šálu, ať se nenachladí a nezačne ji bolet za krkem! (h) (h)
Víš, že jsem o tom uvažovala? 🙂 Jenže ta rána není ničím přikrytá, tak váhám… spíš to vypadá na domácí vězení, nebo spíš omezení pobytu na zahradě. 🙂
Tak ať se dobře hojí. Zítra mám v plánu jít k vetovi s Airou, taky má v kůži bouli, přesně v kohoutku, tam je to taky hodně namáhané.
Tohle je přesně pod obojkem… ano, používám postroj (kvůli její páteři), ale stejně – exponované místo, přesně.
Tak Berry včas odwolverinuj, aby jí nenarostly vysouvací drápy nebo tak něco 🙂
Za deset dní, pravila pídr 🙂 Tak doufám, že to nestihne! 😀
tlapky držíme – i na to, aby z Berušky nebyla Vlkodlačice 🙂
Držím Berušce palce, ať v pořádku a v pohodě srůstá i zarůstá! 🙂 (h)
Plná miska dobrot a posezení na klíně u debilbedny; pánečku, drbej! Cejšku, čumáček, prostě celého kocourka. A návštěvy bych prosil hlásit předem, abych věděl, co mám očekávat. Na paničku už jsem si zvykl, ale že mi občas, často, lehává v mé polovině pelíšku mne netěší.
Večerní pohoda podle Denise – právě příchozím i již přítomným nutit plyšovou vydru, když si panička natáhne nohy na gauči, vecpat se polovinou psa do klína a usnout. Nicméně i Denis má vnitřní hodiny, byť se stabilně předcházejí a kolem půl deváté mě šťouchá čumákem, vrhá významné pohledy směrem ke kuchyni, čenichá kolem kuchyňské linky, dokud se nezvednu a před 9. hodinou nevydám žrádlo. To je zlatý hřeb večera a po konzumaci se to musí jít hlasitě oznámit na zahradu. Poté by podle Denise mohla být na programu zase vydra, což mu neprojde s poukazem na torzi žaludku 🙂 , takže pak už jen asi tak 10x vystřídá pelech a kontrolu zahrady až do doby, kdy jdeme všichni spát. 🙂
Matyldo, vždycky si u tvých fotek říkám, jak pěkně máš zazvěřenou domácnost.
Hančo, kdybych měla dávat psí večeři až v devět večer, tak tu mám revoluci 😀 V zimě chtějí jíst jak přijdou domů (klidně ve čtyři odpoledne:)), pak se to prodlužuje se sluníčkem… ale za sedmou večer už prý fakt hrozí vyhynutí celému druhu – nejen jednotlivcům 😀 (se domnívá Berry:))
U nás se večeře servíruje kolem půlnoci, snídaně kolem druhé odpoledne. Právě kvůli tomu, že choďáci jsou nejvíc aktivní po jídle (tedy aspoň ty naše nádhery)máme jídlo nadvakrát.
Že jo? Jídlo je prostě příliv energie! Ráno po mase mi to až tak nevadí, že řádí a chtějí být venku, ale po večerních granulích se snažím trvat na přijatelném klidu 🙂
Jo, nejlíp je to vidět u odrůstajících štěňat – štěně už hlady plete nohama, nabaští se a do deseti minut lítá jak raketa.
Kdybych krmila v devět večer, tak by si ode mne u nikdo ani kůrku nevzal, jak by mě zvěřinec pomluvil 🙂 Dnes mi bylo odpuštěno, páč jsem byla cvičit- na svoje plnoletá a plnoštíhlá kolena jsem se vrhla na hot jógu 🙂
Budeš mít moc krásná plnoletá a plnoštíhlá kolena! 😀
Mám tu tvojí smečku moc ráda, hlavně Oriášek je můj favorizovaný milák. Ale máš to vzácně sladěné, tragická operní heroina 😀 ,zlobidlo sladká Karamela a véélmi povedené a šikovné žvíže Adelína. A zvídavá, že? Naše nové kotě Džungara se asi vyvine v cosi podobného. Tuhle běžela vítat pošťačku až k autu a už zdálky vřeštěla- neseš?, neseš nám něco, a co?
áááá,nový milák! Tak ať se mu daří, šak se dobře nasadil!
Jé, Abyt, novej milák? Neřekneš – nenapíšeš víc? (inlove) Ráda tě čtu a teď jsem navíc ještě i zvědavá 🙂
Napísám, napísám, ale až zvládnu Aneška, který protestuje celým svým bílým, rozzuřeným, znechuceným a ublíženým kocourkem. Zatím situace spíš připomíná vylodění v Normandii.
Tedy pokud by někteří branci propadali hysterii do té míry, že se váleli na zádech, vřískali, zvraceli a dusili se vztekem. :O
Ach Abyt, tady se rýsuje významně zajímavé povídání 😀 Vypadá to, že Anešek by našel společnou řeč s Oriášem, který (podle Matyldy:)) také umí vzteky blít 😛
Něžný Anešek se projevuje jak hysterická Anežka? Tss, tss.
Nyní je Aneš v odhysterizovací karanténě a podstupuje léčebnou kůru šunkou. Po tý nebleje. 😀
Ano, ano, šunčička vše jistí, souhlasím.
Snad to Anešek ustojí. 🙂
Hehe, otázka zní, jestli to ustojím já!
Abyt, „v odhysterizovací karanténě a podstupuje léčebnou kůru šunkou“ :DDD.
Tak moc přeji, aby se rozbouřená domácnost uklidnila a take jsem zvědavá na představení nového kotěte. Odkud je výběr jména Džungara ?
Možná, že vypadá jako křeček – džungarský křeček. (rofl)
Jak praví YGA výše, když se TO narodilo, přesně to tak vypadalo a bylo i týchž rozměrů. 😀
Velmi zvídavá. Popis vítání pošťačky je mi povědomý 🙂 Kotě Džungara? S tou se nudit nebudeš 🙂 miluju tvoje povídání o kočkách 🙂
Jóó večerní idyly pod lampou!
V zimě je to na prt, protože madam by chtěla být venku a nemůže (skrzevá problémy s močákem a chrbetem), tak dělá kraviny, aby se domohla – háže s Erníkovými plyšáky, stahuje deky a shazuje polštáře, navíc do každého drcá nosem (s razancí nosorožce) – prostě „tu povahu si musíte zamilovat“. No a kocur soudí, že všude je líp než tam, kde právě je – tudíž každých pět minut otevírám dveře – buď do vnitř nebo ven nebo do sklepa (naštěstí ze sklepa už dojde sám). Když neotevírám dveře, sundávám ho ze stolu, počítače, ze mne. Ještěže Erník je zlatíčko – obloží mne plyšákama a pak mi piští do ucha zamilovanou písničku (rofl) .
V létě je to daleko klidnější – Brooke rozjímá pod střešní, Zikmund na střešni a Erník mne obloží plyšákama a pak mi piští do ucha zamilovanou písničku (chuckle) .
Já myslím, že Brooke byla od Terky dobrá volba- jsi přesvědčena, že ve srovnání s ní jsou tví psi úžasní, milí a přátelští 🙂 I kdyby to nebyla úplně pravda 🙂 Sundávat kočky ze stolu mě nebaví. Když je shodím na zem, chvilku jim to i vydrží, než zjistí, že jsem polevila v pozornosti a je možné se vplížit na stůl zpátky, kde se rafinovaně kryjí za cukřenkou… 🙂
Hezké fotky a pohodové čtení. Pusťte mě ven máme doma v bleděmodrém. A nejsem učesanej, fotit se nebudu, taky! Navíc úpěnlivý pohled psa při večerním kafi, zda střípek sušenky pro něho nebude dnes omylem zapomenut.
Úpěnlivé pohledy znám naprosto důvěrně 🙂
Před sousedním domem se objevily krokusy a začínají se pokoušet vykvést. Nejspíš čekají na první noc bez mrazu. A u Nového Města na Moravě je rezervace, (bezděkovská louka), kde je několik šafránů bělokvětých, pokvetou ve stejné době, jako šafrány v Lačnově.
Už jsem tu jednou asi psala, že u nás pod Ještědem byla louka plná modrých a bílých krokusů. A protože peníze mají větší moc než příroda, tak je zastavěná.
Nejspíš šlo o šafrány bělokvěté, ty se vyskytují jak v modrém, tak bílém, nebo kombinovaném provedení a jsou chráněné. Jenže byznys má před ochranou přírody přednost, zejména, když jde o hodně peněz.
Byly tam i bílomodré, takové proužkaté.
Ano, to je jen jiná barevná varieta šafránu bělokvětého. (Crocus albiflorus). Přesně takhle zbarvené rostou a houfně kvetou v Lačnově u Horní Lidče, čistě bílé jsou na Českolipsku na Slunečné. U nás rostou dva druhy šafránů. Velmi vzácný karpatský, (U Opavy, Zubří) – blizna je delší, než prašníky a mnohem hojnější bělokvětý, ten může být čistě bílý, nebo bílomodrý a má prašníky delší, než bliznu.
Krokusy jsem mívala na zahradě v trávníku, žluté a fialové, jen tak nahodile, kde se vzaly, tu se vzaly. Bylo to hezké, když se vždycky objevily, to už byla jistota, že jaro je tu. Pravda, bývalo to trochu později, než v únoru (v únoru mi kvetla tak akorát čemeřice na předzahrádce a tam, kde někdy roztál sníh, se nesměle činily sněženky a bledule), ale na tohle jiné počasí si prostě budeme muset zvyknout, stejně jako ty kytky 😀 .
Autínko úspěšně absolvovalo STK, prošlo bez závad. (po čtyřech eletech a 103.000 km). V servisu ho skoukli, (předal jsem ho v osm ráno), zjistili, že na něm není co opravovat, odvezli ho na kontrolu a v jednu odpoledne už jsem si ho vezl domů. Emise jsou, díky lihu, hluboko pod limity; saze a CO nenaměřili vůbec žádné a CO2 je zhruba na čtvrtině povolené hladiny. (a to je navíc E-85 mnohem levnější, než benzin i nafta!) V podstatě těch 90 kW produkuje stejné množství ,,škodlivin“ jako volně běžící sportovec. Takže ty krokusy už byly po poledni krásně otevřené a začínají vylézt ladoňky. A v sobotu máme v Brně výroční schůzi orchideaklubu.
krásně jsme si početla i jsem se pokochala…
Večerní pohoda u nás? No,představa všech 9 je taková: vydá nám jídlo, zapne nám myš na baterky a bude chodit každou čtvrt hodinu s lopatkou vybírat písek…a průběžně nás bude drbat a chovat nebo si nechá ukrást ponožky a kousat do palce u nohy.
https://sharka-68.rajce.idnes.cz/spici_kocky
Se docela divím, že ty máš kde spát 🙂
už to pokročilo tak,že se ani nehnou, když se otáčím, včera jsme dostala packou do nosu,že sebou melu..nebo do mě š´touchají,ať se posunu..a noční akupunktura,zabodnutým drápem do kolena nebo do kotniku…to je pocuc….já se vždycky skvěle vyspím na Beaveru…..
Šárko, musíš si udělat chambre séparée a pevně zavřít dveře. 😉
to nejde, stojej za nimi,ječej a bušej packama do nich….
(rofl)
To znám!
Já také. Naštěstí je Čertík rozumný a když je u mne Maruška, tak do ložnice nejde, maximálně ráno, když je miska prázdná a dělá to tak, že si vyskočí na noční stolek a doráží tlapkou na obličej.
Mně po ránu vždycky nakrkne Adelína, když strčí packu pod duchnu a dloubne mi drápem do prstu na noze. Zavrčím, omotám si nohy duchnou tak, aby to nemohla dál zkoušet a spím dál 🙂
Matyldo, tvoje kočka, co je tak trochu pes, mě baví! 😀 Fotky máš parádní, užila jsem si:)) Oriáš však může říkat něco ostřejšího, než cos mu přisoudila… 😛
U nás bych nejdřív byla poskákaná (Ari) a pošlapaná (Berry). Dostala bych několikrát krysu, potom by se Berry tvářila, že hrozí praktické vyhynutí celé psí populace našeho domu a šla by mě uhánět o večeři. V tom je velice přesvědčivá a přiznám se, že někdy dělám nechápavou jen proto, abych viděla, s čím zase přijde:))
Potom by s sebou Berry pleskla před moje křeslo a Ari by se mi pokusila vnutit krysu. Pokud bych se na ni podívala jen se zábleskem zájmu, okamžitě by vstala i Berry a přišla by „chvíle pro krysu“ s pískacím doprovodem. Nepískala by však krysa, ale Ari – která podle Marka nejspíš někde uchází – nebo má průvan mezi ušima:)) Nakonec bych šla do pracovny, Berry by zůstala dole chrnět na pelechu a Ari by šla se mnou. Milovaná rutina (inlove)
Při příchodu jsme poskákaná a ochlupená, psi skáčou a kočky se mi otírají o nohy. Pikantní je nést dvě plata vajec a snažit se vstoupit 🙂
Uchází zcela určitě, ale kudy? Zadem to spíš rachotí, nebo, když je to jemné, syčí. (rofl)
Včera jsem dojela k večeru z lyžovačky a všechna zvířata mne oblepila,Cony mi ležela na hlavě, Jenka na mém vyvinutém boku,Damík v nohách a Lidunka nad hlavou na pelesti.Pepík zpíval árie. Idylka! Vydrželi všichni docela dlouho být v klidu,takže jsem si i odpočinula.
Jj, bez zvížat nejní život! :-))Matyldo! Moc hezkýýý!
Z lyžovačky? To by mě zabilo. Ale pokračování, tedy obležení zvířenou, bych brala 🙂
Tuná jsem se placatila :
http://cervenohorskesedlo.eu/fotogalerie
Jenny, fotky jsou luxusní. Ovšem pro mě bez lyží, prosím. Když vyjedu na šlepru nahoru, tak se podívám z kopce dolů, vyděsím se k smrti a s třemi pádu se nějak slaním dolů. Prostě zábavu v tom nevidím 🙂
Jenny, to je krása!
Páni, přepychový zimněmodro!