Líbí se mi čtyřka a pětka, mám ráda staré uličky. Takové obdivuju třeba v Itálii. Jinak k Praze už nemám ten úplně negativní vztah jako dřív, po výletě s Dede se to přece jen trochu změnilo, ale pořád je to město, kam se dá dojet jen po jediné silnici a ta je úplně trapná. Navíc se v Praze nedá zaparkovat, což nepřidá na atraktivitě žádnému městu a i Brnu to silně ubírá. Takže tam jezdím vlakem, což je sice příjemnější, ale dostat se do Brna o víkendu je tak časově náročné, že na pobyt v Praze mnoho času nezbude.
Mimochodem, dodnes jsme nepochopila logiku šipek v metru, které ukazují, kterým směrem to metro jede- když je otočí o 90 stupňů, aby na ně vidělo nástupiště, úplně ztrácí smysl věci. Co takhle jedna šipka ve směru trati? Ale jinak má Praha pár hezkých míst, to zas jo.

Fotky jsou krasne vsechny, Praha je fotogenicka. Dala jsem si k nim sklenicku vina a ty malostranske ve mne okamzite vyvolaly nezapomenutelne vzpominky na mladi, zejmena Thunovskou ulici. Skupina mych spoluzacek z gymplu, vcetne me, zamilovana do Vlastimila Harapese tak moc, ze ta z nas herecky nejtalentovanejsi sehrala „divadlo,“ ze si zrovna pred jeho domem vyvrkla kotnik a potrebuje okamzitou pomoc. Bylo to vecer, zazvonila u jeho vrat a my ostatni scenku jen zavistive pozorovaly z povzdali. Opravdu se ji snazil kotnik osetrit :))