Jednoho dne ráno jsem si všimla zavlhlé zdi v rohu, u pantů vchodových dveří, a to až do výšky asi 80 cm. Přesně nad malou šachtičkou, kde je přístup k čistícímu kusu svislé litinové roury, jedné ze dvou větví odkanalizování domu.

Po krátké poradě s MLP nám bylo jasné, že se něco stalo s příslušnou kanalizací, přestali jsme používat WC a sprchový kout, napojené na tuto větev a přešli na používání do protilehlého konce domu, ale o patro výš. Byli zavoláni instalatéři, kteří mohli až za čtrnáct dní, ale nakonec přišel den D a hodina H a začalo bourání.

Půl dne otřásaly domem vibrace sbíječek až nakonec musely být odbourány dvě nosné, tlusté cihlové zdi vinglu, jak říkáme my, češtiníci. Venkovní i vnitřní! Díra od podlahy, ke stropu durch um durch, jak říkáme u nás v Brně. Nakonec se přišlo na prosakující plastové koleno, nasedající na litinu až u stropu zádveří.  Tak to by bylo.

Koleno bylo odstraněno, ale nastal problém. Velký Problém! Najednou se začala valit voda (voda je eufeministický název pro to, co vytrysklo v úrovni stropu), naštěstí na přístupový chodník k domu z kanalizační přípojky. Pokud si pamatuji ze stavby – dvacítka kamenina, vedoucí přesně pod chodníčkem okolo domu až do poloviny silnice, kde se napojuje na páteřní kanalizaci ulice.

Pánové instalatéři za mnu přiběhli, ať ihned zavolám nějakou průtočnickou firmu, že jsme ucpáni na přípojce. U mě právě propukl chcíp, bolelo mne patro v krku, chraptěla jsem jako silná kuřačka proplachující hrdlo tvrdým alkoholem. A při představě, že budeme kopat přípojku se o mne pokusil i infarkt. Ti hodní instalatérští muži mne ujistili, že to neee, že jsou dnes jiné metody.

A tak jsem sedla na net a telefon a nakonec se mi podařilo bleskurychle sehnat průtočnickou firmu z Brna venkova (dvě brněnské neměly čas). Za chvíli přijela dodávka a technik vybavený mrňavou kamerou, kterou pustil čistícím kusem do přilehlé přípojky. Na displeji jsme objevili v úrovni čtyřicetiletého tisu červeného, rostoucího hnedle vedle vstupu do domu, u jednoho z hrdel kameniny, ucpávající hnízdo jakýchsi vlákének.

„Kořeny, spíše kořínky,“ zkušeně prohlásil technik. Místo kamery vpustil jakousi frézu, ta kořeny odstranila a kamera jela dál. Další „hnízdo“ bylo v úrovni kónického smrku na rohu garáže, který přežil letošní katastrofální sucho. Jeho bráška na druhé straně zahrady ne. Pak už bylo čisto až po kanalizaci pod silnicí.

Technik ještě jednou pečlivě prohlédl stěny kameniny a prohlásil, že přípojka je naprosto v pořádku, není nikde prasklá ani prolomená. Ty rostliny si prostě hledaly cestu k nějaké vodě, aby neumřely a našly si hrdla naší kanalizace.  Pán si sbalil svou techniku a odjel, instalatéři opravili kanalizaci a také odjeli a nás zanechali v děravém domě. Můj chcíp se rozvinul do zánětu hlasivek, takže jsem nemluvila, pouze šeptala a tak v domě zavládl naprostý klid.

Moje první reakce trvala pár dní a šeptem jsem burácela, že tis musí jít dolů a picea conika také!!! A basta! Jenomže, jak jsem po pár dnech začala alespoň tiše skřehotat, tak jsem si slíbila, že oba budou dostávat svůj příděl vody a nechám je žít, protože nádherně stíní kus jižní stěny domu, kde je nesmírná sluneční a teplotní výheň.

Dům už páneček zazdil, já několik dní uklízela stavební rum po bourání, je už i vymalováno, kanalizace funguje, jak má.  Sousedé, kteří naši činnost chodili okukovat už také povolali tuto průtočnickou firmu a nechali zkontrolovat jejich přípojky. Až na nás, mají všude slušně vychované rostlinstvo a nemají žádný problém. Tak teď nevím, rozhodla jsem dobře? Nebudou to ti dva rostlinní záškodníci opakovat?