PÁTEK S GURMÁNKOU: Postní oběd aneb udělat si čas na šneky

Podle staré české tradice je nejlepší čas na šneky na Štědrý den. Udělejte si z nich báječný postní oběd. Připravovat je lze podle receptů tradičních (nechybí v žádné prvorepublikové české kuchařce), ale proč nevelebit vymoženosti moderní doby a šneky si neopatřit tím nejméně pracným způsobem? Šnečí maso si můžeme jednak koupit v konzervách, po otevření ho dobře propláchnout a připravit si bylinkové máslo s petrželkou, šalotkou, česnekem, solí a bílým pepřem.

 

V tom případě musíme mít doma dostatek šnečích ulit, do kterých budeme soukat kousek másla, šnečí maso a to celé zamázneme bylinkovým máslem. Poté v horké troubě na speciální keramické pánvičce zapékáme při 200 °C cca 7 minut. Celkem jednoduchý proces.

 

Kde sehnat šnečí maso?

Chuť na šneky nám celoročně pomohou vyřešit firmy, které se zabývají chovem a následným zpracováním šneků do gurmánské podoby, které se v podobě šnečích specialit dostávají na pulty specializovaných obchodů a do restauračních kuchyní.

Koupit se dají mražené produkty, naskládané v alobalové mističce, kde sedí již naplněné ulity. Teď si labužnické hody udělá za 7 minut doma každý. V horké troubě už za krátkou chvilku začne máslo vonět a bublat, což je přesně ten čas popadnout první ulitu do kleští, nechat odkápnout něco horkého másla na kousek bagetky a dvouzubou vidličkou nebo párátkem vylovit horkého šnečka, položit ho na kousek pečiva, zalít zbytkem máslíčka z ulity, vložit do úst a nechat se očarovat prvním soustem. Po prvním soustu následuje sousto druhé, po druhém … kdo se dostane do této fáze, už pomalu propadl šnečímu kouzlu. Po šnečí premiéře přijde ještě celá řada repríz 🙂 Na šnečí hody se příležitost vždycky najde, ale o Štědrém dnu mohou patřit k pěkné tradici.

Jestli nepřijdou šneci za vámi do kuchyně, vyrazte za šnečí delikatesou do restaurantu a spojte to s příjemným posezením s přáteli nebo rodinou. Šnečí maso je zdravé, netučné, prosté cholesterolu a chuť bylinkového másla mu vyloženě sluší. V kombinaci s křupavou bagetkou a sklenkou dobrého moku se velmi příjemně naladíte na Štědrý večer a očekávanou slavnostní večeři.

 

 

Trochu inspirace ze starých kuchařských knih

 

Šneky nadívané podle M. D. Rettigové

„Uvař kopu šneků v slané vodě, pak je vyndej z domků, uřež ocásky, přemej je v soli, očisť je patřičně a nech je buď v rybí, aneb je-li to v den masitý, v hovězí polívce ještě vařit, aby lépe změkly, domky vymej v soli a nech je vysáknout.

Pak dělej nádivku: na kopu šneků utři půl libry másla a půl libry rozetřených a čistě přemytých sardelů dej k tomu, dej z půl citrónu drobně krájenou kůrku, trochu květu, asi dva neb tři stroužky se solí dobře utřeného česneku, špetičku majoránky, a strouhané žemličky tolik, co za dobré uznáš, aby patřičná nádivka byla.

Pak dej do domků dospod vždy kousek máslíčkové nádivky, pak tělo jednoho šneka a pak vyplň domek zase nádívkou a pěkně šneka zavíčkuj. Pak narovnej na mísu, a zbylo-li ti nádivky, tak do ní nalej té polívky, co se v ní šneky vařily, a podlej je tím, nech je asi čtvrt hodinky v troubě trochu opect.“

 

 

Plnění hlemýždi po staročesku

„Asi 30 hlemýžďů, sůl, ocet, 100 g kořenové zeleniny; nádivka: 150 g másla, trochu sardelové pasty, strouhanka, 2 vejce, petrželka, 1/2 citrónu.

Kartáčkem umyté hlemýždí ulity vhodíme do vařící vody. Po chvilce vytáhneme šnečí tělíčka z domečků. Zadní konec oddělíme nožíkem a přitom vytáhneme i střívka. Očištěné hlemýždě posypeme solí a hodně je vymneme, abychom odstranili sliz. Vypereme je v několika vodách s octem.

Pak je vaříme v malém množství osolené vody se zeleninou asi tři hodiny. Buď je necháme vcelku, nebo je nadrobno usekáme a přidáme do nádivky. Na nádivku utřeme čerstvé máslo se sardelkami, přidáme jemnou žemličkovou strouhanku, vejce, usekanou zelenou petrželku, citrónovou kůru a trochu citrónové šťávy.

Přidáme jemně usekané hlemýždí masíčko a podle potřeby zahustíme strouhankou. Ze směsi tvoříme válečky a vsuneme je do ulit, které narovnáme do ohnivzdorné misky. V horké troubě předehřáté na 200 °C pečeme cca 8 minut.“

 

 

Můj tip do kuchyně:

Za nejlepší recept na šneky považuji ten, kdy si najdeme dobrou restauraci a na šneky si zajdeme s dobrými přáteli. Není to nic hogo-fogo, jenom se vrátíme o století zpátky a zavzpomínáme na staré vánoční tradice, kdy jedním z významných postních jídel byl labužnicky upravený šnek (na osobu nejméně tucet !!! 🙂

 

To, že se v minulosti šneci běžně jedli, je jedna věc, ale v době potravinami všeho druhu přecpaných hypermarketů se jejich cesta zpět do kuchyně hledá dost obtížně. I přesto mohu doporučit ochutnání. Možná právě zde někdo objeví zcela jiný gurmánský svět.

Na šneky po burgundsku – escargots de Bourgogne – se u nás na jihu Čech chodí na jednu dobrou adresu. Je to Bistrot de Papa v Horních Dubenkách. Manželé Eva a Rémi Decroixovi provozují báječnou restauraci s klasickou francouzskou kuchyní.

Určitě i ve vašem blízkém okolí se najde nějaký dobrý podnik, kde šneky v tomto vánočním období nabízejí. Letos se u nás šneci budou podávat doma. Vybavila jsem se kvalitním mraženým produktem. Keramické zapékací misky mám už pár let v kuchyňské výbavě, tak ať nezahálí.

 

 

Už jste měli příležitost ochutnat šneky? Mají nadívané šnečí ulity místo ve vašich vánočních rituálech?

 

Dobrou chuť a krásný adventní čas přeje

 

Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

Aktualizováno: 13.12.2018 — 19:20

49 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. 🙂 kontroverzní téma. Šnek pohádkový je sympaťák. Šnek na zahradě a ve skleníku už mě baví o hodně méně. Když nacházím prázdné ulity, tak je vymývám a uchovávám si je jako krásné a dekorativní artefakty přírody. Šnek na talíři je něco, bez čeho se asi všichni obejdeme, přesto jsem je vyzkoušela a docela si na nich i pochutnala 🙂

  2. Asi skvělý recept ale já mám ráda šneky v přírodě živé, jako dítě jsem jich sbírala a zachraňovala, když byli podle mne na nebezpečných místech a pak to „šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti troník na tvarůžky… “ ,tak já prosím šnečky neee a do vařící vody živé, tak to ani náhodou nic. Jen doufám, že až sem přiletí nějací ufoni, že jim nebudeme chutnat. 🙂

    1. Tak tak, Jenny. Šneky jsem jedla ve Francii, ze společenských důvodů nešlo odmítnout. Zajímavý a dobrý žrádýlko, ale jakož i některé předřečnice, byla bych raději kdyby je před upotřebením spíš třeba zastřelili. 😀
      Kromě toho šnek je stvoření bez šancí, neuteče, nekousne, chovám k němu spíš ochranitelský postoj, hlady neumírám, jíst ho nebudu.

    2. Tak já nemám ráda šneky ani v přírodě. Může mě šlak trefit, když ráno najdu na předzahrádce až k zemi oštípané právě zasazené lupiny, další budkař se houpe na orlíčku nebo rudbekii. Zrzavé už tu několik let nemám, snad si s nimi příroda nakopec poradila, ale budkařů tu mám moc.

  3. OT – zítra na nás, prosím, myslete, je den premiéry! (party) (f) (party)
    Vzhledem k tomu, že zdravotní stav ansámblu je na vážkách (jeden nevybojovaný zánět nosohltanu, jedna žaludeční viróza a jeden vyskočenej a zase zaskočenej meniskus – já jediná jsem zatím (!) nepostižena:)), bude to napětí až do samého večera. Potom doufám, nastoupí adrenalin a bude to úžasné – zatím vždycky bylo 🙂
    Marek by měl zase nahrávat, ale bude to v naší hospodě, tedy kvalita záznamu bude bohužel odpovídající.

    1. Určitě to bude úžasné, já tomu věřím, vždyť jsem vás viděla na vlastní oči! Pro jistotu teda držím a těším se na zprávy! (y)

      1. Sobota večer, takže premiéru už máte dávno za sebou, ale ráda si přeču jak vše proběhlo, Ovšem nepochybuji, že jste byly (i přes zdravotní problemy) velmi úspěšné.

    2. Tak si myslím, že to dopadlo dobře – bavily jsme se my a bavili se i diváci – jako obvykle byla v hospodě báječná atmosféra. Lucka hrála nadopovaná coldrexem, Daně vyskočilo koleno ve chvíli, kdy vstala za scénou ze židle, aby nastoupila ke svému výstupu. Naštěstí neposlušný meniskus se okamžitě vrátil a tak se Dana jen chvilku pohybovala jako střelená kachna 🙂 Ale jako správný profík (na to, že jsme amatéři:)) to zvládla, a v úsilí zvládnout svoji roli nepolevila:)) Její trable podle všeho poznala jen její dcera a přítomný lékař, takže klobouk dolů! (inlove)

  4. Šneci nemají v mých vánočních ani žádných jiných rituálech místo. Je to něco, co bych dobrovolně a při vědomí nikdy nepozřela a věřím, že při troše štěstí dožiju svůj život, aniž bych musela tuhle situaci řešit.
    Možná by bylo fér v receptu uvést, že do vroucí vody se nehází umyté ulity, jak je zde psáno, ale živí šneci s očištěnými ulitami, kteří se několik dní předtím tzv. očišťovali, což je takový hezký eufemismus pro naprosté vyhladovění, aby neměli nic v trávícím traktu.

    1. No, od té doby, co švagrová ty slizoně chová, si u nich dám tak maximálně kafe, kousek buchty, od masa jedině to, co je koupené a vypadá jako šunka nebo kus uzeného nebo pečené maso, co vypadá jak bůček.

  5. Usmrcování jakéhokoliv živého tvora ve vařící vodě je pro mne naprosto hrůzná představa…

    1. Ano, ze srdce souhlasím! nechodím ani do restaurací, kde mají vystavené živé humry se svázanými klepety. Vím, že je to svým způsobem pokrytecké, protože obecně maso jím, ale tohle mi přijde prostě moc – navíc lidstvo bez konzumace šneků a humrů nevyhyne…

    1. Taky jsem šneky nikdy nejedla ani nepřipravovala, ale chystáme se to napravit, náš oblíbený podnik Kabaret Špaček pořádá ve spolupráci s kavárnou Plovárna zrovna zítra akci „Šneci a šampaňské“, tak to půjdem prubnout, jsem zvědavá. Špačkovi vaří moc dobře, rádi k nim chodíme, tak to snad nebude úplná katastrofa.
      Což je zároveň i tip pro brněnské a blízko bydlící, kdybyste jó nevěděly, co s volným časem před Vánoci.

  6. jo, kdo neměl rád šneky, tak do těch ulit nacpal těstíčko a místo šnečího masa, nasekal vařená drůbeží srdíčka…

  7. Já dneska udím maso 🙂 . mám naloženo dvacet kilo masa (:P) . Co šneci, ale kus cholesterolu s dehtem, to je pošušňání 😉

    1. Dobře udělané uzené je super delikatesa. Mít doma dvacet kilo takové dobroty by se mi moc líbilo, ale nemám, kde bych to uskladnil.

    2. Maso se povedlo jak nikdy, šťavnaté, voňavé. Přijel synek po tříapůl měsíčním pobytu v Paříži a vypadalo to, že se užere k smrti. Měl nejen hlad po dvanáctihodinovém cestování, ale i absťák po vepřovém mase. To je ve Francii skoro tabu, v menze vařili jen hovězí, jehněčí a drůbež, asi aby neurazili vyznavače islámu (devil)

  8. na venkove v jizni francii se po desti vyrazi s kyblikem sbirat… vecere 😀 no jak v cesku na houby 😀
    patlacka bych rekla je to s obojim zhruba stejna 😀 spis jde o zvyk a predsudky 😀

  9. Já šnečky ráda, bohužel mám na jejich konzumaci vlastně smutnou vzpomínku. Před pár lety jsme byly zazimovávat Karolíninu chalupu a tam jsme se doslova přežraly šneků a mušlí, ještě to stále cítím, jaká to byla dobrota

    1. jj, moc dobrý to bylo…tak yvzpomínám…občas si je koupím v makru..jednoou jsme zažila tu práci s nachytanejma, co se později snědli, to je horší,jak manévry, a tři dny bydlely dvě stovky šneků ve vaně…

        1. to jsem je ještě neměla,to jsem měla Šarika…když šnek prchal přes rantl vany, vracel ho packou zpět…..nekousal do nich, nic…lezli pomalu,tak stíhal….

  10. Máte to moc pěkně napsané a nafocené, ale počítám, že dneska se plno lidem receptem nezavděčíte. Mě rozhodně ne. Když si pomyslím na šneky a slimáky jak se v houfech slizce plazí u nás po dlažbě, běhá mi hrůzou mráz po zádech, že bych na některého omylem stoupla nebo sáhla. Natož abych je jedla

    1. Vendulko, jsem na tom stejně. A to švagrová šneky chová a dokonce usiluje i o to, aby je mohla oficiálně zpracovávat. Ani jsem se na ně nebyla podívat,tedy na ty šneky.

      1. Hihihi. Moje oblíbená úprava šneků je dát je sežrat kachnám a na podzim upéct tu kachnu 😉

        1. Bingo! Loni na Vánoce švagrová donesla na stůl šneky, vonělo to hezky, jak jinak – máslo a česnek. S Honzou a synovcem Tomem jsme odešli středem 😉 a vrátili se až to ostatní dojedli (whew)

        2. Ivo, napadlo mě, že šnečí farma musí být zajímavá, neumím si představit jak to asi vypadá – ale pak jsem si představila ten lesklý sliz všude a asi bych se tam taky nehnala.
          Ri, taková úprava šneků je geniální

          1. Tak přes léto jsou malí vylíhlí šnečci ve fóliáku, velcí, kteří přezimovaly v chladírně jsou vypuštěni do ohrady. Aby neutekli, tak jsou tam nějaké ohradníky ze soli. Zblízka jsem to nezkoumala, brr. Honza sebral odvahu a byl se na ně podívat, když je zimovali v suterénu domu (neměli ten chladící přívěs, který umí i topit, takže nezmrznou). Říkal, že jeden šnek nesmrdí, ale tisíce prý strašně a dodnes se při vzpomínce otřese hrůzou.

            1. Pochybuju, že to bude horší než drůbežárna. Proti ní je stáj plná krav úplnej ráj….

              1. Drůbežárna je ještě dobrá, ale taková porážka drůbeže, zvláště místo, kde se zabité kusy paří, aby se mohly oškubat…
                Ale dost už, kazíme chutě šnekožroutům.

                1. Ještě lepší jsou ty vany na paření na prasečí porážce, to je teprv pošušnáníčko, drůbeží pořážka je proti tomu voňavé místo 🙂

    2. Wendy, ten sliz v nich není,ten se spaří a vymne…a střívko je čisté, neb si počkáš, až se definitivně vyprázdní….chuťově ni konzistencí je to opravdu podobné vařeným drůbežím srdíčkům…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN