Ujíždím po dálnici D11 směrem ku Praze a jako obvykle řeším problém: zastavím někde nebo to vydržím? Představím si běžný provoz na Štěrboholské radiále a Jižní spojce. Ne. Jestliže musím jako obvykle přejet celou Prahu od severovýchodu až na jihozápad, vítězí zdravý úsudek a já zhruba na úrovni Lysé nad Labem stavím na své oblíbené benzínce.
Je to vhodná zastávka, protože místní budova čerpací stanice nabízí cestovatelům komfort čtyřech kabinek na dámských záchodech, což není vždy pravidlem. (Co všechno nabízí pánská část nevím:)) Jako obvykle vejdu dovnitř a pokud není fronta z nějakého autobusu, nastane ta chvíle: tak do kterého?
Baví mě to, protože mám někdy dojem, že to nejsem úplně já, kdo se rozhoduje. Prostě jako by se mi v mozku rozsvítila šipka a ukáže na některou z kabinek. Já ji obvykle poslechnu, ale vědomě se později sama sebe ptám: Proč zrovna tenhle? Proč ne ten vedle nebo ten na kraji? Proč ne tenhle, když minule byl zvolený právě on?
Je mi jasné, že můj mozek už zase pracoval za mě. Ve zlomku vteřiny vyhodnotil x hledisek, podle kterého si člověk na veřejných záchodech vybírá a mě, jeho (mozkovu:)) nositelku, seznámí pouze s výsledkem. Někdy je směr uvažování jasný (třeba jediný čistý:)), jindy je to pro mě tak trochu záhada. Zkrátka to vypadá, že volba vhodného záchodku je podstatně komplexnější problém, než jsou jiné podobné volby, tudíž mě můj mozek zbytečně nezahlcuje podrobnostmi:))
Obecně je však tento zautomatizovaný způsob rozhodování poměrně častý – rozhodujeme se třeba mezi pokladnami v supermarketu, mezi stojany na benzínkách, u přepážek na poštách (pokud už tam není vyvolávací systém) a podobně. Jenže na takových místech mi přijde, že rozhodovací proces celkem snadno chápu. Třeba při tankování mám ráda stojan vpravo od auta, protože na té straně mám uzávěr nádrže a nemusím natahovat hadici kolem půlky vozu. Ale pojedu klidně k levému stojanu, pokud bude plno – natolik nerada čekám:))
Což mi připomíná – opravdovým psychologicko-sociologickým oříškem je volba správné fronty na benzínce, pokud se nacházíte v lokalitě, kde ty fronty jsou. Je v autě on nebo ona? Vypadá, že půjde na záchod? Jen zaplatí nebo bude courat po obchodě? S autem se obvykle nedá tak snadno přebíhat z fronty do fronty, takže pokud člověk zvolí špatně (záchod… zácpa… průjem… nákup:)), tak se opravdu načeká!
Pro úplnost tu musím zmínit i klasickou zákeřnost volby pokladny v supermarketu – tam je totiž celkem jisté, že v devadesáti procentech zvolíme tu, kde to jde pomaleji, než na těch ostatních! I proto mám ráda automatické pokladny, tam se pořád ještě dá frontám vyhnout (aspoň u nás:))
A tak se dnes ptám na volby a čekání. Volíte v podstatě náhodně nebo máte v hlavě nějaký algoritmus? Jste ochotni déle čekat, jen abyste se dostali na své oblíbené místo (záchod, pokladnu, stojan na benzince, přepážku)?
Kabinky si vybírám podle čistoty a přítomnosti věšáku.
A fronty – zrovna včera se mi stalo, že v našem dvoupodlažním Kauflandu byla fronta na kasy přes celé přízemí. V šest večer, kdy jdou lidi z práce a studenti z ČZU, byly otevřené tři pokladny z patnácti. Megafrontu nadávajících lidí lemovaly opuštěné vozíky s nákupy, které tam zanechali ti, kterým ruply nervy. Vrátila jsem v zelenině sáček brambor a prchla skrze vchod. Na stížnosti na zákaznickou linku už ani neodpovídají. Už tam nepůjdu.
Renato, se ti nedivím. Můj manžel take párkrát opustil vozík s menším nákupem, když se žádná z postávajících prodavaček neměla k tomu, aby otevřela jednu z vedlejších pokladen (asi to mají nařízené vedením, které se snaží zákazníky přinutit používat řadu automatických pokladen, což většina – včetně nás odmítá). Ale přeci jen mu to nedalo a šel nejprve alespoň vrátit krabici zmrzliny zpět do mrazáku 🙂
V Kauflandu je to dané katastrofálním nedostatkem personálu. Kaufland zaspal dobu, v situaci, kdy je téměř nulová nezaměstnanost, platí skoro minimální mzdu a personál mu utekl do jiných řetězců za vyšší výplatou a lepším zacházením. Automatické pokladny v tom našem vůbec nejsou.
RenatoE,
ani v našem Kauflandu nejsou automatické pokladny. Teď tam ještě přestavují regály, takže teď po obchodě bloudím jak turista v neznámém lese.Myslím, že tahle jejich „reorganizace“ dost zákazníků odradí, mne určitě.
Přestavění regálů „čas od času“ se provádí v každém hyper-super – jde o to, aby nákupčí automaticky nemířil přímo k chlebu. Když bloudí supermarketem, tak narazí i na šroubky, drogerii a salámy v igelitu, které by jinak minul. Je to prostě politika těchto velkých řetězců – změnit obvyklá místa, aby musel kupující jít kolem různých lákadel (chuckle) , které mu nakonec skončí v košíku.
Na mne si nepřijdou. Sepíšu na papírek, co opravdu potřebuji a to ostatní ignoruji. A na nákup jezdím zásadně až po obědě. jednak si zvyšuji imunitu proti Pavlovovu reflexu a jednak je kolem 13 – 14 hodiny ve většině obchoďáků prázdno. (rofl)
Z Kauflandu personál ani tak neutekl, ale Kaufland sám zrušil brigádníky a všelijaké externisty, kteří dříve doplňovali regály, uklízeli na ploše a tak podobně. Teď to všechno musí stíhat vlastní zaměstnanci, jejichž počet se nezvýšil, a je to problém.
Přesouvání regálů je, jak píše Yga, marketingový tah, jak zvýšit odbyt. Zákazníci tápou a hledají a přitom si všimnou spousty jiného zboží, které dřív nevnímali, a něco z toho koupí. To je celá propracovaná věda – barvy, osvětlení, vůně a hudba, umístění zboží v regálech (nahoře, dole, ve výši očí), umístění na koncích regálů směrem do hlavní uličky, u pokladen atd. atd. Triků je spousta a fungujou 😀 .
Ano, zrušili brigádníky a část personálu utekla. Rozhovor finančního ředitele (nebo co to bylo za troubu) v MfDnes tomu opravdu nepomohl 🙂
Občas jsem prohodila pár slov s nešťastnými pokladními, opravdu je lituju.
Přesouvání regálů neřeším, vím, proč se to dělá.
Docela mě to štve, protože Kaufland mám nejblíž a ještě nedávno to v tomhle našem bylo skutečně úděsné – fronty, spousta zboží v regálech chyběla (několikrát nebyly dokonce banány – symbol svobody!). Teď v poslední době se to ale docela zlepšilo. Navíc mám naštěstí možnost tam zajít/zajet ve všední den dopoledne a to bývá celkem v pohodě.
Automatické pokladny tu máme, ale nepoužívám je.
Tak ač jezdím už dost dlouho, věřili byste, že jsem dosud nikdy sama netankovala ! 🙂 A to z toho důvodu, že jsme zatím nikdy sama nejela tak daleko, aby to bylo potřeba. Manžel se sám stará o plné nádrže v obou autech a benzín tak na moje jízdy tam a zpět vždy bohatě stačí. Takže teoreticky to vím. Manžel mi párkrát u benzinky předvedl (a musela jsem „k lekci“ vystoupit z auta), jak a kam vkládá kreditku a jak zasadit do auta hadici, ale sama jsem zatím k naplnění nádrže důvod neměla.
Jinak u benzinek a pokladen neomylně funguje „Murphy’law“, že se vždy zařadíte za tu nejpomalejší frontu 🙂 Hlavně u benzínky je to k zlosti. Zařadíme se za tankující auto. Je vidět, že ten(ta) před námi platil kreditkou, takže může po skončení rovnou odjet. Ale ne, on(ona) si musí buď ještě zaběhnout odskočit, nebo „rychle“ něco koupit a my tak sedíme zapasovaní mezi 2 auty a nezbývá než čekat až se dotyčný vrátí. V obchodě zase může mít zákazník přede mnou třeba jen 4 věci, takže si řeknu, že bude rychle odbaven. Jenže…najednou nesouhlasí nebo chybí cena či jiný zádrhel. A je třeba zavolat personál aby šel výrobek najít a cenu zkontrolovat a já tam stojím a čekám, protože jsem mezitím už svůj nákup vyložila na pás. A vím, že kdybych vše vložila zpět a šla k jiné pokladně, tak se – přesně podle Murphyho zákona stane něco podobného 🙂 Naštěstí já mám v tomto směru podstatně větší trpělivost, než manžel, ale otrava to je i pro mne.
Maričko, Hřívnatec už má řidičák dva roky, ale ještě se mu nepovedlo natankovat tak, aby nemusel držet pistoli stisknutou celou dobu. Několikrát mě poprosil, ať mu to ukážu – pistole má takovou aretační pacičku, která se zacvakne a sama se zase vycvakne, když je nádrž plná. Zatím se mu nezadařilo 🙂
Jednou jsme zažili pána, který při tankování právě na automatické vypnutí pacičky spoléhal. Zatímco plnil nádrž, odběhl si do obchodu u pumpy. Jenže pacička se zasekla, nevyskočila a benzín přetékla z nádrže auta. My tankovali na druhé straně stejné pumpy, takže než si toho manžel všiml a benzín zastavil, na zem vyteklo docela dost litrů. Nevíme, jestli pán musel vše zaplatit (jestli platil kreditkou) nebo jak to dopadlo – odjeli jsme. Takže možná Hřívnatcova nervozita je trochu na místě.
On je nervózní z toho, že se mu nedaří zacvaknout tu pacičku 🙂 „Matko, jak to děláš? Jo aha, ty jsi ta čarodějnice!“ 🙂 🙂 🙂
Komentáře jsem ještě nečetla, ale kabinku si vybírám zásadně podle toho, jestli má HÁČEK NA TAŠKU! Háčky bývají ale mnohdy servané a ulámané a to jsou potom ekvilibristické výkony, když tašku nechci položit na zem. 😉
Věším zásadně na kliku, ta tam většinou je (rofl)
Jednou jsem někde slyšela , že dokonce existuje nějaký výzkum a statistika o nejvíc navštěvovaných kabinkách toalet, umístěných v řadě ale už si ten výběr nepamatuji.Taky na co, vždycky spolehlivě vyberu tu nejpomalejší ale už se lepším.
Fronty nenávidím, už jsem jich v životě vystála tolik, že tedy děkuji ale nemlsám. Raději se obejdu bez zboží. Jenže do marketu musím a tak se bavím pozorováním lidí a v duchu je srovnávám s těmi, které znám neb každý je na někoho podobný, dobře se tím bavím a nezuřím. 🙂
Tuším, že člověk si vybírá podle kritéria čistoty, neboli si myslí, že nejvzdálenější bude nejčistší, protože jsou všici líní. Nejméně navštěvovaná byla podle toho průzkumu ta první
Ano, tohle byla přesně moje teorie – že použiji tu nejvzdálenější kabinku, neboť jistě musí být ta nejméně používaná. A ty mi ji teď takhle zničíš!! Jak já si jen teď budu vybírat? (whew)
Tenkrát opravdu bylo vidět, jak si tu nejbližší vybírá nejméně lidí, bylo to časosběrné video
Hi, hi, tak kabinky na veřejných WC neřeším, neb mám tak naspěch, že vpadnu do první, která je volná. Ale to málokdy, protože se v civilizaci pohybuji dost málo. Spíše řeším „ZA KTERÝ“ myslím keř nebo kmen stromu 😀 . Dávám si záležet, aby žádný tichý, číhající lovec s dobrou optikou, nezahlédl ani kousek mého pozadí. Nejlepší je kombinace keř a hned vedle ďolík. Poslední dobou musím přidávat ještě ohledy o co se opřít, abych po té vůbec vstala. Osvědčila se technika – mladý stromek před sebou, po kterém vyšplhám vzhůru!
Jo a pokladny také neřeším. Chodím nakupovat do Globusu a tam mají čtečky Scan Go. Výborná věc a hlavně rychlá. Za pochodu načítám těsně před vstupem k pokladnám překontroluji, jestli jsem něco nezapoměla načíst (zpočátku se mi to stávalo,ale dnes už ne), rychle zaplatím a jsem venku. Strašně nerada jsem stávala ve frontách. Jak píše Dede, ZARUČENĚ jsem stála v té nejpomalejší, i když jsem měla před sebou nejméně lidí s málo naplněnými košíky, tak se vždy něco zašmodrchalo :^) . Je to jeden z Murphyho zákonů (rolf) .
Alex,při ranní roznášce novin také hledám „Za KTERÝ“. Ještě, že je v našem městě dost keřů a stromů.
He he, tankování benzínu pro mne skončí v květnu, kdy dostanu elektrické auto. Čekám na něj půl roku, ale už se lakuje, jak radostně oznámil pan prodejce. Ne, že bych z toho byla na větvi, protože se obávám nepříjemností jiných. Nemám moc ráda limity a při delších cestách budu trnout, jestli dojedu také zpátky. Má to své výhody, to ano, ale tahleta nabitím omezená doba dojezdu mě dělá neklidnou. Při delších výjezdech holt musí mít jeden ještě auto na benzín!
Že já blbec jsem se nechala přemluvit manželem a souhlasila s koupí! A kam já nešťastná budu chodit na záchod, benzin nekupujíc!
Jéžiš, já se lekla, že koncem května dostaneš elektrické křeslo (headbang) .
To až někdy jindy. Až zabiju manžela.
YGO, také mne to napadlo a lekla jsem se. Pamatujíc si, že Jana měla úraz.
Záměr Tvého manžela se mi jeví jako velmi sofistikovaný. :-))
V čem? Že mu neujedu do dáli, pánžto se v půli cesty zastaví?
Nenene, jen že mu neujedeš daleko a zodpovědně se vrátíš na dobití. :-))
Jenny – na dobití?! Jakože „Včil ti nabiju trošku, a až se vrátíš, tak tě dobiju úplně!“
Ani jsem si nemyslela, jak takové elektrovozítko může být v konverzaci nebezpečné (rofl)
Seš úň, víš to?! :-)))
hlavně v tom nejezdi v zimě, to když si zatopíš, vycucává to batérku velice rychle…a v létě klimoška, ale tu asi neužiješ tolik….
No právě! Ale rada dobrá, zvláště, v Norsku nejezdit v zimě. Budu si pamatovat! 🙂
Já vím, že jsi v Norsku, proto ti to píšu,jeden z našich „bohatých“ klientů mi onehdá říkal-p.M. nekupujte si elektromobil v létě,jako já..abyste nenaletěla,jako já..představte si,že v zimě,když zatopím, abych v něm neumrznul,ujede cca 40 km a končí…a to mám Mitsubichi a stíálo víc jak mega.
Tady by mohla referovat Xerxová, myslím, že se jim jezdí výborně.
Tak na tohle vyprávění si pamatuju dost dobře. Tehdy jsem snad musela i zastavit, protože to bylo tebou podáno tak barvitě, že jsem nebyla schopná udržet volant.
A začnou starosti, kde sehnat nabíječku, protože šance, že se baterie vybije dřív, než se podaří dojet k nějaké nabíjecí stanici, je kolem 95% a co s baterií, která během několika málo let totálně uhnije,(v lepším případě) a po několika nabitích se dojezd sníží na zlomek původní hodnoty. O tom, že, pokud to bude mít někam dojet, bude se muset jet velice pomalu a opatrně, v zimě netopit a v létě nechladit, ani nemluvím. Elektroauto je zadarmo drahé a použitelné max. jako pojízdná nákupní taška. (devil)
A všechny akumulátory mají tu nehezkou vlastnost, že v zimě se jim snižuje kapacita, takže už tak mizerný dojezd se ještě zhorší!!! Jo, kdyby to mělo na střeše klacky, jako trolejbus a mohlo se to přes ně za jízdy dobíjet, bylo by to o něčem jiném; teď v Praze takovýto ,,klacekbus“ zkoušejí, jezdí z palmovky na Prosek, ale momentálně má pauzu kvůli rozkopané Zenklovce a okolí.
Jo jo, bydlím na Proseku a před nějakou dobou jsem měla nějaké vyřizování v Prosecké, tak jsem se tam k té zkušební trati nachomýtla a zrovna jsem se i pár stanic na Prosek svezla. Ani jsem o tom předtím nevěděla. Jen si pamatuji, že v mém útlém dětství ještě trolejbusy v Praze jezdily. Tyhle nové mají mít i baterie, takže v případě výpadku nebo na nějakých kratších nezadrátovaných úsecích by měly být schopné jízdy. Jinak tedy nevím, jestli je jejich znovuzavedení v Praze reálné, no, asi to mají spočítané.
Elektroautíčko by se mi v zásadě líbilo, ale cena je zatím příliš vysoká a zkušenosti s akuzařízeními jakéhokoli druhu jsou špatné. I když výrobce samozřejmě vždycky tvrdí, že jeho baterie vydrží dlouho a kapacita se nesnižuje, praxe zpravidla ukáže opak. A jejich výměna je extra drahá. Chtělo by to, aby takové vozítko mělo nějaký svůj vlastní, spolehlivý a velkokapacitní zdroj malých rozměrů, nejspíš jaderný reaktor. To je ale zatím asi hudba budoucnosti.
tak tak, velkokapacitní a přitom malých rozměrů, to je dost záludný požadavek
Ono řešení existuje, ale má to háček a sice ten, že auto, vybavené takovýmto zdrojem by se nemuselo dobíjet vůbec a jezdilo by tudíž zadarmo, dokud by se stářím nerozpadlo. A to je moc špatné pro byznys a tudíž nepoužitelné.
No, to je pravda. Cena při nákupu by nesměla být nějak extra přemrštěná, aby si to koupil dostatečný počet lidí (jinak by se nevyplatilo to vyrábět), a dál by s tím už žádné náklady na pohon nebyly.
Elektrické auto je fajn jako druhé auto do rodiny, zvlášť, pokud je někde v dosahu rychlonabíječka. U nás bývají u některých nákupních center. Vychází to přibližně tak, že připojíš auto, pořídíš týdenní nákup a odjedeš nabitým autem. Z běžné zásuvky dobiješ přes noc.
Krásně se s tím jezdí, za chviličku zjistíš, jak energii ušetřit (trvalo mi to asi deset minut). Má to neuvěřitelný odpich, skvěle sedí na silnici (baterie jsou v podvozku), moc se mi to líbilo. Bohužel jsem ho měla jenom jeden den na vyzkoušení.
Xerxovi mají, myslím, hybridní auto.
A po pěti stech cyklech takovéhoto rychlonabíjení je baterka totálně na odpis a nová bratru za 200.000 Kč! Takže to ve finále vyjde mnohem dráž, než i dost rozežraný benzíňák. A pokud elektromobil havaruje, lhostejno proč a čí vinou a dojde k poškození baterie, začne okamžitě hořet a pokud na něj hasiči pustí vodu, nebo pěnu, tak vybuchne. Jo, trubka je z něj prvních pár měsíců nadšený, ale po pár tisících kilometrů zjistí, že ten odpich je nějaký slabší a ukazatel nabití baterie padá dolů mnohem rychleji. pak přijde zima a trubka zjistí, že pokud chce někam dojet, tak nesmí topit. A v servisu řeknou: Záruka na opotřebení baterie je šest měsíců a oprava je možná jen její výměnou za plnou cenu. Takže si připravte dvěstě litrů a měsíc počkejte, protože se musí vyrobit na objednávku, na skladě je nemáme, je to nebezpečné zboží a skladováním bez trvalého dobíjení podléhá zkáze. Zlatej spalovací motor! (puke)
Pro jistotu bych do kufru vrazil benzinovou elektrocentrálu a když baterie dojde, tak stačí elektrocentrálu nahodit, hodinku, dvě, počkat a pokračovat. A ještě lepší je, udělat do auta díru, tou vytáhnout z elektrocentrály ven výfuk a můžete trvale dobíjet za jízdy. (rofl)
Co se týče kabinek WC, tak v IKEE na Zličíne chodím do té poslední. Fakt nevím proč, ale mé kroky vedou instinktivně vždy tam.
Fronty u pokladen také nemám ráda, ale naštěstí máme u nás v Globosu Scan čtečky. Je to pro mě nejen ušetření času u pokladen, ale hlavně mám přehled kolik jsem průběžně utratila .
Já zase Ikea CČM, al ejen do těch spodních v prodejně, ne u jídelny nahoře. Ty spodní jsou „čistější“ – častěji uklízené….
Nevím, jak si vybírám. Například v různých obchodních centrech je těch kabinek na dámských WC daleko víc – osm i dvanáct, mnohdy ve dvou řadách naproti sobě – a nebývá narváno. Tady hlavně vybírám dle čistoty (ale aspoň tady jsme už poměrně kulturní a bývají uklizené), jinak zcela namátkou. Dokonce se mi stává, že si při vkročení na do místnosti vyberu druhou kabinku vpravo, a kroky mne dovedou do předposlední kabinky vlevo – proč to? Nechápu – prostě mozek náhle mé rozhodnutí přehodnotil a zavedl mé kroky jinam.
Jinak i já mám v oblibě samoobslužné pokladny (teda u nás jsou jen v Tescu).
To je přesně ono! proč mozek změní názor a nás jen stručně informuje? 😀
Za chvilku si dám svoji obvyklou cestu a uvidím, kde se zastavím. Rozhodně někde ano – právě piju kafe:))
Veřejná WC nepoužívám, neb je nepotřebuji. Zajdu si ráno a pak, pokud nejsem doma, celý den nemusím. Začne se mi chtít až když se vrátím a přebalím do domácích tepláčků a trepek. (rofl) A to i přesto, že mám předepsaný ráno jeden Furon. Sice si ho vezmu, ale fungovat začne až když se vrátím. Také za celý den nepiji, s výjimkou oběda, který zaliji Kofolu, nebo Coca, či pepsi colou.
To jste šťastný člověk Krakonoši.
Ale my ženy to máme jinak.
Porody a věk se podepisují i na našem častějším chozením na WC.
Já jdu několikrát za den.
A když někde výletím nebo dovolenkuji mám to už vychytané. Vím kde.
JJ milá Míšo , tak je to. My ženy musíme, když je příležitost a ne až se chce. U mužů prostatiků to leckdy nejde a nejde.
O tom, že muži občas mají problémy s prostatou jsem už cosi zaslechl, ale můj případ to není. 😀
No, ani jedno, tedy nepít, ani druhé, co pít, není opravdu to, co by mělo být příkladem pro jiné.
Za mého dětství a mládí nikdy nikoho ani nenapadlo, že by ssebou měl tahat nějaký kanystr s pitivem a průběžně tankovat. Tahle pochybná móda se rozšířila nedávno, (vše, co rozhýbává jakýkoli kšeft je velice chtěné a žádoucí, bez ohledu na to, zda to má, či nemá smysl) a kdo tomu propadne, je ztracen a když se v nějaké mimořádné situaci k pitivu nedostane, zkolabuje mnohem dřív, než ten, kdo takto ,,vycvičen“ není.
Kromě pitiva si na cesty vlakem beru i svačinku. To pití není móda,ale nutnost zdraví prospěšná.
Ani jedno, ani druhé. A zdraví prospěšné naopak je, se bez průběžného tankování umět obejít. Ráno něco málo sezobnu a další doplnění lidských PHM nejdřív obědem. Na ten si pauzu udělám.
Som z toho voľaký zmetěný, jak by řekl major Terazky. Všichni říkají, jak je dobré a zdravé, když se lidé otužují proti chladu a horku, zejména když platí za sauny a podobné opičárny, ale že by se mohli otužovat i proti hladu, žízni a sajrajtům, o tom nechce nikdo ani slyšet; to by byznysu spíš ublížilo. 🙁
Už se mi stalo, že jsme neplánovaně zůstali sedět tři hodiny ve vlaku mimo nádraží, (tragická nehoda na trati).To jsem neměla chuť ani na tu svačinu.
To znám. Zahoukám, zatáhnu za rychlobrzdu, udělá to BUM, protože vlak na fleku zastavit nedokáže a je vymalováno. Takže se zavolá do nejbližší stanice, přijedou poliši a havrani a pak už se jen čeká… Až poliši skončí, až havrani posbírají zbytky a až dorazí náhradní lokomotivní četa. Protože já už s tím dál jet nesmím; mám 48 hodin mimořádné volno, pak pohovor s psychologem a pak teprve znova na šichtu. (absolvoval jsem to pětkrát.)
samoobslužné pokladny jsou fajn, u nás rovněž Tesco. hlavní je, že si člověk v klidu naskládá nákup do tašky, aniž by se mu na něj už hrnul nákup dalšího nakupujícího ve frontě za ním. a Scan + Go v Globusu mě taky baví 🙂 v Globusu je to vůbec super – máme ušatou nákupní tašku na zaháknutí do košíku + Scan/and/Go – tzn. skládáme předměty do tašky rovnou, zaplatíme u terminálu a hurá do autíčka s nákupem 🙂
Tahle vymoženost u nás v Tescu je taky, akorát že já ji moc nevyužívám a to z jednoho a téhož důvodu, prostě někdy zapomínám namarkovat, a pak radši markuju dvakrát a je z toho pěkný maglajz – a navíc na konec mám nervy, že budu náhodně vybrána (vždy) k prohlídce a náhodou padnou na něco, co jsem v záchvatu boje o kus žvance nepřejela skenerem (rofl)
tě ještě neposlalo skengou na kontrolu nákupu prodavačkou?
Jo, už mnohokráte. Jaký je algoritmus to nevím, ale někdy chodím skoro po každé a někdy až za dlouhý čas.
mě tam pošle vždy,když překročím nákup nad limit 2.litry….
jednou, poprvé – nenapadlo mě, že mám namarkovat termosáček na mražené vážené zeleniny, myslela jsem, že je v ceně 🙂 od té doby si dávám pozor. přes 2000,- jsme ještě se ScanGo nedosáhli 🙂 příště vezmu něco většího a vyzkoušíme, jak to dopadne 🙂
Já upřímně nesnáším jakékoliv fronty na cokoliv. Užili jsme si jich dost a dost. Znechuceně odcházím je-li přede mnou více jak 5 lidí. Na pumpě, když už musím, vlezu do první kabinky, která je volná, stejně to mám i v obchoďácích. Pouze se snažím pohledem zkontrolovat, zda náhodou nejdu do chlívku. Ke stojanu jsem se snažila najíždět tou stranou, na které auto mělo nádrž, nemám moc ráda to tahání hadice. Jinak je mi jedno, která pokladna mi zboží namarkuje, hlavně ať to odsýpá. Jednou jsem stála u pokladny, kde byl přede mnou 1 člověk, všude u ostatních 2 a více. No, to jsem si dala. Sice na bezdomovce nevypadal, ale nejvyšší platidlo, které vytáhl, byla desetikoruna. Zbytek byly ty menší mince. Svačina za nějakých 40,- kaček trvala pokladní přepočítat asi 15 min. a já už měla chuť praštit se svým nákupem i toho dotyčného. A když vidím řidiče stojícího přede mnou jak se poflakuje po prodejně, vybírá časopis, pak si trhá papírek od nanuku, zakousne se do něj a pomalým vycházkovým krokem kráčí k autu, které tam stojí už 15 min. zbytečně přede mnou, tak bych mu s chutí toho nanuka nacpala do nosu.
karolíno, dobře tě chápu! Jsem taky šíleně netrpělivá a krotit se ve frontách mi dá skutečně dost práce.
Pokud mě chce Martin opravdu na cestách rozmazlit (a jde to), přikoupí i k levným letenkám prioritní nástup do letadla – a já ho pak miluju ještě o kousek víc:)))
Proboha, ženské, kam pořád tak pospícháte? místo, abyste si lebedily, že si můžete od kroucení kolečkem chvilku odpočinout, tak vibrujete jak splašený robertek! Už učitel národů, Jan Amos Komenský, blahé paměti, říkal, že: Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest! No a když někam přijedu o pár minut později, tak co?!? Kdybyste jeli vlakem a na trať padl strom, nemusíte se do cíle dostat taky vůbec! 🙂
Ono to není o kvaltování. Je to o tom, že fronty prostě nesnáším a raději si sednu venku na lavičku a kochám se přírodou nebo se jdu projít. Pomalu. Kdybych jela vlakem a spadl strom nebo uvízla v zácpě za nehodou, tak je to jiné nežli čekat na pitomce, co nerespektuje ostatní.
mám vyčíhaný volný chvíle,takže pak nestojím ve frontě u kasy ani ve frontě na placení u skengou….
Pitomci jsou nevyhubitelní a rozčilovat se, znamená ničit si zdraví kvůli blbosti ostatních. A jestli sedím v autě, nebo na lavičce, je mi celkem šumafuk. Čekat musím tak, jako tak, tak proč to zbytečně hrotit? Spokojeně sleduji okolní cvrkot, z CD přehrávače si pustím originál Hawaii music a pohoda.
Krakonoši, mohlo by se mi stát, že když přijdu o pár minut později, nestihnu vyřídit důležité věci,případně nestihnu vlak, autobus atd. My, ženy většinou pospícháme, máme dost povinností.S radostí pak výrazně zpomalím tempo při odpočinkových pobytech v Beskydech.
No, když vím, že někam MUSÍM přijet v daný čas, (tak jednou, nebo dvakrát za rok), tak: 1/ nikdy ne veřejnou dopravou a 2/ vždy s dostatečnou rezervou, pro případ, že se něco poondí. A povinností mám jen tolik, kolik si jich naberu sám, čili prakticky žádné.
Krakonoši,já váš způsob uvažování nechápu.?????
Vaše chyba. Mně to funguje. Protože mám jednu zásadu a sice, že dokud nejde o život, jde o hovno! Ale až vás budou po těžkém infarktu dvakrát nahazovat, tak vám to možná dojde také. Protože každý je svého osudu a štěstí strůjcem. A rozčilovat se, znamená ničit si zdraví kvůli blbosti druhých. 🙂
Karolinko, já platím všude, kde to jde zásadně kartou. (Doufám, že jsem Vám udělal aspoň trochu radost). (rofl)
To mě fakt moc potěšilo, akorát netuším, k čemu mi ta informace slouží. Když platím kartou a pak se courám k autu jako lenochod výsledek je naprosto stejný.
Karolíno, naprosto Tě chápu. Také nesnáším pitomce, které nikdo nenaučil (nebo jim nenatloukl do mini mozečku), že nežijí ve vakuu, ale mají okolo sebe další lidi a na ně se musí brát ohled.
“ A co je to vakuum, tati?“ zeptala se malá, asi šestiletá Alex.
No to je to, jak tam vůbec nic není (rofl)
Ani TO vakuum? 🙂
Církev svatá tomu říká nebe a slibuje, že se tam dostanou ti, co jsou za života hodní. Já půjdu raději do pekla, je tam teplo a sranda. (rofl)
Ale nezdržuji u kasy, jako ti, co chrastí drobnými. Kartu položím, udělá to píp, nacvakám PIN, (občas) a peláším.
No nevím,stává se mi často, že v marketu „karbaník“ nejprve sbalí nákup a pak začne šacovat kapsy, kde, že ta karta vlastně je…
A úplně super to je, když zjistí, že ji nechal doma, nebo v autě! A také je žertovné, když v obchoďáku z ničehožnic klekne elektronika, (jednou v Globusu) a kartami nejde platit. Bába u kasy ječí, co bude dělat s nákupem, když se nevrátím od bankomatu, zbytek davu zlostně mručí, (karty mají sice také a tudíž budou řešit stejný problém, ale to jim jaksi nedochází) a příslušný managor najednou není k mání. Vyřešil jsem to jednoduše; babu jsem nechal ječet, odběhl k nejbližšímu bankomatu vybral hotovost a vrátil se. A pak už jsem jen škodolibě sledoval, jak se situace opakuje; zprovoznili to až po hodině a půl a bylo to žertovné, protože u všech kas, ty automatické nešly vůbec. (rofl)
Pokud je za mnou fronta, považuji za slušné zaplatit, odjet od stojanu bokem a pak teprve řešit další.
ja odjizdim od stojanu rovne :)))))
To je ten zdvořilý způsob, jak by to mělo být – a často není:))
Jo to jsem natankoval do skútru a odtlačil ho bokem. Pak pán po mně koukal, že mu nefunguje stojan. Nedošlo mi, že musím nejdřív zaplatit, aby se odblokoval 😀
😀 No, mohl to zatáhnout za tebe!
Těch 6l by ani nepoznal 😀
Když po natankování rovnou sedneš do auta a nastartuješ, značně tím obsluhu znervózníš, takže nejdřív zaplatit, pak popojet.
Mně tankoval do auta kolega, já seděla uvnitř. Po natankování jsem popojela, on šel platit- a obsluha už letěla ven, že jedu bez placení 🙂 takže zaplatit a pak popojet. Bylo to na benzince u nás na dědině a myslím, že si nás tam pamatují dobře 🙂
Jasně, jde o to, že skútr je velký asi jako kolo. Takže po natankování ani nemusím startovat, prostě ho odtlačím 5 metrů. Vejde se i do rohu, kde stojany končí a nikomu nepřekáží. Prostě mi psychicky nesedělo, že to prdítko zabíralo místo pro celé auto 😀
Ano, zaplatit, popojet někam vedle a pak eventuelně zajít nakupovat. Já mám jinou vyfikundaci. Natankuji půl nádrže N-95, zaplatím, vrátím se, dotankuji E-85 a jdu zaplatit znovu. Tahle kombinace vyjde na 26 Kč/litr a auto už ji bez jakýchkoli potíží baští třetí rok a najeto mám 76.000 km. Nehrozí zamrznutí palivového systému v zimě, motor lépe táhne, běží tišeji a výfuk je uvnitř kovově čistý. V Měcholupech u ONO tanku už mne znají, ale když jsem to udělal poprvé, čuměli jak puci. 😀
Mám dojem, že ethanol se už pěknou chvilku neprodává – aspoň u nás, na JM. Máme ve fordu přestavbu právě na tuto pohonnou hmotu.
V praze ho má ONO a KM Proma a jezdí na něj taxíky, takže bude pořád, taky ho mají u firemní pumpy v Kralupech, ale ONO ve Vysokém mýtě a v Církvici už s ním skončilo. přestavbu nemám, míchám to půl na půl a jezdím s neupraveným motorem i řídicí jednotkou. Vždy napřed natankuji N 95, (aby neblbla Lambda sonda), doplním nádrž Éčkem až po špunt, sice je někdy trochu víc Nka, někdy trochu víc Éčka, ale motor to bez potíží skousne a ještě ušetřím – peníze i ovzduší. Nechal jsem si informativně změřit exhalace a s bohatou rezervou jsem se vešel do Euro 6. A protože nemám turbo, nemám problém. 😀 (čtyřválec 1,6 DOHC, 16 ventilů, 90 kW, šestikvaltový manuál, maximálka omezena elektronicky na 200 km/h, záruka šest let bez ohledu na ujeté km.)
u nás to zrušili na 3 benzinkách,ale v heřmaňáku ho furt mají….
A kolik ti to baští? (léta jezdím na naftu a doufám, že ještě dlouho budu)
Zhruba o 2 – 5% míň, protože to Éčko zvedá oktanové číslo a motor táhne od nižších obrátek, tím pádem mohu dřív a s pauzami řadit a po Praze jezdit padesátkou na šestku za 4l/100km. Jenom nevím, jak by to skously ty turbosráče, co se teď dávají do Škodovek.
Na světlech dám jedničku, jak se auto pohne, házím trojku, po cca 2 sekundách je na tachometru 50, takže rovnou šestku a tempomat.
a to jedeš na 6tku 50-150? To se musíš pohybovat v zajímavých otáčkách (dole i nahoře)
50 – 200. (v Německu po dálnici). Mám Hyundai i 30 kombi. Motor táhne od 800 otáček, maximum má na 6.700 ot. Jo, čtyři hrnce po 400 ccm a 16 ventilů a bez turba holt je jiný kafe, než litrový turbo tříválec.
týýýjo, co máš za auto?
šestka táhne při padesátce bez protestů až do stoupání 3% včetně a na rovině akceleruje z 50 na 100 za 6 sekund. Mám to tři roky a najeto 76.000 km, náklady: dvě výměny oleje a jedna sada brzdových destiček, jinak nic. A ještě tři roky to bude v záruce. Zaplatil jsem za to 295.000, což je zhruba polovina toho, co by stála stejně motorizovaná, (jedině Superb) Škodovka.
dlouhodobá průměrná spotřeba je 6,8 – 7,5 l/100 km, zásadně jezdím všude jak nejrychleji a nejsvižněji můžu.
Tak to už jo, ty 4l mě překvapily.
Ty 4 l odpovídají ustálené padesátce na šestku po rovině. A dvoustovku po rovině dávám, při pěti lidech v autě, za 7,8.
přesně tak… ani by mě nenapadlo, že to někdo provozuje jinak, když jsou na pumpě stojany a pak parkovací místa 😀 a ani nemusí být fronta 🙂