BTW: Cena štíhlosti

Svůj Facebook používám převážně jako přehled tisku a mám ho nastavený tak, aby vyhovoval mým různorodým zájmům. Výsledkem je, že tam na mě může juknout prakticky cokoliv. Nu a minule se mi tam objevil článek, s takovým trochu absurdním – možná i úmyslně vykonstruovaným – problémem k řešení.

 

 

Na fotkách byl zachycený pár, ona a on, oba mi přišli tak kolem třicítky (někde ze světa, ne od nás:)). On byl vysoký hubený a svalnatý, ona nižší a přívětivě zaoblená – rozhodně ne tlustá. Historka k tomu byla celkem obvyklá: pár publikoval fotky a lidé začali ženu kritizovat za to, že je tlustá. Moc bych to neřešila – pokud někdo jde se soukromými fotkami na veřejnost, musí s nějakými reakcemi počítat, a navíc mi to přišlo kapku jako reklama na její blog.

Co mě ale… no dobrá, ne zrovna vyděsilo, ale určitě přišlo divné, byl obsah spousty českých komentářů pod příběhem. Jistě, byly tam i komentáře rozumné (co je lidem do toho), chápající (taky nejsem ideálně štíhlá a žiju s báječným chlapem) i pochvalné (ta žena je kočka, co kecáte!:))

Ale vedle toho tam byl velmi silný proud komentářů od mužů i žen (!), které onu dotyčnou dámu a jí podobné velmi vážně varovaly tímto stylem: Jestli jsi teď plnoštíhlá, budeš po dětech tlustá. Tak se nediv, že tě pak nechá a najde si štíhlejší model! Míněno jako dobrá rada do života. Jednání takového muže bylo podle těchto diskutujících dokonale pochopitelné a jaksi… i ospravedlnitelné. Přece nebude žít s tlustou ženou?

Já vím, že to jsou „ty internety“, ale nepřipadá vám to kapku mimo? Mně tedy jo:))

 

 

 

Aktualizováno: 17.4.2018 — 08:43

85 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Děvčátka krásná, omlouvám se za veliké OT (jako obvykle, však mě znáte), ale tentokrát opravdu musím. Včera jsme byli s MLP v Divadle Polárka (=divadlo pro děti a mládež) a ještě teď se z toho nemůžeme probrat, hrozně nás to oba zasáhlo. Dávali hru, která se jmenuje Naše třída, odkaz je zde: http://www.divadlopolarka.cz/?page_id=4465
    Velice silné představení, výborně zahrané, silný příběh. Byli jsme z toho oba jak opaření a shodli se, že jsme už hodně dlouho noc tak dobrého neviděli (a to přitom do divadla chodíme aspoň jednou za měsíc, často víckrát, takže máme „nakoukáno“). Kdo můžete, běžte na to. Lístky se těžko shánějí – už se to kapku profláklo, o co jde, navíc to hrávají jen tak jednou za měsíc, pořád je to beznadějně vyprodané (my měli lístky koupené od února a už tehdy jich volných ke koupení bylo jen pár), příště by to měli dávat snad 17.5. Opravdu vřele doporučuju,

    1. V Divadle jsem byl naposledy, (,,povinně“ škola nás tam nahnala), na Manon Lescaut, týden po tom, co to šlo v TV. Takže následovalo znechucení a dnes, když vidím, co se hraje a kolik chtějí za lístky, se neobtěžuji ani převalit na gauči. (puke) V r. 1971 jsme v Lesním divadle v Řevnicích dávali Hamleta, bylo nabito a když začal duch mluvit, bylo v hledišti dokonalé ticho a duchův hlas bylo slyšet až na nádraží. Dnešní ,,umělci“ umějí max. polít barvou schody a moudře žvanit o umělecké svobodě.

      1. No tak zrovna pro Vás jsem tenhle příspěvek fakt nepsala. Nemusíte pořád zdůrazňovat, že jste naprostý idiot. Ostatně, ta hra byla vlastně (a hlavně) o podobných lidech, jako jste Vy.

        1. Idiot? Spíš jsou idioti ti, kdo za ty nesmysly, co se dnes v divadlech předvádějí, např. v Brně se hezky názorně ukazuje, jak Ježíš Kristus znásilňuje muslimku, což je navíc historický nesmysl, jsou ještě ochotni platit! Ale nadarmo se neříká, že třetina českého národa je na tom s inteligencí dost naštíru. Skutečné divadelní umění už dnes skoro nikdo udělat neumí a kromě několika ochotnických souborů se také nedělá.

          1. A, madam, opakuji znovu: Skutečně inteligentní člověk se k urážkám a nadávkám nikdy nesníží, takže jste se z okruhu inteligentních lidí vyřadila sama. Já prostě jen odmítám, bez ohledu na názor davu, konzumovat to, co se mi nelíbí, nebo co mi nechutná. A zbytek planety je mi dokonale u zadku. (rofl)

            1. 🙂
              Vy jste tu hru viděl? Já ne a skoro nikdo z Brna taky ne, budou to dávat až v květnu, v rámci každoročního divadelního festivalu. Lístků bude asi 200, tak zas tolik lidí nezkazí. 😉
              P. S. Opakuju se, ale právě o lidech jako jste Vy bylo to úterní představení.

              1. A víte že je mi dokonale šumafuk, že někomu můj styl života nesedí? Každý z nás, tedy i já, má právo se svobodně rozhodnout, co z toho, co je mu servírováno, bude ochoten konzumovat a co ne. A postoj, typu: On, (ona) se mnou nesouhlasí, to se nesmí a tudíž ten dotyčnej je vadnej, to už jsme tu měli a říkalo se tomu totalita. Stejně tak bych si já mohl mysle nepěkné věci o těch, co současnému umění fandí, rozdíl je v tom, že ti dotyční i ti umělci mi jsou dokonale u zadku. Snacha občas syna do divadla na něco vytáhne, v 99% případů se vrátí totálně znechuceni a dají se minimálně půl roku pauzu – než ji v práci kolegové zase na něco naočkují, načež se scénář opakuje. Tak tohle opravdu nemusím a už vůbec to nehodlám jakkoli podporovat. Nevím, jak na tom jste s vědomostmi o tom, co se odehrává na scéně a v zákulisí vy, ale já jsem jako osvětlovač a zvukař v ochotnickém divadle pár let působil a vím, co obnáší nastudování a uvedení divadelní hry. Bohužel musím konstatovat, že ochotník, dělající tuhle práci jen pro radost a potěšení publika ji odvádí mnohem lépe, než drtivá většina štědře placených profesionálů. Takže na ochotnické představení půjdu, na tzv. umění, jako jsou Knížákovy souložící děti, nebo na tu Brněnskou příšernost, rozhodně ne! (A vy mě taky!)

          2. To, že je to jediné, o čem žvatlají internetoví pisálci, neznamená, že všechna divadla dělají totéž. Naopak Brno má výborná divadla, Husa na provázku vždycky byla silně kontroverzní a mně se od nich leccos nelíbí. To, co se objevuje na netu, není celý svět. A mimochodem, to jste musel aidu hodně vytočit, když napsala něco takového. Zrovna ona se vždycky drží. A jelikož provokujete schválně, máte, co jste chtěl.

              1. Jinak, abych pravdu řekla, Provázek poté, co si vyštval Vladimíra Morávka, jde pomalinku dolů, už to začíná být znát. Mrzí mě to, protože je to divadlo, se kterým jsem vyrostla, chodím tam pravidelně snad 35 let, vlastně dýl, poprvé jsem tam byla snad ve 12 na Pohádce máje.
                Tohle kontroverzní představení nemá s Provázkem nic společného – kromě místa uvedení (v rámci toho festivalu, jmenuje se Divadelní svět http://www.divadelnisvet.cz)

                1. Ale o Provázku i kladně: teď začínají v kinech dávat film Hastrman podle stejnojmenné knihy Miloše Urbana. Druhou hlavní roli (kromě Hastrmana, kterého hraje Karel Dobrý) má tady naše brněnská „Simča z Provázku“, Simona Zmrzlá. Je opravdu krásná, je šikovná, je charismatická, nádherně zpívá. Snad ten film uspěje (režíroval ho Ondřej Havelka) a ona prorazí, moc a moc bych jí to přála.
                  Film jsme zatím neviděli, chystáme se na něj někdy v květnu.

            1. Na celé planetě se nenajde nikdo, kdo by mne dokázal urazit. Pobavit, to ano. Takže jsem se pobavil, děkuji krásně, můžete pokračovat. (rofl) (rofl) (rofl)

  2. Na FB nejsem, nějak mi tento projekt není sympatický už na pohled, zdá se mi tam to uspořádání jaksi chaotické. A ani bych na něj neměla čas, jsem ráda, když si přečtu Dedeník a Zvířetník. 🙂 Ani čtení diskusí pod různými člány není moje hobby, nepotřebuji vědět, co si myslí o tématu Franta z Horní Dolní. Ne že bych to nikdy neudělala, ale stejně si pak většinou vyčítám, že jsem to vůbec četla! Dobrou zkušenost mám jen s příspěvky na filmovém webu csfd, ale tam není klasická diskuse, jen názory diváků na zhlédnuté filmy. Ne že by se tam nikdy neobjevil nějaký vulgární příspěvěk, ale rozhodně se tam lidé navzájem nenapadají za odlišné názory. A abych byla spravedlivá, musím FB přiznat taky nějaké plus – přes syna jsem se spojila s rodinou na Slovensku a dokonce jsem tak našla i příbuzné za oceánem.
    Jinak na diskusi, která tě, Dede, tak nadzvedla, je hodně smutné to, jak dnes spousta lidí přistupuje k manželství. Ztloustl(a) jsi, už mě tak nějak nebavíš, vyměním tě za nový model, žádný problém. Časem snad bude manželství, v němž spolu dva vydrží „dokud je smrt nerozdělí“, světlou výjimkou!

  3. Jenom ještě k té štíhlosti a mužskému výběru.
    Jsem ve věku, kdy kolem mne někteří lidé dost často odcházejí na furt. A ti vystajlovaní frajeři, co nevěděli kam dřív skočit už taky nejsou a když jsou, vracejí se často k původním manželkám, které o ně pečuji neb ON je buď po mozkové příhodě nebo několika infartech atp. Někteří jsou už taky v domovech důchodců, kde trpělivě čekají na oběd. Jejich velmi mladé ženy TO nezvládají a nervově se hroutí, dokud je nemocný nepřestane konečně obtěžovat. Tož tak to taky bývá.
    Vím to dobře neb můj první odešlý je sám a když přijde na třídní sraz, první se ptá mé kamarádky co já dělám a jak se mám.

    1. Když zasloužilej loví kuře, nemá obvykle ani zasloužilej ani kuře myšlenky na společné stáří, páč stáří je něco, co se stává jiným! 😛

      Řekla bych, že nikdo z nich nečetl o Filemonovi a Baucis (Baucidě?:))

      1. A já měla to štěstí a čest setkat se s panem Eduardem Petiškou,který nám děvčatům na atletickém soustředěni sám předčítal z řeckých bájí. Akorát si už nepamatuji proč tam byl asi byl s někým z přítomných spřízněn. Byl to zážitek. (h)
        Tu báji mám moc ráda.

  4. K FB nemám co říci, rozhodla jsem se, že tudy nepůjdu.
    Co se týká kritiky vzhledu – jsem ochotna zabývat se názory těch, na kterých mi záleží, a i to jen velmi obezřetně. Se svým chlapem – hubeňourem nemám problém, jak jsme se seznámili, pohled na jeho maminku mě přesvědčil, že mám opravdu široké možnosti…
    Chybí nám obecně v poslední době úcta, tolerance, pochopení.

  5. já teda otázku postavy řeším jen sama se sebou a pro sebe – naštěstí, i když na to (pokud si někde „postesknu“) občas dostávám zpětnou vazbu, je mi víceméně šumák, protože prostě vím své

    ale o tom vlastně článek není, já vím… na FB chodím, a to z jediného důvodu – přesunuli se tam mí kočičí přátelé z jednoho webu, který začal skomírat, a měla jsem na vybranou buď s nimi ztratit kontakt, nebo jít na ten pro mne spíše odpudivý FB… „přátele“ mám pouze lidi které znám (ano i odsud) a pak lidi kočičí, v oblíbených stránkách rovněž výhradně kočičáře, takže kdyby se někdo kouknul na moji zeď, uvidí tam samé kočky a zase kočky, občas příběhy, občas jen fotky a videa – o které se příležitostně podělím… takže podobné záležitosti mne víceméně míjejí, i když i kočkaři se občas dovedou pohádat

    FB je pro mne vlastně odpudivý pořád, ale s jeho existencí mne smiřuje poměrně velké množství přes něj umístěných koček bez domova a potom aukce, kde se vybere docela dost peněz pro útulky… asi jsem trochu uhnula, ale mě opravdu popisované věci dost míjejí – naštěstí

  6. Nejsem zatím na FB (mávám Dede) stále se bojím, protože nejsem tak ajťácká, aby si jej dovedla nastavit tak, abych byla v relativním bezpečí. Jsem na internštu bohudí nebo bohužel, od jeho samotného začátku, měla jsem ho díky svému zaměstnání. Ale takovou hrůzu a žumpu jsem tehdy na tom pomalém, škobrtajícím a dýchavičném netu nezaznamenala a proto jsem z něj byla nadšená. Hlavně kvůli vyhledávání a to u nás byly vyhledávače v plínkách. Možná to bylo i tou historickou dobou, či co, doznívalo nadšení ze začátku 90-tých let, společnost nebyla tak polarizovaná jako v posledních letech. Dnes už je názorově roztříštěná ještě víc a navíc je tady generace lidí, kteří ROZHODNĚ nebyli a dál nejsou doma vychováváni k jakési přirozené sociální gramotnosti. Těch pár příkladů mládeže, která je vychována v podobném duchu, na který si pamatuji ze svého mládí já a vidím je okolo sebe, tak to jsou čisté kapky v moři špíny :^) . Horší je, co bude dál, za pár let? Ten marasmus postupuje příliš rychle.

    1. No, my FB máme, ale bez příspěvků, čistě jen pro sledování dění a komunikaci s dětmi a přáteli. A musím říct, že ohledně té mládeže vidím naprostý opak – mladí lidi jsou vesměs bezvadní, chytří, vzdělaní, s rozhledem a nadhledem. Co mi dělá starosti, to je tak zhruba moje generace a lidi starší, z toho je mi opravdu hodně smutno, jak jsou ovlivnitelní a bez paměti. Kolikrát si říkám, že jsem opravdu ráda, že se moje máti nestačila počítačově natolik dovzdělat, že by pronikla na nějaká diskusní fóra nebo právě FB, to by byl masakr (a my se za ni pak hrozně styděli, ona stačila nadělat spoustu ostudy i v reálném světě).
      P. S. Alex – asi máme kolem sebe úplně jiné lidi, jiné okolí, že vidíme svět a svět sociálních sítí tolik opačně. Ohledně mladých jsem opravdu optimista.

      1. Teď to po sobě čtu a možná to vyznívá kapku „mimózně“, tak aby ses třeba neurazila, vysvětlím. Z těch mladých mám kolem sebe hlavně naše děcka a jejich kamarády, děcka našich kamarádů atd., ti jsou všichni opravdu moc fajn, takoví, jak píšu výš. Ty ostatní bohužel neznám, tak z nich nemůžu být deprimovaná, no. Holt asi „bublina“, jak se tomu teď někdy říká. Jestli jsem se Tě nějak dotkla, tak se moc omlouvám.

        1. Ale depa Aido, nedotkla. Máš holt štěstí na senza mladé lidi. Také jich pár znám, ale jsem realista, tak je považuji za ty kapky. A ty je potřeba oprašovat (wave) .

  7. Jako příšerně tlusté ženě mi vždycky přijde nemístné, že být tlustá je horší hřích než cokoli jiného.

    1. Jasně – můžeš být blbá jak tágo, nezodpovědná a nemusíš ani umět vařit 😛 – a všechno ti projde, pokud jsi náležitě štíhlá:))

  8. Mě kdysi k přihlášení na FB přemluvily neteřky, které jím byly zpočátku nadšené. (už je to přešlo). A pak jeden spřátelený kočičí útulek, který se prezentuje pouze tam. Nijak tam nelezu, nemám potřebu. Ale občas jen něvěřícně zírám, co všechno tam jsou někteří lidé schopni – a teď se velmi omlouvám za výraz, ale nic výstižnějšího mě nenapadá – „vyprdelit“. Párkrát jsem na něco takového narazila, a hanba mě fackovala za ně.
    Jenže tam je určitá anonymita, a dost lidí, kteří by jinak neuspěli, na to spoléhá. A pomalu se to stává jejich světem.

    1. Tečko, i já jsem si FB profil kdysi zřídila jen kvůli tomu, že jeden můj oblíbený kočičí útulek přenesl svou aktivitu z www stránek na FB. A dodnes ho používám jen k tomu, abych se koukla na pár zvířecích útulků a občas na nějakou firmu, od které si něco nakupuji nebo kam za nějakým účelem chodím. Na FB nemám o sobě nic, ani jméno, bydliště, žádné fotky a žádné informace vůbec o ničem. Občas taky nestačím zírat, co se tam objeví za diskuse.

      1. A já jsem si FB pořídila kvůli kronice obce, protože se tam na obecním FB vyskytuje množství pro mne potřebných informací. Jinak jsem taky spokojeně žila bez něj- ale našly jsme se tam se spolužačkami provdanými do zahraničí, tak aspoň něco.

  9. Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že jsou ty komentáře čím dál nenávistnější. Ano, i k docela rozumně vypadajícímu rozhovoru s normální ženou nad padesát dokáže spousta hlavně chlapů (????) napsat, že vypadá stará a je tlustá. Proboha proč? Jednak se k tomu věku raketově blížím a vím, že na štíhlost teda zaděláno nemám, takže se obvykle zamyslím, kde je pro tyhle lidi ta hranice, druhak mám pocit, že tolerance je u nás už cizí slovo s neznámým obsahem. Opravdu jsme tak uštvaní a frustrovaní, že ty kýble špíny musíme někde vylejt?
    Dalo by se říct, že ze všeho obviňuju média, ale tady asi právem. Pokud se zpravodajství skládá z těch kýblů špíny, nehod, vražd a jiných neštěstí, ti lidi se musí cítit špatně. Já jsem došla tak daleko, že zprávy nečtu a obvykle si projdu jen stránku o bydlení 🙂 tam je nebezpečí hnusu relativně malé 🙂

    1. No právě. Slušnější vyklidí pole, nejdřív nekomentují, pak už ani komentáře nečtou, nakonec ani na ty stránky chodit nebudou, pak třeba odejdou z nějaké sociální sítě (FB,Twitter,instagram), takže to nakonec na internetu vypadá jako žumpa

    2. Matyldo, souhlas – ženy nad padesát let by nejspíš neměly existovat, aby neurážely cítění křehkých mužů vyžadujících dokonalost 😛
      Mimochodem, k té sekci bydlení (taky mě baví:)) – všimla sis, kolik lidí ví přesně, jak příšerně blbej je jakýkoliv projekt? Mám pocit, že se nemůže napsat už NIC, aby to nevyvolalo tento druh reakcí.

      1. Jasně, vždycky se musí najít chytrej, co všechno ví líp 🙂 Ale jde to říct slušně, ne s tím sajrajtem. Tam je asi zakopaný pes- nad tím, jak něco říct slušně, by se museli zamyslet.

      2. A přitom ti mužové, co vyžadují dokonalost, si neuvědomují, že právě žena 50+ už zatraceně dobře ví co chce a co nechce.
        Umí si věci užívat.
        Bere věci s nadhledem, to jí naučil život.
        A že má kila navíc a vrásky vem čert,když umí bát vtipná a charismatická.

        1. Já osobně si myslím, že tihle mužové sami jsou z velké části stárnoucí, přinejmenším obtloustlí, plešatějící a nijak atraktivně vypadající muži (aby to nebylo špatně pochopeno, nemám nic proti takovým, to je přece normální), kteří to ovšem špatně nesou, a tak si hojí komplex zejména na ženách a virtuálně ze sebe dělají vysportované borce s pekáčem buchet, bujnou hřívou a přetékajícím kontem, kteří od sebe musí odhánět zástupy modelek a královen krásy 😀 . Hned se cítí líp. No a zbytek jsou nevycválaní puberťáci, kteří se tím baví.

      3. Chachá – ženy nad padesát by neměly existovat, tak to já urážím cítění křehkých mužů vyžadujících dokonalost už téměř 20 let, a zdá se, že v tom budu nějakou dobu ještě pokračovat. Máte pravdu holky, FB, Twitter, Instagram a vůbec sociální sítě, to je hrůza!
        Vůbec je zábavné, jak se poslední dobou dělá věda okolo ochrany osobních údajů – EU nám na to předepsala zákon, a co ty lidi na sebe prozradí, je něco neuvěřitelného!

    3. Ta sprostota a agresivita je hodně daná anonymitou. Osobně, tváří v tvář by se asi většina těch neurvalců takhle nevyjadřovala, ale pod ochranou nějakého anonymního nicku ze sebe v takové virtuální diskusi vyblije (promiňte) to nejhorší, co v něm je.
      Taky čtu nejraději rubriky o bydlení. I v nich stojí diskuse často za to, jak říkáte, ale přece jen nejsou tolik sprosté a agresivní, jako u politiky nebo sportu. Nojo, no, podle internetu by se zdálo, že žijeme v naprosté žumpě. Ale v reálném světě to tak naštěstí není, i když se vztahy obecně asi zhoršují, ale zdaleka ne tak, jak se to jeví na internetu.

  10. Řekl bych, že pro mnoho lidí je internet úplně odtržený svět. Virtuální realita dá se říct. A oni v té „realitě“ chtějí bojovat, napadat, sbírat uznání a druhého srazit na kolena. Zdá se mi, že do každé diskuse jdou někteří jedinci jako do boxerského ringu, získat co nejvíc skalpů. Nějaké následky v reálném životě nejen neřeší, podle mě si je ani neuvědomují a nespojují je s těmi internety.

    1. Bohužel pro spoustu mladých lidí, je to jediný svět, ve kterém komunikují. Dokonce mnozí považují komunikaci na FB a občasné setkání (třeba jednou za čtrnáct dní 😉 ) za „chození“. Měla jsem to v přímém přenosu a to je syn už docela starej.

    2. Jo, přesně. I proto mě potěší, když na ty nejhorší sem tam dojde a musejí ze svých nenávistných výlevů zodpovídat.
      (mimochodem je to úžasné téma pro vzdělávání na školách – jestlipak to paní učitelky s dětmi probírají?)

      1. Těžko. Já jsem v poslední době z našeho školství dost zoufalá, zejména u základek mám dojem, že často jde o to učit (myšleno tím přežít s těma harantama 10 měsíců), nikoli něco naučit. Ale jsou i dobří učitelé a učitelky, jen se to strašně ztrácí v tom všeobecném marastu, kdy se srazí učitelé a rodiče a zejména rodiče nejsou schopni být slušní a zdvořilí a učitelé nejsou schopni s nimi vyjít, protože najednou nemluví s dětmi.

      2. Dostal se ke mně test z informatiky z roku 2011, kde byla otázka za jak dlouho se spustí spořič obrazovky (a správná odpověď byla 2 minuty, protože to tak bylo na učitelky počítači) 😀 Jestli se to za 7 let někam posunulo? Pochybuju, už proto, že v této problematice se neorientuje valná většina dospělých a ti kdo orientují, jsou určitě lépe placeni jinde.

        1. Doba, potřebná ke spuštění spořiče, je individuálně nastavitelná a každý si ji může nařídit podle své potřeby! Panebože, jestli se takhle dnes na školách učí všechno, tak potěš koště a jsem rád, že už do školy nemusím, ona mne ostatně nebavila i když jsem do ní musel. (rofl)

  11. Co k tomu říct?! Už jsem 2x z FB odešla a už tam nepůjdu,pro mně je to příliš povrchní a zbytečné vyplnění času. Navíc se mi tam začal někdo plést do komentářů a tak jsem se rozhodla žít mimo systém a to co nejvíc.Nehodlám být terčem pro samoléčbu cizích frustrací.
    Moje vlastní zkušenosti jsou takové, že čím méně lidí o mně něco ví, tím je to bezpečnější pro mně ,moje přátele a rodinu.Když píšu a zveřejním, tak jen o těch, co tu už nejsou. Vím, že jde všechno zabezpečit a od toho jsou tu zase ti,kteří to umí prolomit.
    Frustrovaní a zamindrákovaní diskutující na anonymních servrech,jsou důkazem a zrcadlem společnosti, která v současné době nemá žádnou osobnost, které by mohla důvěřovat a ztotožnit se s ní.Navíc ti napadení,či potrefení, ať už jde o nadváhu, či ostatní záležitosti nemají žádnou možnost se v již rozjetých diskuzích bránit,vyjádřit se, protože o tom vůbec nevědí, čím se pro ostatní stali.

    1. Jenny, používat FB jako „oh, deníčku můj deníčku“ je blbost na kvadrát, jen těm mladým to nikdo neuměl vysvětlit.
      Jako přehled tisku a informací ze specializovaných oblastí je však fajn, vůbec, když ovládáš nějaký cizí jazyk.
      Navíc, můj FB je díky Dedeníku „multibublinární“, takže mám i pojem o tom, co si myslí lidé z jiných bublin (a je fakt, že mě to občas vyděsí:))

      1. Co FB, ale takový blog.cz 😉 . Četla jsem si v blogu synkova bývalé slečny, a nevěřila jsem vlastním očím, co ta holka všechno na tom blogu na sebe i na něj vyplkala. Dospělá ženská (whew) a bylo to fakt ve stylu „můj deníčku“, může si to přečíst kdekdo. Nepochopitelné…

        1. Buďte všechny rády, že nemáte instagram s instastories (nebo drsnější verzi Snapchat), protože to co tu popisujete ještě nic není 😀

          1. Instagram nemáme, ale jedny stránky na něm si moc ráda prohlížím – Adama Gebriana, jestli ho někdo znáte. Teď jsou někdy od jara do konce května s manželkou a synem v Barceloně, vše průběžně fotí (ale decentně), a když nezapomenu, ráda se na jeho nové fotky kouknu: https://www.instagram.com/agebrian/

            1. Samozřejmě znám a v Barceloně jsem byl 3x, takže jsem mu dokonce dával tipy, když odjížděl 😀

              1. Jejda, to je překvápko. My ho máme doma moc rádi, jak jeho články, tak jeho pořady na Stream.cz, osobně se s ním ale neznáme.

                1. Já se s ním neznám, ale na Facebooku se ptal ať napisi kdo znají Barcelonu, tak jsem mu tam dal info

                  1. Mně, když jsme s MLP vloni jeli do Barcelony, nejvíc poradila tady Dede, a moc dobře poradila.

  12. Mnoho by musel plátna míti, kdo by chtěl každému ústa zastříti, praví staré české přísloví.

    Zajímavé je, že když je někde fotka nějaké štíhlé modelky, tak se neřeší, jak bude vypadat po dětech. Vzpomínám si, jak jsme kdysi seděli se spolužákem, tou dobou byl na doktorském kolečku, na gynekologii, a on mi předpovídal, že se mi jednou bude dobře rodit, protožemi mi mezi kyčlemi projede náklaďák 😀 . Byl tenkrát tak profesionálně deformovaný, že se koukal na Miss a odhadoval těm holkám budoucí porodní komplikace.

    Dede, oblost se přece neřeší, na řešení je až nadváha (podváha) vedoucí ke zdravotním komplikacím. Jestli jsi ještě připojená, dej jim tam tenhle odkaz,
    https://www.youtube.com/watch?v=W8s75PfGO_Y, ať vědí, co je v životě důležité.

    1. 😀 JJ, ten tvůj kamarád měl zajímavého koníčka – v té době:)) A hlavně měl pravdu.
      Jinak ne, nemám k té debatě přistup – nic jsem tam nepsala ani jsem neťukla na like, takže to někde zmizelo. Jen to pobouření zůstalo:))

  13. Mě připadá silně mimo každý, kdo na internet posílá cokoli ze svého soukromí, zejména, když to dělá přes takové obrsvinstvo, jako je Facebook. Uvědomt si už konečně, že jakmile pustíte na net jakoukoli techniku, kde máte byť i jediný bit soukromých dat, jsou z nich okamžitě a na věčné časy data veřejné a dodatečným smazáním nic nevyřešíte, smažete max. vlastní harddisk, ale internetové úložiště ne.

  14. Ono se to anonymně vyjadřuje.
    Mě život naučil nikoho nesoudit.

    A vůbec my ( jak Sharka krásně napsala )
    prostorově výrazné zase nemáme vrásky.
    Naše obličeje jsou hladké.
    A nic nás nerozhází.

    1. Moje vnučky říkají, že kulaťoučká usměvavá babička je mnohem lepší než hubená a zakyslá. Takže jim zásadně servíruje pouze babičky usměvavé. 😀

  15. On ten internet vůbec svou anonymitou zhoršuje už tak špatné sociální cítění lidí. Já, protože jsem též silně prostorově výrazná, toto popisované chování vnímám a nechápu. Opravdu se s těmi kily navíc daný člověk diametrálně změní? Je těch pár kil opravdu důvod pro změnu partnera? Jsou fakt mužský takový? Nevím, té své lepší polovičky se raději ani ptát nebudu? I když on tvrdí, že rozvádět se nebude, protože by si musel zvykat na jinou kuchyň

      1. No jo, ale bez kuchařky! 😛
        Stejně je to příšerný způsob uvažování. I proto jsem v Majáku, v té hře o hubnutí, zahrnula scénu, kdy plačící Irma, která se obává, že ji kvůli její postavě opouští její milovaný Kája, popisuje svého drahého:
        !No, on není moc vysoký, sahá mi asi semhle…(ukáže si pod nos) a má takovou krásnou plešku! Když mi dá hlavičku do klína a já ho hladím, tak mu pěkně šajnuje…“
        Její družka v hubnutí, Róza, se následně zeptá: A ten pekáč buchet na břiše, ten má?“
        Irma se na chvilku zasní a pak řekne upřímně:
        „Ale ne… On tam má takový roztomilý mazanec!“
        A věřili byste, že muži v publiku, kteří se jinak trampotám hubnoucích žen rádi smějí, se v tuto chvilku smát přestávají?:))
        Nejsem v tu dobu na jevišti, tak se můžu pozorně dívat…:D

  16. Já , prostorově výrazná, mám taky hubenýho chlapa … ale nejsem na FB, takže to nikomu nevadí a nikdo to neřeší 😀
    Na druhou stranu, asi bych jim odpověděla,že mě těší, jaké si o mne dělají starosti , i když mne neznají a že pevně doufám, z nich nehovoří jejich vlastní zkušenost….
    No, tohle mi asi nikdo, kdo mne zná,neuvěří, takže bych je spíše poslala do zadele 😉

  17. No jo, tyhle komentáře o „tlustých ženách“ se objevují často. Zajímavé ale je, že se jen málokdy objeví opačné – tedy varování pro muže, že ho žena nechá, protože přece nebude žít s tlustým mužem 😀 . Přitom, pokud to tedy někomu tak leží na srdci, je to totéž.
    Jinak je to samozřejmě úplně mimo. Jen málokdo odpovídá nějakému oficiálnímu ideálu krásy (v čase navíc velmi proměnlivému), přesto se lidé mají rádi a jsou spolu, i když nejsou „krásní“, jsou moc malí nebo velcí, moc hubení nebo tlustí.
    MMCH, vždycky by mě zajímalo, jak vypadají tito „komentátoři“.

    1. Ulízaný ksichtík a rachitické tělo je poslední, na čem záleží. Mnohem důležitější je, jak spolu ti dva vycházejí v každodenním životě a při řešení nahodilých průšvihů. A pokud jde o mne, raději přítulného a veselého metráčka, než protivnou královnu krásy. :*

    2. Tyto komentáře jsou navíc často zlé a zhnusené – zajímalo by mě, jak vypadají jejich nositelé.
      A tak přemýšlím o tom, jak On si najde Ji, milují se, vezmou se, mají jedno, dvě děti, Ona po těhotenstvích a hlavně v tom šíleném kolotoči kolem malých dětí přibere a co se tedy stane potom? Podle tohoto vzoru?
      On řekne Jí, že hnusně tlustá, že s ní nemůže žít, protože se mu při pohledu na ni zvedá žaludek místo jiné části anatomie a odkráčí od Ní (a svých dětí) za nějakou mladší a ještě nepoškozenou?
      Když to napíšu takhle, tak to zní absurdně – ale to je přesně to, co diskutujícím přišlo jako normální. Přitom je to ostudné především pro toho muže – což nikomu nepřišlo na mysl.
      Přiznám se, že být chlap, tak mě taková diskuze urazí 😛

  18. Ty internety… hlas lidu. Nedávno jsme si o tom povídaly s kamarádkou, spolužačkou z jazykové základky.
    Od osmi do čtrnácti let jsme byly zavřené v bublině výběrové třídy z výběrových tříd. Z 27 spolužáků ve třídě šlo 26 na gymnázium, všichni pak dál na VŠ, někteří dokončili, jiní ne (cca 70/30). Všichni jsou profesně celkem úspěšní, rozhodně se dokážou uživit nad průměr.
    A my, bublináři, pak čumíme, jak dopadly volby a že někdo řeší 5 kg nad váhu anorektické modelky.

    1. „Ty internety… hlas lidu“ – v podstatě ano, ale notně zkreslený. Člověk si o sobě (většinou) myslí, že je pevná skála a přitom je docela tvárný a přizpůsobuje se prostředí. Viděl jsem to kdysi na vojně, která z normálních kluků vytáhla ty nejhorší vlastnosti. Neexistence sociální zpětné vazby dělá na internetu i z relativně slušných lidí nenávistné bestie. Před pár dny jsem sledoval jednu debatu na odborném serveru (root.cz) a jen jsem mrkal, jaké kbelíky špíny se snesly na docela rozumný projekt.

      1. Ty emoce na tom internetu proudí mnohem silněji a napsat jde cokoliv, i to co by dotyčný ani nevyslovil

        1. Nojo, když víte, že od nikoho nedostanete po hubě, protože ti ostatní neví, co jste zač, to se to píše! A to překvapení, když se pak někomu povede vás s tou špínou ztotožnit! (sice se to stává zřídka, ale stává).

      2. Pavle, potíž je podle mě v tom, že ona se ta hrubost začíná přenášet i do reálného života, hlavně v debatách na výbušná témata – kam patří nejvíc politika.
        Byla jsem loni svědkem situace, kdy se jindy (myslím v jiných letech) možná vzrušenější politická debata mezi přáteli stala najednou společným útokem dvou přesvědčených o jedné pravdě na jednoho, který zastával opačné stanovisko. A nesporně inteligentní lidé na útočící straně najednou přestali vnímat (!) argumenty, ne to na ně odpovídat – a kolem létaly klišé, prdele a kurvy (dámy a pánové prominou). Jako někde na internetu… Škody na mezilidských vztazích jsou, pokud mohu sledovat, nejspíš dlouhodobé. Hlavně proto, že jednou vyslovená slova – či spíš jimi vyjádřenou zlobu, zpátky tak snadno nevezmeš.
        No a tady mi přišlo, jako by se idiotské názory z netu začaly brát jako norma – a to také byl důvod, proč o tom píšu.

        1. Protože mluvit za den s 200 lidmi se poštěstilo dřív leda tak prodavačce nebo markeťákovi. Dnes prakticky každému na internetu. A vidět 200x takovouto hádku na internetu už zanechá následky v reálném životě. A to mnozí je vyhledávají nebo se obklopují virtuálními nasranými

        2. Naprosto souhlasím. Ke svým vlastním interním pravidlům duševní hygieny – 1) nedívat se na televizi, 2) nečíst debaty na zpravodajských serverech – jsem přidal 3) nediskutovat ani s přáteli o výbušných tématech (politika, domácí porody, očkování). Obávám se, že v budoucnu to budu ještě rozšiřovat.

          1. Pavle, přesně tato témata jsem měla původně napsaná v příspěvku, ale pak jsem to smazala, abych se moc nerozepisovala:))
            Jinak souhlasím, chovám se podobně- bez televize žiju od roku 2006, co jsme se odstěhovali do Norska a nijak mi nechybí.

            1. Já v TV koukám leda na pořady z přírody a na zprávy v TV Nova, ale ty už sleduji jen z pobaveného nadhledu, čili jedním uchem tam a druhým ven. Život se prostě nesmí brát moc vážně a upocená TV už vůbec ne. (puke)

        3. Skutečně inteligentní člověk by se k urážkám a nadávkám nikdy nesnížil. A to, že má někdo vysokoškolský diplom nemusí znamenat, že je inteligentní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN