BTW: Nedokonalé

Ve čtvrtek před vánočním víkendem jsem zašla svého oblíbeného květinářství pro živou kytku na vánoční stůl. Dlouze jsem postála nad zbytkem vystavených vánočních hvězd. Mám nebo nemám? Většinou mi tahle květina přes veškerou péči doma rychle hyne a mě to nedělá dobře. Ale… já mám moc ráda vánoční hvězdy! Tak jsem si vzdychla a vybrala krásný temně červený brambořík se spoustou poupat. Dokonalý.

 

Jenže potom mě nutnost zahnala na velký nákup do supermarketu. Vybavena seznamem jsem se probíjela jeho četnými položkami, když jsem uviděla houf vánočních hvězd. Bílé i červené, namačkané na sobě, smutné od pohledu. Ve slevě, jak jinak. Něco v srdci se mi pohnulo.

Ne, to rozumem fakt nevysvětlím. Vzala jsem jednu z těch ubožaček a našla jí místo v plném vozíku. Doma jsem vybalila obří nákup a na pultu v kuchyni šla udomácnit obě květiny.

 

 

Brambořík byl stejně krásný jako v květinářství, hvězda byla ubohá. Po vysvlečení z celofánového kabátku jí opadaly dvě třetiny listů. Ale hlavní červená chocholka přežila, stejně jako jedna z vedlejších.

Ostříhala jsem, co bylo třeba, květinu zalila a posadila ji na parapet vedle bramboříku – oba v hezkých ozdobných květináčích. A ubohá umírající šeredka najednou zazářila aspoň kouskem krásy a šarmu, pro který mám tyto květiny tak ráda. Usmála jsem se na ni. Aspoň konec si užiješ, má milá!

Do dnes (pondělí) jí v podstatě opadaly všechny zelené listy, ale obě červené chocholky odolávají. Brambořík rozkvétá a je stále krásnější. Tvoří takovou dobrou dvojku – nedokonalost se míchá s dokonalostí takovým krásně všedním způsobem, jak to už prostě v životě chodí.

A víte co? Protože jsem věděla, že ta hvězda je ubohá, tak se nad ní netrápím, jako nad těmi krásnými – nabídla jsem jí laskavé místo na dožití a mám radost, že si ho užívá. No, dobrá, jsem kapku padlá na hlavu. Ale jsou přece Vánoce, čas zázraků a dobrých skutků:))

A tak vám přeju krásný a klidný sváteční den. Nemusí být dokonalý, stačí, když bude srdečně váš!

 

Aktualizováno: 25.12.2017 — 19:52

37 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede, bojuj o život té malinké chudinky Poinsetie.
    Vánoční hvězdy jsou krásné. Ba, nádherné. Když už jsem dokázala, že mi nechcípnul vánoční kaktus, ale naopak, kvete jak divý (v krásně panašované krémovorůžové barvě), pokouším se o prodloužení života hvězdičky.
    V květinářství jsem zakoupila hned tři. Úplné mrňafky. Ale upoutaly mě zajímavými narůžovělými svraskalými listeny. Až začnou shazovat listeny, seříznu a přesadím. Prý se mají, po přeříznutí, kdy se vyrojí jedovatý latex, nechat ten řez oblíznout plamenem. ještě jsem to nedělala. Proto vyzkoušejme a pak budeme konzultovat.
    Iva už psala, že se má, na podzim, omezit hnojení a krátit dobu osvitu. Tak to nebudu opakovat.

  2. Krásné povídání DEDE.
    Já miluju vánoční hvězdy, jenže kocourek Daník vše okusuje, takže raději jmelí i hvězdu máme umělé.
    Překvapivě stromek přežil, Daník po něm neleze ani neskáče, jen pinká packou po ozdobách.

  3. Dede, zase jsem po delší době nakoukla a našla perličku. Povídání o nedokonalé květině se mne nějak zvláštně dotklo. Já to s nimi totiž vůbec neumím. A za svou nedokonalou a neumělou „péči“ se jim docela často omlouvám. Možná právě proto se mi každou chvíli odmění tím, že rozkvetou. (I ten vánoční kaktus). Ale mám obavy, že to u nich bude spíše pudem sebezáchovy. 😉

  4. Dede ty jsi mě rozesmutnila osudy vánočních hvězd. Alespoň tato měla štěstí. Já je nekupuju právě proto, že je mi líto jak rychle umírají.

  5. Pod nazvom „bramboriky“ by som si predstavovala male brambory
    cize zemiacky 🙂 .
    A ono je to Cyklamen .

    1. Ale ony mají opravdu hlízky, které vypadají, jako malé brambůrky. Podobné, ale duté, mají i dymnivky. Ale oboje ty hlízky jsou jedovaté, (syrové brambory ostatně také, v jejich slupce je alkaloid solanin, ale ten se vařením ničí), jenže ne dost, takže divočáci si na nich pochutnávají, čímž se starají o to, že brambořík evropský je kriticky ohrožený a roste jen tam, kde divočáci nemohou rýt.

  6. Letos hvězdu nemám. U loňské mi červené listy vydržely myslím až do května, ale už to take byly jen ty červené, všechny zelené opadaly. Kdysi jsem si ji zkusila zasadit venku, ale nepřežila léto, tak už jsem to víckrát nezkoušela. Ale občas je tu vídám na zahradách, někdy jsou to přímo ohromné keře, jen nevím, jestli už „hvězdu“ koupili jako větší keř, nebo jim takhle vyrostla původně z květináře vysazená. Bramboříky se tu prodávají, ale já je nekupuji, protože na ně nemám u oken parapety. Ale kupvoala jsem si je v Německu a kvetly mi dlouho, měla jsem je ráda.

    A úplně tě Dede chápu, žes tam nemohla tu seschlou chudinku hvězdu nechat. Já bych si jí asi také odnesla domů a pokusila se ji zachránit. Loni jsem si takhle přinesla z parku chrysantémy. Mají tam takové „zelené smetiště“, tam vyhazují posekanou trávu a když jsme šli jednou kolem s Trixie, měly tam hromady chrystantém v květináčích z podzimní výzdoby parku. Převážná většina už jich byla opravdu seschlých, ale v 6 byl ještě život, měly viditelné zelené listy a ještě poupata. Tak jsem je naložila do auta, doma posadila asi na deset minut do vody se pořádně napít. A všechny se nejen znovu zazelenaly, ale i rozkvwtly – žluté měly znovu malá hustá kvítka, ty druhé měly větší, střapatější vínové květy. A kvetly ještě několik týdnů.

    1. Maričko, já tě úplně vidím, jak zachraňuješ chryzantémy… 🙂 Ono to k tobě tak ladí! (inlove)

  7. Tak já jsme si kvůli Adéle vánoční hvězdu nekoupila a kaktusy už neměli. Nevadí, poprvé v životě mi vykvetl na Vánoce ten můj 🙂

    1. Blahopřeju k vykvetlému vánočnímu kaktusu:)) Já mám kaktusy teprve třetím rokem a letos mi vykvetly hned poté, co jsem je vzala z „letnění“ (v říjnu:)) domů – asi byly šťastné, že jsou konečně pod střechou. A ten bílý mi teď vykvétá podruhé:))

      1. Nedávno jsem se dočetla, že vánoční kaktus k tomu, aby vykvetl, potřebuje teplotu kolem 17 stupňů. Nejspíš je to pravda, protože ve vinohradském bytě nám kvetly každý rok a teď po přestěhování do teplého paneláku nemají ani jeden kvítek. Zase se ohřejeme my. Jinak všem přeji do nového roku hodně spokojenosti, radosti se zvířátky a hlavně zdraví.

      2. Musel jsem dnes do města, vypovědět smlouvu o povinném ručení, jelikož mi chtěli zvýšit pojistné o 800 Kč a na E-mail neodpověděli, takže klasicky papír/podatelna. Cestou domů jsem okoukl záhonky před baráky a zjistil, že kromě měsíčků už kvetou i čemeřice, jak tmavé, tak bílé. Nové pojistné pro rok 2018 je u nové pojišťovny o 280 Kč levnější, než to, co jsem měl, takže jsem ušetřil přes tisícovku. Takže hezký zbytek svátků, já už jsem si potěšení obstaral

  8. Bramboříky v přírodě jsem potkala na Vranovské přehradě – jinak já se ani nesnažím domů nosit takovéto kytky – vždycky mi zaručeně umřou (ona mi umře téměř každá kvetoucí kytka – i ten potos se tváří tak nějak zmučeně). Jsem zvědavá, jestli mi na jaře vykvete mamčina klívie – jí kvetla jak najatá.

      1. Já v okolí Hrotovic, jezdívala jsem tam jako dítě na pionýrský tábor. Ale kvetly v létě a byly úplně jinačí než ty v Řecku, co o nich píšu níž (ty byly podzimní a malé).

        1. Matylda, Aida:
          V obou případech šlo o brambořík evropský, čili také nachový. Na Brněnsku se vyskytovaly poměrně často, ale ubývá jich.

            1. To jsou dobré zprávy, zdá se, že lokalit přibývá. Já je vídával v polovině 60. let v lesích nad Brněnskou přehradou, sice jen občas, ale zato pěkně velké trsy.

    1. Ygo, moc doufám, že ti vykvete! To bude, jako by ti maminka zpoza duhového mostu mohla hodně názorně zamávat (inlove)

  9. Krásný pár, sluší jim to vedle sebe 🙂
    Bramboříky mám každý rok mezi okny, ten chlad jim
    zdá se vyhovuje a okna jsou celou zimu veselejší.
    V přírodě jsem bramboříky „potkala“ před pár lety na podzim v parku za jednou z kolejí v Oxfordu. Drobné rostlinky, většinou pod nějakými listnáči, krása veliká a moc mě to překvapilo.

    1. My jsme takhle bramboříky „potkali“ v Řecku na Pilionu, v září jich tam v olivových hájích bývají stovky, vetšinou jsou světle fialové. Taky jsme z nich poprvé byli překvapení, nevěděli jsme, že se tam dají najít (v botanice se ani jeden nevyznáme).

    2. Vidíš, už jsem ten svůj taky dala mezi okna, když si své odsloužil na slavnostní vánoční tabuli:))
      Divoké si odnikud nepamatuju. Tedy myslím, že jsem je viděla v Anglii, ale nevím, jestli si na mě moje paměť nevymýšlí! (poté, co jsem vás četla:))

      1. Tady můžete dělat reklamu dobrým podnikům, jak chcete – tento server nepodporuje nikdo jiný než já, tedy není tu nikdo, kdo by se mohl zlobit, že propaguju konkurenci:))
        A ověřené zahradnictví – to je důležitá informace! 🙂

  10. Vánoční hvězda by neměla být moc v teple, zalévat až když má suchou hlínu. Na jaře seříznout, hodně, zalévat málo, dobré je ji přesadit. V létě začít zalévat víc, hnojit. Chce hodně světla, ale přímé slunce není to pravé. Aby vykvetla, potřebuje krátký den, proto v našich podmínkách kvete ažhodně po Výnocích. Pokud chceme, aby vykvetla na začátku zimy, musí se jí zkrátit den už v září – někdy kolem šesté večer zaklopit třeba velkým kýblem nebo krabicí. Od listopadu už nemusíme zakrývat, den ej už dostatečně krátký. Ale tak krásné, jak jsou ze skleníků, nikdy nejsou. Jo, a zálivka dešťovou (měkkou) vodou jim jen prospěje.

    1. Ivo, na tom teple začínám a končím s vnitřními kytkami. Když chci mít kytku pořádně na očích, musím ji mít v kuchyňo-jídelně. A tam jsou i kamna a je tam nejtepleji z celého Domu. Ano, mohu mít kytky u francouzského okna v hostinském pokoji, ale tam v podstatě nechodím – tak co si s nimi užiju, že…
      Tedy přezimují mi tam muškáty (tedy uloupnuté dětičky velkých muškátů), taky tam teď pomalu vyrůstají obě amarylky a za chvíli pokvetou zapomenuté cibulky mininarcisek:)) Ale je to tam spíš takový útulek, ty kytky tam vlastně většinou nikdo nevidí.

  11. Vánoční hvězdy mám taky ráda (a taky mi málokdy vydrží, a pokud už vydrží, tak jsou napřesrok sice košaté, ale olezlé a nekvetou). Bramboříky ani nezkouším, mám na ně moc horko. Zato jsem je objevila ve své zcela nedokonalé skalce. Doufám, že tam přežijou moje pokusy o zdokonalování. 🙂
    Odpoledne mě čeká poslední letošní Rybovka. Naučila jsem se tu věc za čtyři urputné dny u klavíru, kdy jsem pokaždé ochraptěla (šest hodin v kuse je šest hodin), a zpívám ji prakticky denně od 22. prosince, pokaždé s trochu jiným orchestrem, sólisty, sborem a dirigentem. Tiše doufám, že zítra ochraptím až po koncertě. Měli bychom mít tentokrát krom předepsaných nástrojů dvoje varhany, tak jsem zvědavá.
    Kéž by z ní byl zítra navzdory únavě brambořík. (f)

    1. Bramboříky, prodávané v květinářstvích jsou kultivary druhu Cyclamen persicum a pocházejí, jak latinského názvu vidno, z Persie, naše klima jim nesvědčí a tudíž dlouho nevydrží. Na několika místech u nás, (Jižní Čechy, Znojemsko, okolí Brněnské přehrady), ale roste brambořík evropský, což je trvalka, která je na naše klima zvyklá, jenže je přísně chráněný a jeho pěstování doma, či na zahrádce je zakázáno pod vysokou pokutou. A ve Veĺkej Fatre roste brambořík fatranský, který vypadá stejně, jako ten náš, ale nemá na listech světlé okraje, jde o endemit Veĺkej Fatry.

      1. Kouknu se mu na listy. 🙂
        Nevím, jak se tam dostal; už jsem to tu s ním koupila. Ale mile mě překvapil.

        1. My je máme také ve skalce a také jsme je nepřinesli z přírody. Jsou jen tak volně pod keřem a ani se o ně nestaráme. Jsou světle růžové, nenápadné.

      2. Před – šiš, je možný, že to bude třeba čtyřicet let?!!! jsem koupila „skalkový brambořík“. Dvakrát – buď v Praze nebo v Liberci, oficiálně, z krámu. To je možná to, co děvčata mají. Byl malej, jako zakrslej, růžovej. Na skalce cca 600 m vysoko na jižním horským svahu mu to nesvědčilo…

    2. Io, držím palce na úžasnou Rybovku a poctivě závidím hudební nadání (inlove)
      A ty po šesti (6???) hodinách zpěvu jen chraptíš? To já už bych za polovinu doby byla poctivě němá 😀
      Tak zlom vaz!

      1. Ta hromada hodin zpěvu, to je technika. Nic víc v tom není. Hlasivky jsou sval jako každej jinej a na námahu si zvyknou, když musí.
        Tak to nakonec bylo super. Zkoušeli jsme na otevřenej kostel, takže tam dorazilo pár lidí a poslouchali řeči typu: Cello! Cello spí?! Tenor!!! Máte tam o takt míň pauzu, než si myslíte!!! Tak znovu od taktu 223. (Máv, máv, máv… opatrný nástup.) Výborně, takže ještě jednou všichni od taktu 223. (Máv, máv, máv.)
        Koncert se nakonec povedl nejlíp ze všech letošních. Bazilika byla narvaná k prasknutí. Na stupínkách byla kosa jaxviňa, protože za oltářem chybí pár skel v okně. První řada čuměla, když najednou povstali sólisti, zejména bas, a začali při zpěvu gestikulovat. A plácali, i když jsme už byli dávno v teple v sakristii. 🙂
        A teď mám volno až do šestýho. Jupí!!!
        Pak to začne znovu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN