Minulou neděli mě panička vytáhla na vycházku v podvečer, když drobně mžilo a zima byla vlezlejší než naše kočky. Udivilo mě to, protože normálně tato doba a počasí paničku spolehlivě ukotví ke křeslu, čaji a knížce. Co je tak důležité, že ji to táhne do psoty sloty?
Sedly jsme do auta a vyjely. Panička ani nezapnula rádio, takže zvukovou kulisu nám dělalo jen sviš svuš stěračů. Zanedlouho už někde parkovala a já zjistila, že to tady znám, protože na vesnické hřbitovy mají psi vstup dovolen.
Mokrou tmu prosvěcovaly desítky blikajících světýlek, vzduch voněl mokrým listím, horkým voskem a spoustou chryzantém. Ne, nejsem psí botanik, ale poté, co jsem jich kvůli té zvláštní vůni několik rozkousala, už znám jejich jméno – panička nebyla s to s tím bědováním přestat a pak jeden snadno něco pochytí.
Proplétaly jsme se mezi jednoduchými náhrobky na obvyklé místo – dozadu, hned pod velkou břízu, která rostla za hřbitovním plotem. Panička si posvítila baterkou a tiše vzdychla, když uviděla známý kámen zlatě se blýskající vrstvou mokrého březového listí.
Místo obvyklé snahy kámen uklízet jen chvilku zůstala tiše stát, pak si zase vzdychla a pustila se do obřadu rozsvěcení svíček. Tak s tím už mám zkušenosti, zvlášť v tomhle počasí. Začne to velebně, pokračuje popálenými prsty a sakrováním, aby to přece jen skončilo blikajícími světýlky.
Ten den to bylo stejné. Když nakonec svíčky hořely, říká mi panička: „Tahle je za maminku, tahle za tatínka, víš?“ A měla takový divný hlas. „Víš, s vámi zvířaty je všechno mnohem snazší. Láska bez výčitek, sporů, nedorozumění…“
Honem jsem vyskočila a aplikovala hojivé olíznutí. Bylo vidět, že ho panička moc potřebovala. A přemýšlela jsem, jestli maminka s tatínkem taky občas skákali se špinavýma nohama na gauč, váleli se v hnusech nebo slídili v kuchyni a jedli Zakázanou Potravu.
Přeju vám krásnej chlupatej den a buďte na sebe jako psi! Myslí si to i naše panička a ta má (skoro) vždycky pravdu!:))
Hm, tak dnes s tou otázkou fakt nevím. Snad… jestlipak by podle vás pomohlo, kdyby na sebe byli lidi jako psi? Dnes si opravdu nejsem jistá, jestli Rozárka paničku úplně pochopila!:))
Kdyby na sebe lidi byli jako psi – panečku, asi by byly rázem vztahy přímočařejší 🙂 , rozhodně by vymizela faleš, přetvářka, lež, podrazy…..
Teda Dede, ty máš nápady! (chuckle)
Já rozumím paničce to povzdechnutí. Láska bez výčitek, sporů, nedorozumění …. tohle se zvířaty, myslím domestikovanými zvířaty a zvlášť s domácími milááášky není.
Opravdová láska bez výhrad. V noci mi předením do ucha tuhle lásku sděluje kocour a Ajvinka vždy, když se vrátím třebas i z desetiminutového plku u sousedky, vrtěním celé pejsky.
S tou láskou bez výčitek bych si nebyla tak jistá. Několikrát denně tu (téměř) slýchám Melinino: „Dondo, opravdu mi *musíš* skákat na hlavu?!“
(A Dondino nadšené: „Musím! Jasně! Pohni! Jdeme! Ze dveří! Pohni! Jdeme!“)
Dobrý večer, děvčata, moc se omlouvám, ale o zvířátkách asi dneska nenapíšu (i když na druhou stranu – byla bych moc ráda, kdyby se k sobě navzájem lidi chovali jako ty naše dvě půjčovací pejsky a my k nim, hlavně ta jejich bezpodmínečná láska k nám, ta je fakt dojemná; když nás vidí, Šišena se raduje celým tělem a Dharma se prostě jen tiskne k našim nohám a pěkně se kouká, jsou to zlatíčka obě dvě), nicméně, našla jsem zrovna jeden článek, který by mohl zajímat hlavně Matyldu (a možné další překladatelky zde), tuto je to: http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-stadler.php?itemid=30330 -co vy na to, jaké máte zkušenosti vy? Já jsem asi nakonec aji ráda, že jsem státní úředník pod penzí a tohle nemusím řešit, přijde mi to fakt hrozné.
…naše půjčovací pejsky k nám tam mělo být… Píšu narychlo, mezi prací (jako obvykle dělám po večerech něco do práce, něco, co moc spěchá), omlouvám se.
Tohle není nic jiného, než to, co jsme si v 89. vycinkali. (komunisté nám sice o socialismu lhali, ale o kapitalismu říkali pravdu). Zvykejte si, bude hůř. Důchody se zvedají max. o 2/3 inflace, což znamená, že dva miliony občanů neustále chudnou, ale to nevadí, hlavně, že banky mají stále větší zisky. Lékaři na venkově odcházejí do důchodu, náhrada za ně není, ale to také nevadí, důležité je, že ekonomika roste. Jenže když budeme pouťový balonek neustále přifukovat, poroste tak dlouho, až praskne a ani vesmír není nekonečný.
Že Vy jste to nečetl a jen si potřebujete zanadávat? Ten článek je o překladatelích, a ten odkaz jsem sem dala, protože je nás tu překladatelek několik.
Ten článek je o tom, jak vás berou na hůl. Ale nejste samy, milé dámy. Nedávno si jakýsi panáček managorský z GŘ ČD stěžoval, jak jim utíkají strojvedoucí a hned také řekl proč; Polský zaměstnavatel jim dá dvojnásobek toho, co ten český. Takže chtít perfektní práci a dávat za ni ne plat, ale almužnu se tu stalo velkou módou. Jen jsem zvědav, co budou páni podnikatelé dělat, až se Ukrajina dostane do EU, protože to už tu nebudou chtít makat ani Ukroši a cikáni a migranti pracovat nikdy nebudou.
Dneska je to takové sladkobolné povídání – konečně, k dnešnímu počasí se hodí. Akorát si tak představuju, jak se maminka s tatínkem válejí v hnusech (rofl) … no, ani představit si neumím a že byli pro každou blbost (kór mamka).
Být na sebe jako psi – možná spíš být na sebe jako psi ke svým lidem, tak to potom ano, to by byl ráj na zemi (většinou).
Dneska ráno si Erník způsobně vedle mne sedl na židli, nechal se hladit a důstojně mi hleděl do očí … až do chvíle, než zjistil, že druhou rukou hladím na zemi Brooke. Tak to teda ne-e, okamžitě mi začal lézt na klín, ze kterého samosebou začínal sjíždět na zem (my, co máme tak krátké nohy, že ze židle málem nedosáhnou na zem, máme šikmé a ujíždějící klíny (rofl) ) a bylo teda nutno zapojit ruce obě „Vidíš, paničko, nedá se nic dělat, nemůžeš hladit Brůčku, musíš mne přidržovat!“
A Otéčko – včera bylo u nás nádherné ráno, tak kdo se chce v dnešní zachmuřený den potěšit rozjásanými barvami, tak prosím – http://yga.rajce.idnes.cz/2017_Rano_po_Martinovi
Milý Ygo, Ernie je mazanej pejsek! 😀 jestlipak si tě už přivlastňuje i Brůča? 🙂
Jinak máš nádherné fotky, opravdu! A není to jen tím sluníčkem (heč, u nás po dlouhé době právě svítí – možná už i dvacet minut!:)) – váš podzim je jemnější, pastelovější, půvabnější než náš…
Já dnes ráno fotila poprašek sněhu na barevném listí:)) Ale tím něha končí – listí je už orvané, zlatem září jen mladé modříny a měděně svítí buky. Jinak je studeno, bahnivo a přírodně drsno 🙂
V sobotu nechal sv. Martin bílého koně na Ještědě.
Maruško, k nám nejspíš dorazila jen ozvěna toho koně… neboli dekorativní poprašek. Tedy nevím, jak bylo na Zvičině, tam jsem nejela a dnes ani nepojedu 🙂
U nás jako obvykle: +2° C a suchý asfalt. Ideální zima je, aspoň pro mne, když v nížinách jsou suché silnice a ta klasická Ladovská zima je jen na horách.
mám fotku na rajčeti. Nějak se nemohu dokopat na víc fotek.
Já obdivuju na zvířatech tu lásku, kterou k nám mají. Je tak opravdová a upřímná.
Když ráno sedím v křesle a chovám Daníka a jde kolem páníček, tak kočičák k němu natahuje pacičky a přede jako kolovrátek.
Ta láska z něj přímo vyzařuje.
Ano Míšo, přesně tohle měla na mysli Rozárčina panička svým povzdechem… to jen Rozárka myslí po psím (inlove)
Akože, keď sa žena rozvedie a vezme si iného, tek ten zabije jej deti aby mu porodila jeho a on nevychovával potomkov iného samca? Alebo by ste chceli žiť pod despotickým vedením nejakého alfa samca spolu s ďalšími samicami? Prípadne by ste chceli byť ako dcéra vedúcej samice a terorizovať deti podriadených samic?
Ivánku, Ivánku..nic jsi nepochopil..cink!
Patrilo to primarne Pod odpoved Tapuz, nie ako reakcia na cely clanok. Poznam lasku zvierata k cloveku, ale vzdy ma pobavi nekriticke romantizovanie zvierat. Ako keby mali vysoky moralny kodex, a spravali sa k sebe s uctou pokorou a respektom.
Nikdo netvrdí, že mají zvířata morální kodex, pokoru a úctu. Víme, že nemají. Ale nemají ani závist, podlost, krutost a další hnusné lidské vlastnosti.
Mohou mít to všechno. Kdysi jsem viděl v TV pořad, kde nějaký odborník (vědec, ne chovatel) tvrdil, že všechny vzorce chování lidí můžeme najít i ve zvířecí říši. I když třeba jako ojedinělé výjimky. Já tomu naprosto věřím.
Věřte čemu chcete. Já zase věřím tvrzení jiných vědců, že nic takového u zvířat není.
Podle prostého pozorování zvenčí můžeme v chování zvířat vidět všechny tyto vlastnosti. Podle našeho zdání ty zlé i ty dobré. Co se ovšem v mysli opravdu děje, na to je věda zatím krátká. U zvířat i u lidí.
Zvířata z principu zlá nejsou. Ale zlý člověk je dokáže snadno zkazit.
Ano, ale to nejsou jejich vlastnosti, to jsou projevy strachu, stresu, obrany, reakce na týrání atd.
No, Rozárka prostě myslela po psím 😀
Tohle dělá jen několik zvířecích druhů. A u lidí je to spíš naopak, (stačí mi ty děti, co už máš). A také je tu lidský vynález, zvaný antikoncepce. Svíčičky: Řěším pomocí dvou velkých monočlánků, jednoho odpůrku a LED diody, vše zakamuflované, jako svíčka. (Baterie a odpůrek v plastové trubce, na horním víku připevněná pomrkávající LED dioda tvaru plamene svíčky. Když se to dá do hřbitovní svítilny, není to od běžné svíčky poznat, ale vydrží to mnohem, mnohem déle, vítr to nesfoukne a nemůže od toho nic chytnout. A když baterie dojdou, dají se nové a svítí se dál. (Ty velké monočlánky vydrží až dva měsíce v kuse). Rákosníci to prodávají, ale jen na dvě tužkovky a ty vydrží jen 80 hodin.
No, kdyby na sebe byli lidi jako zvířata, tak by mi věčně někdo ožvejkával ucho, jak to dělá Karamel kocourovi 🙂 Ale jinak by to bylo fajn- na ulici by se k sobě hrnuli, aby se pozdravili, jen ten jorkšír odvedle teda řve jak domovnice, no ale co už. Pokud bych to brala podle svých psic, bylo by to fajn 🙂 Dneska ráno si dělaly značné starosti, že ten kocour nejde a nejde, i když ho panička volala- co je to za způsoby? Na druhou stranu když už přišel, nahrnul se domů jako velká voda s hubou plnou řečí- no, zas se tak moc od zvířat nelišíme, prostě chlap 🙂
Tak ta představa ožužlaného ucha je z mého pohledu kapku rozporuplná:))
Mít se jako psi u rozumných a milujících pánečků by bylo fajn. V jiných případech by to mohlo připomínat koncentrák. Obávám se, že právě takhle svět prostě vypadá. Leč, vzato s Rozárčinou paničkou, proč by člověk nemohl tak trochu snít? 🙂 Konec konců, jsou lidé, kteří si zvířetem léčí srdce poraněné lidmi.
Já si na Čertíka,(kocourek čtyřnohý) ani na Jiřinku, (kočička dvounohá), stěžovat nemůžu, ba naopak. Oba se rádi tulí, (Čertík hlavně, když chce nějakou mlsku, Jiřinka skoro pořád) a spokojeně vrní.
Krakonoši,ke mně se tulí kocour Matěj, kocour Kokeš žárlí,tak ho chodí ode mne vyhnat.
Čertík občas řeší, jak se uvelebit, abychom ho drbali oba. Většinou ale moudře usoudí, že není dobré dělat křena, vymňouká si nějakou mňamku a odejde trávit někam bokem a znovu se připomene až ráno. (Mňááááu, vrk vrk, mám hlad a potřebuji vyčistit záchůdek, kdo mi něco dá?)
Krakonoši, ty máš teda tolerantního kocourka,to já mám kocoury neodbytné.
To není ani tak o tolerantnosti, jako o moudrosti, ale možná také o výchově. (Čertíkovi předchůdci byli to samé, ale všichni tři byli kompletně černí, včetně čumáčku a někde jsem zaslechl, že nejučenlivější jsou černobílé kočičky).
Krakonoši, můj nejučenlivější kocour je šedý s bílou náprsenkou a bílými packami (Kokeš), říkáme mu koumák.Mám ještě zrzavobílého Matěje,to je moc hodný trouba. Micka je drobná, je celá šedá,to je důstojná kočičí dáma. Ale když ji naštve Kokeš, pustí se do něj a pořádně ho profackuje.
Takže vybledlý černobílý. A když chcete mít vnímavé, kamarádské a chytré zvířátko, musíte mít od stejného druhu pouze jedno, viz papoušci. Pokud chováte andulku, ale i jiné druhy, jako solitéra bude přítulná, naučí se mluvit a dá se k ledasčemu vycvičit. Pokud bude v páru, tak smůla. A s kočkami je to to samé. Čertík poslouchá, (pokud není přežraný), je mazlivý, tulivý, na povel dává pac a když ho hezky poprosím, nechá se pohladit i od návštěv, které jinak absolutně nemusí.
Kéž by na sebe lidi byli jako zvířata!
… to by bylo bytů volnejch…
:/
🙂 Jako vždycky platí – jak která zvířata… 🙂
Dede, na NP máš hezký příspěvek o Kazánkovi a Daníkovi. Já zase vzpomínám jak náš Doník trénoval Adama Sebastiána Helceleta v běhu a házení. Když byl školák tak k nám jezdil s rodiči a hodně si vyhrál s Donem. Stýkali jsme se obchodně. Potom se asi věnovali jinému oboru a naše cesty se rozešly. Zajímalo by mne, zda si někdy vzpomene.
Dede, jakákoli zvířata. Žádné zvíře totiž není schopno vymýšlet a páchat takové svinstvo na druhých, jak to umí vůči zvířatům i vůči svému druhu „člověk moudrý“.
Někdy se škodolibá zvířátka také najdou. Ale většinou se to dá ukočírovat.