Spaní na hrášku jsem si užívala, dokud jsme žili v bytě. Zikmund měl ve zvyku každou noc nad ránem se cvičit v aportu – většinou nosil tkaničku, ale často i psí granule. Téměř vždy mne vzbudil (cca po čtvrté hodině ranní) a pak jsme půl hoďky trénovali. Ovšem někdy se stalo, že jsem spala obzvlášť tvrdě – pak mi ty granule nechával v posteli – ráno jsem tam měla i půl misky.

Zaplať pámbu, po odstěhování do domku a jeho převekslování na domo-venkovního kocoura už ho takové blbiny nad ránem nenapadají – to mne budí akorát proto, abych ho pustila ven (viz poznámka pod Alex) – někdy i dvakrát za noc.

Co se Erníka týče – měla jsem dost rozumu na to, abych ho v ložnici udržela při zemi, tedy že nespává se mnou v posteli (fakt stačí Ziky). Ovšem hlídat, hlídat to on umí znamenitě a velmi nahlas – zatím máme zavřené balkonové dveře, takže v noci je klid. Teda pokud nemyslím na ta intermezza mezi spaním, kdy je třeba si pohrát s právě přišedším kámošem kocourem – nejlépe na chodbě, kde je plovoučka a kde se halas hezky rozléhá (rofl) …

Zásadní a naprosto nezbytné je ihned po ulehnutí si naaranžovat deku tak, aby jí člověk měl dostatek, a to i při otočení na bok. Protože hned potom začnou postel obsazovat i kočky a když na dece leží dva šestikiloví kocouři, tak s ní člověk prostě nehne. Kocouři leží obvykle vedle mě nebo v nohou, to je ok. Ale Rozárka vyleze na mě, nejdřív mě dlouho ušlapává a pak mi zalehne buď na břicho nebo na nohy. Když se otáčím, tak to buď šikovně vybalancuje jak artista, pořád zůstává na nejvyšším bodě a nakonec zase spokojeně zalehne, nebo na chvíli uhne a počká si a pak na mě zase vyleze zpátky. Takhle se pak různě střídají až do rána. Někdy jsou se mnou v posteli všichni čtyři, někdy jen někteří a někdy nikdo. Ráno často sedávají kolem postele a čekají, až otevřu oči, a jakmile je jasné, že jsem se probudila, hned ke mně skočí a chtějí drbat a hladit.
S místem problém nemám, postel mám 140 širokou. Žádné předměty mi do postele naštěstí nenosí, ale věčně vymetám stelivo a odchlupuji. Vždycky přemýšlím, co si asi tak myslí na mandlu o těch chlupech, protože dokonalé odchlupení samozřejmě není možné, a tajně doufám, že nejsem jediná, kdo jim tam nosí chlupaté povlečení D: .

Moji psi se mnou v posteli nikdy nespali – ani malej Max. Prostě žádný z nich do postele jít nechtěl, ani na chalupě, když jsem je tam výslovně zvala:)) Tedy když byla třeba při první noci po příjezdu opravdu zima, vlezl mi Max k nohám, ale v průběhu noci se odebral na křeslo, které bylo v nohách mé postele. Že by to bylo tím, že všichni naši psi byli dlouhosrstí? U Berry je to na 100 %, té je teplo i v ložnici na podlaze.
Když spí se mnou v místnosti (a nejsou z nějakého důvodu na noční hlídce), tak mě málokdy ruší, teď. Dřív na mě obě chodívaly důrazně hledět – obvykle to znamenalo, že chtějí ven. Zkušenost ukázala, že hledění znamená, že se nudí a chtějí se jít projít, ne potřebu abych tak řekla toaletní – to si zakňučí. Vím, že proti oslizlé hračce nebo golfovému míčku to nic není, ale věřte mi, že když vás v noci probudí upřený mlčenlivý pohled černého psa, je to na infarkt (než si zvyknete:)) Bílej pes je snazší – nějak se při probuzení líp zařadí mezi přirozené úkazy (je vidět:))