Stojím v kuchyni, krájím zeleninu na oběd a poctivě se snažím odpovídat na otázky. Jsou převážně dvojího typu. Jedny začínají: „A vědělas, že…?“ a ty druhé: „Pamatuješ, jak jsme tam…?“
Ne, neposlouchám žádný televizní nebo rozhlasový kvíz, to jen můj otec sedí v jídelně u stolu a věnuje se své oblíbené činnosti – listování atlasem republiky v podrobném zobrazení. Taky mám ráda mapy, ale můj otec, stejně jako synovec, dovedli tuto zálibu k dokonalosti, které nemohu dosáhnout.
Tato domácí verze nutkavé nenasytnosti zjistit, co leží za dalším obzorem, vede nejen k podrobnější znalosti naší země, ale i k potřebě sdělovat nalezené zajímavosti svému okolí. „Poslouchej, to jsi věděla, že v Miletínském lese mají kopec, který se jmenuje Malý Dehetník? Byla jsi tam? A proč ne? Vždyť to máš kousek!“
Největší kouzlo map však spočívá v jejich oživování – tedy aspoň pro ty, kdo se narodili s toulavýma nohama. A jak se oživují mapy? Inu tím, že se na to místo jdeme podívat, ne? Zkuste se na chvilku zamyslet a sami zjistíte, jak moc vaše mapy kvetou poznáním, zkušeností a vzpomínkami. „Jé, pamatuješ, tady jsme tak strašně zmokli… tady zapomněli tašku s veškerým jídlem… tady vždycky stavěli na čůrání… a tady se nám vyválel pes v kravinci a pak nás nechtěli vzít do autobusu!“
Je jaro, toulavé botky nám samy skáčou do rukou s pozváním: „Pojď a koukneme se zase někam jinam, jo?“ A je v podstatě jedno, jestli půjdete hledat Malý Dehetník, osobně dobýt hrad Housku nebo zjišťovat, zda jsou Alpy vážně tak špičaté a na úpatí pokryté pasoucími se kravami, jak se ukazuje v brožurách cestovních kanceláří.
Důležité je, že uvidíte něco nového. Že sami sebe vytáhnete z úvozu vyšlapaného denní rutinou. Díky takovým vykouknutím pak třeba i ta rutina získá nový půvab. A věřte, že radost z objevování je jedna z forem elixíru mládí:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017
Dnes je téma diskuze jasné, řekla bych – jak rádi a v jakém rozsahu oživujete mapy vy?:))
A ještě jedno upozornění: od pátku jsem na cestách a Dedeník není předpřipravený – od příštího týdne (cca od 1. do 12. května) bude vycházet nahodile, podle toho, jak se dostanu k wifi. Tematicky bude odpovídat dnešnímu BTW – nejspíš to budou hlavně fotky a poznámky z cest. Doufám, že přesto občas nakouknete:))
Do map koukám ráda, někdy se nad nimi i zasním. (chuckle) Zvykla jsem si na ty v počítači, se kterými se dá pracovat, zvětšovat tak, že je vidět každý křížek na mezi, každá ulička včetně názvu. Vytisknu, strčím do kapsy a jdu. A na dovolenou jezdím připravená a ta příprava mě baví.
Asi už pomalu balíš, Dede, tak ať nedopadneš jako já – měla jsem asi špatně zavřenou dózu s tělovým krémem, možná to bylo i jeho nadýchanou konzistencí, výsledek byl ten, že jsem otevřela kosmetickou taštičku a vnitřek byl upatlaný od krému. Přitom dóza zůstala zavřená, ale krém prostě uvnitř rotuje a dokázal se přes víčko propasírovat! Tak nezapomeň utáhnout anebo pro jistotu vložit ještě do igelitu. 🙂
Eh Hančo, přesnej úsudek – před chvílí jsem dobalila a musela jsem si zase vzpomenout na maminku a její oblíbené úsloví, když taťka reptal nad množstvím věcí, které s seböu potřebuje vzít: „Neboj, to všechno se vejde do víka!“:))
Taky u mě zafungovalo víko a Martin se jen jemně podivil, že jsem zaplnila skoro celej kufr! Na dva týdny, prosím! No, on má malou tašku:))
Budeme pořád popojíždět, ale v tamějších motelech jsou prý běžně dostupné pračky a sušičky, tak na to sázíme – Martin víc 😀
Právě uspávám Patrika (je už po pohádce), měl dnes se mnou těžkej den. Vzhledem k tomu že jsem s jeho přítomností nepočítala a před cestou si kromě práce a pojištění a podobně naplánovala i zkrášlovací návštěvy, tak se mnou postupně navštívil pedikúru, kadeřnici a kosmetiku. 😛 Byl ale fakt strašně hodnej a že všechny své krášlící dámy dobře znám, byly hodné i na něj. Jo a na kosmetice směl pomoct s vybalováním balíku s novou zásilkou krémů (chuckle) V rádiu byl taky moc hodnej, ale babiččino povídání ve studiu na něm zanechalo podstatně menší dojem, než domácí krémový věneček, který dostal v newsroomu (wasntme)
Pane jo, Patrik je formát a ten věneček si opravdu zasloužil! (y) Popravdě si nedovedu představit pedikúru, kadeřnici a kosmetiku s naším Viktorem! 🙂
Hančo, já bych to kdysi se svýma klukama taky nedala. 🙂 Ale Patrik je přemýšlivý typ, tak se dá nalákat na nový zážitek. Jen jsem ho musela vždy ujistit, že mi neubližují 🙂
Tak do map koukám ráda, což o to, ale „zmapovat“ jakoukoliv cestu (pesky nebo autem)jsme vždy nechávala na manželovi, jeho to baví a zvládá to skvěle. Já se pak už jen kochám jeho vybranou cestou 🙂
Dede, přeji šťastnou cestu a mám ještě jednu radu 🙂 Kupte si někde přes cestou do parků malý chladicí box(cooler),prodávají se v každém obchodě (hlavně teď)a cenově jsou docela dostupné. Nejlevnější jsou ty bílé z pěnové hmoty, ale musí mít vevnitř takovou folii, protože jinak bývají „vzdušné“ a jak taje led, protékají. Takže ty z tvrdého plastu jsou lepší. Stačí jen malý, tak aby se vám tam vešly třeba jen 4 lahve s vodou. Martin jistě ví, že v každém motelu mají zdarma k dispozici mašinku na ledové kostky (když není na oku, stačí se zeptat). Lidé to někdy zneužívají a naplní si ledem óbr boxy, ale do malého by vám klidně stačil jeden, dva košíčky co jsou v motelovém pokoji. Protože až pojedete nějakým parkem, jakékoliv pití zřejmě bude mít „turistickou přirážku“ a hlavně nemusí být po ruce, když budete žízní umírat:) A navíc tající kostky pak mohou posloužit na umytí rukou, schlazení atd. Já vždy vozím malý ručníček, který pak do ledové vody namáčím a otírám se (kdysi jsem si v Arizoně pouštěla kostky ledu za krk, protože jsme tenkrát jeli v autě bez klimatizace!!!). Před odjezdem pak box někam vyhodíte.
Díky Maričko, to je dobrá rada,koukneme se po něm 🙂
A co teprve pěna na holení. Osobně se mi to nestalo, ale vím o více případech kdy kolegům vypěnil spray a pěna vyplnila veškeré volné místo 🙂
Já mám k mapám vztah poněkud atypický. Necestuju prstem po mapě, ale s knížkou po mapě. A může za to můj tatínek.
Táta byl zručný malíř amatér.
Začalo to snad s první Ransomovkou, Bojem o ostrov. Protože jsem tu knížku dočetla i s dovětkem překladatele, byla jsem překvapena, že ona část Anglie skutečně existuje, že to není vymyšlené. Asi za týden mě překvapil táta s listem papíru, který byl nadepsaný Lake district. Byla to mapka spousty ostrovů. A pak jsme se dohadovali, který ostrov by mohl být ten pravý. Nezůstalo jen u toho, později jsme cestovali s Dickem a Dorotkou, a i s jinými hrdiny. A tak jsem cestovala s mapou Cestou na severozápad, s Cortésem střední Amerikou, a s mnoha dalšími. Přiznám se, že i dneska se někdy s chutí kouknu do míst, kde se odehrává děj knihy, kterou právě čtu. Vždyť dneska je to snadné.
V knížkách, co doma zůstaly, jsem těch mapek našla ještě několik, tak mám na tátu krásnou památku. A když to nebyla mapa, tak aspoň kartička s obrázkem, vztahujícím se k ději, táta fakt malovt uměl a bavilo ho to.
Jo, a kde tenkrát ty mapy sháněl a překresloval, to jsem se nikdy nedozvěděla.
Tečko, do teď jsem si myslela, že je to má téměř až úchylka. 🙂 Taky MUSÍM vědět, kde se to či ono co čtu PŘESNĚ odehrává.
A myslím na tvou Vivi, třeba jen teď moc prší a ona se chce vyhojit v klidu, jak to koče rády dělávají.
Tečko, to je moc krásná vzpomínka! (inlove)
Taky jsem si hledávala na mapách místa z knih a chvíli trvalo, než mi došlo, že autoři si občas místa vymýšlejí:))
Šťastnou cestu a hlavně hodně zážitků, Dede!
Mapy miloval tatínek. Měl i nějaké hodně staré, fakt na nich všecko na první pohled viděl, prostě skaut…
To já si dodnes umím nevšimnout, že na mojí „ideální“ trase je převýšení jak blázen 😀
Koukneš na vrstevnice a vidíš 😉 . U skautů jsem nebyla, jen u pionýrů v turisticky zaměřeném oddíle (vedl bývalý skaut)
Zano – Ivo – já dobře vím, co jsou to vrstevnice, ale někdy bývá nadšení větší než pozornost 😀 Takže tě Zano chápu. Tedy, když jsme si jednou s dětmi naplánovali krásnou trasu hruboskalskem a pak nosili 4 kola přes skály, tak nás to tedy na nějaký čas donutilo dávat víc pozor, na co koukáme… 😛
No přesně 😀
To jsem já 😛
Mám takovou humornou příhodičku, která se okrajově týká mapy, z doby, kdy jsem ještě bydlela na starém Spořilově. Ulice jsou tam nazvané podle světových stran a očíslované (tedy Severní I, Severní II atd. a Jižní I, Jižní II atd. a příčné ulice mezi touhle osnovou jsou Severovýchodní I atd., Severozápadní I atd. …). Rozdělovací je ulice Hlavní, která vede prostředkem. A celá tahle čtvrť je postavená v kopci, takže když stojíte na Hlavní, směrem dolů z kopce vedou všechny Severní a směrem nahoru do kopce všechny Jižní (a skutečně to odpovídá světovým stranám). Jednou mě tam právě na té Hlavní odchytil pán a ptal se na cosi, co tam někde mělo být, ale adresu nevěděl přesně. Tak jsem mu jen řekla, že od místa, kde stojíme, jsou všechny ulice směrem dolů Severní a všechny nahoru Jižní a podle toho se musí orientovat. Koukal na mě jak na blbce a pak pravil, že to není možné, protože směrem nahoru je to přece vždycky na sever (rofl) .
🙂
Tapuz, to je skvělá příhoda! (rofl) Copak ty to nechápeš? Když na jih, tak z kopce! (rofl)
Z dnešních informací jsem pochopila, že se chystáte za „velkou louži“ do národních parků. Trochu závidím, ale hlavně přeji moc a moc překrásných zážitků a sobecky se těším na dokumentaci Užijte si to !!
Děkuju moc! Já jen doufám, že ty slibované wifi budou doopravdy fungovat…. vždyť já s sebou kvůli Dedeníku vláčím počitadlo a to můj notebook je spíš té stolní než cestovní velikosti! (wave)
Mám hodně turistických map, kupuji jednu edici, takže pokrytí je už dost značné. ALE (wait) : S příchodem internetu a map na Seznamu.cz, všechno plánuji na jeho mapách. Oblast, o kterou mi jde, převedu jako obrázek do .jpg, uložím a vytisknu si ho. Mám už pěknou sbírku mapiček, listů A4 zastrčených v euroobalech, abych je nepoškodila.
JENOMŽE! K mému příjemnému překvapení Mapy.cz uvedly aplikaci pro Android, takže mám Mapy.cz stažené do mobilu a dnes už chodím jenom podle této aplikace cestou-necestou. Když zapnu GPS, tak mi modré kolečko se šipečkou ukazuje kde jsem a kam jdu. A když si zapnu Stopaře, táhnu za sebou po mapě zelenou čárku, takže mám úžasný přehled.
Má to jenom jednu chybu. Musím nosit brejle a NEZAPOMÍNAT JE! (chuckle) .
Dede, užijte si to, a hlavně, vraťte se v pořádku, zdrávi a spokojení, plní zážitků a dojmů. Budeme na vás čekat. (wave) .
Papírová mapa má jednu obrovskou výhodu – nevybije se. Tedy pokud s ní zacházíš slušně a nenecháš ji rozmočit. Dá se přelepit lepící páskou, výrazně se tím zvýší její odolnost.
Kupovala jsem tablet právě kvůli seznamáckým mapám, ale kde mám mapu papírovou, tam tablet používám jen výjimečně. Výhoda tabletu (mobilu) je hlavně v tom, že mám v kapse celou ČR.
Já si mobil okamžitě dobíjím, jen sednu do auta a už také uvažuji o zakoupení powerbank, do ruksaku. Kdyby náhodou.
Powerbanky jsem měla už tři a všecky jsem někde ztratila, musím si koupit novou, aby bylo co ztrácet. 😉 Ale je to opravdu moc užitečná věc, hlavně když je člověk delší dobu mimo civilizaci. A ceny jsou dneska víc než příznivé, slušná s velkou kapacitou se dá koupit už od 500,-
Alex díky za upozornění, jdu si nabít svoji „tatranku“ 😀
A OT pro Dede a ostatní zahradnice – jak jsem slíbila, zasílám info o Velké květnové výstavě skalniček na Karláku vedle Faustova domu, letos 10.-26.5.2017, od 9-18 denně, kdo máte chuť a zájem, doporučuji, chodíme už několik let, nezapomeňte foťák a nějaký obolus – výstava má i prodejní část 🙂 loni prodávali i krásné metrové rhododendrony a azalky za hodně přijatelné ceny ( a taky kvetoucí venkovní orchideje střevíčníky, to mi oko zaplakalo, ale udržela jsem se – s ohledem na náš zvěřinec)…tady je ještě podrobnější info:
10.5.- 26.5. 2017
PRAHA
Tradiční velká květnová, již 47. výstava skalniček z celého světa, jako vždy v unikátním aranžmá
spojená s rozsáhlým prodejem rostlin ve výstavní zahradě u kostela sv.Jana Nepomuckého Na Skalce na Karlově náměstí – Moráni (vedle Faustova domu) v Praze .
Spojení: metro B – stanice Karlovo náměstí, nebo tramvaje č.: 3, 4, 10,16,18, 24 – stanice Moráň.
Otevřeno denně od 9 do 18 hodin.
Výstavu pořádá Klub skalničkářů Praha, který Vám zároveň nabízí možnost členství v největším českém skalničkářském klubu.
Další informace získáte na stránkách http://www.skalnickari.cz
Díky Minko, jsi skvělá! Teď to ještě nezapomenout, až se vrátím… (wave)
Dede, to bude určitě báječný výlet. Užívej si to, jak nejvíc to půjde! A foť, pro sebe a své vzpomínky a taky trochu pro nás. Budeme se těšit (dance)
Děkuju Lído! Počítám, že největší problém bude ty fotky pak vybírat – já jsem hrozná když fotím, pořád vidím nějaké zajímavosti, dokonce i tak, kde je jiné radostně přehlídnou 😛
Tak přeji krásné potoulání do cizích krajích a štastně se vraťte!
Já jsem děsný plánovač, až na to celá rodina spoléhá – jet někam nablind je mi silně proti mysli – jak zvolíme termín výletu nebo dovolené, zasedám k mapám a internetu a lovím informace, trasy, hospody, zámky a hrady, naučné stezky a jiné pamětihodnosti…a snažím se být připravena a poučena i pro případy nenadálé – jako různé nečekané objížďky ( to je zvlášť zákeřné ) nebo jiné pohromy – naposledy mě napadají dvě věci – když jsme byly naposledy v Mariánkách, vybrala jsem výlet na Loket – zarazilo mě hned na začátku, že ve všední den není kde zaparkovat a po mostě se hrnou davy lidí do centra – pak jsme zjistili, že je celé město uzavřené, protože natáčí v centru reklamu na Ariel – takže to je takové to – hurá davy lidí šlapou po bílé plachtě, ty davy tam fakt byly, hlavně co jsme slyšeli z rozhovorů komparsu, byli to študáci z okolních škol, nadšení že mají volno – my tak nadšení nebyli, protože nás nikam nepustili a když jsme se oklikama dohrabali k hradu, tak tam byl psům vstup zakázán i na nádvoří, takže jsme se otočili a mazali pryč…A druhý případ – když jsme byly na dovolené v Rejvízu, tak jsem vybrala Velké Losiny na výlet – a ejhle v Bělé pod Pradědem uzavírka a objížďka a tak jsme důvěřivě jely a jely a najednou jsme byly na druhé straně v Karlově Studánce :-)tak jsme toho taky využily a Losiny byly později…je pravda, že navigace v mobilu je fajn, ale mapa je mapa, má svoje kouzlo a vždy raději plánuji na větší ploše, kde mám přehled, než na ploše 5×10 cm…a pořád ještě kupuji turistické mapy republiky po jednotlivých oblastech, brzo budu mít vše pokryto 🙂
Minko, na to se říká ono rčení o šedé teorii a zeleném stromu života 😀 Ale bylas připravena, tak sis věděla rady!
Mapy, mapičky miluji od mala. Nikdy jsem nikam nejela, když nemám mapu. A když nemám, jako tuhle, když jsme si vyjely s YGOU na vejletík a (headbang) obě jsme zapoměly brejle, takže nám VŠECHNY mapy, které jsme měly k dispozici byly na prt, tak jsme prostě bloudily a musely se i PTÁT (wave) na cestu domorodců.
Ale bloudily jsme hezky (rofl)
Alex! To zní jako skvělá příhoda, které se OSTATNÍ rádi zasmějí – co takhle to sepsat? 😀
Když jsem za studií několikery prázdniny zůstala v Praze na brigádě, víceméně bez přátel, tak jsem po práci vždycky vyrážela s mapou do města, pokaždé s plánem na to, který úsek si dnes projdu. Protože čas jsem mívala až navečer, jednalo se převážně o noční procházky (jednou mě tak zamkli v areálu Pražského hradu). Bývalo to v létě, takže vcelku prima počasí, i když se třeba rozpršelo, a dodnes na to moc ráda vzpomínám. Ale co hlavně, dodnes z toho těžím! Když se zeptáte třeba mého muže jak se dostat z jednoho místa Prahy na jiné, tápe, kdežto já… 🙂 A jo, jasně že dnes už má každý navigaci v mobilu, ale stejně si myslím, že je fajn se aspoň trochu orientovat i bez ní.
Gábino, to musely být prima toulky!
Já jsem poznávala většinu Prahy přirozeně – měla jsem tam něco k dělání, musela jsem někam dojíždět… a tak znám velmi slušně široké centrum a obecně východozápadní pás vedoucí přes město. Jak sever, tak jih Prahy ale „neumím“ a už to asi nedoženu. Přitom v cizím městě bych asi sjezdila všechny směry… 🙂
OTéčko – včera bylo u nás zase jaro, na chvíli (rofl) , tak jsem trošku fotila (24 fotek).
http://yga.rajce.idnes.cz/2017_Konec_dubna/
Ten Ernestík má úžasný život.
Ještěže holky neviděli Ernieho ve vodě – minimálně Berry by mu krutě záviděla 😀
Jako obvykle moc hezké fotky, milá Ygo! U nás bylo taky v úterý sluníčko, ale maximum bylo kolem 15 stupňů…
Tak šťastnou cestu a pořádně tam ty mapy zkontroluj, jestli je to fakt podle nich!
Díky! Však já na ty mapy pohlédnu zrakem kritickým 😀
Když s MLP sedneme nad mapy, je celý večer jasný. Pořád zbývá tolik neprošlapaného! Někdy z toho vzejde rychlá akce, někdy příprava na dovolenou,…
Dede, přeji dobrou cestu a krásné zážitky!
Petro, na vaše „šlapání“ jsem nikdy neměla a mít nebudu. Vy opravdu máte tu naši zemi prochozenou (inlove)
DEDE užij si cestování a já se těším na tvoje postřehy z cest.
My si plánujeme i během roku jednodenní výlety do Prahy po památkách. Máme to moc rádi a objevili jsme s manželem pro nás nepražáky už mnoho nového. Až se počasí umoudří a bude hezky, tak se chceme jet podívat do Vrbovské zahrady. Na to se opravdu těším. To bude nádhera.
S přibývajícím teplem a nadcházejícím létem se mi taky nazouvají toulavé botky toužící po cizích krajích. Ale letos to bude po krajích českých. V červenci plánujeme dovolenou v Jindřichově Hradci a okolí.
A dáli bůh zdraví a finanční krytí, tak příští rok plánujeme společně se švagrem a švagrovou samostatně zájezd do Vídně.
Kolem Jindřichova Hradce je moc krásně! Jen si nenech namluvit (jako kdysi já), že tam jsou báječné rovinky na jízdu na kole… (chuckle) Nejsou! Tedy aspoň tím směrem od JH, kterým mě tehdy táhl Martin… (ne, nebylo to směrem k Třeboni:))
Dede, tak nasbírej hodně zážitků a pokud potkáš civilizaci, koukni, jestli tam mají quiltařský obchod- docela by mě zajímalo, jak moc jich v Americe je 🙂
Mapy- no, mám je ráda. Orientuju se v nich pořád líp, než v navigaci v mobilu. Když máme jet někam na dovolenou, sedím nad mapou a studuju, kam všude bych chtěla jet, k tomu si na Googlu hledám, co by se tam dalo vidět… ale cestování prstem po mapě jsem už vzdala. Pokud není šance, že bych se tam mohla jet podívat, tak už mě to zdaleka netěší tolik jako dřív.
Matyldo také si vyhledávám informace k místu, kam jedeme a vytvářím plán cesty.
jasně Matyldo, budu dávat pozor! Však jsem od vás piškvorkových děvčat dostatečně vyučená 🙂
Milá Dede – tak nejprve ti přeji, aby sis do kuférku sbalila všechno potřebné (jak říkám Terce – hlavně doklady a peníze (rofl) )! Určitě už taky listuješ mapami, kam všude se podíváte 😉 . Nahlížet budu a budu se těšit na fotky i povídání – určitě ta cesta bude velkolepá, neboť Yosemitský park! To tam určitě potkáte Méďu Béďu! Tak si hlídejte piknikové košíky (chuckle) !
Za druhé – mapy miloval můj taťka. Co času proseděl nad starou mapou Itálie (vůbec nevím, proč právě Itálie, nijak k této zemi netíhl). A poslední dárek, který ode mne dostala mamka, byl velký atlas světa, který si přála … kdo ví, kolikrát ho stačila otevřít – tak čeká na mne, abych jím listovala …
Ygo, na maminčin atlas si určitě udělej čas, bude to jako pohlazení (inlove)
Jo, košík (eh, spíš baťoh) bude stále pod dohledem! Jak pravil Martin zvědavému Patrikovi: když budeme mít štěstí, tak medvěda nepotkáme… 😛