Jistě si pamatujete, jak jsme si po odchodu Honáska za Duhový most přinesli domů z útulku kocourka Fouska. Minulé úterý bohužel odešel Fousek za ním. Bylo to rychlé a nečekané, vždyť před 2 měsíci byl podle rozboru krve v pořádku. Ale nikdy nevíš, co v sobě z dob bezdomovectví měl. Selhala mu játra a nebylo mu už pomoci.
Ale dost smutnění, chci na něj vzpomínat s láskou a radostí.
Když jsme si ho přivezli domů z útulku, byl to vyhublý nohatý kocour, kterému po spotu na odblešení skákaly z kožichu blechy jak na olympiádě. Také průjmoval a trvalo bezmála čtvrt roku, než jsme ho dali do kupy. Jídlo miloval od prvního okamžiku a velice si ho vychutnával. A tak se zanedlouho stalo, že jsme měli doma pořádného pana kocoura.
Fousík byl veselá kopa. Vrkaje pobíhal po bytě a neúnavně nás vodil ke špajzce do kuchyně. Tam měl svoje stanoviště. Špajzku si uměl pacičkou sám otevřít a kdyby si uměl otevřít konzervu, ani by nás nepotřeboval.
Fousík byl horolezec. Dostal se do jakékoliv výšky. Jen pružně vyskočil a byl tam. Miloval to. Rád tam seděl a pozoroval cvrkot.
Fousík byl vítač. Čekal na nás za dveřmi, když jsme se odněkud vraceli. Těšil se, co mu dobrého na zub přineseme. Účastnil se též pravidelně vybalování pátečního velkého nákupu. Musel zkontrolovat, zda jsme na něho nezapomněli.
Miloval také pelíšky, ale střídal je. Měl vždy období jednoho a pak zase jiného. Rád se válel na gauči nebo na křesle.
S manželem Petrem rád vařil. Vlastně tedy dohlížel, co dává do pokrmu a rád ochutnával. Tak jako středověcí panovníci měli své ochutnávače, tak my jsme ho také měli. Manžela miloval a chodil za ním jako pejsek. A manžel miloval jeho. Až jsem trošičku žárlila, ale jen trošku.
Jen s Hepinkou si nesedli. Hepča ho nemusela a pořád na něj syčela a mlátila ho packou. Ale Fousík byl splachovací a nic si z toho nedělal. Když Hepina moc provokovala, tak jí usměrnil. Naučil ji rychle jíst a neokounět a říci si dostatečně hlasitě o jídlo.
A víte co, teď je Hepča smutná a hledá ho.
Pst. ona ještě neví, že v polovině července přijde malý nohatý kotík, který jí prožene pérka. eHH
Vážená paní Marcelo Klempárová,běžte s Vašima půjčkama do zadele!
Kdyby alespoň uměla pořádně psát, ale je to nějaký vygenerovaný podvod. Já bych ji tam poslala, do té zadele, také. Ať sem neleze, tady opravdu nemá co dělat
Krásně napsané rozloučení s milovaným kocourkem. Míšo! Fousek byl neobyčejně fotogenický a díl pochvaly patří i šikovnému fotografovi či fotografce za povedené momentky. (h)
Míšo, díky za krásné vzpomínání a fotky, jedna báseň.
Tak jsem si zase poplakala ale měli u nás všichni krásný život. Zvířátka naštěstí neřeší minulost ani budoucnost a to „teď a nyní“ měli hezké.
Milá Mišo, na Fouska vám s manželem zůstanou takovéhle krásné vzpomínky už navždy. Je dobře, že jsi je „shrnula“ do článku, protože Fousek byl v ty chvíle, když jsi si situace vybavovala zase s tebou i když to jistě byly vzpomínky sladko-bolné. Druhá fotka „rozcapeného“ Fouska velmi názorně ukazuje, jak si Fousek u vás užíval jako paša a v jakém milovaném prostředí žil. Držím palce při výběru koťátka a budu se těšit až nám ho představíš.
Míšo, dali jste Fousínkovi kus nádherného kočičího života! Máte tam nahoře bodík k dobru! A už se s vámi těším na malého kočičího loupežníka! To si užijete 🙂 !
Měl se u Vás moc dobře, omotal si Vás okolo svojí packy a užíval si to pouto dokonale..krásně jsi to napsala, já to ještě nedokážu, bulím pro Káču pomalu každej večer..
sharko nás to taky moc bolí.
Ale já se potřebovala z toho vypsat.
a vypsala ses krásně, je z toho vidět ta velká láska, kterou vy jste kocourkovi dali a on vám ji plnými tlapkami vracel 🙂 Fousek žil na plné obrátky a tak i odešel…jako carský důstojník 🙂 vzpomínky nikdy nevyblednou a čas ohladí smutek… pochlubíš se, jaké koťátko Fousek (a NK) vybrali?
To víte,že se pak pochlubím.
Míšo, krásné fotky a krásný článek.Taky se těším, až nafotíš a napíšeš o novém kotěcím přírůstku. Jsem zvědavá, jak si Hepča zvykne.
když my jsme zvědaví už teď, od jaké kočičky bude a kdo je tatínek a vůbec 🙂
Švagrová má na chatě sousedy a jejich kočička je březí. O kočičku je řádně staráno a tatínek je zrzavý kočičí seladon.
Vloni měla 4 krásná zdravá koťata.
Chtěli jí vykastrovat a nestihli to.
Tak doufáme, že se letos také urodí.
Míšo,bylo některé kotě zrzavé? Někdy je barevnost koťátek velmi pestrá.můžou totiž pocházet od více kocourů.
Janino všechna 4 koťata byla zrzavá.
Míšo, už se těším, až nám budeš psát o zrzavém přírůstku.
Míšo, Fousek byl krásný kocour. Měl se u vás moc dobře(to je na fotkách vidět)a prožil bezvadný kus života a to se počítá. Nesmutni a vzpomínej na něj s úsměvem, bude tak trochu pořád s Tebou (cat)
OT: tak už mizím směr Praha, sem do Domu přijede Marek se psima a bude tu hájit pevnost:)) Zatím ahoj! (wave)
Šťastnou cestu a vraťte se nám ve zdraví. Jo – a hlavně si užívejte a foťte a pište … (wave)
Přeju šťastnou cestu, šťastný návrat a mezi tím spoustu nádherných dní a skvělých zážitků!
Milá Míšo, Fousek byl krásný kocour a měl se u vás báječně. Vy platíte smutkem, ale jeho už nic netrápí. A krásné vzpomínky vám zůstanou (h)
Majestátní pan kocour- měl se u vás báječně. To nejhorší přebolí a při pohledu na fotky zbude úsměv….
Milá Míšo – ty doprovodné fotky nemají chybu, je na nich vidět, jaký byl Fousek pohodář a šťastný kocourek. Hezky jsi na něj zavzpomínala.
Fousínek byl krásný a to Tvé povídání nádhera – zvlhly mi oči. Pár vět a vše řečeno. Prožil několik krásných a šťastných let, jak přijímal tak vracel.
Karolíno, dnes jsem si přečetla povídání o Damiánkovi.moc se ti povedlo. Krásné kočičky na fotkách a můj zrzavobílý Matěj je hodně podobný Damiánkovi. Vrnící postel mám taky.Píšu to sem, nějak se mi nedaří odpověď pod tvým pěkným článkem.
Tohle je moc hezké, milé a veselé vzpomínání. A ty momentky, jaké jste ulovili! Jedna fotka lepší než druhá. 🙂