Tak tohle jsem fakt neodhadla! Vody na silnici bylo v ten předjarní den všude plno, ale tohle bylo jiné kafe – tady se pod proudem vody z tajícího sněhu skrývala i pořádná prohlubeň. Jela jsem sotva sedmdesátkou, ale ten šplouchanec stál za to!
Voda mi zalila kapotu, přední sklo a něco muselo skončit i na střeše, protože jsem vzápětí měla drobné vodopády i na bočních oknech. Páni, to se mi líbilo! Auto bylo v pohodě, stačilo pevně držet volant, takže moji radost z živé vody nemusely tlumit žádné obavy.
Miluju divoké předjaří a minulé roky mi tak chybělo! Po mírných zimách se nic takového nekonalo. Inu nemohlo, protože smyslem předjaří je zbavit zemi sněhové peřiny. Letos bylo – aspoň u nás – sněhu tolik, že tálo skoro dva týdny. Když se do toho vložil ještě déšť, tak krajina konečně zase kypěla živou vodou.
Lidé už dnes většinou touží po jaru, kdy se svět zjemní a zpříjemní. Pochopitelně. Zima umí být v jednotlivostech velmi krásná, ale jako roční období je náročná a to nejen kvůli chladu – krátké dny a opakující se epidemie virových onemocnění nikomu na náladě a zdraví nepřidají. Jenže k takovému jaru máme ještě daleko.
Předjaří je totiž období dravé a v jistém smyslu možná i náročnější než zima. Počasí je jak na houpačce – chvilku je teplo, vzápětí mrzne. Je to čas divokého větru, letících mraků a neustálé vlhkosti. Je to čas křičící naděje i bolících kloubů.
Je to boj se zimou, která se ještě zdaleka nevzdává. Předjaří umí vysát energii a v jeho stínu se daří depresím. Není divu, zrod čehokoliv nikdy není snadný. A pokud má nastupující jaro přeprat mocnou zimu, tak v tom musí být spousta síly a energie, která touto dobou už lidem často chybí.
A tak vám přeju, abyste se dokázali vézt na vlně předjarní naděje. A kdyby na vás dopadlo vyčerpání a pocit beznaděje, tak vězte, že pomůže příjem energie. V jaké formě to bude, je už jen na vás:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017
Tak co, jak vy se těšíte na jaro? A jak snášíte předjaří? Taky u vás bylo konečně plno vody? Jen fakt, že když hlásí někde 15 stupňů, tak my máme tak 9, ale i tak je to povzbudivé:))
Musím i za naši rodinu říct, že jak byla letošní zima krásná, tak choroby útočící na lidi byly výživné – v každé podobě trvaly dlouho a byly vysilující, ať to byly horečnaté chřipky, dlouhotrvající a odolné angíny, strašně kašlavé a do zánětů se komplikující virózy, či ta mezi lidmi běhající viróza… eh, slušně řečeno zažívací. Když si člověk letos odbyl aspoň jednu z těch chorob, tak má obvykle velmi slušnou představu o tom, jak vypadá taková ta předjarní únava a na sluníčko a teplo se toužebně těší. No, já se těším taky! 😀
V Olomouci voda z polí zaplavila autosalon. Mimo město a v parcích totiž sněhu bylo dostatek (na místní poměry).
Oni asi k autosalonu schody nevedly, co? 🙂
Já teda předjaří nesnáším. Je to hnusná, špinavá část roku. Bez barev, bez světla a všude vylézá to, co chcíplo, nebo se někomu nehodilo. Vítr to roznosil po krajině, navěšel na stromy a kromě bahna jsou na všem navíc ještě i zimní saze.
A tak to bude, dokud první jarní slejvák všecek ten mour a špínu nespláchne.
Ale dnes od odpoledne leje jako z konve. Uvidíme, jestli se zítra rozzáří sluníčko 😀
Jo, tady taky leje fest 🙂 Jinak tenhle druh špíny a bordelu jsem viděla u Labe – jako obvykle po větší až velké vodě…
o tom bych mohla vyprávět…. těch pet lahví, obaly od motorových olejů, kelímky, rozbité květináče, igelity a pod. To všechno musí snést ten ubohý potok. Pak se člověk nemůže divit, že se mu z toho udělá zle a zvedne se mu hladina a vyleje se.
Potok? Vždyť to od pátku všecko visí na stromech :/
Ri, k tebe sa s dovolením prilepím, aj keď o deň pozadu. NEZNÁŠAM PREDJARIE… Dôvody si vykreslila viac než plasticky, nie je čo dodať.
U nás je také asi předjaří. Byla jsem s koliáky na procházce, silnice je suchá, cesty do lesa jsou strašně blátivé tak jsme to vzali na louky. Ale jen na vodítku a při kraji. Louky jsou rozryté od divočáků a Mohelka velmi plná vody. Legýsovi u té vody nevěřím. Cestou domů nás chytila přeháňka. Po sněženkách není zatím ani památky. Jsou tu sem tam zbytky špinavého sněhu. A je tu docela nevlídně.
Ach jo, těch divočáků se fakt bojím. U nás prý jen „přecházeji“ ale čert ví. Kolem luk je to samá doubrava a tam by mohli být skrytí, kdyby něco není kam utíkat, bojím se hlavně o psy, nevím zda by to brali jako nebezpečí.
U nás stále slůňo a pár mráčků kolem.
Jenko, u nás by se daly sázet místo luk brambory ani by se nemuselo orat a v lesích to je rovněž rozryté protože to jsou lesy smíšené a povětšině bukové. A tak si naši psi na volno moc neužijí. Jen okolo baráku a i tak bydlíme skoro v lese./když se podíváš na rajče 123majka tak i uvidíš/
HEČ, MARUŠKO A VŠICHNI. U MNE NA ZAHRÁDCE SNĚŽENKY SICE NĚJAK DOŽILY(ASI SE JIM U MNE NELÍBILO), ALE ZATO VELICE RANÉ , NĚŽNĚ A SVĚTLOUNCE FIALOVÉ KROKUSKY UŽ KRÁSNĚ KVETOU A ZDOBÍ. DNESKA JE TO POD MRAKEM, TAKŽE DŮKAZ VE FORNĚ FOTA ZATÍM NEPOŘÍDÍM.ZÍTRA I POZÍTŘÍ JSEM MIMO DOMOV, TAKŽE BUDU MUSET S FOTODOKUMENTACÍ POČKAT. BOHUŽEL SE DIVOČÁCI VYSKYTUJÍ I ZDE. CHODÍ HNED ZVEČERA RÝT KOUSÍNEK ZA POSLEDNÍ BĚLSKÉ STAVENÍ, TAKŽE VENČIČI PSŮ MUSÍ BÝT NESKUTEČNĚ POZORBÍ, ABY PSA DIVOČÁK NENAPADL. MYSLIVCI S TÍM UŽ DRUHÝM ROKEM NEHNULI. VŠE ZPŮSOBILO MENŠÍ POLÍČKO KUKUŘICER, KTERÉ TU BYLO PŘEDLONI. DIVOČÁCI CHODILI MLSAT , ZVYKLI SI A UŽ SE LIDÍ NEBOJÍ.
Maruško, u nás je taky předivočákováno. Na podzim jsme jely s Nikolou a viděly jsme přejít přes silnici a volným krokem se ubírat k lesu cca 10 kusů – s obrovskou (patrně) bachyní v čele.
Mám ráda tohle studené, větrné, mokré předjaří a jsem šťastná, že konečně po několika letech zase přišlo. Vždycky si vzpomenu na dětství, kdy jsme na Velikonoce jezdívali do Kytlice – kousek od Nového Boru v Lužických horách. Úřad, kde maminka pracovala, tam míval takovou tu krásnou velikou roubenou chalupu. Je to trochu drsný kraj, a studený. Na polích byly ještě zbytky sněhu, voda v potocích tekla divoce, ale místy ještě pod ledovým škraloupem. Na šípkových keřích se černaly mrazem přešlé scvrklé šípky od podzimu. Ale všude už vyrážely bledězelené lístečky a nenápadné jarní kytičky. Vítr honil mraky po obloze, občas přišla krátká jarní chumelenice, ale kočky před chalupami už si hřály kožíšky na poledním sluníčku. Krásné. Už jsem tam nebyla dlouhá léta.
Jejda, tapuz, my jsme byli před lety v Kytlici ubytováni, v penzionu s MLP a Klérkou, když jsme jeli do Teplic přes Lužické hory.Je to tam moc krásné! A to okolí! Paráda!
Milá tapuz, předjaří v horách je vždy speciální (inlove) Dravější, vodnatější a pozdnější – ale velmi, velmi krásné. Mě stačí zavřít na chvíli oči a vidím nenapodobitelné předjaří u nás na chalupě v Krkonoších – úzké hluboké severojižně orientované údolí, sníh tál pomalu, protože slunce do údolí svítí v zimě jen chvilku, takže voda se nejdřív žene po stráních dolů, potom už bublá v desítkách malých potůčků. Vylézají bledule, sněženky tam u nás přirozeně nejsou. Půda voní, voda voní, potoky vesele řvou, protože jsou plné ledové a velmi čisté vody. Ach (angel)
Konečně je tu předjaří a my už se můžeme chystat na další zimu abychom zabezpečili své domácnosti dalším dřevem, uhlím, skládáním peněz na plyn a pěkně na to zase tři čtvrtě roku makali. Ano,mám ráda romantické pučící jaro, takže jdu se psy ven,pokochat se kočičkami, rybník je ještě zamrzlý ale slůňo svítí. S polí už odtekla voda, spolu s půdou, začíná být sucho. Vítr fouká a vysušuje zem,pomalu raší tráva a řepka.Už nejsou vidět zajíci,hurráá! Asi mám občas depku. 🙂 Ale néé, to bude ufrflané stáří. 🙂
Jenny! Nechystej se na příští zimu UŽ TEĎ!!! (rofl) To je prakticky trestné 😛
U nás tedy zajíci vidět jsou! Jestli něco raší, tak to zatím neskryje ani myš. A vzpomněla jsem si dnes večer na tebe a na Matyldu, protože jsem potkala zajíce v centru Hradce Králové 😀
A v Mladé Boleslavi na sídlišti je rozsáhlá kolonie zakrslých králíčků. Nejsou moc plaší, nechají člověka přiblížit tak na dva metry. A jsou jich tam mraky. Jestli s tím něco neudělají (a oni neudělají, co by tak asi mohli ), tak se brzy celé sídliště propadne do králičí nory 😀
U nás už se půda sněhu zbavila a je čvachtavo. V sobotu si tu čvachtavou procházku s gejzíry vody odstřikujícími od tlapek užila Indy. Po návratu domů už nepomohl ani zázračný mokrý ručník. Vodní hrátky pokračovaly ve sprše.
Nadcházející jaro možná předznamenávají i nebývale velké chuchvalce chlupů vyčesávané z Indirčina kožichu furminátorem.
A na zahradě se nesměle ukazují sněženky. 🙂
Nejsem anonym, jsem Regi
Ach ach, nemluv o chlupech! Berry začíná pouštět zimní srst, jenže jí nepadá, z ní se musí vyčesávat. A když se dá dohromady množství jejích chlupů (srovnatelné snad jen s dlouhosrstou kolií) a její nechuť k hřebenu… tak je to strašný boj 😛
Boj s hřebenem a naším Luxem svádíme taky.
Předjaří je chvění. Nedočkavost přírody, aby už nastala ta pravá chvíle, kdy se větve stromů mohou natáhnout k teplému slunci. Ještě je ale potřeba brzdit přešlapování milionů kořínků, cibulek a semínek, které se pod povrchem netrpělivě tlačí, aby už už mohly nadzvednout ten těžký zimní příkrov a potěšit svět krásami, které v sobě tají.
Tady na severu je to trochu jinak. Příroda je krásná, ale drsnější, žádné předjaří! Brutálně budí zimní spáče – buch buch vstávat, musíme do práce! Vzít barvy, zatím jenom něžné a malovat a malovat. Ty syté nebrat, to si pak zařídí léto samo. Ale trpělivost, trpělivost, ještě není ten pravý čas. Ale přijde! Tedy přichází každý rok, tak snad…
Jano, ty jsi básník! (inlove)
Však ono to jaro „bouchne“ i u vás, jen to bude ještě chvilku trvat. No a pak přijde 1. máj, když ještě v dubnu bude na jezerech led, a první nadšenci si půjdou ven zaplavat… 😀 I to je Norsko, že? (wave)
Dede, kdepak básník! Spíše pomatení smyslů, když koukám na zahradu plnou sněhu který napadl v sobotu a do toho dneska buší ledový déšť. Nesmírně se těším na odpolední tůru se psem! Držte palce, ať se vrátím živá. (Dog)
Jak krásně poeticky napsané.
A je fakt, že když jsme v červnu byli v Oslu, tak tak odkvétaly šeříky. Tráva na Drobaku byla čerstvě zelená. Moc rádi na to vzpomínáme.
Jseš básník. A nevíš o tom, ale právě jsi mi pomohla s povídkou, co zrovna píšu.
U nás tekla voda po cestě, bylo jí tam na deset centimetrů vysoko. Louka už se vysušila, takže se po cestě dá zas chodit. A já se těším na první zelenkavé špičky listů.
To jsem ráda. Přeju lehkou ruku, ať se to píše samo!
Předjaří, když byly na srážky bohaté zimy, jsem měla ráda. To všude tekly potoky vody, pod stromy v lese to ve spadaném listí čvachtalo a já se těšila, až voda probudí k životu rostliny i drobné živočichy. Po pěti suchých teplých zimách jsem už zapoměla jak vypadá předjaří, letos sice sníh napadl, ale ne moc a během týdne byl pryč. Dnes už je všude vyschlo, dá se chodit po cestách a pěšinách, jenom někde jsou ještě blátivá místa, ale ta se dají lehce obejít. A stále fučí vítr, který i to málo vláhy, vysušuje. Čekáme opět přeschlé jaro, kdy za zemědělskými stroji se budou vířit oblaka hlíny. Jižní Morava už není tou žírnou zemí, bohatou a plodnou. Takhle v předjaří stávala voda dlouho i na JM, tak jak je na tvé poslední fotce. Nu, zaplať pánbu i za tu trochu vody, která letos spadla.
Milá Alex, já doteď jásám nad příkopy v lese, kde zatím stojí voda 🙂 Ono to moc dlouho nepotrvá, ale je fajn, že to vůbec je – však ty to chápeš. U nás je jen o kousíček menší sucho, než u vás.
Bahno u nás zatím nemizí, ale už se dá obejít. A přiznám se, že vítám podstatné rozšíření našich procházkových tras! Dokud byl hluboký sníh, tak se nedalo na většině mých obvyklých míst nechat auto, takže jsme během zimy musely vypustit leckteré z našich oblíbených vycházek 🙂
Tady po jaru ani vidu ani slechu a tak je to vlastně poksždé. Momentálně to vypadá, že je podzim. Vždycinky čekám na to „naše“jaro, ale severské jaro se nepodobá tomu středoevropskému. Tady se tak o měsíc později všechno zazelená a rozkvete najednou ze dne na den. Zažívám to jako že se zima rovnou přehoupne do léta.
Kdysi na začátku našeho pobytu tady nás odrovnala švadlena divadla Folkan. Přiběhla rozzářená a že prý je jaro tady. Venku nepředstavitelně ledově fičelo a nikde žádné známky jara, jak jsme my byli zvyklí. O jaru se podle nás nedalo mluvit. A pak jsme se dozvěděli proč Britt mluvila o jaru. U Åhlense už dali do výlohy jarní oblečení. :O 😀
Velká kočko, tohle jsem zažila v Norsku – zima, zima a najednou výbuch energie a všechno kvetlo naráz! Přiznám se, že se mi naše předjaří a pomalejší jaro líbí víc. Jen s tím pomalejším jarem – teprve loni takové bylo, po mnoha letech. Roky předtím začalo být v dubnu opravdu teplo a jaro bylo suché – a zmatené (nod)
Miluju předjaří! To je ten překrásný čas plný naděje, že už zítra, pozítří, za týden bude líp – takže ne, v tento čas na mne depka nepadá – tu si užívám s letním slunovratem a teplými srpnovými nocemi a s odletem rorýsů a čápů, protože vím, že už to jde jenom k horšímu (rofl) a než se naděju, je tu zase ten nekonečný leden a nesmyslný únor …
Jinak u nás to s tím blátem není zas tak hrozný – naše louky jsou pro vycházky jak stvořené – v prohlubních se drží voda, ale jinak se dá projít suchou nohou (teda normální lidí a psi projdou, Ernest ne-e). A nad hlavou lítají dravci a už minulý týden jsem slyšela skřivany – a ne jednoho, ale rovnou dva. A ve čtvrtek večer první letošní netopýři a taky motýly jsem viděla (zajímavé, ode všeho po dvou). A se psy chodím už jen ve vestě a tříčtvrťácích … a vrby se barví do zlata a zlatý déšť má už malilinkaté žluté pupeny … ba jo, naše předjaří stojí za to.
A jestli přijde nějaká húlava (a že asi přijde), tak vím, že její trvání nebude dlouhé, že to paní Zima podává ruku slečně Jaro – potřesou si pravicí, obejmou a celý rok se zase neuvidí … (f) (f) (f) (f) (f)
Chichi – jen Ernest ne (rofl) Jo, to je Berry! Ta také cítí povinnost projít každou vodou, kterou potkáme. Jako Nazgúlové, ostatně. Jen Ari si nerada smáčí nožky 🙂
Jinak já taky miluju předjaří a obvykle mě deprese netrápí – ale vím o dost lidech, kteří s tím mají problém. Bývá to dost fyzická záležitost, daná únavou po zimě a zimních nemocech 🙂
Ygo, ode všeho po dvou? I dva Erníšky? To u vás musela být pořádná zima a v kapse jsi měla
ohřívadlo 🙂 /ještě že na mne nedosáhneš !
Je předjaří, ale už je cítit ve vzduchu přicházející jaro.
Ptáci ráno štěbetají jako o život.
A ano jaro už vykukuje za bukem.
U nás v Plzni už sníh slezl a že ho letos bylo i u nás hodně. Z trávníků vykukují sněženky.
A my doma máme na parapetu jarní kytičky.
Tyhle :
http://www.amarylis.estranky.cz/img/picture/1/hlavn%C3%AD-str%C3%A1nka-Red-Lion.jpg
https://pixabay.com/p-1288551/?no_redirect
Amarylky jsem měla před Vánocema a té radosti z nich! Takže ti přeju to jarní potěšení 🙂
Naše sněženky jsou nizoučké, ale už se snaží kvést!
U žabek zvolna ustalo velmi čvachtavé předjaří a nastoupilo období normálního bláta. Včera se jaro ohlásilo dalším způsobem- zemědělci rozmetali hnůj. Světluch neodolala- a schnula až do večera 🙂 neb pobyt v jednom domě s ní byl poněkud… náročný. Karamel se válením v hnoji nezdržovala, protože lítání v širokých kruzích je prý lepší. No, těžko říct… Ale včera jsme byli na procházce s kamarádkou hodinu a tři čtvrtě, mě bolely nohy, ale ty dvě doma lítaly jako torpéda ještě hodinu, než odpadly….
Eh, hnůj už na našem poli máme díkybohu za sebou – od podzimu. Naštěstí naše holky nemají tu nutkavou touhu se vyválet v každém hnusu, který potkají 😀
Poslouchej, pokud strakatice hodina a tři čtvrtě venku nijak neunavila, tak jste nechodily po správných místech a patrně jste si pejsků vůbec nevšímaly! 😛
Jestli ony nemají ADHD?! :-))) Zkus pevné objetí.
Ale to se musí objímat hned – v tom poli, v tom hnoji (rofl)
No díky 🙂
JENNY, TYS ÚŇ!VYBUCHLA JSEM TU SMÍCHY JAK SOPKA LÁVOU
ALE HLÁSÁM, ŽE AČKOLI U NÁS V BĚLÉ BYLO POSLEDNÍCH NĚKOLIK DNÍ KRÁSNĚ SLUNEČNÝCH, TEPLÝCH, ALE SUCHÝCH, VYPADÁ TO DNESKA, ŽE PŘÍRODA OPŘECE ZAVLAŽOVÁNÍ NEZAZDILA. OD RÁNA SE TU VYSTŘÍDALO NĚKOLIK SNĚHOVÝCH A NĚKOLIK DEŠ´TOVÝCH PŘEHÁNĚK. JSEM ZA TU VLÁHU SHORA NESKUTEČNĚ VDĚČNÁ, I KSYŽ U NÁS BYLO DLOUHO PLNO SNĚHU, KTERÝ ROZTÁVAL POSTUPNĚ. JSEM RÁDA, ŽE JSEM NA ZAHRADU MOHLA KONEČNĚ I JÁ. VŠAK MNE UŽ SVRBÍ CELÉ RUCE. RÁDA BYCH SE UŽ HRABALA V HLÍNĚ, ALE NEJDE TO DOST DOBŘE. ZATÍM JSEM O SLUNNÉM VÍKENDU STIHLA JEN OSTŘÍHAT STARÉ LISTY Z JAHODENÍ A ROSTLINKY JSEM ZAMÁČKLA, POHNOJILA A ZALILA. OSTŘÍHALA JSEM TAKY JEŠTĚ NĚKTERÉ VLONI NEODŘEZANÉ VĚTVE NA RYBÍZECH, STIHLA JSEM TAKY OSTŘÍHAT NEUKÁZNĚNÉ OSTRUŽINY. A IMIDYŽ SE JIŘÍMU PŘÍLIŠ NA ZAHRADU NECHTĚLO, MUSÍM HOM POCHVÁLIT, ŽE KDYŽ DORAZIL, STIHL TOHO HODNĚ. STIHL UROVNAT ZEM PO PODZIMNÍM ZRYTÍ NA HROUDU,VŠECHNY ZÁHONY VČETNĚ FÓLIÁKU MÁM POŘÁDNĚ POHNOJENÉ GRANULEMI HNOJEA DUSÍKATÝM VÁPNEM. VŠE JE PŘYKRYTO IGELITEM A ZEM UŽ JEN ČEKÁ NA SAZENIČKY. A TAM, KDE JUSEM NEDALA DUSÍKATÉ VÁPNO, TAM JSEM VYSELA SVAZENKU S DALŠÍM ZELENÝM HNOJENÍM.LIDI, JAK JÁ SE UŽ NA TO JARO TĚŠÍM…VEDRO A´T SI TRAM NAHOŘE JEŠTĚ DLOUHO NECHAJÍ, MNĚ KE ŠTĚSTÍ STAČÍ TEPLOTY KOLEM 20. A UDĚLALA JSEM SI RADOST A NA ZAHRADU JSEM SI ZAKOUPILA NOVÉ A POŘÁDNÉ POLYKARBONÁTOVÉ PAŘENIŠTĚ. TO STARÉ, KTERÉ JSME PŘED LETY VYROBILI S MLP SAMI Z VYŘAZENÝCH A DNESKA UŽ SKORO VŠECH ROZBITÝCH OKEN ,ZLIKVIDUJU A UŽ KONEČNĚ BUDU MÍT KAM UMÍSTIT VZROSTLOU SADBU,PROTOŽE MLP UŽ ZAS ZAČÍNÁ ŠÍLET ZE SAZENIČKAMI OBLOŽENÝCH OKENNÍCH PARAPETŮ.