„Tak to pozvání prý platí pro nás obě!“ prohlásila panička nadšeně a šla norovat do skříně. Hlasitě jsem se na ni zadívala. „Cože???“ „No nekoukej! Zdeněk nás obě pozval na svoji vernisáž. Je výtvarník, moderní a prý tvoří instalace. Nejenže tě tady při hodinách angličtiny cpe piškotama, on tě chce mít i v galerii!“
„Aha, já vím!“ zajásala jsem. Moje panička totiž doma učí angličtinu a já už umím mezi jejími žáky vyzobnout ty opravdu zajímavé – a psomilné. Kocour Merlin prohlásil, že jim udělám z vernisáže akorát cirkus, ale nevadilo mi to. Jeden musí mít soucit s kocourem, který pozvánku nedostal.
V galerii bylo živo. Lidé se hloučili mezi podivnostmi, které byly jak na podlaze, tak na stěnách. Každý se snažil tvářit oduševněle a říkali podivná slova, jako třeba existenciální, enviromentální a happening. Mě to přišlo prostě jako spousta krámů. Pro pejsky je umění třeba vyžebrat piškot. Existenciální!
Zdeněk mě trochu nepřítomně podrbal za ušima a zase kroužil mezi lidmi, nervózní jak opuštěnej kokršpaněl. Panička mě odvedla do krytého koutku k jedné z těch instalací a řekla: „Čekej! Hned přijdu“ a kvačila k servírovacím stolkům. Bodejť, že je mlsná! Však ona mi taky přinese.
Najednou blesk! A druhej! Koukám, co se to děje a už mě zase fotí. Dávám hlavu na stranu a vesele se usmívám. Jsem hvězda! Ještě zdvihnout pacičku… další blesk. Smích, pochvaly, blesk, piškotek, blesk… fuj, co to je… aha, kreveta. No taky jsem to snědla. Najednou je tu panička a lidi se druží, tváří se normálně, prostě psí happening.
Druhý den panička četla místní noviny a najednou se začala hrozně smát. „Rozinko!“ zajíkala se. „Tys to Zdeňkovi vyhrála! Místní kulturní elita prý nejvíc ocenila instalaci s pejskem!“ No neříkala jsem vám to? Jsem hvězda!:))
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové 2017
Záznam najdete zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3789834
Byla bych ráda, kdybyste si tu dnes o něčem povídali, ale otázka mě nenapadá. Tak je to na vás…:))
Jo a ještě asi poslední věc. Teď je v Albertině od 25. ledna do 25. dubna výstava „Od Poussina* k Davidovi“, čili takové to rokoko/klasicismus, to by se vám mohlo líbit, podle popisku to ale vypadá jen na kresby, ne na malby, nevím, zatím jsme tam nebyli.
*Mám to pořád v hlavě – a i děti jsem tím týrala 🙂 (naštěstí si to nepamatují) – (Nicolas) Poussin, (Claude) Lorrain, (Jacques Louis) David, (Jean Auguste) Ingres (plus J.H. Fragonard, ten k nim moc nepatřil), blbost, co? Hrozná, já vím. To nás učila naše třídní na gymplu, doteď si to pamatuju, ona byla bezvadná. My měli místo výtvarky/kreslení Dějiny umění, tak proto, vytvářet nás naštěstí nic nenutila, dopadlo by to hrozně (v mém případě určitě).
Poussina znám, překládala jsme detektivku-thriller založený na jeho obrazu s pastýři Et in Arcadia ego. Zajímavé to bylo.
Jejda, jak se to jmenovalo, jestli bych se mohla zeptat?
…jmenovalo česky…, ta knížka
Jinak na tyhle konotace a kontexty vřele (pro nás laiky, odborník se tomu bude leda vesele smát) vřele doporučuju všelijaké ty nebeletristické (a obrázkové) knihy od Umberta Eca.
Už jsem to našla, česky se tomu údajně říká Pastýři z Arkádie. No, nechám si to na zítra, jdu si číst, dobrou.
Případ Pegasus.
Přemýšlela jsem o tom moderním umění znovu. Samozřejmě bych neměla generalizovat – je to hloupé, hlavně tam, kde málo vím, třeba v té moderní „vážné“ hudbě.
On si asi člověk na ni musí nějak zvyknout, nebo se jinak naladit… já vím, že je to k novým autorům nespravedlivé, ale ta radost, jakou cítím, když poslouchám své oblíbené klasiky je tak výrazná, serotonin mi přitom málem prýští z uší… že se tomu prostě moc špatně konkuruje. Přitom si myslím, že nejsem a priori předpojatá, protože z jiné než „nové vážné“ hudby umím poslouchat i překvapivé věci v celkem velkém rozsahu žánrů. 🙂
Jsi na dobré cestě. 🙂
A zkus zítra toho Glasse, aspoň na chvilku, uvidíš. Zas tak moc nová vážná hudba to není, vzhledem k jeho zítřejšímu výročí, že (takový „Einstein na pláži“ špatný není). Líbit se Ti to nemusí, asi nebude, ale za pokus nic nedáš. Pokud o tom ale bude mluvit paní Dobrowská nebo pan Dorůžka, snad pochopíš. Ale fakt Ti to nenutím, to bych si nedovolila ani v nejmenším.
Hele, abych pravdu řekla, taky ne vše z téhle hudby chápu, natož, aby se mi to líbilo (jen se snažím), ale od toho mám syna, vždycky, když přijede, přiveze nějaký nový hudební objev, a kolikrát to bývá zajímavé. Třeba ti různí seveřani, ale ty asi znáš od dětí.
Najdu si ho. I tu knihu. Po mamině máme spousty knih o umění, hlavně malíře. Jenže já jsem je nějak ještě pořád nedokázala otevřít.
Upozorňuju, že ten Gomperz je vlastně pro děti, ale moc pěkně napsaný. MLP si to čte po večerech. Jo, on (MLP) Ti nakteslí křídlo od letadla, případně pomůže s navrhováním nového, ale pokud jde o „obrázky“, čte si nejraději něco takovéhohle (autora si progůgluj, nebyl to žádný ignorant, naopak).
Jsem si to už objednala:))
🙂
Tak pak řekni, jestli Ti to nějak ublížilo.
Jinak ohledně mého zdraví, jak jsem teď od minulého úterý umírala a bylo mi zle (a porůznu jsem sem o tom psala, když jsem se trošku probrala), stačilo trocho obživnout (až přestaly ty největší horečky) a zapojit rozum – setkala se mi nějaká viróza s postvakcinační reakcí, pěkné to bylo. Zajímavé je, že od té doby, co mi to konečně došlo, je mi tak nějak o 100 % líp, holt sklerotik.
Huhu, to muselo být výživné. Hlavně, že je ti už líp. Ono taky pomáhá i to vědomí, že víš, proč je ti tak příšerně. V konečném výsledku je to jedno, ale vědět je prostě lepší:))
Já letos očkovaná nejsem, protože jsem to prostě nestihla. Celý podzim mi bylo blbě (patrně ten stálý zánět žlučníku otvíral dveře virům) a pak už bylo před operací a teď je pozdě. Takže letos musím doufat, že mě chřipkoví bacilové obejdou:))
To bude dobré.
P.S. Jeden z těch dnů, ani nevím který, jsem myslela, že fakt umřu, tak zle mi nikdy nebylo.
Prosím tě, nesnaž se dělat hrdinku a stachanovce. Tohle budeš muset hodně důkladně vyležet!
(Jo, pořád myslím na toho našeho kamaráda 🙁 )
No, nějak se pokusím, budu chodit dřív spát, jíst výživná jídla a budu celkově hodná, ale v sobotu už jedu vstříc savaně a slintavce, to se odložit nedá.
P.S. Ale protože jsem se dnes rozepsala, je asi jasné, že už mi je dobře.
Z některých uměleckých děl si sednu na zadek a mám zimotriasky, také u hudby mi to dělá. Nekritizuji nic, když nerozumím tak to asi pro mně nebude. Dílo by mělo možná oslovit ale je pravda, že některé umělce zase nepochopila doba a závist. Ono se vždy časem ukáže. Ovšem Rozárka, to je jasný, jak je někde zvíře, hned to dává smysl. 🙂 Jednou jsem viděla ve Františkových Lázních to bylo, výstavu , kde abstraktní díla byla vytvořena z útržků toaletního papíru, hodně jsem o tom přemýšlela a možná to byl účel toho díla.
…zimomriavky…
Jinak s těmi uměleckými díly a jejich pochopením, to se mi ukázalo pěkně teď mezi svátky v Albertině, jak jsme tam vzali babičku, psala jsem tu o tom. Pointilismus. No jasně, ten všichni známe, všichni chápeme, je to asi poslední takový ten všeobecně uznávaný malířský styl po impresionismu, který ještě všichni/všechny dobře známe, vlastně by nás na něm nemělo nic překvapit, je to taková ta „součást naší kultury“. No, a ono nakonec ne. Stačilo si jen přečíst popisky a takové ty vysvětlovací panely, trochu nad tím zapřemýšlet a najednou člověk viděl tolik věcí, které v těch obrazech, které všichni/všehny známe, nikdy neviděl, nikdy si nevšimnul. Z té výstavy jsem šla s „očima jak baterky“ (čili „navrch hlavy“), s hlavou plnou spousty myšlenek, začala si dávat dohromady to, co mě v životě nenapadlo, bylo toho moc a moc. I třeba na tom malinkém (v rozsahu malinkém, myslím) Rousseauovi teď na podzim v Praze, to jsem si taky naivně myslela, jak ho znám celého nazpaměť, a ono nakonec ne, hlavně tam byly pěkně ukázané ty souvislosti – současnící, následovníci, koho inspiroval (a jak). Ty souvislosti byly pěkně vidět i v té Vídni, nakonec, jmenovalo se to Seurat, Signac, Van Gogh, že a ne Pointilismus.
Jenny, on asi režim líbí/ nelíbí je ten jediný správný. 🙂
Kdo určí, co je umění a co ne? Čas? No, pak odpověď patrně nedostaneme v čase, kdy by nás zajímala:))
Viděla jsem dost abstraktních děl, obrazů, soch i těch (nešťastných:)) instalací – hlavně, když jsme žili v Anglii, bývala jsem v Tate Modern často. A v Britském muzeu taky.
A zjistila jsem, že moje zatížení je v tom, že od umělce vystavovaného v galerii čekám nějakou formu mistrovství, prostě aby měl vedle nápadu i ty šikovné ruce. Což v instalaci se starou židlí, květináčem a televizí nenacházím, kdežto třeba v citlivě upraveném samorostu „vrostlém“ do nějaké věci denní potřeby najdu. Už jsem tu psala o tom pokoveném menhiru z Britského muzea – byl to jednoduchý nápad, mistrovsky provedené pokovení a úžasnej efekt (nezapomněla jsem to ani po letech:))
A jsme u toho zpátky… co je vlastně umění?:))
No tak zrovna Tate Modern je hodně specifická (ale nikdy jsem tam nebyla, znám to jen „z dočtení“ a od pana Beránka z Vltavy kdysi, nevím, jestli tam ještě působí).
Pro mě osobně umění, které se mi líbí (asi jako u vína: chutná/nechutná), má: něco, čím mě osloví (takže pak o věci přemýšlím nebo se mi o tom zdá), něco, proč se mi esteticky líbí (nemám ráda vyslovené hnusy – instalace hovínka uprostřed sálu není moje kafe), a konečně to, co píšeš – umělec zná pravidla kumštu. Může je porušovat, ale ono se sakra pozná, jestli člověk porušuje pravidla, která zná, nebo jestli je nedodržuje proto, že je nezná.
Konkrétně u literatury mě nesmírně točí lidi, co neumí pravopis. Pokud neumím vzít do ruky dláto, tak o sobě netvrdím, že jsem sochař! (Týká se i překladatelů. Kdo neumí gramatiku, ten nechápe princip jazyka, a jak potom chce využívat jazyk do jeho nejposlednějších možností, když nechápe ani jeho základy? Zejména je to příšerné u „čárek“ – když člověk nechápe vnitřní logiku souvětí…! Jo, rozbít větu (nebo otočit soše nohu nebo otevřít klavír a hodit do něj pingpongáče, ať si lidi hrajou a zkouší zvuk), to je něco jiného. To je jako nechat hudbu koktat – moje ma-ma-maminka mi povídala. To je majstrštyk. Ale na to musí´m vědět, jak to vypadat má, jinak to nikdy nezvládnu dobře.)
Jestli je to na mě, tak je pravda, že čárky fakt neumím. U druhých ty chyby vidím, u sebe ne, leda tak až druhý den, přitom tu vniřní souvislost fakt chápu, jen ty oči jsou slepé.
Se zbytkem souhlasím.
Jasně, všechno je na tebe, to víš. 😀
Občas dělám korektury. Autor / překladatel, který umí gramatiku, mívá i líp vystavěný text – od vět přes odstavce až po kapitoly a oblouk. Zatím jsem našla jenom jedinou výjimku – autor neuměl kloudně formulovat, ale v těch svých vykloubeninách měl gramaticky všechno správně. (Podezírám ho, že spíš měl dobrou gramatickou betu.)
Vtp je v tom, že když člověk tu gramlatiku (nebo jakékoli řemeslo) umí, tak už při stavbě věty (rozvrhování obrazu, skladby apod.) neudělá šílenost, ze které by musel komplikovaně vybruslovat. Pak mu text (obraz, skladba) nekulhá.
Kdo neumí, ten si podkreslí pod akvarel voskovou tužkou a pak se nestíhá divit. 😀
Pokud jde o ty superprovokativní instalace rezavých trubek a obrácených nohou a provozování skladeb pro hřeben, nakřáplou valchu a smyčcový orchestr, tak mě tak nějak napadlo, že kdysi dávno byl strašlivý odvaz, když někdo namaloval osla v sutaně a s papežskou tiárou. Nebo když někdo do řádně jednohlasého gregoriánského chorálu přidal druhý hlas. Škandál!
Co je jinak?
Hm, ten osel v tiáře je dodnes vtipnej a dobře provedenej. (Hromady podobných vtípků menší technické a umělecké úrovně pohltil čas.) Ten Perotino byl celkem obdivovanej. (Hromady chorálů, který měly druhej hlas proto, že mniši neměli hudební sluch, pohltil čas.)
Asi nám toho ještě nestih čas pohltit z té moderny dost. 🙂
Io, na skladbě pro valchu, hřeben a orchestr by mě asi neuráželo nic, když by hráli hezky 😀 No a kdo řekne, co je hezké a co ne?
Když já potřebuju od hudby útěchu, pouštím si na Spotify „tribal drums“, tedy vlastně „domorodou“, tedy klasickou hudbu z celého světa hranou na bubny, občas doprovázenou píšťalkou (pro mě úžasná kombinace). Martina z toho po chvilce bolí zuby. 😀 Je to pěkné nebo ne?
Já si pouštím šakuhači. To není žádná tónina, která by kdy byla v Evropě doma, je to tak cizí, že si tu melodii nemůžu zapamatovat, i když mám to cédo už hraním úplně oleštěné. Jsou lidi, co by je z toho bolely zuby. Je to hezké, nebo ne?
Dá se posoudit, že je to řemeslně dobře provedené. Kategorie „hezké“ je individuální.
Rozárka coby vděčný objekt obdivu, ta si to musela užívat!
Dede a dnešní námraza mě inspirovaly, tak jsem vzala na procházku foťák. Instalací je v albu hromada, v tom lese bylo poházených a různě přimrzlých klacků habaděj. http://ioannina.rajce.idnes.cz/zmrzla_prochazka/
moc pěkní pesánkové, kólie jsou stejně nejlepší psi.
Hezky ti pejsky ladí se zimní krajinou.
To je snad jediná doba, kdy mi jde fotit Melly. 🙂
Jo, hezký, moc hezký a s tím černým pesem máš pravdu, černá je fajn ale fotit, bída, bída. 🙂
Mám dva černý fleky, je to problém nadělat obrázky.
Tak nějak. Na fotkách bývá kólie a černej flek. 🙂
Ale mám pocit, že na černým pesovi v reálu víc vidím mimiku. Jak tam není žádná kresba, tak je ta rýha na hlavě nebo zdvižený obočí mnohem čitelnější.
Melina má obočí huňatý a šikmý a výmluvný až běda – a Donda… ho asi taky někde má, pokud ho teda vůbec používá. 😀
Máte nádherně namrzlo, ale zase… nejhezčí jsou pejsci:)) Melly je moc pěkná, vůbec, když se zasměje – a o focení černých psů něco vím:))) Ale Donda je krasavice! Nádhernej pes s neuvěřitelně živým pohledem 🙂
Donda je módelka. 🙂 A očima fakt mluví.
Já na tyhle instalatérské instalace také nejsem stavěná.
Svého času jsme byli s manželem v Paříži v Centre Pompidou.
Na některé expozice jsem koukala jako zjara.
Např. expozice ze samých kuchyňských hrnců nebo ze starých klávesnic na PC. A vrchol všeho instalace pokoje, kde byl příšerný bordel ve smyslu nepořádku. Netušila jsem, že můj mladší syn vytvářel léta ve svém pokoji umění 😀
Ale je fakt, že jsem já milovník gotiky a renesance a baroka, tak se mi to asi líbit nemůže.
Nepřevezli tu instalaci pokoje do Prahy? Viděla jsem tam něco podobného.
U nás v práci vytváří ve své kanceláři umění jeden kolega, je to směska bince a technického starožitnictví z popelnic vyloveného (ale on se v tom vyzná a část i recykluje). Tak když jsme jednou byli v Levoči, slovo dalo slovo a po návratu se kolegovi na dveřích objevila cedule Múzeum majstra Pavla, otvoreno od … Druhý den se pod ní objevila další: Archeologické naleziště, vstup přísně zapovězen! No, pustil nás k sobě na návštěvu až za týden, a hleďme, měl pak dva dny uklizeno, než se mu kancl zase samovolně přeuspořádal…
Jo, o téhle instalaci jsem taky četla a tys to, Míšo, skvěle napsala – no jo, u nás doma asi taky bylo za chlapečků umění a ne bordel 😛
JJ, to je bezvadná historka:)) Pohybuješ se mezi inspirativními lidmi… 🙂
No, myslím, že na to nejsme stavění nikdo, možná děti? Ty tohle často velice rychle pochopí a zjistí, co tím autor myslel, protože v sobě ještě nemají takové ty lety zabudované předsudky a „kulturní zábrany“, nebo jak to říct.
Ale v podstatě – když něčemu nerozumím, snažím se přijít na to proč. U výstav se mi hodně osvědčily komentované prohlídky s kurátory nebo přímo autory – oni to vysvětlí a pak už je to jednoduché – 1) aha, to jsem nepochopila, teď už vím a znám záměr (a líbí se mi to/nelíbí se mi to) nebo, 2)aha, tak jsem to pochopila správně (a líbí se mi to/nelíbí se mi to). To stejné funguje u hudby, nechte si od někoho něco vysvětlit, rozebrat a pak tam najdete. Odsuzovat něco šmahem není dobré (taky k tomu mám sklon, vím, o čem mluvím).
Jo, a taky je dobré si aspoň zlehýnka prosvištět dějiny výtvarného umení a hudby, teď už vychází hromada pěkně napsaných a dobře pochopitelných knížek i pro naprosté laiky od autorů, kteří ze svých čtenářů nedělají blbce, prostě chápou, že každý člověk má v životě jiné priority a to umění, na to prostě čas nezbývá.
Ohledně výtvarného umění je třeba moc pěkná knížka od neměckého autora Willa Gompertze „Na co se to vlastně díváme?“ – vřele doporučuju (odkaz nedávám, příspěvky s odkazy mi Dedeník bohužel nebere), najdete ji třeba na Kosmasu, nebo asi i v normálních knihkupectvích. Podobné knížky existují i o hudbě, fakt toho existuje hodně, aby se člověk na stará kolena doučil a poučil.
No já jim hlavně nerozumím – i když u mne je to problematické s tím moderním uměním, tomu já nějak nehovím. O moderní klasické hudbě nemluvě, dost často mi u toho vstávají chlupy.
Moderní klasická (není to protimluv?) až vážná hudba – dtto. Buď jí nerozumím … nebo nerozumím tomu, proč má někdo za nutnost toto stvořit a hlavně, proč má někdo za nutnost toto provozovat, pominu-li možnost, že se kdosi musí za každou cenu prosadit … ale jak říkám, možná to ve mně promluvil jen kulturní barbar (headbang)
No ano, použila jsem klasická a asi to měla být vážná, byť vážná hudba dokáže být nevážná…
A kterou hudbu považujete za moderní? Které autory, skladby?
Já mám dojem, že v běžném koncertním provozu se moc takové opravdu moderní hudby nehraje. To spíš na specializovaných festivalech.
Nemohu si nevzpomenout na povídku Ilji Hurníka Festival v Porýní (z knihy Kapitolské husy) „…vier Kaminrauren. Hráči jimi budou protahovat psa.“
Pravda, tak já třeba nemusím třeba už Martinů a Janáček taky není moje krevní skupina.
No, vidíš, a ty já miluju. Taková pěkná hudba, a tak inspirativní. Však proboha Sinfoniettu znáte každá, a to snad není pěkná hudba?
Druhá věc je jejich osobní život, tam snad člověk asi nemusí vědět všechno, to je pak docela kontraproduktivní, a dost, od toho se snažím oprostit. 😉
No, já nevím, školy nemám, ale myslím, že každý, kdo něco píše slovem či notami, nebo něco kreslí/maluje či jinak vizuálně (i pomocí naprosto nepochopitelných instalací) ztvárňuje, nějaké vnitřní puzení má, proč by to jinak dělal? Že aby si jen dělal z lidí k legraci nebo tak něco? To snad ne.
Ohledně té moderní vážné hudby doporučuju zítřek a pustit si na celý den Vltavu – zítra má totiž 70 let Phil Glass, jeden z těch, který by se možná dal zařadit do té Tvojí škatulky. Zkus poslouchat jak hudbu, tak to, co tam budou říkat a třeba…, třeba se aspoň o kapičku nalomíš a zjistíš, že to není tak děsné, jak to „z vonkajšku vyzerá“. Fakt to aspoň zkus, Vltava jde kromě rádia jako takového pustit i on-line po netu.
NO aido, někdy si myslím, že si z nás fakt dělají srandu … nebo z těch, co nad těmi dílo óchají a áchají a přitom se jim to taky nelíbí, ale byli by za ignoranty …
Ta děcka mladá, ty umělce, ty z toho nepodezírám, ty jejich kurátory a galeristy už občas ano. 😉
Ygo, v tom s tebou zcela souhlasim. My s Chetem si taky myslime, ze v nekterych pripadech si fakt z lidi srandu delaji a doma se pak smichy za bricha popadaji. Zejmena u tech instalaci.
Inko, tohle ti podepíšu. Mám z téhle hudby dojem, že si autoři řekli, že pokud byla v historii hudby „in“ harmonie, tak oni půjdou opačným směrem. Jenže co dělat, když můj mozek prostě má harmonii rád? (wasntme)
Nezbývá než silou mocí razit názor, že „in“ vždycky byla a je disharmonie, a autoři půjdou opačně, aby se náhodou nesvezli s nějakým oblíbeným a oficiálním směrem 😀 .
Byla jsem na vzdělávacím koncertě FOK pro děti.
Ukazovali, co všechno jsou bicí nástroje. V následující skladbě je obrovská bicí sekce. Bicista hraje i na mořskou mušli. Pro Mexiko je to srdeční skladba. ( napsáno před rokem 1940., )
U nás poprvé uvedl José Cura.
Revueltas, La Noche de los Mayas I. Noche de los Mayas – Alondra de la parra & Orchestre de Paris
Tak třebas já nadhodím otázku – máte rádi tyhlety instalatérské instalace?! (rofl)
Já moc ne – ruku na srdce, hromada harampádí je furt hromada harampádí, i když je před ní napsáno Existenciální environmentální happening (chuckle) . Tak se vůbec nedivím, že Rozálie to vyhrála – konečně něco krásného.
A jinak to úplně vidím – ten psí úsměv a mávající pacinka …
Hm, přiznávám, že o moderním umění toho moc nevím, a i když jsem se snažila, jaksi jsem mu nepřišla na chuť. Tradicionalista, no 🙂
Tak to je nás víc. Taky bych si fotila pejska. Jestli to pan umělec neudělal cíleně, aby tam bylo něco pro nás tradicionalisty…
Ygo, asi se dá z textu poznat, že je moc ráda nemám. Ve většině případů mi přijdou laciné a mistrovství umělce – tedy to, co by ho teoreticky mělo dostat do galerie – v tom prostě nenacházím.
Někdy jsou aspoň zábavné – viz v Tate Modern ty dveře od auta visící na zdi s plakátem krajinky nalepeným do okna – ale často ani to ne.
Třeba to piáno pověšené vzhůru nohama pod stropem – taky Tate v Londýně. Nepochopila jsem. I když… já jsem kdysi na to piáno taky hrát nechtěla:))
Nejsem žádný znalec umění. Některé výtvory, výtvarné nebo hudební, se mi líbí, jiné nikoli, bez ohledu na dobu vzniku. Pravda je, že těch starších se mi líbí hodně, těch nových podstatně míň. Některé instalace pobaví, to je fakt, a některé jsou fádní, bez nápadu, hromada harampádí. Občas si říkám, že cáknout barvu na zeď a ještě ji trochu rozpatlat, nebo navršit hromadu starých umyvadel bych uměla bez problémů taky, jen nemám ty ostré lokty, abych to prohlašovala za umění a zařídila si tak trvalou pohodičku.
Mám jeden příklad „moderního“ umění. Od roku 2010 stojí na Proseku před poliklinikou socha Tanečnice od (tehdy) mladého výtvarníka. Ten dobrý muž má ovšem značné problémy s anatomií, protože tanečnice má jednu nohu obráceně. V té pozici, v jaké se nachází, to není na první pohled tak zřejmé, ale když si představíte, že by přinožila a postavila se na nohy, tak by měla levou nohu správně a pravé koleno a špička by jí šly dozadu. Možná by to bylo pro tanec výhodné 😀 , mohla by bez problémů dělat předozadní plié (rofl) , ale chůze by s tím byla dost obtížná. Docela zábavné, ale pochybuji, že to bylo záměrem „umělce“.
http://www.vetrelciavolavky.cz/texty/odhaleni-sochy-tanecnice
A není to třeba záměr, když je takto postižená tanečnice u polikliniky? Jako že to má blízko na to správné kvalifikované zdravotnické pracoviště (chuckle)
je 21:05
Fakt je má divný 🙂
To jsem já.
No vidíš! A ty jsi náhodou krásné umělecké dílo .
Sem myslela, že ta socha a zatím anonym ale platí napsané. 🙂
Jo a držíme tlapky.
Ta noha je tam dodatečně přidaná, vypadá, jako by byla píchnutá do zadele … (rofl)
Mladý umělec to prostě tak cítil
Ano, ano, i ty nejkrásnější nohy končí v pr….. :-))
Ale jenom některý jsou tam obráceně. 😉 🙂
🙂
(rofl)
Hahá, panička učí angličtinu a lidi nosí Rozárce piškoty 🙂 A taky se omlouvají psovi, když zapomenou?
Kačku čeká dneska před polednem už jednou odložená operace, tak kdyby zbyl volnej paleček…
Držím co stačím.
Matyldo, moc drzim palce a myslim na vas. Preju, at uz se to definitivne vyresi. (h)
Držím všechny co mám.
Jistě – držím palce, aby vše dopadlo dobře.
Matyldo, držím palce, aby to měla Kačka brzy úspěšně za sebou a už se do špitálu nemusela vracet! (inlove)
Matyldo, držím a věřím, že už je to naposledy!
Držíme všichni, dvounožci i čtyřnožci !
dostala jsem se k PC až teď, držíme všechno co máme ať už všechno ošklivé zmizí a Kačku potkávají jen samé hezké věci. Moc vám to ze srdce přeji.
Taky držím palce, i když v tuhle dobu (21:12) je už po o(peraci) (y) (h)
Doufám, že touhle dobou je už všechno hnusný z krku. (y)