Mám doma dvě kavalírky a i když jsem si myslela, že se třetím psem o tomto plemeni něco vím, Karamelka mě usilovně přesvědčuje, že to je kacířská myšlenka.
Je nesmírně přátelská, vstřícná a chytrá jako Světluška (a předtím Borůvka), ale její aktivita zatím nezná hranic. Hladina energie má jen dvě hodnoty – nula a sto. Lítá jako utržená z řetězu, dosviští domů a tam padne. Jakmile se probudí, energie je znovu na maximu 🙂
Musela jsem odjet do práce a psi zůstali sami doma. Nemají s tím problém, jen Karamelína si představuje dobu čekání na můj návrat trochu jinak. Světluška spí, zato Karamel šmejdí po domě a hledá, čím by si dobu čekání ozvláštnila.
Když jsem přišla domů, na pohovce leželi dva plyšáci, kapesník, rolička od toaletního papíru a houbička na nádobí, ze které Karamelka v záchvatu kreativity vykousala kusy molitanu a rozesela je po pohovce. Naprosto netuším, jak k té houbičce přišla, protože malá kavalírka na linku nevyleze (a houbička leží až vzadu, tedy pro jistotu). Podezřívám kocoura, že jí dobrotivě přistrkal novou hračku.
Náš dům obvykle připomíná mateřskou školku po rušném dopoledni plném her – kam se člověk koukne, tam leží plyšák. Pravda, v mateřské školce obvykle nenajdete rozkousané papíry z tříděného odpadu. Ale všichni považujeme rozkousané krabičky od sýrů a kočičích kapsiček za tu lepší možnost – protože Karamelka si potřebuje jen tak trochu hryznout 🙂
Dede: Díky za další půvabné povídání i s fotodokumentací:)) A tak si pojďme povídat nejen o Karamelce, ale i obecně o tom, jak se naši miláčci baví, když na nás čekají. A zrovna se ptám: jakou nejpodivnější věc okousali vaši svěřenci? 🙂
Matyldo, pozdravuj Kačku, myslíme na ni a brzy bude líp!!!
Psové nebyli nějak výrazně pustošící, za to poslední Dareček – to je číslo. Co ten už má na svědomí zničených věcí! Zasouvací dřevěné dveře jsou tak rozškrábané… A těch věcí rozbitých. Už si ani nepamatuji co všechno rozbil nebo zničil na vyhození.
Foto ÓTÉČKO: Takhle kouzlila včera jinovatka a dnes napadlo alespoň 10 cm nového sněhu – hurá bude voda!!!!
http://dig.rajce.net/Jinovatka
Alex, ty fotky jsou nadherne. (inlove)
Hani, to bylo včera, dnes napadlo asi 10 cm nového sněhu, huráááá!
Denis toho na svědomí nemá moc, ale nad otisky jeho zubů na kožené pracovní tašce se mi chtělo plakat. Co se týče četby, rozžvýkal hřbet německým i belgickým novelám. Zřejmě nám potřeboval sdělit, co si myslí o tomto literárním útvaru. Nějaké okousané nábytkové nohy byly také časem objeveny. Ale poměrně rychle z toho všeho vyrostl a dnes mu hračky vydrží dlouho, nemá potřebu je ničit.
Na ničení a požírání věcí ale málem doplatil neteřčin drsný jezevčík. Likvidoval svoje hračky, papíry,cokoliv – až jednou polknul cosi nerozložitelného a šel pod nůž. Naštěstí to dobře dopadlo, ale s hračkami má Indy utrum!
Buď mám zlaté psy, nebo špatnou paměť. Na mnoho škod si nevzpomínám. Aspoň něco z poslední doby:
Velký pytel zeminy rozkousaný a rozhrabaný v trávě jsem přešla, stejně jsem neměla nikoho, kdo by mě zavezl tam, kde bych si mohla koupit sazenice…
Horší bylo, když mi některý drahoušek těsně před Vánocemi depiloval více než dvě třetiny třásní na mopu, takže se tento stal nepoužitelným (ne, náhradní jsem neměla; ne, v naší vísce se koupit nedá.)
Hafani mají svůj kyblík, kam se sypou granule. Uměnímilovná Stelinka svými zoubky vyzdobila horní okraj, takže zanedlouho – bude-li pokračovat – bude vršek kyblíku vypadat jako dírková výšivka.
Naše černý kalamitky strašně rády čtou noviny. Pak je vzorně rozloží po bytě na malinké kousky. Vinu nepřiznávají, jen se tváří a odmítají se mi podívat do očí. V poslední době nám dvakrát lítat fógl po bytě. Někdo mu musel otevřít dvířka od klece ale nevíme kdo. Sám? Kočka? Tak teď pozorujeme , zda se bude opakovat a jestli odhalíme pachatele.
Tak jo. V lese jsou myši. Aspoň jedna tam byla.
Včera jsme na procházce viděly (asi) káně. Oni jsou všichni strašně načepýření, protože je jim zima, tak všichni vypadají o hodně větší. Melly zkoumala myší stezky a asikáně se znechuceně zvedlo z koruny stromu, kde číhalo, a odletělo si nad pole.
Dneska se Donda hrnula k jednomu místu, které včera Melinu zajímalo fakt hodně moc. A Melly hned vedle a rypáky do sněhu. A pak už jenom takový ten typický pohyb hlavou a předníma packama, kdepak pořádný myší skok, ten nebyl vůbec potřeba, byl to Melinčin patentní myší mikroskok. A Donny čuměla jako kólie na ulovenou myš. Melly si nechala schválit sváču, odhryzala myši hlavu a pak pozřela i myší tělo.
Donda se k tomu místu vrátila asi čtyřikrát a všechno si pilně ukládala do paměti.
Takže ne že nejsou. Jsou. A čas od času ten čumák zpod sněhu i vystrčí. A pak křaf.
No, ráno jsem mnoho času neměla a teď k obědu mi cosi vybylo…. Náš první Gaston byl v tomto směru dost otravný. Cokoli zůstalo na dvoře bylo jeho. Nepomáhalo neustálé připomínání tchánovi, vždycky mu tam něco nechal. Zlatým hřebem dvorkovým bylo fungl nové rýžové ( v tehdejší době podpultové ) koště vkusně rozprostřené po půlce zahrádky. Okousané nové kozačky a Bimbovy zimní boty, okousané fungl nové manžestrové Leečka a další a další. Jednoho dne Bimbo přišel domů, dveřmi rozplácl ho..no vhodně umístěné za dveřmi a našel udatného bijce smetáků omotaného hajzlpapírem a okolo bojiště ozdobeno drobnými jasně modrými kousky pracího mýdla Koral. Škoda že tehdy neexistovaly mobily s foťákem
Šiš Inko… já měla vlastně strašně hodné psy! 😀
Naše psí kousací historie je dlouhá, ale předem musím uznat, že nikdy psi nezničili něco opravdu cenného – nábytek, podlahu, dveře, auto… obvykle to byly jen drobnosti. I když náš starý borovicový kuchyňský stůl měl na hraně desky hluboké škrábance po mocných psích drápech – Kazana tehdy ta kočka fakt naštvala (chuckle) (Kočce se nic nestalo:))
Max byl specialista na knihy a dětské hračky, protože vyrůstal s klukama. Řešila jsem mnoho úporného žalování, že Max zase rozkousal to či ono a obvykle jsem namítla – proč jste to tedy nechali ležet na zemi? Bylo to vlastně velmi výchovné, ale i tak jsem samozřejmě psa usměrňovala:))
Nazgúlové se prokousali svojí porcí košťat, klaců a polínek, nejsem si vědoma větších škod, s výjimkou jedné. To přišla neohlášená návštěva, příliš oficiální, než aby se mohla nechat okousat a ožužlat štěňaty. I byla štěňata zavřena do mé pracovny společně s vysavačem, kterým jsem na poslední chvíli (varování přišlo deset minut před příjezdem oných) dávala do kupy obytné prostory. Výsledek? Rozkousaná hadice – to bylo dírek, kudy mohl utíkat vzduch!:))
Berry byla strašně hodná – Aido, možná ne tak hodná, jako vaše pejska, ale moc hodná. Hračky neničila, nic našeho nezničila, rozkousala jen věci určené k rozkousání – psí andělíček, i když odmala vypadala spíš jako čert:))
No a pak přišel trest za mou domýšlivost, se kterou jsem si myslela, že s pátým štěnětem v pořadí si už poradím, aneb Ari. Je silná, je chytrá, je velmi, velmi vytrvalá. Ani ona neokousala nábytek, dveře, podlahy nebo auto, ba ani knihy nečetla, ale jinak snad všechno.
Je to pes, který neváhá vzít do huby sklenici či hrneček, ona roznosila po zahradě keramické listely, které dělníci při budování nové koupelny nechali (navzdory mým varováním) venku před garáží. Ne, nesežrala je… ale než jsme všechny ty díly našli! Dělníci se bránili – prej, pani, kterej pes bere do huby dlaždičky??? No Ari ano. Jo a je to ona, kdo odmontoval ten hliníkovej okapovej svod… 😛 Dnes už je hodná, dnes už ničí jen hračky. (whew)
Zcela OT – toho Glasse dneska některá posloucháte? Kdyby ne – rozhlas tečka cz – najít si stanici Vltava a živé vysílání/přehrávač. Přímý odkaz nepíšu, protože mám zkušenost, že mi příspěvky s odkazy neprojdou.
Pokus: http://prehravac.rozhlas.cz/vltava
Tak to prošlo, bezva.
Aido, je to pěkné – nepodobá se to těm jiný skladbám, které jsem poslouchávala na koncertech, kde míchali klasiku s novějšími díly, aby posluchače naučili poslouchat ty nové věci:))
Primitivně bych řekla – připomíná mi to filmovou muziku. A v tom není despekt…:))
No tak Mojmír Kabeláč, Viktor Kalabis nebo Alois Hába to fakt nejsou. 😉
Mám pocit, že za odporem k soudobé vážné hudbě je dost často duševní blok, ani tihle tři zmínění pánové neskládali „nestravitelné“ věci, navíc měl jeden z nich naprosto úžasnou dceru (všichni „allenologové“ ji znají) a jiný naprosto úžasnou manželku (zrovna teď nedávno slavila 90 let, tu zas znají ti, které zajímá cemballo).
Karamelka má na té fotce prakticky svatozář – ty oči říkají: paničko, víš co všechno jsem mohla okousat a neokousala? (angel)
Tak vidím že nikdo nezmínil plasty – nejlépe v podobě zahradních konví, velikost nerozhoduje, ale čím větší tím lepší – připomínám, že máme malého knírače. Za první rok a půl měla skóre jedna malá čtyřlitrová a tři velké zelené desetilitrovky. Nejdřív pěkně sešrotovat hubici, sežvejkat do placata, pak strčit hlavu do nalejvací díry a dokolečka ohryzávat. Kupodivu asi nepolykala, protože žádné následky neměla a nemá. Jenom připomínala housenku na košťálu, takovej ten pravidelnej pohyb kusadlama a zvětšovat díru až po hranu…Taky byla velká čtenářka, spodní řadu knížek v knihovně jsem narvala k sobě tak, že jsem sama měla problém pak nějakou vytáhnout a krasavice inteligentní pěkně horní dolní špičáček cvakla za hřbet a už táhla úlovek ven. Pomohlo obalení spodní části knihovny králičím pletivem… Další oblíbený předmět koště, lépe řečeno kuchyňský smeták, ukrást, za štětiny odtáhnout ven – a přes dvoje lítací kočičí dvířka na dvůr a pak vyplešatět, až skoro do čistého dřeva….
Minko! na konev bych zapomněla! (sumíruju si odpověď pro Matyldu, tak předběhnu:))
Máš pravdu a tvůj popis je velmi přesný. Doteď mám od Ari okousanou desetilitrovou plastovou konev, která je však ještě ve více méně použitelném stavu. Dvě zelené jsem předtím vyhodila, tahle je růžová – zkoušela jsem jestli barva bude mít vliv (rofl) No, nezničila ji úplně dočista… tak stejně nevím.
Smetáčky – na každé štěně jeden, Nazgúlům jsem musela připsat i dvě košťata, až rýžový smeták jim odolal 😀
Já si snad budu muset koupit nový brejle, jsem tu pět minut dumala, jak vypadaj zahradní plastový koně 🙂 Jestli sama nejsem uň.
IO, jestli máš čas, oprav mi prosím čárky. Neironizuji, mám jich tam moc a i když nepřekládám, ráda bych si osvěžila, co jsem se (ne)naučila.
S těmi čárkami mám taky problém, jak jsem už včera psala. Logicky mi to jasné je, pravidla pravopisu jakž takž ovládám, a pak něco napíšu – a hele. Zas chyb jak máku.
Kde, v příspěvku dole? Jdu na to.
Naši psi ve štěněcím věku zničili téměř vše zde již uvedené….ale co nás opravdu překvapilo, byl ukousnutý roh od krabice s pracím práškem (velké balení)a ta pak vzorně protažená celým bytem 🙁 Vždyť to tomu psovi muselo vadit v čumáku, ne??
Ale asi bylo zábavné, jak se to hezky sypalo.
Mám okousaná všechna držadla kuchyňských nožů, odložených na lince, všechny násady od smetáků, dřevěné i plastové, půjčenou knihu, kdo vlastně byla Božena Němcová, její matka a babička, nejlepší boty mého života a tak různě. Několik věcí bylo zhltnutých, většinou se vrátily, ale v nepoužitelném stavu, včetně dřevěného špízu, který doktoři při operaci přelomili. Břídilové!
Ten špíz si pamatuju- to je skoro neuvěřitelné.
Akorát nepatří čárka před „odložených na lince“ – je to přívlastek těsný. Protože kdyby nebyly odložené, tak by se k nim zvířule nedostalo a nemohlo by je okousat, tudíž odloženost nožů je vlastnost pro děj podstatná. Čárka před „všechny násady“ je správně, „dřevěné i plastové“ jsou uzavřené do čárkových závorek správně, je to takový jakoby přípodotek, co by tam vlastně ani nemusel být (přívl. volný) – na rozdíl od toho odkládání na linku. (Tady máš pochvalu za uzavření čárkové závorky zprava, lidi na to často zapomínají.) „Kdo vlastně byla B. N., její matka a babička“ je krásná VV přívlastková (jakou knihu?), takže jednoznačně patří oddělit od hlavní věty z obou stran (protože pak výčet okousaných věcí dál pokračuje – a to je HV: „Mám okousané to, to a to.“). Krásně by povaha té VV vysvitla, kdybys po ní nechala v HV „upozorňovátko“ – „knihu *o tom*, kdo byla B. N. plus famílie“. S čárkou před nejlepšíma botama ses asi trochu potrápila, protože tam je už věta celkem zamotaná, ale čárka tam patří – „mám okousané to, to a to“ – je to předposlední člen několikanásobného předmětu (neboli koho co máš všecko okousané) a tam platí pravidlo, že tam strkám buď čárky, nebo a. Kdybys to chtěla formulovat hezčeji, mohla bys říct třeba „pak ještě nejlepší boty“ – tím ukazovátkem zase řekneš, že opouštíš Bobininu famílii a vracíš se k výčtu sežraných věcí. Před „většinou se vrátily“ by teoreticky mohl být i středník, kdybys chtěla, ale čárka je tam správně – je to další věta; před dřevěným špízem je čárka správně, protože se vracíš z odbočky – „ale v nepoužitelném stavu“: ty věci byly v tom nepoužitelném stavu všechny, které se vrátily. V zásadě bys před dřevěný špíz zase mohla dát vysvětlovací „a to“, co by ti situaci zase objasnilo („většinou se vrátily, ale v nepoužitelném stavu“ (přísl. určení způsobové, vrátily se jakým způsobem, v nepoužitelném stavu, čárky jsou kvůli tomu „ale“, čímž ti tam vzniká náběh na souřadné spojení odporovací s nevyjádřeným přísudkem – „většinou se vrátily, ale (vrátily se) v nepoužitelném stavu“) a mohla bys navázat (vrátily se většinou), „a to včetně … špízu“). Koukej, jak jsem se sama pěkně zamotala. 🙂 Nicméně z významu je i tady jasné, jaké jsou vztahy mezi nepoužitelnými sežranými a vyblitými věcmi a dřevěným špízem, takže vysvětlovacích slovíček netřeba, jsou tam cítit, i když je nenapíšeš, a struktura se podle nich řídí. Věta o přelomení špízu je zase VV přívlastková (jaký špíz – (ten), který doktoři přelomili). No a na závěr máš vtipnou pointu, dokonce v samostatné jednoslovné větě. (y)
Hu, sežranej dřevěnej špíz, to jste museli zažívat perné chvilky! A ty nože! Zvířule je tak trochu adept na harakiri, ne?
Teda IO!!! Rozbor je skutečně vyčerpávající. Jsi dobrá! Jsem se celá zapotila. Musím si to přečíst víckrát. Abych to strávila. Díky.
Všímáš si, že tam nejsou čárky 🙂 !
Jo, perné chvilky to byly a stály nás 40.000. Hospitalizace, operace, navíc Velikonoce, kdy na veškeré úkony je vysokoprocentní přirážka. Je to náš nejdražší pes, i když nám pojišťovna vrátila 30.000. Ale i tak, propíchnout štěně špízem bysme stejně nenechali.
Zas tam mám chybu!
Veškeré průšvihy se konají zásadně v sobotu v noci, když už odjel poslední vlak nebo autobus, v nádrži není benzín, mobil je vybitej a pokud možno člověk i právě koupil za poslední kus hotovosti jídlo na ten víkend. Velikonoce nebo Vánoce jsou superextra bonus. 🙂
Ale přece člověk nenechá propíchnout štěně zevnitř.
Gramatiku kdykoli, stačí říct. S takovým množstvím vysvětlení, jaké budeš potřebovat.
I jsem uvažovala, že bych pro Dede stvořila cyklus o gramatice, respektive syntaxi (to je to zvíře, co žere nejvíc čárek), ale netuším, jestli by to zajímalo dost lidí. Byla by to poměrně těžká práce. Určitě těžší a časově náročnější než napsat povídku – a to mi trvá tak tři měsíce.
IO, mně určitě a moc!!! Potřebuji to jako sůl!
Kdyby Dede dovolila, já bych takový jazykový koutek uvítala. A co třeba nějaký diktát a pak opravit s výkladem. (y)
Diktát s výkladem by byl snazší. Nebo teda spíš doplňovačka. To by se dalo zkusit, když bude Dede chtít. Nějakej pravidelnej vikendovej jazykovej koutek někde stranou hlavního článku.
Jé, to by bylo bezvadné, jsem všema deseti pro!
jojo, přidávám se k návrhu.
Hlavně ta zdůvodnění by se šikla, občas už nevím, jak mám některé „pisálky“přesvědčit, že perly svého ducha pohřbili řazením slov.
MaRi, jste si vědoma toho, že „pisálkům“ jste mohla vzít chuť podílet se na diskuzi? Neobjevují se tu chyby trhající za „oči“, pouze drobné úlety, které se lehce dají tolerovat.
Díky, Jano, za tu poznámku! Příspěvky do diskuze člověk píše leckdy, leckde a na lecčem – hlavně mobily jsou výživné. Nechci zabít diskuzi a názory lidí jen proto, že budu vyžadovat správnou gramatiku 🙂 On se každý snaží v míře dané jeho zkušenostmi a časem, který na psaní má. I já dělám chyby – a vidím je pozdě:))
Řekla bych, že MaRi pronesla svou poznámku z pozice své práce- korektorky.
Ano. Nemá být mezi pisálky a přesvědčit mezera?
Sorry,jsem potvora 🙂 ! Ale jinak hodná.
snad jen poněkud nešťastná volba slov – když na to nahlížím pro změnu ze své profese – mohla svádět k úvaze, že MaRi má na mysli zdejší pisálky, neobratným vyjadřováním ničící půvab svých sdělení 🙂
Já myslím, že MaRi to myslela takhle – potřebuje vysvětlení některých očítrhajích chyb pro své klienty, protože ji samotnou už nenapadá, jak určitá pravidla zdůvodnit. MaRi je velmi milá dáma a já si nepamatuju, že by zde někoho peskovala za neuvážené užití slov či vět, i když se nad jejich smyslem musíme někdy hodně zamyslet (většinou, když chce člověk určitou větu opravit, a pak zjistí, že mu tam zůstal zbytek věty minulé – což se stává mně).
Hlavně byste měla napsat o mně a mě a příslušných pádech. Žasnu, od kolika diskutujících je to tady vždy špatně.
Kdyby to mělo být úplně perfektní, bylo by lepší použít zvratné zájmeno „svůj“, tedy „nejlepší boty svého života“. Zájmeno „svůj“ se použije, jelikož boty patří podmětu věty (já). Konstrukce věty je „(Já) mám okousan(é) … nejlepší boty svého života.“ „Můj“ by se použilo v případě, že by věta zněla např. „Okousala mi nejlepší boty mého života.“
Je ale pravda, že tohle pravidlo není absolutní, v některých případech je záměna svůj/můj možná. Není to vyloženě špatně.
Díky Tapuz, budu si to pamatovat. Všechno. Neslibuji, ale doufám 🙂 .
Budete mi věřit? – no asi ne, ale – naše Dharma za celý svůj (zatím krátký, je jí necelý rok a půl) život fakt zatím nic nezničila, nerozkousala, žádné boty, žádnou židli, nic, nic. (No, o těch pěti kaiserkách před rokem asi pomlčím, asi měla hlad, chůďátko ubohé 😉 – ale to je fakt všechno.) U stolu nežebrá, hnusy venku nejí, asi jsme si ji spíš nakreslili, než že by byla opravdová.
Jo, klacíčky a šišky a míčky má ráda, ale ty jsou jen venku, ne doma. Jak se to říká o tom hloupém sedlákovi a bramborách? My budem asi jeho chovatelská obdoba, jinak nevím, kde bychom k takovému pejskovi přišli.
A víš aido, že ti věřím! U vás bych nic jiného ani nečekala – to bude asi vliv prostředí (nod) .
Já Ti nevím, spíš je mi to divné.
No, ještě kdysi jako miminko rozkousala jednu kartónovou krabici, ale samotnou by ji to nenapadlo, my jsme ji k tomu povzbuzovali, přišlo nám legrační, jak se s ní pere.
P.S. A nedělej si ze mě prču, jo? My jsme fakt normální, ale ten pes asi ne. 😉 A fakt nekecám, čestný pionýrský.
To přijde, až si budeš myslet, že dobrý 🙂
Taky myslím. 😉
Jo a zcela OT, jak mladá? Všecko v pořádku?
Asi ano, ale psychicky to snáší dost špatně.
V práci jsem říkala, že náš pes, Doník, žádné boty nikdy neokousal. A přišla jsem domů a u nových botasek jsem měla okousaný jazyk- nikdy neříkej nikdy. Pak už se to ani jednou nestalo.
Tak jestli jí pomůže, že na ni někdo cizí myslí a drží jí pěsti, aby všechno dobře dopadlo, tak jí to prosím vyřiď.
Pozdravuj ji a držím palce pořád. Už bude jen líp! Musí, sakra.
Přidávám se s palcema pro Kačku, ať jí to ve špitále uteče co nejrychleji! (y)
Ale já si nedělám prču, fakt ti to věřím. Nejstarší sestra taky mají pejsku, která nic neničí, dokonce ani kryse Vasilise, které má na hraní (no, je pravda, že je zase ojíždí, ač je fenka (blush) ), ovšem teď jim to vynahradila ta vnuččina štěnice … holt všeho do času.
Druhý pes asi zas tak hned nebude. A pak holt uvidíme.
nebude to jménem, které jste jí dali/chovatelka dala? 🙂
Že by až tak? 😉 No, holt jogíni si pojmenovali pejska podle svého vkusu, no.
Zrovna včera jsme se o tom bavili s MLP, nikdy bychom nevěřili, že je možné mít nějaké zvířátko tak moc rád, je to naše zlatíčko. Ona nás má taky ráda, je to poznat.
Šarik kdysi prokousnul nádobku s Impulsem, smrděl pak jak stará kur..
No, to je teda 🙂
jestli prokousl ten hnědý nebo červený, tak opravdu musel páchnout jak ku.vin kufr :-)náš Akimek byl specialista na ručníky a osušky.jednou jsem se vrátila z neplánované oslavy narozenin a v předsíni bylo moře…modré,bílé a zelené vlnky si pohrávaly na linu. no, nebyly to halucinace po vypitém sektu. byla to moje oblíbená osuška, které pejsánek vykousl osnovní nitku a vycupovaný zbytek ponechal esteticky rozprostřený po chodbě 🙂 Agísek, basset, ( oproti standardu bassetů ušaté střelené torpédo) dokázal za první měsíc svého pobytu v naší rodině rozkousat bot za víc, než kolik nás stál od chovatelky. pak jsme nechali vyrobit velkou skříň do chodby. před tou čssto sedával a toužebně hleděl – marně :-))kočky nic (naštěstí) neničí – jim stačí k radosti nazdobit oblíbené oblečení páníčků barevně odlišným chlupem 🙂
Já už všechny hříchy našich miláčků tady ventilovala, tak jenom pro připomenutí.
Toya byla zlatíčko, okousla pouze nohy židlím v kuchyni, ale to byla naše vina, nepochopili jsme, že mění zuby – pak vyfasovala klacek a byl pokoj.
Za to Brooke … jen namátkou: jeden mobil celý, jeden jen načala, půlka riflí, jednu novou lodičku. Ze dvou myší udělala bezdrátové, stejně tak jedny sluchátka. Jedny brýle celé (Jedna je do dneška hledá) a dvoje hokejky od brýlí (do dneška Jeník nezjistil, že má každou hokejku jinou). Okenní kliky (ještě že se ta okna měnila).
Majstrštyk bylo, když do neotevřené kočičí konzervy vykousala díru a vylízala dočista do čista, aniž by se řízla.
A Ernest je nemlich stejný jak Karamelka – navíc je z něj i drvoštěp, neb z kdejakého klacku vyrábí třísky. Takže po návratu z práce je u nás nastláno jak ve stáji – skartované papíry, rozdrcené dřevo a na tom se povalují zvířátka-mrzáčci – nejčastěji slepci, neb nejprve se musí vypreparovat oči. Dvakrát denně odnáším náruč hraček do krabice a teskně myslím na Petru Ešusovou, která dokázala, že její pejsci si hračky uklízejí sami – já to nenaučila ani Terku (rofl) (rofl) …
P.s. – včera jsem mluvila zrovna na toto téma s nejstarší švicou – štěnička papilonky její vnučky jim během necelých dvou hodin vykousala půlku tapecírunku bytových dveří „Mamííí, a tobě se líbí ta tapeta, co máte na dveřích?!“ volala Maruš do práce dcera milená, když přišla po hodině španělštiny k nim do bytu (kde zanechala roztomiloučké miniaturní štěňátečko) a uviděla to nadělení (chuckle)
Tak mobil- ten snad Karamel jen lehce škrábla zubem. Borůvka udělala dírku do dálkovky k televizi, ale vliv na funkci to nemělo 🙂
O Mimiho vášních kousacích a odnášecích jsem se kdysi rozepsala zde na Dedeníku. Majda se nenaučila si s něčím hrát, jen ten tříděný odpad byl pro ni obrovským lákadlem.
Tak aspoň se nenudí, pejsinka malá 🙂
Jackinino mladícke kúsacie obdobie sa odohralo mimo mňa, na záhrade rodinného domu, kde teda mala materiálu od výmyslu sveta, takže väčšie škody v domácnosti myslím nespáchala. Teraz nehryzie skoro nič (musím zaklopať), spomínané pruhy látky s uzlami sú naj hračky a tie si občas aj ožužláva (kúpený povrazový uzol vraj nie je až taký dobrý). Ale objavili sme kúsacie tyčinky, ktorým úplne prepadla, sú to také po dvoch balené strašne, ale strašne tvrdé tyčinky, aby som nerobila reklamu, tak značka je názov jednej kanadskej provincie 🙂 . Sú dlhé, tak jej ich delím na tretiny a túto tyčinku keď mi vidí v ruke, tak mi ju s rozbehom vytrhne, zalezie si s ňou do pelecha a tam s blaženým výrazom hryzie. Prvé kúsky jej trvali skoro 15 min., teraz už má prax a je s nimi hotová podstatne skôr. Ale aj tak som rada, že ju to vôbec donútilo hrýzť, lebo inak má tendenciu všetko hltať na jeden nádych (vrátane tých bežných „dentálnych“ tyčiniek). A zdá sa mi, že aj povlak zo zubov jej s týmito tyčkami išiel celkom pekne dolu. Trochu problém máme vonku, rôzne vyhodené hnusy okolo kontejnerov sú veľké lákadlo, ale už viem, že keď mám oči na stopkách a včas zrevem, tak hnus pustí a ide sa ďalej 🙂
Hm, takové hnusy dámy nezajímají, zato králičí bobek venku… no…
No to vieš, šľachta, aj hnusy majú na inej úrovni (chuckle)
Don vykusoval všechno textilní, ale pak ho to přešlo.
Nejvíc kousal náš Luxík: starožitné židle se mu zdály být málo zdobené tak jim okousal trnože, duralový hranol se mu asi zdál příliš hranatý, tak mu zaoblil rohy a obkladačky v síni měly také asi nějaký roh navíc…. Za to hračku nezničil ani jednu a hraje si i teď, v sedmi letech.
Taky měl textilní období? To už Karamel skoro přešlo, její dnešní výkon je odložený bižuterní šperk- je rozebraný na drátky a korálky.
Teda ten pohled Karamelky “ Já nic já muzikant “ mě dostal. Vždyť ona je nevinnost sama.
Naši kočičáci nic nerozkousají, ale Fousín je horolezec. Vleze všude a vypátrá všechno. Občas se ozve z kuchyně rána od padající věci.
Je nám jasné, že si Fousín otevřel špajzku a vylezl na nejhořejší regál ( kam schováváme nedojedenou kočičí konzervičku nebo kapsičku ) a oblíbenou krmi si shodil dolů.
On opravdu vleze až na nejvyšší skříně, je neskutečně pružnej.
A je to čorkař. Tuhle jsem dala maso na polévku do papiňáku na linku a šla si pro něco. Byla jsem pryč snad 2 minuty. A přijdu a kocour na lince a maso vyndané z papiňaku. Naštěstí bylo zmrazené, jinak by ho sežral. Uvařené pak dostal k obědu.
To je pohled: „Jááá? Vůbec netuším, kdo to sem natahal. Já tady jen tak ležím…“
Míšo, to nic není – dala jsem vařit kosti a hlavu z králíka, nezaklopila pokličkou, protože někdo zvonil. No a milá Orinka lítala po baráku s králičí hlavou a vrčela na mě. Naštěstí máme sklokeramický sporák a než se něco začne vařit, tak by jeden dostal mladý, takže se nespálila. Naposledy ukradla z linky zmrzlé maso, byl ho kousek, asi tak kilo a půl.
Tohle fakt ta naše Dharma nedělá. Vžycky tyhle a podobné příhody doma čtu nahlas a nikdo nevěří.
Aido, Orinka je kočka 😉 . Psiska mají jiné zářezy na pažbě. Nedávno MLP špatně zavřel barel s granulemi, odhadem ubyla asi dvě kila. Ani té potvoře, která to sežrala (Ellie), nebylo špatně, dokonce se dožadovala své pravidelné krmné dávky.
No jo no, zlatíčko, málo ju krmíte, to je jasné. 😉
Nesina flétnu. Jsem myslela, že ji zabim.
Rikča milovala šutry. Jednou si dotáhla na chatu kámen velkej jak její hlava. Krom toho okousala dějiny světové literatury a takto vzdělána, zapracovala na kolibřím Koránu a Heineho básních. Z toho koránu zbyla malá lupa, asi cenťák a půl v průměru.
Penuška měla svého tygra. Když už to byl spíš velbloud s pruhama, dostala delvitového medvídka. Poslední verze téhle hračky byl uzel z vyřazených fuseklí. Ten jsem považovala za nejbezpečnější – byly všechny bavlněné, tudíž sežratelné. Ale Penny si taky jednou, ve svém bujném mládí, zakutálela balonek pod rohože. Prokousala se k němu. Pak ji – tentýž den – urazila vánoční hvězda, tak ji vytřepala pořád ještě do těch samých rohoží. A pak asi chtěla spočítat škody, tak si půjčila kalkulačku. Dostala se až k iksté odmocnině z ypsilon.
Melly si pomalu a opatrně začíná hrát s klackama a roličkama od toaleťáků. Roličky má tendenci žrát. Jinak aspiruje na dráhu literární, protože mi žere propisky, když se k nim dostane (tzn. když nějakou nechám v tašce-koši, co trůní v předsíni).
Dondu jsem od malinka vedla k tomu, že si hraje jenom se svýma hračkama, a povedlo se mi to. Udržela čisté skóre, i když jí rostly zuby. (Vytrhaly jsme svorně mlíčňáky do provazového uzlu a do pískacího jezevčíka. Pak už nepískal – Donda mu prokousla pískátko. Už není, byl vykuchán a vyhozen.) Ale Donda miluje kelímky. Od čehokoli. Prvně je olíže, pak zrecykluje a nakonec mi všechny kousky donese do koše.
Ioannino,
hmm dějiny světové literatury a kolibří Korán a Heineho básně, tak to Rikča byla vysoce literárně vzdělaná.
Taky jsme si z ní pak dělali švandu a říkali jí paní profesorko. 😀
Knížku mi děsně ozobala andulka. Učebnice fyziky pro gymnázia měla velmi apartně krajkované stránky.
No vida, na fógla jsem zapomněla. Prý sameček karakiri rudočelého je velmi vhodný do domácnosti. Takže nejenom že nebyl vhodný do naší domácnosti, ale nakonec se z něj vyklubala ona, snášela vejce, kde se dalo a vyráběla si hnízda – nejraději z Jendových skript, norem a Troskovi knihy Zápas s nebe. Z toho papíru vyráběla apartní pentličky, které splétala v hnízda – takový papouščí pedik (rofl)
ptáčkové kakariki jsou převtělený proslulý jezuita, rozebraný na prvočinitele 🙂 kamarádi měli jednoho jménem Kirinka… velice brzy dostala přezdívku Koniáška…běžná literatura faktu ji nezajímala, zaměřovala zobáček zásadně na prvotisky a raritní vydání 🙂