Moje soužití se Sisskou trvá už čtyři a půl roku. Musím říct, že si v jejích starostlivých tlapkách vysloveně hovím. Díky tomu, že jsme dlouho samy, staly se z nás vzájemné závislačky.

Není to tak dlouho, co mi jeden člověk řekl, že patřím do péče psychiatra, ale že ani on mi nepomůže, protože si nepřipouštím, že bych odbornou pomoc potřebovala. Možná nejsem až tak úplně normální (nakonec to vím moc dobře i bez odborníka v oboru psychiatrie), ale brát ohledy na zvíře, kterému už jednou člověk hodně ublížil, mi zas moc nenormální nepřipadá.

Tak jako nejsem schopná podrazit člověka, nejsem schopná podrazit ani Sissku a strašně mě štvou „lidi“, kteří si pořídí psa, kočku nebo jiné zvíře a pak se ho hnusným způsobem zbaví. V tomto směru mívám rudo před očima. Samozřejmě může nastat v rodině situace, kdy se už o svého chlupatce nemohou starat, ale myslím si, že by to šlo vyřešit lepším způsobem, než uvázáním někde u stromu.

Ano, je trošku složitější vymyslet a najít dovolenou, nemůže se jít do každé restaurace, ale je už hodně těch, ve kterých chlupatce uvítají a podají misku s vodou, hrady a zámky také nejsou pro pejskaře ten nejlepší výběr vyžití, ale určitě některá omezení stojí za tu psí oddanost a starostlivost. Ale co vám v tomto směru budu povídat!!! Vždyť vy to všechno moc dobře znáte. To jen, že je poslední dobou zase spousta pejsků a koček v útulcích a čtu jejich příběhy…

Mám velké štěstí, že Sisska vyšla z rodinného azylu velmi dobře socializovaná, takže nemá s ostatními psy problém (až asi na tři „jedlé“ pejsky, před kterými jí beru na vodítko), ale hlavně miluje děti. Pro úču mého ražení je to hotové požehnání. Když jí beru sebou do školy na cvičení v přírodě, psisko kničí blahem a nedočkavostí, ve škole všechny oběhne, opusinkuje, lehne na koberec, tváří se blaženě a děti se po ní válí a mazlí se s ní.

Podotýkám, že já si na ni položit hlavu nesmím, ale děti na ní leží hlavičkami tři a ona se tváří neskutečně blaženě. Venku je starostlivě obíhá a hlídá. Bobování je vůbec skvělá aktivita – strčím prcka ze svahu na bobech, Sisska běží vedle něj, po dojezdu ho zuby sundá z bobů a běží si pro dalšího adepta.

Minule mě překvapila – jeden můj žák se celkem vážně nemocný a snadno se unaví. Chystal se sjet ze svahu, ale Sisska si před něj stoupla jako socha a nepustila ho dolů. Nenechala se odvolat ani ode mě, ani od ostatních dětí. Prostě stála a neuhnula. Kluk si pak začal hrát se sněhem a teprve potom odběhla za ostatními dětmi.

Když potkáme úplné mrně s maminkou a mrňous si chce pejska hladit, většinou si ho nejdřív očuchá, někdy i oblízne, ale pak sedne zády k prckovi a nechá se muchlat a zase má tak blažený výraz, že žasnu. Někdy po mně hodí očkem, jestli je to dobrý a je vzorná, tak chválím, co to jde. Kamarádky syna odnaučila bát se psů a dneska se po bytě přesouvá klubko jednoho psa a dvou dětí a je to legrace je sledovat.

No a nejkrásnější jsou její ranní návaly lásky. Celou noc jí, „chuděru“, nikdo nemazlil, tak mě zalehne půlpsem a nechá se drbat, packama si posouvá moje ruce tam, kde nutně potřebuje podrbat. Je krásně vláčná a něžná a jen si blaženě brouká. Jinak přes den je strašně ukecaná, dokáže mi sdělit všechno, co potřebuje, ne vždy je to lichotivé, ale většinou jsou zprávy pozitivní. Oproti Lindě má obrovské vyjadřovací schopnosti a velkou „slovní“ zásobu.

dav

Taky je Sisska dobrý obchodník. Mám sestřenici, která se psů hodně bojí, takže když zvoní u dveří ona, řeknu – jde Evka, buď opatrná a ona se s ní přivítá decentně a slušně, pokud si dáme nějakou baštu a Sisska má na něco chuť (ví, že u mě nepochodí), vezme nějakou oblíbenou hračku, položí jí Evce do klína a vzorně si sedne. Ví, že odměna vždycky do tlamajzny přistane.

Po celodenní práci s dětmi je procházka – no spíš dostihy s tím mým pometlem ta nejlepší terapie na vyčištění hlavy, jakou znám. Taky jsem si tady tu svojí císařovnu vychválila a vím, že vy mě pochopíte… Prostě je to vyčůraná potvůrka, ale skvělá parťačka.

dav