HOST DEDENÍKU – Myš: Mít psa jako parťáka…

Moje soužití se Sisskou trvá už čtyři a půl roku. Musím říct, že si v jejích starostlivých tlapkách vysloveně hovím. Díky tomu, že jsme dlouho samy, staly se z nás vzájemné závislačky.

 

 

Není to tak dlouho, co mi jeden člověk řekl, že patřím do péče psychiatra, ale že ani on mi nepomůže, protože si nepřipouštím, že bych odbornou pomoc potřebovala. Možná nejsem až tak úplně normální (nakonec to vím moc dobře i bez odborníka v oboru psychiatrie), ale brát ohledy na zvíře, kterému už jednou člověk hodně ublížil, mi zas moc nenormální nepřipadá.

Tak jako nejsem schopná podrazit člověka, nejsem schopná podrazit ani Sissku a strašně mě štvou „lidi“, kteří si pořídí psa, kočku nebo jiné zvíře a pak se ho hnusným způsobem zbaví. V tomto směru mívám rudo před očima. Samozřejmě může nastat v rodině situace, kdy se už o svého chlupatce nemohou starat, ale myslím si, že by to šlo vyřešit lepším způsobem, než uvázáním někde u stromu.

 

 

Ano, je trošku složitější vymyslet a najít dovolenou, nemůže se jít do každé restaurace, ale je už hodně těch, ve kterých chlupatce uvítají a podají misku s vodou, hrady a zámky také nejsou pro pejskaře ten nejlepší výběr vyžití, ale určitě některá omezení stojí za tu psí oddanost a starostlivost. Ale co vám v tomto směru budu povídat!!! Vždyť vy to všechno moc dobře znáte. To jen, že je poslední dobou zase spousta pejsků a koček v útulcích a čtu jejich příběhy…

Mám velké štěstí, že Sisska vyšla z rodinného azylu velmi dobře socializovaná, takže nemá s ostatními psy problém (až asi na tři „jedlé“ pejsky, před kterými jí beru na vodítko), ale hlavně miluje děti. Pro úču mého ražení je to hotové požehnání. Když jí beru sebou do školy na cvičení v přírodě, psisko kničí blahem a nedočkavostí, ve škole všechny oběhne, opusinkuje, lehne na koberec, tváří se blaženě a děti se po ní válí a mazlí se s ní.

Podotýkám, že já si na ni položit hlavu nesmím, ale děti na ní leží hlavičkami tři a ona se tváří neskutečně blaženě. Venku je starostlivě obíhá a hlídá. Bobování je vůbec skvělá aktivita – strčím prcka ze svahu na bobech, Sisska běží vedle něj, po dojezdu ho zuby sundá z bobů a běží si pro dalšího adepta.

 

 

Minule mě překvapila – jeden můj žák se celkem vážně nemocný a snadno se unaví. Chystal se sjet ze svahu, ale Sisska si před něj stoupla jako socha a nepustila ho dolů. Nenechala se odvolat ani ode mě, ani od ostatních dětí. Prostě stála a neuhnula. Kluk si pak začal hrát se sněhem a teprve potom odběhla za ostatními dětmi.

Když potkáme úplné mrně s maminkou a mrňous si chce pejska hladit, většinou si ho nejdřív očuchá, někdy i oblízne, ale pak sedne zády k prckovi a nechá se muchlat a zase má tak blažený výraz, že žasnu. Někdy po mně hodí očkem, jestli je to dobrý a je vzorná, tak chválím, co to jde. Kamarádky syna odnaučila bát se psů a dneska se po bytě přesouvá klubko jednoho psa a dvou dětí a je to legrace je sledovat.

No a nejkrásnější jsou její ranní návaly lásky. Celou noc jí, „chuděru“, nikdo nemazlil, tak mě zalehne půlpsem a nechá se drbat, packama si posouvá moje ruce tam, kde nutně potřebuje podrbat. Je krásně vláčná a něžná a jen si blaženě brouká. Jinak přes den je strašně ukecaná, dokáže mi sdělit všechno, co potřebuje, ne vždy je to lichotivé, ale většinou jsou zprávy pozitivní. Oproti Lindě má obrovské vyjadřovací schopnosti a velkou „slovní“ zásobu.

 

dav

 

Taky je Sisska dobrý obchodník. Mám sestřenici, která se psů hodně bojí, takže když zvoní u dveří ona, řeknu – jde Evka, buď opatrná a ona se s ní přivítá decentně a slušně, pokud si dáme nějakou baštu a Sisska má na něco chuť (ví, že u mě nepochodí), vezme nějakou oblíbenou hračku, položí jí Evce do klína a vzorně si sedne. Ví, že odměna vždycky do tlamajzny přistane.

Po celodenní práci s dětmi je procházka – no spíš dostihy s tím mým pometlem ta nejlepší terapie na vyčištění hlavy, jakou znám. Taky jsem si tady tu svojí císařovnu vychválila a vím, že vy mě pochopíte… Prostě je to vyčůraná potvůrka, ale skvělá parťačka.

 

dav

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:31

35 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Sisska má ohromně milý pohled a je skvělé, jak má ráda děti – vy dvě k sobě bezvadně pasujete!
    Ani u nás neexistuje, že by byl Denis doma sám, to jen výjimečně a nejvýš na pár hodin. Jinak se domlouváme tak, aby pes nebyl zkrácen ani o jednu ze svých dvou procházek denně. Na dovolenou jedině se psem, na rodinné oslavy taktéž, byl i na svatbě na zámku. 🙂 Prostě má své nároky a práva jako každý jiný člen domácnosti, ačkoliv – moment – má on k těm právům taky nějaké povinnosti? (chuckle) Jo, hlásí návštěvy, na to je fakt dobrej! 🙂

  2. Z Oldy se stal, za dobu co jsem doma, taky neskutečný závislák. No ze mně taky! :* Nikdy by mně ani nenapadlo nechat ho dlouho (natož přes noc) samotnýho. A takový ty odtažitý lidi co mají zvíře za věc a třeba se i obloukem vyhnou, jsou divný zase pro mně.

  3. Právě teď mám domácnost, kterou řídí pes. Miu si pořídila nemoc -ucpalo se jí tlusté střevo. A tak od neděle do středy každý večer po práci (synově) třicet kiláků na vetkliniku a třicet kiláků zpět. Mezitím dvouhodinová kapačka a klystýr. Nedokážu ani říct, jak moc jsem synátorovi vděčná! A to navíc všechno financoval, a že to bylo mastný! A já teď vařím hovězí masíčko (původně určené pro nás)a čtyřikrát denně krmím. Miu má zřejmě výhrady proti své léta používané misce. Má výhrady i proti náhradní cibulákové misce 😀 Takže krmím z ruky, aby vůbec něco sežrala, než se zas trochu rozežere. Takže domácnost je vzhůru nohama kvůli jednomu hov…ééé psovi

    1. To mi připomíná Vaška po operaci žaludku (zhltnul hopíka). První den nebo dva na kapačce (je to Vašíček, takže doma), pak MLP kvačil koupit mixér, vařené hovězí s rýží, rozmixovat na kaši, krmit často po malých dávkách. Brali jsme si ho střídavě do práce, no veselo bylo.

  4. kdo nežije a nežil ze zvířetem v domácnosti nedokáže pochopit že opravdu jde o parťáka a lituji každého kdo se o tento fakt ochudí

    1. Přesně tak. Moje čtyři kočky jsou vlastně takoví mrňaví lidi. Jim taky není divné, že jsem větší, mňoukám jinak a nemám na sobě kožich. Berou mě jako parťáka a já je tak beru taky. (16:39)

  5. Moc vám všem děkuju, padl na mě chcíp a horečka, Sisska leží ve vedlejším křesle, čenich na mé ruce a funí. Jsem ráda, že nás je se stejným vztahem ke svým zvířecím parťákům hodně. Život s chlupatcem je báječný a bohatý a stejně tak je to s dětmi. Včera mě dostal prvňáček Míša – ráno mě obejmul a řekl mi „já tě mám pozád láda“.A byla jsem jasná, celý den byl hned sluníčkový.

    1. Propána Myško, jak to budeš dělat se Sisskou, když máš horečku? Půjde s ní někdo ven? Opatruj se, máš doma všechno, co potřebuješ?
      Moc držím palce, aby ti bylo líp.

      Letos to lítá fest a průběh je hnusnej. Já mám vlastně pořád naordinovanou samotku, protože mi bylo řečeno, že onemocnět prostě nesmím. Ještě ně 😛

      1. Holky moje musíte být na sebe opatrné, chcípu je hodně a nějaký kašel by teď vhodný moc nebyl.

      2. Doma mám všechno a Sisska mi teď toleruje krátké prochajdy kolem baráku.Však my si to zase vynahradime. Do neděle musím být fit,jedu do detskeho domova na dílnu.

  6. I já jsem adept na psychiatra, protože životní tempo jsem sladila s tempem svých psů.

    Ke konci života Toya nevydržela celou noc nečůrat, a tak jsem nad ránem s ní vstávala a pouštěla ji na dvorek (poslední měsíce to bylo i třikrát za noc). A pak přišlo štěně a zase jsem vstávala třikrát za noc, aby mělo tu pravou pohodu … zaplať pámbu, už jsme to ustálili na jedno noční vstávání a to i já potřebuju venčit, takže jsme se v tomto sladili (rofl) .

    Třikrát za den jít ven(z toho minimálně jednou dlouho, ale většinou i dvakrát – mimo pracovní dny v zimě, tam opravdu jen jednou) je samozřejmost, které se dost lidí diví (Zase na vycházce s pejskem?!!!). A stále je dost lidí, kteří nechápou, že máme psa (a kocoura) doma a ne na dvorku, když už ho máme (ten dvůr)!

    O dovolené či výletech bez psa ani nemluvím. Dokud byla Toya a mamka, tak tam jsme si mohli dovolit různě jezdit po bezpsích výletech, ale teď s Ernestem a bez mamky (ale ta by ho beztak nezvládla) to je jiné – do termálů už jezdí jen Jeník (mne to beztak nikdy moc nebavilo) a už se ani nenamáhám vysvětlovat, že opravdu ten pes nemůže zůstat sám doma čtrnáct hodin (Ani když otevřete dveře na dvůr nemůže?!!)

    Je pravda, že při pohledu na nás tři (když se mi na klín či za krk sápou oba kluci – pes a kocour) si Jeník někdy klepe na čelo a ptá se, zda se cítím normální, ale o blázinci zatím nemluvil (mimo situací, kdy tvrdí, že ho máme doma) …

    Ziky i Ernie si mne ochočili a tak jsou za mne zodpovědní, stejně jako Malý princ za svou lišku

    1. Bohužel nám se noční čůrání zatím nedaří synchronizovat, neboli když jdu první já, Majda nechce a chce třeba za hodinku…. Když jde první ona, tak já se přinutím něco vypotit…

    2. Noční venčení – také bohužel velmi dobře známe…Náš první choďák měl problémy se slinivkou a tak několikeré noční „výběhy“ byly bohužel časté. A když musíte několikrát za noc, tak si přes pyžamo jen hodíte nějaký svrchník, abyste nezdržovali.. no už i policajti nás´znali. Zpočátku přibrzďovali auto, později už jen mávali.

    3. To „Zase na vycházce s pejskem?!!!“ mi připomnělo paní, co jsem ji kdysi potkala v sobotu ráno a pak znovu pozdě odpoledne – moje odpověď na její stejnou otázku byla „ne zase, ještě pořád“ – výraz oné paní by stál za fotku :O

    4. Ygo, to je moc pěkné, že za tebe mají tvá zvířata zodpovědnost, když už si tě ochočila! (inlove)

      Jinak koukám, že mám kliku, že žádný z mých psů po nocích nechodil ven, tedy pokud nebyl nemocný. 🙂

  7. Tedy je u vás taky takovej hroznej mráz? tady bylo za plného slunce (kdy mi na ten teploměr sluníčko svítí!) -6 a teď už je zase -13.
    Jinak je to překrásná zima, to rozhodně. Třeba ani nebude tolik klíšťat a slimáků! Proč by člověk nedoufal? 🙂 (Psáno 16:53)

  8. Myško, u nás jako přes kopírák 😉 . Tím, že jsme už doma, v důchodu, tak Ajvi je velká závislačka, protože jsme spolu 24 hodin denně. Ale na druhou stranu, když ji necháme samotnou doma (vyvenčenou a proběhnutou), tak můžeme odjet třeba na celý den a ona nic nevyvede, ani nevyvádí (ověřeno od sousedky). Je to naše zlatíčko (h) . (9.20 hodin)

  9. Myško, krásné vyznání a dovolím si ho sdílet. Mám ráda svou rodinu, vnučku miluji,taky mám ráda blízké přátele ale můj život je navždy spojen se zvířaty, zvláště se psy i kočkami. Když mi pes odejde, je to zármutek neměřitelný. Každý nový příchod dalšího zvířete si pak navzájem užíváme, každý den, každou chvíli, někdy to není jednoduché ale zase ty chvíle,kdy jsme jeden vdech a jeden výdech, láska bez výhrad,nefalšovaná, bez toho už nechci být nikdy a až to jednou přijde na mně,už mám sepsáno co a jak,moji lidi se postarají. Jinak si žiji svůj život takový jaký chci, což je se zvířaty a komu to vadí, nemusí se mnou být a já se taky ráda obejdu.
    Fotky jsou parádní, díky ! Pohlazení Sissce. (inlove)

  10. Krásně napsáno. Máme sice kočky, ale závisláci jsou to též. A my na tom nejsme o nic líp, jsme závislí stejně tak na nich jako oni na nás. A jsem ráda, že je máme, bez nich by domácnost byla pustá a prázdná.

  11. Omlouvala jsem se zrovna dneska ráno Majdě, že procházka nebude, protože jsem bohužel zaspala a jezdíme jedním autem. Dovolenou plánujeme tak, aby Kačka ten týden mohla hlídat. Protože celý týden v autě by se Majdě nelíbil. Nikdy, ale opravdu nikdy nebyla přes noc sama. Když se hárá, nebezpečné dny je doma zavřená a dvě kamarádky ji chodí pouštět vyčůrat nebo dokonce venčit. Nepřipadám si jako cvok, občas mám spíše pocit, jestli ji nezanedbávám. Náš první fudlák byl z útulku a celý tábor 24 lidí nebyl schopen ho umazlit. Jednou to moje holky zkoušely a po hodině odpadly ony, Bohoušek by si to užíval klidně dál.
    Strašně ráda čtu o lidech a jejich zvířátkách, kteří se a/ hledali až se našli a b/ za svoji lásku se nestydí

  12. Myško, ty jsi úplně normální a je to normální, mít rád zvířátko, které si ho adoptovalo a přizpůsobit mu svůj život :-)úmyslně nepíšu “ které si pořídil“, protože celé to stejně řídí Nejvyšší Kočka a Nejvyšší Pes 🙂 ten dotyčný, který ti radil návštěvu psychiatra, nebyl ani normální ani v pohodě 😀 Sisska je naprosto kouzelný pes, mě připadá jako kus vlkodava, barvou a povahou, to jsou přes svoji velikost taková zlatíčka a hlavně přívětivá k dětem, že se jeden diví 🙂 i když… možná bys mohla obvodního psychiatra navštívit i se Sisskou – oni taky občas potřebují potkat někoho, kdo je vyladěný, ukotvený a šíří kolem sebe pohodu, aby se nezbláznili z opravdových magorů, které mají na dohled dnes a denně :-))rozsvítila bys mu den 🙂

  13. Žiju se svou rodinou, ale vlastně tak nějak napůl- oni jsou pryč dopoledne a já odpoledne. Potkáme se až večer.Takže v domě jsou se mnou často jen psice.Jsou to moje parťačky, máme s enavzájem dost načtené 🙂 Spousta věcí se řídí podle toho, aby dopadly ke spokojenosti obou stran. Například jsme byla tázána, proč nenechám psy na Silvestra přes noc samotné v domě. No, nenechám. Asi by jim to nebylo příjemné a jejich následný strach by nebyl příjemný mně. Taky prý s nimi nadělám 🙂

    1. já na to všem říkám – jednou byste možná byli rádi,aby se o vás tak někdo staral a bral na vás ohledy….

  14. Myšičko,ten člověk, co ti kvůli Sissce doporučoval psychiatrickou péči, byl prostě trouba. Dámy prominou! 😉 Ale to ty víš.
    Fotky jsou nádherné a víc než výmluvné. Přeju ti to a závidím…

  15. Myško, mělas obavy, jestli nepíšeš abych tak řekla „z cesty“:)) Nepíšeš!
    Já se taky přidám, protože tuhle jsem na to zrovna myslela, že by to byl i námět na samostatný článek. Ale tady to je:))
    Mám štěstí na milující rodinu, ale přesto na svých psech lpím. Hodně lpím. Popravdě jsem si tuhle říkala, jestli nejsem nějaká… no, divná. I před tou operací mi musel Martin slíbit, že kdyby se něco náhodou ošklivě nepovedlo, tak se postará – na mou duši, na psí uši na kočičí svědomí:)) No a pak jsem si to přebrala a došla k závěru, že jsem vlastně úplně normální 😛
    To je tak. Mám rodinu – a všichni její členové pilně pracují na svém životě. Máme se rádi, když se zrovna nevidíme, tak spolu aspoň denně mluvíme.
    Jenže jediní, kdo skutečně den po dni a vlastně málem i hodinu po hodině sdílí můj život se mnou, jsou ty psí holky! V dobrém i špatném, i když se na mě někdy zlobí (Berry, ta mě trestá za každou nepřítomnost – jo, i včera:)).
    A tak jsem si řekla, že je to ok a rodina může být šťastná, že mám někoho, kdo chodí pořád za mými patami, ne?
    A když jsem uvažovala nad tím, že jsem vlastně problematická babička, protože když přijedu, tak je to vždy jen v kompletním balení (jedna + dvě + nějaké ty chlupy:)), tak jsem rozhodla, že to holt budou muset děti vzít jako fakt – oni se mnou moje dny netráví, že? 🙂
    Prostě Myško, napsalas to od srdce a přesně (inlove)

    1. Krucinál! Hodinu a půl o do nich hustíme a oni ten čas nenastaví a nenastaví. Aby je husa kopla a… pár dalších věcí. Jo, psala jsem to v 9:32!

    2. nejsi divná,když jsem byla na operaci já,taky mi musel Dan slíbit, že se o kočky postará,a to jsem měla tehdá jen 2 holky kočičí..

  16. Myško,kdo nebere psa jako parťáka a kamaráda, ten s ním nikdy neprožije to ,co prožíváš ty se Sisskou..je to člověčí volba. Ty jí nezahrnuješ tou nezdravou aopičí láskou,která by ji ničila, ty jí dáváš opravdové přátelství.
    A napsala jsi to krásně a fotky jsou super….

  17. Myško já to úplně chápu.
    My jsme doma sice kočkaři, ale milujeme jako vy pejsky.
    Kocoury si bereme většinou z útulku.
    A nikdy jsme nelitovali.
    I když to ti naši mazlíčci s námi umí pěkně cvičit,tak jsou nezáludní a milují nás upřímně.

    A do péče psychiatra by spíše potřebovat ten člověk, co vám to radil.
    Protože kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN