Ano, běháme s paničkou, tedy já běhám, panička jenom popochází, nebo rychle se mnou dobíhá na start, když se zapomeneme někde venku mimo areál a už mám rozběh. Panička tomu říká coursing a také říká, že je to príma psí sport, což já s ní souhlasím!
To bylo tak, panička se poprvé kdysi seznámila s coursingem ještě za mládí mé předchůdkyně Klérky. Ale to byla jenom jednou, pokusně zjistit, jestli Klérku bude střapec zajímat. Podle vyprávění, tato zkušenost nezanechala ani na jedné nějaké významější stopy. Ale to už je skoro dvacet let. Později obě zkoušely coursing na Setkání Zvířetníků v Daňkovicích a ve Velkých Losinách, když už Klérka byla o dost starší.
Teprve se mnou panička objevila svět psího běhání. Moravský coursing má jedno ze svých, pro nás velmi blýzkých běhacích míst na louce naproti vranovskému kostelu. Druhé místo je na medláneckém sportovním letišti. Tam jezdíme také často. Panička obdivuje v létě větroně a já nosím jí házené balonky.
Vypouštím v mrazu krakena
Pro neznalé coursingu. Je to ohromná zábava pro pejsky. Simuluje štvanici na zajíce, která je zakázaná. V zemi na louce jsou napíchané takové špulky, cik-cak, přes ně je natažené lanko, na jehož konci je uvázaný veliký střapec z plastových pásků. To lanko se natahuje na špulky úžasnou rychlostí, protože pán co tomu všemu velí, jezdí bravurně na čtyřkolce.
Jakmile je i se střapcem v cíli, já, tedy my s paničkou se připravíme na start, nesmím mít na sobě obojek, takže aby mne panička udržela je to kumšt, protože se zmítám, ječím, jak se snažím vyrazit za střapcem. Potom se ozve povel pro paničku „Navijááááák, gou!“ a ona mne vypustí do prostoru, střapec začne bleskově uhánět a poskakovat terénem a já za ním. Fofrem.
Rozbíhám se
Rozběhy při tréninku jsou dva. Nemyslete si, že to máme snadné, kdepak. Protože na druhý rozběh to ten pán fikaně všechno přestaví a střapec běží úplně jinak. Využívá se celá rozlehlá louka. Takže když jedu z tréninku, tak vzadu v autě ležím, jak jsem uběhaná!
Když jsem běžela coursing poprvé, tak pán, který to všechno řídí a rozumí tomu, přivázal na střapec za šňůrku MŮJ balonek, po kterém přímo šílím. Takže když jsem viděla, jak mi balonek mizí i se šustivým střapcem v dáli po louce, tak jsem fofrem mazala za ním. A hezky jsem ho následovala všechny točky a obraty jsem precizně absolvovala, takže při dalším rozběhu už jsem běhala jenom za střapcem.
Při plném běhu
Tak jsem tomu přišla na kloub a mám radost, když panička v autě prohlásí: „Jedeme běhat, Ajvinko!“ Dokonce jsem už běhala v páru s jedním borderákem a šlo nám to, hned jsme se domluvili a střídali se v pronásledování. A to jsem musela mít při párovém rozběhu na nose ten odporný náhubek, který přímo bytostně nesnáším. Ale jen jsem uviděla mizet střapec a za ním se hnát borderáka, tak jsem na tu hnusotu na nose zapomněla.
Doběh
Musím říct, že Ajvi běhání opravdu baví, běháme jenom pro radost, nemáme vyběhanou ani licenci, natož závody. Mnozí lidé mi říkali, že se Ajvi naučí honit zvěř, ale zatím ji odvolám i od srnčího, nevypadá to, že by coursing měl na honění zvěře vliv.
Když jsem byla mladá a zdravá, tak se se psy nedalo dělat nic jiného než výcvik ve Svazarmu. Dnes je tolik možností věnovat se ve volných chvílích se svými psími parťáky tomu, co baví oba. A o tom je spolunažívání pánečka se svým psem.
Pokud má někdo zájem dovědět se něco víc o coursingu, tak se může mrknout třeba na stránky toho našeho, moravského.
http://www.moravsky-coursing.cz/
Fotky jsem stáhla z různých našich běhů, co dělala děvčata a umístila na stránky coursingu.
Po doběhu
Tak my jsme dneska byli jen na procházce: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_leden#DSC05167.jpg
Holky psí se smějou na svět – moc pěná podívaná:))
Krásné fotky – sněhu máme asi stejně, mráz ho ujídá.
Dneska byl úžasnej den! Slunce svítilo, obloha byla šmolkově modrá, celý den příjemně mrzlo (-4 až -2 stupně) a všichni jsme si užili. Nejdřív Martin vyjel na lyžích s Ari a já zjistila, že kdybych je měla vyfotit ve stopě, tak bych musela stát v té stopě někde vepředu, protože když mě Ari vidí, tak tahá jediným směrem – ke mně:)) S Berry jsme byly na další prima vycházce – to je báječná rekonvalescence, protože ona vůbec nemusí na vodítko. 🙂
Jak bylo u vás? Taky tak nádherně? Dnes jsme měla při pohledu na svět pocit, že půlka zdejších obyvatel je na běžkách:))
U nás bylo taky moc hezky – mrazivo, ale slunečno a šmolkově. Byli jsme na louce za úpravnou vody (tam my rádi) a hádejte co? Lyžníci se proháněli po potoku … tož to sem čubrněla. Jinak Ernest sice hnal po stopě, ale na zavolání a náznak mého úprku (opravdu náznak, když prchám doopravdy, tak plíce a srdce si myslí, že běžíme štafetu a odeberou se čekat na kolík k autu) sebou mrskl ve vzduchu (a to doslova) a mazal ke mně, a to několikrát … nedělám si iluze (shake) , ale bylo to od něj milé.
Ygo! Ernie je ještě úžasnější než lyžníci na potoce (inlove)
Jo koukni prosím na stránky Psího detektiva! Nějaký pán našel pejska, který má prý na obojku napsáno Vrbice 13 (tuším) Nevím, jsi je ti tvoje Vrbice… ale co kdyby? Dala bych odkaz, ale v mobilu to neumím. Sdílela jsem to na FB
Odvolávám, pejsek je už prý doma, ať to byla jakákoliv Vrbice:))
Milá Alex, máš s Ajvi krásnou zábavu a ať vás to obě ještě dlouho baví. Nevím proč, ale překvapilo mne, že knírače jsou „honiči“ – tedy, že je baví běhat. Koukla jsem na některé odkazy a tam na jednom běhá dokonce „kníračí skupinka“. Nevím, na který odkaz se kouknout, abych viděla Ajvi? A také chápu a souhlasím s tím, že když běží vice psů najednou, musí mít náhubky. Honí sice „jen“ střapec,ale pro ně je to kořist o kterou by se v návalu adrenalinu mohli zle poprat.
Trixie běhací není. Tedy ona umí za něčím vystartovat pěkným fofrem a možná by to udělala i za střapcem. Ale nemá dostatečnou výdrž, rychle se unaví a já už umím odhadnout její „zdravý limit“. Protože se mám stále v paměti jak kdysi kulhala, v běhání ji krotím (a skoky do výšky zcela zakazuji). Jenže Trixie stále miluje večerní honění červené tečky z baterky. Je jím přímo posedlá a když pro ni večer jdu, „honění tečky“ se přímo domáhu (čmuchá mi do ruky s baterkou, šťouchá do mne). Tak jí pro radost nechám pádit plnou parou jen jednou tam a zpět přes její zahradu a dost. I tak pak vběhne k nám do domu patřičně zafuněná.
Maričko! Knírači jsou velmi temperamentní, pohyboví psové! Ale musím uznat, že dva vejlety po zasněžených lesích po sobě způsobily, že dnes si Ajvi hoví v pelíšku a pokukuje po mně, jestli mne nenapadne zase nějaký výlet. Ne, nenapadne!!! Neboj Ajvi! Sotva chodím, včerejší běžky se „rozležely“. Jenom poo půjdeme s kamarádkou na krátkou prochajdu! (8.42)
Bezva povídání o coursingu. U nás v okolí bohužel nic není a v Hranicích – agility,nepřijímá nové členy.Rozdodla jsem se , že si na jaře pořídim pomůcky sama a budem cvičit na louce, pro radost.
Chodíme denně ven do polí, Jenka se vrací od zajíců, u té malé je to přesně tak jak je popsáno v charakteristice plemene, do 50 m a je zpět ani se nedá svést Cončou. Conny -zatím jsme úspěšně odvolali od prvního spatřeného zajíce, sice váhala ale nakonec přišla, musíme hodně cvičit, jinak by mně mohlo klepnout strachem os psy.
Jak to vypadalo v úterý na Vrbici (byli jsme dost zaskočení, že z Bořetic na Vrbicu – táhlý kopeček – jsou na silnici sněhové jazyky – místy sjízdné jenom jedním pruhem, když až do Bořetic suchá silnice) a dneska na rybníku.
http://yga.rajce.net/2017_Leden_na_Vrbici_a_na_rybniku
Tak jsem dnes vyrazila na běžky :O ! Naposledy jsem stála na lyžích před 10-ti lety a to asi tak jednou za sezonu, sněhu moc nebylo. Takže jsem zjistila:
běžkování se nezapomíná,
Neskutečný problém ale nastává po pádu. (whew) Nemohla jsem vstát (envy) . Po jednom pádu jsem se rochnila ve stopě jako divočák a teprve další běžkař, také starší pán, mi pomohl. Přiznal se, že také zápolil s postavením do stoje vzpřímeného asi 5 minut. Kdyby nešel za mnou, tak jsem tam až do jara.
Ajvi viděla běžky poprvé a zalíbily se jí, stejně jako kolo. Jen nechápala, proč se válím tu a tam po zemi.
Alex, jsi fakt dobrá – a hlavně, že se ti podařilo nakonec vstát! 😀 (A nic se ti nestalo:))
Já jsem zatím jen letmo o běžkách uvažovala. Ale s kolenem v rekonvalescenci a ještě nevytahanými stehy holt musím počkat. Nejspíš do příští zimy (a to beztak zase nebude sníh:)) 😛
Tak poradím svůj ověřený starobní způsob. Odepnu jednu lyži, kleknu na koleno, rukama se zapřu o zem a vstanu, zadkem navrch.Zapnu lyži a jedu,jedu, jedu….
Vidím, že dole se rozhořela vášnivá diskuse o elektrických obojcích. Za dřevních let, koncem 80-tých let, tyto obojky začínaly. Pracovali s nimi esenbáci a vojáci na čáře. Byla to opravdu dřevní doba a o tehdejších elektrických impulsech si nedělám iluze. Jenomže jsme víc jak o třicet let dále.
V okolí naší vísky myslivci zastřelili už asi třetího psa, který prokazatelně honil. Viděla jsem potrhanou srnu od psa, kterému se podařilo ji zahnat na plot a tam ji zaživa rozervat. Je to lovecký pud a věřím, že ledaskterý „mazlíček“ je tohoto schopen. Takže:
RADĚJI DVAKRÁT ŠTÍPNU PSA ELEKTRIKOU, ABY SE LEKL A HLEDAL OCHRANU U MNĚ, než aby štval a trhal zvěř.
Io, on když pes honí a je od tebe během pár vteřin několik desítek metrů v houští v čudu, tak házet po něm vodítko a náhubek je prostě směšné. A řvát jako na lesy v zápalu lovecké vášně – no to je tak o hlasivky a navíc, upozorníš myslivce, že tam někde v prostoru lítá pes.
Ony i ty vzpomínané ohradníky nejsou taková trága, jak si lidé myslí. Ano, štípne to, dostala jsem ránu několikrát. Ale o tom to je – zvířata z nich mají respekt, ale neublíží jim to. A jestli si někdo naivně myslí, že stádo masného hovězího udržíte na louce jenom tak, že je budete pozitivně motivovat, tak to jste na omylu.
Waiki už dostala ránu od ohradníku a dnes už za zvířaty na pastvinu přes ně nejde. Ajvi ještě tohle „štěstí“ neměla a klidně chodí do ohrad ke koním i k dobytku (zatím nikdy nebyly pod napětím). A to mám potom strach, protože nevím jak ta zvířata zareagují. Byla bych raději, kdyby zkušnosti s ohradníky už měla.
Vím, co to dělá, když pes běhá za zvěří. Penuška mívala takové tendence. Jenže Penny vystavovala – na zlomeček vteřiny, ale přece. Naučila jsem se odvolat ji, když mi zvěř hlásila – jak píšeš, když za ní už letěla, bylo pozdě.
Vodítkem házím na té louce, kde cvičím. Necvičím psa na poli plném zvěře – tam s ním jdu až ve značně pokročilých stádiích výcviku. A hele – bydlím těsně u obory, z druhé strany mám les, vysoká na mě koukává přes potok, vím, co to je, mít zvěř za plotem. I tak se dá najít způsob.
Elektrický obojek je nebezpečný v rukách lidí, kteří nedovedou být pro psa autoritou a potřebují na něj mít čudlík. V rukách lidí, kteří autorita jsou, el. obojek škodu nenapáchá, ale ti ho většinou ani nepotřebují. 🙂
Dobytek je zas o něco větší, kolem toho má ohradník smysl.
Možná bych „držela klávesnici“, kdyby to aspoň fungovalo. Jenže ono to nefunguje. Elektrikou už bylo zpraseno hodně psů (otázka je, zda by je stejní lidé nezprasili i bez ní, jen jinak) a hlavně jsem nejednou odpovídala na dotaz „mám bígla, zdrhal, dostal elektriku, zdrhá i s ní, jen rychleji, co mám dělat?“. Ono je to tak jak napsala Io – kdo na to má, dokáže to i bez ní, kdo na to nemá, jen zprasí psa o něco víc a rychleji.
a koukám že píšu z každého PC pod jiným nickem, tak se omlouvám a sjednocuji.
Ajvi se má, že se jí panička stará o rozptýlení! 🙂 Vybrala jsi, Alex, skvěle, obě jste moc šikovné.
Denise coursing taky bavil, když měl přiležitost zkusit si ho, ať už na zvířetnických nebo strakáčských setkáních. Z Doks jsme si tenkrát odvezli pohár. Je fakt, že dnes je spousta možností, jak spolu se psem něco dělat. Tak ať vás to obě pořád baví! (wave)
Hančo, díky. Byla jsem okolo poledního, když nebyla taková zima, venku v lese. Litovala jsem, že jsem si nevzala běžky. Nahoře na rovinách, nádherná stopa a nikde nikdo. Zítra bude v lese našlapáno.
Alex, píšeš o tom coursingu tak super, že nemít jen kočky, jdu to snad taky zkusit :)! Nicméně dneska jsem si udělala radost, došla jsem si pro kešku přes zamrzlý Vajgar na ostrůvek. Od léta jsem po té kešce pošilhávala, jen jsem se sem nikdy nedostala v době, kdy bych měla možnost půjčit si loď. Takže teď, jak mrzne, to byla super procházka, zakončená odlovem kešky. Jupí, mám radost.
https://www.flickr.com/gp/146717428@N03/3d226A (zkouším, zda to funguje)
Toro, to je senzační! Ony ty mrazy umožňují ledacos, co se nedá udělat v létě. Viz YGA s focením břehových porostů na těch krásných lednických rybnících – z ledu. Hned jsou to jiné pohledy. Takže ty hledáš kešky!
Shodou okolností, jsem si tento týden založila účet na Geocaching. V prvním kroku jsem zjistila, že okolo naší vísky je položených asi 20 kešek. Takže teď se musím zahloubat a zkoušet je najít.
Mám také nově staženou aplikaci do mobilu od Seznam.cz – Mapy.cz. Při připojení na GPS mi to ukazuje na které cestě se právě nacházím. Cheche, zkouším si to zatím na cestách u nás doma v lese, kde to znám.
Bohužel to ještě nepracuje s GPS souřadnicemi, takže, aby mně to dovleklo přímo ke kešce, abych o ní zakopla, tak to ještě nee. Ale pánové z Mapy.cz slibují, že tuto aplikaci budou dál rozvíjet.
Zatím budu hledat „po čuchu“ 😀 .
Jé tak to se občas domluvíme a vyrazíme spolu 🙂 je to parádní zábava, věř mi.
OT – do mobilu si stáhni aplikaci c:geo a pokud se do toho opravdu budeš chtít ponořit, tak ještě Pocket Query. Jestli budeš chtít, sejdeme se, naučím tě s tím pracovat. Na c:geo tě šipka dovede skoro (skoro, podotýkám) až ke kešce :).
Toro, Tvůj mejlík si archivuji, s aplikací mi pomůže sousedovic synek. Ty jsi už zručná lovkyně!!! Já maličký nezkušený začátečníček. Moc dííííky! Ale jen trošku povyrostu (aplikace v mobilu), tak se domluvíme!!! Budeme lovit spolu! U nás jsou kešky i na stromech, ale to už chce lana. Ale aspoň najít ten strom!!!
Jo tak T5 (ty na stromech) to už je fakt většinou na horolezecké vybavení, bacha na to. Stejně jako ty ve skalách. Na ty se mám moc ráda. Ale těším se na jaro už moc.
Do mapy.cz se dají zadat souřadnice, udělá ti to bod, sice ti to nedá šipku, ale pokud se v mapě trochu orientuješ, dají se tak hledat. Už moc nekeškuji, takže když si výjimečně něco zkusím, je to právě z tabletu přes mapy.cz
Jsem ráda, že se dole přidala ke komentářům Bláža, protože to je coursingový odborník par excelans!!!
Blážo, pokud máš jenom trošku čas, podej prosím, nějaká vysvětlení, protože já jsem nadšený uživatel coursingu, ale neznalec!
Ty obojky a kšíry jsou skutečně kvůli bezpečnosti. A po své zkušenosti, že se mi na závodní okruh dostala z venku nečekaně mazaná Ajvina,zrovna když běžel bulík, bych se přimlouvala i za náhubky.
Blážo, dííííky!!! (h) .
Odborník to vůbec ne :)) Jsem ráda, že se coursing u nás tak ujal a že vznikly další kluby, nebo se obnovily. Do Medlánek jsme taky jezdili na tréninky a závody, ale to tenkrát vedl někdo jiný. Zatím mě nic nenapadá, co bych doplnila za informace. Držím vám palce, je to opravdu sport mého srdce. A seznámila jsem se tam s mnoha psími plemeny, se kterými bych neměla jinak tu příležitost. Je to bezva společenská a sportovní zábava!
Jo a ty fotky jsou úžasný – hlavně ta první! Záříš stejně jako Ajvinka! (inlove)
Ach Alex, tak tohle vám s Ajvinkou upřímně závidím! To by se holkám děsně líbilo, ale tady kolem nás je nejbližší coursing až v Praze 🙁
Holky jsou běhací, Ari skoro lítá, ta je i ve svých čtyřech letech pořád ten hubenej nohatej vlk, ani Berry se nedá zahanbit. Problém je v tom, že co jsou většinou hodné a neutíkají, tak se málokdy pořádně proběhnou. Házení míčku (byť házedlem) tomu moc nepomůže, stejně to znamená vyběhnout a vzápětí brzdit!
To teď mají skvělé období, protože je u nás plno sněhu a běžecké stopy dělá na přilehlých polích jeden soused ze Zálesí. Tak holky běhají s Martinem. Měli byste vidět, jak Ari nadšením málem metá kozelce, když vidí Martina, jak bere běžky! (A to ho tahá:)) Ona s ním chodí i běhat, ale to je asi pořád ještě pomalejší, než by se jí líbilo – zato na běžkách je to prý úžasné. Berry běhá vedle na volno, Martin ji přivazuje jen když jsou na dohled srny. Panečku, jak si pochvaluje rychlost, jakou sviští ve stopě, když jedou směrem k srnám! 😀
A když srny vezmou pravým úhlem fofrem pryč ? :O ? Tak to bych neustála. Takhle mě jednou táhla Klérka na kole za zajícem, po rovné lesní cestě a on náhle udělal HOP! pravým úhlem do lesa… To jsem brzdila aji očima, abych nebrzdila bradou (rolf) .
No, Martin si nestěžuje 🙂 Mě to jednou udělala Berry u kola. Jí nebylo nic, já měla odřeniny a to kolo mi taky spravili 😛 Od té doby to nezkouším, leda když mohou být psi na volno.
Pes, který je naučený tahat, to považuje za práci a kvůli srně do boku nevyletí. Ale člověk to musí i tak sledovat.
Mě by zajímala jiná věc. Jak to že Ari může tahat ve stopě? Já se bála, že mě ostatní běžkaři kvůli psovi ve stopě sežerou 😮
Myslím, že u Dede mají vlastní stopu 🙂
Jenny má pravdu, Martin jezdí tady kolem po polích, tak se pes toleruje. Na hory by nemohl. Jinak je to škoda, v Norsku psy ve stopě (pokud se umějí chovat) nikdo neřeší – jak krásně se nám běhalo s Nazgúlama!
U nás se běhá po rybnících – a tam se taky psi neřeší (on tu zase takový nával není). Jinde se běhat na lyžích nedá, souvislá vrstva sněhu (cca 7 – 10 cm) je právě jenom na ledě. Ale jinak je tu furt mrazivo (i když pořád míň než u Benešova – ale tam je i hromada sněhu – aspoň tak mi Terka hlásila)
Byli jsme dnes ozkoušet stopy kolem Lomnice nad Popelkou. Psů tam bylo povícero, i když netahali. Zjistila jsem, že v tomhle počasí strojem udělanou stopu pes neprošlápne (na rozdíl od sněžného skútru) a že na psa na šňůře je tam příliš mnoho lidí. Ale my jsme sebou žádného neměli.
Ajvi je šikovná, to je dobře že ji to baví. A velká výhoda se oproti jiným psím sportům se mi zdá, že se nemusí běžet zároveň se psem ani učit hafo komplikovaných povelů, je to tak?
Přesně, je to přirozený pohyb pro psa. Simuluje to hon za zajícem, který je zaplať pánbů už všude v kulturních zemích zakázaný. Proti chrtím závodům na oválu, je coursing sofistikovaný. Tím, že se dají „špůlky“ sestavovat do různých sestav, tak pes běhá v terénu cik-cak, stejně jako běhá živé zvíře.
Běhá se i překážkový coursing, ale ten jsme ještě nezkoušely. Ten musí být senzažní pro chrty typu afgán, saluka, kteří byli vyšlechtění na lov pouštních antilop, které unikají v horských pouštích a ve vzduchu dokáží sebou mrsknout a mění směr. To vše museli dokázat i tito chrti. No samozřejmě nejenom pro tyto chrty to je senzační.
Vranovské závodiště se mi líbí i proto, že je celé oplocené. Udržovat takový komplex je jistě dost náročná záležitost, zvlášť když v přilehajících lesích žijí stáda divočáků, které upravená louka jistě láká. Ploty musí být proti nim zabezpečené, jinak by louku zničili. Pár desítek metrů dál je u lesa pod dřevěnou skulpturou Nekonečno, volná louka a ta je na podzim regulérně „rozoraná“ rypáky divočáků. Na kraji lesa rostou krásné buky a duby, takže tam je pro ně nachystaný švédský stůl.
Proto už není coursingování za pusinku. I pořízení čtyřkolky, její údržba (přívěs za auto, na kterém čtyřkolku vozí), navijáky, které se ovládají tak, že se rychlost střapce dá upravit běžícímu pejskovi. Klobouk dolů před lidmi, kteří tohle všechno zajišťují! (y) !
Mimochodem, povídali jsme si jednou s lidmi od coursingu. Dřív naviják natahovali „nožně“, tzn. že chodili po obrovském placu pěšky!
Alex, však takhle se naviják navíjel ještě v Daňkovicích – na víc ta louka byla „do kopce“ (rofl) – bylo to náročné pro natahovače.
Matyldo, několikrát jsem viděla na coursingu i kavalíry, a jak jim to šlo! Běželi i párové rozběhy.
Na procházky chodím v těchle mrazech (každou noc a ráno minimálně -15°) až kolem poledne, to už je tak -5°. Ono ani Ajvi se moc nechce do toho mrazu. Na zahradě udělá základní cvrkanec a bobana a hurá do tepla. Koukala jsem na výpočty německého počasového serveru a pro JM je to stabilní minimálně do konce ledna :O .
Už jsem prokrmila 20 kg slunečnice a různých zobů. Sypu pozdě večer, aby měli hned ráno po probuzení něco do zobáku a potom dosypávám v poledne, aby měli energii do mrazivých nocí.
Heč, my jsme měli ráno jen -10, přišlo pár mraků:))
Jo, taky krmím poctivě a zákazníci přilétají. Dokonce držím krmení v kuchyni, protože v obvyklém přístavku mrzne. Takhle dostanou aspoň ráno nezmrzlé a odpoledne přídavek – taky nezmrzlého.
Jinak holky proti mrazu neprotestují, ale já je stejně beru každou chvíli domů. No, hlavně asi pro svůj dobrý pocit (blush)
Já nechávám Majdu ráno doma a sousedka ji dává na dvůr až po svítání tak v devět. Kdyby to bylo pozvolné a mrazy dlouhodobé tak ano, ale takhle??
Jo, to chápu, já to dělám podobně, jen si je můžu pustit sama. Já teď mám taky holky pořád přes noc doma, prostě si myslím, že pokud zvíře v takových mrazech venku být nemusí, tak tam být nemá:)) Jen si teď lámu hlavu nad tím, jestli jim vlastně nekazím kondici…
Myslím, že nekazíš, jen ty největší mrazy poleví, samy si řeknou, že už chtějí být venku. Když jsme ještě odjížděli každé ráno do práce (a vraceli se pozdě odpoledne), tak knírajdy bývaly přes den venku v zateplené boudě jenom do -5°, potom jsme je nechávali i přes den doma.
Žádnej fufák nebyl v boudě a Majda není výjimka. kdyby alespoň ležela na dřevě. Ona prosím na zmrzlém betonu. A vzhledem k tomu, že je vevnitř – venkovní – vnocipostelová, tak obdivuji její termoregulaci, ale u nás to bylo vždycky tak. I stařečka jsem vypustila do minus deseti a v pohodě
Alex! Opravdu se chytáme coursing zkusit, ale až nebude ten samec (chuckle) … akorát mne včera trochu zhákla Maxíková na Zvířetníku, kde psala, že s Teddynkem (australský ovčák) právě s coursingem skončili, protože honil pak i zvěř. A ten náš tydýt je toho taky schopný – jak včera, byli jsme asi dvěstě metrů za vesnicí, když sebou naráz mrskl a vyrazil zpět. Nejprve jsem se lekla, že jde za náma pes (to by nebylo tak zlé, akorát páneček by se mohl vyděsit – Erník psy miluje) nebo nějaký zajíc (a to by bylo horší). A ono ne – to za vysokou tovární zdí se pohnul jeřáb! Tak nevím – ale aspoň jednou to vyzkoušíme a uvidíme.
Zítra jdeme na cvičák, snad mrazy povolí (dnes v osm ráno -15 °C).
A jinak jsi fajn panička, když na středně starší kolena (chuckle) se vrháš do běhacích aktivit – i když tedy Ajvinčiných …
Baroušovi naopak coursing pomohl vybít loveckou vášeň a ve zvěři se tehdy velmi zlepšil. Měli jsme velké štěstí, že jsme chytli začátky MS-coursingu – zlaté časy, kdy se běhalo za hubičku, často a na skvělých drahách (Otrokovice, Radslavice). Coursing na sněhu = bomba.
Nepochopila jsem, proč je teď požadován „nahatý“ pes, za nás se naopak nechával postroj pro co nejrychlejší a bezpečné odlovení psa v cíli, tak aby se nezdržoval další běh.
Petro, máš pravdu, udržet zmítajícího se psa „nahatého je problém. Navíc se ta pravidla furt, tak jako jiné vyhlášky a zákony u nás, stále mění. Od nového roku myslím, že i malí chrti musí mít při běhání náhubek, myslím nejenom v páru. Připadá mit, že úředníci vykazují činnost v každém lidském konání (envy) . Já se v těch stanovách moc neorientuji, protože je to pro mně jenom zábava, nechci běhat závody. Jak píšeš, už to není za hubičku a platit poplatky a obrážet závody po republice, to už není pro důchodce. Jsem prostě ráda s Ajvi ve psí společnosti a společnosti lidí, kteří jsou na tom podobně jako já (happy) .
Co si pamatuju, tak odjakživa platilo, že pes běží bez obojku a má mít košík (pokud se neběží sólo), Jenže se předpisy dodržovaly jen na závodech. Je to pro bezpečnost psa. (na trénincích se toto pravidlo asi ošulí). A co se týká honění zvěře, nejdůležitější je, aby pes poslechl na povel přivolání. Pamatuju si, že na jedněch závodech zničehožnic vyběhl zajíc a jedné holce se vyškubl ridgeback a běžel za ním. Ona zařvala Ke mně! A pes poslechl. V tom závodním psím nadšení je to nevídaná věc. Všichni jsme jí zatleskali. Jinak to je asi individuální, každý pes je jiný. Ale už za nás jezdilo strašně moc psů na závody a pochybuju, že by coursing s nimi páníčci dělali, kdyby jim pak psi zdrhali.
V tom postroji, nebo i obojku se může zachytit při běhu za kladku a malér je na světě. A odchycení psa v cíli by neměl být přeci problém, střapec už nikam neutíká.
Jééé, Blážo, já měla potlesk od ostatních při posledním běhání. Už jsme se chystaly s Ajvi domů, já ji šla venku podél plotu závodní louky ještě vyvenčit, ona si čmuchala, já si jí nevšímala, protože jsem se loučila s jednou paní, která také venčila, když najednou CO TO JE? Uvnitř areálu si to směrem nahoru po louce, kde se už šmrdolila za střapcem amstafka!!!bez náhubku, žene JAKÝSI knírač. Zařvala jsem KE MNĚ! a zapískala a ona se kupodivu otočila a mazala zpět, proběhla otevřenou bránou, mě zase naskočilo srdce, a teprve potom jsem vnímala potlesk těch, kteří to zaznamenali. Byl to takový fofr, že někteří si ani nevšimli, že se tam motá další pes.
No vždyť to si taky potlesk zaslouží! Odvolat psa od běžící návnady je úžasný!!! 🙂
Jinak co je důležitý: na coursingu musí všichni psi, kteří neběží, být na vodítku. Po doběhu se doporučuje připnout psa a ještě ho „vychodit“ rychlou chůzí, aby se vydýchal po výkonu
Blážo já jsem ti tak vděčná, že jsme si to s Kazanem a Daníkem mohli díky tobě zkusit! (inlove)
To byl tehdy skvělej nápad!
Jejda Dede, to už je tak dávno! 🙂
Alex, tleskala bych ti taky moc! (nod)
Jo, to byl dobrej výkon! (clap)
Možná jsem začínala dřív než ty? 2005. Fakt jsme tak běhali i závody. I páry (tehdy ještě po domluvě bez náhubků), dokonce se v tréninku běžel běh pěti psů – malých teriérů, bomba.
Bylo to pro snadné odvedení psa od střapce, prostě jsi drapla psa za postroj nebo obojek, odebrala střapec, cvakla vodítko a vypadla. Žádné nasazování obojku, nebo braní do oka z vodítka. Nikdy problém se zachycením kladky nebyl (taky to na psu nevlaje). Pamatuju jednu zlomenou nohu u saluki o kladku, to bylo dost hnusný, prostě to naprala přímo do kladky (Otrokovice).
Jo a natahovali jsme většinou ručně, jen někdy byl dobrovolník na motorce.
Vím, vím jak to chodilo, do Otrokovic jsme taky jezdili za Bárou 🙂 A asi jsme se tam v roce 2005 někde potkaly.
YGO, rozhodně to zkus. Můj názor na lovení a nelovení zvěře kvůli coursingu je takový, že pokud pes honí zvěř, nebo utíká za zvěří stopou před coursingem, bude i po něm. Ale je fakt, že na coursingu se hodně vyběhá.
YGO, ještě jsi nezkusila el. obojek? Tady ho používají i myslivci při výcviku loveckých psů, barvářů a honičů. Svěřili se, že dnes už ani nemusí použít elektrickou „ránu“ to jenom tak jednou-dvakrát, ale že už na psa jenom „zazvoní“ , použijí jenom zvukový signál. Když jsem pořizovala Ajvi, tak jsem počítala i s položkou na el. obojek, protože dnes už bych honění psa nervově neustála. Naštěstí Ajvi sice uteče, ale dá se odpískat zpátky. Chodit se psem o zbytek jeho života jenom na vodítku, jakémkoliv, to také není to pravé ořechové ;( .
A co psa radši vycvičit? 😡
Máš pravdu jako vždy. O zvládání poslušnosti se opravdu snažím, ale jsem asi blb a nejde mi to tak, jak bych si představovala.
A pouštět do živého tvora elektřinu je to pravé ořechové????
Možná, že jsi žádný takový obojek v ruce nedržel a tak nevíš, jak to funguje. O pouštění elektriky do psa nemůže být ani řeč – myslím, že je to dokonce méně drastické než škubnutím vodítka (které se taky nemá, já vím) …
Jsou chvíle, kdy psu musíš říct naprosto jasně „ne“. Na některé zvíře stačí promluvit káravým hlasem, jiné potřebuje důraznější impuls. Ta elektrika není nic nelidského, jen se to s ní musí umět, aby člověk nenapáchal víc škody než užitku.
Jasné ne mu můžete říct jinak. Včera jste se tady rozplývali nad psem jako parťákem, dnes mu pořizujete elektrický obojek. Rád bych si přečetl názory vícero včerejších „parťáků“ na tento způsob výchovy.
Děti taky tak vychováváte, když to není nelidské?
Ač nemám ráda anonymy, s tímhle souhlasím. Ostatně ne bezdůvodně byly el. obojky donedávna i považovány za týrání, bohužel tlak výrobců a prodejců si vynutil změnu. V podstatě mají pravdu – to špatné nedělá obojek jako takový, ale ten kdo drží prst na tlačítku.
Ne, že by neexistovaly i jiné špatné metody, ale… PROČ?
Pročetla jsem dostupné dokumenty a ÚKOZ to vzalo šalamounsky – povolili el. obojky pro výcvik. Pro jakoukoliv veřejnou akci jsou nadále zakázány. Úplně zakázány jsou obojky protištěkací, ostnaté a stahovací bez zarážky. Bohužel všechno (snad kromě těch smyček) se prodává.
Já teda radši hážu vodítkem nebo náhubkama a u toho strašně řvu.
Petra i já máme zkušenosti se psy, které už někdo zkazil. To je nejspíš důvod, proč máme výhrady proti elektrice. Dá se zneužít příliš snadno – člověk jenom mačká čudlík…
Existuje vědecký experiment, kdy testovaná skupina v pozici „zkoušejících“ měla pouštět elektřinu do „zkoušených“ (to byli herci seznámení s experimentem a žádné dráty skrz zeď nešly). Ukázalo se, že „zkoušející“ byli ochotni pustit do „zkoušených“ elektřinu, přestože viděli projevy bolesti – odmítli to jen dva lidi z toho vzorku.
Na psech je bolest vidět míň. 🙁
Ne, radši budu říkat jasné ne řevem a házením náhubku. Sice u toho nebudu vypadat tak cool jako s elektrickým obojkem, ale aspoň mi bude celou dobu jasná míra toho, co dělám.
Ten experiment např. tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Milgram%C5%AFv_experiment
Lidi si o sobě rádi myslí, že jsou mnohem menší bestie, než reálně jsou.
On se jeden z mých známých domníval, že i elektrický ohradník „nic není“ a strašně se divil, proč se k nim bojí chodit malé děti – ohradník vedl těsně kolem cestičky od branky ke dveřím. Pak jsem přijela s Melly a malou Dondou a on uviděl, že se Melly, poté, co do ohradníku jedinkrát napálila, bojí chodit ven. Prostě radši celý den nečurala, než aby vyšla do toho prostoru, kde musela projít asi tak metr od ohradníku. Byla šílená strachy, i když jsem ji kolem té věci jenom nesla v náručí.
A to to „jenom“ štípne. Jenže je to rána zcela neočekávaná.
Takže asi tolik se pes dovede bát.
Jo, o těchto experimentech jsem četla, i o jiných. Proto je lepší řvát – nebo mít to vodítko, když vím, že je pokušení veliké.
Moje psiny mají s ohradníkem taky zkušenost – nějak jim to nevadilo, chodíme kolem něj denně. Nevím proč, mám asi frankensteinky (hodně chlupatá je jen Berry, tak tím to asi taky nebude). Což nevztahuju na jiné psy.
U Melly mohlo zafungovat i to, že ona má dům spojený s týráním – od svých prvních „pánečků“, kterým byla úředně odebrána.
V tom domě se už pak bála vždycky, dokonce až k náznakům agrese ze strachu, což je u ní hodně co říct, k tomu nikdy jindy nesáhla (vrčela tam zpod postele). I když byl ohradník už za plůtkem a řadou kytek.
Ohradníku kolem koní ve volné krajině se nebojí, i když ji taky koply, jen se jim vyhýbá (i vypnutým, prostě ten špagátek respektuje). Pokud má přece jen strach, nechá jít první Dondu, ale víc neřeší. O to víc byla zřetelná její reakce v tom domě.
Donda se samozřejmě nebojí ničeho a z podlízání ohradníku si udělala sport. Když ji kopl, protože pod ním vítězně zvedla čenich, tak zakvičela, ale druhý den tam byla zas. Zjistila, že se pod ten drát vejde, když se snaží, a pak už to měla vypočítaný na milimetry. Strašně tím Melinu štvala – Melly se pak bála navíc ještě o Dondu.
Alex, taky nad ním přemýšlím (Brooke s ním chodí dodnes, ale to je na delší povídání) … Ernest buď chodí se stopovačkou (ne na stopovačce – prostě ji za sebou vleče), i když teď ve sněhu (a předtím v bahně) jsem ho této zátěže zbavila a zatím dobrý. I za tím jeřábem běžel cca 20 m a pak to otočil a mazal za mnou …
Ygo, Ernie bude v pohodě, jen musíš ještě chvilku počkat, než vyšumí nejhorší puberta. Kolik mu vlastně je? 🙂
Chceš vykládat, jak se mi Penny jednou rozběhla za traktorem? On fakt na tom poli vypadal jako zajíc. Jen byl trochu větší – teda až Penny přeběhla blíž. 😀
Vrátila se s takovým tím výrazem „tu blamáž jste neviděly, dámy, ano?“ 😀
Podobná švanda byla s Dondou, když se snažila pást havrany.
Chceš vykládat, jak Borůvka honila přistávajícího paraglidistu? Asi vypadal jako bažant 🙂
(rofl)
To mi připomíná jeden vtip:
Vykládá jeden myslivec druhému: „Rogalo, to je děsnej pták. Musel jsem ho střelit pětkrát, než toho chlapa pustil!“
🙂
Dávat za vzor myslivce – no, zkus říct slovo „myslivec“ před Petrou Ešusovou. Má od myslivce Tallynku :@
O.T.
Máte krásnou čepici Alex.
Míšo, tu jsem dostala před pár lety od manžela. Jenomže byly tak teplé zimy, že se ani nehodilo v takové teplé čepici chodit. Takže letos si ji poprvé pořádně užívám. Je fakt teplá!
Alex to je moc pěkná zábava pro pejsky.
Na Ajvince je vidět, jak jí to baví.
To je dobrý sport, Alex, Ajvi se vyběhá a panička neuštve 🙂
V současných mrazech vodím psice ven tak na dvacet pět minut a obě mi dávají jasně najevo, že je to sakra málo… jenže když ledově fučí, tak venku nevydržím dost dlouho, a tak doma hážeme aporty, hrajeme si, ale už by to chtělo ty mrazy zmírnit!
Milá Alex, hezké povídání!
A Ty sama jsi živoucím důkazem toho, že i když už člověk není nejmladší a zdravíčko tolik neslouží, dá se s pejsanem vymyslet a provádět spousta věcí, které ho nadchnou a vyhovují mu, takže jsou nakonec spokojeni všichni…
Tak ať vám to ještě dlouho hezky běhá! 🙂
Alčo, přesně tak. Když si vzpomenu, jak jsem moc a moc přemýšlela a zvažovala jestli ještě jít do dalšího štěněte ve svém věku… Nu, nevím, jestli bych se donutila takhle hýbat, kdyby nebylo Ajvi. Jenom to každodenní chození na obvyklé prochajdy, je úžasný přínos i pro to bolavé a unavené tělo.
Alex, jsi skvělý případ zodpovědného člověka, který má zkušenosti. Ajvi se má u tebe královsky a ty zase díky ní máš kondičku, jakou bys bez psa neměla. 🙂
Jj to je pravda. S Oldou za každého počasí nachodíme každý den cca 4-5 kilásků v dost svižném tempu a to bych se bez něj nedonutila. Chodit „jen tak“ mě nebaví. (happy)