Tak jsem právě oprášila chatník, tedy článek, který vybízí k diskuzi nad daným tématem, aniž bych se do něj nejdřív zamotala já:)) A dnešním tématem je charizma!
Napadlo mě to v souvislosti s tím, jak jsem tu prášila své staré články, rozhovory Berry a Kazana. A uvědomila jsem si, že jsem měla a mám hezké a milé psy, ale žádný z nich nikdy nedosáhl takové popularity, jako měl Kazan. Přitom zrovna on vykazoval podle tabulek nejvíc prohřešků proti svému plemennému standardu. Daník a Ari – to jsou dva moji šampioni v kráse… ale v charisma?
Tak jsem přemýšlela, v čem charisma vlastně vězí? V kráse ne. V inteligenci? Smyslu pro humor? Vstřícnosti? Zájmu?
Co myslíte vy? Máte nějaké příklady – lidí, zvířat, vlastností? Jsem zvědavá na vaše názory – pojďme si povídat!:))
Charisma…:))
A co Vladimír Dlouhý?
Joo včera jsem si na něj taky vzpomněla! Škoda že to vzal za špatný konec. :S
no a co Petr Čepek?
Mě by zajímalo, jestli se dá charisma zahrát…Já bych přidala ještě Petra Čepka a Borise Rösnera, toho jsem zažila těsně před smrtí jako Cyrana z Bergeracu a byl fantastický…Tak by mě zajímalo, jestli skvělý herec, který na divadle zahraje charismatickou postavu, musí mít i charisma v civilním životě, nebo je to fakt jenom „skvělý herec“….
ano,oba dva..a i Miloš Kopecký, charisma si sebou neseš i v civilu, to odložit nejde…pro mne měl obrovské charisma i Karel Kryl a Vladimír Vysockij.
Ze vsech hercu ma pro mne nejvetsi charisma Humphrey Bogart. Napr. Casablanka.
Pro mě byl neskutečně charismatický Leonard Cohen. A je tu málo žen, tak přidám Hanu Hegerovou a Magdu Vášáryovou. Z mladších ročníků Martin Veselovský.
Jestlipak budu taky v Kalifornii?
Pro mě je charisma hodně sepjaté s hlasem. Zároveň jsem generace, která byla zvyklá na skvělý dabing, zahraniční herci ve filmech mluvili hlasy, které se k nim hodily (a mnohdy byly „přiléhavější“ než jejich vlastní). Uvědomila jsem si to třeba u filmu Mamma Mia, kde jsou dialogy nadabované, ale písničky jsou v originálu s titulky. Dabing je v tomto případě velmi dobrý, ale ten posun tam je.
Přidala bych z našich herců pana Adamíru a ze zahraničních Charlese Bronsona.
Pro mě je (byl) charismatický třeba Miloš Kopecký, Josef Bláha, Walda Matuška.
Sean Connery taky až jako starší,Neúplatní, Skála, První rytíř, První velká vlaková loupež, to jsou filmy, na které se kouknu jen kvůli němu.
Z žen třeba Dana Medřická, ale líbí se mi taky ta Barbie Dolly Parton, klidně se mi smějte, ale ta ženská, i když má věk a je napůl umělá, má něco do sebe. A zpívá jí to pořád, i když ne tak jako kdysi.
Už jsem nechtěla hledat charismatického muže ale na konec jsem přeci jednoho vylovila z paměti, tak pro mně milé dámy, by to byl Milan Lasica. Velmi šarmantní muž. 🙂
Velice nadšeně souhlasím, Jenny. (wave)
A navíc chytrý a vtipný,což je spolu s fyzickým zjevem neodolatelná kombinace.
Ach,ano,ano 🙂
Tak necháme definic, a co kdybyste zkusili napsat příklady lidí, které považujete za charismatické? Herce, hudebníky, politiky, vědce, své známé…
To by mohla být dobrá přehlídka, ne?
Dole padl Matuška, já navrhla Belmonda, sršet energií a charismatem podle mě uměl třeba i Menšík.
Já bych třeba přidala Tomáše Ježka z královéhradecké záchranky. On si tedy občas do huby nevidí, ale z jeho lekcí (vede záchranářské kurzy) moc nezapomenete. Tak co? 🙂
Třeba Sean Connery, Theo James, Clive Owen, z českých snad Bartoška.
Na úplně opačném konci škály stojí B.Polívka, R. Atkinson, Pavlásek
Seana Conneryho jsem ocenila až jako staršího, jako mladý mě nezaujal. Třeba do toho charismatu postupně dorostl:))
Já mám ráda i Iana MacKellena – je šerednej, ale z očí mu kouká inteligence a smysl pro humor:)) Věřím, že na živo s shakespearovskejch hrách, což je prý jeho základní uplatnění, musí být úžasnej.
Z žen mě teď zrovna napadá Meryl Streep.
Rowana Atkinsona hodně z nás vidí stále jako Mr. Beana. Ale v Černé zmiji byl dobrý a jeho komisař Maigret je úplně jiná káva.
Pro mě má charisma herec Hynek Čermák
Hynek Čermák pro mě taky má charisma- navíc z jeho pohybů čumí to, že dělal bojová umění. Ti chlapi se hejbou jinak 🙂 Dodala bych ještě Seana Conneryho ve starším vydání (třeba v Highlanderovi byl úúúplně k sežrání), Pierce Brosnan v době, kdy hrál Bonda. Matuška v době filmu Fantom Morrisvillu.
Když vezmu v úvahu kritérium BU, tak určitě Toširó Mifune. 🙂
Pierce Brosnan je taky dobrej. A ještě Daniel Craig, jeho James Bond je , pro mě, the best.
Hm, pro mě je Daniel Craig strašně nezajímavej. Takže charizma je navíc velmi výběrové 🙂
Od té doby, co hraje Bonda, tak se na bondovky nedívám. Ten chlap nemá šmrnc, jaký by měl Bond mít, fyzicky moc přitažlivý taky není…
Mě by se na něj líbil zrovna ten Clive Owen, myslím, že i byl v nějakém širším výběru, když se rozhodovalo o novém Bondovi. Craig mi přijde jako takový „nemrcouch“, nevím, jak to líp říct.
Taky nedostal R.A.nadarmo od královny ocenění.
Neměla jsem odvahu dívat se na Maigreta v podání Rowana Atkinsona, měla jsem pocit, že bych mu pořád někde za zády viděla Mr. Beana. No, moje chyba, věřím, že ho zahrál perfektně.
Pro mě úplně nej nej nejcharismatičtější je (byl) Paul Newman (ten jeho modromodrý pohled! (inlove) ). A aby to nevypadalo, že fandím jen hezounům, souhlasím s Belmondem.
Belmondo a Newman – souhlasím, starý Connery taktéž (ano – zřejmě do charisma někteří musí dozrát). Z našich třebas Žalman Lohonka … nebo Vladimír Komárek.
Zkus to, myslím, že tě překvapí 🙂
Já taky ne, i když mi kamarádka psala že se kouká a že je bezvadnej. Já jsem si ho znechutila po několika údajně humorných scénkách.
Pro mě zůstane komisař Maigret navždycky Jean Gabin. Tak nějak jsem si ho představovala, když jsem četla knížky.
A Belmondo souhlas.
K těm prvním třem bych ještě přidala Jakea Gylenhaalla, ten se mi líbí moc, i možná proto, že je dost podobný ségře, a ta mi přijde fajn.
Co nechápu, to je obliba Benedicta Cumberbatche.
Tohle patří až nahoru, pod Ivu.
Cumberbatch – to bude aido tím, že nám není třináct a mluvíme o charismatu, o kterém třináctileté Víly a jim podobné nikdy neslyšely 🙂 Onehdy jsem se o něm poněkud nelichotivě vyjádřila a vyslechla jsem desetiminutovou plamennou tirádu 🙂 Zajímavé a povzbudivé ovšem je, že Leonard Cohen se Víle hodně líbí, akorát zatím neví proč.
🙂
možná jsi ho neviděla v Kódu Enigmy a v první serii Sherlocka…třeba bys změnila názor 🙂 přinejmenším je opravdu dobrý herec 🙂
Fakt neviděla. 😉
Jak píšu jinde, TV nemáme a do kina chodíme na kapku jiné filmy, no (naposledy jsme byli – už jsem to sem psala – na Toni Erdmanovi, teď se chystáme na Patersona nebo cokoli od Jarmusche, bude tu jeho retrospektiva a my jeho filmy máme opravdu rádi).
Vítám se sobotou! Tak u nás na severu JM začal padat sníh (clap) . MLP čerstvě po viroze já už s odstupem pár dní, ale nějak to odházet musíme. Ale hlavně – bude trochu vody!
Tento týden byl u nás arboretista, už jednou nám jeho partička ořezávala borovice a musíme zase podniknout nějaký odborný zásah. Tak jsme povykládali o stromech a pravil, že pokud nenapadne na JM sníh a tak odejde mnoho stromů – suchem. V lese je to už poznat i okem laika 😉 .
Tak to jsem se parádně uklepla. Mělo být ;( a je 10 hodin v sobotu dopoledne.
Alex, u nás už je poctivá sněhová peřina!!! Juchů:)) Jen popadalo dost mladých stromů, hlavně borovice… neunesou ten sníh.
Tak co, taky u vás dnes pro změnu sněží?:)) My jsme tady neměli tolik sněhu, co teď, co jsme se vrátili z Anglie. Já se dnes ulejvám, ráno s hrablem cvičil kolem Domu Martin 🙂
Tady padají takévý ty velký těžký vloky. Starej sníh ještě leží a je ho dost nad kotníky. Ještě chvilku a Příšerné schody budou neschůdné. A doufám, že do příštího víkendu stihne zamrznout přehrada. To se akorát tak vyhrabu z peřin a dám sbohem panu Paralenovi. 🙂
I tys skončila v posteli? tak ať jsi brzy v pořádku! 🙂
U nás už je v lesích těžko schůdno, snad jen když projede auto a dá se jít v kolejích. Tak venčíme kolem Dvora v zalidněných oblastech, kde to lidi mají šanci trochu prošlapat. Do našich lesů nás na prošlapání chodí málo…
Vyhrabej se z peří až se budeš cítit opravdu dobře. Pan Paralen by to vždycky nemusel zvládnout. Držíme palečky, ať tě mají pejsky uzdravenou.
Mám v plánu se z peří vyhrabat v pondělí ráno. V případě potřeby se do něj zase zahrabu v pondělí odpoledne a vyhrabu v úterý ráno a tak dál. 🙂
Jinak to bohužel nejde.
Ha, slunná Kalifornie! 😀 Si říkám, proč je mi teplo.
Uvažujeme s Andym o změne providera, včera si s jejich podporou psal víc než hodinu a tvrdili, že tam už konečně nastavili správně časové pásmo. A prd, Kalifornie je tu zpátky 🙁
Náhodou, je to docela sranda, já bych slunnou Kalifornii možná i postrádala. 😀 Klade to trochu nároky na paměť, když se příspěvky neřadí slušně, ale té švandy, co se s tím dá užít!
Řekla bych jen, že charizma v apatyce nekoupíš. 🙂
Jo 🙂
Charisma chápu jako kouzlo osobnosti. A to se popisuje dost těžko. 🙂
Charismatický člověk bývá středem pozornosti, protože jaksi mimoděk svým kouzlem lidi přitahuje. Charismatický řečník hovoří i na nezáživné téma tak, že posluchači napjatě poslouchají. Charismatický vůdce dokáže ovládnout a nasměrovat davy. Charismatický herec hraje tak přesvědčivě, že mu diváci věří na 100%.
No a charismatický pes Kazan – ten krom toho, jak nádherně vypadal, (ač přerostl standard 🙂 anebo možná právě proto), měl také velmi výmluvný pohled a nějak dokázal to, aby v něm byla zřetelně vidět oddanost, věrnost, spolehlivost a odvaha. (inlove) A zdravé sebevědomí.
Taky neumím úplně vysvětlit charisma, i když ho, pochopitelně, poznám, když někoho takového potkám. Není to úplně častý dar – možná naštěstí, protože jak píše Tapuz, když se charismatický člověk dá špatnou cestou, tak ty konce mohou být velmi těžké. Ono za průšvihem kolikrát nemusí být čisté zlo, někdy, když se člověk bez představivosti rozhodne udělat dobro, tak se těm koncům může divit taky.
Hm, slovo, které je velmi běžné, ale definovat ho už tak snadné není. Já bych jím asi označila někoho, kdo umí přitáhnout pozornost, upoutat v tom dobrém slova smyslu. Je nám dobře v jeho společnosti, rádi se na něho(ji) díváme, posloucháme. Může to být celkovým vzhledem, chováním, mluvou (charizmatický hlas), energié. Prostě ten člověk v sobě má něco… jak říkají Francouzi „Je ne sais quoi“ 🙂
A u mne to platí i pro zvířata. Třeba naše Trixie není právě „výstavní krasavice“, ale učarovala nám svým milým chováním, svými pohledy, prostě radost že je u nás z ní sálá – má charizma, které je jen a jen její !
Dede, krásná fotečka !!!!
Ano, charisma v člověk přitahuje – někdy i zvráceně, ale určitě přitahuje:))
Ano Maričko, Trixie skutečně nezapadne do davu… a kdyby chtěla, mohla by vypadat hodně výhružně. Ale život v tvé smečce z ní dělá tvora vyzařujícího přátelství:))
Děkuju Maruško! (inlove) Už víš, kdy vám dají Janu domů? (wave)
Tak nejen jsem v Kalifornii, ale ještě mě to dá kam chce… (fubar)
Děkuji Dagmar, snad ji propustí zítra t.j. v neděli. Je ve Frýdlantě, za Lbc, a doufám, že nebude kalamita jako minulý týden, po jejím nástupu. Je to sice jen 70 km ale někdy výživných a jiná cesta tam není.
Neozvala jsem se včera protože jsem vypnula brzy PC. Tady zase blbla elekrika a zapnuli to až dneska v 11.
Zítra by už snad nemělo sněžit, nebo až tak sněžit, aby to byla kalamita. Držím palce! (inlove)
Děkujeme. A já tobě také na celý příští týden. (h)
Myslím si, že charizma spočívá v určité osobní přitažlivosti (která ale nemá co do činění s aktuálním ideálem krásy), ve schopnosti, třeba i bezděčné, trefit se do nálad a tužeb ostatních a strhnout je na svou stranu jako své následovníky.
Hned jako první mě napadá Rasputin, ve své době a na místě, kde se nacházel, byl nepochybně charizmatickým zjevem. Byl ovšem spíše takovou kuriozitou.
Podle mě charizma nemusí být vždycky v pozitivním smyslu, charizmatický člověk nemusí být milý a přívětivý a jeho směřování nemusí být zrovna bohulibé. Takovým charizmatikem byl například Robespierre, který za obrovské podpory a nadšení davů rozpoutal šílený teror.
Snad největší charizmatickou osobností moderních dějin, i když v negativním smyslu, byl nepochybně Hitler. Jeho podpora a „úspěch“ jsou nevídané.
Charizmatickým vůdcem byl jistě také třeba Gándhí.
Obecně bych řekla, že charizmatem nutně oplývají třeba všichni význační revolucionáři, náboženští vůdcové, někteří válečníci nebo státníci, výjimeční manažeři a podobné osoby.
Řekla bych, že dneska se ten termín, alespoň tady u nás, značně posunul, když se za charizmatického označuje každý, kdo něco udělá dobře a ještě se u toho usměje.
Když se mluví o charizmatu, vždycky si vzpomenu na něco, čemu se musím zasmát pokaždé, když to slovo slyším. Když byla oficiálně vytvořena funkce „prezidenta“ EU a nastoupil do ní podivný zjev Van Rompuy, kdosi (bohužel už si nepamatuji kdo) se v tisku vyjádřil, že tento člověk má charizma hadru na podlahu. Dodnes se tomu musím smát. Ten člověk se objevil a zmizel naprosto bez povšimnutí, dodnes ho prakticky nikdo nezná, nic neudělal, nikoho neoslovil. Dokonalý příklad někoho, kdo opravdu nemá vůbec žádné charizma.
Tapuz, to je skvěle napsaná úvaha, děkuju!
Byl to britský poslanec EP, dalo by se říci duchovní otec Brexitu, Nigel Farage. A nebylo to v tisku, ale řekl mu to přímo do očí při zasedání EP.
Nigel Farage: Kdo jste, pane prezidente?
Odkaz na YOU TUBE se mi tedy moc nepovedl.
Zkuste nebýt anonym a já to zkusím najít ve spamech 🙂
Nevím, o jaké video šlo a kdo je pan/paní anonym, ale – na druhé straně, on ten Farage samotný je taky dost necharismatický (nevím, jak to říct slušně, neslušně bych to věděla hned).
Hm, Aido, měla bych stejný problém (wasntme)
To je výtečně shrnuto.
Charisma buď člověk má nebo ne. Naučit se to nedá.
Znala jsem dva lidi s charismatem, každé setkání s nimi bylo jako dobít si baterky pozitivní energií.
Kéž by se v našem okolí vyskytoval alespoň jeden člověk s kouzlem osobnosti a s dobrou povahou!
A kéž by se i v politice vyskytovali takoví, co to myslí dobře, s námi i se státem.
Herce a herečky bych do toho nezahrnovala, ty vidíme jen tak, jak to svět divadla a filmu chce- zvnějšku, role hrají!, ve skutečnosti je neznáme a nevíme, zda charisma mají či ne.
Omlouvám se, byla jsem celý den v Praze a z mobilu se mi a) blbě píše, b) sežral mě můj vlastní antispam!
Jen drobné oznámení – příští týden nebudu v dosahu počitadla, jen s mobilem v ruce. Když to dobře půjde, objevím se ve čtvrtek. Uvidíme:)) Články mám a budu moc ráda, když na Dedeník nezanevřete (wave)
Domnívám se, že charisma u lidí i u zvířat se skládá z vícero vlastností, je to komplexní záležitost. A málokdo dosáhne na charizma, i když je to člověk velmi milý a příjemný.
Máš pravdu Alex, být příjemným člověkem na charisma nestačí. 🙂
Co se týče lidského charisma.
Tak příklad charismatického chlapa je náš plzeňský herec Martin Stránský. Z něho to charisma přímo čiší.
http://g.denik.cz/56/05/stransky-final_sip-1140.jpg
Máš pravdu, Míšo! Stránský je opravdu moc hezký a charismatický chlap. Ale na mně při slově „charismatický“ vyskočí jedna tvář a jedno jméno: Waldemar Matuška
V čem spočívá charisma fakt nedokážu vysvětlit, u mně je to prostě jen pocit. Může to být i člověk méně hezký, ba dokonce ošklivý, ale má v sobě NĚCO, co neumím definovat, ale je to tam 😀
Jo, Matuška rozhodně! 🙂 A co byste řekli na Belmonda?
Belmondo určitě, za mlada i Marlon Brando. A z ženských už zde zmíněná Meryl Streep nebo Susan Sarandon, ale tou už si tak jistá nejsem.
Hm, neznám, ale podle vizáže bych tipovala na těžkého pijana, ne-li alkoholika. Charismatický mi moc nepřipadá, tak trochu prototyp bezďáka.
„OT“ … o uprimnosti se tu debatovalo vcera …
Evo! 🙂
🙂
Evo, toto není o upřímnosti nebo nevychovanosti… , Míša vyjádřila svůj názor, já svůj. Asi jsem měla napsat – jé ten je úžasnej, z něj to charisma úplně odkapává a v duchu si pomyslet výše napsané.
Tak příště.
Ivo, problém je v tom, že Míša o tom člověku napsala s tím, že jí se líbí. Tbě se líbit nemusí, opravdu ne (ostatně z fotky charisma nepoznáš), ale z tónu tvého příspěvku vyznělo, že Míša je hm, divná, když jí někdo takový imponuje. Stačilo napsat svůj názor prostě maličko ohleduplněji. Pak by Eva nenapsala, co napsala:))
Mě se Martin Stránský také líbí. Jako Lucifer má charizma. A jestli pije, tak je to jeho problém a jeho škoda.
No a mě se pro změnu vůbec nelíbí (té fotky jsem se skoro lekla), opravdu vypadá, že je asi nějak nemocný, nějaká potíž tam bude určitě, možná je jen hrozně utahaný z práce, nevím.
Mě se líbí v pohádce jako Lucifer!! Tam nejsou vidět ztrhané rysy. Zda chlandí škodí sám sobě
Netřeba se rozčilovat – netuším, o jakého Lucifera a o jakou pohádku jde, komentovala jsem pouze tu fotku, nic víc.
Aido, já se nerozčiluji, to bych byla blázen. Z takových komentů mě hlava nebolí a chleba taky lacinější nebude. Tady se vede diskuze. A že nekoukáš na pohádky- to já zase jo.
No, když my doma nemáme TV, takže fakt nekoukám. A do kina chodím na něco jiného.
Stránského znám jen tak zběžně a rozhodně souhlasím s tím, že z té fotky hledí těžký pijan. Alkoholika jsem bohužel zažila. Člověk, který pije, ať je jakýkoli, pro mě nemá chrizma žádné.
Ale když se někomu líbí, proč ne, každý to přece máme jinak.
Charisma??????
Zvířecí charisma, když přemýšlím o našich zvířatech, tak největší ho má asi Fousek.
Žil na ulici a pár měsíců v útulku a má charisma zkušeného kocoura otřískaného životem.
Jak on dovede hledět, oddaným a milujícím pohledem, na páníčka. Hlavně když se blíží hodina krmení.
Jo já tak hledět neumím a také nejsem tak často hlazena a drbána za ušima.
Míšo, možná je na Fouskovi vidět inteligence a síla, které mu pomohly na té ulici přežít 🙂
Jestli mám soudit podle Penušky a Dondy, tak je to kombinace milého vzhledu, inteligence, zájmu o okolí a schopnosti postavit se do čela (spojené se schopností z toho čela odstoupit, oboje podle potřeby).
Jak píše Matylda, pak z toho vzejde „kdo ji zná, ten ji miluje“.
Riki byla milovaná veškerým okolím, ale ne charismatická (podřizovala se nebo jednala samostatně – nevedla druhé). Nessy byla miloučká, ochranitelská, každý si ji chtěl hladit, ale nebyla charismatická (prosazovala se až moc). Melly je milá, k neznámým rezervovaná, známé zahrnuje láskou, ale charismatická není (staví se do pozice chudinky v koutě a taky to s lidmi na tuhle notu hraje). Jediná doba, kdy byla Melly respektovaná, a i to jen mezi psy, bylo, když vychovávala malinkatou Dondu. A to přisuzuju spíš tomu, že voněla štěnětem. Normální pes si na matku pluku nedovoluje. (A tehdy byla taky Melly velice šťastná. Ji ta pozice odstrčené, do které se vlastním strachem napasovává, samotnou nebaví.)
Řekla bych, že Kazan byl prostě pes, ze kterého čišelo, že jakmile budeš potřebovat, on tam je a můžeš se na něj spolehnout. Plus že tě má rád. A že perfektně chápe, co se kolem děje. Fyzická krása jde až jako poslední (ale je v jisté míře potřeba, šereda silně ztrácí body).
Charismatický tvor je ten, za kterým jdou ostatní i na hranu propasti – protože mu věří. Takové to „mám zuby, ale dobře vím, kdy je mám použít a kdy ne – a pravidla neurčuješ ani ty, ani já, jsou dána obecným prospěchem; chovej se ku prospěchu smečky a já tě budu bránit ze všech sil“.
Možná i sebedůvěra, vnitřní síla. Taková tak akorát, ne namyšlení konópci.
Díky Io, to je taky moc dobře napsané! A je fakt, že charisma nejspíš skutečně souvisí i se sebevědomím.
Jo líbí se mi ta úvaha o Melly – jak moc ji ten strach ochromuje! Jak by asi byla jiná, kdyby měla život chtěného a laskaného psa, co?
To by z ní asi byl lehce introvertní, milující, přemýšlivý, pečovatelský medvídek.
(inlove)
Podle mě je u psů charisma ve vlídnosti a vstřícnosti podpořeno vzhledem. Vždycky mě překvapovalo, že lidem se víc líbí Světluška, která je sice vlídná, ale úplně se k nim nehrne, zatímco Borůvka je dokázala i odradit (tipuju, že světlejší hlava byla výhodou). U Karamel je to těžké, pořád bojujeme s obrovským nadšením, které projevuje při spatření kohokoliv, zatímco já se snažím, aby si těch lidí tak nevšímala. Kdo ji zná, ten ji miluje a většina se snaží mě podpořit ve snaze naučit na lidi neskákat, ale část lidí mi to kazí 🙂 Nicméně si myslím, že nohatá kozena charisma má, to zase jo. Ale stejně víc lidí cukruje na lehce odtažitou Světluch.
To jsi mě Matyldo překvapila – já jsem si vždycky myslela, že světlá Světluška je tak trochu ve stínu svých dravějších trojbarevných kolegyň 🙂 No vida!
Co se týče lidského charizmatu, tak já jsem zjistila, že často nacházím charizma u lidí, které vidím dělat to, co je baví a naplňuje. Vzhledem k mému zaměření to vídávám převážně u muzikantů nebo zpěváků, a vždycky mě dostane, jak třeba ten postarší proplešatělý chlápek vezme do ruky klarinet, kytaru nebo nějaký jiný nástroj a najednou jakoby mávnutím kouzelného proutku z něj je někdo jiný, úžasný, výjimečný, charizmatický. Protože dělá, co ho baví, co miluje, v čem je dobrý a kde neváhá dřít na tom, aby se v tom ještě zlepšoval. Nemají to všichni, ale když to v tom člověku je, tak to stojí za to, alespoň pro mě.
Gábino, to je skvělý postřeh! Umění a profesionalita… to dělá moc. A s těmi hudebníky jsem to taky zažila. někdo, koho bys snadno přešla nejen v davu, a pak začně hrát nebo zpívat a tobě prostě spadne čelist a uvidíš úplně jiného člověka… Díky!
Přiznám se, já si prve našla slovo charizma ve výkladovém slovníku cizích slov (rofl) – abych měla jistotu, že znamená to, co si myslím (jo jo – někdy používám určitá slova, aniž bych je používala úplně správně). Tam se praví toto:
• ,,dar boží milosti“
• zvláštní nadání určité osoby nebo instituce, symbolu mimořádnými vlastnostmi v očích stoupenců
Tak dar boží milosti byla Toya – kdo ji znal, dá mi za pravdu. A nebylo to v její kráse (krásná byla a je Brooke), ale v jejím chování (ani vlezlá, ani příliš odtažitá, psy nevyhledávala, ale ani se nestranila)… dodnes si myslím, že byla přesvědčená, že je člověk …
Ygo, Toya byla skutečně nezapomenutelná a kdyby ses mě zeptala proč, tak bych možná nevěděla co říct. Rozhodně to nebylo jen těma ušima! 🙂
to je krásná fotka, Patrik je veselý a spokojený klouček a pejsiny s ním.