Ten den ráno byl svět slyšet jinak než obvykle. Vyskočila jsem z pelíšku a utíkala k oknu. Opravdu, venku bylo plno sněhu! Panička jásala a já taky. Ne tak kocour.
Když mu panička otevřela do zahrady, vyběhl, šlápl do bílého, zavřeštěl a skokem byl zpátky. Rozčileně mňouknul a vyběhl do patra k balkonovým dveřím. „Tam taky sněžilo,“ poznamenala panička, když otvírala dveře.
Ten pohled, co na ni Merlin vrhnul, když se vřítil zpátky na koberec, si panička za rámeček nedala. Že se nestydí, takhle zlomyslně sněžit! Ale to už se panička navlékala do všeho, co jí přišlo pod ruku a šly jsme ven.
Páni, to byla čirá radost! Sněhu bylo plno a pořád padal další. Rejdila jsem čenichem v té bílé záplavě a jak jsme přišly do parku, skákala jsem do závějí pro sněhové koule, které se mi báječně rozpouštěly v hubě.
Panička říkala, že mi závidí, hned by se válela taky! Ale prý se to nehodí. Já bych ji do sněhu shodila hned, ale kdo by se mnou chodil ven, kdyby si natloukla, že? Jak jsme si užívaly, všimla jsem si malého hnědého pejska, který zmateně běhal kolem, klepal se zimou a vypadal nešťastně.
„Ty ses ztratil, co?“ Panička ho pohladila, dala mu jeden můj pamlsek a sáhla po obojku. „Bezva,“ řekla spokojeně a hned tahala z kasy mobil. „Ano, je tady v parku! Jistě, počkáme.“ Připnula ztracence na moje vodítko a za chvilku tu už byl pán.
Zmrzlej pejsek mu skočil do náruče, on ho schoval pod bundu a strašně paničce děkoval. Že prý ten lump v nadšení ze sněhu utekl ze zahrady už večer a pán ho nemohl najít. Tak vám mě napadlo, že sníh je báječná legrace, ale jen když je jeden najedenej a má doma teplej pelíšek.
Když pak odpoledne přišel domů páneček, tak jsem ho celého pořádně poskákala, protože jsem byla ráda, že se neztratil nezmrznul. On to sice nechápal, ale měl radost, že ho tak miluju.
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2017
PS: Tady je minulý pořad, Rozárka je někde kolem 36. minuty (za písničkou Mumuland:)) Z druhé soboty zatím pořad v archivu není (sobota 14. 1.)
Milá Dede, tak ať jsi rychle zahojená a na nohou. O to doléčení se tvoje Jing a Jang dobře
postarají. (inlove)
To bylo krásné Dede, i ta zápletka se ztraceným pejskem dobře dopadla, zase bych chtěla nejmíň dvakrát tak dlouhé povídání.
Rozárko, když paničku šikovně dokormidluješ k závěji, kam skáčeš pro sněhové koule, tak do ní klidně šťouchni – nenatluče si a bude se jí to líbit! (chuckle) To je jakoby spadla do peřiny.
U nás je sněhu tolik, že Denisovi na zahradě už skoro nestačí nohy. A kousek severněji je sněhu ještě daleko víc. Šla jsem dnes ve Cvikově po kraji silnice, kde nebyl chodník, zato po obou stranách sněhové hradby, a vážně jsem přemýšlela, jak to udělám, až pojede auto – protože když uskočím do závěje, tak se z ní už nevyhrabu. 🙂
Malá příšernost pro Rozárku, aby mohla trénovat, než sleze ten sníh: http://www.sheepgame.co.uk/launch.php
Tak nejprve přeji Dede brzké a dokonalé zotavení a uzdravení, netušila jsem, že šlo dokonce o operaci !
Přečetla jsem další „monolog“ Rozárky a také si poslechla Dedin hlas v prvním dílu – oboje moc hezké. Jsou to krátká, roztomilá povídání, skoro jako Večerníčky 🙂
Taky jsme jednou zachraňovala psa ve sněhu, ale neměl známku, na obobjku jen očkovací lisetku. Převzal si ho náš starosta a vše dořešil. Nám přišel jen vrátit jedno naše vodítko- a to sice Mušketýrovi, který byl doma a ničeho netuše přijal vodítko s komentářem „tak toho psa už odvezli měšťáci“. Já jsme bez mobilu lítala se psima venku 🙂
Kocourovi je sníh šumák, s Karamel se v něm honí a vzájemně se vraždí a přepadají ze zálohy schovaní za trsem rákosí. Dneska tu svítilo slunko, ale pořád mrzlo a psice se cpaly ven víc než obvykle. Takže psi i kocour si na mráz asníh už zvykli, jen paniččina rýma ne 🙂
Dede operaci přečkala v pořádku a teď se snad vyspává z nejhoršího..
Jezis, to ja netusila, ze slo az o operaci. Tak drzim palce a preju uspesnou konvalescenci. (h)
Také jsem myslela, že šla Dede jen na nějaké vyšetření. Tak ať je co nejdříve úplně v pořádku a doma ve vlastní postýlce, tam se člověk uzdravuje nejlíp.
Ten ňouma jsem já, počítač mi vymazal jméno.
po Mumulandu? Co jsi komu provedla????
🙂
Tak za prvé ti přeju, Dede, aby tento doktorský týden pro tebe dobře dopadl. (h)
A za druhé – Rozárka to pěkně rozjíždí! Řádí ve sněhu, zachraňuje ztraceného pejska a raduje se, že páneček i v tomto počasí našel cestu domů!
Za třetí – Merlin nemá rád sníh? To se divím, Zikmundovi ani moc nevadí (pravda, u nás ho zase tolik není), dokonce i mrazy zvládá – dneska jsem ho nad ránem (4 hodiny) musela pustit ven, jak otravoval, a když jsem ho v sedm vyzvedávala zpod tújí (teda volala jsem ho již v šest, ale nedovolala), tak ani nebyl vymrzlý a tlapičky měl docela teplé – a to bylo u nás -10 °C.
P.s. Jinak i Ernest má rád sníh, akorát že u nás je ho opravdu málo – ale aspoň tam, kde lidé nahrnuli hromádky z příjezdových cest, tak tam se rochní, i když je už dost přemrzlý (sníh, ne Erník)- kdepak prašan!
Při pondělku krásné pohlazení na duši DEDE.
Rozárka to krásně naštěkala.
S tím kočičákem Merlinem je to jak u nás.
Fousáč včera vletěl s rozzářeným zrakem na balkon, kde jsme s manželem uklízeli. Sedl si na zadek a zavřeštěl, protože to studilo. Okamžitě skočil dovnitř a na balkon už ani nepáchl.
Míšo, mě na balkon vlezl v mrazu kocour,asi se chtěl podívat do krmítek pro ptáky,jestli jim sypu..no po dvou krocích se zastavil,vytřeštil oči,celej se naježil a zacouval do bytu.Tím couváním mne značně překvapil. Od té doby tráví svůj čas na pelíšku zavěšeném na radiátoru 😀
Rozárko, hezké štěkání. Panička má doufám dobré hrablo, co dá lovit a sníh je přece fajn, hlavně v něm není horko. Merlin to snad nějak přežije doma v teploučku, kocouři takový servis zbožňují. 🙂 (h)
Chm,hm, mělo to být nahoře a je to dole, asi sesuv laviny. 🙂