Krájím v kuchyni zeleninu, když zaslechnu Ariin válečný pokřik. Kouknu z okna a vidím bílou šipku letící za mohutného štěkotu napříč zahradou. Trochu se nakloním, abych viděla na plot dělící nás od sousedů. No, jasně. Oskar!
Naši sousedé už mají několik let tři ovce. Tedy dvě ovce a jednoho berana. Ovce se buď pasou na pozemku sousedícím s naší zahradou, nebo naproti přes cestu, na pastvině ohrazené elektrickým ohradníkem. Nemohu říct, že by byly ochočené, ale poznávají své lidi i nás a jejich bečení si v podstatě nezadá se štěkáním sousedovic Maxe. Ráda jim schovávám dobrůtky, od starého pečiva až po jablíčka. Ony si mě pamatují, takže s mlsnou vidinou vítají i příjezd mého auta. Potud v podstatě idyla.
Jenže beran Oskar, jak je jinak pěknej, tak je prevít a strašně rád provokuje Ari. To přijde k plotu a pase se tak na blízko, až mu leze rouno skrz pletivo. To vždycky našlápne Ari – co si to ten kudrnatej vobejda dovoluje? A vyletí po něm. Jenže kde jsou doby, kdy onen kudrnatej vobejda aspoň uskočil? Dávno pryč. Beran dobře zná sílu plotu a vesele toho zneužívá.
Oskar, Pierotka a Málinka v pozadí:))
Snažím se Ari to řvaní rozmlouvat a asi bych byla úspěšná, kdyby k tomu docházelo jen za mé přítomnosti. Jenže psiny jsou na zahradě často samy a když se beran nudí… Když to slyšíte, tak byste nevěřili, že Ari ještě může zvýšit intenzitu svých protiovčích invektiv.
Jenže stačí, aby u plotu stál malý Patrik a beran se snažil přijít blíž, a rychle zjistíte, že to možné je. Popravdě ten beran je protiva a dupe i na sousedovy synky, takže v tomto případě Ari naprosto chápu.
Proto když vidím Oskara, jak provokuje, tak mu často říkám: „Oskare, ty debile, ten plot tu nemusí být vždycky! Ty to jednou přeženeš a pak toho budeš trpce litovat!“ A v duchu si pak dodávám – a já taky… A odvolám Ari pryč.
A tak mě napadá, že je mnoho takových, jako je Oskar. Těch, kteří popouzejí, vysmívají se či nějakým více či méně vynalézavým způsobem trápí ostatní, přičemž se spoléhají ne na sebe, ale na sílu plotu, výšku zdi, případně funkci a společenské postavení, které je chrání před odplatou. A nebývají to většinou zvířata!:)) A tak se dnes ptám – znáte takové?
Zleva Málinka, Pierotka a Oskar, koukající jinam:))
A tak já mám pro Oskara pochopení. Jaký možnosti rozptýlení má takovej beran? Ovce má všehovšudy dvě, pastvina, zdá se, je na konci obce, kde bůhví jak často někdo projde, jakej on má společenskej život? 🙂 A tak si musí nějaký vzrůšo obstarat sám!
Teda doufám, že tam ten plot bude vždycky. Protože je to opravdu moc pěknej beran.
Jinak takových, kteří se schovávají za svoji funkci nebo (rádoby) společenské postavení a myslí si, že jim projde všechno, jsou plné noviny.
A většina z nich jsou evidentní sociopati, což se o beranovi říci nedá. 🙂
Děvčata, to se vám povedlo! (rofl)
Když jsme u těch koček – ségřin kocour na chalupe ležel na sousedovic kůlně, dolů spuštěný ocas asi tak 5 cm nad nejvyšší místo kam doskočily jeho dvě komondorky. Mirek vždycky přišel s prosíkem, ať si toho plivajzníka odnese a zavře, jinak se ty jeho hlídačky zblázní. To byl vůbec kocour Mistr Jekyll a pan Hyde
Plivajzník 😀 Asi jo!
S naším předchozím psem (irským teriérem) jsem zažila, jak ho ráda dráždila sousedovic kočka. Lehla si na vodorovné břevno u dřevěného plotu – samozřejmě z druhé strany. Hověla si, a náš pes se mohl zbláznit.
Druhý příběh s kočkou mi vyprávěl brácha – byl na vycházce se psem, potkali kočku, ta schválně před psem utíkala pomalu, měla vypočteno, že vyskočí na kmen – jenže bohužel, on ten kmen byl sloup veřejného osvětlení. Takže kočka po něm sklouzla dolů. Naštěstí se pes nechal odvolat, tak se nic nestalo.
Kočky umějí provokovat, to jo. 🙂
Nemám to ráda, protože kočky jsou zranitelnější než si samy myslí. Budou dráždit psa xkrát a po x+1 se k nim ten pes dostane a je po kočce. Mám radši ty méně odvážné (wasntme)
Míváme na zahradě taky přes léto beránky jako ekologickou sekačku. A kdo myslíte, že je tady provokatér? Samozřejmě naše Číča. Jednou se jí to ale nevyplatilo a málem přišla o oko. Nějak nestihla včas doběhnout k plotu, trouba. Pak se na tu část zahrady bála chodit ještě dlouho poté, co se z beranů staly klobásky.
(rose1) úplně O.T. – na zvířetníku nejsem tak si dovoluji tady popřát Matyldě a její Kačce k zvládnutým zkouškám. A teď už ji přeji taky hodně moc zdravíčka aby přestála ty zkoušky zdravotní. (h)
Je 1*. ať hodně odpočívá, ta letošní zima nám dává zabrat všem.
MMCH naše Jana začala nový rok po lékařích a teď je v nemocnici, po operaci.
Maruško, tak ať se Jana brzy uzdraví a je doma! (inlove)
Já si taky dnes začínám podobné kolečko, hlavně asi nebudu příští týden. Ale články mám zajištěné (díky autoři:)) a čtení tady bude 🙂
Děkuji moc
Držím palce Dede, ať je vše brzy ok.
Se s dovolením připojím, milá Maruško, držíme tlapky a hodně zdraví, všechno ať se v dobré obrátí.
Děkuju , Maruško, ať to Jana taky ustojí (h)
Nedá mi to nedat sem jednu rodinnou. Byly jsme se ségrou na svatbě bratrance, se kterým se příliš nestýkáme, s jeho bratrem ano. Kluci se bohužel taky nějak nemusí, zejména to kazí manželka toho mladšího. Začala to kazit už jako přítelkyně, takže ta svatba byl takový pochod minovým polem. No a moje ségra je takový ten poštěváček… I byl na svatbě umělec, který na varhánky ztvárnil ( a zhůvěřil ) všecičko, od Gotta po Beatles, hlasitost jak do Rudolfína, po půl hodině jsme neslyšeli ani souseda. Tak ten starší šel požádat mladšího, zda by to nešlo trochu ztlumit. Nešlo, nevěstě se to tak líbí. I šel Vašík za hodinu podruhé, po další hodině potřetí s komentářem, že jí to vyrve ze zdi. No nevyrval – nevěstě se to tak líbilo. Dosedl a moje ségra s nevinným pohledem povídá: “ To jsem Vašíku nevěděla, že jsi taková měkkota!“ No vyseli jsme na něm čtyři a ona se jen uculovala
Ona asi měla kliku, že tam ti čtyři byli! (rofl)
jo,to je přesný…..
ono je to asi podle situace, kdo by byl rád, když ho někdo vytáčí, ale někdy je to tak lákavé, rýpnout si, když máte nějakého startovacího panáčka v dosahu.
Jednou si rýpnout… jo, někdy neodoláš. 🙂 Když je to sem tam a ne nelaskavé, zasměje se (někdy až po chvíli:)) i ten druhý. Ale dělat to systematicky? To radši ne 😛
jasně, přesně takhle jsem to myslela, nejsem sebevrah 😀
podle jakého klíče nás ta technika posílá do Kalifornie? Já že bych si sbalila kufry a byla připravená vyrazit (o) (sun)
asi tam jsi,jen o tom nevíš 😀
Pierotka, to je dokonalý, skoro se mi chce říct nomen omen (chuckle)
No, ono to platí – já ji tak nazvala právě pro tu barevně rozpůlenou tvář:)) Musím se přiznat, že jedině Oskar je jméno, které dostal beran od svých majitelů. Jak říkají ovcím, to nevím – já je nazývám po svém 🙂
Jo, za ohradou se to dělají ramena a ksichty… i když si myslím, že beran by se bránil urputně.
No, já nevím, co by bylo lepší. Kdyby v případě „pádu plotu“ beran couvnul, asi by mu dala Ari pokoj, ona není zabiják, i když tak vypadá. Jenže kdyby beran po Ari vyjel, tak by se nejspíš připadala i Berry, které jsou jinak ty ovce celkem fuk (řvala na ně před lety, co začala Ari, tak to nechala mladé) a pak by to asi byl masakr. Tak hlídám a hlídám, a sousedka mi vždycky dává vědět, když stěhují ovce do výběhu s ohradníkem – všichni už totiž víme, že ohradník nezastaví ani psy ani ovce… (whew) Tak kolem chodí minimálně Ari vždycky uvázaná. Přitom koní, krav nebo koz si Ari vůbec nevšímá, tohle je osobní:)) Já jí radši nevěřím u žádných ovcí.
Cheche – znám ze zvířecí říše. Naše Toya – jak jinak to byl zlatý pes – tak provokovala jednu pittbulici. Ta chudinka žila v malém kotci na zahradě, okolo které jsme chodily na vycházky. A Toya neměla nikdy nic jiného na práci, než si stoupnout před ten kotec a čučet – chudera psice běhala i po stropě! Ale jednou zrada – fena byla venku! Teda hrklo ve mně jak ve starých hodinách – naštěstí si pittka Toyu jenom srolovala pod sebe – ta neměla ani škrábanec, jenom byla trochu vyděšená! Teda tady smekám před tou fenkou …
A myslíte, že si to naše stříbrné zlato vzalo ponaučení?! Příště zase zírala a ta v kotci zase metala veletoče …
Jinak takových lidí „rypáků“ (t.j. co rýpají do lidí a snaží se je vytočit) pár taky znám. A jak říkáte, nejhorší ti, co se pak tváří „ale já to myslel v dobrém!“. (headbang)
Nenechávám psa vysírat „záploťáky“ – jednak nechci poslouchat jejich řev víc a déle než je nezbytně nutné a hlavně nikdy nevíš kdy na toho psa narazíš bez plotu (nebo kotce). Prostě on je na svém, tak ať se třeba staví na hlavu, ale ty k tomu plotu (kotci) nepolezeš. Padej na druhou stranu, k noze, kamkoliv jinam.
Stejný princip jako když fakani hážou po psu za plotem šutry a pak se všichni diví co se děje když se potkají venku. Kdo by byl na vině kdyby pitka Toyu roztrhala?
Nechci do Kalifornie, já chci domůůůů!
Máš zcela pravdu – na vině bych byla já, protože Toya nebyla na vodítku a na vině by byl ten kluk, který neměl pitku na vodítku … ale v konečném důsledku by to bylo jedno, protože by to odnesla Toya.
Na vodítka jsem to fakt nemyslela. Ale když se ti někdo bude při každé příležitosti posmívat když na něj nebudeš moct, tak první co uděláš až se s ním jednou potkáš bude, že se ti zatmí před očima a vymlátíš z něj duši. I když jsi jinak tvor mírumilovný a bez toho posmívání by tě něco takového nenapadlo ani ve snu.
Ta pitbulka musela mít svatozář.
Našeho staforda jsme u manželových rodičů vodili venku na vodítku, protože tam někdo má plot a někdo ne… Sousedé naproti měli pinče a ten vždy na něj šíleně vrčel, štěkal, dorážel, skákal na plot, až našeho psa rozzuřil, já ho táhla pryč…
Bylo to pořád dokola.
No a jednou vyjdeme ven a pinč byl na cestě, nějak jim zdrhnul ven. To byla komedie – pinč se díval jinam, jako by tam bylo něco ohromně zajímavého (nás jako vůbec neviděl) a vážně a pomalu kráčel pryč od nás, vlezl zpátky na parcelu a… zase letěl na plot a řval, nadával. 🙂
Náš pes jen zíral, nestačilo mu to dojít…
Jinak zdravím přítomné. Vyskytuji se na Hadech, ale Deník čtu ráda 🙂 .
Naše holky, resp. teď hlavně Ari, mají takové dvě úhlavní nepřítelkyně v opačné části vesnice – ovčanda a skorolabradorka v sousedících zahradách. Chodíme tam málokdy, ale mám dojem, že se za ty roky na sebe ty čtyři vysloveně těší, jak si zařvou. Když jednou byla vrata ke skorolabradorce otevřená, tak jsem se taky bála, ale dámy se svorně tvářily, že ty vrata nevidí a jekot spustily až zase hezky podél plotu. Takže jsem usoudila, že je to dráždění všemi účastnicemi pozitivně přijímané, i když to vypadá a hlavně zní strašně:))
Dede – trochu OT, ale to ti musím říct. Dnes se mi o tobě zdálo! Asi pod dojmem včerejšího článku o štěněti – viděla jsem (ve snu viděti – štěstí se nadáti (chuckle) ), přikrytou malinkou Arinku (asi – bylo to bílé a malé) takovým uháčkovaným čtvercem a vážně k tomu říkáš – Já ji přikrývám kapesníkem, co mi zbyl z háčkované deky … A DRŽELAS V RUCE HÁČEK!
Tak se tu teď pochechtávám a vzpomínám na jisté růžové poutko (ještě ho mám schované!) – já ho fakt budu muset zarámovat a věnovat na příští aukci! (nod)
Ygo, na co ty tedy nemyslíš! 😀 😀
Však jsi onehdy chtěla začít dělat něco nového a tvůrčího, ne? To poutko by mohlo být skvělým začátkem 🙂
Krásné fotky DEDE, opravdu povedené.
Jo taky jsem beran a my jsme tvrdohlavci.
Ony tady jsou ovce fotogenické – já mám plno fotek přímo z akce (beran dráždí, Ari štěká u plotu a jde se zbláznit), ale ten plot prostě fotky kazí 🙂
A pak se diví s říkají „Jé, já nechtěl“, nebo „Já to tak nemyslel“… Jo, znám. A vůbec nejhorší jsou ti, co svoje provokování a rýpání schovávají za ušlechtilou rouškou rádoby otevřenosti a pravdomluvnosti. Třeba za tlustým plotem nicků či fake profilů.
Za roušku něčeho- no, ještě taky s oblibou říkají, že jsou upřímní a přitom nerozlišují mezi upřímností a hrubostí… jo, taky znám.
Celá moje tchyně – JÁ JSEM TAK UPŘÍMNÁ! Ale běda, pokud by byl někdo TAK UPŘIMNÝ k ní!!
ne, maminko, vy jste jen tak nevychovaná 😀
A o kom si myslíš, že mluvím já???
teda holky,já mám teď tak skvělou skorotchýni, bejvalá tchýně by se s Vašima mohla držet za ruce….
Esi to nebudou ty známé Tři sestry?! (rofl)
(rofl) Ygo, tys ůň:))))
S mojí t., by to mohly být 4 z tanku a pes.
chudák pes, narvat ho do tanku s takovejma t…
on se ještě někdo přidá a bude z toho: Bylo nás 5 nebo Klapzubova 11 (chuckle)
Toro, tos dokonale vystihla – hrubost schovaná za hradbu tzv. upřímnosti. To je přesné!
A rýpání jen pro potěchu, že to někoho naštve. To pak když jednou spadne plot (tedy rýpaným dojde trpělivost, takt a slušné vychování:)), tak to pak lítá!
Jo. A dotyčný se nestačí divit. Ono když těm hodným, kteří dlouhou dobu se snaží chování těch chytráků omlouvat, nebo v rámci dobrých vztahů, někdy i proto, že je jim jich vlastně lito, tolerovat, pak bouchnou saze, tak už pak bývá pozdě na omluvy a rádoby pokání. Aspoň já to tak mám. Vydržím strašně moc, ale když to přejde hranu, je hotovo. Konec, sbohem a šáteček. Ve zvířecí říši bych asi ty čelisti skousla :).
Tedy spíš jsem měla napsat sklapla, jak to tak po sobě čtu 🙂
no jéje Dede, vždyť jsem taky „beran“ a beránčí povahou, my berani jen klameme 😀
a nejen za plotem…
Hele Sharko, mám beranů plnou rodinu, vím své! 😀
Hihi, já naštěstí samej Střelec. 🙂 Ale to je zase, jako když se potkají dva asertivní.
Dievcata, u nas nasnezilo, ze by sme znova ozdobili strocek? Mmch..ja somm ho este neodzdobila, aj ked stromcek nemam, iba ihlicnate vetvicky vo vaze… Ale s vianocnymi ozdobami 🙂
Však vánoční období končí správně až 2.února, do té doby je ještě vše vánoční povoleno. 🙂 Ovšem, kromě cukroví. :-))
A o Yetti, užívej si ještě Vánoc 🙂
Jenny, ovšem s tím cukrovím jsi to řekla přesně 😀
Tak to já i s cukrovím, to by nebylo kompletní.