To jsem zase tuhle koukala, kde co na netu lítá, a přišla na článek, který hovořil o trendy prostřených vánočních stolech. Zadívala jsem se na obrázek čtyř krásných slečen a krásně (trendy:)) vyzdobeného stolu a zaváhala jsem. Měla jsem já někdy na Vánoce „trendy“ prostřeno?
No, řekněme si upřímně, neměla. Ne proto, že bych nechtěla, to fakt ne! Jen u nás se na Vánoce prostíralo vždycky stejně, takříkajíc vánočně. Což znamenalo, že se vytáhl slavnostní ubrus, servis po prababičce, všelijaké krásné sklo – od mis na ovoce, přes skleničky, tácy až k perle vánočního prostírání, což byly křišťálové krásně broušené hranolky, na které se pokládají příbory. Ty se opravdu vytahovaly jen o Vánocích. Stejně jako skleničky Zlaté Zuzany – jsou to v našem případě sklenice na vodu až na vodku (ve třech velikostech:)) ze skla tak jemného a tenkého, že byly skutečně jen vánoční záležitostí.
Ilustrační foto
Takže mým jediným prostíracím dilematem pro Vánoce posledních let je pouze otázka, zda použít ten servis po prababičce, který má i polévkovou mísu, nebo servis ve stylu královny Viktorie, který jsme si přivezli z Anglie. Vzhledem k tomu, že letos budeme u štědrovečerního stolu jen tři (velká smečka dorazí postupně v následující dny), asi vyhraje královna Viktorie – pro tři lidi tu polévkovou mísu vytahovat nemusím:))
Přesto mi vrtá hlavou, že by nějaká další výzdoba neuškodila. Že jsem vlastně děsná konzerva! Mám krásné svícny, do nich tmavě vínové svíčky. Bílý ubrus. Že bych letošní vánoční stůl ladila do bordó? Viktoriánský servis má jemně růžový vzor, to by fungovalo! No, jsem zvědavá, jak moc překonám své vánočně tradicionalistické sklony:))
(Obrázky jsou ilustrační!:))
A tak se dne ptám úplně jednoduše: Jak prostíráte vánoční stůl vy? Bez čeho by u vás prostě nebyl vánoční? Protože krásně prostřený stůl můžete mít kdykoliv máte chuť, ale vánočně prostřený je jen jednou v roce:))
Pokud prostíráte pokaždé trochu jinak, v nějakém novém barevném tónu nebo stylu, řekněte to také! Zajímá mě to… a když u nás prvně nebudou doma děti, mám chuť dělat nějaké změny:))
Ilustrační foto
Nemám nic po nikom z předků. Přijeli jsme se dvěma kufry a pomalu postupně kupovali vybavení. Nábytek vypůjčený z divadla, pak jsme koupili jednoduché laciné postele pro tchyni a kluka. Sami jsme spali na nízké matraci na zemi. Pak jsme pořídili stůl a židle. Tenkrát jsme neměli ani koště na zametení, takové věci se postupně dokupovali a tak to bylo i s nádobím. Laciný balíček talířů a hrníčků s ošklivým vzorem pro 4 osoby, ani nebyly porcelánové ale z jakési keramiky. A ten jediný se používal neustále tedy i na svátky. Nějaký čas trvalo, než jsme měli porcelánové talíře. Ale nikdy jsme neměli dva servisy, nic speciálního na svátky. Teď už si mohu vybrat z několika vzorů talířů, ale celý servis nevlastním. A k čemu mi to vlastně je, když nemám komu prostírat. Vánoce zařizuje syn u sebe. Letos nebudou krocaní řízky, ale obalovaný mořský ďábel s bramborovým salátem jako za života mého muže. A extra předkrm – nakládané rybičky. Na tažený závin se syn necítí a tak bude jablkový páj. Chutná vlastně stejně. Nejdůležitější bylo, že jsme byli my tři pohromadě spolu. A nejdůležitější je, že se můžeme se synem potkávat. Ve všední den jako ve svátek. (inlove) (h) (h)
Jsem absolutní konzerva. Damaškový ubrus po babičce (starorůžový), porcelán ještě starší. Používám i polévkové mísy – v servisu jsou dvě, takže mi pro osm osob jakžtakž stačí. Rybí mísa, salátové mísy – opravdu jednou v roce na Vánoce. Ale ta výjimečná atmosféra stojí za to.
Také nejsem trendy 🙂 Co jsme se vrátili sem jsme na Štědrý večer sami dva. Léta jsem prostírala modrotiskový ubrus z České Jizby. Má hezký potisk a na obou koncích básničku „Na Štědrý večer všechno to voní, stromečku rozsviť se, zvonky už zvoní“. Po smrti maminky jsem si z jejího bytu přivezla vánoční ubusu „mého dětství“ (měla ho snad od našeho narození). Takže teď mám modrotisk „pod sklem“ stolu, přes sklo prostírám na slavnostní večeři maminčin ubrus, který pak sundám a zbytek svátků budeme koukat na ten modrý.
Asi před dvěma roky mi švagrová dovezla servis, který patřil jejich přeslicové babičce a po smrti rodičů skončil u ní. Další 2 sesty ho nechtěly, neměly místo ani využití. Servis je víc jak sto let starý, ale ani švagrová ho nepoužívala (nebo jen málo), tak když se stěhovala, přivezla ho k nám. Ať ho klidně používáme jako denní porcelain, aby konečně našel využití :). Jenže já zatím nic z té krabice nevybalila. Moje tchýně ho používala jako slavnostní na Díkůvzdání a na Vánoce, takže se na něj moc dobře pamatuji. Po pravdě, nejsem vzorem právě okouzlená, ale je to „rodinný servis“. A navíc se bojím, že bych při denním užívání dříve či později nějaký kus rozbila. Ale možná se překonám a letos vybalím alespoň talíře a hrnečky pro nás dva, když už prostírám maminčin ubrus, tak ať zase manžel večeří na památce po jeho mamince.
K počítači jsem se dostala až teď a tady takové krásné téma. No jasně, taky konzerva – vytáhnu dřevěné příbory, dám čistě bílý servis, nachystám vše na stůl, aby se v průběhu večeře nevstávalo a budu mít sváteční náladu, i když letos poprve budeme večeřet ve dvou – vloni s námi byla ještě mamka …
Ano aj ja som konzerva.A som na to hrdá.Jasne,že sa mi páčia tie moderné aranžmá/tak hovorí moja susedka-aranžmá,ale schody nepozametá ako je rok dlhý.Koza/Dokonca aj sledujem tendry-t.r. je udajne in acool stromček ladený od bežovej po hnedú.
Ja mám stromček ako ho robila naša mama,sklenené gule/banky/ sa zháňali ťažko,mali sme a ešte mám gule staré 80-90 rokov,ktoré si mama priniesla z Pešti.už sú krehučké,každy rok niektorá zomrie,ale sú nositeľom spomienok.Sú to „dotýkané“veci.
24.12.už desť rokov slúžim,môj štedrý deň je 23.12.Prestieram nás vianočný obrus,dekoráciami zakrývam fliačiky, vyložím mamin obedový servis a nakoniec pucujem a pucujem mamin strieborný príbor a všetko je tak,ako pred ix rokmi.
Som rada,že nie som trendy
Dočetla jsem příspěvky a je krásné číst, jak ve většině rodin panuje jakási tradičnost. Stolní nádobí po rodičích, ubrusy, svícny a všechno včetně atmosféry, čím jsme jako mladí „načichli“ doma. Domnívám se, že tak to je správné. A vy co máte děti a vnuky, máte možnost předávat dál (inlove) . Toto vám přávidím (blush) !
Dnes jsme byly s holkama na špacíru v lesích, je advent, tak si užíváme klidu. Kdo má zájem jak vypadají lesy v okolí Brna, když je troška sněhu!, tak tady je odkaz
http://dig.rajce.net/Vranovsky_kostel_a_lesy
Hlásím se do zástupu konzerv.
Ač mám ráda jednoduchost, na štědrý večer vítězí vzpomínky na dětství. I s tím dnes už dávno nemoderním, až kýčovitým vánočním ubrusem na kterém při prostírání umně schovávám nevypratelné pozůstatky stolovacích „nehod“. Ale vždyť na tom ubruse večeří naše rodina cca 40 let. Přece ho nemůžu vyměnit. Stejně tak tu nesourodou sbírku skleněných „baňek“, kterými zdobíme stromeček od mého dětství.
Ano líbí se mi barevně sladěná výzdoba, ale vzpomínky na dětství smazet nelze.
Jarmilo, tys to moc hezky řekla! Ano, taky se mi líbí krásné sladěné stromky a stoly… ale není to ono, to, co si člověk nese z dětství. Popravdě, člověk má vlastně kliku, když je v tomhle konzerva, ne? Protože to znamená, že na své dětství vzpomíná s láskou a rád. A to není úplná samozřejmost. (inlove)
Ano, ano Jarmilo, moc hezky řečeno!
Žádných stylů se nedržím, leda stylu svého. Ten se mění jen v maličkostech. Na náš kulatý stůl prostřu bílokrémový ubrus, přes něj přehodím středně zelený přehoz, dám jakože stříbrné podtalíře, vytáhnu Royal Copenhagen porcelán, přihodím jakože stříbrné jezevčíky na odkládání příboru, seřadím třesoucí se rukou tenounké skleničky na bílé, červené a portské víno, udělám pokus o sváteční složení bílých ubrousků, nainstaluji stříbrné nebo skleněné svícny a servíruji. Klasiku. Rybí polévku (ne z kapra), bramb.salát se smaženou rybou (ne kapr) a zakončím domácím karamelovým pudingem.
Druhý den roztáhnu stůl, přehodím tmavě modrým ubrusem, a prostírám v bílém. Jakože stříbro vyměním za robustnější cín, postavím robustnější skleničky (přijdou holky), robustnější svíčky a servíruji zbytek rybí polévky ze včerejška, svíčkovou (tu musím) a další must, rybíz, maliny a mandle v želé, polité hustou vanilkovou omáčkou. Pak už jen sleduji, kolik brusinek k omáčce upadne na ubrus. Vždycky upadnou. A to už holky povyrostly a nekradou si je. Vždycky jim z celé svíčkové nejvíc chutnaly právě ty brusinky, míchané s cukrem. Leč spolu s jejich otcem vyžadují celou svíčkovou. No což, mají ji mít, jsou vánoce! Ale ty brusinky by byly jednodušší. 😛 .
Jano, tmavě modrý ubrus pro nájezdníky je úžasný nápad! S bílým náčiním to musí vypadat úžasně a ty nemusíš bolestně mrkat, když se holčičky začnou dohadovat, která má na svíčkové víc brusinek – a které jsou lepší:)))
Hm, u nás smečka začne dojíždět od 25. v podvečer. Jsem zvědavá, jak dlouho ten bílej ubrus přežije:)) No, v nejhorším mám v zásobě ještě takovej nazlátlej (chuckle)
Dede, nejsem, nechci a nebudu „trendy“ v tom dnešním slova smyslu. A nejenom o Vánocích. Samozřejmě, že si tu a tam vánoční stůl ozvláštním něčím novým, co se mi líbí a co mne napadne, i v životě to takhle dělám, ale rozhodně se neřídím nápady ve stylu internetového „trendy“, už to slovo ve mne vzbuzuje nechuť a zabejčím se. Připadá mi to jako stádovost hodná pubertálních kykyn. Chápu, že mladé ženy hledají svoje názorové místo, ale tohle jim snad měly předat babičky nebo matky!
Novinky přijímám a ráda, zvlášť technické, zdravotnické atd. Ale jestli mám mít na vánoce stromeček v bílé, zlaté, nebo strakaté barvě, to už je na mne příliš.
A s tím vánočním stolem to mám naprosto přesně jako ty. Vytahuji kousky, které jsou mně milé a pro mne celoživotně vánoční, včetně toho ubrusu (chuckle) .
A kdybych měla takový krásný anglický servis i s mísou na polévku, tak ten bych vytáhla až se sejdete kolem stolu všichni, co k sobě patříte (h) .
Alex, mnohé mladé ženy dnes dají radši na internet než maminku 😛 Ale počítám, že si s uplývajícími roky na nějakou tu tradici zase vzpomenou – nebo si vytvoří svoji. Nebo zůstanou kykyny (to je ale termín!:)) a budou všechno dělat na povel podle toho, co si trendy magazíny pro ten rok vymyslí. Nakonec proč ne? Jen jejich dětem možná něco bude v životě chybět:))
Ano, přesně, děti ztratí takovou tu rodinnou pospolitost.
neviděla bych to tak přísně, milé dámy 🙂 uvažte, že dnešní mladé ženy mají maminky kolem 45-50 let, takže můžou mít ještě babičky a dědečky kolem 70-75. takže obě starší generace rodiny mají ty tradiční, výbavní, darované rodinné kousky a mladé experimentují 🙂 sváteční vánoční ubrus s ubrousky, ručně vyšívaný, po babičce Emilii, který se v rodině prostírá vždycky na Vánoce, jsem od mamky dostala k 35. narozeninám… abych pokračovala v tradici :-)všechno je přece jednou poprvé 🙂 a tak na Vánoce prostíráme tento krásný ubrus. přes něj bílý nebo krémový napron, ubrousky látkové a k nim sladěné papírové. karlovarské talíře, které dovezl taťka přímo z lázní a sklo z Harrachova :-)sadu nerezových příborů, které jsem dostala s tímto ubrusem. a svícen uprostřed stolu, ten máme pokaždé jiný…máme vícero známých květinářek :-)vždycky, když před svátky žehlím ubrus a ubrousky, jímá mě nostalgie a dostavuje se nezaměnitelný sváteční pocit 🙂
Já jsem také konzerva DEDE.
Používám, co jsem se vdala podruhé, cibulák.
Manžel Petr přinesl do domácnosti poměrně velkou sbírku cibuláku.
Tu má po celý rok uloženou ve skleníku v obýváku. Ale na Vánoce prostřu vánoční ubrus a na něj cibulákový servis.
Jíme z něho po celé svátky.
Jinak včera už jsem nazdobila vánočně okno v kuchyni a parapet v obýváku. My to máme s manželem rádi a užíváme si to už od počátku prosince.
Vnouček Samík přijede 25.12. a syn Petr s přítelkyní Zuzkou 26.12. tak bude veselo.
Cibulákové Vánoce musejí mít spoustu půvabu, milá Míšo!
To je prima, že budete mít taky veselo s dětma, ony člověku chybí, i když už vyrostou, no… (inlove)
Máti je také sběratelka cibuláku a taky mají cibulákový sváteční stůl. Když jsme byly malé, tak to byl Rosenthal, ten jsem potom dostala do výbavy, neb mezitím mamina začala sbírat ten cibulák. Výbavový servis je stále u našich pod postelí, když jsme kupovali barák, tak jsem ho mamině svěřila k prodeji a ona mne podvedla a těch dvacet tisíc mi dala a ten děsnej servis „vykoupila“ a schovala pro vnučku.
Jsem konzerva. Děsná. Vánoční ubrus jsem ukradla mamině a vyměnila ho za vlastnoručně vyšívaný. Slavnostní servis sice občas v roce použiju, ale ne s tímhle ubrusem. Dřevěné příbory, ty už letos ani venku nebyly….Ten servis má plno mís a táců, takže jsem měla i cukroví a všechno v jednom dekoru. Jenom teď nevím, jestli to mám pro nás dva všechno vytahovat. Cukroví jsem podruhé v životě nepekla, nemám ani vánoční náladu. Tak uvidíme
Inko, vytáhni! On si tu náladu člověk někdy musí odpracovat na své duši. Na mě nejlépe funguje hudba – třeba ti taky tvá milá muzika pomůže (inlove) Možná jsi unavená bojem, a prostě potřebuješ v klidu a míru odpočívat. I takové mohou být Vánoce… (wave)
vytáhni a nálada se dostaví… a i kdyby ne, oslavíte zimní slunovrat pohodou a klidem :-)a vůbec, i pro dva to stojí za to vytahovat 🙂
Tak já vytáhnu bílý ubrus a hrstku papírových hvězdiček polepených zlatým staniolem, co kdysi vyráběl Kája s dětmi (ve školkovém věku?) a dáváme je na stůl jen na Štědrý večer. Svíčky míváme jen čajovky v nízkých ikeáckých mističkách- těch těžkých, průsvitných. Co dělám vždycky už mnoho let, je květinová vazba vypíchaná do skleněné misky po babičce. Momentálně mi ji dělává žabčická květinářka, která už ví, že vazba nemá být košatá, spíš nižší, abychom na sebe viděli, a chci tam něco třpytivého- holt jsem straka :)Vydrží vždycky až do Nového roku a dělá mi radost celé Vánoce. Jindy v roce si spíš natrhám kytky na zahradě 🙂 No a vytáhnu skleničky po jedné babičce a porcelán po druhé babičce a je hotovo.
Co neznám vůbec, jsou křišťálové hranolky pod příbory, na to asi nejsme dost honora 🙂 Jo a vždycky si pečlivě vybírám v obchodě co nejhezčí ubrousky 🙂
Matyldo, nalomilas mě s tou květinovou vazbou – jen já nemám svoji květinářku:))
Ty broušené hranolky – ptala jsem taťky, kde jsme k nim jako rodina přišli, a vypadá to, že stopy vedou k harrachovské sklárně. Taťkův bratranec tam byl mistrem… Vlastně od něj mám i svoje svatební hejno skleněných prasátek z barevného skla, ta byla takovým jeho profesionálním podpisem:))
No, nemáte v okolí slušné menší květinářství? Tam si obvykle neřeknou majlant a snaží se. Nebo bych třeba vzala misku a když bych nakupovala v hypersuper, nechala bych misku v květinářství, co bývá u něj, ať tu vazbu vyrobí, než nakoupím 🙂
kdybys byla blíž, tak by ti Jana vyrobila dekoraci na míru i barvu. Letošní fotky na rajčeti ještě nemá.
Víš Maruško, už mě kolikrát napadlo, že by bylo prima, kdybys byla blíž – a nejen pro kytičky:))
Já mám jednu takovou moc krásnou skleněnou broušenou mísomisku, má takovou neurčitou velikost, na ovoce je malá, na oříšky velká. Zítra ji vezmu a zkusím nějaké to květinářství. Máme jich ve Dvoře víc, jen žádnou z místních květinářek tak trošku víc neznám.
zajeď si do HK, Dede, do Wonkovy ulice – tam je ve dvoře květinářství JOPA, má ho naše kamarádka – zrovna dneska jsem si od ní přivezla krásnou vánoční misku na sváteční stůl…jestli nechceš nic velkého a extra složitého, asi by to i stihla, i když má práce nad hlavu 🙂
Evo díky, je fakt, že ještě musím jet do Hradce nahrávat, nicméně protože zatím ani netuším, o čem by to mělo být, tak toho času moc nebude. Musím zítra ráno zkusit Dvůr a pak se uvidí:))
Matyldo,ty nezklameš… jasně, starej vánoční ubrus,z dob, kdy jsem byla malá holčička, ten je na kulatým stolku,na něm miska s cukrovím a pár větviček zlatice a smrku, žádné ozdobičky. Na konzoli nad oknem je ikeácká girlanda imitující jedlové větve a na ní pár koulí v medové,čajové, rumové, matné i zářivé barvě…jídelní stůl? No letos nebude, prostřeme si s kočičákama na konferenčním dlouhém stolku. pod sklo dám vánoční ručně vyšívaný ubrus, zapomenu na servis a skleničky, ale přidám těžkou kameninovou misku na salát a druhou na kapří řízky,ta má poklici…kočičáci dostanou staré kompotové misky z lisovaného skla a v nich pečenou tresku,kousky kuřete, trochu sýra se zakysanou smetanou – ne najednou,postupně, budou mít večeři o třech chodech,jako já…jen o víno se nepodělím, pak si užijou šustění a skákání do krabic od dárků, aby si je potom prohlédli… svíčky mám na vánoce závěsné,takže budou svítit a vonět bez hrůzy,že někdo ohoří…a další budou plápolat na parapetu zvenčí a v lucerničkách zavěšených pod stropem lodžie. nevím, jestli mám trendy vánoční výzdobu,ale mám ráda, když jsou na stole věci,co jsou mi blízké,milé a přivolávají spoustu střípků vzpomínek..což ty nové trendy věcičky a serepetičky jaksi neumí….
Sharko, špatně čteš- článek psala Dede 🙂 Že bych na ni měla až takový vliv? 😀
no mě to šlo víc k Tobě, tak se Dede omlouvám….
Sharko, mě se líbí ta kočkoodolná vánoční poezie… (inlove)
Jinak mi nevadí, že ses spletla – samozřejmě, že má na mě Matylda vliv:)) U přátel to tak prostě bývá (wave) Ale tenhle nápad byl čistě můj. 🙂
Hm, jen abych se jednou nesnažila vlčkám speciálně učesat uši – to by asi těžko nesly:)))
hihi my jsme jednou na Vánoce přred sváteční večeří uvázali pejskům ( šicáčkovi i bassetovi) mašličky nejen na obojky, ale i na ocásky 🙂 Akimek mi vynadal, ale Arčí ji hrdě nosil až do půlnoční procházky 🙂