Měla jsem dovézt kytku k narozeninám novopečené mamince. No, mohla jsem prostě koupit kytici vylepšenou péřovými motýlky a mašličkami, aby byla „jiná“. Jenže jsem zapátrala na netu a našla něco onačejšího, než je kytka z květin, smotaných bankovek a všelijakých klobás, které jsem už viděla.
Byla to kytice z ovoce. Nakrájeného a vykrájeného ovoce.
Připouštím, že obchody mají rezervy. Potřebovala jsem nějaký typ cukrového melounu – nic. (Nezapomínejte, že přehršle supermarketů na dědině nejsou.) Jo, dýně, ty bych koupila na každém rohu, ale to je materiál na polívku a ne na kytici ke snězení za syrova. Fajn, daly se koupit kiwi (ty jsem měla týden v mikrotenu, aby tak strašně nekřupaly v zubech), fialové hrozny, pomeranče a ananas jsem šoupla na pár dní na slunce, aby trochu víc dozrál (marně). Kaki bylo naštěstí k jídlu hned.
Zakoupila jsem misku, florex a špejle. Mušketýr modelář ostrouhal florex do tvaru misky a výsledný produkt jsem strčila na noc do kýblu, aby nasál vodu. Vypil jí hodně a vytvořil tak slušně těžkou základnu pro kytici, protože toho ovoce jsme do ní napíchali určitě kilo a půl. Florex zakryly listy salátu, nakrájené ovoce jsme napíchali na špejle – z kiwi sluníčka, z plátků ananasu jsem nožíkem na brambory vykrájela květy s hroznovým středem a zbytek byl na měsíčky a plátky.
Zapichování špejlí bylo zábavné. Ovšem já jsem musela tu kytici popovézt 30 km, a tak jsem z místní květinářky vyloudila celofán, který ten zázrak držel pohromadě.
Oslavenkyně byla nadšená a ojídala kytku celé odpoledne, ostatní se přidali. Účinek na miminko zatím není znám 🙂
Dede: Krásná, chytře vymyšlená a určitě chutná kytice, milá Matyldo! jsi opravdu šikovná a máš bezvadné nápady:))
A tak se dnes ptám na zajímavé a nezapomenutelné kytice, které jste kdy dostali nebo darovali. Jaké květiny v kyticích máte nejradši? Jaká vazba se vám líbí – a jaká nelíbí?
Pojďme si dnes povídat o kyticích a květinách:))
Moc pekne jsi to dala dohromady. Obdivuju umne vyrezane kiwi. A ty cokoladove bonbony jsou prijemny dodatek. U nas vznikly obchody – fransizy pod jmenem Edible Flowers, ktere delaji neco podobneho.
Hanko, na ty malé kytičky si pamatuju taky – já měla nejradši konvalinky. Jenže jsem slýchala, že ti prodavači ničí místa, kde rostou, tak už tehdy jsem z toho měla rozporuplné pocity 🙂
(Musím psát a prokrastinuju jak o život 😛 Dokonce i ve své minipracovně házím psům míček!:))
Jo, to patřilo dolů!
Jooo, prokrastinace. Mi povidej. (chuckle) Hned zacnu psat,ale jeste si napred zahraju tuhle hru na pocitaci… Jednou jsem z prokrastinace umyla aspon dvoje dvere, nez jsem se zacala chovat zodpovedne. Ale az se jeden rozhoupe…
Dodnes si rada vzpomenu na male kyticky, co jsem jako dite kupovala mame. Takove male svazky fialek nebo snezenek, petrklicu. Fialky byly nejlepsi. Casto dat je vetsi radost.
Hanko, to je hezká vzpomínka! Úplně živě vidím prodavačky těch jarních kytiček, jak stojí někde na rohu, s šátkem na hlavě. Tak ty už dnes člověk nepotká!
Potká, na Kulaťáku u východu z metra 🙂
Vážně? Tak to je hezké! Já si na pouliční květinářky pamatuju jen z Olomouce svých dětských let.
Tady je typický místo pro tyhle kytičky na České u zastávky. Stává tam (krom ostatních) jedna moc milá paní, a kdykoli mám trochu peněz navíc, koupím si u ní kytičku. Jednou jsem si od ní koupila i bucláček cibuláček, prý po jejím muži. Od té doby jí vždycky říkám, že bucláček pořád mám a pořád mi věrně slouží.
A ona mi za to vždycky najde ze všech svazků kytiček tu nejhezčí. Já si je pak dám na jídelní stůl, protože kolem něj projdu za den nejčastěji, a kdykoli kytičku uvidím, vzpomenu si na tu paní a popřeju jí všechno dobré.
Na tom místě u východu z metra občas prodává kytky jeden bezdomovec. Tři tulipány za dvacku. Je úplně jasné, že ty tulipány uškubnul z některého obecního záhonu, máme opravdu krásné obecní záhony. Ale dal si tu práci, že ty tři kytičky svázal provázkem a přidal k nim březovou větvičku a obecní záhon vypadá nepoškozený. Tak si od něj ty kradené tulipány někdy koupím.
Ještě jsem si vzpomněla – naše radnice uveřejňuje termíny likvidace záhonů (obměňují se tuším třikrát nebo čtyřikrát do roka) a občanstvo si může zdarma vzít cibulky tulipánů a další rostlinky. To se mi moc líbí.
Nedivím se tomu, že oslavenkyně byla nadšená – je to bezvadný nápad! Jak by řekli naši slovenští přátelé – chutná kytica! 🙂 A povedla se ti skvěle!
Já na tyto věci nejsem ani nápaditá, ani šikovná, takže mám smůlu. Letos jsem ale poprvé využila možnosti doručení květin – poslala jsem své sestře k narozeninám pugét ze samých tulipánů. Byla to taková veselá barevná jarní kytice a největší dobrodružství na akci bylo to, jak nenápadně zajistit, aby v příslušnou dobu byla doma. 🙂
Hančo, už máte domalováno? (wave)
Máme hotovou 1. etapu, ale zbývá už jen maličko – moje pracovna přijde na řadu příští víkend. Zatím se v ní prodírám tunami knih. Ale ještě žiju.
Lapálie s vysavačem měla pokračování – starý odešel a jelikož nebylo zřejmé, zda navždy, pořízen malý coby záložní. Můj muž se ho chopil a posléze se domem rozlila intenzivní vůně. Zdálo se mi neuvěřitelné, že by z vlastní iniciativy použil do vysavače nějaký vonný prostředek. Ne, nepoužil, ale podařilo se mu vcucnout mini flakonek s voňavkou, ten se rozbil, voňavka ovoněla vnitřnosti luxu a ten při uvedení do činnosti vydával vůni tak silnou, že to bylo u nás jak v bordelu (a nemyslím tím nepořádek). Ještě že vysavač takové zacházení vydržel, jinak by asi jeden z nás nepřežil! (rofl)
Já se přiznám, že řezané květy mě moc nepřitahují. Mám je radši na záhonech. Navíc u nás je každá kytka předmětem obrovského zájmu všech našich koček, a vzhledem k tomu, že netuším, co je vše v nich svázané, bojím se nechat je kočkám napospas. A kytka nahoře na nejvyšší polici nebo úplně nahoře na knihovně fakt nic moc krásy nenadělá. Mně osobně by teda ta ovocná vyhovovala mnohem víc :). A Matyldo, je nádherná, povedla se moc.
Nejhezčí kytka, kterou jsem dostala, byla jedna růže v květináči. JJ bude vědět. 🙂
Matyldo, fakt dobrájedlá kytka. Ale nezkazí se? Stihne se sežrat včas?
Pokud vím, nebyl problém 🙂 No, obdarovaná má i dítě z předchozího manželství a její muž taktéž, takže jich je dav…
Mám ráda řezané květiny, kytka v květináči (kromě orchidejí) mě moc nepotěší. Pro krásné kytice chodím do maličkého květinářství na Petrském náměstí, paní květinářka mi vždycky uváže kytici podle mého návrhu, ale hlídá, aby se kytky vzájemně nezahubily. Nemám ráda mnohadruhové kytice, třeba v květinářství Metamorphosis zkombinují všechno možné, vypadá to krásně, ale za dva dny je po kytici.
V devadesátých letech jsem chodila pro kytice do květinářství v Dlouhé ulici v Praze. Tamní květinářka vázala v té době naprosto nevídané a neobvyklé kytice. Hodně používala například drobné chryzantémky, různé trávy, jutové stuhy, neobvyklé papírové manžety třeba z kostičkovaného nebo pruhovaného papíru a pěkné doplňky, jako třeba suché plody, červené jablko apod. Několikrát jsem si nechala uvázat vánoční kytici na vánoční stůl, to byla skutečná nádhera.
Květiny v supermarketu si kupuji poměrně často. Nepovažuji to za nic divného ani dehonestujícího. Na jaře tulipány a po zbytek roku obvykle kupuji drobné karafiátky, občas malé růžičky nebo chryzantémy, pokud nejsou moc velké. Poprvé jsem se s tímto pěkným zvykem setkala kdysi ve Francii, kde se mi moc líbilo, že ženy si ze supermarketu kromě nákupu nezbytností, jako je jídlo a nějaká drogerie, nosily i květiny. Tenkrát jsem tam ale na tuhle „rozmařilost“ neměla ani dost peněz, ani pořádné místo. A tak mě moc potěšilo, když se stojany s květinami objevily i v našich supermarketech. Mimochodem, tyhle květiny zpravidla vydrží ve váze mnohem déle, než několikanásobně dražší květiny z květinářství.
Tato ovocná kytice není bohužel můj šálek čaje, byť uznávám, že to muselo být dost pracné. Ovoce by se mi líbilo pěkně naaranžované na nějaké míse.
Taky si rada koupim kytky v supermarketu. A mas recht, Tapuz, i tady mi prijde ze tyhle vydrzi dost dele nez nektere z kvetinarstvi. Snad proto, ze jsou „obycejne“. Rada jsem si je kupovala do prace. Jinak muj prednosta mi nosi kytky. Samozrejme k vyroci a narozeninam, ale obcas i jen tak. A z tech mam nejvetsi radost.
Matyldo, krásná jedlá kytka, jsi nejen velmi tvořivá ale umíš správně polechtat i chuťové buňky.
Jednou se mi podařilo, ještě za totáče, vytáhnout kamaráda z obrovského průšvihu.
Po čase jsem dostala od něj nádherné obrovské mečíky,s květy jak nakynutými, byla jich přímo otep, doslova. Nešlo to ani unést. Doma pak byly v mnoha velkých vázách, byly překrásné.
Nejkrásnější kytka mého života byla od studentů optometrie. Oni se tehdy nějak dozvěděli, že budu další den promovat (doktorskou promoci). A přišli za mnou všichni najednou ve svém osobním volnu (mimořádně si toho cením, většina studovala při zaměstnání) a každý mi donesl velikou rudou růži. Bylo jich tehdy skoro čtyřicet…
Do dneška na všechny s láskou vzpomínám.
P.S.: Dede, díky za vzkaz, Matylda vyřídila (jo, jsem na netu nespolehlivě) :). Pohádku napíšu.
Ještě jedno OT:
Ráda bych dala na vědomí všem psavcům, že na Vánoce zase vyhlásím POHÁDKOVÉ VÁNOCE NA DEDENÍKU a byla bych moc ráda, kdybyste mi s nimi pomohli 🙂
Určitě jste si někdy vymýšleli svoje vlastní pohádky, pro děti, pro vnoučata, pro štěňata, pro koťata… a já jsem na vaše příběhy zvědavá – a věřím, že nejen já!
Kdo byste rád něco poslal, dejte mi prosím vědět (zatím stačí vědět, pohádky mají čas), abych věděla, jak dlouhé nám asi to pohádkové období vyjde.
Takže, ať žijí pohádky, zejména ty vaše! (wave)
Ahoj Dede, pohádky já ráda, vždyť víš. Hlásím se tedy, že něco určitě stvořím.
Ahoj Dede, pohádky mám též, ráda poskytnu.
Nejsem pohádková, spíše drabblová, ale holky mě zblbly. Takže pokud bude stačit maličká, téměř drabblíková pohádečka, něco spáchám. Do kdy?
před třiceti lety jsem dostala k narozeninám kytici karafiátů, bylo jich 45 a byl opravdu každý jiný, Přiletěly tehdy na Ruzyň přímo z Nizozemí,bylo to tehdy opravdu nevídané. Dostala jsem je od přítele který mě tajně a na dálku zbožňoval. Doma jsem musela tvrdit že je od kolegů z práce. Opravdu o nic nešlo, ale i to nic bych asi doma nevysvětlila. Ale ráda na to vzpomínám, bylo to úžasně nevinné a romantické
To je úžasnééé! Nedá se nedá zapomenout. A v té době! Obdiv!
Mě těší kytky rozdávat. Moje maminka milovala kytky. Když už jsem mohla, kupovala jsem jí kytici k jakékoli příležitosti. Výročí sňatku, narozeniny a svátek měla v rozmezí 17 dnů. Např. K výročí dostala 29 karafiatů přímo ze zahradnictví, míchané bílé, růžové, červené, fialové, pruhované, žíhané. Jednou dostala k výročí náruč dendrobií, k narozeninám pět obrovských růžových gerber s nádechem do žlutá a k svátku jednu nádhernou tmavě červenou anturii. Vše dostala najednou. Bavilo mne, dělat jí radost. Jednou dostala stonek s patnácti květy orchidejí, dala vázu do pokoje pro návštěvy, kde je světlo a chladno. Každé odpoledne si uvařila kávu a chodila si k orchideji vykládat pasiáns. Květina vydržela celý měsíc. Snažila jsem se neopakovat. Dostala devět pryskyřníků v květináčích ve velkém koši na dřevo. Poslední dárek byl keř vínově červené weigelie. Kvete na naší zahradě 10. léto. Celá krabice přivezená z Holandska samá delfina. K narozeninám mého muže, protože má rád modrou barvu. Kosatce, agapanty, hortenzie už dostal. Koncem listopadu moc na výběr není. Zeleň bytovou rozdávám, prostřihávám, aby nás nevystěhovala. Do zahrady jsem v srpnu přidala další modrá delfina a cyklámové floxy. Šestiletá dcera mi nedávno přinesla žlutomodrou kytici. zlatobýl, třezalka, máta.
Matyldo, poklonu a hlubokosklon, ta kytice je přenádherná!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (h)
že mě nejvíc potěší kytička oranžová „se“ už celkem ví, ale jinak miluju bílé růže, ale POZOR – skutečně bílé!!!! a ty skoro nevidno, co prodávají je většinou lehce do zelena, nebo do čajova nebo prostě „do něčeho“
vlastně asi jedinou opravdickou jsem kdysi dostala sólo přenádhernou sněhobílou od svého zetě!!!! (h) (rose1)
https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xft1/v/t1.0-9/14469615_1115789925153727_8719320730149143138_n.jpg?oh=4b7b06826240067fc9f5a93f3089a7fe&oe=586FE8CD&__gda__=1483477932_a13051aa1fd19003d4dd539506c7c8cb
Trochu OT – taky řešíte, co s truhlíky a podzimními kytkami? Já stůňu na chryzule a vřesy a i když bych byla ochotná uznat, že milionbells a petunky už mají to nejlepší za sebou, tak muškáty pořád kvetou jak o život. Jenže já mám na ty truhlíky dost omezené prostory a vyhodit nádherně kvetoucí muškáty nedokážu. No, co s tím?
Já s tím dělám to, že ty muškáty nechám až dokonce – parády nadělají až do zámrazu a nemusím se peplat se sázením dalších kytek – jenže já nejsem směrodatná, já se v zemi hrabu nerada (rofl) . Ale ty petunky už jsou opravdu na prahu životnosti, ty asi půjdou brzo do kopru – teda kompostu.
na receptáři radí floristi-doprvních mrazíků částečně ořezat a uklidit do teploty 15°C a nechat do jara…jen občas zalívat…jak neořežeš,spálí to mráz a máš po muškátech…
hnusně ti řeknu,že spálení mrazem je velká bolest..ale kytičky nekřičí..
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/jak-pestovat-muskaty-zimovani-jarni-osetreni-rizkovani-hnojeni/
máš je kam dát?
třeba ke kamarádce,co bydlí v paneláku… nebo tak…
Nemám, v panelákách na chodbách se teď topí.
Takže poletí a na jaře budu zapichovat nové.
Přes zimu musí v truhlících být zimní dekorace.
Se světýlkama 😛
Nemám je kam dát, obzvlášť když jsou zasazené v betonových truhlících, kde každý váží snad 50 kilo.
Já mám muškáty v kamenném korytě, to váží víc, než 50 kg. Na podzim je vyndám, trochu ostříhám a nacpu do jednoho kyblíku s troškou země, ještě trochu zasypu a postavím na nevytápěné světlé schodiště. Občas jim cmrndnu trochu vody. Kolikrát ještě vykvetou. Na jaře přesadím do koryta zpět, zase trochu ostříhané, neb přes zimu vyženou takové ty vytáhlé, nevzhledné cancoury. Mám je takhle už léta!
muškáty vždycky kvetou až do prvních mrazíků – jak vytuším, že by mohly mrazíky přijít nebo se mi zdá,že už mají muškáty moc studené listy, uklidím je a přezimují mi. před Halloweenem už je zatáhnu dovnitř najisto. v paneláku jsem je dávala na chodbu s velkým oknem, kde se v zimě skoro netopilo, v zimní zahradě nebo čemkoliv, co se tomu teplotně podobá, spokojeně prospí zimu a na jaře se přesadí a znova obrazí. když neostříhám v zimě po odkvětu, sestřihnu na jaře. když jsou to zdravé, dobře zapěstované rostlinky, můžeš je takhle mít dlouhé roky. já mám momentálně nejstarší tříletý bílý, mamka moravská asi desetiletý světle růžový – jí tedy v zimní zahradě odmítá spát a kvete jako divý i v zimě 🙂
Když jem před lety „slavila“ čtyřicátiny, dostala jsem od kolegů 40 růží. Normálně jsme měli zažité, že nějakou kytičku a malý dárek v rámci pracoviště. Ale tehdy se složil celý provoz (a pak se na mě chodili koukat, jak bulím). Když jsem s tím jela v tramvaji, tak mě za tou kytkou pomalu nebylo vidět. A pozornost teda budila, to jo.
Doma jsem je pečlivě ošetřovala, aby dlouho vydržely, a první odkvetlá šla pod sklenici do země. Byl z ní hezký keřík, který jsem ale nedokázala přestěhovat.
Od sestry jsem tehdy dostala v krásné dortové krabici špalík cukrářsky ozdobené uzené krkovice. Prý paní cukrářka zdobila s náramným gustem, neboť taky byla spíš na maso. Fotku už nemám, škoda.
Můj muž kdysi dostal k narozeninám celé pečené kuře s číslicí umělecky vyvedenou majonézou. Vzpomíná na ni dodnes a to ta číslice byla tuším devítka 🙂
Matyldo, tak tento typ kytice fakt „žeru“ – v přeneseném smyslu i doslova! 😀
Přemýšlím, jak inspirovat rodinu! 😛
No jestli to u vás probíhá stejně jako u nás, tak asi tak, že vezmeš obrázek, všem popořadě ho ukážeš a nahlas řekneš- tohle fakt chci 🙂
(rofl) Asi jo!
jasně! Jinak dostaneš tom co chtějí oni ! 🙂
Já už jsem tady asi psala, že jsem dostala k výročí svatby kytici z 50ti velkých bílých karafiátů. To by nic nebylo ALE BYLO TO Z MANŽELOVY VLASTNÍ HLAVY!
My máme dneska výročí svatby a předpokládám, že Mušketýrovi to vůbec nedošlo 🙂
Dej mu čas, den sotva začal 😛 (Děti mu to připomenou:))
(chuckle)
No, Bimboušovi nedošlo, ani když jsem mu podala jeho oblíbeného Jacka Danielse Fire – chvíli na to koukal proč prý a vážně mu to nedošlo. Potom vyvalil oči a řekl „to už je 25.?? “ Takže asi tak a to jsme měli 35
My měli výročí šestadvacátého srpna – ale jelikož jsme měli myšlenky úplně jinde, tak jsem si vzpomněla až teď (blush) – to už asi ani nestojí za připomenutí (rofl) …
Maruško, to musela být úžasná kytka! Nejspíš tě v tu chvíli viděl zase jako nevěstu! 🙂 (inlove)
To by musel být ,,nalitej“ . A to on zase nikdy není ale moc moc mě překvapil
Jéé Matyldo, to je krásná kytka! Takovou bych taky brala a taky bych ji pilně ožírala. Máš krásný nápady a to se vždycky ocení!
Já dostávám kytky od syna a snachy. Letos jsem dostala k svátku krásnou modrou gloxinii. Od druhého syna (bez snachy) většinou dostanu obálku s hotovostí a nápisem :“Na kytky od Starkla“ i když u něj dávno nenakupuju, Tak nějak se to ale vžilo 😀
Občas si i kytku koupím sama, většinou v květináči, řezané květiny moc nemusím, brzy umírají. Ale musím brzdit, v zimě už se mi pomalu nikam nevejdou!
Nooo, mně doma v podstatě krom orchidejí nic moc neroste. Kytky, co jsme měla v Brně, jsem tady úspěšně umořila. Ale jestli něco miluju, tak to jsou návštěvy zahradnictví, i když už to skoro nemám kam dávat 🙂
Lído! Ty taky? Jsem si říkala, že jsem divná, když si vlastně nikdy nekupuju kytky do vázy – nebo je neřežu na zahradě, a že růží mám plno. Ony jsou nejdřív v té váze úžasné, ale jak potom nezadržitelně vadnou, tak mi je to líto a když vyhazuju mrtvou kytici, tak mi to nedělá dobře na duši.
Přitom se mi květinová aranžmá moc líbí, vůbec, když to váže někdo, kdo tomu rozumí, ale vystačím s tím, co sem tam dostanu.
Jo teď tu mám bílé gladioly s jakýmisi růžovými květinami (nevím, co jsou zač, ale jsou moc pěkné:)), něčím zeleným a mezi tím je jedna slunečnice – září jak sluníčko v té bílé a růžové. 🙂
Já také ne, kromě větvičky jasmínu nebo stolisté staré růže. Mám ráda kytky voňavé. Do vázy se občas dostane něco co nechtěně ulomím a nebo co dostanu. Orchideje už nechci neboť jsem je úspěšně zahubila. Přinesla jsem si totiž nějakou prevítinu /takové bílé něco/ a postupně odcházely jedna za druhou i když jsem koupila na to nějaké doporučené přípravky. Už je nechci.
Matyldo, to je nádhera a báječný nápad!
Obdivuju lidi, co se nebojí neobvyklostí a tvoří podobně krásné věci.
Tečko, když člověk zagooglí, najde různé věci 🙂
Já vím, dokonce je takový e-shop, kde tyhle kytice vyrábějí. Ale nikdy bych si na to netroufla.
A já si právě troufnu- proč ne ? 🙂
Já jsem na veškeré výtvarno děsnej patlal.
No, ty jsi jasná šikula a kreativec. 🙂
Květiny nedostávám už dlouho, jaksi není od koho. A krom toho jsem za to i ráda. Je tu zoufale málo místa a několik zvídavých čumáčků, takže kytičce tu není souzeno dlouho přežít. Mohla bych ji postavit jen nahoru na knihovnu a tam by dlouho nepřežila. Zvláště když začne topná sezóna. Ale mám květiny moc ráda, jakékoliv. Ať už jsou na záhonu nebo v truhlíku nebo ve váze.
No jo, řezané kytky jsou problém… ale udělala jsem před domem nový vítací truhlík a květináč- chryzantémy, macešky a ozdobná kapusta-a je to moc hezké 🙂
Hlavně ty čokoládové bonbony, těch by klidně mohlo být více.
Dostala jsem se do stadia, kdy kupuji květiny v Lidlu, mívají tam krásné malé gerberky a docela dlouho vydrží. Vezmu dva svazky barevně ladící, rozvážu, uvážu nově a mamina je nadšená. Vezmu si i pro sebe, tak jsem to dopracovala. I když kytky dostávám ráda, o narozeninách mám doma květinářství a potom celý rok suším hubu. No a co se týče vazeb – většinou dostávám mláďátka, kdysi jsem kytici pro babičku k osmdesátinám, kterou jsem měla objednanou u profivazače musela rozbourat. Protože profivazač se děsivě ožral a kytku tvořila jeho paní. Narvala tam všechno, co bylo k mání, stálo to děsný prachy a děsně to vypadalo. Byla z toho jedna kytka oficiální a pro vnoučata a pravnoučata asi pět kytiček. To bylo radosti.
Na vazbách mi moc vadí, že k sobě přijdou květiny, které se doslova vraždí a do druhého dne polovina vychcípá
Tak lidlovské kytky fakt můžu.
Pokud jde o čokoládu, byla tam jako doplněk- a byla v tom moc hezká.
Jsem tam kdysi na Vánoce koupila malý proutěný košík, ozdobený vánočně,se zelenými listy a kapradinkou, do dneška vše pořád roste.
Inka, robím to zrovna tak, moja teta, mamina najstaršia sestra dostala teraz na Máriu dva zväzky pastelovo žlto-naružovelých (ťažko opísať tú farbu)gerber s tmavými stredmi. Pribalila som trochu svojej zelene, pristrihla ich a dala k nim svoju stuhu, a to bolo radosti. Nosím kytičky od nich aj mame na cintorín, ich chryzantémy vydržia pri vymieňaní vody a miernom zastrihovaní aj dva týždne, vyskúšané. Aj s tými kvetinárskymi umeleckými výtvormi máš pravdu, skombinujú nemožné, človek za to vyvalí majland a na druhý deň to začne odchádzať …
Tak za prvé – Matyldo, jsi třída. Taková krásná kytka by se mi moc líbila. Taky se chystám za šestinedělkou (navíc se stravující vééééélmi zdravě – až bych řekla nezdravě, ale to je každého věc), takže vymýšlím, co by bylo vhodné vzít „na zub“ i na oko. Asi klasická slepičí polívka a milostě se už „do kúta“ nenosí (rofl) …
Jinak kytičky dostávám ráda (a není to tak často, jak bych potřebovala). Mám ráda gerbery (ty byly mé svatební) a barevné lilie (ty dostávám k narozeninám), ale v podstatě mne neurazí žádná kytka. Jediné, které opravdu nemusím, jsou fialové orchideje (cymbidium) – nevím proč, ale těm se vyhýbám. Prostě mi jsou krajně nesympatické – možná proto, že jsem je pravidelně dostávala od tchyně (chuckle) .
Matička moje rodná tuhle vzpomněla na zástup babiččiných příbuzných, kteří jí „do kůta“ donesli kmínku 🙂
Tak jasně, prdíky u miminka je třeba eliminovat 😉
Já jsem dostala „do kúta“ od naší sousedky litrovku domácího vaječného koňaku. Alkoholu tam byla jen stopička, jinak samá výživa 😀 A ta chuť!
No, nikdy jsem nezapomněla ani na naši sousedku, ani na tu láhev 😛
já kytky nemůžu,neb po nich kýchám, ale tuhle bych si dala líbit,klidně i zeleninovou s kousky kvalitního sýra 😀
Matyldo krásná kytka a výborný nápad.
Já jsem letos dostala k 50-sátinám kytku růží a v ní byly umně zabudovány tisícekoruny. Bylo to moc udělané pěkné.
Růže můžu kdykoliv 🙂
Jo a tisícovky taky 😀 😀
(rofl)
Bylo jich padesát? Co jedna růže to ….