Nikdy neříkej, že TOHLE (doplň cokoliv) tvoje děti/ tvoji psi nedělají. Nikdy! V některých případech si to ani nepomysli. Neboť platí zákon ten, že jakmile pustíš své myšlenky škodolibou cestou, budeš vytrestán…:))
Myslím, že to byla Xerxová, kdo kdysi napsal, že jejich doga Betka v autě kvílí nedočkavostí a jak se blíží k cíli cesty, kvílí silněji. Tehdy jsem si pomyslela: no to ale musí být otrava jezdit v autě s kvílícím psem!
A? Schválně? No jasně. Berry začala provozovat totéž a Ari pochopitelně nemůže zůstat pozadu. Zpočátku to byl ze strany Ari jen soukvil – něco jako když kvílí součinně s česanou Berry, ač jí se hřeben nedotýká. Potom tomu přišla na kloub a jak je v naší smečce zvykem, dovedla to svojí pílí k dokonalosti.
Berry
Na krátkých cestách si obě psí holky v kufru auta nelehnou a pozorně sledují celou cestu. Kvílení signalizující, že jsme tak kilometr od vytouženého cíle je tak snadno pochopitelné. Na delších cestách Berry v kufru auta spí a Ari taky – s výjimkou „zajímavých“ míst, kde si okamžitě sedne a sleduje okolí. Jak si definuje zajímavá místa, ví jen ona sama. Berry si sedá méně často a většinou na jiných místech než Ari:))
Jsou dva cíle, kam jezdíme relativně málokdy a jezdí se tam velmi složitě – za Martinem do Řeže a k taťkovi na Lužiny. Řež holky poznají, když míjíme odbočku do Klecan, což je už fakt kousek. Praha je však jiné sousto.
Ari
Minule, při cestě na Lužiny (Praha, Jihozápadní město), mě fascinovala Ari. Když jsme dojely na konec cesty po městském okruhu (poté, co jsme sjely z hradecké dálnice, projely Štěrboholskou radiálu, celou Jižní spojku a stočily se ke Smíchovu) a já se chystala zatočit na světlech vlevo, směr Radlice, tak si sedla, rozhlédla se a začala radostně kvílet – už tam budeme!
Berry se ospale vztyčila, rozhlédla se a začaly kvílet v radostném duetu. „Buďte ještě zticha!“ zkusila jsem je přesvědčit a přitom jsem žasla – jak to mohla vědět? Poznat? Rozhodně to nebylo první zastavení, popojížděla jsem na okruhu několikrát. Navíc odtud je to na Lužiny ještě pořádný kus cesty!
AriBerry
Ale věděly to. A poznají mnoho dalších míst i na delších trasách. A já si říkám: jak? Já jim neříkám, kam jedem, v kufru hodně času prospí a stejně to vědí!:))
PS: A co u vás? Taky vědí?:))
PPS: Minule jsem je rozčílila – jely jsme severní cestou, tedy nejdřív na Letňany, pak Libereckou a potom tunelem (tunely) Blanka až do Radlic. Byly zhnusené! Bylo to ode mne opravdu nesportovní, takhle je mást:))
Berry ostříhaná „na vlčáka“:))
Zatím myslím všichni psali o zvířeně, ale mně se v autě pár minut před dojezdem do cíle budily děti. A nebylo to jen na známých trasách, kde by si mohly pamatovat tempo jízdy. Fungovalo to ale jen v době, kdy byly malé, tak do pěti-šesti let, asi tak než začaly chodit do školy. V současné době jsou oba schopni spát pařezovým spánkem ještě několik hodin po dojezdu 🙂
Děkuji všem za držení palců, přineslo to své ovoce 🙂 Dostal jsem dobrou práci v Praze; takovou, kde budu dělat zajímavé věci a denně mluvit norsky a dánsky. V polovině července se stěhujeme! 🙂 🙂
Bezvááá (clap) !
Blahopřeju všem zúčastněným (clap) . Dyť by byli blbí, kdyby tě nechtěli!!!
Vôbec,ale vôbec som nepochybovala,že by to mohlo aj nevyjsť.
Gratuluju. A Dede muze aktivne babickovat. 🙂
Gratulace, hurá!!!
Blahopřeji! Vyšlo to! Přeji hodně úspěchů v budoucí smysluplné práci.
To je skvělé, gratuluji!
Gratuluju!
jupíííí…..mi odlehlo i za Vás..tak hlavně vydržet do té poloviny (hug)
Gratuluju, je prima, že to vyšlo. (y)
A ještě jsem nepochválila Berrušku – té střih náramně prospěl (teda ne že by nebyla krásná i bez zásahu Střihorukého Edvarda (chuckle) ). Naráz je z ní uhlazená dáma – moc ji to sluší.
Děkujeme! Ulevilo se nám oběma – Berry, že nemusí být tak často česaná a když česaná je, tak to jde líp a mě, že nemusí být tak často česaná a když česaná je, tak to jde líp 😛
Ovšem když jsem si objednávala střih „na vlčáka“ aneb koukněte na Ari a zkuste, aby Berry vypadala podobně, tak na mě ta dívčina chvíli koukala zamyšleně. Tohle po ní asi ještě nikdo nechtěl! 😀
Ale povedlo se to, to zase jo. Bez střihu by Berry měla jen pod břichem chlupy o nejméně 10 cm delší, a spodničky pak o 15 – ty má totiž zevnitř stehen ustřižené dočista (ale ne dohola, nikde nebyla ostříhaná strojkem), i pod břichem má nechané chlupy tak 2-
3 cm dlouhé. Jo a má upravený i ocas! Už to není koště nebo fedrpuš 😛
Konečně vidím Ari ostříhanou! Povedlo se to děvčatům, povedlo (y) ! A Ari to moc sluší a bude jí mnohem líp.
Berry, Alex, Berry! A Ari si nějaká stříhačka jen tak netroufne (rofl) .
No jasně. Už jsem fakt naproto debilní. Na Zvířetníků jsem u lelků oslovila Abyt, Rputi.
Tady zase Ari – Berry. Ještě, že už bude noc a já zalezu do peřin a snad už nebudu více dělat ostudu.
klíííd..to přejde….
Vskutku to Berusce slusi. Premyslim, ze Jakey by taky mel dostat zastrih na vlcaka. Ocas jak fedrpus a suknicky – no jak Beruska. A lvi hrivu kolem krku, a tam se to kartacuje nejhur, to se hodny Jakey vskutku zmita a jeho oci zaluji. Ovsem budu to asi zas muset udelat sama – mne echa s jeho telsem zachazet, ale nekde ve psim salonu by asi dostal srdecni zachvat. …
Bobina nekvílela. Nikdy. Byl to pes tvrďák. Jezdila na podlaze pod nohama spolujezdce a spala, nebo to dobře předstírala.
Při dojezdu na známé místo si sedla, připravená vystartovat, jakmile se otevřou dveře u auta (a zakousnout prvního malého pejska, kterého uvidí, dřív, než zasáhneme). Nebyla netrpělivá, nepopoháněla, jen se připravila.
Nakonec jsem došla k teorii, že vnímá sled zatáček a přibrždění a že je má spojené s cílem. Neviděla totiž z auta ani když si sedla.
O kvílení psát nebudu. Gweny ho dovedla k dokonalosti v každou denní i noční dobu. A zdá se, že je to infekční :/
Já bych řekla, že, mimo jiné, hrají roli také pachové a časové „stopy“. Aha, tady smrdí ta roura, pak přijde vůně toho velkého smrku, to zn. Žabovřesky, to bude tak plus minus půl hodinky. Za půl hodiny se zvedne a jak který, začne kvílet, slintat, nebo zrychleně dýchat.
Tu časovou stopu usuzuji podle našeho goldena, který za deset minut osm nastoupí s ustaraným výrazem před gauč a úpěnlivým pohledem připomíná svou večeři. Za deset minut osm, jak v letním, tak zimním čase. My v každém z těchto (pitomejch) časů večeříme v sedm. To zn. cinknem příborem a začne ubíhat čas na jeho večeři. Za deset minut osm. Nikdy se nezmýlí.
Nebo je to jinak? Co my, ta méně dokonalá hříčka přírody, víme!
Jano, na krátkých cestách to beru, to funguje:))
Ale co pozná, když jedu po pražském okruhu, stokrát cestou zastavím, protože na několika místech popojíždím v kolonách, všude jen smrad z aut a ona reaguje na změnu ještě dřív, než skutečně nastane – tedy já jsem ještě na okruhu a teprve se chystám vjet do něčeho, co zase vypadá jako město (Radlice:))? (wasntme) To musí poznat podle mě nebo je čarodějka! 😛
Jo a řekla bych, že Scottova přesnost je okouzlující 🙂 Ale on má vás, kteří jste taky více méně přesní.
Naše holky přesné ve vyžadování večeře nejsou, protože ani můj den nemá pravidla – prostě urgují večeři od chvíle, kdy si myslí, že mají naději ji ze mě vyrazit 😛
U nás se večeře vyžaduje v sedm kteréhokoli času a to přesto, že v pondělí učím do sedmi doma, v úterý vydává večeři někdo jiný, páč jsem pryč, ve středu taky, ve čtvrtek jsem zase doma, ale končím v šest, v pátek zas až v sedm- a taky se to může změnit, když je někdo nemocný a nemůže se nechat trápit- a stejně vědí, kdy je sedm 🙂
Dede, je čarodějka! A já asi nebudu mít úplnou pravdu. Někdy se stane, že se opozdíme a on stejně za deset minut osm nastoupí. Von zná hodiny!!
Včera volal Andy.
Dede, myslím si, že psi nereagují na cestu samotnou, ale na tebe. I když třeba nevědomky, ale přemýšlíš o tom, že už tam budeš, a svým chováním to nějak dáváš najevo, ani o tom nevíš. Ale zvířata to okamžitě poznají. To je něco, jako když naše kočky poznají, že jde domů někdo z jejich lidí (o tom už tady psala Míša). Nebo třeba hned vytuší, že se půjde na veterinu – tedy tuší, že se chystá něco nekalého, a začnou se schovávat, i když se snažím dělat jakoby nic. Stejně tak zvířata poznají nedobrého člověka, dokázala nám to kdysi fenka mých prarodičů a není to tak dlouho, co mě takhle varoval můj nejstarší kocourek. Nemáme ani zdání, co všechno poznají a vědí.
Tapuz, já s tebou v podstatě souhlasím – stejně jako se Sempervivem:)) Jen… nepřipadá ti někdy až strašidelné, co ta zvířata o nás všechno vědí? Ještěže nás milujou! (wasntme)
My máme kočičáky a nemáme auto.
Jen když vezeme kočičáka Fousína v jeho apartním vozíčku k veterinářce, tak kvílí tak, že je ho slyšet na celé sídliště.
http://www.zvireci-otreby.cz/files/_1000x1000/elegance-batoh-vozik3.jpg
Co se týče intuice, tak naše kočky poznají, že někdo jde domů, když ten dotyčný teprve je venku před vchodem.
Zvednou se a dívají se směrem ke dveřím. Asi mají zabudované tajné antény.
Míšo, myslím, že kočky jsou ve svém vědění ještě záhadnější než psi – tím chci říct, že psi s námi chodí ven a všude možně, takže mají víc příležitostí svého člověka sledovat. Kočky to nějak zvládají na i dálku (angel)
Checheche – kvílící psy a … to by můj pes nikdy neudělal!
Toya – jak je už známo – byla zlatý a jedinečný pes. Měla spoustu dobrých vlastností, korunovaných nekvíkáním (rofl) ! Brooke je pes kvilič („A to jsem si nepořídila dobrmana, protože prý furt píská … a teď mám pikolového virtuosa-maniaka!“ stěžuje si Terka) a já si škodolibě v duchu mnula ruce – máš, co jsi chtěla!!
Ale tu máš čerte kropáč, teda Ernesta! Je to pejsek velice učenlivý a navíc se snaží ve všem napodobit Brůču. Ano – ve kvílení našel zalíbení a taky zjistil, že ve dvou se jejich pískot nese lépe uzavřeným prostorem. Takže k pikole se přidali rozvrzané housle s jednou strunou … takový koncert je velice výživný na nervovou soustavu posluchačstva (headbang) .
A všichni naši psi poznali a poznají místo výsadku – ať jedeme na venčení nebo k babičce, či se vracíme domů. Toya si jenom stoupla, Brooke a Ernest přidají i znělku (rofl)
Jenom jsem chtěla ještě říct, že teď si škodolibě mne ruce Terka „A to jsem si myslela, že kvičí jenom krátkosrstí psi!“
A věta „Už tam budeme?“ mi připomněla jeden hezký den v brněnské ZOO s Myškou a jejími myšaty. Jeden myšáček měl takovou obsesi s touto větou – a řeknu vám, když ji slyšíte desetkrát za minutu během půlhodinové cesty šalinou, tak máte chuť vystoupit za jízdy a chápete strýčka z jedné nádherné Haškovy povídky, an zanechal svého tázacího synovečka v maďarské pustě a do konce života nepřiznal, kde … (rofl)
Ygo (rofl) Názornější potvrzení pravidla oplacené škodolibosti jsem si nemohla přát (rofl)
On je Ernest, myslím, v mnoha ohledech překvapením, po Toyence kočence, co? 😛 (inlove)
V tomhle kvílení je horší Borůvka. Pozná vjezd do Žabčic z kterékoli strany. Pozná přiblížení k paneláku mých rodičů z kterékoli strany- z jedné jí stačí jen zahlídnout supermarket 🙂 Pozná i sídliště u tchýně v Ostravě- nechápu, jezdí tam jednou za rok. Obvykle řvu- GPSko, sklapni!
(rofl) (rofl) GPSko sklapni! To si snad s dovolením osvojím (rofl)
u nás kvílí Pitina…celou cestu..nejsem špatný řidič…al eona prostě ty árie pějě..je to na mrtvici…
Šarik se vozil rád,moc rád. Bára, ta klepala řidiči packou na rameno,když zrychlil nad 50km a ona se nemohla pomalu kochat výhledem.
Sharko, opravdu oceňuju, že holky mi z kufru nemohou vyjadřovat své mínění takhle přímým způsobem – nebylo by to vhodné pro plynulost a bezpečnost provozu na komunikacích (chuckle)
a to při jízdě autobusem se vecpával k řidiči a chtěl řadit…někdy to bylo fakt výživný…
hlavně když mu řidič šeptal – jo,hochu,je to moc práce,málo peněz a vozíš – no jen se kolem podívej. A Šarik vydal kvílivej zvuk a podal mu packu…
Jo, to je typicky ovčáčí, řekla bych (rofl)
Původní neviditený pes Gordon chtěl řídit úplně samostatně, cpal se vehementně na sedačku řidiče a hm, myslím, že ho Ondřej i někdy nechal. 🙂
Hm, a jak to Gordonovi šlo? (wasntme) (rofl)
Holky rády skáčou na sedadlo řidiče, ale umějí jen troubit! (angel)
Jednou jsem ho viděla, když vjížděl do garáže. Tvářil se důstojně a zodpovědně.
Žádný z našich psů chválabohu nekvílel, i když na druhou stranu tak často autem nejezdili. Majda se jenom snaží nás uslintat k smrti a dostat se k nám dopředu. Jezdí v sedě mezi předními a zadními sedadly, vím, že pokud nabouráme nebo Bimbo prudce zabrzdí tak je to silně nebezpečné, ale je to jediné místo, kam ji v Jeepu dostaneme. První dva roky byl vůbec problém ji do auta dostat, potom, když opravdu špatný zážitek bylo jen očkování, si začala spíše transport vyžadovat.
Takové to – moje či naše děti by tohle nikdy neudělaly si ani nepomyslím, raději
Inko, já mám psy v kufru uvázané – mají postroje a úvazky vedou k bezpečnostnímu upínání dětských sedaček pod zadními sedadly, ale taky bych radši nehavarovala, jistá si tímhle uspořádáním nejsem, byť před policajty by mi to prošlo. Zabezpečit nějak v autě fudláka, to je ovšem mnohem těžší úkol! (inlove)
Rony taky vyzpěvoval, jakmile jsme se blížili do Tisé (když jsme přes týden bydleli v Ústí.) Sorbon je tichý pes a naprosto nad věcí, džentlmen nedává své pohnutí najevo. Navíc je mu v autě špatně.
Jak to poznají? Vědí víc než my 🙂
Dalmi, a co Ejsi? Ta je taky tichá?
Ostatně, Berry byla tichá po mnoho let, s tím žvaněním začala relativně nedávno, asi před rokem – a je jí šest. takže kdo ví, s čím jednou přijde Sorbon, až se mu žaludek uklidní? (inlove)
Nemůže to být brždění před semaforem na rovině? Semafory v kopci na Barrandově ji nerozčilují?
Možná vnímá změnu napětí v autě.
Čím déle vídám pacienty před operací, tím jsou pro mne čitelnější. Stačí se podívat a vidím. Úzkost, strach, starosti. Jak se nadechnou, jak si sednou na lůžku.
Možná si před semaforem poposedneš, narovnáš záda a Ari to stačí.
Milá Sempervivum (Netřesku:)) (inlove) hned první komentář a je po tajemnu 🙂 S největší pravděpodobností máš totiž pravdu – nevím, jak jsou na tom holky se zeměpisem, ale mě čtou na sto procent! (wave)