Tak jsem tuhle uvažovala, co udělat k večeři. Měla jsem hotovou polévku, strašně zdravou, tak jsem si řekla: proč nepokračovat něčím mírně rozvernějším? I vymyslela jsem lívance.
Fajn. Lívance. Obvykle dělávám lívance z kyselého nebo acidofilního mléka, někdy s trochou ovesných vloček – prostě podle hesla: neexistuje nic jednoduššího:)) Hlavně se nemusí čekat, až vykyne těsto. Jenže tentokrát mi myšlenky bloudily trochu křivolakými uličkami.
Když se kouknete na recepty na netu, je to tam samé jídlo podle něčí babičky. A mě napadlo – jsem babička. Jestlipak vařím či peču něco tak dobrého, aby na to jednou Patrik s dojetím vzpomínal? Zatím má celkem rád moje polívky a opravdu mu chutná pečené hovězí nebo jehněčí se zeleninou a bramborami.
Ale co sladké? Dojaté vzpomínání na babiččino vaření prostě vždycky zahrnuje i sladké! Hm. Tak u nás chce Patrik ze všeho nejvíc piškoty pro sebe a pro psy! To pak stojí v kuchyni frontu a všichni tři, momentálně stejně vysocí, ke mně zvedají oči a já se pak nechám přesvědčit a piškotkuju.
Lívance však jsou něco, co děti oslovuje – jen si vzpomeňte na Káju Maříka! Ovšem babička by měla umět pořádné lívance, ne? Vždycky jsem měla pocit, že to s těmi vločkovými kapku flákám. A tak jsem koupila čerstvé droždí (individuálně navážené:)), vyžebrala u nás na statku jejich ten den poslední dvě vajíčka s tím, že na ostatní si počkám do zítra, a zasedla k počítači, abych našla vhodný recept.
Receptů na lívance z kynutého těsta je na netu asi tolik, co babiček, takže bylo z čeho vybírat. Nakonec jsem zvolila následující parametry, protože jsem ten den stejně doma víc než půl litru mléka neměla:))
300 g polohrubé mouky
½ l mléka
10 g droždí (to jsem nevážila, jen odhadla:))
1 lžíce cukru krupice (tu jsem dala pod droždí)
1 lžíce másla (byl to změklý plátek)
1 vejce větší (já měla dvě maličká od mladých slepiček:))
citronová kůra
sůl – větší špetka 😛
Těsto jsem udělala svým obvyklým způsobem, tedy nedělala jsem kvásek zvlášť. Jak mi kdysi maminka ukazovala, udělala jsem do odměřené mouky důlek, vysypala ho cukrem, nadrobila do něj kvasnice a zalila je špetkou vlahé vody. Pak jsem navrch ještě přidala špetičku mouky, aby se to pěkně spojilo. Ve chvilce byl kvásek hotový – moje kvasnice mají důlkovou metodu rády:))
No a pak jsem už klasicky vymíchala těsto a dala ho kynout na stůl do jídelny, aby byl blíž ke kamnům. A začala jsem přemýšlet, co na ty lívance plesknu. Mražené ovoce mě ten den neinspirovalo, ale na pultě byla načatá domácí marmeláda z třešní, jahod, malin a rybízu… nějak mi nezhoustla, takže na mě vysloveně mávala ručičkou, že jo, že na lívance bude akorát!
Takže zbývalo dohodit nějaké ty bílkoviny. Šlehačka se u nás doma nevyskytuje, jogurt jsem nechtěla, ale byla tam vanička plnotučného tvarohu. Bingo! A hezky tu marmeládu vmíchnu do toho tvarohu, aby se to úplně nespojilo, aby hezky zůstaly vedle sebe nakyslá chuť tvarohu a sladká výrazně ovocná chuť marmelády, ve které byly ještě kousky třešní.
Vedle bílkovin tak samozřejmě přibyly i cukry a tuky, ale… kolik let jsme už vlastně neměli lívance? Moc. Tak vidíte!:))
A byly dobré, fakt, jemně nadýchané, i když jsem zjistila, že je musím dělat o chvilku déle, než jsem čekala. Rozhodně mi chutnaly víc, než ty z acida nebo jogurtu. Beru to jako dobrý krok ke zvládnutí výrobě takových lívanců, o kterých jednou bude Patrik tvrdit, že jsou ty nejlepší – od babičky!:))
A tak se dnes ptám: Jaké lívance děláte vy? A co palačinky, děláte i palačinky? Já ne, protože je neumím obrátit nadhozením a bez toho mi pak vycházejí moc tlusté, což mě logicky směřuje k těm lívancům:)) A taky proč bych je dělala, když Nikola umí fantastické palačinky – jako od babičky!:))
Takže úkrok stranou a ptám se: Co bylo vaše nejoblíbenější jídlo „od babičky“? A v případě, že vlastníte nějaká vnoučata: co ony mají z vašeho vaření nejradši?:))
(Fotky jsou focené mobilem, barvy nejsou moc přesné a ostrost taky za moc nestojí. Berte je, prosím, skutečně jen jako ilustrační:))
A co vaječné omelety? O těch tady taky nepadla zmínka. U nás doma bývaly určitou variantou palačinek, dělávaly se nasladko – pomazané ovocnou zavařeninou a pocukrované, nebo naslano – se špenátem, se sýrem, s hráškem apod. Já jsem měla jednoznačně raději ty sladké. Ale celkem vzato jsem vždycky měla raději palačinky. Sama vaječné omelety ani nedělám.
Omelety nasladko ? To fakt neznám. A slyším poprvé.
Vaječné omelety dělávám místo masa k vařeným bramborám, jsou s hráškem , rajčaty, žampiony, a někdy se vším dohromady. Mamka je tak dělala, tak já taky 😀
U nás se taky dělají vaječné omelety, jen nasladko. Přeložené napůl, uvnitř marmeláda, navrch moučkový cukr.
A babička dělávala Štěpánskou omeletu, byla vysoká 3-4 cm a pekla se na litinové pánvi v troubě. Vlastně to byla piškotová omeleta, ale vůbec nebyla suchá, jak piškot bývá. Ihned po upečení se přehnula v polovině, nechala trochu vychladnout a pak naplnila marmeládou. Navrch se nastříkala šlehačka ze sifonové lahve. Dělávala mi ji, když jsem byla nemocná. A nechápu, že jí nikdy nepraskla.
A na jednu vec jsme zapomneli – trhanec!!! Moje babicka ho delavala a rikala tomu nekdy cisarsky trhanec. To je neco jako velka vysoka lehka omeleta, a verne svemu nazvu je natrhana na kousky a zalita bud teplym ovocnym syrupem nebo s horkou marmeladou. U nas to bylo neco malinoveho nebo rybizloveho. To bylo moc dobre. Od te doby, co babicka umrela, jsem to nemela. Ale mam kucharku, ktera oslavuje stare mocnarstvi a v rakouske casti ten trhanec je. Podstatne je, ze do testa se prida uslehany snih. Jasne si pamatuju, ze babicka do toho ten snih slehala. Tady je recept z ceskeho Apetitu: http://www.apetitonline.cz/recepty/4709-cisarsky-trhanec.html
Ano, trhanec – ne císařský – nám dělávala mami, ale jen když jsme byly malé. Taková roztrhaná palačinka to byla :), polévala se malinovým sirupem. A já jsem dělávala dětem vyběhlík. To je palačinkové těsto, které se vleje na rozpálené máslo na plech do trouby. Těsto se při pečení všelijak nafoukne a vytvoří pohoříčka. :)Rodina to slupla, většinou bez ničeho, během chvilky. 🙂
Jeee, vybehlik, to je pekny slovo. 🙂
Proč se vlastně používá výraz marmeláda, když máme slovo zavařenina? U nás doma to jsou a byly zavařeniny. Neřešilo se, jestli v nich jsou nebo nejsou kousky ovoce (většinou jsou…) Džem byl s kousky ovoce vždycky a byl relativně řídký, zavařenina je hustá.
Kdysi jsem to hledala a vyplynulo z toho, že zavařenina je kompot.
Možná to původně byl obecný název pro zavařené věci.
U nás je kompot a marmeláda. Slovo džem jsme slyšela až jako větší dítě ve škole a pod zavařeninou si představím spíš kompot. 🙂
U nás je zavařenina (či-li kompost, teda kompot) a marmeláda (či-li jam, čti džem)
Jajko, tak slovo zavařenina by mě v souvislosti s marmeládou nenapadlo – pro mě to jsou kompoty (chuckle)
Jinak přestože jsem jaké dítě teoreticky znala termín džem a později měla mlhavý dojem, že marmeláda má mít něco společného s citrusy, tak u nás doma prostě byla marmeláda všechno, co nebyla povidla (wasntme)
U nás doma bylo všechno to, co je džem, marmeláda a dnes i ovocná pomazánka (chuckle) prostě zavařenina, ať to bylo z jakéhokoli ovoce a bez ohledu na to, jestli to bylo homogenní, nebo v tom byly kousky. Kromě švestek, ze švestek byla povidla. A kompot byl kompot (ovoce zavařené ve vodě s cukrem).
U nás taky tak. I v jídelních lístcích bývají „palačinky se zavařeninou“.
No, babička (ročník 1915, absolventka hospodyňské školy Světlá, taková prostá žena, ale vynikající kuchařka) mi to vždycky vysvětlovala tak, že to, co je z prolisovaného ovoce (a bez kousků toho ovoce), s větším množstvím cukru a déle vařené, to je zavařenina a to, v čem jsou kousky ovoce, vaří se to kratší dobu a je v tom míň cukru, to je džem (jam). A kompot, to je prostě kompot. Před časem jsem po tom trochu pátrala a je zajímavé, že třeba v takové Sandtnerce se slovo marmeláda vůbec nevyskytuje (ona tam i zavařenině z citrusů, což je prý jediná jakože opravdová marmeláda, říká jam)*. Slovo marmeláda se v českých kuchařkách objevilo až po 2. světové válce, snad někdy v 50. letech.
Ono se v těch 50. letech vůbec s názvy jídel hodně „řádilo“, viz „půvabný“ článek zde: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4315
*Jo, slovo marmeláda prý vzniklo z portugalského výrazu pro kdouli, marmelo, takže jediná opravdová marmeláda by podle všeho měla být z kdoulí. 😉 „Kdoulovku“ jsem vařila předloni, je moc dobrá, vloni jsem z kdoulí dělala takové to řecké „glyko“ (ovoce v cukrovém sirupu), moc dobré je dát si toho lžičku-dvě do bílého jogurtu (inspirace z loňské dovolené, kdy jsem si ty kdoule nebo višně s jogurtem objednávala jako dezert).
Marmeláda je zavařenina z ovoce Marmelo (česky kdoule). kdysi v jistých zemích (Anglie) nedostupného a tak nahrazovaného dováženými citrusovými plody. Dnes, podle vzorníku EU se marmeládou smí nazývat pouze zavařeniny z citrusových plodů. Ostatní jsou džemy (jam). Tož tak. 🙂
Lívance moc nedělám, palačinky ano. Měla jsem období, kdy mě strašně zlobily, trhaly se. Zkoušela jsem kde co, víc vajíček, míň vajíček, jen žloutky…. hladkou mouku, polohrubou mouku…Pak se to nějak utřepalo a léta letoucí používám recept z mé oblíbené kuchařky: 20 dkg hl. mouky, 2 vajíčka, špetka soli, trošku cukru, cca 1/2 l mléka. Nejdřív hustší těsto šlehačem, pak dolévám zbytek mléka, nechám nějakou dobu stát.
Smažím na dvou malých pánvičkách cca 25 cm, plynové hořáky nastavím tak, abych akorát stíhala. Obracím tenkou – léty používání ztenčenou dřevěnou špachtlí. Uměla jsem obracet i vyhozením do vzduchu, ale tohle je rychlejší a bezpečnější. Těsto leckdy ještě ředím, necelá malá sběračka musí vyjít rozlít akorát na pánvičku. Mastím kapkou oleje pod každou palačinku.
Okraje palačinek špachtlí uvolňuji, jakmile chytnou barvu, otáčím až po chvilce. Druhá strana – počítám do deseti a šup s palačinkou na talíř.
Mazání u nás probíhá samoobslužně: meruňková nebo jahodová zavařenina a tvaroh, skořice a troška cukru, rozehřátá čokoláda naředěná máslem na mazací konzistenci a šlehačka nebo strouhaný kokos nebo mleté ořechy.
Eh, čokoláda s mletými ořechy… tedy Jajko, to je zatraceně svůdná představa! 🙂
My jsme už snědli ten kringel podle Renaty – byl fakt dobrý, jen jsem někde udělala chybu a měl tendenci se rozpadat 😛 Konzumaci to nicméně vůbec nevadilo.
Na dnes máme švestkovo-rybízové crumble 🙂
Žádnou chybu jsi neudělala, nakrájené kousky se mají tendenci rozpadat, protože jednotlivé vrstvy těsta jsou oddělené máslem a neslepí se 🙂
Áááách, já už vím co mi ta posledí fotka připomíná. Takovou růžovou rybičku, která žije v hloubkách a když je vytažena do našeho tlaku tak je celá růžová a rozteklá – blobfish!!
Taky dělám palačinky „na slano“. Takže vynechám cukr, rozpuštěné máslo, citronovou kůru, pomerančovou šťávu……… prostě udělám klasické těsto na palačinky, ale trochu je vylepšené o tu smetanu.
Hotové je potřu česnekovým olejem a pak vytvořím náplň, na kterou mám zrovna chuť – zbylý hotový špenát, strouhaný sýr nebo tavený sýr s nasekanou šunkou, dušené houby…. Palačinky jsou dobré jen tak, zabalené nebo i zapečené v troubě.
palacinky na slano taky mam rada. Prvne jsem je udelala prvni rok v Americe, kdy jsem tak trochu zila z ruky do huby, a byl to pocin ze zoufalstvi. Byla jsem pozvana na nejakou party lidi z univerzity a kazdy mel neco prinest. Tak co vcil. Napadly mne palacinky plnene hrachovou kasi. Studene naplnene jsem nakrajela na diagonalni platky – a byl to uspech. Asi ne proto, ze to bylo uzasne (nebylo), ale ze to bylo jine.
to bylo chytré hanko a určitě i dobré. já jsem zatím měla slané palačinky jenom plněné špenátem.
Lívance jsem dělávala s ovesnými vločkami a prdopečem. Byly nadýchané a moc dobré.
Palačinky byly na chalupě mojí vyhlášenou pochoutkou a když jsem vydala pokyn k palačinkovému šílenství v zahradní kuchyni tak se hlásili všichni sousedi. Zadělávalo se v lavoru a smažilo na dvou-čtyřech pánvičkách.
Dělám „cukrářské“, které obsahují: mouku, třtinový cukr, špetku prdopeče, nějaké to celé vejce, ale spíš hodně žloutků (z bílků se pak ušlehá sníh na dozdobení), mléko + smetanu ke šlehání napůl, citronovou kůru, poerančovou šťávu (z čerstvých pomerančů), rozpuštěné máslo do těsta, špetku soli a hlavně RUM!
To vše se smíchá v hladké těsto a lije v tenoučké vrstvě na pánvičku. Jsou úžasné!
Navrch již zmíněný sníh z bílků nebo domácí šlehačka. Někdy i rozšlehaný tučný tvaroh s mlékem a ovocem. Dovnitř ovoce čerstvé nebo kompotované, marmeláda, med, rozinky máčené v rumu, ale zkoušela jsem i náplň z toho tvarohu s oříšky. Pro mne ne, mám na ně alergii, ale jinak moc chutnaly. No a završilo se dílko vaječňákem nebo čokoládovým likérem.
To vyzkouším…
Karolíno, to je naprosto úžasný recept! Ten schovám pro slavnostní chvíle (wave)
Vyzkoušejte, doporučuji, stojí to za to!
Jsou teda poněkud cenově náročnější, ale metrák jich nesním a když si chci opravdu na něčem pochutnat, tak proč si nepřiplatit.
YGO!!! Já věděla, že při dnešním tématu narazím na někoho, kdo mi pomůže!!!
Jako malá jsem mívala v rodině bývalého „kulaka“ jakési lívance, ale byly hodně hutné, placaté, nepravidelně oválné a tlusté a stráááášně dobré, bývávaly s povidlím. Měli tenkrát dětí jako smetí, já k nim chodívala na obhlídku domácí zvěře (krávy, prasata, koně, husy atd. 😉 . Paní N., maminka, mne zahrnula do chumlu své drobotiny, takže jsem stávala frontu na tuto dobrotu, když nás všechny svolala do kuchyně. Takže to asi byly „líťáky“? Zkoušela jsem je jako lívance s práškem (jsou moc jemné), zkoušela jsem je jako lívance s kvasnicemi (stále moc jemné).
YGO, máš bojový úkol, vyzvědět od mamky, JAK SE DĚLAJÍ LÍŤÁKY!!! Síííím, síííííím!
Dobře – já bych z ní i nějaké mohla vydyndat, až uděláme nějaký ten jarní pochod!
Nestačí dyndat – Napiš sem i recept:)) Ať se líťáky šíří 🙂
Ad palačinky. Vždycky jsem měla problémy s pečením palačinek na pánvi. Obvykle se mi trhaly, připalovaly, když jsem přidala olej, byly mastné, nikdy se mi nepovedly tenké. A to mi bylo líto, protože je mám moc ráda. Před časem jsem si opatřila „palačinkovač“ – kruhovou elektrickou plotnu s nepřilnavým povrchem. A jde mi to s ní krásně. Před každou palačinkou ji jen lehce přetřu silikonovou peroutkou namočenou v oleji – jen tak, aby to prostě nebylo suché. Palačinky mám velké, tenké, krásné. Plotýnku po vychladnutí utřu vlhkým hadříkem a je uklizeno.
Jak o nich píšu, tak jsem na ně dostala úplně chuť. Zítra je asi udělám.
Tapuz, a jak se na tom ty palačinky obracejí? 🙂
Jinak jsi přesně popsala moje palačinko-výrobní trable 😛
Také se mi palačinky trhaly, na jakési škubánky. Ale dávala jsem do těsta trošku cukru. Kolegyně mi prozradila, že cukr se tam nedává. A těsto se mi už netrhá. Nevím, jestli e to tím.
Já do palačinek cukr dávám 😉 a dobrý.
Na obratitelnost palačinek má kladný vliv trocha celozrnné pšeničné mouky v těstě. A samozřejmě čas. Odležení těsta je podmínka nutná (nikoli však postačující ;-))
Tapuz a dede,vaše trable s trháním se palačinek, pocházejí patrně ze spěchu.Zřejmě nenecháváte to palačinkové těstoaspoň 10 minut odpočinout ještě přesdtím, nežli nalijete první porci na pánev. Dělám palačinky tenoučké a na teflonové pánvi, kterou jen taky peroutkou pomašluju olejm. na jedno pomašlování udělám palačinky in 2-3 za sebou. Taky je hodně důležité počkat, až těsto na pánvi dostatečně ztuhne.pozná se to tak, že se zkusí opatrně po chvíli odchlípnout okraj palačinky. Pokud to nejde, palačinka se ještě lepí,nepůjde zatím palačinka obrátit. Já obracím tenkou kovovou obracečkou, vyhazovat palačinky do vzduchu jsem se nikdy nedokázala naučit. raději ale dělám palačinky naslano tak, že do toho palačinkového těsta strouhnu trochu eidamu(stačí cca 4x přejet malá očka struhadla ,což je na 250 ml mléka a 100 g polohrubé mouky množství dostačující.R Zbytku rodiny dělám k těmto sýráčkům špenát,který však vařím od začátku od oka,protože ho taky nejím. Rodinky si můj špenát raději dosolí, nežli by byla bez něj. Když ještě žila má maminka, dělával se u nás špenát zahuštěný klasickou jíškou. Můj Jiří ten špenát rád neměl, takže jsem přešla na jinou úpravu: Rozsekaný protlak nebo i zmražené listy špenátu vhazuju na másle zpěněnou cibulku , m přidám k tomu hned asi 2 lžíce mléka, zakryju poklicí a na nejmírnějším příkonu dusím, až vznikne z toho jakási zelená kašička. Poté osolím a zahustím jen rozšlehaným vajíčkem a tzamíchám, aby se vejce provařilo a pšenát zkoustl.na Nakonec pak dochucuju česnekem,který však nutný není. Jelikož kvůli vysokým kalorickým hodnotám pokrmu musím šetřit vejci, klepnuvajíčko do hrnku, rozšlehám ho, malou část naliju do plačinkového těsta a zbytkem pak zahustím špenát.
Ze spěchu rozhodně nepramenily. Když dělám palačinky (i dřív), jsem zvyklá udělat si těsto hned ráno (i dřív, i teď), takže odpočívá i několik hodin při občasném zamíchání. Je důležité, aby mouka byla úplně „nacucaná“, pak je těsto krásně homogenní. Někdy si těsto dokonce udělám večer a nechám ho přes noc v chladnu do druhého dne, je perfektní. Cukr dávám podle toho, jestli je budu dělat nasladko nebo naslano, když ho dávám, tak málo. Na připalování a trhání nemá vliv, na ploténce se mi ani těsto s cukrem nepálí a netrhá.
Když jsem je dělávala na pánvi, připalovaly se a trhaly bez ohledu na povrch – na teflonové, litinové, keramické, jakékoli. Nevím. Je fajn, že tobě se to daří bez problémů. Já z toho byla vždycky nešťastná.
Naučila jsem se palačinky na (teflonové) pánvičce odchytit od krajů a pak s nima trochu třepat – ne obracečkou, ale pánvičkou. Dělám to hned, jak trochu ztuhne spodek palačinky, a třepu a posouvám jí po pánvičce, dokud se neupeče pořádně. Pak podliju kapičku nového oleje a pak překlopím na druhou stranu. Tak se mi nepřipalujou.
Ale na železné pánvi se mi trhají pořád.
Opatřila jsem si takovou širokou a hodně tenkou(myslím tím materiál, nevím, jak bych se přesně vyjádřila – síla materiálu je tenká) obracečku, pravděpodobně z nylonu nebo něčeho takového (černý plast), abych si plotýnku nepoškrábala. Jak palačinka ztuhne, zajedu s ní krásně pod palačinku a obrátím, bez problémů.
Ještě k technologii výroby. K plotýnce byla jako příslušenství taková dřevěná tyčka na rozetření těsta po plotýnce. Protože s tím nejde pohybovat jako s pánví, musí se to těsto po nalití tou tyčkou „rozhrnout“, aby palačinka byla velkoplošná a tenká. Jde to dobře.
Na téma babička a jídlo si vzpomenu na 2 věci.
1. Letní koláč – kynuté těsto naplácané na plech hustě posypané zrovna zralým ovocem a nahoru drobenkou
2. Bílá káva z melty ve velikém hrnku s nalámaným rohlíkem do té kávy ke snídani -jedlo se lžičkou.
Ad 2. Huuuuuu
😮
Jakkeli, ad 2: S rohlíkem to ještě jde, ale když mi do melty horská babička nakrájela chleba, tak to bylo blé 😛
Jakkeli, Franta taky dojatě vzpomíná na meltu. Mě minula 😉
Mně nee, ale chutnala mi a babička ji také dělávala s chlebem. Na kostičky nakrájeným 🙂 .
Zano,Franta nemusí jen dojatě vzpomínat,protože melta je zcela běžně v obchodě k dostání. Je nejen asi 400 g,sypaná,které se dávají 4 vrchovaté lžíce do cca litru vroucí vody, ale k dostání je taky melta ve varných sáčcích, která je balena už po porcích jako sáčkový čaj a krabička se sáčky melty má zhruba stejné rozměry jako krabička se sáčkovými čaji. Osobně však mám mnohem raději meltu instantní, která se prodává v penny. Jsou to takové tužší papírové , kulaté a vyšší“plechovky“ se žlutými flíčky, které mají červené víčko. Melta rozpustná je vcukuletu hotvá a dá se pít bez i s mlékem.cena téhle melty není nijak závratná. Tu meltu sypanou i v krabičkách už nasáčkovanou jako čaj lze dobře sehnat spíše v malých prodejnách třeba ccop na venkově.
Melta se u nas delala, kdyz jsem byla decko. Udelala se do vetsi konvice, ktera se udrzovala tepla v troube kachloveho sporaku a popujeli to behem dne s mlikem.
Melta jako new orleanska tradice. Klasicke kafe v NO ma v sobe neco primichane cikorky. Vysledek je velmi tmava horka tekutina, ktera potrebuje neco smetany a je to taaaak dobre. Zamilovala jsem se do toho kafe v New Orleans. Ke snidani s beignets, coz jsou smazene kousky testa, asi jako tuzsi koblihy, zasypane zaveji praskoveho cukru. Zejmena v Café Du Monde. Smes kafe a cikorky se da koupit, ale ja si to micham sama a cikorku objednavam pres internet.
Melta s mlíkem je pro mě spojená s prázdninami u babičky. Tehdy jsem ji milovala.
Meltu neee. Taky jsem tomu párkrát u babičky neunikla.
Později mi meltu připomínalo takové podivné čekankové instantní kafe, fuj to byl blebajz. Ale maminka si to kupovala a chutnalo jí to.
Karolíno, každý máme jiné chutě. Já si meltu dělám denně ráno k snídani už hodně let. Někdy je jen černá, někdy přidám mléko, ale místo rozpustného kafe mi slouží skvěle,. Kupuju si meltu rozpustnou, nekdy si ji u nás v sámošce koupím i jen sypanou v sáčku nebo taky tu balenou v pytlíčkách stejně jako čaj.
Jakkeli, to bílé meltové kafe snídala taky denně má babička. Rohlíky si do něj nedávala,protož u nás se rohlíky vyskytovaly jen velmi vzácně. Babička si tam lámala zbytky chleba a hlavně chlebové kůrky staršího data.Mně tohle nechutnalo nikdy.já měla a mám ráda meltu bez mléka, tedy černou. Nyvykla jsem si ji pít v dětství prožívaném v Pekle. Tam byla černá melta k dyspozici celý den a zahnala žízeň líp než voda.
Meltu a cikorku pamatuji jako dítě z domova a z dětských táborů. Na táborech bývala k snídani (na střídačku s kakaem) jako „bílý kafe“, většinou už slazená. Doma jsem ji mívala o víkendu taky k snídani, taky s mlékem, ale neslazenou, ta mi chutnala líp. Naštěstí mi do toho nikdy nikdo nelámal rohlík ani chleba, takže na to vzpomínám docela ráda. Doma jsme mívali různé výrobky jako Melta, Bikava, Vitakáva, Ricoré, Kávovinová směs. Teď už jsem ji léta neměla.
Dede, uz jsem snedla tri livance. Pomazane povidlama a s kopeckem tvarohu s kysanou smetanou, smichane s lzickou cukru. Jenom nevim jestli jsem je mela smazit v tolika oleje, az pozde me napadlo, ze se mozna smazi spis na suchu.
Wendulko, ideální je před každou várkou vytřít lívanečník kůží od špeku. Předpokládám, že lívanečník nemáš, tak tedy jen rozetřít kapičku oleje na pánev. Ideální je pánev, která není úplně nová a tuk se udrží po celé ploše – na nové teflonce se ta kapička bude chvět uprostřed 🙂
Taky se to dá udělat tak, že do vykynutého těsta kápneš trochu oleje a pak už nevymazáváš. Stejný postup lze použít i u palačinek, ale v obou případech musí být těsto vyzrálé, tzn. mouka už se nacucala tekutinou a tuk tedy zůstává jaksi „venku“.
aha tak to jsem smažila blbě, bez tuku by to bylo lepší. příště budu vědět.
Jé, já povidla a jogurt, ideálně nějakej pěkně tlustej 🙂
Lívance s borůvkovou marmeládou a tvarohem. Nebo jen tak obalené ve skořici. A nepřekonatelné kynuté knedlíky. Jinak toho babička mečová moc nevařila.
Zato babička přeslicová, to byla opravdu výborná kuchařka. Ale na konkrétní jídla si nějak nevzpomínám, spíš na to, že tam zkrátka nikdy nebyl hlad. 🙂 Taky měla nejméně 100 kil a „hubenost“ rodiny posuzovala podle svých měřítek. Hubení jsme byli všichni. (chuckle) Včetně strejdova jezevčíka, který byl ve skutečnosti snad širší než delší! A tak nás krmila a krmila. Dobře krmila. 🙂 A jak ze mně byla nešťastná, když jsem jeden čas vyžadovala k jídlu zásadně suchý rohlík a čaj…
Moje dítko zatím od mé mamky nejradši ZÍZEK. 😀
Trochu OT, ale k tematu. Koukala jsem v Cesku, kolik vyrobku nese slovo babicka. Babicciny nudle, babiccina marmelada, atd. Babicciny nudle jsem koupila, protoze v tom ksefte to byly jedine vlasove. Precetla jem si obsah babicciny marmelady a jevilo se, ze tam usmevava babicka s sedivym drdulkem (na obrazku) vysypala cast chemicke laboratore. (chuckle)
Je to všechno z plastu blééé. Když koupíš v marketu dnes rajče z Nizozemí a dáš ho na kompost, najdeš ho tam za rok v nezměněné podobě, dtto paprika.
Za to může Tonda Blaník- pozor, politicky zcela nekorektní 🙂
https://www.stream.cz/blanik/10005376-biobabis
Tyy jo, to je parada. Nejaky Blaniky obcas zhlednu, ale tenhle mi usel. (mm)
To máš pravdu s tím „babiččiným“, to je úplná epidemie. Zrovna dneska jsem koupila listové těsto, které nese titul „Dobroty babičky Kláry“. To už je takový vyšší stupeň, kdy babička má i jméno (chuckle) . Je to úplně normální těsto, stejné jako každé jiné. V tomhle místním marketu ani jiné nemají.
(chuckle)
Hani, s tou chemií máš naprostou pravdu. Moc jsem se pobavila, když výrobce začal na ty své hnusy psát, že je to jakási ovocná pomazánky s příchutí rybízu. Největší popdíl obsahu jsou jablka, do kterých se přidává jakási rybízová chemie. No, pokud nebudu mít někdy zahrádku se spoustou skvělých a rozmanitých bobulovin,na jakoukoli kupovanou „pomazánku“ docela klidně zapomenu. je to hnus hnusný a samá chemie.Nedá se to pozřít.
Lenko, ta ovocná pomazánka je dřívější marmeláda (nesmí se používat tento název kvůli EU). Studovala jsem konzervaci potravin, tímto názvem byl označován výrobek skládající se ze směsi ovoce (ovocné pulpy), cukru a pektinového přípravku. Pochopitelně z hlediska ceny a zpracovatelnosti byla hlavní složkou ovocné směsi jablka.
Výrobek z jednoho druhu ovoce, s kousky nebo bez byl džem.
Ivo,díky za osvětlení pojmů.Co je džem a co marmeláda vím od dětství, i když jsem poteravinářství ani nic podobného nestudovala.Doma se vařila marmeláda z jakého koliv ovoce, a pak se dělaly džemy, kde to ovoce je částečně rozvařené, a kam se těsně před dokončením přidávají kousky téhož ovoce, které se jen klrátce provaří. osobně nemohu ani jedno ani druhé, ale obojí druhb doma dělám kvůli Jiřímu, který má opravdu velikou spotřebu. Mám doma lis na ovoce, a taky proto jsem nikdy jsem tento druh zboží nemusela kupovat, protože je to fakt hnusné a pro mne nepoživatelné.Hůž ře ale bude, pokud už nebudu mjít nebo nebudu zvládat zahrádku. To pak přijde bída na kozáky. tyhl chuťově e předražené rádoby marmelády a džemy fakt za nic nestojí.A platí to i o stejně předražených jkojeneckých přesnídávkách. Ty jsem dětem vařila sama každičkým rokem a mizely jako sníh na slunku.Sice jsem tehdy v Mostě zahradu neměla, ale pokud mi někdo nabídl část své úrody ovoce, nebyla jsem nikdy líná otrhat vše, co mi bylo dovoleno. A kolem m Mostu rostlo spousta hrušní, jabloní apod. Byla to zahrady, ke kterým ssice člověk autem nmoc nedostal, ale ovoce tam bylo moře, jelikož celé vesnice byly vystěhované kvůli těžbě uhlí.A v Krušných horách rostly maliny, ostružiny a někde i borůvky. A bezinek bývaly fakt oceány. Naše mami byla úplně stejná, jako maminka z vyprávění menšíkova. mami uměla a naložila i zavařila úplně vše, co se našlo v okruhu několika kilometrů. v naší rodině se výroba marmelád, džemů , kompotů a šťáv tradičně dědí. Naše mladší dcera taky zpracovává veškerou úrodu ze své zahrady, takže malá vnučkaAdéla mlsá vše domácí . I když sladké nemusí mít, zato muiluje bábiny okurčičky, nakládanou řípu a ještě dcera stíhá zpracovat veškerou mnou vyprodukovanou a zpracovanou úrodu rajčat i jiné zeleniny.Adély mioluje rajskou omáčku na špagety, jejímž základem sjou rajčata ve vlastní šťávě z mé kuchyně a zahrádky.
Moje babiccino jidlo byly cerstve vysmazene koblihy. Vetsinou v sobotu na obed, kdyz se jeste v sobotu chodilo do skoly a do prace na zkraceny uvazek. Do domu jsem chodila lekarnou, a to uz cela lekarna vonela koblihami a nahore v kuchyni to uz byla pro mne nirvana. Horka kobliha, co jeste skoro palila prsty. Babicka a Marinka fakt umely kynute testo.
Hani, dělávala tvoje babička plněné nebo i neplněné koblihy? Já milovala koblihy a umím si je i udělat, jelikož to není vůbec nic trěžkého. Ale je to smažena a hodně tučná dobrůtka.není sloř žitá na přípravu, ale smažit se koblihy musí v pořádné vrstvě tuku, aby pořádně nabyly. U nás v obchodech sice prodávají koblihy taky, avšak ty jou tak opatlané v mo ve vrstvě moučkového cukru, že se mi hnusí.Babiččiny i moje koblížky bývaly plněné dobrou domácí marmeládou a při vyndavání z tuku jsem vždy ten přebytečný tuk odsávala papírovým ubrouskem. Naše holky velice rády s přípravami koblížků pomáhaly, ale smažila jsem je pak sama. A do těsta na koblížky patří rochu rumu,protože při smažení těsto tolik nenásákne tukem. Jako babička se sladkými jídly nevytáhnu, neboť vnučka Adéla sladká jídla ani sladkosti jako takové vůbec nemusí,protože raději má kus pořádného masíčkanebo dobrý masový vývar s těstovinami nebo s nočky.
Lenko, koblihy byly plnene I neplnene. Kdyz plnene, tak vetsinou domaci malinovou marmeladou.
hani, k tý malinový marmeládě dodám jen veliký MŇÁÁÁÁM!
Ach, malinová marmeláda. Vždycky jsem ji měla nejradši. Jednak kvůli chuti, protože maliny mám extra ráda, a pak taky kvůli těm zrníčkům. Ráda je chroupu.
Lívance nedělám. Tedy ne že bych je neměla ráda, ale protože často dělám waffle (ty jsou s práškem), chuť na lívance pak už není. Manžel waffle miluje a skoro vždy, když jen tak prohodím, že mi došla inspirace, co k večeri, on řekne udělej „waffle“. Na mne je to až moc sladká večeře, protože waffle se polévají sirupem (a choť si pod to ještě dává jablečné puree), ale on to miluje, tak je dělám. Asi před rokem jsem si vedle těsta nastrouhala ementál a u každé druhé waffle jím těsto před pečením posypala, aby „ta moje“ porce nebyla tak sladká (stejně si sirupu leji jen maličko). Choti tahle sýrová kombinace také zachutnala, takže teď dělám „čistou waffly“ jen každou třetí ostatní se sýrem.
Lívance jsem ale v dětství milovala, býval to chatovský oběd či večeře, kdy je maminka dělala na plotně v litinovém lívanečníku. Ani je nestačila péci, jak rychle mizely a také jsme na ně většinou měli jahodovou, nebo borůvkovou pěnu. Mňam. Ten těžký lívanečník mám teď tady já, ale použila jsem ho jen několikrát, kdy jsem si lívance udělala „z nostalgie“, pak jsem se zase vrátila k wafflím, které jsou mnohem rychlejší. Američani waffles a pancakes milují, na oboje je to stejné těsto, ale já mám wafflovač na který jsem zvyklá a pancakes (větší, tlusté lívance) nedělám.
Naopak palačinky dělám často, ale nejvíce v létě, bývá to venkovní moučník k odpolednímu kafi. Mám na ně extra plochou pánvičku s nizoučkým okrajem, kterou nepoužívám na nic jiného, aby se mi náhodou nepoškrábala. Plním je tak, že placku pomažu svým borůvkovým puree, do středu dám „do proužku“ 2-3 lžíce vanilkové zmrzliny. Zatočím, vršek pokapu cik-cak čokoládovým sirupem a udělám vlnovku šlehačky. Sníme každý 2 (manžel někdy i 3).
Vaření babiček jsem nezažila, mečová zemřela dlouho před mým narozením, přeslicová, když mi byly asi 4 roky.
AD „býval to chatovský oběd či večeře“ – jak jsem zblbá z počítačového jazyka, četla jsem „býval to četovský oběd či večeře“ … (fubar)
YGO, nic si z toho nedělej. Když jsem kdysi prvně viděla slovo „chatovat“, tak jsem si myslela, že to budou nějaké debaty „ze života na chatách“, jako zahradničení 🙂
A maminka zase vyprávěla,jak kdysi mluvila s nějakými cizinci (myslím, že Holanďany), kteří už krátce žili v Praze a už trochu češtiny pochytili. Ale stále prý nemohli pochopit, proč se Pražané tak těší o víkendech vyrazit „jezdit nachatý“ 🙂
YGO, nejsi v tom sama (chuckle) . Také jsem to zpočátku takhle pochopila (wave) .
A ja zase,že Marička krmi Hankinho Chata/hovorila som si ,kde k nemu prišla,preboha/
(rofl)
Tak jsem si vzpomněla na moji tchýni když měla všech pět vnoučat na prázdninách jak dělala lívance na litině , za ní stála řada holčiček a chlapečků a každý měl v ručičce pokličku (to byly ty smaltované s ouškem navrchu, píšu o události před padesáti lety)ouškem dolů a babička dala na pokličku lívanec posypala cukrem a skořicí a strávníček si šel sednou do řádky sourozenců a bratránků na zápraží. Pokličku měli proto že talířek by třeba rozbili
Jejda, to je hezkýýý, už to vidím,jako kdyby to kreslila Helena Zmatlíková. :-))
Můj syn (dneska je mu 55) na to vzpomíná s velikým dojetím
Já zas měla na chviličku pocit, jako kdyby na mě dýchla „Gabra a Málinka“. Krásný.
Marto, to je moc hezký obrázek! A poslouchej, nebyly ty pokličky bleděmodré? 🙂
Ano Dede, bleděmodré pokličky jsou ještě na chatě. S okraji už dost otlučenými, ale používají se dál. Už si nepamatuji, jestli tam stale visí u kamen „odkládač na pokličky“ – byl to takový železný trojúhelník se záchytkami a pokličky se tam zasouvaly podle velikosti, takže nahoře byla nejmenší, dole největší. Vešlo se jich tam asi 5 nebo 6 už přesně nevím. Ale většina jich byla právě bleděmodrá 🙂
Kdyz jsem u mamy, tak na tyhle stare, uz otlucene poklicky pohlizim s laskou a nostalgii. Patri ke kuchyni meho detstvi. Posledne kdyz jsem byla v Olomouci, tak jsem mame omahala likvidovat takove ty kuchynske veci, co se lety nasbiraly a jsou fakt na nic. A mama k tomu chtela pridat ty stare poklicky. Ubranila jsem je. Asi si je priste privezu do Columbie. Abych se na ne mohla divat.
přesně tak, bleděmodré různé velikosti
Dokonce i bledě zelené, dvé chovám coby poklad. 🙂
Lievance bývali naše prázdninové jedlo na tetinej chate v Hornej Maríkovej 🙂 . Teta mávala zásobu lievancov v prášku, pamätáte na „Lívanečky s ovesnými vločkami“ od Vitany? Žltý sáčok s červenou grafikou 😀 Tak to boli oni, s akýmkoľvek lekvárom a ešte namáčané do mletého maku alebo orechov. Inak lievance aj palacinky viem a obľubujem, ale pre seba veľmi nerobím. No a varenie a pečenie našej babičky z otcovej strany, to by bolo na román. Na to všetci spomíname s dojatím, hlavne moja sesternica a ja, ktoré sme u nej vyrastali. Napodiv, po mojej mame už asi jedná osoba z rodiny, ktorá tie babičkine koláče ako tak zvládne, som asi ja (blush) … Nehovorím, že úplne na takej istej úrovni, ale otec aj sesternica tvrdia, že majú pocit, akoby jedli mamine alebo babičkine. Zaoberám sa myšlienkou na spísanie aspoň tých koláčových receptov, aj s fintami, ktoré staré gazdiné považovali za samozrejmosť a nikde si ich nepísali. Je to také rakúsko-uhorské alebo prvorepublikové pečenie, čiže nič moc nízkokalorické, ale bola by škoda, keby to úplne zapadlo.
Km11 napiš! A nenechávej si je pro sebe, jo? (inlove)
Ty pytlíky vidím jako dnes, malé, čtvercové, červenožluté 😀 .
Moje maminka měla lívance moc ráda, tak je taky docela často dělala. Kynuté, malé, v lívanečníku. Dávala na ně různé věci, jahodovou zavařeninu nebo švestková povidla a kousek pribináčku třeba, strouhanou čokoládu, ale já měla nejradši se skořicí. V mističce se smíchal moučkový cukr (nikdy ne krystal) se skořicí a lívanec se do něj obtiskl. Měla jsem je moc ráda, ale sama jsem je nikdy nedělala. I v dospělosti jsem na ně jezdila k mamince. Takže už jsem je teď dlouho neměla. Musím je někdy zkusit, nebude to snad taková věda.
Maminka dělávala i báječné vdolky. Ty nevím vůbec, jak se dělají, musím se kouknout a taky to zkusit. Bývaly výborné, taky jsem se motala po kuchyni, abych vždycky nějaký ukradla ještě před obědem. Jen tak, suchý.
Tapuz, jen je zkus! věda to není, a kdo ví, třeba budeš mít zase pocit, jako by byly od maminky! (inlove)
Jé Lívance! A já přemýšlela co udělám dnes vnoučatům k večeři! Díky za inspiraci, fakt. Dělám kynuté, nahoru mamrmeladu a rozdělaný tvaroh. Jo, to by bylo, aby na babičku jednou nevzpomínaly!
Toro, jen tu rotu nakrm 😀 My jsme jako děti teplé večeře milovaly… no, dnes už je nejím (ty knedlíky jsou pro ostatní:))
Lívance dělám „taknějak“ asi jako ty Dede,většinou na něco zapomenu a improvizuji.Teď jsem zjistila, že mám od léta udělanou vlastnoručně třešňovou marmeládu, otevřela jsem ji a protože jí nic není, budou lívance, takže díky za inspiraci. Velmi dlouho jsem hledala babičky mečové recept na smažené myši a konečně jsem našla v“Tradičních receptech“,předpis na myši z r. cca 1895 a obrázek také odpovídá, dělaly se kolem Velikonoc a nemůžu na ně zapomnět, stáli jsme s bráchou na ně vždycky frontu za babiččinými zády. 🙂
V míse utřeme 5 dkg sádla (másla nebo margarinu). Pak postupně přidáváme: trochu soli, celé vejce nebo jen žloutek, lžíci cukru, 1/4 kg mouky, 1/4 litru mléka a na konec balíček Oetkerova prášku do pečiva.
Těsto se vkládá po lžících do horkého omastku a osmažuje do zlatohněda. Ještě horké myši posypeme cukrem, smíchaným s trochou skořice nebo Oetkerova vanilinového cukru.
Určitě je to hodně zdravé :-))
Jenny, zní to dobře – až do toho smažení 😛 Tedy jako dítě bych to ocenila, dnes už ne:))
U nás budou asi večer švestkové knedlíky… Jak psala Ri o tom někom, kdo jí nastrkal do mrazáku meruňky, tak já tam mám švestky. Nejvyšší čas s nimi zase něco udělat a na koláč chuť nemám 🙂
Jsem lenoch.
Lenivě jsem uplácala jedno univerzální kynuté těsto. Do sedmi kousků zabalila meruňky a uvařila knedlíky. Tyto shora na každém talíři zaklopila půlvaničkou tvarohu a skořicí a cukrem.
U zbylého těsta jsem obrátila technologii. Do kousků těsta páník zabalil sladký tvaroh s vajíčkem. Vzniklé balonky jsme rozplácli půlkami meruněk a já jsem dokonce vyrobila skořicovou drobenku. Takže máme i koláče na zítra.
Teď ještě tu návštěvu 😀
ri, také používám univerzální kynuté těsto (chuckle) – název je „odoka“. Podle toho na co jej používám tak buď ubírám, nebo přidávám mouky. Jo a poslední dobou používám místo másla (nebo oleje) jako tuk – sádlo. To mě řekla jedna stará paní na Vysočině, když jsem se rozplývala nad jejími obyčejnými tvarohovými buchtami.
A nejvíc nejlepší jídlo od babičky jsou opečené škubánky se špenátem.
HannaH, tak to je kombinace, která mě úplně minula – nejspíš proto, že nejím špenát! (wasntme)
Ale jako dospělá špenátu umím – tedy aspoň teoreticky – uznat, co mu patří. Pokud mě ovšem někdo nenutí ho jíst! (chuckle)
švestkové knedlíky u nás bývají dost často. Je to rychlé. Když přijdu některý den déle z práce /mám to přes dvůr/ a mám zbylý vařený alespoň jeden brambor, tvarohy v lednici jsou pořád tak mám do půl hoďky vařeno. V mrazáku je zatím pořád dost ovoce a zeleniny tak je z čeho vařit. Dneska jsem nanesla také, že už jsme neměli dlouho lívance. Asi budou příští týden. Vařím každý den a nemám někdy dost inspirace. Copak maso se dá jíst pořád? Měli jsme tedy brambory s tvarohem a kefír.
Já mívám brambory na loupačku často… chutná mi to, mám to hned a brambory jsou pořád na skladě:))
Hi, hi, Maruško, také vařím každý den, tak si beru inspiraci z celotýdenního jídelníčku u maminky v Domově 😀 .
Přiznávám – já lívance dělám od oka, někdy s kvasnicemi, někdy s práškem do pečiva. A většinou mi z toho vzniknou palačinkové lívance – sice je neobracím vyhozením, ale obracečkou, ale jsou tenké. Tuhle jsem si řekla, že udělám něco pro zdraví a usmažila jsem lívance s rozmixovanýma vločkama – a prý taky tuze jedlé (dělala jsem je poprvé – nějak k těm vločkám nemám ten pravý vřelý vztah). Dá se říct, že lívance jsou u nás hitem – když nevím co (a to nevím často), tak kvedlám řídké těsto (rofl) – a Jenda je miluje.
Ale z dětství a dospívání si pamatuju pravé vrbecké líťáky – do nich se nedávalo žádné kypřidlo, těsto bylo poněkud hustější a na panvicu se lilo ve vyšší vrstvě, aby byly tlustější a tudíž víc zasytily. A mazaly se tlustou vrstvou meruňkové marmelády … hmmm, co jsem se odstěhovala od maminky, tak jsem je nejedla.
Poznámka – já lívance mažu pouze marmeládou, tak nějak nejsem z dětství zvyklá na nějaké ochucené tvarohy (teda ne že by mamka nedělala lakrumáček, ale ten jsme snědli samotný). Představa, že bych si na lívanec kydla tvaroh, mne za srdce nebere – dyť to bych musela jíst příborem, nebo jak? Já jsem zvyklá zamotat placku, vzít do ruky a jít se podívat na dvorek, jestli nám už roste želí (jak říkala naša Mánička) …
Ygo, záleží na tom, kolik toho tvarohu na lívanec kydneš 😀
Ten obrázek s Máničkou, lívancem a dvorkem je zase moc hezky ygovitej (inlove)
Dede dnes jsi mě inspirovala a já udělala palačinky s tvarohem a jablky.
Ygo ten tvaroh je hustý, takže se dá palačinka zarolovat a jít s ní na dvorek obhlížet cokoli.
Dám kostku tvarohu vanilkový cukr a našlehám, nastouhaná jablka dám do kastrolu/mám ve sklenicích zavařené/ přidám skořici a vanilkový cukr a trochu povařím. Pak dám obojí na palačinky a zaroluji.
Mnó, kdyby si ten lívanec s tvarohem pěkně přeložila na půl a hodně zmáčkla.Myslím, že příbor netřeba. 🙂
Když hodně zmáčkne, tak nebude potřebovat vidličku, ale koupelnu a s trochou štěstí i pračku a hadr na podlahu! (rofl)
Omlouvám se, ale mám v tomhle směru kapku katastrofické myšlení – výchova dvou chlapečků udělá své (chuckle)
A jak se znám, měla bych to všecko na sobě – už od dětství jsem byla samý flek a zůstalo mi to dodnes.
Se zeptej mně ?!
ygo a jenny, na mých velkých „přednostech“ si lze denně přečíst,co jsem do té huby vstrčila. došlo to to došlo až tak daleko, že mladší dcera ušila mámě veliký bryndák,protože se na to už nemohla klidně dál dívat. Bryndák aspoň oblečení uchrání, ale lze z něj přečíst vše o mém jídelníčku.
Dede, lívance dělám kynuté, z rozvažovaného droždí a tak nějak podobně, jako ty Tvé, výše popsané. Ono to kynutí zase netrvá tak dlouho, těsto se dobře míchá, protože je řidší a člověk nemusí mít muskulaturu na pažích jako kulturista.
Od babičky mi chutnalo více jídel a všechna sladká. Šulánky (vařené minišišky z bramborového těsta) s mákem a bramborové placky pečené na plotýnce, s povidlím a pomazané sádýlkem, které babička sama vyškvařovala. Dělám tato jídla také (proti proudu zdravé výživy), ale babička je měla chutnější 😉 .
Alex, ona se zdravá výživa obloukem k těm klasickým jídlům zase vrací 🙂 Takže ještě chvilku počkej a budeš úplně „in“ 😀
U nás se dělávaly ty bramborové minišišky buď naslano – uvařené se nasypaly do pekáče s osmaženou strouhankou a škvarky a daly se zapéct do trouby, anebo nasladko se švestkovými povidly rozvařenými s rumem. Jako vrchol rozmařilosti je maminka někdy sypala sekanými mandlemi. Mňam. Takové dobré věci musí být pro tělo jednoznačně zdravé, protože vyvolávají pohodu a odstraňují stres 😀 .
Sádlo si škvařím sama dodnes (a ty zlaté škvarečky!). To, co se prodává v kostkách balené jako máslo, není dobré a někdy je to doslova hnusné. To snad ani není škvařené, jen nějaké rozvařené.
Vzpomínkou na oblíbené jídlo od babičky se asi do chuti laskavých čtenářek a čtenářů netrefím (chuckle)
Jako pozdní dítko jsem zažila jen jednu babičku, se kterou jsem měla možnost trávit jen nemnoho času. Kromě toho si ji víc pamatuju s motykou na poli než s vařečkou u plotny. Moc mi od ní chutnala mléčná polévka s těstovinovým strouháním.
A lívance Patrikovy babičky 😉 bych si dala (hlavně ten ochucený tvaroh). Už vím, co nesmím zapomenout koupit, až si půjdu pro chleba…
MaRi, máš pravdu, ten tvaroh je! 🙂 Musela jsem si ho vědomě odpírat, protože… no prostě proto 😛
Vím, že mléčné polévky existují, ale jako dítě jsem je nesnášela a tak jsem se je jako dospělá nenaučila vařit (wasntme)
mléčnou polévku se strouháním – NE! Když nějakou bílou tak jedině s houbami – kulajdu nebo koprajdu.
Vlastně kulajda je bílá polívka! Tak jo, tu fakt můžu 😀
Teda … Coby diabetik si o lívancích můžu nanejvýš nechat zdát, ale titulní fotka spolu s tou druhou růžovou mají na mém monitoru v práci takové barvy a ukazují na první pohled natolik divné tvary, že mne málem opustila snídaně (sweat) …
Nikoloki, zadívala jsem se na ten obrázek tvarohu s marmeládou nezaujatým pohledem, představila si maličko hnuté barvy… a vůbec se ti nedivím! 😀
Ale zkus věřit, že vyfocená je fakt dobrota 🙂
Cheche – při prvním letmém pohledu jsem taky myslela, že řeč bude o krvavém mozečku (rofl) (rofl)
Nemiestna otazka: DEDE kam si dala vajicka ??? V surovinach ani v pracovnom postupe nevystupuju 😛 .
To som ale „rejpal“, co 🙂
Lievance sa u nas nerobili, iba vdolky (mam na to speci panvicu s jamkami) a zlepovali sa lekvarom. Ked nas prepadla cukrovka, odstupili sme od nich.
Yetti, sypu si na hlavu popel a stylově ještě i prášek do pečiva 😛 Tam nechybělo jen vejce, ale i sůl!
Tedy psala jsem to dost pozdě večer a zpaměti… tak vidíš, jak to s mojí pamětí dopadá (wasntme)
Jo, už jsem to doplnila!
popel si na hlavu nesyp, špatně se vyčesává. A sůl – to se snad rozumí samo sebou, že i do pečiva se sůl musí přidat. A vejce ? to těsto stejně dělá každá podle svého. No, někdy máme mozek unavenej (h)
Díky Maruško (inlove)
Ja som to nemyslela vo zlom (inlove) .
Ale ked clovek pise, alebo robi nieco pod stresom v rychlosti, lahko “ chybicka se vloudi“ .
Ako vysvetlit ludom, ze ja som „mnaauuuso-zravec“. Ze kolace, palacinky, vdolky a vsetky sladkosti su pre mna dezert, tak jeden kusok pre chut ako zakusok po hlavnom jedle. Ale najest sa z toho nedokazem 🙁 . Zjem 1 – 2 kusky, som presladena a o pol hodiny hladam, co by som zjedla 🙁
Já to chápu Yetti! 🙂
Lívance moje babička dělala k rozdělaným jahodám nebo borůvkám se šlehačkou. Bylo to takové letní jídlo.
Také vzpomínám na její skvělé vdolky potřené rozpuštěným máslem a posypané cukrem se skořicí. A k tomu bramboračku.
Já už jsem také babička 5let. Můj vnouček Sam má rád palačinky, ty se musím naučit. Já peču spíše lívance.
Jejda sbíhají se mi sliny, upeču teď o víkendu buchty se švestkovými povidly.
Apropo napadlo mě, také byly vaše babičky expertky na kynuté těsto ? Ta moje ano. Uměla ho bezvadně. Já už snad lety také pronikla do jeho tajů.
Babička i maminka, milá Míšo – obě ho uměly střihnout jen od oka a skvěle – byť se neshodly na používání robotu. Babička říkala, že robot (UMS) těsto moc ubije… no jo, jenže ona měla místo robota dědu! (inlove)
Ale myslím si, že neměla pravdu, maminka měla taky těsto nadýchané – ono se to musí umět i s tím robotem 🙂
Já jsem kdysi taky dělala kynuté těsto od oka – to když byli kluci v žravém období. pak jsem ho moc dlouho nedělala, tak dnes zase vážím. 🙂
Babička uměla kynuté těsto, ale nebylo dost… Hm, vznešené?
Mamka ho taky provozovala jenom na knedlíky a buchty slíváky, jinak ona vždycky spěchala, tak dělala „kynuté“ z prášku do pečiva. To mi nechutnalo. A taky mi nechutnaly každonedělní bábovky, takže mám nejraději kynuté.
Nevážím ho obvykle. Nasypu, kouknu, zamíchám, vidím co je třeba přidat.
Musím něco upéct na víkend. Bude návštěva. Nejradši bych rosinen 😀
Ale ty byly minule. Vadí to? Nevadí? A kdo zpracuje ty meruňky z mrazáku? (A kdo je tam vůbec dal?) Život je plný otazníků 😀
Je pravda, že kynuté těsto se jedlo ve všední dny, na nedělu bylo třené – ovšem vyjímka byla u babúvek (mamka ji dělala vždy z kynutého těsta) a koláčů (nod)
Dede, malá rada k tomu kynutému těstu: já osobně kynuté těsto zadělám v robotu, ale pak ho z něj vyklopím na pracovní plochu a ještě ho asi 10 minut hnětu ručně. Tím způsobem odstraním prvotní dřinu se zaděláváním a hlavně těstu dodám provzdušnění,takže výrobek bývá krásně nadýchaný taky. Osobně už lívance skro nedělám. Akdyž už, tak použiju svůj osvědčený rychlý recept.Už jsem o nich kdysi psala, takže: jsou bez droždí a bez jakéhokoli přidaného kypřidla. Vliju do hrnce jakkoli velký hrnek mléka,přidám stejný hrnek polohrubé mouky, špetku soli a jeden žloutek. Bílek ušlehám na tuhý sníh, ten sníh vmíchám opatrně do směsi mléka a mouky. jen na vymaštěném na lívanečníku peču lívance. Jiří je rád se skořicovým cukrem, já si namažu na lívanec lučinu a třeba ještě pokladu plátek šunky. Sním nejvýš dva malé.K lívancům u nás bývá dobrá bramboračka s houbami a spoustou zeleninky.A tenhle recept má výhodu, že se může množství použitýchb surovin krásně vyladit podle počtu strávníků a je hotovo n za chvíli. Když jsem občas dělávala tyhle lívance pro Jiřího, stačila mi na vše hořčičná sklínka( má objem 200 ml) a 1 malé vajíčko rozdělené na žloutek a bílek. Kynuté lívance nemůžu, protože kvasnice, cukr na kynutí a ještě vejce, to už je moc a moc sacharidů najednou. Když byly doma holky, dělávala jswem lívance kynuté a s merendou( to je rozšlehaný tvaroh se zakysanou smetanou a fůrou jahod nebo borůvek. Ale nyní ani to kynuté těsto nedělám. Jiří by jedl vše, ale já se potom neovládám a glykémie vstupuje na nebesa. Peču velikonoční mazance a tradiční vánočku.Pro Jiřího a Petrušku jsou z kynutého klasického těsta, pro mne dělám z těsta tvarohového, které jsem našla kdysi v kuchařce pro diabetiky. Ale já taky vážím vše na kynutá těsta. Je to už zvyk z doby, kdy mne naše Petruška bombardovala přesnými množstvími surovin, takže jsem vážit s přesností na gramy začala. Dnes si ledacos udělá Pterušky sama, ale ta přesná váhová množství chce pořád.Abych měla kynutá těsta dobrá,raději je vážím. Jen knedlíky bramborové i houskové a třeba bramborové halušky dělám od oka. A dlouho jsme doma neměli bvabiččin skvělýž tvarohový závin vařený v ubrousku. Recept jsem kdysi nikde v babiččiných sešitech nenašla, ale má sestřička ty poměry na těsto vymyslila. je to moc veliká dobrota.
Lívance se u nás doma prostě nedělaly. Buď palačinky, nebo vdolky- což je hutnější kynuté těsto. Na to domácí marmeláda nebo malinová pěna- z lesních malin, cukru a bílků. Já pěnu nedělám, radši umíchám tvaroh s ovocem (v nouzi koupím ochucený tvaroh a taky to není blbý!). A lívance jsem zatím obvykle dělala podle toho malovaného receptu od Xerxové, co je ve Zvířetnické kuchařce.
Vdolky se u nás nějak nedělaly, spíš ty lívance.
A malinová pěna… ach! 😛 (to je olizovací:))
Víte, dnes ráno tu je umrzlo, trochu jinovatky a když jsem byla ráno venku a slyšela ptáky a voněla ten vzduch, tak mě nějak napadly Velikonoce:)) Když už nemůže být zima, tak bych brala jaro – doba bahnitá už dosahuje iritující dokonalosti 😡
U nás už si klapáním označují teritoria nějací ptáci jako každoročně, myslím si, že to jsou datlíci, volavky asi v lese neklapou. Kdyby to četla Kaa asi by mi to vysvětlila. Skorci už se také naparují a pokřikují kolem vody.
Jo, ptáci se už chystají… jen pole by potřebovala být aspoň chvíli bílá!
dede, u nás ptáci takykvílí ostošest, ale tady od rána hustě chumelí. Sníh sice ležet nezůstane, protože je moc teplo, ale ta chumelenice je taky prima,protože včerejší vítr nefičí a vláhu z povrchu „nevyfénuje.“dnes jsme s Jiřím zalili každý stromek i keřík na zahradě.Jiří přidal ke každé borůvce i muchovníku dvě celé 10 l konve vody, protože vana pod okapem už přetékala. A já zas nalívala vodu do plastových láhví, aby byla železná zásoba.Včera bylo nádherně teplo na slunku, ale vítr docela studeně fičel.už mám všechny jahodníkové sazenice pekně ukotvené v zemi. Zima a mráz je každoročně vytáhnou,takže jsem si včera „udělala strejčka.“ když jsem zamačkávala jahodník, hned jsem ho pohnojila kravincem, takže už mám i zabezpečenou úrodičku. Vloni jsem sázela sazenice nové a hlavně jsem záhon nuceně stěhovala na jiné místo. Adélka jahody miluje, vloni skoro nebyly, tak snad letos bude víc.
dede děkuji za recept, zrovna poslední dva dny jsem měla lívance v mysli a pátrala jsem na internetu po různých receptech. tak použiju tvůj, protože od babičky, to musí být skvělé.
Wendulko, na netu je plno dobrých receptů, liší se i množstvím použitých surovin – já si vybrala tento, protože by pro dva lidi do syta a ještě trochu zbude 🙂
Pokud ale nemáš čerstvé droždí, hledej spíš ty „rychlé“ recepty s práškem do pečiva, budeš to mít jednodušší 🙂 Ty vločkové taky nejsou špatné, jen nejsou tak jemné a nadýchané (wave)
Dámy, myslím, že by Vendulka sehnala i sušené droždí. I s ním to jde dobře. Ono kynuté těsto bylo skutečně v dobách našich babiček a i maminek šlágrem. Jak naboptnalo, tak ušetřilo mouku a hlavně zasytilo rodinu. A je zdravé! Kvasnice=vit.B. Tak, opět jdu proti proudu zdravé výživy 😛 .
Nejdeš 🙂
Ale abyste si nemysleli, že už mě to přešlo , přičuním jednu malinkou technickou poznámku pro pozorné čtenáře.
Smetana nejsou bílkoviny. Smetana je vývojové stadium másla,je to tuk 😉
Ale tvaroh je 😀
vývojové stadium a basta :-))
Tvaroh jo 🙂
ri ale kam se ty bílkoviny z té smetany ztratí?
Nikam, nikdy tam nebyly. Smetana je mléčný tuk. Ten se z mléka sesbírá (a buď dobře, pak je to jen tuk a voda, nebo nepořádně, pak tam nějaký zbytek mléka, tedy bílkovin je ). Smetana se mechanicky zpracuje na máslo. (Můj táta tvrdil, že doma dělali máslo ze zkyslé smetany. Nevím, babičky jsem se neptala.)
Mléčné bílkoviny se vysráží třeba syřidlem a vznikne sýr, mléčné cukry zůstanou v té „vodě“, která vyteče. A nebo zkysáním, vznikne tvaroh – quark a „voda“ zase vyteče.
Takže bílkoviny jsou v sýru a tvarohu, tuk ve smetaně. No a pak to zase smíchají a vznikne tučný tvaroh a tučný sýr 😀
(Potravinářští technologové to jistě upřesní 😉 )
Vívance od Kájovy maminky, její Měchurky a točenice, škramfulce chleba atd…jj, vždycky mám u těch knížek slin plnou hubu.
Lívance dělávám také na několik způsobů, ty kynuté jsou snad nejlepší, ale dělám je na tálu , který potřu špekovou kůží a strávníci je kradou pomalu už z něj, pomašluju jim je rozpuštěným máslem s cukrem a skořicí, svinou si je a usykávají,jak je pálí do prstů, ale nepustěj a spodsívají jich nepočítaně..někdy i těsto musím dělat z kila mouky…ale mám moc ráda ty se zakysané smetany nebo kefíru, do kterých se přidávají nadrobno nakrájená jablka už do těsta, jedla jsem je prvně od ukrajinských přátel a byly famozní…
je fakt , že na něco sladkého jsem si štelovala chuť na víkend..tak to asi dopadne 😀
Sharko, to s těmi jablky zní moc dobře! Jak moc je krájíš a kolik jich asi dáváš? Mám zbytek jablek, hezká už nejsou, ale na pečení a vaření ještě fungují… Dáš recept? 🙂
Dede já v tomto zimním období dělám na lívance horkou jablečnou pomazánku.Na kastrolek dám dvě lžíce cukru dělám karamel, když je světle hnědý přidám kousek másla a hned vhazuji kousky oloupaných jablek, podusím, trvá to jen chvilku jablíčka pustí šťávu, je dobré když jablka zůstanou v kouscích,přidám skořici a pár kapek citronu. Horké je dávám na čerstvé lívance, je to moc dobré
Marto, to zní úžasně. Možná to zkusím i bez lívanců:))
Lívance byly ve středu. Marmeláda rybízová domácí, tvaroh namíchaný s vanilkovým cukrem.
Dobrý a krásný lívanec je závislý na teplotě a vymazání.
Na těstě na lívanečíku jsem dětem ukazovala vznik bublin a otvorů. Ohřátý plyn zvětšuje svůj objem a stoupá vzhůru. Bavilo je vypouštět bublinky vidličkou.
Sempervivum… ten tvůj obrázek dětí, bublin a lívanců mě tak nějak dojal (blush) Vzpomněla jsem si na „praktickou“ kuchyňskou fyziku a chemii, jakou jsme si užívali s mamkou. Jako biolog a chemik to uměla podat a mě to strašně bavilo (inlove)
Mňam, lívance! Babička je dělala stejně jako maminka a stejně je dělám i já. Naše metoda je „od oka“ a proto nepoužívám „důlkový“ kvásek. Vyrobím nejprve klasický kvásek v hrnečku (lžíce cukru, asi půl kostky droždí, lžíce mouky a trochu mléka). Kvásek rozšlehám s vejci (většinou dvěma) a asi čtvtlitrem mléka s pořádnou špetkou soli a přisypu mouku, vymíchám dost husté těsto, které – protože je husté – nemá žmolky. A pak ředím mlékem na požadovanou hustotu „lívancové těsto“. Nechám vykynout a peču na litinovém lívanečníku, který jsem našla u popelnic 🙂 Pokud mám hodně strávníků, s lívanečníkem se nezdržuju a peču na několika pánvích megalívance.
Pro mě jsou babiččiny lívance letní jídlo, protože k nim musí být zahradní jahody. Jahody se vidličkou rozmačkají, zasypou cukrem, znovu rozhňahňají. Rozředí se plnotučným mlékem, ne moc, ne málo. Do misek s jahodovou majdou se natrhají horké lívance a za pomoci dezertní vidličky nebo lžičky se pokrm pojídá. Kombinace horkých lívanců a studených jahod je skvělá. Pokud nějaké lívance zbydou, ohřeju je k snídani na pávni s máslem a sypu skořicovým cukrem.
Palačinky – dělám, tenoučké, skoro průsvitné. Nadhazovat umím, ale musí na to být správná pánev.
A moje nejoblíbenější jídlo nebylo od babičky, ale od dědečka http://www.dedenik.cz/2010/05/14/mlsotnik-co-vam-varili-dedeckove/
To byl dobrej clanek v tom odkazu. A velmi prijemna diskuze. (inlove)
Renato, nad tou letní lívancovou variantou se mi sbíhají sliny! Mňam! 🙂
Jo, na tento víkend dorazí mládež, tak jsem odhodlaná zkusit tvůj recept z minulého týdne – estonský kringel. Mám na něj chuť co jsem to četla, ale bylo nás doma prostě moc málo 🙂
Musím to uvést na správnou míru, není to žádný estonský kringel, ale norský! A taky švédský a dánský 🙂 , no severský, no. Je výtečný a dala bych krk za to, že jsi ho u mě jedla. Jenže já ho nespojuju do věnce, ale udělám dva pruhy. Asi norská varianta. Upeč ho, spojení másla, cukru a skořice je olizovací. Moc ráda uloupávám z pečícího papíru ten skořicový karamel, který při pečení vytekl.
Lívance nedělám, ale včera jsem zhřešila vdolkama. Pes si je moc přál!. Peču je v troubě nasucho, potom pomažu rozpuštěným máslem, švestkovými povidly s rumem a skořicí, ozdobím tvarohem a zakysanou smetanou a jen se po nich zapráší. Pes pak toho, koho uloví, vodí do kuchyně a ukazuje kde ještě nějaké zbyly. Žádný zdvižený prst, prosím, dostává jen malé suché kousky.
Já vím, že je to severské – však všechno mé mužstvo pečivo s máslovou skořicí v Norsku milovalo 🙂 Jo, tam většinou přidávají i kardamon, ne?
Oh, švestková povidla s rumem a skořicí… další klasická hříšně dobrá chuť 😛 (to je olizovací:))
Já jsem i trochu zkusila pátrat, proč „estonský“, ale moc času jsem tomu nevěnovala. Zkrátka to na mě všude estonsky vyskakovalo 🙂
Doufám, že se ti povede, je to vlastně docela obyčejné pečivo, vyšší level je právě v tom vzhledu.
Se picnu! „Pes si je moc přál“ (rofl)
Babička uměla nejlepší bramboráky 🙂 a taky bramboračku 😀
Ale myslela si, že to není dost dobré jídlo, tak nám vždycky dalo dost drnčení, než jsme ty bramboráky od ní vyžebraly. (Sestra a já )
Palačinky umím tenoučké i bez přehazováni. Mám je ráda nasladko s tvarohem a marmoškou (míchám homogenně) a taky zapečené se špenátem a nivou. Hm, už dlouho nebyly. Lívance už dělám málokdy, není tu dost dětí, které by je ocenily. Mažu marmeládou a navrch dávám kopeček jogurtu, nebo tvarohu 😀
ri, to je zvláštní, my jsme taky museli od babičky některá jednoduchá jídla loudit, protože mívala dojem, že když to není od masa, tak to není dostatečně slavnostní a dobré (inlove)
Slané palačinky jsem nikdy nedělala. Hm. 🙂
Jednou jsem dělala slaný palačinkový dort. To bylo palačinek, snad třicet. Mezi ně jsem mazala střídavě špenát, paštiku a měkký sýr ( za totáče byl jen tavený 😀 ) Dort byl báječný, ale práce jak na kostele.
A jídlo od babičky? Na její otázku, co chci k obědu, byla odpověď vždycky stejná: „Fleky s houbama“
Fleky s houbama se dělaly u nás na horách – dělávala je moje teta z Jestřabí a byly moc dobré 🙂
Palačinky se u nás jí ve všech možných variantách. Přítel neoblibuje sladké a tak nasmažím kopec palačinek a každý si dá dle libosti. Špenát s notným přídavkem medvědího česneku, šunka, sýr tvrdý nebo čerstvý. V podstatě cokoliv. A já si pak jako zákusek namažu jednu nebo dvě palačinky marmeládou.
To je přesné 🙂 obě moje babičky byly excelentní kuchařky. Ale zatímco babička mečová mi ochotně uvařila, o co jsem si řekla (a já si říkala hlavně o bramborák, zapečené brambory a krupicovou kaši), babička přeslicová měla pocit, že vnoučatům musí dát najíst pořádně a tak, aby ji sousedi nepomluvili. A tak jsme ve třicetistupňových vedrech pojídali horký hovězí vývar s domácími nudlemi a rajskou s knedlíkama.