Povalování u pohádek, mlsání bramborového salátu přímo z mísy, společné vycházky se psy, lenivé hovory i přívětivé mlčení v kruhu vcelku spokojené rodiny. Pokud se Vánoce vydaří, nastává po ty dva následující sváteční dny jakési bezčasí, období, kdy se pro nás svět skutečně začne otáčet pomaleji.
Všechno je najednou jakési barevnější, významnější, voňavější a milejší. Kdesi se probudí laskavost a na chvíli opřede každého, kdo se jí nebrání. Tento pocit nemám u žádných jiných svátků, jen u Vánoc. Že by to bylo ono příslovečné vánoční kouzlo?
A tak mě napadlo, že všichni lidé, které jejich práce drží o Vánocích v zaměstnání, o kus tohoto bezčasí přijdou. Pro ten rok nenávratně, protože mimo sváteční dny se tento dojem klidu a pokoje nenavodí.
Možná jsou i jejich směny jiné než obvykle. V některých oborech klidnější, v jiných složitější, mnohem náročnější na empatii. Myslím na práci záchranářů, na personál v nemocnicích, na pečovatele ve všech typech profesionálních domovů, které nahrazují skutečné domovy nějak handicapovaným lidem.
Nikdo je nechce potřebovat, ale když je potřebuje, tak vlídné slovo a pochopení má v těchto dnech snad ještě větší váhu než obvykle. Protože jak umějí být rodinné Vánoce radostné a oživující, tak je tento čas mnohem otevřenější stesku, žalu a zoufalství, pokud se život člověka nějakým způsobem zašmodrchá.
A tak chci teď připomenout všechny, díky nimž jsou naše Vánoce příjemné a bezpečné. Děkuju vám za váš čas, za to, že obětujete své kouzelné bezčasí pro službu jiným lidem. Přeju vám šťastné a veselé Vánoce, ať už je budete slavit kdykoliv:))
(Napsáno pro ČRoHradec Králové 2015)
A tak se dnes ptám: kdo z vás “sloužil” během Vánočních svátků – ať už pracujete kdekoliv? A jaká byla vaše šichta? Příjemnější nebo bolavější než obvykle?
Nepřetržitých provozů je moc, o spoustě “bdících” se člověk dozví jen tehdy, když se stane nějaký malér a on je najednou potřebuje. Dnešní článek je tak poctou těm, kdo “bdí, zatímco svět klidně spí”:))
Jezdila jsem a vozila klienty, abych zapomněla na to jak kdysi bývalo. Abych doma nebrečela a nestresovala se steskem.
A ve chvílích, kdy jsem nepracovala jsem se mazlila s kožíšky. Abych jim splatila tu jejich nekonečnou lásku, kterou mi dávají.
Ahoj Dede,
mám profesi, která o vánocích „nepremáva“, takže vánoční služby neznám. Vážím si všech, kteří o vánocích pracují, moje bývalá tchýně taky mívala vánoční služby, takže vím, co jsou to posunuté vánoce alespoň takto. Nicméně to „bezčasí“, jak píšeš, jsem měla naplněné návštěvami dětí a jejich dětí, takže na nějaké povalování fakt nebyl čas. S jedním vnoučetem jsem jednou rukou stavěla vláčkodráhu, zatímco s druhým jsem druhou rukou hrála Příšerky ze skříně… a tak podobně. Byly to náročné svátky, ale miluju to. Je to takové hřejivé. A co mě potěšilo, bylo naprosto prázdné Brno dnes při cestě do práce i z práce, to byl takový balzám na nervy… Takhle by se mi to líbilo pořád.
A přidávám se k poděkování za Dedeník. Dobře vím, jak je to náročné, díky našemu kočičímu webu. Takže díky za to, že se tu dá najít vždy něco k zamyšlení, k zasmání nebo jen tak k zavzpomínání. Ráda sem chodím, i když ne vždy stíhám psát komentáře – většinou se sem dostanu, až když už je vše napsáno… Tak ať ti elán, zdraví a pohoda vydrží.
Toro, to musel být taky pořádný šrumec! A milovaný, to taky chápu (inlove)
U nás je to zatím jednoduché – malej sice má rád hračky, ale úplně nejlepší zábavu představuje pračka se sušičkou. Jak my jsme měli o letošních Vánocích vypráno, to byste nevěřili! (rofl)
Toro, já jsem slyšela, že máš nějaký web, ale nevím, jaký. Nechceš sem dát odkaz? 🙂 Jinak děkuju!
Dede, ještě bys měla Patrikovi vysvětlit, že nejlepší přítelkyně mladého muže je žehlička, a máš vystaráno :D.
Já taky moc děkuji, že sem můžu zajít, je mi u tebe moc dobře. No a musím poděkovat Baty za moc pěknou pohádku, jestli sem ještě koukne.
Ten Tořin web – jestli mohu prásknout – je Veselý kocour http://veselykocour.cz/ .
JJ! Nejlepší přítelkyně mladého muže je žehlička… (rofl)
Baty to když tak vyřídím! 🙂
Koukla a děkuje!
Dede, jéje, ráda. Já jsem v tomhle trochu taková „nepolíbená“, neumím to strkat drze všude. Je to web pro kočkaře – ostatně Matylda tam má s jejím svolením také svoje články, snažím se tam dávat kočičí články moje, píšou tam lidi z webu a tak.
Adresa je
http://veselykocour.cz/
a ano, dělám šéfredaktora, takže se prostě snažím aby to „jelo“.
Kdo má rád kočky, zvu jej na návštěvu, na články, fotky a tak vůbec.
A děkuji,že jsem to sem mohla dát.
No a to se ještě manžel rozhodl, že asi začne podnikat, páč teda jako zaměstnanec se v jeho letech nějak nemůže uchytit. Takže bude ještě veselo v chatrči 🙂
Toro, to je pěkné kočičí povídání! Jen mi tam chybí něco o webu, kdo a proč ho vydává… ty tam funguješ jako Radava? (inlove)
Pokud jde o podnikajícího manžela… tam prostě jen přidržím palce. 🙂 On ten věk zaměstnavatelé neodpouštějí. V některých profesích to chápu, v mnoha jiných je to nesmysl.
Jj, tam jsem jako Radava. Holt dvojí identita. No jo, o webu bychom tam mohli něco napsat. Něco málo je ve Vítejte, myslím. Tak on funguje od dubna, je to ještě kotě .
Bezva kotě! Jste dobří, sem tam mrknu,jo?
Jasně, že se přihlásím. 🙂
Budu moc ráda, Jenny!
Mně začalo lenivé bezčasí až dnes, protože do včerejška jsme tu měli synovu rodinku s dětmi a to se o klidu hovořit nedalo. 🙂 Ale zase jsme se navzájem pěkně užili – vyhráli jsme si s vánočními dárky, chodili jsme na společné psí procházky, děti pomáhaly s přípravou dobrůtek.
Taky jsme se dvakrát dívaly (já a holky) na pohádky, starší vnučka vybrala Princeznu se zlatou hvězdou na čele a Sněhurku. Teda řeknu vám – zlatá stará česká klasika ! Nově natočená Sněhurka se nelíbila ani mně ani vnučce (mladší odešla raději spinkat), vůbec nechápu, pro jakého diváka byla určena. V roli zlé královny Julia Roberts jako hlavní magnet, dále emancipovaná Sněhurka, která se ohání mečem a princ – ukázkový trouba, který pod vlivem kouzla se chová jako štěňátko a zlé královně olizuje obličej. Jinak se vyznačuje tím, že chodí bez košile, asi aby vynikla jeho muskulatura. Nemám nic proti neotřelým nápadům a netradičním pojetím, ale musí být vtipné, poutavé, jenže tohle byla trapnost a nuda! Jak říkám, nebavilo se ani dítě, ani babička a pochybuji o tom, že by třeba dospívající mládež byla z téhle Sněhurky odvázaná! –
Tak raději zpět k tématu – já sama nemám takové povolání, kdy bych musela být ve službě, ale těch lidí, díky nimž si užíváme svátky v klidu a komfortně, je spousta. Zaslouží si poděkování! (f)
Hančo, s takovými pohádkami mám taky problém – vytrácí se poetika, dobrodružný film to ale taky není, nějak potom nevidím důvod, proč se na ně koukat. Ale říkám si, že jsem stará konzerva, že 😛 Ale když se to nelíbí ani malé holčičce, pro kterou by měla být, tak to už o něčem svědčí 🙂
Prima, že jste si takhle všichni užili! 🙂
Dnes je po dlouhé době u nás slunečný den. Hádejte co dělám ? Zazimovávám růže a motýlí šeříky. Přikrývám každý rok teprve před ohlášenými mrazy a docela se to vždy vyplatilo.
My jsme včera, než jsme (zase) zavřeli vodu na zahradě, důkladně zalili všechny nově zasazené stromky (6 – 4 plánované, dvě višně pak místo pokácené hrušky), Martin posbíral hlínu z krtinců a ještě zasypal choulostivější rostliny.
Maruško, co jsou motýlí šeříky? Normální šeříky, které milují motýli, nebo je to nějaká speciální odrůda?:))
Já se na mrazy těším. Marek nám domů přivezl k Patrikovým ještě mix virů z Moravy, tak cítím mráz jako jistý druh desinfekce (chuckle)
Komule Davidova, pravděpodobně. Podobá se šeříku a tak se jí říká letní šeřík nebo také motýlí šeřík protože láká motýly.
ano, to jsou oni, nevzpomněla jsem si na český název a nechtěla jsem být za ¨chytrou /budleia Dawidovi/
Je krásná. 🙂
Jasně, komule! Neznala jsem komule, ale nemůžeš cestovat s Matyldou a nevidět komule. Ona na ně má snad radar, či co (chuckle)
Jinak buď klidně za chytrou, já se ráda přiučím 🙂
Ale já za to nemůžu, že v Anglii rostou komule jak u nás černý bez u cesty:) Jen sis jich sama prostě nevšimla, no 🙂
Já je mám od loňska ve velkých květináčích, já vím, že patří do země. Mám jen fialové. Předtím jsem měla více barev ale ožrali mi je u samé země slimáci a ony zahynuly
V období bezčasí musíme navštěvovat rodinu. Zkusili jsme vyjet na návštěvy až po svátcích, ale setkalo se to s velmi hlasitým nesouhlasem. Takže mně se svátky smrskly na Štědrý den. Protože pak ráda musím odjet i na návštěvy, na které se mi jet nechce. Takže svět není pomalejší a voňavější, je plná hovorů s lidmi, se kterými se nemám co říct a neustálého nucení do jídla, kdy moje zdvořilé odpovědi „ne, děkuji,“ jsou se stále víc zatnutými zuby. Myslím, že po Vánocích strávených v klidu bych i tohle snášela líp, jenže nelze nechat babičku samotnou, když se navíc tolik snaží, aby se její synové setkali a užili si svátky, že… Takže mám Vánoce moc ráda, ale pro mne jsou příliš krátké, proto se snažím užít si advent, který je jen náš.
Ale letos jsme v adventu řešila tolik pracovních problémů, že jsme se stejně nenaladila na vánoční vlnu. Tak třeba příště.
Hm, Matyldo, buď se naučíš říkat ne nebo si holt budeš muset vyrábět svátky mimo svátky 😛
My jsme rádi, že to letos vyšlo u nás na Vánoce oběma klukům, ale ve skutečnosti na vánočních návštěvách netrváme. Proježděné Vánoce jsou taky na prd. Svátky jsou dlouhé, určitě se to dá zařídit tak, abychom se v tu dobu někde potkali – a jednou holt pojede ten a jindy ten druhý:))
Prvne si vzpomenu na Verenku. (h)
Hanko, právě Verenka mě inspirovala 🙂
Já jsem sloužila často o Vánocích, ještě častěji na Silvestra. V paměti mám spíš jen ty tragické příběhy, o těch psát nebudu. Jednou jsme měli první miminko v roce 🙂
Je to jiné o svátcích i v nemocnici. Vaří se sváteční jídlo, na odděleních jsou ozdobené stromečky. Letos jsme „nadělili“ pacientům kadeřnici a maséra 🙂
Dalmi, to je ale krásná nadílka pacientům! (inlove)
A díky za ty všechny odsloužené svátky (h)
Víš, ono je to zajímavé a svým způsobem i obohacující. Nemohu říct, že by to byla oběť, já chodila na službu ráda. Nebo lépe řečeno – nerada jsem odcházela od rodiny, ale na oddělení už mi to nevadilo a snažila jsem se zpříjemnit ostatním ten čas.
No ale já sama jsem na Štědrý den podepsala reverz, nechtěla jsem ho strávit na traumačce. Už jsou to tři roky 🙂
Já. O štědrovečerní noci jsem vylezl na střechu nejvzdálenějšího nocoviště a koukal do nebe, protože se na chvilku vyjasnilo. Snad tam bráška a rodiče někde zaslechli to co jsem jim říkal.
Určitě slyšeli, já na to věřím.
Věřím, že zaslechli (h) A není to špatný způsob trávení Vánoc, opravdu ne, když jsi sám a miluješ přírodu.
DEDE sice dělám ve FN na gynekologii, ale jsem THP. Takže přes svátky jsem tu nebyla.
Ovšem skláním se před všemi zdravotníky, co tu máme. Protože pomáhají a jsou navíc i milí a příjemní.
Vánoční bezčasí jsem si užila u pohádek, zejména u mojí milované Tři oříšky pro Popelku. A v sobotu přijel vnouček Samík a to bylo radosti z dárků.
Dostal auto na dálkové ovládání a šli ho s tátou a dědou pouštět ven. Nevím kdo z těch tří měl větší radost.
Míšo, zase ve zkratce vše podstatné 🙂 A ty tři kluky, velké i malého s autíčkem si umím živě představit. U nás to bývalo podobné (inlove)
Nemám žádnou významnou profesi, ale včera i dnes už mám touto dobou za sebou něco odpracováno – a kupodivu jsem se těšila…
Nemám ráda Vánoce – takové, jaké by mi vyhovovaly, mít nemůžu (celá rodina je ctitelkou tradic), takže tohle pracovní mezidobí je pro mě vítaným oddechem a těším se na konec roku – volno, klid, normální životní režim, návštěvy u přátel…
Také Vám všem přeji konec roku takový, jaký si přejete, a v novém roce hlavně pevné zdraví!
Tobě, Dede, navíc velký dík za Tvůj Dedeník – je oázou klidu a „normálnosti“ v dnešní divoké době…
slavení vánoc není také podle mne. / jsem věřící/ Neuznávám předvánoční stresy, se kterými se vezu také. Myslím si, že vánoce by se daly oslavit úplně jinak než je nyní zvykem. Takové je nemám moc ráda. Malé děti nemáme, tak ta radost nás mine.
Alčo, není nevýznamných profesí – každá je potřeba. Nevím, co děláš, ale třeba si vezmi, jak moc miluješ ochotného instalatéra, když ti (nejen o svátcích) neprodleně přijede opravit třeba nefunkční odpady, že 😛 Nebo popeláři – co by bylo za svátky, kdyby se třeba sídliště topila v odpadcích? A těch je plno i před svátky, když lidé uklízejí. U nás třeba vyšel „popelnicový den“ na Štědrý den – hoši museli jet snad v noci, zaspala jsem je – ale jeli 🙂
A zajímalo by mě, jak by se tobě líbily Vánoce.
A děkuju za pochvalu Dedeníku. Hodně to pro mě znamená (h)
Máš pravdu s těmi profesemi – jen se mi zdá, že některé nejsou moc oceňované – já obdivuji řidiče veřejné dopravy a také kamaráda pekaře, který má otevřeno každý den…
A Vánoce? Se všemi blízkými, prosté, bez televize a rozhlasu, hodně v přírodě (pracuji a bydlím teď v Ostravě, takže mi opravdu hodně chybí naše hory – naštěstí jezdí přímý spoj na Ovčárnu).
Alčo, to nejsou jen řidiči a pekaři…
Mám dojem, že u nás má nejmenší kredit jedna z nejdůležitějších profesí, kde se dělá 24/7 – rodičovství.
Pokud je žena s dětmi doma, její společenský status klesne skoro na nulu, hezky společně s úbytkem peněz v rodině. Když se zamýšlíme nad tím, proč dnes nemají ženy víc dětí, stálo by za to zvážit, zda je nutné uvažovat o ženách na mateřské jako o slepicích s mozkem čtyřletého dítěte… Ano, trochu přeháním, ale jen trochu.
Zajímavé je, že o mužích na rodičovské se takto – zatím – neuvažuje.
Alčo, jsem ráda, že jsi zavítala a souhlasím s Tebou. Z tak nádherných svátků, plných naděje (narození miminka), astronomický zázrak navracení Slunce na naší severní polokouli, udělala současná společnost takový cirkus, že je jedné až špatně od žaloudku. Jsem nevěřící, ale snažím se od první adventní neděle vyzobávat klid, pohodu a očekávání. A tohle nacházím v přírodě, i když letos denodenně zachumlané do nepropustné mlhy, ale byl v ní alespoň klid 🙂 .
Ano, přesně takhle to cítím i já…
Pro mě je konec roku především zimní slunovrat = naděje na nové, delší, slunečnější, lepší dny.
Alčo, moc tě chápu – s tou přírodou i s tím klidem.
Když jsem o tom přemýšlela, tak naše Vánoce byly takové, jaké popisuješ – bez telky a rádio šlo jen občas, spíš jsme si pouštěli koledy. Se psima jsme venku byli, sousedy s přáním krásných Vánoc oběhli, a společně legraci měli.
Když zůstaneme na Vánoce sami, budeme víc venku a víc v klidu.