„Ale ta je taková… nugátová,“ zaváhala moje oblíbená prodavačka, když jsem ji požádala o jednu z tyčinek, které měla v polici za sebou. Bylo mi jasné, že ani profesionalita jí neumožní zrovna tenhle výrobek doporučit. „Já vím, ale stejně mi ji dejte. Nemám nugát ráda, tak mi aspoň déle vydrží.“
Tento rozhovor by zněl opravdu podivně, pokud bychom ona i já nevěděly, že hledám něco do auta, co tam chvíli vydrží coby pomoc v nouzi nejvyšší. Tedy nikoliv pro dobu, kdy budu mlsná, ale pro dobu, když už budu za nějaké jízdy opravdu, ale opravdu umírat hlady:))
Blíží se zima, takže stejně jako křečci a veverky si dělám zásoby na přežití. Nemluvím teď o zaplněnosti komory v našem Domě, ale o sebezáchovných drobnostech, které si strkám do kapes zimních bund, kabelky, obvykle používaných baťohů, a do auta.
Na výletech mi jako první pomoc proti hladu obvykle funguje mix rozinek (nebo brusinek, když se rozmazlím) s mandlemi, případně jiným sušeným ovocem. Já teď ale nemluvím o výletech, ale normálním životě, který se odehrává velmi často v přírodě a mimo dosah běžných obchodů.
A taky mluvím o člověku, kterého hlad jen málokdy varuje dopředu. Já prostě hlad necítím, dokud mě najednou nezavalí tak, že se mi rozklepou slabostí nohy a udělá se mi opravdu špatně. Obvykle se snažím myslet na pravidelné jídlo, ale víte sami, že se to vždycky nepovede. A v takovém případě s sebou potřebuju mít u sebe něco, co se dá okamžitě sníst – prostě energii sbalenou na cesty. Ona hnusná tyčinka pak byla kompromisem: měla energii, ale nesváděla k mlsání:))
Popravdě, zkoušela jsem ledacos. Třeba müsli tyčinky. Jenže ty mi připadají strašně sladké, bývají máčené v pro mě odporných polevách, a jsou zbytečně velké. Tedy ne do kabelky, ale do kapes ano. Tatranky a jejich sušenkové příbuzné mi poslední roky připadají úplně nejedlé a navíc jsou ještě větší než ty müsli tyčinky.
Řeknete si: ale energii mají a aspoň splňují podmínku „nemlsat“. Ano, to souhlasí. Jenže je tu ještě jedna potíž – když je u sebe nosím dostatečně dlouho, rozdrobí se v podstatě na prach:)) A pak jsem najednou objevila ideální řešení – taťka mi dal k narozeninám individuálně zabalené čokoládky z Lídlu. Nejdřív jsem na to hleděla podezíravě, ale pak se ukázalo, že to funguje. Dostala jsem (a držím se) směsi hořkých čokolád.
V balíčku jsou kostičky čokolády s různě vysokým obsahem kakaa, odlišené barvou a názvem nějaké středo nebo jihoamerické země. Mám ověřeno, že obal je pevný a hodně vydrží. Stejně jako ty čokolády. Nosím je po jedné nebo dvou všude tam, kde je mohu potřebovat. A kupodivu je vydržím nejíst. A pokud podlehnu, je to jen jedna kostička:))
A už jsem si v několika docela krizových situacích ověřila, že na běžný záchvat hladu a únavy fungují dvě, na velký hlad ve velké zimě stačí tři. Většinou mi jedno balení čokoládek stačí spolehlivě na celou dlouhou zimu, někdy mi vydrží i déle. A tak i letos vítám nadcházející zimu s úhlednými čokoládovými záchrannými balíčky rozstrkanými po kapsách, baťozích, taškách a ve dveřích mého auta:))
Takže dnes se ptám jednoduše: Používáte i vy nějaké protihladové balíčky? Co se vám osvědčilo? Co se vám naopak neosvědčilo? Máte někdo zkušenost se sušeným masem? Já znám jen to pro psy, na to pro lidi jsem nějak nenarazila. (No dobrá, ani jsem to zatím moc nehledala:))
A pak ještě jedna zašeptaná: taky jste někdo jako já obětí nutkavého krizového plánování?
Od doby, co jsem se dozvěděla, do čeho všeho jsou výrobci schopní nacpat palmový olej (úplně do všeho včetně Sunaru) a co tahle věc dělá nejen s naším zdravím, ale hlavně s ekosystémem planety (vypalování nenahraditelných deštných pralesů), už nekupuju vůbec žádné sladkosti, maximálně jednou za čas kvalitní hořkou čokoládu Fair Trade.
Hypoglykemické kolapsy jsem mívala dřív vcelku často. Od té doby, co jsem ze stravy téměř úplně vyloučila obilniny a cukr, výrazně jsem omezila i ostatní přílohy (brambory apod.) a nahradila je zeleninou, nemám problém. Akorát to leze do peněz – zelenina je o dost dražší, než zrní…
Lamo, máš pravdu s tím kokosovým olejem – a fakt je i v Sunaru???
Jinak žít jen na zelenině by pro mě asi bylo fajn, ale on to nesnese můj žaludek. Cukr se omezovat opravdu snažím, ale vyloučit ho nedokážu (blush)
pozor, neplést palmový a kokosový.
Pardon, jsem se přepsala 🙂 Palma nebo kokos, v mojí hlavě to vyšlo na stejno (blush)
až na to,že kokosový je zdravější a palmový ne…. a ne na všech palmách, rostou kokosy 😀
Jo, nějaká maminka onehdy v jedné diskuzi psala, že hledala pro své mimino mléko bez palmového oleje a on je prý snad úplně ve všech značkách. Tak jsem se v supermarketu jen ze zvědavosti koukla a fakt jo 🙁
Kokosový olej je aspoň zdravý. I když nejlepší pro planetu by bylo jíst jen to, co vyrostlo tady… ale kdo to má vydržet :-/
Však já taky nežiju jen na zelenině, to bych nepřežila 😉 Žiju převážně na mase, slanině, klobáskách, rybách, mléčných výrobcích, vajíčkách, ořechách… a spoustě zeleniny v nejrůznějších úpravách. A ten cukr mi prakticky nechybí – když mě honí mlsná, dám si ovoce a je. Mně tenhle způsob stravování vyhovuje maximálně, ale je jasné, že pro každého to není.
Někde jsem četla takové hezké heslo: nejezte výrobky, jezte jídlo.
Kokosový i palmový tuk jsou stejně nezdravé – oba obsahují nasycené mastné kyseliny. To, že se tvrdí, že je kokosový zdravý, superpotravina atd, je jen marketingový tah, nic víc.
Ale jedno tu pochválím, linecká kolečka z Hořic…http://www.skvrnovo-pekarstvi.cz/
vozej nám je do kantýny a je o ně vždy bitka…na vánoc deje nutné si je objednat..jsou luxusní a Dede, ty to tam máš kousek..zkus je…ta klasická promazaná marmeládou,jsou fakt super…
Kouknu na to, díky za tip 🙂
v anglii oplatky moc nejsou, tak vždycky když jedu z česka, vezu zásobu oplatků delissa a kolonáda. kolonádu obzvlášť miluju.
jinak zásoby si v autě nevozím, mám to asi 15 minut cesty z našeho městečka do sousedního kde pracuju a chodím do tělocvičny. ale v práci mám pro případy nouze takové nudlové instantní polévky do hrnečku, když náhodou začnu umírat hlady na noční směně nebo zapomenu jídlo doma.
Byla tu řeč o polomáčených sušenkách 😉 . Občas v Makru zhřešíme a koupíme si tyto https://sortiment.makro.cz/cs/ff-sus-maslhorcokocookie-125g/106238p/ jsou docela dobré.
Dievčatá/a aj chlapci-ak sú tu/ čítam si to čítam a žasnem.V živote som nesledovala zloženie koláčikov,keksíkov a iných maškrtiek z hladiska zloženia.Mám len dve kategorie:chutí mi to,nechutí mi to.
Keďže som ako YGA-hlad ide so mnou stále až na kraj sveta,tak si nosím zo sebou lepeňák/ale skôr lepeňáky/Viete,čo to je?Dva krajce chleba zlepené niečím:maslo+ nejaké fajnové udené,syr,zeleninka.Tento lepeňák je u mňa jednička.Zriedkavo si dávam lepeňák na sladko:maslo a medík,alebo lekvár.
PS.Príprava lepeňákov je pre mňa niekedy vzrušujúcejšia ako výlet,na ktorý si ich chystám.
Ano – lepeňáky jsou klasika. Kdysi za mého mládí jsem je nosila do škole (mamka chystala). Nejlepší byly pondělní, když byla v neděli k obědu pečínka – mezi chleby, namazanými pečínkovým sádlem, bylo pokladeno ještě i maso. To jsem kolikrát nevydržela čekat až do velké přestávky a lepoš snědla už po první hodině …
verenko,já to taky nesleduju,ale zajímalo mne, proč mi to najednou nechutná..a pak jsem žasla… a ono to není jen o sušenkách..ono je to skoro se vším…
Mám to asi tak jako IO. Umím přežít bez jídla hodně dlouho a nic mi z toho není. Pro psy beru sáček s piškotky, neujídám, ony jsou všechny akorát pro ty psy.
Horalky od Sedity s modrým hořcem na obalu mám ráda, jinak nic podobného nejím. Ta nostalgie horalek, či tatranek pochází z mých středoškolských let, kdy jsem peníze na obědy šetřila na blbosti a živili jsme se tatrankami a rohlíkem, či perníkem za 1,60 Kč, takový ten slepený marmoškou a k tomu suchý dobrý rohlík.Nebo taky Kofila či Milena nebo Rumba a opět tem rohlík, vynikající kombinace, za níž by mně dnes výživářky asi zabily. :-)Jako děti a pak mladé dívky jsme po dlouhých pochoďácích zazvonily či zabušily na první vrata v dědině a vodu jsme všude dostaly.Taky jsme věděly o rozmístění studní s pumpou v okolí,naštěstí se nám z té vody nikdy nic nestalo, max. jsme měly rychlý průběh stravy organismem. 🙂 I dnes vím o všech studánkách v okolí i dále.
Jo, bušení na vrata kvůli vodě!
Já takhle jednou v Bítýšce zabušila na vrata, že bych potřebovala vodu. Dostala jsem vodu pro Penny, horkou čokoládu pro mě, čerstvě upečený koláče, pokec v kuchyni a nakonec odvoz téměř do cíle. Ti dobří lidi si prostě neuměli představit, že fakt chci sama samička jenom s malým psem jít ještě 20 dalších kilometrů proti proudu.
Úplně neznámí lidi.
Tímto je zdravím a mávám jim! (h)
Tak za voľakedyjším dobrým zlepeným perníkom je mi smutno, dnešné sa nedajú. Namiesto echt perníkového cesta a dobrej marmelády nachádzam niečo, čo by sa dalo popísať ako náhradka perníka (drolivé, nechutné cesto, vôbec nechutiace ako perník), zlepená náhradkou marmelády (ovocná pomazánka – pche!) a poliata náhradkou čokolády (popraskaná kakaová tuková poleva, dvakrát pche). Jediný dobrý perník, ktorý mi v poslednom čase chutil, bol od nejakej malej firmičky, predávali ich v Coop-Jednote, pravé perníčky so skutočným slivkovým lekvárom, síce bez polevy ale výborné, chvíľu ich mali, a už zase aj zmizli …
km11, doporučila bych Dubenecké perníčky od nás ze sousední vsi – ty se pořád ještě dají jíst (wave)
pardubické taky, ale od soukromníků..Lika by ti mohla povyprávět…pokud bys chtěla ochutnat, stačí napsat..pošlu ti balíček…
Tento to bol – našla som ho!
http://www.erbia.sk/produkty.html
Hneď ten prvý slivkový s kokosom.
Já to mám se sušenkami a keksy všeobecně dost jednoduché. Nejim to.
Nechutná mi to, sladké skoro nemusím a když už, tak raději koláček, buchtu nebo něco doma pečeného. Perníčky z ikea mám ráda, to je asi výjimka.
A ještě z lidlu sušenky s rozinkami a kousky čokolády.
Od milé stařenky svojí jsem dostala jablečnou buchtu. Nic lepšího jsem nejedla už hodně dlouho. Musím se zeptat na recept. Buchta lahodná, taková „mokrá“.
K dotazu na sušenky a oplatky – přiznávám, že nekupuji občas, ale stále, protože ke kávě prostě něco sladkého musím mít. 😛 Mám ráda lázeňské oplatky, oplatky Kolonáda, různé cookies nebo třeba máslové sušenky (od Opavie).
Firma Sedita, tady chválená, mi nic neříkala, tak jsem si našla, co vyrábí. Zas tak jednoznačně bych jí nefandila – kávové oplatky nemám ráda (obecně), ani Mila mi nechutná a oplatky Attack mají divné aroma. ALE ! Vynikající jsou oplatky Lina, je to sice kalorická bomba, pokud ji člověk sní na posezení, celá politá silnou vrstvou čokolády a posypaná oříšky, ale fakt výborná! Dělají 3 různé příchutě, nejradši mám s hořkou čokoládou. A nedávno jsem (znovu)objevila oplatky Romance, prodávaly se už za mého dětství, buď světlé s tmavou náplní nebo tmavé s bílou. Na zkoušku jsem je koupila a byly moc dobré. Tak ty jsou taky od Sedity.
Celou dobu mi vrtalo v hlavě, jak že se jmenují švédské sušenky, které si občas koupíme (tedy, když je náhodou mají). Manžel nepomohl, take si nevzpomněl. Ale teď se mi najednou v hlavě rozsvítilo a vím !!! Značka ANNAS !!! Nevím, jestli se u vás prodávají. Ale jsou to takové tenoučké placičky v různých chutích a nám opravdu chutnají.
http://www.shopbiscoff.com/category/annas-thins
Peparkakor – http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/categories/departments/food/25217/
Jo Ivo, já tedy znám balení pouze v papírových krabičkách co jsou na mém odkaze, ale sušenky vypadají stejně.
Podobny stav totalni slabosti a zmatenosti z hladu (asi) jsem zazila cestou do New Orleans. Prenocovali jsme v kempu na jihu Alabamy, vecere,kterou jsem dala dohromady mi nechutnala, rano jsem nic nesnedla a jala se ridit smerem New Orleans. Nejeli jsme po dalnici, ale krasnou silnici podel Mexickeho zalivu. Ale zacalo mi bejt divne, zastavila jsem u benzinky a brala benzin, Chet sel dovnitr a kdyz se vratil, tak jsem stala oprena o auto, ale sunula se do strany a ptala se ho,kde jsme – jako ve kterem state (byli jsme v Mississippi). Tak mi koupil nejakou preslazenou cokoladovou tycinku, dovezl nas do N. Orleans, kde jsem opet jednala zmatene, soupnul do mne obed a bylo dobre. Oba nas napadla hypoglykemie (devil), ale po navratu z dovolene zadne systemicke problemy nebyly nalezeny, a od te doby se mi to uz nestalo, i kdyz byly dny,kdy jsem se unavena anevyspala proste k jakemukoliv jidlu nedostala a pracovala jak blazen. Bylo mi receno, ze kdyz se nejak sejdou okolnosti a planety 🙂 , tak i zdravy clovek muze mit hypoglykemickou reakci.
Měla bych tu praktický dotaz na všechny, kdo občas jedí sušenky. Zjistila jsem, že mnoho sušenek, vypadajících „tradičně“, je tak nějak nejedlých – tedy pro mě a teď. Týká se to hodně věcí pod značkou Opavia, ale třeba i Orionu.
Zajímalo by mě, jestli jsem to já prostě vyrostla z chutí na tyhle věci, nebo je to skutečně o tolik horší?
Nemluvím teď o piškotech Opavia – koupila jsem teď po dlouhé době nové (já je jinak moc nepoužívám) a zjistila jsem, že výkřiky na iDnes byly pravdivé, ty nové jsou když ne fuj, tak prostě mnohem horší. Takže to už vím. Jde mi o to odstatní.
A na to navazující otázka: máte sušenky, které vám opravdu chutnají? 🙂
Dede, Opavii má celou ta firma, co nám zkazila piškoty, takže se nediv..Orion patří Nestlé….pokud je na výrobcích od nich nápis v polštině nebo maďarštině,tak to nekupuju…naposled jsme takhle od někoho dostala Studentskou pečeť a skončila v koši…je to jak s kočičím žrádlem, obyčejnej Felix dělanej v Maďarsku voní jinak než ten z Německa….jeden kočky žerou,druhej nechaj bejt….
Občas si koupím Milu, ale to tak 2 x do roka ke kafi v práci, sušenky nejsou moje hobby…ale dlouhé cukrářské piškoty, ty ráda mám…občas si je koupím v Lidlu.
Tak to tedy budu koukat po jazykových mutacích 🙂
Stejně mě to štve, tohle rozdělení trhu podle pravidla „ti na východě sežerou všechno“ (devil)
a to ani nemluvím o tom, že my žádnej východ nejsme!
No, já si žádné sušenky ani oplatky odjakživa nekupuju, nějak mi to nechutná a nikdy nechutnalo, ale co jsem tak slyšela od těch, kteří si je kupují, prý ty od slovenské Sedity se pořád ještě dají jíst. Ale fakt to mám jen z druhé ruky, ne z vlastní zkušenosti.
Já kupuji oplatky a sušenky jen málo, ale občas přece. V poslední době už kupuji jen značku Sedita. Ty jsou opravdu ještě dobré. Jsou to bývalé Slovenské pečivárne Sereď, firma je pořád ještě slovenská (je součástí slovenského holdingu), zatím ji ještě nekoupil žádný nadnárodní holding a výroba jede na Slovensku. Mám ráda oplatku Milla (už asi čtyřicet let 😀 ).
kolegyně si koupila arašídovou tatranku od Opavie a na ní bylo napsáno upozornění, že MŮŽE OBSAHOVAT STOPY ARAŠÍDŮ (devil) – měli byste na ní ještě chuť? Jinak tedy chutnala jako polystyren
Maruško, to je fakt síla! Já chápu, že je to nejspíš blbej obal (kopírují tam varování z nearašídových věcí a nemyslejí), ale pokud to chutnalo jak polystyren, tak to fakt sedělo! 😛
Přehled o současných českých sušenkách nemám, ale jednu dobu, když jsem se vracela z návštěvy Prahy, odvážela jsem si deset i víc sušenek právě od Opavie – směs Fidorek, Miňonek a Zlatých oplatek a někdy i Tatranky. To proto, že miluji cokoliv v čem jsou lískové oříšky, tyhle oplatky jsem měla ráda a tady se to neprodávalo (tedy prodává se, ale je to děěsněě sladké a chuť je tak umělá, že se to nedá jíst). Jenže, přesně, jak Dede píšeš, najednou jsem zjistila, že sním jeden balíček, možná druhý, ale pak ty další už tak rychle neubývají. Říkala jsem si, že se mi možná už změnila chuť, ale možná se změnila výroba. No a pak jsem zjistila, že se tu teď také dají tyhle ořiškové sušenky koupit. Jsou od německého výrobce a dobré a tak je občas koupím.
Jak to, že mi vypadlo jméno ??? To jsem já Marička.
Já jsem dříve doslova milovala polomáčené sušenky. Když na to přišlo, byla jsem schopná sníst k čaji celý balíček. Ty jsou teď bohužel obzvláště hnusné, a to od kteréhokoli výrobce. Škoda. Už jsem se s nimi nadobro rozloučila.
Ja jsem teda susenkova nikdy moc nebyla, I kdyz nase mama je rada chroupa ke kafi. Ale mela jsem od detstvi rada Tatranky (a jo, ja vim, jsou tam ty nevhodne tuky). A jeste radsi jsem mela Fidorky oriskove. Koupila jsem si ted v CR par a oboji bylo jak papundekl a cokolada na nich byla hrozna. Uzto priste nekoupim. Bohuzel.
Jé, tyhle čokolády znám. Ale taky je sebou nenosím, taky čokoholik. Ale fakt je, že hořký se fakt tolik nesní… Většinou mám sebou nějakou musli tyčinku, ale ořechovou – moc o ně nestojím, ale nekazí se to, nerozmáčí, nerozblemtá … jako občas ty chleby a rohlíky. I když teda na hlad sladký moc nemusím.
V horku mi nejvíc vyhovovalo ráno čerstvé pečivo a voda…
Zano, s tím horkem máš pravdu. Já bych přidala ještě ovoce a zeleninu, rajčata, okurky, papriky… jenže to už jsou svačiny, ne záchranný balíček s minimálním objemem a maximální energií (blush)
Mně připadají musli tyčky naprosto ideální pro případ zahnání náhlého hladu a načerpání energie. Asi jsi, Dede, málo hledala 🙂 , musíš vybírat mezi tyčinkami typu natural, ty nebývají tak sladké a většinou ani nejsou s polevou.
Jinak mě zaujal nápad Lenky se sušenými banány, potřenými medem, to zní velmi sympaticky!! Nejspíš vyzkouším.
Hančo, to bude tím, že je nějak nemám ráda 🙂 Sušený banán je součástí mého domácího müsli, už proto, že Martin je běžec a tak patří do vyvážené stravy, že 🙂
Ale co mám ráda, jsou takové ty sezamové a ořechové spojované medem, mňam. Jenže to je ten problém – nikdy u mě dlouho nevydrží, tak prostě nekupuju – jak už někdo dole psal 🙂
Za sebe mohu doporucit znacku Chimpanzee. Je ceska, delaji tycinky v organicke kvalite, mnoha prichutich a maji i dve „light“ brusinkovou a cokokavovou(neni preklep). Moje nejoblibenejsi je s cervenou repou. Prodava napr.Country zivot 😉
Jelikož už na žádné dlouhé výlety nejezdíme, v autě (a v batohu při procházkách se psy) máme jen vodu, protože od „civilizace“ a tedy jídla to tu nikde není daleko. Ale v době turistiky v Evropě jsme také nosili muesli tyčky, na nejhořší zahnání hladu. Na utišené toho „co chodil s námi“ (YGA !!!) byly v batohu poctivé sandviče a čaj v termosce. A jak popisuje Dede, i když se hlad začínal příliš hlásit, počkali jsme až nám to zastavení bude stát za to – tedy většinou místo s výhledem do kraje, u řeky, v lesní pasece – prostě tam, kde jsem si při zastavení nejen naplnili žaludky, ale potěšili i oko a duši. Problém pak býval se zvednout a jít dál.
Petro+Barry , k tvému komentáři (u „sirek“) ohledně strachu Trixie před veterinou. To co navrhujet bylo vetem navrženo jako první. Vyzkoušeno, nefungovalo to, vzdali jsme to. Prvních několik let se k nim T.vracela s vrtícím ocasem, přeci jen u nich strávila celý týden, než jsme si ji mohli vzít domů a mají ji tam fakt rádi. Proč se to teď takhle změnilo nikdo nechápe. Naštěstí tam chodíme jen jednou za rok, tak si to musí protrpět a zas má na rok klid. A Trixie na stůl musí, jedno očkovací serum jí vet „foukne“ do nosu, kontroluje ji teplotu, uši, poslouchá srdce, dívá se na zuby a celkově je prohmatává. To na zemi nejde, i když je náš vet „malé pivo“ 🙂
LenkoS – dodatečně přijmi jak ty, tak tvůj Jiří upřímnou soustrast nad ztrátou tchyně (maminky).
Já jsem zažila veterináře, který měl v ordinaci fenku, kterou nebylo z nějakých důvodů možno vysadit na stůl (už si nepamatuji proč), a tak pan doktor lezl po zemi a dokonce si k fence na zem lehnul. Holt pacient je pacient 😀 . Byl to moc hodný a šikovný pan doktor, ale už tam nechodím, odstěhovala jsem se.
Maričko, náš vet holky vyšetřuje a ošetřuje na zemi, pokud to jen trochu jde 🙂 Jinak holky stůl rády nemají, ale podvolí se.
Neuvěřitelná byla Berry, když se jí vet hrabal tak strašně dlouho v těch očních kanálkách, bez umrtvení, a ona to vydržela. Že by věděla, že jí to pomůže? Protože to fakt pomohlo! 🙂
Tapuz, Dede, díky za komentář. Ale pochybuji, že by se náš vět takhle „snížil“ k Trixie 🙂 A protože my ji při celé té procedůře různě chlácholíme a snažíme se ji „odstresovat“ vznikl by na zemi docela chumel lidí 🙂 Ale náš hlavní problém je Trixie vůbec dostat do budovy 🙂 Nejlepší by bylo, kdyby vet „ordinoval“ v našem autě !!!
A Dede, co nového s malým černým kocourkem ? Našel domov?
Vidím to tak nějak stejně jako YGA. Musli tyčinky nejím, jsou strašně sladké, lepivé a lezou do zubů. Souhlasím s tím, že tatranky a všechny jim příbuzné oplatky, které bývaly dobré, čím dál tím víc připomínají papundekl, takže taky nic. Hořkou čokoládu mám moc ráda, ale nenosím ji s sebou, aby se mi nerozpatlala. Nejvíc by mě někdo uctil, kdyby mi dal kus čabajky nebo něco toho ražení, ale to se do kapsy nebo do kabelky moc nehodí.
Takže když vyrážím jen nakrátko, tak nenosím nic, a když nadlouho, tak sváču.
Tapuz, to je právě výhoda těchto kostiček, rozpatlala se mi jedna a to bylo v létě (byla zapomenutá). V zimních měsících vyrdžej prakticky všechno 🙂 Ten obal je opravdu pevný.
Já jsem zůstala u tradičních müsli tyčinek, ale BEZ jakékoliv polevy. Ty jsou opravdu přeslazené. Mám je v autě v přihrádce na palubovce, pěkně pod deklem, jinak bych kdybych na ně viděla,tak jsou pryč na to tata 😛 ! Neroztečou se a celkem vydrží. Doplňuji zásoby neustále, tak jako pitivo – obyčejnou vodu, o kterou se dělím s Ajvinkou.
Alex, já jsem kromě nechuti narazila při nákupu na další problém – protože ty tyčky neznám, musela jsem (tuhle před delší cestou) číst složení. Což znamenalo
a) nutnost číst blechy bez správných brýlí = otrava 🙂
b) přečetla jsem si přesně, co v nich všechno je a přešla mě málem chuť 😛
Vzala jsem jich šest (byla to dlouhá cesta a byli jsme dva) a jak jsem se snažila vzít různé příchutě, hned se mi tam přimotaly dvě v jogurtové polevě (bléé). 🙂
Musli mam docela rada a kupuju si fakt kvalitni. Nase maminka v ramci zdrave vyzivy si kupuje musli, ktere doslova neni k zradlu. Ta chemie je v tom doslova citit. A cist si slozeni na obalu… Poznamenala jsem, ze treba by to nemela jist, ovsem mama ma jeden padny a nevyvratitelny argument. Bude ji v prosinci 88 let a na ta leta je zdrava, zjevne zdravejsi nez ja. A to ne, ze by na jidle gor moc setrila, vetsinou kupuje kvalitu, ale jsou jiste veci, ktere ji nerozmluvime.
Právě jsem sežrala ořechovou tyčku z Lidlu, kterou jsem si koupila na zkoušku poživatelnosti. Je z různých ořechů a slepená medem. Překvapila mě mile, byla dobrá, pouze ořechová a v únosné míře sladká, bez čokolády. Já taky ke svačině sladké nemusím, moje setrvalá chuť na něco dobrého je nastavena na slané nebo kyselé. V autě vozím „pohotovstní“ jablka, když klukům potřebuju zaplácnout zobáky a jejich akutní potřebu jídla, pití, zábavy. Jablko je vše v jednom, tudíž je dokonalé!
Naprostou nezbytností v autě je několik lahví s vodou. Mám asi nějaký reflex či co, jakmile sednu za volant, dostanu žízeň. Netuším, čím to je, do auta chodím napitá, ale sotva se rozjedu, žízním 😀
Kaštánku, jablka coby prostředek na akutní potřebu jídla, pití a zábavy… podepisuju!!! Tak jsem jich taky plno skrmila (chuckle)
Já si jablka obvykle beru na delší vycházky se psima, ale sním je hned, aby mě nepřekážely v kapse 🙂
No, my nedáme dopustit na Mixitky, jsou moc dobré a energie je v nich dost a dost (letos jsme „na nich“ prochodili Apuseni a objeli na lodi půl Pilionu), mám vyzkoušené, že na 25-30km výšlap stačí 1 až 2 bez jakékoli další svačiny. A nejsou přehnaně sladké, já sladké taky moc nemusím, stejně jako řada „předřečnic“.
http://www.mixit.cz/hotove-mixit/mixitky
Nejvíc mi chutná datlovo-fíková a třešňovo-mandlová, největší energetická bomba je kombinace protein+kakao. Vřele doporučuju všem!
Aido, to zní úžasně, jen se obávám, že by patřily do kategorie – nezamčené = sežrané (chuckle)
Ono to až zas tak ke snězení neláká (kromě těch datlových). Jo, taky mají dobré müsli, buď už hotové (my na cestách používáme „Nahoď baťoh“, chutná mi i jejich verze Bircher müsli, to si pro změnu nosím do práce), nebo si každý může namíchat svou vlastní směs. A taky mají dobré „pytlíky do kapsy“, ty by možná taky jako pohotovostní záloha do auta šly použít. Ne, nejsem jejich reklamní agent, jen jsem si prostě jejich výrobky oblíbila.
Věřím, že je to dobré. Müsli si míchám sama už roky, to nepotřebuju. Podívám se po nich v Hradci, ale v podstatě jsou dost mimo dosah, nakupovat jídlo po netu se mi nechce, i když chápu, že to funguje. 🙂
Po netu je to rychlejší a levnější. Taky mají výdejní místa (dodávka bez poštovného), já si pro ně chodím do královopolského Sklizena.
Jinak – výrobky téhle firmy se většinou dají najít v nějaké té „zdravé výživě“. Přehled prodejen je zde (dá se to překliknout nahoře na výdejní místa): http://www.mixit.cz/kde-nas-najdete
P.S. Já si müsli pro běžnou potřebu už taky snad 30 let míchám sama, ale to jejich má fakt něco do sebe, no…
DEDE, HOVOŘÍM O PRVNÍ POMOCI PROTI HLADU A NEBEZPEČNÉ HYPOGLYKÉMI I PRO NEDIABETIKA NÍŽE. JAKO OPRAVDU NEJZÁKLADNĚJŠÍ POMOC JE ROLIČKA HROZNOVÉHO CUKRU, KTEEROU SEŽENEŠ SKORO VŠUDE I NA BENZÍNCE.TAKY STAČÍ SÁČEK SUŠENÝCH BANÁNŮ, KTERÉ DODAJÍ KROM POTŘEBNÝCH SACHARIDŮ TAKY MINERÁLY JAKO HOŘČÍCH, TROCHU VÁPNÍKU A DALŠÍCH TŘEBA PROTIKŘEČOVÝCH MINERÁLŮ)SUŠENÉ BANÁNY JSEM POTKALA I NA NĚKOLIKA BENZINKÁCH A STAČÍ TI JICH HRST, ABY TA SLABOS POMINULA. A V KAPSE HROZNOVÝ CUKR I BANÁNY VDRŽÍ LÍP NEŽ MUESLI TYČINKY.
LENKO, HROZNOVÝ CUKR JE DOBRÝ NÁPAD. POŘÍDÍM! 🙂
A SUŠENÉ BANÁNY JSOU PRAVIDELNOU SOUČÁSTÍ NAŠEHO DOMÁCÍHO SNÍDAŇOVÉHO MÜSLI 🙂
Tak toto ja nemôžem robiť, pretože nemám dno. Ako píšeš, že necítiš hlad, až keď ti je na omdletie, tak ja necítim, kedy už mám dosť a som podobné veci schopná zožrať na posedenie celé. Jediné riešenie je nekúpiť si to a nemať to doma ani pri sebe. Z lidlu mám rada takmer všetko, ale nevýhoda sú pre mňa tie ich veľké balenia. Niekedy by mi stačila len troška niečoho sladkého na zahnanie mlsnej, ale čo keď tam väčšinou majú len 200 – 300 gramové balenia. Takže jedine nekúpiť. A na huby, výlety a výšlapy nosím namazané chleby alebo pečivo, k tomu nejaké rajčiny alebo papriku a jasné že vodu. Pokušiteľ je moja sesternica, ktorá na spoločné akcie vždy donesie nejakú tú horalku alebo tatranku (od Sedity sú stále dobré, fakt) a to si potom zdôvodníme, že veď sme si odšlapali, tak môžeme 🙂
Milá km11, vřelý souhlas s vyhýbáním se velkým balením, případně nenakupováním 🙂
Mívám v kabelce musli tyčinku. Je to hnusný, protože to je sladký, ale je to „musli tyčinka poslední záchrany“. Momentálně tam mám nějakou oříškovou tyčinku z Lidlu slepenou medem. Doufám, že na tom není čokoláda, jinak mi to zkazí celej dojem.
Většinou se snažím si na dlouhé cesty vozit svačinu jako Yga- kus chleba namazanej něčím. Jednak zažene hlad (což jablko umí asi jen na dvacet minut), druhak to není sladký. Proč je všechno na hlad sladký? Děsně mi to nechutná!
Můj hlad se nedostavuje neočekávaně, nýbrž naprosto očekávaně cca po 4 hodinách od posledního jídla. Ale když se nenajím, umí mi zkroutit a zasukovat žaludek tak, že je mi špatně až do večera. Najíst se později- až někde to jídlu seženu- není řešení, blbě je mi furt.
MATYLDO, MUSLI JE FAKT HNUSNÝ, ALE ZKUS SI NA HLAD VYROBIT NĚCO PODLE KAROLÍNINA RECEPTU. A NA ZAHB NÁNÍ HLADU POTŘEBUJEŠ SACHARIDY, KTERÉ SLADKÉ VĚTŠINOU UŽ JSOU. POKUD DOKÁŽEŠ HLAD ZKROTIT POUZE BANÁNEM NEBO HRSTÍ O ŘECHŮ A HLAVNĚ MANDLÍ ČI RŮZNÝCH SEMÍNEK, JE TO LEPŠÍ A NESLADKÉ. SEMÍNKA. OŘECHY A POD JSOU VLASTNĚ PLNÁ SACHARIDŮ,PROTOŽE TY KLÍČNÍ RIOSTLINY MUSÍ MÍT ZÁSOBNÍ SACHARIDY, ABY MĚLA Y VŮBEC SÍLU VYKLÍČIT A PRORAZIT NA POVRCH. A SEMÍNKA S OŘÍŠKY MŮŽEŠ TAKY NOSIR T STÁLE U SEBE. SUŠENÉ BANÁNY NEMUSÍŠ PŘED SUŠENÍM V SUŠUČCE ANI DOSLADIT.POKUD SE TI PODAŘÍ VYGŮGLIT KAROLÍNINY RECEPTY NA JEJÍ NESLADKÉ DŘEŇOVÉ OVOCNÉ PLACKY DO SUŠIČKY, B NEBUDE PROBLÉM SI JE UDĚLAT A NIOC SIT JE ZABALENÉ DO PEČPAPÍRU TAKY JAKO RYCHLOU PROTIHLADOVKU.JÁ RECEPTY NA TY KAROLÍNINY DOBRŮTKY ZTRATILA SPOLU SE STARÁÝM PC.
Dede já jím pravidelně, to se při hubnutí musí.
Ale když by mě začala moc nutkavě honit mlsná, tak mi byla doporučena právě kostička hořké kvalitní čokolády.
Ty z Lidlu jsou dobré a zdají se mi být i kvalitní.
Nebo čokoláda od Lindtu, ale ta je moc velká k nošení sebou.
Hmm – tak s tímhle si na mne nepřijdete. Když mám hlad, tak ho určitě nezažene SLADKÁ tyčinka. To chce pořádný krajíc chleba! A proto s sebou žádné záchranné potravní balíčky nenosím – jenom pořádnou svačinu (když to vypadá, že bysem mohla bloudit pustými hvozdy). Naštěstí můj hlad mne nepřepadává ze zálohy, můj hlad chodí stále se mnou, takže už jsem na něj zvyklá (rofl) …
(rofl) Ygo, já tě asi miluju – ty tu nebýt, tak bychom si tě snad museli vymyslet (pokud by to někdo dokázal:))
„Naštěstí můj hlad mne nepřepadává ze zálohy, můj hlad chodí stále se mnou, takže už jsem na něj zvyklá“ (rofl) (rofl)
YGO, TY ZVÍŽE!!!
Mi se takový druh hladu nedělá, ale naučila jsem se vždycky nosit svačinu. Regulérní namazaný chleba se sýrem, jablko, mrkev…
Musím vždycky počítat s tím, že cesta neočekávaně uskočí a najedeme o deset, dvacet, třicet kilometrů víc 🙂
Delší výlet bez svačiny nepodnikám. Už jen proto, že pak ráda někde sedím se psima a jíme… Kdysi v Norsku jsem si takhle brávala do Nordmarky snídaně. Hodila jsem ráno Marka do školy, pak popojela se psima do lesů, zašli jsme k jezeru, sedli si na skálu na vodou, já vytáhla termosku s čajem a chleba a jedli jsme. Já koukala na vodu, Daník na chleba a Kazan za moje záda (a na chleba:)), aby nás někdo nepřepadl a ten chleba nám nesebral (chuckle)
Mám ráda svačiny v přírodě… to je skoro na další článek!
Tak ho napiš, k tomu mám co říci, až běda. 😀
Ahoj. Přímo žeby na mě šly hladařské mdloby, to ani ne, ale ztrátu energie při delších hlídkách občas cítím a můj pohotovostní balíček obsahuje právě ty rozinky. To pak ten pytlíček klidně sním. Jeho obsah, tedy. Čokoládu nemám rád.
Sušené maso je vynikající, ale to spíš rád mlsám, než že bych ho tahal jako svačinu.
Krizové plánování? Neustále! Když člověk bydlí na polosamotě (a žil tak po většinu života), tak je to nutné.
Chichi Alasdaire, já věděla, že ty to s tím krizovým plánováním pochopíš – to jsou ty podobné životní podmínky (wave)
😀 🙂
Čokoláda takto u mne fungovat nemůže – jsem čokoholik a ani to balení maličkých čokoládek nejsem líná rozbalit. HNED. Ze stejného důvodu nenosím žádné jídlo po kapsách.
V autě mám nějaké větší oplatky (Disco apod.) a pytlík psích ňamek (a jelení lůj a toaleťák). Na delší jízdy si ale beru jídlo i pití.
Když vyrážím na delší venčení (15 a víc), beru vodu a nějaké čokotyčky. Na celodenky beru připravené rohlíky s máslem a šunkou + čokotyčky. Psům kostky tvrdého sýra (a ten jim občas kradu).
😀 Mám pochopení pro čokoholika! Kupodivu umím být s těmito čokoládkami rozumná. Někdy sama žasnu, když je v kabelce objevím v létě – nesnědené 🙂
Jé čokoládky z Lidlu….jenže v kapsách se většinou roztečou…budu se muset nad sebou zamyslet..v autě vozím jen žvejkačky,navigaci a věci na hroby….jo a hlady bych neumřela, mám tam i kočičí konzervy,kdyby se někde vyskytl nějaký potřebný chlupatec..i misku 😀 no a sirky…
Sharko, neroztečtou 🙂 Tedy mě ne – ale je fakt, že jen na jedné bundě (městská) mám kapsy „uvnitř“, většinou mám na bundách kapsy našité zvenku (to potřebuju, jak jinak do nich třeba nacpat krabičku s odměnou pro stopujícího psa? nebo míček! Nebo tisíc dalších věcí:)) a tam to ty čokoládky zvládají bez problému.
V autě mám kromě čokoládek deku, nůž, balíčky papírových kapesníčků, ručník na psy, ale nemám tam sirky. Na zimu bych mohla možná nějaké přihodit 😛
Jo Sharko, možná to, že se mi nerozpouštějí, dělá ta hořká čokoláda? (wasntme) Dělám si iluze, že hořká čokoláda s vysokým podílem kakaa je taková trvanlivější (a víc mi chutná 😛 )
nebo míň hřeješ 😀
Dede, nechci strašit, ale ten nezvladatelný hlad až k omdlení může znamenat problém s inzulínem… Nech si příležitostně změřit glykemii.
Iva má pravdu Dede a jdi co nejdřív….
Přidávám se, tvůj popis je opravdu popisem hypoglykemie – a to je pořádná sfiňa
Souhlasím. To, co co v takové chvíli chybí není primárně potrava, ale cukr. Vyšetření je namístě.
Taky bych se přimluvila, ale ono se to může vyskytnout i u člověka, kterému nakonec cukr nenaměří. Ale chce to hlídat
Eh, děkuju. Na vyšetření jsem byla a prošla bez nálezu čehokoliv špatného. Ono je to u mě asi nějaké blbé defaultní nastavení organismu, děje se mi to, co si pamatuju 🙂
Jednou jsme jeli v Norsku s Andym na kole v Nordmarce (tedy fakt daleko od civilizace), já s sebou neměla nic pořádného, tak jsem pak seděla na mezi a Andy mi hledal borůvky a maliny – měla jsem kliku, že zrovna byla jejich doba. 🙂
Je to divný, ale já tenhle nezvladatelnej hlad neznám. Chodím klidně i celodenní túry jenom s čajem, a i ten mám s sebou vlastně jako výmluvu, abych se zastavila a oddechla si…
Ale když mám s sebou výcvikový piškoty, tak to holkám vždycky užírám!
Jenže to není hlad, ale mlsota.
Kuš, nejdřív mi to nahlásilo chybu a žádnej komentář, tak jsem ho napsala jinak a znovu, a ono to zobrazilo oba… (headbang)
To nevadí. V obou jsou různé informace, takže dohromady je informací víc. 🙂
Ne. Pokud s sebou něco nesu, je to pití. Když už se namáhám mít s sebou pití, je to sladký čaj, takže nějaký ten cukr v tom vlastně je, ale dovedu se obejít i bez něj; funguje pro mě spíš jako výmluva, abych se na cestě zastavila a odpočala si. Jsem nacvičená, že když musím, ujdu 30 kilometrů bez ničeho.
Ovšem kdykoli potkám důvěryhodnou studánku, napiju se z ní.
(Vlastně tu mám teď jednu studánku relativně blízko, asi 10 km. Jezdím si k ní pro vodu na čaj, je pak mnohem lepší než z místní studnové vody. Krásný odpolední program – projížďka na kole 10 kilometrů tam, 10 zpátky…)
Dvacet kilometrů na kole… poslouchej, ty jsi v té kopcovité nebo rovnější části Brna? Já jen, abych věděla, jak moc si ceníš dobrej čaj (chuckle)
Sever, ta kopcovitá. (chuckle) Ale pramen je výš než já, takže tam, s prázdným, jedu (a místy tlačím) do kopce, zatímco zpátky s 20 litrama vody na nosiči jedu celou cestu dolů. 🙂
Kdysi jsem takhle nosila balíček chalvy – ne tedy při běžných cestách, návaly nezvladatelného hladu netrpím, ale na víkendové akce, pro případ, že jídlo na víkend dojde už v sobotu. Mám vyzkoušené, že balíček chalvy velký jako dlaň mi nahradí hlavní jídlo nejen kalorickou hodnotou, ale i pocytem zasycení – asi jak je tučná a sladká. No a přitom ji vlastně nemám ráda, takže ji nesním už v pátek 🙂 stejná motivace jako u té nugátové tyčinky.
Tak chalvu jsem si musela vygooglit, to neznám. Ale podle toho, co jsem četla, to opravdu splňuje nároky na nouzový potravní balíček 🙂
dedde, tak já se přidávám k těm, co ti opravdu vážně doporučují kontrolu glykémie. JSEM NA INZULÍNU A DOBŘE VÍM, JAK TAKOVÁ HYPOGLYKÉMIE VYPADÁ A PROBÍHÁ. UŽ JSEM JI OPRAVDU SILNOU MĚLA ASPOŇ DVAKRÁT A PŘESNĚ TAK TO VYPADALO, JAKO POPISUJEŠ. JÁ OSOBNĚ U SENBE NENOSÍM OBYČEJNÉ KOSTKY CUKRU, PROTOŽE TY PRO MKNE PRAJ KTICKÉ NEJSOU. MÁM STÁLE U SEBE ROLIČKU HROZNOVÉHO CUKRU A V AUTĚ MÁ PRO SEBE JIŘÍ J ENWERGETICKÉ BONBÓNY PRO ŘIDIČE, KTWERÉ JSOU V SYMPATICKY MALÉ A PLOCHÉ KRABO IČCE. JSOU SLOŽENÍM VLASTNĚ ÚPLNĚ TOTÉŽ JAK HROZNOVÝ CUKR. A JEŠTĚ STÁLE MÁME B AUTĚ SUŠENÉ BANÁNY, PROTOŽE JIŘÍHO OBČAS PŘE DELŠÍM ŘÍZENÍ CHYTNE KŘEČ DO NOHOU, ALE NĚKDY I RUKOU, TAKŽE ZASTAVIT, SNÍST HRST SUŠENÝCH BANÁNŮ A TROŠKU SE PROTÁHNOUT JE TO NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ. JAKO DOST SLOŽITÝ DIABETIK U SEBE STÁLE NOC SÍM NĚJAKÉ JÍDLO PRO MNE VHODNÉ, ZKRÁTKA NESMÍM BÝT LÍNÁ SI HO PŘIPRAVIT, ALE KDYŽ SE STANE, ŽE SI OBČAS DO BATOHU N ZAPOMENU TU KRABIČKU PŘIPRAVENÉHO JÍDLA VHODIT, ZCELA POSTAČÍ K ZAHNÁNÍ HYPOGLYKÉMIE JEDNO JABLKO NEBO KUS OBYČEJNÉHO BANÁNU. A TY SUŠENÉ BANÁNY JSOU PROTIGLYKEMICJ KÝM IPROTIKŘEČOVÝM OPATŘENÍM I NA DELŠÍCH CESTÁCH. POKUD JSEM JEŠTĚ NEPADALA Z KOLA A MOHLI JSME JEŠTĚ I S HOKINEM JEZDIT NA DELŠÍ KOLOVÝLETY, TY SUŠENÉ BANÁNY V BRAŠNIČCE S NÁŘAEÍM NIKDY NECHYBĚLY. KDYŽ SE NAČALY JEDNY, DRUHÉ JSEM VTZÁPĚTÍ KOUPILA A HNED DOPLNILA STAVY ZÁSOB. SUŠENÉ BANÁNY MILOVAL I HOKINEK A DAJÍ SE SUŠIT I DOMA, NA PLECHU V MÍRNÉ TROUBĚ, POKUD NEMÁŠ SUŠIČKU . TATO KOLEČKA SESE DAJÍ PŘED SUŠENÍM POMÁZNOUT MEDEM, ČÍMŽ SE TAKY ZVÝŠÍ ENERETIS CKÁ HODNOTA. A PODÍVEJ SE DEO ARCHIVU STARÉHOLIDOVKOVÉHO MLSOTNÍKU. TAM O CHALVÁCH A JEJICH VÝROBĚ KDYSI KDOSI PSAL MLSOTNÍK. MYSLÍM, ŽE TO BYLA EJŠKA, ALE I KAROLÍNA PŘISPĚLA NĚKOLIKA HŘIVNAMI NÁPADŮ. HOVOŘILA TEHDY O OVOCNÝCH PLACKÁCH, KTERÉ SUŠÍ NA PEČPAPÍRU V SUŠIČCE , PAK JE ROZLÁME NEBO ROZDRTÍ A POUŽÍVÁ KE ZDOBENÍ POHÁRŮ A PALAČINEK. VÍM, ŽE TO KAROLÍNA DĚLALA SNAD JEN Z JAKÉKOLI OVOCNÉ DŘENĚ(PROTLAKU) A SNAD TO ANI NESLADILA. NHJA TO BY TI MOHLA ALE ODPOVĚDĚT JEN JKAROLÍNA NEBO NĚKDO, KDO TO DOKÁŽE VYGŮGLIT A DÁ SEM ODKAZY JAK NA CHALVUÁ, TAK I NA TY SUŠENÉ OVOCNÉ PLACIČKY. KDYSI JSEM TY KAROLÍNINY SKVĚLÉ NÁPADY MĚLA ULOŽENÉ, ALE STARÝ PC KLEKL A ASI VŠICHNI VÍTE, CO SE S DATY VĚTŠINOU STANE. ZKRÁTKA ŘEČENO, JSOU V ŘITI!OPAKUJU, PRCHEJ K PRKATIKOVI NEBO INTERNISTOVI-DIABETOLOGOVI, PROTOŽE TO FAKT VYPADÁ NA HYPOGLYKÉMIE!
BR, OMLOUVÁM SE ZA TU SNŮŠKU UDĚLANÝCH PŘEKLEPŮ A DOUFÁM, ŽE I PLNÉ PŘEKEPŮ JE MÉ DOPORUČENÍ SROZUMITELNÉ.ZDRAVÍM A PŘEJU VŠEM KRÁSNÝ SLUNEČNÝ VÍKEND. U NÁS NÁDHERNĚ SLUNÍ SVÍTÍČKO, TAKŽE JDU RELAXOVAT S HŮLKAMI, A POTOM NA ZAHRADU PATRNĚ .DOST DLOUHO TU NEBUDU,PROTOŽE SE BUDE HORMADA VĚCÍ VYŘIZOVAT A JIŘÍ POTŘEBUJE POMOC.