BTW: Když pořekadlo sedí

BTW_dé_logoV posledních sobotních Lidovkách jsem narazila na článek s neodolatelným titulkem: Vymítačka bludů o výživě. Nadchlo mě to a spěchala jsem si ho přečíst. Tak schválně, co je zase jinak?

 

Mám dojem, že jen na máloco se dokážou tak často měnit názory, jako na teorii správné výživy. Když se člověk o toto téma zajímá a vyhledává si relevantní informace, tak se občas nestačí divit. Co je jednou absolutně zkázonosné, může být za nějakých deset let horlivě doporučované.

Jen si vzpomeňte na ohnivá tažení proti vejcím, máslu, mléku, sádlu… a na to, jak se potichu začaly tyto potraviny zase omilostňovat. Pokud vím, teď je na indexu i u zdravých lidí lepek, a nálepku smrtonosných jedů dostaly uzeniny.

Samozřejmě existují fakta, se kterými se nedá moc diskutovat – např. neblahé účinky přílišného solení, velké spotřeby jakýchkoliv tuku, s živočišnými v čele. Ale vidíte sami – jak jsem začala mluvit o faktech, jako je třeba škodlivost soli, tak jsem hned musela dodat údaj o množství.
A tam je právě zakopaný ten pes – či bůček, třeba:)) Po přečtení onoho rozhovoru s odbornicí na potraviny a výživu Janou Dostálovou jsem došla k celkem jednoduchému řešení výživových problémů týkajících se zdravých osob. Dají se vlastně shrnout jednoho starého pořekadla a jednoho populárního výroku. Tak co, víte, o čem mluvím?

 

1023dar1

 

Ano, je to „Jez do polosyta, pij do polopita a vyjdou ti plná léta“ a „Přiměřeně… přiměřeně…:))“ Ono v tom totiž nic víc není. Když člověk nic nepřehání (ani v nadměrné konzumaci ani ve striktních zákazech), umí uplatnit zdravý rozum a má přístup k nezávadným potravinám, nemůže v podstatě nic zkazit. Pozor – nemluvím o dietách vynucených zdravotním stavem jednotlivce, mluvím o zdravých lidech. Prostě je třeba jíst rozmanitou stravu a nepřecpávat se…:))

 

A tak se vás dnes ptám: Jak si vy představujete normální zdravou stravu? Co si myslíte, že nesmí chybět a co je třeba jíst a pít s opatrností? Co obsahuje váš obvyklý a oblíbený jídelníček, který vás spolehlivě drží na nohou? Pojďme si povídat o jídle – jen zase trošku z jiného úhlu:))

 

Aktualizováno: 4.11.2015 — 18:02

19 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak momentálně asi nejsem vzorový příklad neb jsem se dokopala k tomu, abych pohnula svou váhou směrem dolů. Děkuji Ri za nakopnutí.

    Rozhodla jsem se zmenšit svůj tukový skafandr a zjistila jsem, že nejlépe mi to jde bez příloh. Takže mám bílkoviny (zdravé maso, ryby, tvarohy, jogurty – samozřejmě poslední 2 neslazené), hromadu zeleniny – převažuje kedlubna, paprika, brokolice, salát, špenát, rajčata a pár dalších, ovoce, hlavně jablka a občas pomeranče nebo mandarinky – musí splňovat možnost přenositelnosti bez rozmačkání. Z chleba momentálně tak krajíček žitného celozrnného denně. Občas při nějaké oslavě se najde nějaký ten hřích – vínečko, pivečko, mastnější maso… Za posledních cca 13 týdnů mám cca o 8 kg méně, od loňské zimy tak 10 kg. Jsem kousek za půlkou cesty, ještě mám minimum tak 5 kg, maximum 7-8 kg dolů.

    Ale vidím, že mi vůbec není špatně, tak asi do značné míry tento režim zachovám. Spoustu prvků z tohoto režimu zachovám i později až budu váhu udržovat. Asi postupně přidám nějaké ty přílohy a při větším zhřešení nasadím na pár týdnů současný režim.

  2. Tiež si myslím, že jesť treba v rozumnej miere všetko, a to vrátane občasného mastného bôčika či príležitostného pohára vína. Ako tréner vo fitnesscentre dávam absolútny zákaz jedine sladeným nápojom – čiže žiadne koly, fanty, mirindy, ale ani sladené minerálky či dosládzané ovocné šťavy sa u nás nevedú. Je v nich viac cukru, ako by človek čakal, a okrem zjavného dopadu na postavu to má aj dlhodobo veľmi zlý dopad na… no asi všetko v tele od zubov až po postupné budovanie si cukrovky.

  3. Stejně jako asi většina z vás tady jím všechno, tedy lépe řečeno něco ode všech typů potravin. Obiloviny (ze všeho obilí i z kukuřice), mléčné výrobky včetně mléka, vejce, maso (červené, bílé i rybí a sem tam i nějakou vnitřnost), uzeniny, ovoce, zeleninu, luštěniny. Sladkosti i slanosti. Piju většinou čistou vodu (ovšem nejraději bublinatou 😀 ), občas pivo, jen málo víno. Piju kafe dělané z kávy a čaj dělaný z čaje. Na vaření používám olej, na pečení Heru nebo nějaký ekvivalent, když si chci namazat chleba nebo rohlík, tak zásadně máslem, výtvory jako Rama, Perla atd. mi nesmí přes práh (zkusila jsem a demokraticky rozhodla, že nikdy více). Pokud jsou někde k dispozici jen tyhle výtvory, radši sním rohlík suchý. Solím přiměřeně, když si chci něco osladit, tak cukrem nebo medem, kořením tak, aby jídlo mělo pořádnou chuť.
    Po padesáti letech na téhle „dietě“ se cítím dobře a nemám žádné tělesné (ani duševní) obtíže, kromě nějakých kilo navíc. Za to ovšem nemohou ty nebohé potraviny, ale moje žravost. V posledních letech se snažím jíst sice pořád stejné věci, ale méně, takže váha nestoupá a dokonce i pozvolna mírně klesá.
    Dost mi pomohla výrazně pokleslá kvalita a zhoršená chutnost uzenin. Uzené, které mám jinak moc ráda, už skoro nejím, protože to, co se teď prodává, napreparované jakousi želatinou, mi přijde ohavné (a takové to pěkně suché a voňavé už prostě nedostanu), stejně tak šunka a všechny její odnože. O měkkých salámech, které jsem kdysi milovala, už ani nemluvím, ty už prakticky nejím. Přiznám se, že mám pořád ráda kvalitní fermentované salámy typu pravý uherák nebo křemešník apod., ale vědoma si jejich tučnosti a slanosti se držím zpátky a propadám jim jen občas.
    Jak už tady říkala Inka, asi většina mé stravy je místní, tedy česká nebo z blízkého okolí. Samozřejmě kromě mořských ryb, banánů a rýže, která je mou nejmilovanější přílohou, ale vyrostla daleko, daleko.
    Nikdy jsem neslyšela na hysterické výkřiky šílených výživářů o smrtelné škodlivosti tu másla, tu mléka, tu masa, tam soli nebo cukru. Myslím si, že tělo to všechno potřebuje ve vyvážené míře a v přiměřeném množství a každý extrém v tomto směru tělu neprospívá.
    A pak si taky myslím, že jídlo je třeba jíst s chutí, tak je tělu určitě prospěšnější než něco, co nám přijde eklhaftní. Takže jím jedině a výhradně to, co mi chutná
    Pokud to jde, dost si hlídám, co kupuji, aby v tom pokud možno nebyly nežádoucí ingredience (nebo jen v co nejmenší míře). Pevně doufám, že mi tenhle přístup k jídlu ještě dlouho vydrží.
    Tož tak. Věřím, že takových je nás hodně, myslím, že to je normální stravování.

    1. Ach jo, to jsou plky, hlavně o těch genech – moje babička s dědečkem umřeli ještě před šedesátkou, jejich dcery, moje máti a teta mají 78 a 80 let …

  4. vzhledem k tomu, že okolo jídla se profesně motám půl života, doporučuji opravdu jíst vše v rozumné míře. Pšeničný lepek je pro někoho dost zatěžující, ale může jiné obiloviny a neměl by se jich zříkat. Střídání mas a častější konzumace lehčích mas je chvályhodná, ale ani s těma rybama se to nesmí přehánět, zejména ne s mořskýma. Hlavní je jíst převážně to, co vyrostlo tady v našich podmínkách, ne přímo třeba v Čechách, ale zcela určitě by nikomu neprospělo krmit se velrybím tukem, například. Tím bych ráda vyjádřila i svůj osobní názor na soju – máme jiné luštěniny, které jsou naše a jsou v jídelníčku našich předků a jimi prověřeny. Ale to je opravdu můj názor, nikomu bych ho nechtěla podsouvat

    1. Inko, říkáš to přesně. Já se o výživu zajímám jen laicky, ale zato dlouhodobě. A vychází mi po všech kotrmelcích v doporučeních věděckých i nevědeckých, že ono „všeho s mírouů, rozmanitě a z domácích zdrojů“ prostě platí.
      Je fakt, že co žijeme na vsi a daleko od cool obchodů, je naše strava jednodušší a řekla bych i lepší 🙂
      Mám ráda naše jablka, brambory od sousedů, jehně od jiného souseda (vím, že se to zvíře spokojeně páslo kousek za našimi humny:)), vajíčka ze statku, hovězí z farmy, kde zvířata také žijí převážně venku, na pastvinách.

      K těm luštěninám – mám je ráda, ale poslední roky mi nedělají dobře, takže jsem zjistila, že jejich přípravu flákám. Asi budou o víkendu nějaké fazole na mexický způsob (chuckle)

      1. AHOJ DEDE, LUŠTĚNINY TAKY MOC DOBŘE NETRÁVÍM, ALE PŘIŠLA JSEM NA CHUŤ VÝTEČNÉ ČERVENÉ ČOČCE. KUPODIVU, TA MI VŮBEC PROBLÉMY V ŽALUDKU ANI VE STŘEVECH NEDĚLÁ. NEMUSÍ SE VŮBEC NAMÁČET V OBYČEJNÉM HRNCI NA PLOTNĚ JE UVAŘENÁ DO 10 MINUT OD ZAČÁTKU VARU. A MY S JIŘÍM RÁDI ČERVENOU ČOČKU JAKO PŘÍLOHU I K NĚKTERÝM DRUHŮM MASA. TŘEBA PŘÍRODNĚ PŘIPRAVENÁ KUČECÍ PRSÍČKA S ČERVENOU ČOČKOU JOU NÁRAMNÁ MŇAMKA. U NÁS V COOPU DLOUHO ČERVENOU ČOČKU NEMĚLI, ALE DNES UŽ JI MKAJÍ. NEJSEM ASI SAMA, KDO JI V SORTIMENTU ZBOŽÍ POSTRÁDAL,TAKŽE SE SAMOŠKA POLEPŠILA. ČERVWNÁ ČOČKA JE SIC SKORO ZA DVOJNÁSOBEK CENY JAKO OBYČEJUNÁ ČOČKA VELKOZRNNÁ, ALE NA OBČASNÉ ZPESTŘENÍ JÍDELNÍČKU SE JEJÍ VYŠŠÍ CENA DÁ AKCEPTOVAT. ZROVNA VČERA JSEM JI VAŘILA JAKO SAMOSTATNÉ HLAVNÍ JÍDLO. UDĚLALA JSWEM K NÍ JEMNĚ OPRÁSKNUTOU CIBULKU NA OLIV.OLEJI A K TOMU JSME PŘIKUSOVALI JEŠTĚ VLASTNÍ PIDIRAJČÁTKA A LEDOVÝ SALÁT. MŮJ JIŘÍ SI TAKY K ČOČCE PŘIDAL MNOU VYPĚSTOVANOU A NALOŽENOU ČERVENOU ŘÍPU.NA DOCHUCENÍ OČOČKY SI NMÍCHÁM SVOJE KARI,TAKŽE JSME SI MOC POCHUTNALI. A ZA DVA DNY SI DÁME BUĎT REPETE NEBO ZE ZBYLÉ Č. ČOČKY BUDE VÝTEČNÁ POBLÍBKA NA VEČEŘI. ZKRÁTKA LUŠTĚNINY SIC VAŘÍM, ALE HŮŘ JE (KROM ČERVENÉ ČOČKY) TRÁVÍM.

  5. Jak říkal ten pavouk v Makové panence- od všeho osm. Jím skoro všechno- jen to sladké jaksi moc nemusím… zato teď je doba sušených jablek a jak suším, tak požírám 🙂
    Bez čeho bych se neobešla jsou špagety s dobrým sýrem. Tam by mě nezlomil ani výživový poradce.

    1. Od všeho osm 😀
      Jo, těstoviny a kvalitní sýr je něco, co si výživově zdůvodním kdykoliv 😛

  6. Já také říkám “ všeho s mírou“.
    A jak mě naučila moje dietní sestra, tak je třeba číst údaje o množství tuku na obalech. Prostě při nákupu je třeba přemýšlet, co si dám do košíku.

    1. Přesně, milá Míšo! V mém případě je podstatné, co si do košíku nedám (abych nebyla mlsoun a s prominutím to nesežrala:))

  7. Jelikož teď pospíchám a nemůžu se rozepsat víc, shrnula bych celý tento problém do jediného stručného hesla „Všeho s mírou.“

    1. hm, „Všeho s mírou,“ řekl také jeden krejčí při pohledu na žákovskou – a seřezal syna metrem.

        1. JO,, S MÍROU, ALE KDE TEN MÍRA ŽIJE, KL PR TÁM SE, KDYŽ JAKSI KE MNĚ MOC ČASTO NEZAVÍTÁ.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN