Je ráno, kamna mám vyčištěná, popel vynesený a jdu zatápět. Pár kousků tenké březové kůry, na to několik vyschlých šišek, kus silné kůry a dvě tři tenká březová polínka. Teď beru do rukou sirky… a musím se zasmát, protože si vždycky vzpomenu na tu debatu.

Na jaře jsem totiž v Tescu narazila na akci, kdy se prodávaly zlevněné sirky – od normálních, až po velezápalky dlouhé snad dvacet centimetrů. Na první pohled mě nezaujala ani tak ona inzerovaná sleva, jako spíš šíře nabídky v oblasti zápalek. Já o těch velkých vůbec nevěděla!

I koupila jsem si dvě krabičky těch větších, ale ještě ne obrovských. A zjistila jsem, jaká je to pohoda je používat! Vůbec, když našim sirkovým zásobám vévodí ty úplně mrňavé. Ne, že bych je milovala, ale náš dodavatel dřeva je má coby dárek pro zákazníky a přece to člověk nevyhodí… Typický danajský dar!

Nejsem extra nešika, ale když strkám prsty se sirčičkou do kamen, abych se trefila do naskládané březové kůry, je tu velká pravděpodobnost že rukávem někde zavadím o hranu otvoru v kamnech a víte, jak blbě se ty saze potom čistí? Já už jsem to těm dřevařům říkala. Než deset krabiček minisirek, to radši jednu s pořádnými! Však jste pořádná firma, ne? (Žasli – no jo, chlapi!:))

A tak si teď užívám se superpohodlnými zápalkami. Martin se mi směje a vytrvale používá ty pidižvíky. No, jeho volba:)) Já vím, je to blbina. Ale přivedla mě k myšlence na postradatelné maličkosti, které umějí člověku zpříjemnit život. Snadno se bez nich obejdete, ale s nimi je to prostě takové lepší. Třeba i trochu rozmazlené. Uvažovala jsem, co ještě u mě do této kategorie patří.

Tak třeba jabkostroj od Matyldy. Samozřejmě, že mohu oloupat a nakrájet jablka bez něj. Dokonce se do něj hodí jen rovně narostlá jablka, a naše jabloně s oblibou rodí i ta pokroucená. Ale stejně ho mám ráda. Nebo reflexní „postroj“, který lze snadno přehodit přes jakoukoliv bundu – u nás, na bídně osvětlené vsi, která navíc nemá chodníky, je reflexní pásek na rukáv trapně nedostačující, když jako chodec o sobě chci dát na silnici vědět. Našlo by se toho samozřejmě víc, ale myslím, že princip už chápete:))

No, a když už uvažuju o tom, co mám, tak se neubráním myšlence na to, co bych mít chtěla. Víte, co? Propisku, která je vždy při ruce, píše na cokoliv a vydrží jí náplň. To proto, že moje propisky, jakmile slyší, že říkám do telefonu: „Jistě, počkejte, já si to hned napíšu…“ se okamžitě přemístí do jiného časoprostoru a pokud to nestihnou, tak aspoň po prvních dvou napsaných písmenech přestanou psát. A když si dám do kuchyně novou, tak tenhle trik za chvilku umí taky:))

A tak se dnes ptám: Máte a používáte také nějaké postradatelné maličkosti? A jaké byste si přáli mít? Pojďme se bavit o maličkostech, které nám umějí zpříjemnit život 🙂