Druhý díl vyprávění z minulého týdne. Účastníci zájezdu: já s přítelem Petrem, moji rodiče, naši psi Barry (bígl v důchodu) a Vašík. Vozový park: Bardův kočárek, auta Obluda (Ford kombík), Felda (krátká Felicie) a za ní přívěsný vozík-stan.
Začínáme druhý kus dovolené, vyrážíme směr Vyškov. Zoopark a Dinopark. Zoo je zaměřena na domácí zvířata, zajímavá je expozice starého statku. Dinopark je bomba. Dinosauři jsou výborně rozestavěni v terénu, mají propracované pohyby, vše umocňují reproduktory, z nichž se ozývají zvuky pralesa a občasný dinosauří řev. Paráda. Vyjíždíme z parkoviště… a do Feldy někdo nacouval. Pravé zadní dveře, vozík. Naštěstí dveře fungují, vozík by také měl jít otevřít.
Větrný mlýn v Ruprechtově, evropský unikát, v létě ale slouží k ubytování, tak jen fotíme od silnice a jedeme dál. Poutní kostel Křtiny – obrovský kostel, zvonkohra. Polévka v oblíbené hospůdce a jedeme do údolí Křtinského potoka. Býčí skála, významné archeologické naleziště. Jeskyně Kostelík, jeskyně Jáchymka.
Netušila jsem jak velká je Jáchymka! Jeskyně je volně přístupná, dobrá baterka je nutností, krása. Stará huť u Adamova, chtěla jsem tady někde přespat, ale nikde místo vhodné pro náš cirkus. Ještě chvíli pátrám, pak jedeme dál s tím, že v nouzi skončíme v jedovnickém kempu. Našli jsme ale skvělé parkoviště a tak roztahujeme stan, večeříme, hrajeme karty, pozorujeme obrovské kolo měsíce…
Ráno přesun ke Kateřinské jeskyni, tatínek hlídá pejsky, my jdeme dovnitř. Pak berem čumáky a šlapeme směr Macocha. Scházíme po schodech k dolnímu můstku, Bardu mám v náručí, Péťa bere kočárek. Pak už dolů a kouzelným krasovým údolím až do Sloupu. Nespočet jeskyní, vysoké skalní stěny, nádhera. Jen ten čas nám pořád nějak rychle mizí.
Hurá, Sloup. Já s pejsky otáčím a vracím se pro Obludu, ostatní jdou do Sloupsko-Šošůvských jeskyní. Vylézají pěkně zmrzlí. Společně přejíždíme do Holštejna, večeře v místní hospůdce, u stanu pak bitva v člověče – ač se snažíme nevyhazovat, je z toho neskutečný masakr a nikdo nemá do poslední chvíle nic jisté.
Další den jen sjedeme na parkoviště a jdeme k jeskyni Hladomorna. Netušila jsem že je tak obrovská a nemám baterku. Nikdo z nás nemá baterku. Velký dík cyklistům, které jsme tady potkali – půjčují mi baterku, rychle kloužem jeskyni vyfotit. Nahoru na skálu, zřícenina hradu Holštejn, moc tu toho nezůstalo. Zpátky k autům a přejíždíme do Boskovic. Nabíráme vodu, táhneme na hrad.
Nejdřív odpadá tatínek s Bardou, před hradem to balím já s Vaškem – od mé poslední návštěvy sem zakázali vstup psům. Ach jo. Pak čekám se psy v parku, ostatní jdou do zámku. Je pořádné vedro. Ještě rychlý nákup a jedeme dál. Velký most nedokončené dálnice, tentokrát ale té severojižní.
Vodní nádrž Letovice, smáčíme zpocená těla, zaplavat, za chvíli znovu, ááách. Čára přes rozpočet, nesmíme tu stanovat. Kam teď? Vracíme se a hledáme vhodné místo… hledáme jakékoliv místo. Nakonec zajíždíme zpátky k dálničnímu mostu. Není zrovna jednoduché tenhle cirkus někam postavit.
Ráno přejezd k Jeskyni Blanických rytířů. Sochy rytířů vytesané v umělé jeskyni, rozhledna, park plný zajímavých kousků lidské tvořivosti. Pokračujeme pod hrad Zubštejn, šplháme nahoru do kopce. I s tatínkem a kočárkem. Uff. Pořád je strašné vedro. Prolézáme zříceninu, opouštíme tatínka a pokračujeme k další zřícenině – Pyšolec. Moc tu toho nezbylo.
Všichni jsme uvaření, mě začínají neskutečně pálit stehna. Před pár dny mi na nich vyskočila vyrážka – nepálila, nesvědila, usoudili jsme, že jsem prošla nějakou „kousavou“ kytkou a neřešili. Jenže teď to bolí. Strašně. Tak jo, tohle vzdávám. Vytáhnu ještě kočár na slušnější cestu a klušu k autům, zatímco ostatní dojdou jen do nejbližší vesnice, najdou místo kde se můžeme otočit a zalezou do stínu.
Hmm, zkratka je sice opravdu kratší a hlavně vynechává kopec, zato klušu v plném slunci. Konečně auta, vyzvedáváme trosečníky a já vzdávám hledání místa k utáboření a vedu nás rovnu do kempu. Jako bonus je tady koupaliště, tak dělám jen to nejnutnější a skáču do vody – obrovská úleva!
Koupaliště ještě smrdí po nedávném nátěru a zahalují jej mračna ovádů, ale voda chladí. Zbytek večera trávím s mokrým hadrem přes nohy, objevily se další místa s vyrážkou – zatím také nepálí, ale kytky za to určitě nemůžou, mám pupínky i na krku. Spálenina od slunce? Pálící až třetí den, bez obvyklého zčervenání kůže? Nevím, chladím, trpím.
Poslední den. Mokrý hadr přes nohy, míříme zpátky na jih. Pernštejnu se vyhýbáme, je tu nějaká akce, všude mraky aut. U kryté dřevěné lávky není kde náš cirkus zastavit. Objížďka, kvůli které nenajdu Jarošův mlýn – muzeum mlynářství. Jediný kiks v domácí přípravě, prostě jsem počítala, že kolem něj musíme jet a vlastně vůbec netuším kde je. Dnes se fakt daří.
Hrad Veveří. Teploměr šplhá do závratných výšin. Procházíme hrad, střídáme se v prohlídkách, okruhy jsou poskládané dost nešťastně. Naši už mají dost, berou hafany k autům, my ještě projdeme zbytek. Rozsáhlý hrad s rozsáhlým poškozením, nejvíc uškodila přestavba na internát. Sedáme do aut a míříme zpátky do Kroměříže. Konec cirkusu. Za rok? Uvidíme…
Výběr fotek je na http://petrs01.rajce.idnes.cz/Cirkus_na_koleckach_2/
Pozn. red: nenechte si ujít dobře popsané fotky a mapy! 🙂
Všechny fotky najdete tady:
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.07.01._Cirkus_na_koleckach-5_1/
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.07.01._Cirkus_na_koleckach-5_2/
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.07.02._Cirkus_na_koleckach-6/
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.07.03._Cirkus_na_koleckach-7/
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.07.04._Cirkus_na_koleckach-8/
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.07.05._Cirkus_na_koleckach-9/
Jeej, tu bol včera dvojka cirkus na kolečkách a ja som nemohla ani nakuknúť … Petra, tá lepra je určite alergia na slnko. Mám to roky, zatiaľ vždy len pri mori. A spôsobuje mi to kombinácia soli, vetra a prudkého slnka. U teba možno pot (soľ na pokožke), prudké slnko a vietor. Svrbí to tak, až to bolí a večer býva aj trochu zimnica. Pomáha chladná sladká voda (to, čo si aj inštinktívne spravila, keď si sa pleskla do prvého možného bazéna), zakrývať postihnuté miesta a zaliezať do tieňa. Tento rok sa mi s tým na dovolenke tuším podarilo vybabrať, po prvých večerných náznakoch svrbenia vo výstrihu, na rukách a chrbte som sa po každom okúpaní v mori išla nielen osprchovať ale aj dôkladne odsoliť do bazéna so sladkou vodou a zaliezla pod slnečník. Opálilo ma aj tak (fakt celú dovolenku pod slnečníkom) a lepra zaliezla a dala pokoj. Ale kým som na to prišla čo pomáha, tak som si to na niektorých dovolenkách pekne odtrpela.
Loni jsme byli na dovolené v pensionu kousek od Letovic, tak jsem si moc ráda připomněla místa, která jsme tam navštívili. Koupání v letovické přehradě (a pozorování škeble rybničné 🙂 ), výlet do jeskyně blanických rytířů v Rudce u Kunštátu. A především tamější smyslovou zahradu, ta je jedinečná, líbila se nám velice a i děti si to moc užívaly. A navíc tam právě měli obrovskou úrodu malin – nevím sice, jestli i maliny patřily mezi prostředky, na nichž si návštěvníci mohli vyzkoušet některý ze smyslů, ale přiznávám, že jsme ochutnali. 😛
Letos jsem si pořídila sluneční alergii tady, zatímco v dřívějších letech jsem na to musela jet k moři. To pak mám pocit, že mi slunko doslova žere kůži. Antihistaminika víceméně nepomáhají, platíjen se nějakou dobu slunci vyhýbat. Tipla bych to na tohle 🙂
Petro, byli jste tady, u nás, v kraji, který znám a mám moc ráda! Ale to vedro, to vás obdivuji všechny, protože já byla několik týdnů zavřená doma a funěla jsem jako ..no řekněme jako hroch. Jsem ráda, že i přes tu hrůzu vysokých teplot, se vám tady líbilo.
Tedy Petro žesnu, co všechno zvládnete, máš velmi aktivní rodiče se kterými si jistě skvěle rozumíš. A navíc v těch vedrech!!! Pojízdný stan se mi také moc líbí. Jak dlouho trvalo ho rozložit? A hlavně zase složit zpět, tam asi šlo o „natrénovanou“ přesnost co kam sklopit, ne?
Alba jsou bezvadná, doprohlédnu postupně.
Dede, jsem ráda, že Berry má nožku v pořádku a jistě i rozbor nárůstku dopadne dobře. Prchající holky musí být o nervy, hlavně, že se zase „časem:))“ pokorně vrátí! Jak tomu zabránit, bohužel neporadím. No jo, snažíš se v nich vytrénovat skvělé čmuchačky a pak se jim asi těžko vysvětluje, že reagovat musí pouze na lidské pachy, zvířecí ignorovat. A když jim vítr přihraje stádo srn přimo pod nos, je to pro ně stejné, jako pro nás jít kolem pekárny a nezaskočit si pro čerstvý bochníček – kdo z nás „rozumných“ by odolal :))
Vezmu to od konce – právě jako skvělé stopařky se holky musí ovládat – nejde přece, aby si hledání ztracené osoby „spletly“ s proháněním zvěře! Takže se opravdu učí pach zvěře, sebevíc lákavý, ignorovat.
Samotné rozložení stanu je otázka tří minut, složení řekněme dvojnásobek (musíš hlídat, aby se plachta nikde neskřípla, ale zase jsme na to byli 4). Zdržuje vytahování a zasouvání podpěr (ty jsou 4, klika jedna). Ale bylo to hodně rychlé a rychle jsme se sehráli.
Jo, se stopařkami páš pravdu 🙂 Berry ze stop neodbíhá, Ari občas ano – ale je to na ní dobře poznat, takže mohu houknout – kde máš stopu – a ona se vrátí.
Jinak ten trik se dvěma psy na dvou koncích stopovačky jsem udělala Nazgúlům a bylo to geniální – jenže to byli ještě malí troubové. U holek jsem to zvažovala, ale prostě se bojím, že mi odběhnou a já je pak nenajdu…
Lamo, neobvyklé jídlo nebylo, bylinky taky nee. Hlavně doufám, že to byl nějaký úlet a nebude mě to teď strašit každé léto.
Dede – dva psi jsou smečka a chovají se podle toho… potvory. Proti takovýmto rychlým úprkům částečně pomáhá mít oba psy na jedné stopovačce – když zdrhnou, zastaví je první strom… než se naučí spolupracovat. A průšvih je v polích, kde ti zmizí z očí a ty nevíš u kterého stromu si ty ubožátka máš vyzvednout. Na víc než 2 zastavení bych to nepoužila, právě pro případ že by se naučily spolupracovat a zamotaly se hlouběji. Ale ten první šok, když se panička nekouká, psice zdrhají a najednou je to „samo“ flákne na zem! (devil)
Máš skvělé fotky. Zejména jeskyně jsou parádní!
Krásný fotky a klobouk dolů, v těch vedrech jsem skoro nevylejzala ven, dokonce i mí kluci aktivisti se drželi ve stínu chalupy nebo uvnitř.
Jak už psali ostatní, vypadá to na alergii na sluníčko. Já jsem taky alergická, ale nevím na co. Osypala jsem se děsně, svědilo to jak čert, vypadala jsem jak postižená leprou – vzlášť interesantní byl pruh vyrážky na čele a nepomohly ani prášky. Stalo se mi to 2x v životě a ani alergoložce, která mi nechala udělat testy snad na všechno co existuje, se nepodařilo zjistit, co to bylo. Alergická reakce určitě, ale prý nejspíš na kombinaci vícero věcí. Jediné co zabralo byla kalciovka do zadele…
Kaštánku, něco takového mě postihlo loni na podzim – fakt to bylo jak lepra (taky jsem tomu tak říkala). naprosto netuším, co to bylo, kalciovku mi nikdo nedal, ale nakonec pomohlo mazání Fenistilem. Nevím, z čeho to bylo, ale občas má tendenci se to opakovat. Fenistil pomáhá, ale rozčiluje mě, že se nepřišlo na to, co to má na svědomí.
Já už léta trpím na sluneční alergii. Poprvé se mi to stalo zničehožnic v Chorvatsku, bylo mi tenkrát tak cca 30 let. Od té doby mě to více či méně postihne pokaždé, když na jaře nebo v létě vylezu na slunce. Začíná to pupínky, zprvu bezbarvými, které nesvědí a nepálí. Po nějaké (krátké) době to zčervená a začne to zároveň svědět, pálit a bolet. Nepomáhá na to absolutně nic (možná by pomohla nějaká antihistaminika, ale to do sebe nechci cpát), musím to odtrpět. Za pár dní se projevy začnou zmírňovat a celé to jakoby zasychá, postupně zůstane drsná suchá pokožka a v místech nejhoršího postižení miniaturní stroupky. Všechno se to časem odrolí. Než to zmizí úplně, trvá to dlouho. Mívám to na holeních, na rukou, na krku a v dekoltu (naštěstí nikdy ne na obličeji). Nezabrání tomu ani předchozí lehké opalování, ani jakékoli opalovací přípravky, s filtrem ani bez filtru. Svědění, pálení a bolest poleví jen ve vodě a naopak náhodné další vystavení slunci je peklo. Takže už léta se pokud možno po otevřeném slunci nepohybuji a vůbec se neopaluji.
Tak možná Tě postihlo něco podobného.
OT – Asi zabim ty svoje psice, dřív, než to udělá někdo jinej. Včera jsme jely na procházku, zastavila jsem u lesa, nasadila si pás, vzala vodítka, otevřela kufr u auta a mihla se mi před očima černobílá šmouha. No jo, vítr šel k nám, takže ty bestie o té skupině srn ukrytých na kraji lesa na rozdíl ode mě moc dobře věděly!
Zmizely si a půl hodiny po psech ani vidu ani slechu. A to jsem s Beruší v neděli čekala dvě a půl hodiny ve veterinární nemocnici, protože měla podebranou tlapičku a v úterý večer si pospala na operačním stole s tou tlamou, příšera nehodná! (fubar) I Ari se vrátila dřív než ona! Tolik k mému pocitu, že psice berou rozum, protože už několik měsíců daly s touláním pokoj a dalo se jim věřit (no dobrá, Berry se dalo věřit) i na volno.
Ari se cestou stihla vykoupat v rybníku, kde je velmi málo vody, takže smrděla jak zanedbanej vodník. Když se Berry volným krokem milostivě nesla přes pole zpátky k autu, vycítila můj vztek na dálku, takže se zastavila, naklonila hlavinku a zjevně přemýšlela, jestli je rozumné se k paničce přibližovat. Tak jsem s Ari zapadla do lesa, což jí popohnalo nohy.
Kruci, kdykoliv si už myslím, že jsme to zvládly, klidně může být pár měsíců poslušnost a klid před zvěří, tak najednou prásk, a jsme v tom zase. Takže dnes byly obě pěkně na vodítku a byly otrávené jak modré zrní. 😛
Kouzelná přirovnání používáš, Dede. 😀
Zanedbanej vodník je naprosto boží!!!! 😀
Musím říct, že tohle byla dovolená jen pro zdatné – když vezmu, jaké k tomu bylo letos v létě počasí (inlove)
Viděli jste toho moc moc, a fotky máš krásně srovnané. Když pomyslím, že si to celé užil i Barda se všemi svými handikapy, tak klobouk dolů!
Přišl ajsi na to,co se ti to vyrazilo?? Mě tohle potkalo kdysivá dávno v Bulharsku…brečela jsme bolestí,bylo mi 12 let… doktor pak řekl,že to byl sluneční lišej a že nesmím lízt na prudký slunce..
sluneční lišej mi zůstal…takže stehna slunci nevystavuju..a nepomůže ani vysokej faktor,ani konzumace betakarotenu….
Muselo to být ze sluníčka. Ale už jsem byla lehoučce opálená, slunci se schválně nevystavuji, tak nevím proč mne tentokrát „pokousalo“.
no to mě se to taky udělalo až asi 9 den pobytu a to jsem tam jela opálená.. letos jsem teda před ním zalejzala,jak to šlo….
Něco neobvyklého ve stravě? Některé bylinky rády dělají fotodermatitidy – třezalka třeba.
Teda Petr to byl šrumec. Ale krásný.
Objeli jste toho hodně.
A já si ráda početla.